Kontury na první pohled jasně definovaného vztahu

mezi autorem Hájkem a čtenářem Vikomtem jsou zrádně proměnlivé, takže si vůbec nemůžeme být jistí, s kým máme co do činění a komu vlastně věřit.

Kdo koho tu potřebuje a kdo na kom parazituje, kdo z koho si dělá vrbu, aby ho vzápětí zneužil nebo pomlouval, kdo komu se snaží vlichotit a proč? A kdo je ten imaginární, obstarožní Hájek, co na sebe Vikomtovi vyzrazuje svůj strach z osamění, stárnutí a neúspěchu, svou neschopnost řešit konflikty spolu s touhou po přátelství a upřímnosti, svůj oplzlý sexismus a ješitnost, kterou by „mohl zalejvat“ a která je mu „zdrojem tvorby / snadno obnovitelným“? jana sovová