Robert Ibrahim • Petr Plecháč • Jakub Říha
Úvod do teorie verše
versologie-sazba-5.indd 1
5. 2. 2014 13:01:54
versologie-sazba-5.indd 2
5. 2. 2014 13:01:54
Robert Ibrahim • Petr Plecháč • Jakub Říha
Úvod do teorie verše
versologie-sazba-5.indd 3
5. 2. 2014 13:01:54
CIP — KATALOGIZACE V KNIZE — NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Ibrahim, Robert Úvod do teorie verše / Robert Ibrahim, Petr Plecháč, Jakub Říha. – Vyd. 1. – Praha : Akropolis, 2013 Anglické resumé ISBN 978-80-7470-051-4 (brož.) 82.0:801 * 801.6 * 801.67 – versologie – metrika – strofika – monografie 82.0 – Literatura (teorie) [11]
Lektorovala PhDr. Květa Sgallová, CSc. Publikace vznikla s podporou na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné instituce 68378068. Publikace vznikla v rámci grantového projektu GA ČR P406/11/1825. Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR. © Robert Ibrahim, 2013 © Petr Plecháč, 2013 © Jakub Říha, 2013 © Graphic & Cover Design Filip Blažek – Designiq, 2013 © Filip Tomáš – Akropolis, 2013 ISBN 978-80-7470-051-4
versologie-sazba-5.indd 4
5. 2. 2014 13:01:54
POUŽÍVANÉ ZKRATKY A SYMBOLY
libovolná slabika dlouhá slabika krátká slabika možnost substituce dvou krátkých slabik jednou dlouhou slabikou ∪ metricky volná pozice (pozice může být realizována jak dlouhou, tak krátkou slabikou) X přízvučná slabika x nepřízvučná slabika | hranice mezi stopami # mezislovní předěl, cézura, diereze S silná pozice verše W slabá pozice verše V slabá pozice verše stojící v třídobých a logaedických rozměrech mezi S a W J jamb T trochej D daktyl Dp daktyl s předrážkou DT daktylotrochej DTp daktylotrochej s předrážkou m mužský verš ž ženský verš a akatalektický verš (nezkrácený, úplný verš) T4m, J4ž čtyřstopý mužský trochej, čtyřstopý ženský jamb DT4ž[dtdt] čtyřstopý ženský daktylotrochej se skladem daktyl – trochej – daktyl – trochej * neautentické (ad hoc vytvořené) verše σ – ∪ ∪ ∪
versologie-sazba-5.indd 5
5. 2. 2014 13:01:54
versologie-sazba-5.indd 6
5. 2. 2014 13:01:54
1 TEORIE VERŠE
Teorii verše považujeme za samostatnou disciplínu teorie literatury stojící na pomezí literární vědy a lingvistiky. Vedle sousloví teorie verše se někdy užívá jednoslovného pojmu versologie. Versologii bychom mohli chápat jako pojem nadřazený pojmu teorie verše, neboť umožňuje obsáhnout například i dějiny verše. Navzdory tomuto poměrně logickému rozlišení se však oba pojmy užívají synonymně (terminologickým problémům v různých tradicích/jazycích se zde věnovat nebudeme). Moderní teorie verše je disciplína deskriptivní, nikoli preskriptivní, jejím cílem je popis verše, nikoli vytváření normativních pravidel, podle nichž by básníci měli své verše skládat. Teorie verše má dlouhou tradici sahající až do starověku. Ve 20. století polemicky navázali na práce tzv. německé Ohrenphilologie (Eduard Sievers, Franz Saran) ruští formalisté (Boris Tomaševskij, Roman Jakobson, Jurij Tyňanov, Boris Ejchenbaum, Osip Brik), kteří patří k zakladatelům moderní teorie verše. U nás se teorií verše ve 20. století zabývali především strukturalisté a neostrukturalisté (Roman Jakobson, Jan Mukařovský, Josef Hrabák, Jiří Levý, Miroslav Červenka a Květa Sgallová). Česká versologie byla v meziválečném období v kontaktu s versologií ruskou, od sedmdesátých let s versologií polskou (viz zejména sborníky Słowiańska metryka porównawcza). Již od počátku 20. století lze v teorii verše vysledovat zřetelné snahy po jejím zexaktnění či formalizaci. Kromě příslušníků tzv. ruské školy (Boris Tomaševskij, Kirill Taranovski, Michail Gasparov, James Bailey, Marina Tarlinskaja) se tímto směrem vydali především zástupci americké generativní metriky (Morris Halle, Samuel Jay Keyser, Paul Kiparsky). Reakcí na strukturální versologii a generativní metriku byla kognitivní teorie verše (Reuven Tsur). K základním disciplínám teorie verše patří (charakteristika těchto disciplín se může lišit, záleží na časovém nebo metodologickém rámci): prozódie – zabývá se jazykovými jednotkami, které ve verši vykazují větší míru organizovanosti než v neveršované řeči (tzn. podléhají rytmizaci) metrika – věnuje se normám vnitřní organizace verše
TEORIE VERŠE
versologie-sazba-5.indd 7
7
5. 2. 2014 13:01:54
rytmika – věnuje se distribuci prozodických jevů organizovaných v souladu s metrickými pravidly strofika – věnuje se organizaci veršů do vyšších kompozičních jednotek – strof – a rýmu
Je pochopitelné, že jednotlivé disciplíny se prostupují, respektive že jeden jev lze nahlížet z různých úhlů.
