Page 1

Jan Hrušínský: Na koštěti jsem lítal dřív než Harry Potter Na Chodníku slávy přibyly včera dvě nové hvězdy. Jedna z nich je pro oblíbeného českého herce Jana Hrušínského. Divadelní ředitel a syn legendy českého filmu Rudolfa Hrušínského se před kamerou objevuje už více než padesát let, a to jak v televizních filmech, tak v pohádkách. Nezapomenutelnou roli ztvárnil po boku Petry Černocké v pohádkovém příběhu Dívka na koštěti nebo si zahrál prince v kultovní pohádce Jak se budí princezny. Dnes jej malí diváci mohou vidět například coby Hugo Mazala v oblíbeném sitcomu Mazalové, který vysílá ČT:D. Jak vzpomíná na natáčení legendárních pohádek? Kam by si zaletěl, kdyby měl Saxanino kouzelné koště, a jak se cítí v roli zbohatlíka Mazala? I na to jsme se zeptali v našem festivalovém rozhovoru. S jakými pocity jste přijal zprávu o tom, že budete mít svoji hvězdu na zlínském chodníku slávy?

Když jsem se o tom dozvěděl, měl jsem velkou radost. Nikdy by mě nenapadlo, že mi bude ctí a potěšením, že po mně lidé budou ve Zlíně šlapat. Vážím si toho. Co si jako první vybavíte, když se řekne Zlín nebo Zlín Film Festival?

První se mi vybaví Tomáš Baťa a festival Filmové žně, kterého se účastnily všechny velké filmové hvězdy první republiky. Mám doma Kinorevue s fotografiemi tehdy začínajících herců Josefa Ke-

mra a Vladimíra Salače, kteří na festival do Zlína jeli z Prahy na kolech. Sám jsem byl jako host na ZFF několikrát, jednou jsme tu dokonce pro festivalové hosty hráli v doprovodné akci divadlo. Festival ve Zlíně si spojuji především s filmy Václava Vorlíčka. Ve filmových rolích – ať to byla Dívka na koštěti, Můj brácha má prima bráchu, nebo řada dalších – jste většinou hrál hodné, slušné mladíky. Čím to bylo? Nelákaly vás role padouchů?

Láká mě odpovědět, že slušní herci hrají slušné lidi. Brání mi v tom skutečnost, že jsem hrál i mnoho padouchů. Slušní se hrají dobře, jsou-li dobře napsaní, padouchové to mají výrazně snazší, ale to bohužel nejen ve filmech… Jednou z těchto „dobráckých“ rolí byla i role prince v pohádce Jak se budí princezny. Ve snímku jste se setkal s řadou hereckých osobností typu Vladimíra Menšíka, Jiřího Sováka, Františka Filipovského… Jak na natáčení vzpomínáte? Jaká vládla atmosféra? Prý jste natáčení musel zvládnout i se zlomenou nohou…

Roli prince Jaroslava v Šípkové Růžence jsem od Václava Vorlíčka dostal jako náplast za roli prince ve Třech oříškách pro Popelku, kterého mi nabídnul v roce 1973, ale točit jsem ho tenkrát bohužel nemohl. Jako každý Vorlíčkův film, i ten o Šípkové Růžence znamenal především setkání se skvělými herci, kteří k němu neodmyslitelně vždycky patřili. Se

Jan Hrušínský (*1955) pochází ze slavného rodu herců a umělců. Narodil se jako mladší syn herce Rudolfa Hrušínského. V pěti letech stál poprvé na jevišti a v šesti poprvé před kamerou. Po ukončení studia na Pražské konzervatoři působil v Činoherním klubu v Ústí nad Labem, kde potkal svoji budoucí manželku, herečku Miluši Šplechtovou. Byl členem Realistického divadla, působil v Divadle Na zábradlí, hostoval v Divadle v Řeznické, v Divadle Rokoko, v Divadle ABC, v Národním divadle a dalších. V roce 2002 založil Divadelní společnost Jana Hrušínského a v roce 2004 založil Divadlo Na Jezerce. Zhostil se celé řady pohádkových, filmových a televizních rolí, kupříkladu v dílech Případ Mauricius, Babička, Dívka na koštěti, Můj brácha má prima bráchu, Jak se budí princezny, Plechová kavalerie, Lásky mezi kapkami deště, Vážení přátelé, ano, Konec starých časů, Želary, Četnické humoresky.

