odborné téma paliativní péče
hospic. Obdobně si stojí i muži (85 %). Můžeme tedy odvodit, že pohlaví respondentů nemá pří mo vliv na znalost hospice. → Věk respondenta má vliv. Dle vý sledků lidé do dvaceti let (91 %), lidé ve věku od 21 do 40 let (92 %) a od 41 do 61 let (85 %) převážně vědí, co je hospic. Pouze skupina respondentů ve věku 61 a více let vykazuje procentuálně horší poměr znalosti. → Nejvyšší dosažené vzdělání má vliv. Největší procentuální podíl kladných odpovědí mají absol venti vysokých škol (96 %), dále pak lidé s maturitní zkouškou (91 %). Ano odpověděly i více než tři čtvrtiny lidí s výučním listem (81 %) a absolventi vyšších od borných škol (80 %). Horší poměr odpovědí vykazovali lidé se zá kladním vzděláním – pouze 63 % odpovědělo, že ví, co to je hospic. Dále bylo například zkoumáno, ja kým způsobem se o hospicích ve řejnost informuje. → Nejlepším komunikačním kaná lem je pro muže rodina (55 %), následně televizní vysílání (47 %) a internet (46 %). Ženy se nej častěji o hospici dozvěděly díky studiu (35 %), televizi (32 %) a na internetu (31 %) shodně s pro střednictvím rodiny (31 %). → Lidé mladší dvaceti let jsou nej častěji ovlivněni internetem (49 %), naopak minimální vliv na ně má rádio (6 %), letáky a propa gační materiály (6 %), lékař (6 %) či rodina (9 %). Opačný trend je možné sledovat u respondentů starších 61 let. Ti jsou nejvíce in formováni od rodiny (54 %) a in ternet má na ně minimální vliv (15 %). Dotazovaní ve věku od 41 do 60 let se o hospici nejčas těji dozvěděli z televizního vysí lání (50 %) a nejméně od lékaře (13 %). Lidé ze skupiny 21 až 40 let jsou informováni z několika komunikačních kanálů stejně – televizní vysílání, internet, rodina i studium se vyskytují ve více než třetině odpovědí.
Názory na hospice Z odpovědí na otevřené otázky mů žeme obecně odvodit, že veřejnost má na hospice rozporuplný názor. Někteří je považují za dobré, spo lečnosti prospěšné místo, jiní za „dům smrti“ s nedostatečnou péčí. V dotazníkovém šetření převažova ly kladné názory, avšak bylo možné vysledovat, že některé byly (ať už
92
55
procent lidí ve věku od 21 do 40 let ví, co je hospic.
procent mužů informace o hospici získalo v rodině.
49
35
procent žen se o hospici dozvědělo díky studiu.
procent lidí mladších dvaceti let čerpá informace o hospici z internetu.
oborů besedy vedené zkušenými lektory či umožnit studentům ex kurze či praxe v hospicích a zaříze ních poskytujících paliativní péči. Pro cílovou skupinu ve věku od dvaceti do šedesáti let by vzhledem k jejich nejčastěji využívaným ko munikačním médiím bylo vhodné spolupracovat s veřejnoprávní te levizí a více zahrnout problematiku do vzdělávacích pořadů či důkladně proškolit nižší i vyšší zdravotnic ký personál v rámci celoživotního vzdělávání, aby mohl poskytovat veřejnosti ucelené a relevantní informace. Pro osoby starší šedesáti let by mohla být navíc vytvořena jednot ná brožura či publikace zabývající se hospici, která by byla zdarma distribuována například do ordina cí praktických a odborných lékařů, informačních center a na speciali zovaná oddělení ve zdravotnických zařízeních.
Závěr HOSPIC
kladné, či záporné) silně ovlivněny masmédii a projevovala se v nich nedostatečná informovanost re spondentů v dané problematice.
Výsledky Z výsledků průzkumu vyplynulo, že veřejnost stále nemá o hospicích dostatečné informace. I přes to, že od otevření prvního hospice uběhlo již dvacet let, jsou tato zařízení stá le opředena mnoha mýty a nejas nostmi.
Jak situaci zlepšit? Je bezesporu důležité, aby se po vědomí veřejnosti o hospicích a pa liativní péči zlepšilo. Z výsledků průzkumu mimo jiné vyplývá, že znalost veřejnosti je ovlivněna vě kem. Bylo by proto vhodné využívat v rámci osvěty pro každou cílovou skupinu efektivní komunikační ka nály. Např. pro osoby mladší dva ceti let by jistě pomohlo zapojit do spolupráce pedagogy a výchov né poradce, kteří by problematiku umírání a s ní souvisejících spole čenských dopadů zahrnuli do škol ních osnov, vždy s ohledem na věk a schopnosti žáků a studentů. Dále by bylo vhodné realizovat pro stu denty zdravotnických a sociálních
Problematika hospicové a palia tivní péče je velice choulostivá a naši společnost čeká ještě dlouhá a strastiplná cesta, než se ji naučí me chápat a brát jako normální sou část našeho života. Do té doby bych alespoň ráda poděkovala za těžkou práci a úsilí těm, kteří se jakýmko li způsobem podílejí na fungování hospiců. Můj velký obdiv patří všem zaměstnancům, kteří dnes a denně podávají pomocnou ruku lidem, kte ří jsou na konci své cesty životem.
Více o autorce: Mgr. Ludmila Lešková 1983: ukonč. szŠ plzeň – obor všeobecná sestra; 2006: ukonč. pss – obor všeobecná sestra – Ošetřovatelská práce o dospělé – Geriatrie; 2012: ukonč. bc. studium – Ošetřovatelství a porodní asistence, Fzs zčU, plzeň; 2014: ukonč. Mgr. studium – Ošetřovatelství, vŠzsp sv. alžbety, bratislava; 1984–1984: kÚnz plzeň, zdravotní sestra – směnný provoz; 1988–1994: MÚss plzeň, všeobecná sestra – směnný provoz; 1991–1997: vojenská nemocnice plzeň, všeobecná sestra v ambulantní péči; 1997–2003: MUdr. vlasta boříková, plzeň, všeobecná sestra v ambulantní péči; 2003–2007: privamed plzeň, všeobecná sestra – směnný provoz; 2007–2008: domovinka plzeň, všeobecná sestra v terénu, lektorka; od 2006: externí lektor, lektorská činnost; 2008–2011: Fn plzeň, všeobecná sestra – směnný provoz; 2011–2012: domovinka plzeň, vedoucí lektorské činnosti; od 2012: Osvč, plzeň, lektorská činnost
27