8
versologie-sazba-5.indd 8
5. 2. 2014 13:01:54
2 VERŠ A PRÓZA
Latinské versus označuje obrat nebo návrat na začátek řady, latinské prosa (z prorsus) označuje řeč, která je vedena přímo vpřed, bez jakýchkoli návratů. Ukažme si rozdíly na příkladech: (1)
S radostí připisuju Tobě těchto několik krajin a obrazů šťastnější země, zachycených v letu písní a zachovaných v srdci vzpomínáním. Nevzdávám se při tom naděje, že spolu kráčeti budeme po místech, kde hledaly mne druhdy tvoje dopisy, a že pozorujíce západ slunce nad mořem budem vzpomínati, čím jsme si bývali v dnech dobrých i zlých. Vzpomínka taková jest povinností i požehnáním. Buď zdráv a mne miluj.
(2)
Na soumraku temných křídlech rychle noc se blíží k zemi, sníh se bělá, nebe tmí se; ve západu ohni rudém ledovce již rozžehují vrcholů svých pochodně.
První ukázka je napsána prózou, druhá veršem. V první ukázce se konce řádků kryjí s pravým okrajem stránky, ve druhé ukázce nikoli. Typografické rozlišení je relativně spolehlivou pomůckou k rozlišení verše a prózy, ale musíme si uvědomit, že v dějinách literatury se setkáme s poezií fixovanou písemně teprve dodatečně nebo s psaním veršů in continuo, tedy v řádku za sebou. Síla grafiky je dnes ovšem tak velká, že kdybychom část první ukázky experimentálně rozčlenili následujícím způsobem (*3), evropský čtenář mající zkušenosti s volným veršem, respektive s veršem 20. století, by takovýto text patrně chápal jako veršovaný (srov. Gasparov 2012: 19–23): (*3)
S radostí připisuju Tobě těchto několik krajin a obrazů
VERŠ A PRÓZA
versologie-sazba-5.indd 9
9
5. 2. 2014 13:01:54
šťastnější země, zachycených v letu písní a zachovaných v srdci vzpomínáním.
Odlišnost mezi veršem a prózou se však netýká jen grafické roviny, ale také roviny zvukové. Veršovaný text má specifickou intonaci (Mukařovský 2001a). Podle Mukařovského je verš zároveň jednotkou rytmickou a větnou, a má tedy veršové i větné intonační schéma. Z přítomnosti obou těchto schémat ve verši plyne napětí (schémata se mohou shodovat i rozcházet), které vytváří specifičnost verše a odlišuje ho od prózy. Z vlastní čtenářské zkušenosti víme, že ve většině případů nám nedělá potíže od sebe verše a prózu odlišit (problematiku volného verše ponechme v tuto chvíli stranou). Když se však pokusíme rozdíly mezi nimi jednoznačně definovat či formalizovat, zjistíme, že to je téměř nesplnitelný úkol. Potíž je v tom, že verš a próza jsou kategorie historické (v čase proměnlivé), kulturní (proměnlivé nejen v čase, ale i v prostoru: evropská tradice × neevropské tradice) a jejich odlišnost je dána jejich vzájemným vztahem v konkrétní kulturně-historické situaci.1 Danou opozici lze chápat i jako dva póly, mezi nimiž se rozkládají konkrétní texty. Lze si také představit, že jeden a týž text je chápán jednou jako próza a jednou jako verše v závislosti na tom, kým, kde, kdy a s čím je poměřován. Verš a prózu nelze jednoznačně odlišit na rovině: tematiky a motivů – libovolné téma nebo motiv mohou být zpracovány jak veršem, tak prózou lexika – ačkoli můžeme vyčlenit slovník poetismů, lze tato slova užít i v próze, stejně jako si lze představit verše plné prozaismů; užívání určitého typu lexika ovšem mohly normovat dobové poetiky (srov. např. klasicismus)2 syntaxe – například inverzi je možné považovat za poměrně silný signál veršované řeči, jistě však nelze tvrdit, že verše bez inverzí přestávají být verši nebo že přítomnost inverzí v próze z ní dělá verš; někteří badatelé ovšem upozorňují, že verš a próza se právě na rovině syntaxe liší, a sice 1) distribucí těsných a volných syntaktických vztahů: ve verši jsou těsné syntaktické vztahy především na začátku a na konci verše, v próze obdobná tendence neexistuje; 2) ve verši je více souřadných poměrů než v próze; 3) ve verši jsou
1 Pro některá období/kultury je opozice verš – próza málo přiléhavá, literatura se v nich člení jinak (srov. např. situaci ve „staré“ Číně – viz Král 2010). 2 U pravidelných veršů je výběr ze slovníku omezen (viz kap. 5.5), oproti řeči neveršované také narůstá frekvence kratších slov, která jsou snáze umístitelná do metrického schématu, což se může projevit na stylistické úrovni (srov. Levý 1983: 226).
