Page 1

Iva Procházková: Uzly a pomeranče je film, který ve vás ještě dlouho po zhlédnutí doznívá O první lásce vonící po pomerančích, o nesmělých dotecích, o sveřepých klukovských soubojích o čest a hlavně o koních. To je příběh nového českého filmu Uzly a pomeranče, který byl natočený podle stejnojmenné knižní předlohy. Česko-německoslovenský koprodukční snímek měl tu čest Zlín Film Festival letos uvést v rámci soutěžního programu v české premiéře. V příběhu o nelehkém dospívání hrají Tomáš Dalecký, Emilie Neumeisterová, Stanislav Majer, Ewa Farna, Leoš Noha, Steffen Groth a další. Autorkou scénáře je spisovatelka Iva Procházková, manželka režiséra Ivana Pokorného. Manželská dvojice zpracovala její stejnojmenný román, který byl dosud vydán v pěti jazycích a oceněn literárními cenami v několika evropských zemích. Jak těžké je napsat poutavou knihu pro dospívající? A jak je Iva Procházková spokojená s filmovou podobou svého románu? I to nám prozradila v našem festivalovém rozhovoru. Těžko můžeme začít jiným než zvědavým dotazem na Vaše hodnocení filmové podoby knížky Uzly a pomeranče. Jak se podle Vás povedlo přenést knižní příběh na filmové plátno?

Nerada provádím srovnání. Film se napájí z jiných zdrojů než literatura, působí spíš na smysly, zatímco knihy vybízejí víc k přemýšlení. Film Uzly a pomeranče, ať už člověk knižní předlohu zná, nebo ne, má silnou výpovědní hodnotu a probouzí emoce nejen v dospívajících, kterým je v první řadě určen, ale i v dospělých divácích. Je to film, který ve vás ještě dlouho po zhlédnutí doznívá. Co Vás jako první napadlo, když jste se dozvěděla, že by Váš román mohl mít filmovou podobu?

Okamžitě se mi v hlavě rozsvítily obrazy míst, která jsem si představovala při psaní. Jak dlouho jste pracovala na filmovém scénáři?

Napsala jsem ho během jednoho léta, tedy přibližně za dva měsíce. Máte za sebou již několik televizních a filmových scénářů. Jak velký rozdíl je napsat scénář na základě vlastního námětu a podle cizí předlohy?

Když vycházím z vlastního námětu, mám větší odvahu někam uhnout, zkusit příběh uchopit jinak. Je to koneckonců můj příběh, tak se nebojím s ním zacházet drze. Jak jste spokojená s obsazením jednotlivých rolí ve filmu? Psala jste některé role hercům na míru?

UZLY A POMERANČE (2019) Česká republika, Německo, Slovensko, 2019, 92 min Režie: Ivan Pokorný Scénář: Iva Procházková Sekce: Mezinárodní soutěž celovečerních filmů pro mládež | Festival Gala Scénář Ivy Procházkové založený na její cenami ověnčené stejnojmenné knižní předloze (Magnesia Litera, Zlatá stuha za nejlepší knihu pro děti a mládež, Lusch Preis časopisu Die Zeit), vydané dosud nejen v Česku, ale i Německu, Francii, Bulharsku a Polsku, zavede diváka na českou i saskou stranu podhůří Lužických hor. Do kraje plného protikladů, kde ladná horská krajina nezřídka kontrastuje s životní úrovní jejích obyvatel, kde lidem, ač tu mají drsný život, ještě neokorala duše. Na tomto pozadí se v předjaří a o letních prázdninách odehrává příběh o první lásce vonící po pomerančích, o nesmělých dotecích, o sveřepých klukovských soubojích o čest a hlavně o koních. Koních, které provázejí rodící se vztah patnáctiletého Darka (Tomáš Dalecký) s německou dívkou Hannou (Emilie Neumeister), koních, jejichž osud jej nakonec dovede až na práh dospělosti.

Casting probíhal dávno po dokončení scénáře, nikomu jsem roli na míru nestřihla. Musím říct, že jsem si při psaní za těmi postavami ani žádné konkrétní herce nepředstavovala. Myslím, že ve výsledku je to zdařilé obsazení. Pokud jde o dětské a dospívající představitele, neherce vybrané při konkurzu, troufám si říct, že lépe to ani nemohlo dopadnout. Jsou to všechno osobnosti – každá jiným způsobem, ale skvěle se k sobě hodí. Účastnila jste si i samotného natáčení?

Loňské léto bylo extrémně horké a natáčení náročné. Pro dospělé, pro děti i pro koně. Několikrát jsem se „na place“ objevila a jen jsem obdivovala, jak herci a filmaři ty podmínky snášejí a ještě v nich tvořivě pracují. O koních nemůžu říct nic jiného, než že jsou to statečná, obdivuhodná zvířata. Klobouk dolů. Já jsem to vražedné léto trávila většinou někde ve stínu, u vody, a snažila se vymýšlet nový příběh. Upřímně řečeno, moc mi to nešlo, mozek byl jako zavařený. Je něco v románu a ve filmu zjevně rozdílného?

Zjevně ne, ale kdo četl knížku, ví, že tam překupník s koňmi byl Polák Anton. Ve filmu jsme z něj udělali Němce Uliho. A z českých sourozenců Hanky a Michala se ve filmové podobě stala Hanna a Johan saského původu. Jsou to změny dramaturgicky nedůležité, došlo k nim z důvodů českoněmecké koprodukce. Hlavním hrdinou příběhu je třináctiletý kluk Darek, který se musí vypořádat nejen se svými novými pocity, ale i s těžkostmi, které před něho osud navršil – smrt maminky, péče o sestru, vztah s otcem. Má tato postava nějakou reálnou předlohu?

Darek má vícero předloh. Jeho postava vznikla složitou alchymií, při níž jsem smíchala a přetavila osudy, situace a povahové rysy několika kluků z mého okolí (dnes už jsou to vlastně mladí muži),

kteří dokázali nelehkým událostem svého života čelit. „Událostem se nevyhneš,“ říká pan Havlík, důležitá postava z Uzlů a pomerančů. „Nedají se předvídat ani kontrolovat. Jsou naráz tady. Někam nás otočí, něco nám dají, něco seberou. Změní nás.“ Vytvořením Darka jsem chtěla dát náctiletým hrdinu, který jim bude blízký a zároveň k němu můžou cítit respekt. Velkou roli v knize i ve filmu sehrají koně. Máte k nim nějaký osobní vztah?

Nechovám je, nejezdím na nich. Mám je „jenom“ ráda. Tvorbě pro mládež se věnujete od 80. let. Jak se za tu dobu proměnilo dospívání dětí? Řeší teenageři jiné problémy? Mají to v něčem dnes těžší?

Teenageři to měli těžké vždycky. Cesta zpět do dětství už nevede, dá se jít jen dopředu, do dospělosti. Každý si dospělost představuje jinak. Někdo z ní má obavy,

někdo se jí nemůže dočkat. Každý překročí její práh jiným způsobem. Podstata zůstává stejná, doba a společnost mění pouze design. V čem je těžké psát pro adolescenty? Jak pronikáte do jejich světa a kde berete inspiraci?

Mám dobrou emocionální paměť. Dost snadno se dovedu ve vzpomínkách vrátit do období, kdy jsem sama byla puberťačka, co jsem prožívala. Vedle toho samozřejmě sleduju dnešní dospívající. Porovnávám, hledám rozdíly, snažím se vcítit. Není to snadné, ale je v tom spousta podnětů jak pro tvorbu, tak i pro osobní rozvoj. Prozradíte nám, jaké bylo vaše dospívání?

Klidně bych vám to prozradila, ale bylo by to povídání tisíce a jedné noci. Tolik času nemáme. Kdo zná moje knížky, tak si myslím představu udělá sám. Anebo dá dohromady alespoň pár kamínků mozaiky – složité

mozaiky – kterou je dospívání každého člověka. Když děláme rozhovor pro dětský filmový festival, prozraďte nám ještě, jaký dětský film nebo jakou pohádku jste jako dítě měla nejraději a proč?

