Toulky historií

České stopy v Dolním slezsku

Dolní Slezsko je jedním z nejkrásnějších polských vojvodství. Je známé svými hrady a paláci i půvabnými městy. Tento region však nabízí mnohem více. Najdeme zde unikátní dřevěné kostely, Noemovu archu, šikmou věž, jezera s hnízdišti vzácných ptáků, kaple zdobené lidskými lebkami, tajemná podzemní města, nechybí ani vyhaslé sopky. Je to ovšem ta část Polska, v níž bychom našli výrazné české stopy, a to i se vztahem k našemu regionu.

Jedním z nejkrásnějších měst je určitě Svídnice, která se někdy nazývá „malý Krakov“, protože historický střed města se řadí k nejcennějším památkovým komplexům Polska. Největší zajímavostí je protestantská modlitebna, pro kterou se vžil název kostel Míru (Kościół Pokoju), zapsaný v roce 2001 (spolu s obdobnou stavbou v nedalekém městě Javor) na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Vznik kostela je spojen s ukončením třicetileté války. Císař Ferdinand III. Habsburský dovolil postavit luteránům ve Slezsku pouze tři modlitebny – ve Svídnici, Javoru a Hlohově (ten se jako jediný nedochoval). Modlitebny mohly být vystavěny pouze za městem, svým vzhledem nesměly připomínat kostel, nesměly mít věž ani zvony a nejzazší lhůta, v níž mohly být postaveny, činila jeden rok; jako materiál smělo být použito pouze dřevo, hlína a sláma. Stavba modlitebny ve Svídnici trvala pouhých 10 měsíců. Ač to tak na první pohled nevypadá, dovnitř se vešlo 7500 věřících, přičemž 4000 z nich se mohlo posadit. Město je však také rodištěm české královny Anny Svídnické, třetí manželky Karla IV.

Nedaleko od Svídnice láká k návštěvě hrad Bolków, tyčící se na návrší nad stejnojmenným městečkem. Podle legend byl založen už na počátku 9. století knížetem Bolkem, avšak první písemná

zmínka o hradu pochází až z roku 1277. Expanzi města i hradu zastavily husitské války. V roce 1463 dosadil český král Jiří z Poděbrad za správce rytíře Jana z Czarny, který se v okolí proslavil svými loupežemi. To byl důvod, proč vratislavští a svídničtí měšťané zorganizovali v roce 1468 ozbrojenou výpravu na hrad. Spojené síly hrad dobyly a Jan z Czarny byl oběšen.

Několik kilometrů za hraničním přechodem Královec/Lubawka se u města Kamienna Góra nachází v obci Krzesów (česky Křešov) barokní skvost – cisterciácký klášterní komplex s bazilikou Nanebevzetí Panny Marie. Tato bazilika je považována za jeden z nejkrásnějších barokních svatostánků v Evropě. Na její fasádě jsou umístěny barokní sochy významného pražského sochaře Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa; dále její výzdobu dotváří množství fresek s biblickou a řádovou tématikou. Na hlavním oltáři lze spatřit obraz významného barokního malíře Petra Brandla. V době 14. století pak ke klášteru patřily i vesnice a tvrze na našem území. Byla to i tvrz záleská u Batňovic, na níž v letech 1357-1386 sídlil Albert ze Skalice, který ji 26. července 1386 prodal benediktinskému klášteru v Křešově, který tehdy spadal k broumovskému klášteru. A je tu i další spojitost. Rodina Baltazara Martina Hesselia, ze které pocházel Johann Georg Adalbert, autor unikátního Hesseliova urbáře, vlastnila měšťanský dům na hlavním náměstí v Broumově. Jeho bratr Baltazar působil jako řeholník ve zmíněném klášteře.

Pokud se vyprávíme z Náchoda kousek za hranice, dostaneme se do Klodzka. Města, které bylo dlouhou dobu součástí Českého království. Prvním majitelem byl otec svatého Vojtěcha Slavník. Ve městě pak prožil své mládí Arnošt z Pardubic, jehož otec, zdejší královský purkrabí, ho zde dal učit svobodným uměním ve farní škole johanitů při kostele sv. Jana. Není bez zajímavosti, že se tento první český arcibiskup zřejmě narodil v Hostince u České Skalice.

Středobodem celého Dolního Slezska je Vratislav. Ve středověku byla Vratislav jedním z hlavních židovských center ve střední Evropě. Židovská obec se tu nacházela už v první polovině 12. století. Jejími zakladateli mohli být židovští uprchlíci z Prahy, o nichž se zmiňuje český kronikář Kosmas. Nejstarším dokladem existence židovské obce ve Vratislavi je náhrobek židovského učitele Davida, syna Sara Shaloma, který zemřel 4. srpna 1203. Poměry se často měnily a Židé neměli ve Vratislavi vždy na růžích ustláno. V 15. století byli Židé z města vyhnáni. První Žid, který se zde trvale usadil, sem přišel v roce 1657. Po více než dvou stech letech židovské nepřítomnosti to byl Zacharias Lazarus z Náchoda, který si ve městě pronajal mincovnu. Stal se zakladatelem moderní židovské vratislavské komunity a nedlouho poté proměnil svůj dům v první synagogu. Založil si tu i rodinu a jeho syn Lazarus Zacharias, stejně jako mnozí další, získal prostřednictvím císařského výnosu právo na trvalé usídlení ve Vratislavi. Díky náchodskému zakladateli už v roce 1722 obývalo město 775 Židů.

Chcete‑li se dozvědět více podrobností a zajímavostí o tom, jaké vztahy má náš region s Dolním Slezskem, přijďte v pátek 25. listopadu na další besedu s historikem Richardem Švandou do Škvorecký Café v Náchodě. Vstupenky zakoupíte v regionálních informačních centrech nebo na www.kupvstupenku.cz.