10
versologie-sazba-5.indd 10
5. 2. 2014 13:01:54
častější asyndetické a apoziční konstrukce; 4) ve verši je více dvojznačných syntaktických vazeb (srov. Mayenowa 1961; Skulačeva – Bujakova 2009; k syntaxi českého verše srov. Jelínek 1966 a 1968) metra – bez potíží nalezneme v próze úseky, které odpovídají jambické, trochejské nebo daktylské metrické normě, na druhé straně volný verš je de facto verš, který žádné metrické normě neodpovídá rytmu – to jest v nejširším slova smyslu pravidelného střídání podobných jednotek, neboť pravidelné střídání podobných jednotek bez potíží nalezneme v každém řečovém projevu, a tedy i v próze (srov. Palková 1974: 12) rýmu – na jedné straně existuje rýmovaná próza, na druhé straně verše bez rýmů (např. antický hexametr nebo blankvers)
Přes uvedené potíže však platí, že ve většině případů jsme s to verše od prózy odlišit.
VERŠ A PRÓZA
versologie-sazba-5.indd 11
11
5. 2. 2014 13:01:54
versologie-sazba-5.indd 12
5. 2. 2014 13:01:54
3 PROZÓDIE
Pojem prozódie (z řec. prosódia – nauka o přízvuku nebo tónu) se objevuje ve více významech. V lingvistice se jí označuje součást fonetiky: prozódie je nauka o suprasegmentálních zvukových prostředcích, tj. takových, které jsou nad úrovní hlásek. V literární vědě byla dlouhou dobu synonymem pro celou teorii verše (či jednu její část – metriku), v novější době se jí označuje versologická disciplína zabývající se jazykovými jednotkami, které ve verši vykazují větší míru organizovanosti než v neveršované řeči (tzn. podléhají rytmizaci). Literárněvědná prozódie se tak sice zabývá obdobnými problémy jako prozódie lingvistická, tyto termíny však nejsou synonymní: zdaleka ne všechny suprasegmentální jevy jsou ve verši rytmizovány a naopak ne všechny jevy, které rytmizaci podléhají, náleží do suprasegmentální roviny (srov. užití vokalické kvantity v časomíře, opakování hlásek v starogermánském aliteračním sylabickém verši). V následujícím výkladu, který vychází z prací Zdeny Palkové (1994, 2004a, 2004b, 2006) a Miroslava Červenky (2006), se proto omezíme pouze na ty jevy, jež se podílejí na rytmizaci v dále rozebíraných versifikačních systémech.
3.1
Slabika v češtině
Rodilý mluvčí téměř nikdy neváhá při určení počtu slabik ve slově (ve výjimečných případech však váhat může: poukázka – jsou to tři, nebo čtyři slabiky?). Větší potíže představuje stanovení hranice mezi slabikami (srov. se-stra a sestra).
3.1.1
Základem slabiky je tzv. sonorní vrchol. Sonorní vrchol tvoří: a) vokály a diftongy b) sonory r, l (vítr, vlk), a to tehdy, pokud jsou uvnitř slova mezi dvěma konsonanty nebo na konci slova po nejméně jednom konsonantu; naprosto výjimečně také nosovky a sykavky (např. osm, pst)
3.1.2
PROZÓDIE
versologie-sazba-5.indd 13
13
5. 2. 2014 13:01:54
3.1.3
Neslabičné předložky (v, k, s, z) se pojí s následujícím slovem. Příklad: sotva vyšel z brány hradu (z brány jsou dvě slabiky) × a otázka ze rtů tiše (ze rtů jsou dvě slabiky)
3.2
Kvantita (délka) v češtině
3.2.1
Počet dlouhých slabik ve slově není nijak normován. Příklad: nosila, závada, vydávat, stavení, přísnými, nosící, závadný, cílící
3.2.2
Kvantita je fonologická, tzn. umožňuje rozlišit význam slov. Příklad: drahá × dráha
Kvantita je vlastnost segmentální (tj. vlastnost jedné hlásky – v češtině se týká pouze vokálů).
3.2.3
3.2.4
Kvantita může být na kterékoli slabice slova. Příklad: dálava, kořínek, moderní
Kvantita je na přízvuku nezávislá. Dlouhá i krátká slabika může být jak přízvučná, tak nepřízvučná a vztah mezi umístěním kvantity a umístěním přízvuku ve slově není kauzální. Existují ovšem jisté tendence: například délka se častěji vyskytuje na koncích slov, což je dáno podobou českých koncovek u přídavných jmen nebo koncovek přítomného času u sloves.
3.2.5
Příklad: ’koníček, ’máslo, ’pokoutný3
3.3
Přízvuk v češtině
Přízvuk bývá chápán jako prominence určité slabiky taktu, která je dána relativně, tj. vzhledem ke slabikám sousedním, a která je závislá na celém komplexu zvukových vlastností (průběhu melodie, intenzity, trvání). Jednoznačné akustické kritérium pro odlišení přízvučných a nepřízvučných slabik však nebylo dosud nalezeno (Palková 2004a). Přízvuk v češtině můžeme tedy chápat jako jev potenciální, prominence je důsledkem segmentace řeči.
3.3.1
3
V kap. 3.2, 3.3 a 3.4 symbolem ’ před slabikou označujeme přízvučnost této slabiky.
