se psát a počítat a — co je možná nejhorší — chodit na tělocvik a cvičit své líné tělo. Báli se, že když tu strašnou zprávu Toníkovi řeknou, začne řvát a oni se z toho řvaní úplně zblázní. Nakonec se rozhodli: je třeba si na pomoc zavolat nějakého zkušeného odborníka. Rychle otevřeli telefonní seznam a po chvilce hledání ho našli: jmenoval se plukovník Štainšnicl a byl to nejznámější specialista na boj s dětskou leností. Rodiče se zaradovali. Hned mu zatelefonovali a dohodli se s ním, že druhý den přijde a vyléčí Toníka z lenosti. Plukovník Štainšnicl přišel brzy ráno. Nejdříve netrpělivě zazvonil a potom začal bouchat pěstí na dveře. Starostliví rodiče rychle otevřeli. Za dveřmi stál mohutný stařec s vypoulenýma očima a s vlasy zježenými zlostí. Byl v uniformě a na nohách měl vysoké vojenské boty. „Jsem plukovník Štainšnicl v záloze!“ zařval stařec a s dupáním se vřítil do bytu. Starostliví rodiče se strachem roztřásli. „Náš Toník,“ pravili plačtivě, „ještě spí, možná bychom měli chvilku počkat, aby se nevylekal.“ „Nemohu čekat!“ zařval stařec. „Čekají na mne další pacienti! Ve vedlejší ulici líná Katka, které se nechce uklízet panenky, a na druhém konci města bratři Dumpákovi, kteří tento rok z lenosti ještě nevylezli z postele!“ Starostliví rodiče smutně svěsili hlavy a mlčky ukázali na dveře Toníkova pokoje. Věděli, že už nemohou ničemu zabránit. Plukovník Štainšnicl kopnutím rozrazil dveře, vřítil se dovnitř a zařval: „PÓÓ-ZOR!“ Starostliví rodiče si ustrašeně sedli do kuchyně a s napětím čekali, co se bude dít. Z Toníkovy světničky se nesl řev plukovníka
15
Danglar-Taragel-Pohadky-pro-neposlusne-deti.indd 15
19.2.2014 1:44:53