petr král A teď Dům v hloubi zahrady se skví jak bílý rozvlněný cár, jímž vždycky byl, popelnice vyvstává zpod stromu na slunce tak zelená, až přerůstá sama sebe, je zřetelně víc nežli popelnice Zabuš na tělo, ať z něj vyrazí koktavé zlato a slova ať přestanou v novinách sčítat mrtvé, roztepou se kolem nedohledně po věcech bez adresy k slávě toho, co není
18