Měla jsem ráda film Knoflíková válka. Děti v něm reagovaly na svět dospělých podobně jako my, měly podobné nápady, ale mnohem větší kuráž je uskutečnit. Byly to francouzské děti, nevyrůstaly v totalitním režimu, který by je od útlých let duševně mrzačil. Jedinou přirozenou autoritou, které se musely chtě nechtě podvolit, byli rodiče. Francouzské děti a jejich rodiče spolu v tom filmu jednali jako hráči na jednom hřišti. Snažili se hrát víceméně férově, a když se jim to vymklo, přijímali trest statečně, s nadhledem, často s humorem. To se mi líbilo. Nepřemýšlela jsem nad tím, proč se mi to líbí. Dnes už to vím – byla v tom moudrost.


2

Objevuj a poznávej – Zlín Film Festival Sekce: Objevuj & poznávej: Příroda

Lezec Adam Ondra překonal světové rekordy přímo před kamerami České televize. Nový cestopis se představí dnes na festivalu

DOBRODRUŽSTVÍ V AMAZONII Francie, Brazílie, 2013, 85 min Režie: Thierry Ragobert Hrajeme: 30. května 2019, 09:00, Golden Apple Cinema 5

Už brzy na televizní obrazovky vstoupí nový šestidílný cestopisný seriál, ve kterém bude hlavní roli hrát horolezectví, neuvěřitelné výkony i nádherné horské scenérie. A návštěvníci festivalu mají dnes jedinečnou možnost zhlédnout předpremiéru jednoho z dílů a navíc se setkat s tvůrci tohoto cestopisného cyklu a také s hlavním protagonistou – horolezcem Adamem Ondrou.

Sekce: Objevuj & poznávej: Lidé

rami České televize dva světové rekordy. Zdolal nejobtížnější cestu rumunských hor Black Cobra v sektoru Cascada Vanturatoarea, do-

BALKÁNEM NAHORU A DOLŮ S ADAMEM ONDROU 30. května 2019, 16:00 Místo: Zámecká zóna, Dům ČT Setkání s tvůrci nového horolezeckého cestopisu o cestě napříč zeměmi bývalé Jugoslávie přes Řecko až do Albánie + předpremiéra jednoho dílu.

sud nepřekonaný úsek s obtížností 9a, a úspěšně přelezl cestu Stone Butterfly 9a+, která se tak stala nejtěžší vylezenou cestou celého Balkánu. „Rozhodně to nebylo úplně přímočaré, první dva dny jsem bojoval s vysokou vlhkostí. Třetí den počasí vypadalo ještě hůř, ale rozhodli jsme se pro výšlap v dešti pod skály a ukázalo se, že to nebylo až takové bláznovství. Cesta byla překva-

BARRANDOV STUDIO MAKING MOVIES SINCE 1931 BARRANDOVSTUDIO.COM

pivě suchá a přesto, že na první i druhý pokus toho dne jsem spadnul z horní části, nakonec se mi podařilo sesbírat zbytky posledních sil na poslední úspěšný pokus,“ popisuje svůj výstup Adam Ondra. „Když to člověk viděl přímo na místě, tak pochopil, že sleduje absolutní světovou špičku,“ říká režisér dokumentu Petr Horký a dodává: „Měli jsme tam čtyři kamery. Jeden kameraman byl na zemi, druhý visel na soustavě lan na stěně, další měl vzdálenou kameru na celkový záběr a nechyběl ani dron, aby byla vidět perspektiva celé obrovské stěny. Šlo mi o to, aby to běžný divák, který není skalní lezec, pochopil a mohl sledovat zápletku konkrétní trasy a užít si nádheru sportovního výkonu.“ Hlavní linka cestopisu s názvem Balkánem nahoru a dolů s Adamem Ondrou, který vznikl v produkci brněnského studia v Tvůrčí producentské skupině Dušana Mulíčka, sleduje hledání nových nezdolaných cest a průběh horolezeckých prvovýstupů. Zároveň se v cyklu Adam Ondra setká s dalšími horolezci a s místními obyvateli, díky nimž seznámí diváky s lokálními tradicemi. Navštíví a přiblíží také zajímavé destinace, přírodní a historické památky a vyzkouší si i jiné sportovní aktivity, než je horolezectví. Adam Ondra je český lezec, který se již ve dvanácti letech zařadil mezi deset nejlepších světových lezců na obtížnost, a trojnásobný mistr světa. Přes deset let vede žebříčky skalních lezců a světová média jej nazývají českou senzací sportovního lezení. V roce 2016 se Ondra zapsal do historie přelezem v rekordním čase (8 dní) nejtěžší vícedélkové cesty na světě Dawn Wall ve slavném yosemitském masivu El Capitan. Loni vylezl v norském Flatangeru nejtěžší cestu světa a zavedl tak nový stupeň obtížnosti 9c, za což získal i Cenu Jiřího GuthaJarkovského, kterou uděluje Český olympijský výbor za nejlepší sportovní výkon uplynulého roku.

BOY Nový Zéland, 2010, 90 min Režie: Taika Waititi Hrajeme: 30. května 2019, 17:00, Golden Apple Cinema 6

Objevuj a poznávej

V šestidílném dokumentu totiž právě český lezec Adam Ondra zavede diváky i tam, kam se nikdo před ním nedostal. Natáčelo se postupně v Chorvatsku, Bosně a Hercegovině, Řecku, Makedonii, Albánii a také v chráněné krajinné oblasti Domogled v údolí Cernej v Rumunsku. A hned v prvním díle překonal Adam Ondra před kame-

3D odysea do největšího deštného pralesa na světě – Amazonského pralesa. Po havárii letadla se v zajetí narozená a vychovávaná malpa kapucínská zvaná Saï ocitá sama a ztracena v divočině amazonské džungle. Opička není na náhlou svobodu připravena a cítí se bezmocná. Saï si musí tváří v tvář novému světu, ve kterém vše pokrývá hustá a bujná vegetace, sama poradit a neskončit v nástrahách samotné Matky přírody. Saï brzy pochopí, že k přežití bude nutné najít tlupu malp a nechat se jimi adoptovat.

Nový Zéland roku 1984, kdy píseň Thriller od Michaela Jacksona mění životy dětí. Chlapec Boy je snílek, který Jacksona miluje. Jeho dalším hrdinou je jeho otec Alamein, který je předmětem Boyových fantazií – v mysli si jej ztvárňuje jako hlubinného potápěče, válečného hrdinu a blízkého příbuzného Michaela Jacksona. Ve skutečnosti je Alamein neschopný kriminálník, který sedí ve vězení za loupež. Když se po sedmi letech vrací domů, Boy je nucen se vyrovnat s mužem, o němž měl smyšlené představy, najít svůj vlastní potenciál a naučit se obejít se bez hrdiny, v kterého doufal.

Sekce: Objevuj & poznávej: Země ENKLÁVA Německo, Srbsko, 2015, 92 min Režie: Goran Radovanović Hrajeme: 30. května 2019, 18:15, GOLDEN APPLE CINEMA 4

V malé srbské enklávě v Kosovu žije desetiletý Nenad s otcem Vojislavem a nemocným dědečkem Milutinem. Kromě nich jsou jedinými Srby široko daleko ještě pravoslavný kněz Drazha a třicetiletý učitel. Vojenské vozidlo KFOR odváží chlapce každý den z otcovy farmy do školy, kde je jediným studentem. Má obrovskou touhu hrát si s ostatními dětmi, zdá se to být ale nedostižným snem. Chlapec den co den pozoruje štěrbinami vojenského vozidla své vrstevníky a přemýšlí, jaké by to bylo...


Zlín Film Festival – Objevuj a poznávej

3

Václav Šilha: Dobrá fotka člověka musí vyprávět i jeho příběh Cestovat po světě byl jeho velký klukovský sen, který si splnil mírou vrchovatou. Ve čtyřiceti letech opustil svoje podnikání a vydal se s fotoaparátem na cesty. Fotograf Václav Šilha navštívil všech šest kontinentů včetně Antarktidy, proslul svými snímky zvířat v divoké přírodě. Sám ale říká, že ho čím dál víc baví fotit i jiná témata. Nejvíc lidi v jejich přirozeném prostředí a tradice, které velmi rychle mizí. Do Zlína dnes tento představitel „wildlife“ fotografie s vizáží rockera přiveze své zážitky z focení z Ekvádoru a také africké Keni a Tanzánie. Začal jste dříve cestovat, nebo fotit? Nebo to šlo ruku v ruce?