14
versologie-sazba-5.indd 14
5. 2. 2014 13:01:54
Přízvuk je stálý (vždy na stejné slabice slova) a iniciální (jako prominentní je chápána první slabika slova). O vztahu přízvuku ke kvantitě viz kap. 3.2.5. 3.3.2.1 Přízvuk nemá fonologickou funkci, ale může mít funkci delimitativní (přítomnost přízvuku indikuje začátek slova, a umožňuje tedy rozlišit slovo ’jeden od slovního spojení je’den). 3.3.2.2 Každé polysylabon má jeden a pouze jeden přízvuk. 3.3.2
Příklad: ’byltě ’tenkrát ’ještě ’Rhodos ’štítem ’světa ’křesťanského
Přízvuk slova se přesouvá na jemu předcházející jednoslabičnou primární předložku a takové spojení je chápáno jako polysylabon. Ve spojení jedno slabičná primární předložka + monosylabon dochází k přesunu na předložku vždy, u polysylab lze klást přízvuk jak na předložku, tak na následující slovo, přičemž čím více slabik toto slovo obsahuje, tím silnější je tendence je přízvukovat: na ’mezi národní ’letiště. Pokud je mezi slovem a předložkou slovo, které je nepřízvučné, pak je přízvuk jak na předložce, tak na dalším přízvučném slově (’odté ’doby). 3.3.2.4 Jednoslabičné primární předložky jsou: bez, dle, do, ke, ku, na, nad, o, ob, od, po, pod, pro, před, přes, při, se, u, ve, vně, za, ze, zpod. 3.3.2.5 Přízvučnost/nepřízvučnost monosylab se odvíjí jak od slovnědruhových charakteristik (autosémantika inklinují k přízvučnosti, synsémantika k nepřízvučnosti), tak od kontextu. Následující monosylaba mají přízvuk jen ve zcela výjimečných případech: mi, mě, mu, ti, tě, si, se, ho, ji, je, jej, -li; jednoslabičné tvary slovesa býti ve funkci pomocného slovesa: jsem, jsi, jsme, jste, bych, bys, by. 3.3.2.3
3.4
Přízvukové takty
Přízvukový takt je skupina slabik, z nichž jen jedna má slovní přízvuk (existují však i jednoslabičné takty). Každé slovo se může stát nositelem přízvuku, a může tedy vytvářet samostatný přízvukový takt (monosylabon však tuto samostatnost může ztratit a stát se členem sousedního taktu – viz kap. 3.4.3).
3.4.1
Hranice přízvukového taktu se kryje s mezislovním předělem, ale mezi slovní předěl se nemusí nutně krýt s hranicí přízvukového taktu.
3.4.2
Příklad: jejího se dotknul čela a otázka ze rtů tiše se rozčlení do přízvukových taktů následovně, závorky označují hranice taktů:
PROZÓDIE
versologie-sazba-5.indd 15
15
5. 2. 2014 13:01:55
(’jejíhose) (’dotknul) (’čela) (a’otázka) (’zertů) (’tiše)
Monosylabon může vytvářet samostatný takt, připojit se k taktu předcházejícímu nebo následujícímu.
3.4.3
Proklize může být v češtině jen jednoslabičná, tzn. přízvuk je buď na první, nebo na druhé slabice taktu.4
3.4.4
Kromě pojmu přízvukový takt budeme v dalším výkladu užívat i pojem přízvukový celek,5 kterým označujeme skupinu slabik počínající přízvučnou slabikou a končící slabikou stojící před dalším přízvukem, případně před meziveršovým předělem.
3.4.5
Příklad: Slyšíš, jak vítr tam sténá a kvílí? přízvukové takty: (’slyšíš) (jak’vítrtam) (’sténá) (a’kvílí) přízvukové celky: (’slyšíšjak) (’vítrtam) (’sténáa) (’kvílí)
4 Termínem proklize označujeme taktovou předrážku, tedy případ, kdy „jednoslabičné slovo nemá přízvuk a připojuje se k taktu následujícímu, tvoří nepřízvučnou slabiku před přízvukem, který stojí bezprostředně za ním“ (Palková 1994: 281). 5 V odborné literatuře (zejm. ruské) se můžeme setkat i s označením mezipřízvukový interval.
