Bez skrupulí

Bez skrupulí Nemuset chtít brát věci zpět

Domnívám se, že to zažil každý z nás. Stala se nám věc, která byla nešťastná či nepříjemná, a první, co nás napad‑ lo, bylo rychle vymyslet, jak by se dala vzít zpět, jak by se dal vrátit čas, jak by se ta věc dala odestát. Ačkoli jsme tomu nápadu v ten moment věnova‑ li spoustu času i myšlenek, nebylo to možné. Tyhle věci prostě nejdou, ale‑ spoň ne v normálním světě. Vrátit čas neumíme. Někdy se jedná o pouhou maličkost. Před pár dny, když bylo na ulici ná‑ ledí, jsem se přes až dojemnou snahu na kluzkém chodníku neuklouznout, přece jen poroučel celým tělem na zem. Žuchlo to parádně. Nejméně ze všeho mi vadilo, že kolem byla řada svědků. Trochu více jsem byl rozladě‑ ný z toho, že dva z lidí, kteří se vypra‑ vili pomoci mi na nohy, uklouzli na tom nemilém terénu také, díky bohu bez následků. Nejvíce ze všeho jsem ale byl smutný z toho, že těch pár oka‑ mžiků, kdy jsem nechtěně našlápl na hranu obuvi, smekl se a poroučel se k zemi, nešlo vzít zpět. Kdyby to šlo, nemusel jsem v násle‑ dujících minutách neustále zkoumat, jestli nějaká má kost přece jenom při dopadu nepraskla, jestli jsem si nepo‑ chroumal nějaký jiný důležitý orgán, anebo jestli to kulhání, kterému jsem byl bezprostředně po pádu vystaven, přejde. V noci jsem nemohl spát na jednom boku, a ta obraženina byla nepříjemná ještě několik dnů poté. Jak jsem uvedl výše, tenhle případ je maličkost, v podstatě je legrační. Kdy‑ bych ostatně měl být spravedlivý, asi měsíc před tím pádem jsem se cestou chodbou, na dlažkách, jejichž povrch je nebezpečný, je‑li politý vodou, smekl také. Kupodivu se mi při pádu jaksi samovolně zvedly nohy vzhůru, a tak jsem dopadl měkce na zadní část těla, dokonce tak měkce, že jsem nic necítil. Prostě to vůbec nebolelo.

Tenkrát jsem si řekl, že bych chtěl takhle padat pokaždé. Dokonce jsem si to přál. Vyslyšen jsem nebyl. Ovšem když jsem pár týdnů poté sle‑ těl a pocítil bolest, pořád to ještě nebylo nic proti tomu, když si člověk při pádu na zem třeba něco zlomí. Má kolegyně z práce si šla zablbnout se svým malým sy‑ nem kamsi do nákupního centra. Po nečekaně bujarém výskoku, kterého se v jednu chvíli dopustila, dopadla tak nešťastně, že si poranila achillovku a musela ihned na ope‑ raci. Chirurg sice nohu zachránil, ale řez, který po jeho in‑ vazivním zásahu na noze zůstal, se ne a ne hojit. A tak má milá kolegyně pět týdnů po operaci jizvu jako novou. Vyčenichala, že v našem zdravotním systému dokonce exi‑ stuje jakési centrum pro hojení ran, kam se vypravila a kde se jí ujali se slovy, že tahle zranění jsou zrádná a rány se pěkných pár týdnů opravdu nemusí hojit. A tato kolegyně, když mi o své nehodě vyprávěla, se v jednu chvíli zarazila a pronesla: „Kdyby to tak šlo vzít zpátky…“ Existuje přitom ještě mnohem horší varianta, při které si zainteresovaní také obvykle přejí, aby bylo možné vrá‑ tit čas. Před půl rokem byl můj mladý kamarád napaden bezdomovcem. Bezdůvodně, nejprve verbálně a potom pěstmi. Když utržil třetí ránu, sáhl do kapsy, kde měl ka‑ pesní nůž, jenž nosil kvůli tomu, aby si mohl tu odříznout ze stromku větvičku, tu zase něco vyřezat do kůry, neboť práci se dřevem dlouhodobě miloval. V ten moment ale jeho nůž přestal být spojencem jeho uměleckého nadání a stal se zbraní. Agresivního bezdomovce upozornil, že je ozbrojen, a po‑ kud se nezklidní, nůž použije. V tom muži to pohříchu vyvolalo ještě větší zlost, která, jak se později ukázalo, byla živena i požitím návykových látek. Kamarád tedy v sebe‑ obraně vyndal nůž a bodl. Do boku. Bezdomovec se se‑ sunul k zemi, kamarád povolal rychle záchranku, a když přijela policie, bylo mu sděleno obvinění z napadení. Napl‑ něno bude prý tehdy, rozhodne‑li se bezdomovec podat na něj podnět ke stíhání. A tak kamarád čeká. Půl roku s ním není řeč, půl roku se pořádně neusmál a pořád chodí nervózně ke své domovní schránce a vyhlíží, zda se v ní objeví obsílka od soudu, pří‑ padně od policie, aby byla celá věc došetřena. Větu o tom, jak rád by vzal ten okamžik zpátky, a jak rád by vzal zpátky třeba i rozhodnutí jít na místo, kde pak k incidentu došlo, vyslovuje pravidelně. Vstupujeme do roku 2023 a přejeme si, aby bylo lépe než v roce loňském a letech předešlých. Přeju si to také. Kromě zdraví si vám ale dovoluji ještě popřát, abyste se nikdy ne‑ dostali do situace, kdy budete smutně říkat, že byste nějaký okamžik chtěli vzít zpět. Ať vám intuice dobře poradí, do jakých zápletek se vměstnat, ať vás dobře vede pud sebezá‑ chovy. Mnohé věci, které se staly, totiž, jak již bylo řečeno na začátku těchto řádků, nelze vzít zpět. A tak je lepší těm tragickým a nešťastným předcházet.