Osobně neznám žádného profesionálního cestovatele, posledním cestovatelem byl pan Zikmund, ti ostatní jsou jen turisté. Já jsem primárně fotograf. A cestuji, protože fotografuji.

Fotíte raději zvířata, nebo lidi?

Já jsem začínal fotit zvířata, protože to je vždycky ta jednodušší volba. Ale v posledních čtyřech pěti letech fotím více lidi. Lidé mi přijdou o hodně zajímavější a je to rozhodně větší výzva. Co je těžší? Udělat fotku zvířete, nebo člověka?

Pakliže chcete fotit zajímavě zvířata, aby to nebyly fotky jako do atlasu, tak jde o to mít velkou trpělivost a také velké štěstí. Pakliže

Beseda s cestovatelem a fotografem:

Václav Šilha: Huaorani – dobytí amazonského ráje 30. května 2019, 20.20 – 21.30 Místo: Divadelní zóna PFNonwovens, park Komenského, šapitó Václav Šilha na svých cestách po celém světě zaznamenával na fotoaparát krásy divoké přírody a bohužel někdy i její nenávratnou zkázu. V posledních letech si ale také začal uvědomovat ztrátu tradiční kultury v domorodých společenstvích, které se velice často hroutí pod náporem západní civilizace. Právě proto se po letech fotografování přírody pokusil vstoupit do trochu jiné fotografické oblasti. Kmen Huaorani žije v amazonském deštném pralese v Ekvádoru a až do roku 1956 neměl žádný kontakt s okolním světem. Do dnešních dnů existuje nepříliš početná skupina členů tohoto etnika, která odmítá, a to velice agresivně, jakýkoliv kontakt s vnějším světem. Kontaktovaná většina „lidských bytosti“, jak zní překlad slova Huoarani, se nyní potýká s drtivým nástupem naftařských a těžařských firem do jejich domova, deštného pralesa. Přednáška není jen o fotografiích, ale velkou část tvoří i filmové ukázky z připravovaných reportáží.

chcete udělat dobrou fotku člověka, musíte znát souvislosti a fotit příběh, který za tím člověkem je. Bez toho ta fotka nemá absolutně smysl. Není to jen o tom, že přijedu, nabouchám pár obrázků a jedu pryč. Musím si o daném etniku dopředu spoustu věcí nastudovat, pokud fotím konkrétního člověka, pak ho musím poznat blíže a nechat ho vyprávět. Je to běh na dlouhou trať. Mezi těmi lidmi trávím třeba i měsíc. Je těžké tyto lidi objevit a poté přesvědčit, aby se nechali vyfotit?

Vzhledem k tomu, že žijeme v době internetu, tak ne. Já na své cesty nikdy nejezdím sám. Všechny mé cesty jsou dopředu naplánované, domluvené, doprovází mě místní průvodce. Bez toho by to nešlo, protože ten člověk místní zvyky a kultury detailně zná. Co myslíte, má dnešní svět v době internetu a pokrokové techniky ještě nějaká svá tajemství?

Určitě má, ale jsou díky těmto věcem menší a menší. Ale nemusí to být jen o tom, že člověk objeví nějaký neobjevený kmen v Amazonii.

Ale třeba díky příběhům a vyprávění lidí se člověk dostane k málo známým věcem, ať už jsou to rituály, příběhy, tradice. A to je to, co mě zajímá. Takže opravdu i dnes může člověk něco zajímavého objevit, jen musí hledat. Navštívil jste už všech šest kontinentů včetně Antarktidy. Podle čeho si nyní vybíráte cíle své cesty?

Nápady na cesty vznikají doma u počítače a internetu. Nebo mě inspirují místa, na kterých jsem už někdy byl, ale ne kvůli fotkám. Co kromě štěstí ještě potřebuje fotograf, aby se mu vů-

bec podařilo zachytit tak unikátní příběhy?

Trpělivost. A aby to byla dobrá fotka, tak taky trochu toho talentu. Je na světě podle vás něco tak krásné, že to nejde zachytit na fotografii?

Na fotce jde zachytit vše, ale jde o interpretaci, protože fotka je čistě subjektivní věc. I fotka, na které zachytím radost, může na někoho působit depresivně. Krásně funguje lidská tvář, která ukáže, jaký život člověk vede. Zda těžký, nebo smutný… Ale obecně platí, že nejlepší fotka je taková, ke které nemusíte psát popisek. A ta se podaří opravdu málokdy.

Máte ještě nějaký svůj cestovatelský či fotografický sen?

Sen nemám žádný. Beru vše tak, jak to přijde. Jediné co, tak chci udělat ještě nějaké dobré fotky. Když se bavíme o dětském filmovém festivalu, tak nám ještě řekněte, jaká je vaše nejoblíbenější pohádka či dětský film, který vás ovlivnil?

Nejoblíbenější pohádku asi nemám, já jsem na pohádky moc nebyl, ani jako dítě. A film, který mě ovlivnil, byla asi Cesta do pravěku. Ta asi chytla každého kluka.

Cestování na handbiku je spíš taková pouť než cyklistika „Kde je vůle, tam je i cesta.“ To bylo motto cestovatele Jiřího Čelouda, které ho i navzdory jeho handicapu motivovalo vydat se na cesty po světě. Nasedl se dvěma kamarády na handbike a vyrazil objevovat cizí země. První cesta Jiřího Čelouda vedla kolem ostrova Island, následovala výprava do Izraele a Palestiny, pak Maroko a loni na podzim Írán. Jezdí takzvaně natěžko, batohy si vezou s sebou, často spí ve stanu nebo u lidí, kteří je u nich nechají na noc. Do Zlína dnes tento cestovatel na handbiku přiveze svůj film Zlom vaz! výstižně líčící příběh a odhodlání svého, který žije s handicapem. Připravena je i beseda o jeho cestách, ve které se diváci dozví, že ne vždy je cestování romantika.

Beseda s cestovatelem:

Jiří Čeloud: Zlom vaz! 30. května 2019, 18.00 – 20.00 Místo: Vzdělávací komplex UTB, U18 Aula V průběhu posledních let projela parta tří handbikerů Island, Izrael a Palestinu. Na své cesty tentokrát navázali vozmen Jiří Čeloud a choďáci Martin Matěj a Pavel Přichystal dobrodružstvím pod krutým sluncem Afriky. Žít pět týdnů v sedle kola na ruční pohon, mít s sebou v krosnách sbaleno jen to nejnutnější, spát ve stanu nebo pod širým nebem, vařit na ohni – to může znít jako romantika, jenže po týdnu v metrových závějích Velkého Atlasu si účastníci cestu pamatují jako boj se zimou, časem a vlastními silami.

Jak lidé v zemích, do kterých jste cestovali, reagovali na handbike? Pomáhali Vám třeba místní?

Na handbiku jste navštívil Island, Palestinu, Izrael, Maroko i Írán. Která z těchto zemí Vás nejvíce ovlivnila a okouzlila? A naopak – zklamala Vás některá z těchto zemí?

Nedokážu být objektivní, protože Island byl první a už to mu přidává malý náskok. Byl to první velký kontakt s opravdovou svobodou a silným kontaktem s přírodou v mém „životě s vozíkem“.

Musím však říct, že jsem pořád nadšený z Maroka. Na poměrně malém kousku Země se člověk potká s neuvěřitelně barevným a kontrastním světem, se zasněženými horami Atlasu, pouští s vysokými dunami, s lidmi dobrými i „vyčůránky“, s dosud neznámými vůněmi, melodiemi i odlišným způsobem života. Posledně jmenované platí ale i pro další mnou navštívené země.

Jet na handbiku je specifický způsob cestování především svou rychlostí, jde často spíš o pouť než o cyklistiku a to, že handbike málokdo zná, nám dává jednu nespornou výhodu, originalitu. Když člověk vidí něco, co ještě nikdy neviděl, zajímá ho to. I proto jsme vždy byli hodně v kontaktu s místními, kteří nám byli v naprosté většině nakloněni s pomocí. Výjimkami bylo několik situací v Maroku, ale ty pak stejně převážili dobráci. Cestování je většinou návykové. Máte v plánu ještě nějakou další expedici?