16
versologie-sazba-5.indd 16
5. 2. 2014 13:01:55
versologie-sazba-5.indd 150
5. 2. 2014 13:02:01
SUMMARY
The authors of this publication regard verse theory as a borderline discipline between literary theory and linguistics. Consistent respect for language presumptions and comparison of poetry and prose, or poetry and a theoretical model constitutes their methodological starting point. The authors follow mainly the Czech tradition (Jan Mukařovský, Roman Jakobson, Josef Hrabák, Jiří Levý, Karel Horálek, Miroslav Červenka, Květa Sgallová); however, they also drew inspiration from: Russian authors (especially Russian formalists and the so called Russian School), Polish authors (especially works that emerged within the “Słowiańska metryka porównawcza” project), American works (generative metrics), or French works (B. de Cornulier’s concept of strophics). The publication was written concurrently with working on the ongoing project of automatic analysis of Czech verse; thus, it was possible for the authors to benefit from the part of the output from the Corpus of Czech Verse (the corpus consists of texts from the Czech electronic library, the full text database of Czech poetry of the 19th and the beginning of the 20th century, containing more than 2 million verse lines). This monograph deals with all areas of verse theory: prosody, metrics, rhythmics and strophics. The chapter Verse and prose does not provide one unequivocal criterion that would distinguish between the two forms, but rather it points out their historical and cultural variation. The chapter Prosody discusses the syllable, length, stress and stress units and formulated the prosodic rules of Czech verse. The chapter Versifications provides the classification of versifications in general, a brief characterization of each system (syllabic, quantitative, accentual, tonal and syllabotonic), and a definition of the basic terms (caesura, diaeresis; the beginning of a line, the end of a line; a long, short, anceps and free syllable; foot, metre. Emphasis is put on the distinction of these terms depending on the system in which they occur. Due to its dominance in the 19th century Czech verse special attention is paid to the syllabotonic system (several innovations have been introduced into the notation of its metrical scheme, e.g. marking the first position in an iamb, in a dactyl with anacrusis, in a dactyl-trochee with anacrusis as the position W0). Following Miroslav Červenka, correspondence rules of the Czech syllabotonic verse have been formulated. Next, the difference between metre (an abstract structure of a line) and
SUMMARY
versologie-sazba-5.indd 151
151
5. 2. 2014 13:02:01
rhythm (a concrete realization of metre) is explained and the existence of multimetrical verse lines and the ways by which the conflict with the metre may be mitigated were pointed out. Special attention is paid both to the problems of verse and syntactic segmentation and to the problems of foot in the Czech syllabotonic verse, which is regarded by the authors as a term convenient only for the description of the scope of a verse line, and not for the description of its rhythmical realizations. In describing the rhythmical dictionary statistical methods are applied. Free verse, verse with an irregular number of syllables and “unmeasured verse” are described separately from versifications. In the chapter on rhyme the affinity between rhyme and a particular versification is newly taken into consideration, which eliminates the conceptual and terminological inaccuracies. Nevertheless, most attention is paid to the syllabotonic rhyme. In the description of rhyme a distinction is made between the phonetic (segmental and suprasegmental) and semantic levels, and the basic concepts are explained (a rhyme position; a reduplicant; a one- and two-syllable rhyme; a closed and open rhyme; a minimal and excessive correspondence; a male, female and dactylic rhyme). Apart from the characterization and classification attention is also paid to the semantics of rhyme, and its relation to lexical and morphological (i.e. grammar and parts of speech) levels. In the chapter on strophics a distinction is made between quantitative and syllabic/syllabotonic strophics. The concept of a strophic module is used for the first time in the Czech verse theory