4 minute read

H RAJE SKUPINA

S Pinal T Ap

Co je špatného na tom být sexy?

Advertisement

Osmdesátá léta byla divokou érou, ve které MTV generace utvářela svůj vkus na základě videoklipů, reklam a teenagerovských filmů. Hranice mezi cool efektem a směšností se často nebezpečně stírala a bylo jen otázkou času, než se někdo rozhodne přijít s parodií.

> Na první pionýry, v čele s kytaristou Frankem Zappou, navázal Weird Al Yankovic a kapela Spinal Tap (Lumbální punkce). Michael McKean a Christopher Quest se potkali v šedesátých letech na vysoké škole, kde spolu hráli v kapele. V roce 1978 spolu s basistou Harry Shearerem a režisérem Robem Reinerem natočili televizní pilot s názvem The TV Show. Produkce se neobešla bez problémů – při jednom ze skečů se pánové ošklivé popálili olejem. Jako správní komici se ovšem nezalekli a naopak z nouze udělali ctnost, když na místě zaimprovizovali a vytvořili postavy fiktivních hudebníků Davida St. Hubbinse (McKean) a Nigela Tufnela (Quest). O pět let později se chystal Rob Reiner natočit svůj celovečerní debut. Napadlo ho pojmout jej jako fiktivní dokument o úspěšné kapele, která v průběhu dekád mění svůj styl a svými excesy nápadně připomíná jiné hudebníky. Cílem Reinera, McKeana, Questa a Shearera bylo shodit přílišnou auru vážnosti a nadpozemskosti, která byla pro tehdejší rockové kapely typic - ká. Společnými silami dali dohromady scénář, který byl v průběhu natáčení obohacen o množství improvizovaných scén.

> Příběh kapely začíná ve chvíli, kdy se na sklonku šedesátých let dva přátelé z dětství David St. Hubbins a Nigel Tufnel rozhodnou vstoupit do hudebního šoubyznysu. Připojují se k nim basista Derek Smalls (Harry Shearer), klávesista Viv Savage a bubeník Mick Shrimpton. Kapela si říká Originals, ale brzy zjistí, že jejich název není tak původní, jak mysleli a mění jméno na New Originals a posléze ještě znovu na Thamesmen. Dostaví se první hit „Naval ňáký prachy“. Naposledy mění název na Spinal Tap a vydávají album ovlivněné hnutím hippies s úspěšným singlem „Naslouchej květinovým lidem“. Poté se tato britská kapela nechává strhnout válkou o nejhlasitější rockovou skupinu a přeorientuje se na heavy metal. V tu chvíli se jim začne smůla doslova lepit na paty. Spinal Tap přijde v krátké době o tři bubeníky. Jeden spontánně vybouchne přímo na jevišti, další zahyne při blíže nespecifikovaném bizarním zahradnickém incidentu a třetí se udusí zvratky, ale ne vlastními.

P ŘIVO ň K RUKAVICI

> Výše uvedený nástin děje je jen malou ukázkou neskutečné smršti gagů, neuvěřitelných dialogových point a rokenrolové moudrosti. Komedie si svůj kultovní status vysloužila především skvěle odpozorova - ným chováním rockových hvězd, které často oscilovalo mezi absolutním požitkářstvím a neschopností sebereflexe. Spinal Tap tak nepovažují za nic špatného mít na obalu alba polonahou dívku v obojku s řetězem, kterou něčí ruka nutí přičichnout ke kožené rukavici. Poté, co je návrh zamítnut, se musí smířit s tím, že album vyjde celé zakryté do té „nejtemnější“ černé. Zde už někteří diváci zbystří a pochopí, že Spinal Tap v průběhu děje opravdu odkazuje na kontroverze jiných kapel –v tomto případě jde o zkombinování dvou šokujících událostí v historii The Beatles do jedné. Pocit déjà vu se na mysl vkrádá i ve scéně, kdy si nechá kapela postavit na pódiu Stonehenge. Bohužel model je příliš malý, a proto si muzikanti najmou trpaslíky, kteří mají problém s měřítkem vyřešit. Fanoušci Ozzyho Osbourna už tehdy věděli moc dobře, kde leží inspirace k této scéně.

> Co tam máme dál? Baladu v nejsmutnější tónině ze všech s názvem „Napij se z mé pumpy lásky“, která nepokrytě poukazuje na to, že velké procento rockových písní má sexuální podtext. Také některé problémy spojené s životem na turné nabývají absurdních rozměrů. Třeba když členové kapely několik minut marně hledají cestu ze zákulisí na pódium a neustále opakují „Ahoj, Clevelan - de!“. Na jiném z koncertů se pak při epickém úvodu na téma „Zrození rokenrolu“ nemůže Derek dostat ven z inkubátoru. Ve filmu se objevuje i samotný režisér Rob Reiner pod falešným jménem Martin Di Bergi. Může tak jednotlivé členy nejen napřímo zpovídat, ale zároveň komentuje komplikace při vzniku (fiktivního) dokumentu.

> Film Hraje Skupina Tap rozhodně neměl na růžích ustláno. Z kin se sotva zaplatil a k větším výdělkům mu pomohly až videokazety (a následně DVD). Díky nim zkultovněl, ale jak na něj zareagovaly rockové hvězdy? Část z nich byla nadšená a dokázala se sama sobě zasmát. Nebyl to ovšem případ zpěváka Stevena Tylera z kapely Aerosmith. Ten byl naopak pohoršen tím, že útrapy, kterými rockeři procházejí, jsou někým tak drze parodovány. Spinal Tap navzdory skromnému startu změnili hudební průmysl i anglický jazyk. Za vše může scéna, ve které Nigel popisuje svou frustraci, že nemůže hrát hlasitěji, a jak si nechal vyrobit kombo, které mu umožní jít „up to eleven“. Výrobci aparatur začali následkem toho na své produkty skutečně přidávat 11 jako nejvyšší stupeň hlasitosti. To ovšem nebylo vše. Z této fráze se stal postupem času idiom, který je zapsán i v Oxfordském slovníku angličtiny. Přečíst si v něm můžete, že se jedná o „zesílení na maximální možnou hlasitost“.

> Herci na zkultovnění snímku reagovali vydáváním alb a příležitostným vystupováním na festivalech. Režisér Rob Reiner rozjel svou filmařskou kariéru a nadělil nám několik žánrových klenotů – kingovské adaptace Stůj při mně (1986) a Misery nechce zemřít (1990), pohádkovou Princeznu Nevěstu (1987), poloautobiografickou romantiku v Když Harry potkal Sally (1989), soudní drama Pár správných chlapů (1992) a řadu dalších skvělých snímků. Mnohé z nich jste zajisté viděli, ale pokud jste dosud neměli tu čest potkat Spinal Tap, nachystejte si žraločí sendvič, probuďte pásovce a pusťte si do obýváku Lumbální punkci.

Velikono N Nad Lka

Chcete vědět, jak doopravdy chutná čokoláda? Vyzkoušejte v Brně ručně vyráběnou čokoládu Ajala, která je připravená jen z výběrových kakaových bobů a tř tinové šťávy. Taková čokoláda není nezdravou cukrovinkou, ale opravdovým pokrmem bohů plným chuti a zdraví prospěšných látek. Ajala chce navázat na tradici první republiky, kdy bylo Československo třetím největším zpracovatelem kakaových bobů na světě a pomocí starých metod i moderních postupů se snaží dělat tu nejlepší čokoládu na světě