Loni jsem navštívil Yukon a Aljašku a splnil si tak jeden z největších cestovatelských snů. Spluli jsme na kayaku část řeky Yukon a dopluli na Klondike jak za starých časů. To bylo krásné a docela mě to ovlivnilo. Řeku bych chtěl poznávat častěji. Primárně se teď ale vidím ve starém obytném Transporteru, který jsme si na podzim se ženou koupili. Chtěl bych na něj naložit kola, kayak a vyrazit někam klidně na rok. V létě nás čeká měsíc na Balkáně, na podzim by se mi líbil krátký roadtrip do Skandinávie. Kdybyste měl říct jednu nejdůležitější věc, kterou Vám cestování dalo, co by to bylo?

Určitě je to svoboda.


4 Zlín Film Festival FILM DNE: NEZAPOMENUTELNÉ LÉTO S TESS

Nenechte si ujít na filmovém plátně

MEDÚZA Velká Británie, 2018, 101 min Režie: James Gardner Sekce: Soutěž celovečerních hraných evropských debutů Hrajeme: 30. května 2019, 19:30 Golden Apple Cinema 6

Týden dovolené na pláži s celou rodinou! Pro teenagera Sama je to však týden přemítání o životě, smrti a Tess. Děsí jej představa, že jeho bratr i rodiče jednou zemřou, s největší pravděpodobností před ním, neboť je nejmladší. Rozhodne se tedy připravit na nevyhnutelné co nejlépe – každodenním provozováním samoty. Jaká smůla, že zrovna první den tréninku potká chaotickou a okouzlující Tess. Nejraději by se po pobřeží procházel s ní. Samovi se ještě víc podlomí kolena, když mu Tess sdělí dlouho utajované tajemství. Sam a Tess si o horkých letních dnech na ostrově nejen odvažují klást ty nejdůležitější otázky života, ale také přicházet s vlastními odpověďmi. Nizozemsko, Německo, 2019, 82 min Režie: Steven Wouterlood Sekce: Mezinárodní soutěž celovečerních filmů pro děti Hrajeme: 30. května 2019, 10:50, Golden Apple Cinema 2

Život si se Sarah Taylorovou pěkně zahrává. Ve škole musí čelit šikaně, v zábavní parku, kde pracuje, zase arogantnímu šéfovi. A k tomu všemu se ještě musí starat o mladšího bratra, sestru a maniodepresivní matku. Dívčinu divokou a přelétavou energii však její učitel herectví nasměruje na přípravu absolventského čísla v podobě stand-up komedie. Sarah zjišťuje, že právě komedie by mohla být jejím skrytým talentem. S rostoucím nadšením pro komediální stand-up a blížícím se absolutoriem je stále obtížnější udržovat křehkou rovnováhu jejího života. Když už se téměř nemůže ani nadechnout, je jasné, že si musí vybrat mezi zodpovědností, kterou má jako pečovatelka o zbytek rodiny, a svou nově nalezenou vášní pro stand-up komedii.

Režisér Steven Wouterlood o filmu NEZAPOMENUTELNÉ LÉTO S TESS:

TAJEMSTVÍ SOVÍHO LESA Estonsko, 2018, 90 min Režie: Anu Aun Sekce: Panorama Hrajeme: 30. května 2019, 16:00, Golden Apple Cinema 4 31. května 2019. 08:10, Golden Apple Cinema 4

„Ty nejlepší příběhy často bývají s outsidery“ Sam – který je často přezdíván „Divný“ – tráví dovolenou na malém pobřežním ostrově v severní části Holandska. I když je tam se starším bratrem, rodiči a se spoustou turistů, pořád se „cítí sám“. Do té doby, než se setká s Tess, tajemnou dívkou, která je nositelkou velkého tajemství. Přátelit se s Tess není jenom zábava, ale také výzva, protože dívčiny roztoulané myšlenky a impulzivní rozhodnutí jejich vztah často podrobují těžkým zkouškám. Spolu i každý sám se učí o významu přátelství, důvěry a o rodinách, jichž si má člověk vážit, a ne od nich utíkat. NEZAPOMENUTELNÉ LÉTO S TESS vychází ze stejnojmenné knihy Anny Woltzové a je to film, který hovoří vlastním jazykem a nachází vlastní rytmus, který přichází a odchází jako příliv. Jako matoucí, ale krásný sen za horkého letního dne. Režisér Steven Wouterlood již hostem zlínského festivalu byl, a prezentoval zde krátké filmy a hrál na klavír v hotelovém baru. Nyní se vrací s prvním celovečerním filmem.

s Tess setká poprvé, slyšíte jej nahlas přemýšlet: „Lidi si často mysleli, že jsem divný, ale ta holka je ještě divnější.“ Myslí to jako kompliment. Díky tomu si dívku už od prvního setkání okamžitě oblíbil. Vyprávění příběhů zaměřených na někoho, kdo je tak trochu outsiderem v té které skupině, přináší pozitivní a zajímavou perspektivu. Právě tam totiž často najdete ty nejlepší příběhy. Mnoho lidí se s tímto typem postav dokáže identifikovat, protože každý se občas cítí nejistě, nebo tak, že do té které skupiny nepatří. Ve filmu je důležité, abyste se dokázali s některou z postav identifikovat. Je to o něco víc uklidňující, než když film zachycuje vaši realitu nebo vaše vidění, jako kdyby vykresloval váš osobní život. Kdykoli tam není Tess, s níž by mohl mluvit, Sam si často povídá pro sebe. Takový vnitřní dialog není snadný pro herce ani pro režiséra. Jak jste se s tím vypořádali?

Být divný je v tomto filmu považováno spíš za dobrou vlastnost. Letos na festivalovém programu máme celkem hodně filmů o „divných existencích“. Je to volba, nebo nutnost?

V některých momentech ve filmu opravdu slyšíte Samovy myšlenky prostřednictvím hlasu mimo obraz. Důležité bylo najít tu správnou dávku, protože jsem nechtěl, aby můj film věci vysvětloval příliš formálně. Kniha, z níž snímek vychází, je Samových myšlenek plná. Ve filmu ale nechcete všechny detaily vysvětlovat publiku nahlas. Chcete svůj příběh co možná nejvíc sdělovat prostřednictvím obrazů. Nalezení té správné rovnováhy bylo výzvou při psaní scénáře i při střihu. V tom jsme byli velmi přesní a já jsem rád, že to vyšlo.

To je pravda, můj film říká, že být trochu divný je naprosto normální. Každý člověk má své zvláštnosti, ale je to krásná věc! Když se Sam

Film se odehrává na ostrově. Na ostrovech je vždycky něco speciálního. Má film nějaký „ostrovní pocit“?

Je nejmladší dítě v rodině vždycky tím divným?

Takhle bych to neřekl. Myslím, že každý má právo být tak trochu zvláštní.

dobře. Ta „lingvistika“ knihy se v dialozích objevuje často. K tomu, abychom příběh obohatili a aby z něj byl dobrý celovečerní film, jsme využili všech možných změn. Zároveň jsme zachovali duši i ducha knihy. Nezpůsobily Vám četné „vodní scény“, často natáčené v moři, nějaké nepředvídané problémy?

Všechno jsme natočili vloni v létě na ostrově Terschelling na severu Nizozemska. Je to nádherný ostrov a měli jsme neuvěřitelné štěstí na počasí. Ve filmu určitě je hodně „ostrovních pocitů“: trajekt, turistická místa, ale také obrovské duny a pláže. Ostrované nám nesmírně pomohli. Téměř všichni komparzisté byli lidé z ostrova nebo turisté na dovolené. Adaptace NEZAPOMENUTELNÉ LÉTO S TESS tedy nebyla jasnou volbou. Film je natočen podle knihy, která je obzvláště „lingvistická“ a verbální a obsahuje nejrůznější slovní hříčky. Jak se dají adaptovat do filmu?