for the description of syllabic/syllabotonic strophics. It involves strophes of various length, i.e. from two to fourteen verse lines. The chapter on verse and meaning deals with the general mechanisms of metrical semantics and puts emphasis on contextual and cultural delimitation of the function of metre in the structure of a literary work. In the discussion of the problems of translating poetry several possible approaches are suggested and a method of a functional equivalent and the problems of translating Classical Literature were pointed out. The chapter The History of Czech verse is an outline of the history of Czech verse from its beginnings in the Great Moravian Empire to the free verse in the 20th century. The last chapter of the publication describes the traditional forms of metre, i.e. hexameter, alexandrine, and blank verse. The publication contains examples, tables, charts and a subject index.
Translated by: Gabriela Brůhová
152
versologie-sazba-5.indd 152
5. 2. 2014 13:02:01
VĚCNÝ REJSTŘÍK
alexandrin 42, 95, 102, 114, 116, 118–119 alexandrin libéré viz alexandrin uvolněný alexandrin romantický 118 alexandrin uvolněný 118 amfibrach 23, 29 anapest 23, 27, 111, 119 asonance 63, 66, 113 asonance redukovaná 66 báze aiolská 22 blankvers 11, 49, 82, 116–117 celek přízvukový 16, 40–41, 43, 62, 67–70, 78 cézura 24–25, 42, 84, 86, 111–112, 113, 118–119 cézura hefthémimerés 112 cézura kata tritón trochaion 112 cézura mužská 25 cézura penthémimerés 112 cézura trithémimerés 112 cézura ženská 25 časomíra viz verš časoměrný čtyřverší viz strofa čtyřveršová daktyl 11, 23–24, 26, 29–30, 32–35, 39, 41–42, 45, 55, 68, 82, 102, 108–109, 111–113, 115–116 daktyl s předrážkou 29–30, 34–35, 41–42, 68 daktylotrochej 26, 29–30, 39, 41–42, 104, 109, 114–115 daktylotrochej s předrážkou 29–30, 34–35, 39, 41–42 dekanonizace viz rým dekanonizovaný
věcný rejstřík
versologie-sazba-5.indd 153
dekasylab (desetislabičník) 18, 84, 108, 114, 118 diereze 18–19, 20, 24–25, 42, 112, 116 diereze bukolská 112 dipodie 24 disimilace přízvuková 46–48 distichon elegické 85, 113, 115–116 dvojverší viz strofa dvojveršová dvojverší herojské 81, 89 echo rýmové 71 ekvivalent funkční 104, 105, 113 enjambement viz přesah enklitikon 31, 33, 44–45, 72 falacej viz hendekasylab falécký ferekratej 22 fonetická rovina rýmu viz rovina rýmu fonetická forma pevná 82 funkční ekvivalent viz ekvivalent funkční glykonej 22, 85 gramatičnost rýmu 75–76 hendekasylab alkajský 22, 84 hendekasylab falécký 22 hendekasylab sapfický 22, 84 herojský kuplet viz dvojverší herojské hexametr 11, 23, 55, 82, 86, 104, 108, 111–115, 118 hyperstrofa 98 incipit 32–33, 38, 40–42, 43–44, 47, 117, 119 intonace 10, 32
153
5. 2. 2014 13:02:01
pantorým 63 paroxytonon 40–41 jádro sylabické 53 pentametr 23, 86, 114, 115–116 jamb 11, 23–24, 26–27, 29–30, 32–33, 35, pětiverší viz strofa pětiveršová 37–39, 41–44, 47, 67–68, 73, 81–82, 86, 89, pevná forma viz forma pevná 95, 102, 104–105, 107–109, 111, 113, 116–119 poloasonance 66 kanonizace viz rým kanonický polorým 66 katalexe 25–26, 30, 32–35, 40–41, 68, 115 polymetrie 51, 102, 104–105 klauzule 19–20, 25–26, 30, 32–35, 37–38, polysylabon 15, 70, 108–109 40–42, 43–45, 47–49, 54–55, 65, 67–69, 70, pozice S 26, 29–31, 32–33, 35, 36–42, 44–48, 72–74, 77–78, 111–112, 115–117 63, 69, 86, 103, 108–109, 116–117 klauzule akatalektická 25–26, 30, 32–35, pozice silná viz pozice S 40–41, 68 pozice slabá viz pozice W / pozice V klauzule herojská 55, 111–112 pozice V 29, 30, 33, 35, 40–41, 45, 86 klauzule katalektická 25–26, 115 pozice volná 21, 22–24 klauzule mužská 30, 33–34, 37–38, 40–42, pozice W 29–33, 35, 36–42, 44–45, 69–70, 86, 44–45, 47–48, 67–68, 69, 73, 82, 87, 116, 108–109 118–119 proklize 16, 27, 32, 43 klauzule ženská 30, 31–35, 37–38, 40–41, 45, proparoxytonon 40–41, 68 47, 65, 68, 69, 70, 73, 82, 87, 116–118 próza 9–11, 103, 105, 108, 117 komplexnost 33 prozodická reforma (Dobrovského) 19, 108, konsonance 63, 66 114 konsonant 13, 20–21, 62–65 prozódie 7, 13, 18–19, 43, 53, 104–105, 108, kvantita 13, 14, 20, 27, 39–40, 64 113–114 kvantita vokalická 13, 20 předěl mezislovní 15, 18–19, 25, 33, 35, 42, 49, logaed viz verš logaedický 66, 71–72, 112–113 metrika 7, 13, 20, 33, 101, 105 předěl meziveršový 16, 48, 64 metron 23–24 předěl syntaktický 19, 25, 48–49, 87 metrum 11, 21, 23–27, 29–30, 31–39, 40–42, předložka 14–15, 39–40, 70, 72–73, 109 45, 47, 51, 54, 67, 82–83, 86, 101–105, 108– přesah 49, 107–108, 117–118 109, 112–113, 117, 119 přízvuk 13, 14–16, 17, 27, 31–33, 35, 37–40, místo rýmové 62–63, 64–67, 72 42–48, 63, 69–70, 103, 105, 108–109, 113, modul strofický 87–88, 89, 91–93, 98 116–118 monosylabon 15–16, 27, 31–33, 35, 38, 44–48, přízvukový celek viz celek přízvukový 63, 72, 105 přízvukový takt viz takt přízvukový mora 22–23, 29, 111 reduplikant 62–63, 71, 78 izochronie 22, 23, 29
