informací o návštěvnosti vymezuje základní divácké preference a na závěr nabízí případovou studii věnovanou recepci sovětských filmů v prvních poválečných letech v Lipsku. Taková jsou tedy tematická pole jednotlivých kapitol, která ovšem pokrývají území tří národních států, vymezovaných po skončení druhé světové války v nových či staronových hranicích. Věnujeme se roli filmové kultury v poválečné historii tří zemí, které z perspektivy Sovětského svazu tvořily jakési nárazníkové pásmo na exponovaných hranicích východního bloku se Spolkovou republikou Německo (SRN). Je ovšem nutné zdůraznit, že o vztahu tří států hovoříme pouze v případě širších politických souvislostí. Jednotlivá výzkumná témata se pak omezují na vztah NDR, Polska a českých zemí, a to ze dvou důvodů: těmi jsou jednak poměrně vysoká samostatnost filmového průmyslu v českých zemích a na Slovensku, jejich odlišný vývoj, produkční kapacita, tradice státní správy i filmové distribuce, jednak specifičnost kulturních tradic a hodnot. Tyto rozdíly by vnesly do všech tří částí knihy nový diferenční prvek,1 a to uvnitř jednoho ze subjektů zahraničněpolitických a kulturněpolitických vztahů, aniž by to zásadně přispělo k hlavnímu komparativnímu záměru celé práce — tedy pokusit se zachytit strukturní podobnosti a odlišnosti i procesuální dynamiku vzájemných vztahů v oblasti filmového průmyslu a naznačit alespoň na omezeném geografickém a politickém prostoru tří zemí, co tvořilo specifické rysy socialistické filmové kultury v zemích pod sovětským vlivem. SEVERNÍ TROJÚHELNÍK A SOVĚTIZACE
Tato práce se tedy zaměřuje na trojici sousedících států, jejichž poválečný vývoj byl sice v mnoha ohledech rozdílný, ale současně je spojovalo víc než jen geografická blízkost a síť bilaterálních kontaktů v hospodářské i kulturní sféře: z perspektivy Sovětského svazu měly především tvořit specifický obranný blok na hranicích se SRN. Nechci tím tvrdit, že tato geopolitická konceptualizace „severního trojúhelníku“, reflektovaná jak dobovými politickými komentátory, tak některými historiky,2 byla základem specifických trojstranných kulturních vztahů a že byla hlavním důvodem, proč se tato studie zaměřuje právě na tyto státy. Jsou zde i ryze praktické důvody, spočívající především v dostupnosti archivních materiálů, v jazykové přístupnosti a v pokročilejším stavu (filmově)historického bádání, na něž lze navázat. Současně však tento dobový koncept jakéhosi trojbloku, který je propojen jak specifickými vazbami Takovéto řešení zvolil i John Connelly ve studii věnované vysokému školství, srov. Connely, John: Zotročená univerzita. Sovětizace vysokého školství ve východním Německu, v českých zemích a v Polsku v letech 1945–1956. Praha: Karolinum, 2008, s. 40. 2 Pro pozici „severního trojúhelníku“ jako obranného a stabilizačního celku v rámci sovětského bloku srov. Ihme-Tuchel, Beate: Das „nördliche Dreieck“. Die Beziehungen zwischen der DDR, der Tschechoslowakei und Polen in den Jahren 1954 bis 1962. Köln am Rhein: Wissenschaft und Politik, 1994. 1
11
Filmova kultura_sazba2_jen cerna.indd 11
7.10.2014 16:53:06