Naši se mají. Zatímco oni si odletěli na Kefalonii, já jsem musel zakotvit u babičky Vodněnky v Přelouči. Moje babička, které na hlavě roste cukrová vata, se jmenuje Albína Vodněnská. Tak se totiž jmenovala i moje mamka za svobodna. Teda ne Albína, ale Eva. Vodněnská. Jakmile babičce její černé havraní vlasy zbělaly, rozhodla se pro ráznou změnu svého zevnějšku. Svou hlavu možná nezodpovědně svěřila dceři paní Kacafírkové, která bydlí o dva bloky vedle. Vodněnka nejspíš nemá čuch na lidi. Každému přece musí být hned podezřelé, že když se někdo dobrovolně obarví nazeleno a navíc mu z hlavy do všech stran trčí bodliny, nemůže to dobře dopadnout. Babička nám své vlasy poslala. Teda jen na fotografii v mobilu. Ale my jsme to hned nepoznali, protože Vodněnka byla na snímku rozmazaná, a tak jsme si mysleli, že ta růžová věc nad jejím čelem je určitě nová čepice. A maminka dodala, že by to babička s těmi módními výstřelky neměla vzhledem k svému věku přehánět. Ale táta řekl, že je dobře, že si užívá života, a odepsal: „Babi, cepice super. A jak se jinak mas?“ Načež mu vzápětí začalo vyhrávat Ebenovo Já na tom makám, což je písnička, kterou má táta nastavenou jako vyzváněcí melodii pro Vodněnku nebo pro svého šéfa, pana Trávníčka. „Milý hochu, vždycky musíš být ve střehu, když volá tchyně nebo Travič,“ řekl tehdy.
11