odstavec 82 oktáva 94, 95 oktosylab (osmislabičník) 18–20, 52, 107, 108, 114, 116, 119 osmiverší viz strofa osmiveršová ottava rima viz oktáva oxytonon 40–42, 63, 68
refrén 83, 89–90 rovina rýmu fonetická 62–70 rovina rýmu sémantická 62, 70, 71–79 rozměr 19, 29–31, 32, 34–36, 39–41, 44–46, 51–53, 68, 83, 85–87, 101–102, 103
154
versologie-sazba-5.indd 154
5. 2. 2014 13:02:01
rým 8, 11, 19, 49, 52–54, 56–58, 59–79, 81–83, 86–87, 89–94, 105, 107–109, 111, 113–114, 116–118 rým anizometrický 61, 69–70, 78 rým bohatý 65, 105 rým daktylský 68 rým dekanonizovaný 62 rým dvojslabičný 63–64, 72, 78 rým exotický 77 rým gramatický 52–53, 76 rým homonymní 71 rým jednoslabičný 63–64, 71, 78, 105 rým kanonický 61–62, 63–64, 77 rým koncovkový viz rým gramatický rým koncový 60 rým mozaikový viz rým složený rým mužský 63, 67, 68, 82 rým nepřesný 60–62, 66–67 rým obkročný 91 rým otevřený 64–65 rým redukovaný 66 rým sdružený 19, 81, 91, 92, 107–108, 114, 116, 118 rým složený (mozaikový) 72 rým střídavý 91 rým sylabotónický 61, 62–63, 67, 78 rým sylabický 61, 78 rým štěpný 76 rým tautologický 71 rým vnitřní 60, 111 rým zavřený 64 rým ženský 65, 68, 82 rýmové echo viz echo rýmové rýmové místo viz místo rýmové rýmové schéma viz schéma rýmové rýmové slovo viz slovo rýmové rýmový slovník viz slovník rýmový rytmický slovník viz slovník rytmický rytmika 8, 67–69 rytmizace 7, 13, 55, 109 rytmus 11, 17, 20, 23, 28, 36–39, 40–43, 46, 54–55, 60–61, 67–70, 79, 104 sedmiverší viz strofa sedmiveršová
věcný rejstřík
versologie-sazba-5.indd 155
sémantická rovina rýmu viz rovina rýmu sémantická sémantika verše 101–102 sesta rima 92–93 sestina narrativa viz sesta rima shoda minimální (v rýmu) 63–65 shoda nadměrná (v rýmu) 65–66, 71 schéma rýmové 82, 86, 90–92, 95–97, 113 schéma strofické 86 siciliana 94 slabika 13–14, 15–18, 20–27, 29, 35, 40, 43, 62, 86, 111–113 slabika dlouhá 20–21, 22–27, 86, 111–113 slabika krátká 20–21, 22–27, 86, 111–113 slabika obojetná 21 slabika pozičně dlouhá 20–21, 26 slabika přirozeně dlouhá 20–21, 26 slovník rýmový 77–78 slovník rytmický 32, 43–48, 54 slovo rýmové 70, 71–72, 75–77 sonorní vrchol viz vrchol slabičný spondej 23–24, 27, 34, 111–113, 116 stopa 23, 24–27, 29–30, 34, 42–43, 104, 111–113, 118 stopa akatalektická 25–26 stopa katalektická 25–26 strofa 8, 47, 49, 53–54, 56, 60, 71, 81–82, 83–98, 107–108, 115 strofa alkajská 84, 86 strofa alkajská přízvučná 86 strofa asklepiadská 84–85 strofa časoměrná 83–86 strofa čtrnáctiveršová 96–98 strofa čtyřveršová 60, 83, 88, 90, 91, 92–93, 107 strofa desetiveršová 96 strofa devítiveršová 95 strofa dvanáctiveršová 96 strofa dvojveršová 53, 81, 88, 89, 92, 107, 115 strofa grafická 88 strofa jedenáctiveršová 95, 96–97 strofa jednoduchá 88, 92, 94–95 strofa metrická 88 strofa minimální 88
155
5. 2. 2014 13:02:02
verš 9–11, 17–45, 47–49, 51–58, 60–65, 67–70, 73–74, 78–79, 81–88, 90, 101–105, 107–109, 111, 113–119 verš adonský 22, 84 verš akatalektický viz klauzule akatalektická verš bezrozměrný 52–53, 107–108 verš časoměrný 17, 20–27, 31, 42, 104–105, 107–108, 111, 113–115 verš katalektický viz klauzule katalektická verš logaedický 24, 29–30, 32, 34–35, 68 verš mluvní 85, 108–109, 117 verš multimetrický 38–39 verš mužský viz klauzule mužská verš nemetrický 39–40 verš nerýmovaný 56–57, 61, 65, 70, 73–74, 78, 82, 107–109, 111, 115–116 verš nestrofický 57, 60, 81–82, 83, 85, 90, 109, 113, 116 verš různostopý 51–52 verš stichický viz verš nestrofický verš strofický 54, 56, 60, 81–83, 107–109 verš sylabický 17, 18–20, 27, 61, 78, 83, 107– 108, 118 verš sylabočasoměrný 17, 21–22, 83 verš sylabotónický 17, 26, 27–28, 29–31, 36, 40, 42–43, 49, 51, 61, 64, 70, 78, 83, 86, 104–105, 107–109, 114–116 verš tónický 17, 27, 107 šestiverší viz strofa šestiveršová verš tónový 17, 27 takt přízvukový 15–16, 24, 32, 43 verš uvolněný 