Knihu jsem poprvé četl před čtyřmi lety a okamžitě jsem se do příběhu zamiloval. Producent Joram Willink i já jsme hned dostali nápad, že by byla pro film vhodná. Překlad knihy do filmového scénáře i tak představoval výzvu, ale myslím, že i díky skvělé práci scenáristky Laury van Dijk to dopadlo

Natáčení v moři bylo, částečně díky krásnému letnímu počasí, poměrně snadné, i když někdy byla zima, a štáb na herce, kteří se vraceli z vody, čekal se župany a s lahvemi teplé vody. Pro filmování pod vodou jsme měli speciální zařízení. Natáčet na pláži se 40 členy štábu a se spoustou zařízení kolem je výzva. Vyžadovalo to hodně času a příprav. Mimo jiné jsme pro přepravu veškerého vybavení měli vozíky a traktor. Po náročné celodenní práci jsme si často dali rychlý ponor. To je ta výhoda letního natáčení na pláži.

Vánoční svátky desetileté dívky jménem Eia naberou nečekaný rozměr, když se holčička ocitne na odlehlé farmě, kde široko daleko nic není. Alespoň to tak nejdřív vypadá. Eia však brzy objeví krásy okolní přírody a divoké zvěře, pomůže zachránit pravěký les, který je domovem tajemných sov, ale zejména odhalit přísně střežené rodinné tajemství. VŠE ZAPOMENUTO, VŠE ODPUŠTĚNO Německo, 2018, 89 min Režie: Mark Monheim, Max Eipp Sekce: Panorama Hrajeme: 30. května 2019, 20:15, Golden Apple Cinema 3

„Přijdu ti na pohřeb,“ není obvyklá věta, kterou bychom říkali někomu, s kým jste se právě potkali. Ale od Tess to zní velice sladce. Jak se to dá vysvětlit?

Stejně jako Sam i Tess je svéhlavá a vynalézavá. Je jedním z mála lidí, kteří Samovi dokáží okamžitě porozumět, a právě díky tomu je jejich vztah tak speciální. Ale co se týče emocí, to Tess zase nijak extrovertní není. Od maminky se například naučila nikdy se neomlouvat, „protože ženy se už tak omlouvají až moc často.“ Věta „Přijdu ti na pohřeb“ je nepřímým způsobem, jak Tess Samovi říká, že ho má ráda. To je pro ni typické. A podle mě je díky tomu její postava tak zábavná.

Brutální koktejl žárlivosti, nešťastné lásky, alkoholu, prášků, kokainu a rychlé hudby si bere svou daň – Isy ztrácí vědomí. Jonas, jemuž zlomila srdce, a dva jeho přátelé situace využijí a dívku znásilní. Isy si po tom, co přijde k sobě, nic nepamatuje a odmítá to nahlásit. Jonasův otec dělá vše pro to, aby zabránil skandálu, a snaží se zločin za každou cenu zamést pod koberec. Co se však stane, když se nic nestane? Když trest nepřijde? Rodiny teenagerů stojí tváří v tvář existenciální krizi, která je může úplně rozložit.


Zlín Film Festival

5

Druhý ročník filmové burzy propojí filmaře s regionálními firmami a službami Propojit šikovné lidi se zástupci audiovize – to je cíl, který si vytyčili pořadatelé Filmové burzy, která se uskuteční dnes od 18 hodin v prostorách zlínské kavárny Továrna, a to v rámci Zlín Industry Days Zlín Film Festivalu. Pilotní ročník této akce proběhl v loňském roce. Tehdy byl však určený pouze studentům zlínských filmových škol a producentům, kteří získali podporu z nového dotačního programu Zlínského kraje. Ukázalo se však, že by prostor k seznámení s filmaři uvítali i lidé z jiných oborů. Proto se letošní ročník ponese v inovovaném duchu. Dnes se na burze proto organizátoři budou snažit seznámit filmaře se zástupci firem, studentů a vůbec lidí různých profesí nejen ze Zlínského kraje, kteří mají filmařům co nabídnout a chtějí s nimi spolupracovat. Na podrobnosti akce jsme se zeptali Magdaleny Hladké z pořádající Zlínské filmové kanceláře.

to tak, že se do ní mohli přihlásit i zástupci firem, řemeslníci a vůbec lidé všech profesí, kteří mají filmařům co nabídnout. Kapacita účastníků byla současně navýšena na 50. I tak jsme ale museli

Myšlenka filmové burzy vychází ze skutečnosti, že ve Zlínském kraji začaly fungovat tzv. filmové pobídky neboli dotace na podporu natáčení v regionu. Jednou z podmínek k jejich získání je

svoji tradici. Velká část českých filmových projektů vzniká ve slovenské koprodukci. Proč toho tedy nevyužít a nespolupracovat víc systematicky? Slovenských účastníků ale na burze nebude mnoho. Na tuto oblast se chceme více zaměřit příští rok v závislosti na zpětné vazbě z letošního ročníku. Co všechno může filmařům v současné chvíli Zlínská filmová kancelář nabídnout, pokud se rozhodnou točit v regionu?

Když to jen trochu jde, snažíme se naše služby nevymezovat. Základní informace, kterou filmařům dá-

Letos se jedná již o druhý ročník filmové burzy. Jaký je zájem o účast na této burze?

desítky zájemců odmítnout, resp. požádat je, aby se přihlásili znovu v příštím roce.

Zájem lidí nás mile překvapil. V loňském roce jsme burzu plánovali jako komorní záležitost pro 10–15 studentů. Nakonec jich bylo 30. Letos jsme Burzu inovovali, a

Filmová burza má v letošním roce propojit především filmaře s poskytovateli služeb v regionu. Proč jste se rozhodli pro toto propojení?

ZLÍN INDUSTRY DAYS: nenechte si dnes ujít Filmová analýza 30. května 2019,14.00 – 16.00 Místo: Kongresové centrum, Malý sál Blok prezentací spojený s diskuzí je zaměřen na analýzu českých filmů z programu festivalu. Cílem je nabídnout tvůrcům i publiku zpětnou vazbu, zasadit díla do tuzemského i světového kontextu a společné zamyšlení nad jejích funkčností v rámci zvoleného žánru. Dalším důležitým úkolem je sblížit sféru filmové tvorby a její kritické reflexe. Autory analýz jsou studenti Katedry divadelních a filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. ANOMALIA ONE 2 ONE 30. května 2019, 17.00 – 19.00 Místo: Kongresové centrum, Malý sál Networkingová platforma pro individuální setkání tvůrců se studii a producenty, která je organizována ve spolupráci se vzdělávacím programem ANOMALIA. Smyslem programu je setkání profesionálů napříč obory, možnost prezentace novinek a oslovení potenciálních zájemců s pracovními příležitostmi. Mítink zahájí inspirativní přednáškou pan Anthony Wong ze studia PIXAR, který se v minulosti účastnil kurzů ANOMALIA jako mentor. Vstup volný, účast na individuálních setkáních pouze po předchozí registraci.

i zapojení místních lidí a studentů audiovize. Filmaři se postupně začali obracet na zlínskou filmovou kancelář s dotazy, jak si tyto jednotlivce správně vytipovat. Jednou z odpovědí je právě Filmová burza. V rámci prvního ročníku se nám podařilo zprostředkovat účast na reálném natáčení osmi zlínským studentům. Ukázalo se ale, že pro některé filmaře bylo přínosné i setkání s kolegy z branže. Proto jsme letos portfolio zvaných rozšířili a vyzvali k přihlášení i zmíněné dodavatele či OSVČ, kteří tak dostanou možnost navázat kontakt s místními i pražskými produkcemi. V letošním ročníku by se měli burzy zúčastnit i zástupci filmařů ze Slovenska. Proč tato orientace na východní sousedy?

Za prvé je to praktické – Slovensko má se Zlínským krajem společnou hranici. Zatímco z Prahy to k nám trvá 3–4 hodiny, z Bratislavy k nám filmaři dorazí za polovinu tohoto času. A za druhé – spolupráce českých a slovenských filmařů má

váme, zní: Chcete natáčet ve Zlínském kraji? Ozvěte se nám. Probereme s vámi váš projekt a řekneme vám, v čem jsme schopni přispět. Abych ale byla alespoň trochu konkrétní – nejčastěji štábům pomáháme s vytipováním lokací, oslovením komparzistů nebo s doporučením místních dodavatelů. Často poskytujeme i konzultace ke zmíněným regionálním pobídkám, pomáháme s medializací natáčení. Obecně řečeno – představujeme štábům možnosti Zlínského kraje a snažíme se je motivovat k tomu, aby čerpali maximum služeb právě v místě natáčení.

