I. zpěv OBSAH PRVNÍHO ZPĚVU
Sláva nebe, 1–22. Výlet do modřenin světných, 23–60. Výtvor nebeských těl, 61–72. Vznesenost vlastnosti a oučinkování Slunce, 73–122. Planety 123–192. Cit nesmrtelnosti, 193–222. Oučinkování přirozených krás na ctitele přírody, 223–244. Vypodobnění světného nebe, 245–280.
PÍSEŇ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20
Nebe, nejslavnější dive nevýměrné veškerosti, který otrok smrti může vypsat vznešenost tvou dosti? Kdeže barev hledat k výtce! Kde ty všecky city vzíti? Kdybych péro smočil v ohni, jenž se vprostřed tebe svítí, kdyby vše se zňalo ve mně náležící tvorné moci, kdyby seraf svatý sletěl z rájů tvých mi ku pomoci, kdybych národů všech řečí krasoslova potně shledal; tím bych ani návrh stínu vznešenosti slavné nedal. Jak se skvějí v dokonání ona pravidelná díla! Jaké je přehlídá oko, jaká je spojuje síla! Vám jen, duchové tam čistí, vnitřna vlastnosti jsou znalé, přednost s výborností, celost, shodnutí i dokonalé; my, moli v prachu živoucí, topíme se v přemýšlení, přístav naleznouti chceme moře, v kterém břehu není. K polím tehdy, jichž se žádné tělné nedotknulo křídlo, duchu, aspoň vznes se, tvorce mocný kdež své rozbil sídlo! V modřenině krajů jasných ohněm vážným zňatá usta na obrubě hvězdostolce chválu pějte nyní zhusta! Harfy věnci okrášlené vonnými, dnes hlučně hrejte! Krásohlasům tvrdým provod bystrý, větříkové, dejte! 15
Polak_sazba_v02-C.indd 15
18.11.2014 14:46:29