54, 56, 105 tercína 86, 90 verš volný 9, 11, 27, 48–49, 51, 54–58, 61–62, tetrametr 23–24, 82, 111, 113, 118 78–79, 83, 103, 105, 107, 109, 114–115, tónismus viz verš tónický 117–118 trimetr 23, 82, 86, 111 verš ženský viz klauzule ženská trochej 11, 23–24, 26, 29–31, 32, 34, 40–43, věta viz syntax 47–48, 52, 68–70, 74, 101, 104, 107–109, vokál 13–14, 20, 62, 64–65, 104 111–114, 119 vrchol slabičný (sonorní) 13, 62–63, 72 trojverší viz strofa trojveršová vztah paradigmatický 76 versifikace 17–18, 19–28, 46, 54, 61, 70, 83, 101, vztah syntagmatický 76–77 103–104, 107–108, 113, 118 strofa monometrická 82, 87 strofa oněginská 97 strofa osmiveršová 93–94 strofa pětiveršová 91–92 strofa polymetrická 87 strofa „ryzí časomíry“ 85–86 strofa sapfická 84, 86 strofa sapfická přízvučná 86 strofa sedmiveršová 88, 93 strofa složená 88, 91, 93, 95 strofa Spenserova 95 strofa sylabočasoměrná 83–85 strofa sylabotónická 83, 86–98 strofa šestiveršová 92–93 strofa trojveršová 60, 88, 89–90, 93 strofa třináctiveršová 95, 96–97 strofické schéma viz schéma strofické strofický modul viz modul strofický strofika 8, 81–98, 107–108 substituce (v časomíře) 22–23, 28, 34, 42, 111, 116 sylabické jádro viz jádro sylabické sylabismus viz verš sylabický sylabočasomíra viz verš sylabočasoměrný sylabotónismus viz verš sylabotónický syntax 10–11, 48–49, 52–53, 72, 75, 77, 107, 117 systém versifikační viz versifikace
156
versologie-sazba-5.indd 156
5. 2. 2014 13:02:02
OBSAH
POUŽÍVANÉ ZKRATKY A SYMBOLY
5
1
TEORIE VERŠE 7
2
VERŠ A PRÓZA 9
3
PROZÓDIE 13
3.1
Slabika v češtině
13
3.2
Kvantita (délka) v češtině
14
3.3
Přízvuk v češtině
14
3.4
Přízvukové takty
15
4
VERSIFIKAČNÍ SYSTÉMY 17
4.1
Sylabický verš
18
4.1.1
Diereze
18
4.1.2
Klauzule
19
4.2
Časoměrný verš
20
4.2.1
„Sylabická časomíra“ („kvantitativně sylabický verš“, „sylabočasomíra“, aiolská metrika)
21
„Ryzí časomíra“
22
4.2.2
4.2.2.1
Stopa
23
4.2.2.2
Metron
23
4.2.2.3
Cézura a diereze
24
4.2.2.4
Klauzule
25
4.2.2.5
26
4.3
Tónický verš
27
4.4
Tónový verš
27
4.5
Sylabotónický verš
27
5
NOVOČESKÝ SYLABOTÓNISMUS 29
5.1
Korespondence jazyka a metra
OBSAH
versologie-sazba-5.indd 157
Korespondence jazyka a metra
31
157
5. 2. 2014 13:02:02
5.2
Metrum a rytmus
36
5.2.1
Multimetrické verše
38
5.2.2
Nemetrické verše
39
5.3
Incipit, klauzule
40
5.4
Stopa, cézura, diereze
42
5.5
Rytmický slovník
43
5.6
Verš a věta
48
6
POLYMETRIE, RŮZNOSTOPÝ, BEZROZMĚRNÝ, UVOLNĚNÝ, VOLNÝ VERŠ
51
6.1
Polymetrie 51
6.2
Různostopý verš
51
6.3
Bezrozměrný verš
52
6.4
Uvolněný verš
54
6.5
Volný verš
54
7
RÝM
59
7.1
Rýmovaný × nerýmovaný verš
61
7.2
Rým a versifikační systém
61
7.3
Kanonizace, dekanonizace, kanonický rým
61
7.4
Popis rýmu
62
7.4.1
62
7.4.1.1
Segmentální úroveň
62
7.4.1.2
Suprasegmentální úroveň
67
7.4.2
Sémantická rovina
70
7.4.2.1
Rým a slovo
70
7.4.2.2
7.4.2.3
Gramatičnost rýmu
75
7.4.2.4
76
7.4.2.5
Rýmový slovník
77
7.5
Sylabický rým
78
7.6
Rým ve volném verši
78
8
STROFIKA
81
8.1
Nestrofický verš
82
8.2
Strofický verš
83
8.2.1
83
8.2.1.1
Sylabočasoměrné strofy (aiolská mélická strofika)
83
8.2.1.2
Strofy „ryzí časomíry“ (ionská časoměrná strofika)
85
8.2.1.3
Přízvučná nápodoba časoměrných strof
86
8.2.2
8.2.2.1
Strofický modul
87
8.2.2.2
Minimální, jednoduchá a složená strofa
88
8.2.2.3
Strofa metrická × strofa grafická
88
8.2.2.4
Strofy
Fonetická rovina
Slovní druhy v rýmu Sémantické vztahy mezi rýmovými slovy
Časoměrné strofy
Sylab(otón)ická strofika
72
86
89
158
versologie-sazba-5.indd 158
5. 2. 2014 13:02:02
APENDIX 99
9
VERŠ A VÝZNAM 101
10
VERŠ A PŘEKLAD 103
11
DĚJINY ČESKÉHO VERŠE
107
12
TRADIČNÍ ROZMĚRY
111
12.1
Hexametr a pentametr
111
12.2
Blankvers 116
12.3
Alexandrin 118
CITOVANÉ UKÁZKY
LITERATURA 129
SUMMARY 151
VĚCNÝ REJSTŘÍK
OBSAH
versologie-sazba-5.indd 159
121
153
159
5. 2. 2014 13:02:02
Robert Ibrahim Petr Plecháč Jakub Říha
Úvod do teorie verše Vydal Filip Tomáš – Akropolis (Severozápadní IV 16/433, 141 00 Praha 41, www.akropolis.info) v roce 2013 jako svou 268. publikaci Redakce Irena Danielová Grafická úprava a obálka Filip Blažek a Eliška Kudrnovská Sazba písmem Tabac Jan Dobeš – Designiq Rejstřík sestavila Kristýna Merthová Tisk Těšínské papírny, s. r. o., Bezručova 212/17, 737 01 Český Těšín Vydání první, počet stran 160, TS 12 ISBN 978-80-7470-051-4 Doporučená cena včetně DPH 239 Kč
versologie-sazba-5.indd 160
5. 2. 2014 13:02:02