Prozradíte, jaké filmové projekty aktuálně ve Zlínském kraji vznikají?

Z Kroměříže před pár dny odjel více než stočlenný štáb, který zde natáčel třetí a čtvrtý díl historické minisérie Marie Terezie. Na Valašsku je roztočená pohádka Největší dar. Ve finalizaci příprav je celovečerní film Smečka, který by měl už brzy vznikat přímo ve Zlíně. Ke konci léta má dorazit také štáb filmu Zátopek. Víme i o dalších projektech, které zvažují, zda zakotví právě u nás. Dokud ale není jejich natáčení jisté, raději nebudu předbíhat. Jejich názvy si tedy zatím nechejme jako překvapení.

PLASTIKÁŘSKÁ VÝROBA S MODERNÍ TECHNOLOGIÍ

Hledáme nové spolupracovníky na pozici OBSLUHA VÝROBNÍHO ZAŘÍZENÍ ATRAKTIVNÍ BENEFITY

NÁSTUPNÍ BONUS

SPUR a.s., třída Tomáše Bati 299, Louky, 763 02 Zlín tel. 577 601 770, mail: spur@spur.cz, www.spur.cz


6

Zlín Film Festival Michal Hrůza dnes zahraje ve Zlíně, přiveze s sebou i hudební novinky

Nenechte si dnes ujít... Divadelní zóna PFNonwovens

Večer s největšími hity populárního zpěváka a skladatele Michala Hrůzy je připraven v rámci Dne s Českým rozhlasem. Koncert začíná na náměstí Míru ve 20:30. Ještě než se ale tento oblíbený český hudebník postaví na pódium před festivalové publikum, položili jsme mu pár otázek.

DEN S ČESKÝM ROZHLASEM Čtvrtek 30. května 2019, 09:00 POSLOUCHEJTE, POZNÁVEJTE, OBJEVUJTE! Rádio Junior a Český rozhlas Zlín

Chystáte se na vystoupení ve Zlíně v rámci Dne s Českým rozhlasem, který je tradiční součástí doprovodného programu Zlín Film Festivalu. Na co se tady Vaši fanoušci mohou těšit?

Rozhodně na písně, které dobře znají, ale i na písně, které ještě neslyšeli.

JAK (NE)DĚLAT RÁDIO Čtvrtek 30. května 2019, 15:40 a 17:15 Divadelní představení Rádia Junior

Zlín Film Festival je festival pro děti. Na jaké dětské filmy či pohádky vzpomínáte rádi Vy?

Na Arabelu, králíky z klobouku, Macha a Šebestovou, Čapkovy pohádky, teď mě baví sledovat s mými dětmi skvělý seriál Mazalové.

FILMOVÉ PIANO Čtvrtek 30. května 2019, 18:20 Filmové piano s Haroldem Lloydem – promítání filmů za klavírního doprovodu

Ve Zlíně jste už několikrát byl. Měl jste možnost město poznat i jinak než z pódia? Jak se Vám Zlín líbí?

Ve Zlíně je cítit Baťa, ve filmových ateliérech jsem byl při natáčení klipu k písni Voda živá, kterou jsem napsal pro Anetu Langerovou, bavilo mě jednou jet na kole do Otrokovic a zpátky, baví mě projet se v trolejbusu, hned se mi vyjeví krásná imitace trolejbusového zvuku herce Josefa Poláška... (smích)

Zámecká zóna DÉČKOHRANÍ Čtvrtek 30. května 2019, 11:00 Oblíbené soutěže z Déčka ve festivalovém balení. TANEČNÍ ŠKOLA STARDANCE Čtvrtek 30. května 2019, 14:00 Zatančete si spolu s Alicí Stodůlkovou.

Kongresové centrum Zlín ČERVENÝ KOBEREC Čtvrtek 30. května 2019, 17:00

Letošní festival je také spojen s tématem cestování. Kam jste se nejdál podíval? A kam byste se rád ještě podíval?

Nejdál jsem byl asi v Kanadě, nebo v Tampě na Floridě, ale nejodlehlejší bylo asi putování po Špicberkách. Pracujete na nové desce. Prozradíte, jaké nové album bude?

O propojenosti a odlišnosti. Po červeném koberci se dnes projdou například odborní porotci, Kristýna Frejová, Klára Pollertová Trojanová, Irina Zhuraleva.

Náměstí Míru FESTIVAL CAFÉ Čtvrtek 30. května 2019, 15:00

Festival Café bude od 15 hodin hostit režisérku Terezu Kopáčovou a cestovatele a novináře Dana Přibáně. TEREZA MAŠKOVÁ Čtvrtek 30. května 2019, 18:30 Koncert Českého rozhlasu, Tereza Mašková je vítězkou soutěže Česko Slovensko má talent 2018, a zúčastnila se WCOPA v Los Angeles.

MICHAL HRŮZA S KAPELOU Čtvrtek 30. května 2019, 20:30 Koncert Českého rozhlasu.

OZC Zlaté jablko HVĚZDNÉ JABLKO Čtvrtek 30. května 2019, 16:00 Autogramiáda cestovatele a novináře Dana Přibáně.

Festivalová ulička TANČENÍ V ULICÍCH Čtvrtek 30. května 2019, 18:00 Tančení salsy za půvabných jarních večerů přímo na ulici.

Foto: Facebook stránka Michala Hrůzy

Koncertní zóna ENAPO LETNÍ KINO: TRABANTEM TAM A ZASE ZPÁTKY Čtvrtek 30. května 2019, 21:45 Velká cesta kolem světa končí! Poslední výprava uzavírá cesty žlutých trabantů napříč kontinenty ve velkém stylu. DJ MARTIN HRDINKA Čtvrtek 30. května 2019, 23:00 Akce je součástí Dne s Českým rozhlasem.

Do centra festivalového dění dnes přijede VLAK plný úsměvů Do Zlína i letos přijedou děti z dětských domovů z celé České republiky, aby zde mohly strávit jeden festivalový den, a prožít tak krásnou atmosféru tohoto největšího filmového svátku dětí. Po příjezdu do Zlína budou děti přivítány na Vlakovém nádraží ČD především zástupci festivalu. Mohou pak navštívit filmové projekce, divadelní zónu, Zlínský zámek nebo náměstí Míru, kde jsou pro děti připraveny dílničky. Spousta dětí pak odjede do ZOO Lešná, kde je pro ně připraven tradiční křest zvířátka. Tohoto křtu se každoročně zúčastňují festivaloví moderátoři, ale také hosté festivalu. Vlak plný úsměvů je jedinečným projektem, jehož historie se začala psát před 16 lety. Tento projekt vznikl ve spolupráci Zlín Film Festivalu, Českých drah a Unie železničních zaměstnanců.

Vlakové nádraží VLAK PLNÝ ÚSMĚVŮ Čtvrtek 30. května 2019, 10:20 Vlak Českých drah přivážející děti z dětských domovů z celé České republiky. KINEMATOVLAK 30. května 2019, 9:00 – 15:30 Kino na kolejích, Vláček hráček i Historický vůz ZLÍNSKÁ FESTIVALOVÁ REVUE VII. Vydává FILMFEST, s.r.o., jako oficiální noviny 59. Zlín Film Festivalu – Mezinárodního festivalu pro děti a mládež • Redakční rada: Kateřina Martykánová, Hana Bednářová, Jaroslava Hynštová, Gert Hermans • Grafické zpracování: Studio 6.15, s. r. o., Studio reklamy, s. r. o. • DTP: Petr Pelíšek. Tiskne VLM, a. s., tiskárna Novotisk Olomouc.


