Kapitola první
Srdce mi bušilo tak, aby mi jasně naznačilo, že mám vzít roha. Les mi mockrát připomínala, že mi do toho nic není. Jenže ona nikdy nebyla ničí brácha. Nemá ponětí, jak je těžké sedět na zadku a dělat, že mi do toho nic není. Proto je ten zmetek zrovna teď číslo jedna na mém žebříčku priorit. Vklouzl jsem rukama do zadních kapes džínů a pevně doufal, že je tam vydržím nechat. Stál jsem za pohovkou a díval se na něj. Nevím, jak dlouho mu bude trvat, než si mě všimne. Vzhledem k tomu, jak si drží tu holku na klíně, bych skoro hádal, že to chvíli potrvá. Stál jsem za ním a mejdan kolem nás pokračoval. Nikdo kolem neměl tušení, jak blízko mám k tomu, abych totálně ztratil nervy. Chtěl jsem vytáhnout mobil, abych pořídil důkazní materiál, ale cítil jsem, že to Les nemůžu udělat. Nepotřebuje žádnou vizuální pomůcku. „Čau,“ ozval jsem se konečně, když už jsem dál mlčet nedokázal. Kdybych se musel koukat ještě chvíli, jak hněte té holce prso bez toho, aby myslel na svůj vztah s mou ségrou, asi bych mu tu pitomou ruku utrhnul. Graysonovy rty se odlepily od jejích. Zaklonil hlavu a upřel na mě skelný pohled. Viděl jsem, jak mu docvaklo – a jak se v jeho zorničkách rozlévá strach. Došlo mu, že se tady ukázal ten poslední člověk na světě, od kterého by to čekal. |7|