Zlín Film Festival

7

Moderátoři dětského rádia musí mít především duši dítěte a opravdovost Písničky, divadlo, soutěže, večerní koncert i živé vysílání. To vše na děti na Dni s Českým rozhlasem, který se koná v rámci doprovodného programu festivalu. Do Zlína přijede při této příležitosti i generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral. Ještě před jeho odjezdem na festival jsme se ho v krátkém rozhovoru zeptali nejen na to, jaké novinky čekají na děti na oblíbeném Rádiu Junior. Jste právě v polovině svého funkčního období na pozici generálního ředitele Českého rozhlasu. V jakém stavu byste chtěl po dalších třech letech předat rozhlas? Chtěl bych, aby se Český rozhlas těšil pověsti moderního a respektovaného média veřejné služby. Média, které je nezávislé, svobodné, které provází své posluchače celým jejich životem a vede je k přemýšlení, utváření vlastních názorů, kladení otázek. Byl bych velmi rád, když by měl Český rozhlas výrazně našlápnuto i k další multimedializaci svého obsahu a k rozvoji dalších platforem, kterými dostáváme náš skvělý obsah k lidem. Jednou z těchto platforem je nepochybně digitální vysílání. Zkrátka by mě těšilo, když bych věděl, že Český rozhlas má zajištěnu svou budoucnost jako instituce i media-

typ. Minulý rok jste spustili YouTube kanál Rádia Junior. Jací jsou dnešní mladí posluchači? Jsou náročnější?

Náročné je především vzbudit jejich zájem o poslech v době, kdy jsou zahlceni nepřeberným množstvím jiných nabízených obsahů, především těch vizuálních. Je náročnější jim o našich pořadech dát vědět. Obstát ve velké konkurenci. Když se to ale podaří, velmi rychle posluchači zjistí, že jim vizuální vjem nechybí, ba naopak. A také YouTube kanál pomáhá právě tomu, aby se mladí posluchači o vysílání připravovaném pro ně vůbec dozvěděli. Jak se programuje stanice pro děti od pěti do dvanácti let? Je to těžké zaujmout tak rozdílné publikum?

Na Rádiu Junior existují pořady určené mladším z tohoto věkového rozpětí a pořady pro ty starší. Ranní živé vysílání vyprovází děti odcházející do školy, zpříjemňuje jim přípravu na jejich každodenní povinnosti. Vysílání dopolední a program brzkého odpoledne se zaměřuje na děti v mateřských školkách a děti, které jsou ještě doma s maminkami. Jak stárne den, stárne i cílová skupina, pro niž vysíláme. V pozdním odpoledni, poté, co se děti osmi až dvanáctileté vrátí ze školy a kroužků,

Den s Českým rozhlasem Navštivte dnes Rádio Junior a Český rozhlas Zlín v Divadelní zóně PFNonwovens, těšit se můžete například na ukázky rozhlasové tvorby pro děti i dospělé. Chybět ale nebudou ani zajímavé aktivity, hry a soutěže o ceny. Stanoviště Českého rozhlasu Zlín v Divadelní zóně nabídne zábavu i poučení pro všechny. V prostorném stanu rozptýlí nejmenší návštěvníky stavebnice a logické hry. Jejich starší kamarádi se mohou stát adepty na reportérskou profesi a vyzkoušet si, jaký je to pocit číst zprávy v rozhlasovém studiu. Výsledek jim jako vzpomínku pošleme e-mailem. Všem generacím nabídne improvizovaná fanouškovská zóna možnost poslechnout si cestovatelské příspěvky z bohatých archivů Českého rozhlasu. Program Dne s Českým rozhlasem

Rádio Junior opět živě vysílá, soutěží, hraje na přání a dělá společníka právě jim. Klub Rádia Junior, který začíná v 19.00 hodin, poslouchají všichni, včetně rodičů a prarodičů. Ve 20.00 se s mladšími dětmi loučíme velkou pohádkou, pro ty starší je ve 21.00 ještě připravena četba

na pokračování. Prostě si každý najde ve vysílání to své. Co nenajdou posluchači nikde jinde než na Radiu Junior?

Jednoznačně každodenní velké množství literární a literárně-dramatické tvorby, která je posluchačům nabízena. Již zmiňované pohádky a četby na pokračování, ale také rozhlasové hry pro mládež. V živém, proudovém vysílání pak neustálý kontakt a interakci. Děti mohou do vysílání bezplatně volat, psát e-maily, komunikovat s moderátory i hosty ve vysílání. Každý den vysílá Rádio Junior na jiné téma, které vychází z aktuálních i historických, kulturních nebo třeba sportovních událostí. Jsou to tedy také informace a zajímavosti, které dennodenně po celkem šest živých hodin posluchači dostávají. Jaké novinky na malé posluchače čekaly nebo ještě čekají tento rok na Rádiu Junior?

V tomto roce se více než kdykoli předtím mohou na vysílání podílet. Rádio Junior spustilo např. pořad Správná desítka, který je připravován a moderován přímo dětmi. Točí reportáže o tom, co je samotné zajímá, pouštějí písničky, které je baví. Nově se také objevují dětští spolumoderátoři v odpoledním vysílání. Junior si postupně buduje síť dětských regionálních zpravodajů, dokonce už měl a zase mít bude dětské zpravodaje zahraniční. Jednodušeji řečeno se dětští posluchači na tvorbě programu významně podílejí tak, aby Rádio Junior bylo opravdu jejich. Moderátorský tým Rádia Junior je velmi rozmanitý, jsou tam moderátoři jak mladí, tak i ostřílení rozhlasáci. Co mají společného? Jak se hledá moderátor pro dětské rádio?

Moderátoři dětského rádia musí mít kromě zapálení a dětské duše také schopnost

chápat své posluchače jako rovnocenné partnery. Nemít potřebu poučovat. Nemít ale také tendenci podceňovat. Dnešní malí či mladí posluchači jsou velmi zdatní technicky, mediálně zběhlí. A navíc děti velmi rychle rozpoznají neupřímnost, pokus o stylizaci nebo jen obyčejnou rutinu. Moderátory tedy spojuje to, že jsou a musí být opravdoví a upřímní. Přes přijímač musí k posluchači doputovat jejich energie. Když to zafunguje, dostává se jim energie jejich malých fanoušků zpět vrchovatě.

9.00 – 11.00, 14|15 Baťův institut, 2. podlaží budovy 15, sál B Dílna malého novináře Workshop reportérky Českého rozhlasu Michaely Veteškové spojený s její knihou „Jak maminka vyprávěla o 20. století“ hravou formou představuje základní principy práce rozhlasového reportéra. 15.40 a 17.15, Park Komenského, Malá stage Jak (ne)dělat rádio Divadelní představení Rádia Junior. Komedie Rádia vtipnou a zábavnou formou se-

Jak se daří zlínskému regionálnímu studiu, které má za sebou rok fungování?

Naše zlínské regionální studio si vede dobře, i když je před ním ještě spousta práce, jak v oblasti programu, tak i v prosazení se na místním rozhlasovém trhu. Jsem nicméně rád, že se ČRo Zlín osamostatnil jako plnohodnotná regionální stanice. Věříme, že svým pestrým programem bude oslovovat čím dále tím širší veřejnost a stane se rádiem, které opravdu žije se svými posluchači. Důraz na aktuální dění, kvalitu a především dostupnost regionálního vysílání pro posluchače konkrétního kraje patří dlouhodobě k prioritám Českého rozhlasu. Součástí letošního Zlín Film Festivalu bude již tradičně Den s Českým rozhlasem. Máte prostor si zlínský festival užít i jako návštěvník? Na co se do Zlína těšíte?

Do Zlína jezdím na filmový festival již mnoho let a pokaždé se vždy těším na úžasnou atmosféru, která zde vládne. Mám zde řadu pracovních povinností, ale díky tomu, že se ve Zlíně díky zdejší přátelské atmosféře cítím jako doma, si dokážu festival zároveň užívat i jako návštěvník. Těším se tedy jak na samotný festival a na jeho program, tak samozřejmě i na program, který pro návštěvníky letos připravil Český rozhlas.

znamuje diváky s rozhlasovými profesemi a ti odvážnější se do představení mohou dokonce zapojit. Vyzkoušejí si například natáčení rozhlasové hry nebo ankety či práci zprávaře. Hrají: Jiří Kohout, Tomáš Vacek Večerní koncerty Českého rozhlasu 18.30, náměstí Míru Tereza Mašková Nová hvězda českého populárního nebe. Je vítězkou soutěže Česko Slovensko má talent 2018 a zúčastnila se mezinárodní WCOPA v Los Angeles, kde vyhrála první místo za muzikál. Vystupovala také v soutěži Tvoje tvář má známý hlas. 20.30, náměstí Míru Michal Hrůza s kapelou Osobnost české hudební scény, na které se pohybuje již více než deset let. Zpěvák, skladatel a textař, zakládající člen a dlouholetý frontman skupiny Ready Kirken, pro kterou složil a napsal více než padesát písní a textů. V roce 2006 se vydal na sólovou dráhu a založil Kapelu Hrůzy, se kterou od té doby vydal již tři studiová alba. 23.00 – 02.00, Koncertní zóna ENAPO, Festivalový Party stan DJ Martin Hrdinka


8

Zlín Film Festival

Film of the day: MY EXTRAORDINARY SUMMER WITH TESS A week of vacation at the beach with the whole family! For Sam, it's a week full of ruminating on life, death, and Tess. He's haunted by the notion that his brother and his parents will all die someday, most likely before he does, seeing as he's the youngest. So Sam resolves to prepare for the inevitable as best he can: with daily practice of being alone. It's a bit unfortunate for him then to meet chaotic and fascinating Tess on the first day of his training as he'd much rather wander through the dunes with her. When she shares her well-kept secret with him, Sam's world starts to wobble even more. In the summer heat of a Dutch holiday island, the two teenagers dare to ponder life's biggest questions and come up with their very own answers. Netherlands, Germany, 2019, 82 min Director: Steven Wouterlood Section: International Competition of Feature Films for Children May 30, 2019, 10:50, Golden Apple Cinema 2

Other film tips: JELLYFISH United Kingdom, 2018, 101 min Director: James Gardner Section: Competition of European First Feature Films May 30, 2019, 19:30 Golden Apple Cinema 6

Between being bullied at school, put upon by her overbearing boss at the local arcade and having to look after her younger brother, sister, and manic-depressive mother, life isn't easy for Sarah Taylor. However, when Sarah's drama teacher channels her ferocious and volatile energies in to a stand-up comedy routine for the graduation showcase, Sarah discovers that she may have a hidden talent. As her love for comedy grows and the showcase draws nearer, the delicate balance in her life becomes increasingly difficult to maintain. Little by little the walls start to close in, ultimately forcing her to choose between her responsibilities as a caregiver and her newfound passion for comedy. PHANTOM OWL FOREST Estonia, 2018, 90 min Director: Anu Aun Section: Panorama May 30 2019, 16:00, Golden Apple Cinema 4 May 31 2019, 08:10, Golden Apple Cinema 1

Director Steven Wouterlood about MY EXTRAORDINAY SUMMER WITH TESS:

“The best stories are often with outsiders“ Sam – who is often called “weird“ – is spending the holidays on a small coastal island in the north of Holland. With his big brother, his parents and plenty tourists around, he still has the gift of “feeling alone’. That is until he meets Tess, an elusive girl carrying a big secret with her. Being friends with Tess is not only fun, it is also a challenge, as the girl’s wandering thoughts and impulsive decisions often put their relationship to the test. Together and apart, they learn about the importance of friendship, trust, and about families, that you should cherish instead of flee from. Based on a book by the same name, written by Anna Woltz, MY EXTRAORDINARY SUMMER WITH TESS is a film that speaks its own language and finds its own rhythm, that comes and goes with the tides. Like a confusing but beautiful daydream on a hot summer’s day. Director Steven Wouterlood has been a guest at the Zlin Festival before, presenting short films and (kid you not) playing piano in a hotel bar. Now he is back – and with his first feature film. Being weird in this film is regarded as a kind of quality. This year we have quite a lot of films about ‘weird misfits’ on the festival programme. Is that a choice or a necessity?

That's right, my film says that being a little weird is absolutely normal. Every person has their own oddities and that is a beautiful thing! When Sam meats

in every detail out loud for your audience. You want to tell your story as much as possible through the images. Finding the right balance was a challenge when writing the script and in the editing. We have been very precise about that, and I am glad that it worked. Tess for the first time, you hear him thinking aloud: „People often thought I was weird, but this girl is even more weird.“ Which he means as a compliment. It makes him like this girl immediately, from their very first meeting. It is a positive and interesting perspective to tell stories that focus on someone who is a bit of an outsider in a group. Because that’s where you’ll often find the best stories. Many people can identify with these types of characters, because everyone sometimes feels insecure or like they don’t belong to a group. In a film it is important that you are able to identify with a character. It is a little more reassuring than when a movie depicts your reality or your vision, as if it is portraying your personal life. Whenever Tess is not there to talk to, Sam often has to talk to himself. Such an inner dialogue is not easy for both actor and director. How did you get away with it?

At some moments in the film indeed you can hear Sam's thoughts aloud through a voice over. Finding the right dose was important, because I didn’t want my film to explain things too formally. Sam’s thoughts are all over the book on which this film is based on. But in a movie you don't want to fill

The film is set on an island. Islands always have something special. Is there a certain „island feeling“ to the film?

We recorded everything over the last summer on the island of Terschelling, in the north of the Netherlands. It is a beautiful island and we were incredibly lucky with the weather. There is certainly a lot of „island feeling“ to the film, such as the ferry, the tourist spots, but also the vast dunes and beaches. We got a lot of help from the islanders. Almost all extras were people from the island or tourists on vacation. Adapting MY EXTRAORDINAY SUMMER WITH TESS was not an obvious choice. The film is based on a book that is particularly „linguistic“ and verbal, containing all sorts of word games. How do you adapt them into a movie?

I read the book for the first time four years ago and immediately fell in love with the story. Producer Joram Willink and I immediately had the idea that it was suitable for a film. Still it was a challenge to translate the book into a film script, but partly thanks to the great work of scriptwriter Laura van Dijk, I think it worked out well. The „linguisticism“ of the book is often reflected in the dialogues. We have made all kinds of changes to

enrich the story and make it suitable for a feature film. At the same time, we remained true to the soul and spirit of the book. Did the many ‘water scenes’, often shot in the sea, cause any unforeseen problems?

Partly due to the beautiful summer weather it was fairly easy to film in the sea, even though it was sometimes cold and the crew were waiting with bathrobes and hot water bottles for the actors to come out of the water. We had special equipment for underwater filming. It is a challenge to film on the beach with 40 crew members and plenty of equipment around. That required a lot of time and preparation. We had, among other things, carts and a tractor to transport all the equipment. Often by the end of a hard day’s work, we quickly took a dive. That is the benefit of a summer shoot by the seaside.

For 10-year-old Eia, her Christmas holiday is taking an unexpected turn after being brought to a remote farm in the middle of nowhere, so she assumes. There she will discover the beauty of nature and wildlife, help rescue a primeval forest inhabited by mysterious owls, and unwrap her family's well-kept secret. ISY WAY OUT Germany, 2018, 89 min Director: Mark Monheim, Max Eipp Section: Panorama May 30, 2019, 20:15, Golden Apple Cinema 3

„I will be at your funeral,“ is not an obvious sentence to say to someone you have just met. But from Tess' mouth it sounds very sweet. Can you explain?

Tess is headstrong and resourceful, just like Sam. She is one of the few people who can understand Sam immediately, which makes their bond so special. But Tess is not very extraverted in terms of emotions. For example, she learned from her mother never to say sorry “because women already say sorry too often“. „I will be at your funeral“ is an indirect way for Tess to say she cares about Sam. That is typical for her. And that makes her character so much fun, according to me.

In a brutal mixture of jealousy, lovesickness, alcohol, pills, cocaine and a whirlwind of beats, Isy passes out. Jonas, whose heart she broke, and his friends use the situation to take advantage of her. Afterwards, Isy can't remember a thing and refuses to involve the police. Jonas's father wants to avoid a scandal at all costs and does whatever he can to sweep the crime under the rug. But what will happen if nothing happens? If there is no punishment? The families face an existential crisis that threatens to tear them apart.

Profile for zlinfest

Zlínská festivalová revue 3005  

Zlínská festivalová revue 3005  

Profile for zlinfest
Advertisement