zlomenou nohou máte pravdu, se sádrou jsem absolvoval pád s koněm do rybníka nebo závěrečnou scénu filmu, kdy jdu do vysokých schodů probudit spící Růženku. Dnes už asi není tajemství, že jsem v této scéně – díky sádře – seděl na ramenou jednoho z osvětlovačů a on se mnou po těch schodech stoupal vzhůru. Kamera mě zabírala jen v detailech. Takže vidíte, že „triky“ byly použity nejen v Dívce na koštěti, ale i ve filmu Jak se budí princezny. Když se řekne Dívka na koštěti a Saxana, každý si vás jistě vybaví v roli Honzíka Bláhy. Jak jste se vůbec ocitl v hlavní roli této dnes už nadčasové komedie?

Když jsem jako patnáctiletý kluk dostal pozvání do Filmového klubu na setkání s Václavem Vorlíčkem, netušil jsem, že o pár měsíců později dostanu jako dárek živou sovu, ze které se vyklube holka, co lítá na koštěti. Netušil jsem ani, že se později díky tomu stanu princem, který budí ze spaní princezny, nebo že ještě později jako sluha jiného prince postřelím labuť, ze které se vyklube hezká holka, a už vůbec mě nenapadlo, že se s Honzou ze Saxany potkám ještě jednou po čtyřiceti letech. Pohádková komedie o Saxaně je plná nadčasový triků. Jak probíhalo natáčení a tvorba těchto triků? Třeba trik s vaší hlavou na nočním stolku a hlavou Napoleona na vašem těle?

Myslím, že už to dnes nebude pro nikoho překvapením, protože jsme s Václavem Vorlíčkem o těchto tricích mnohokrát vyprávěli. V ateliéru na Barrandově, kde byly scény z blázince natáčeny, byl připraven vykuchaný nemocniční stolek, do kterého jsem byl režisérem a kameramanem Novotným doslova napresován. Kolem krku mně dali desku s vyříznutým otvorem na míru podle mojí hlavy, před stolek zrcadlo, ve kterém se odráželo všechno, co mělo být vidět za stolkem, a trik byl na světě. Triky v Dívce na koštěti vymýšlel Vorlíček s

Novotným na koleni a stály pár korun. Dnes by se jimi zabýval celý tým trikařů a pravděpodobně by se takový film složitou postprodukcí hodně prodražil. S Václavem Vorlíčkem jsem točil ještě televizní komedii Bubáci pro všední den a filmovou pohádku Jezerní královna. Kdyby vám Saxana půjčila kouzelné koště, do jaké doby nebo na jaké místo byste si nejraději zaletěl?

Na koštěti jsem létal na jaře a v létě roku 1971. Kdybych mohl, vrátil bych se mohl jen o dva roky zpátky a chtěl bych se proletět nad Londýnem ve chvíli, kdy na střeše domu Lady Hamiltonové v ulici Saville Road hráli Beatles svůj poslední koncert. Jinak je z letopočtu jasné, že jsem na koštěti lítal dřív než Harry Potter a že jsme s Petrou možná letěli nad Bradavicemi, kde nás asi zahlédla paní Rowlingová a

nechala se námi inspirovat ke hře famfrpál, která se hraje právě na létajících košťatech. V posledních letech se už ale objevujete v rolích králů – v pohádce Řachanda nebo Duch nad zlato… Ve které roli se cítíte líp? Princ nebo král?

Žádná pohádka netrvá věčně a z princů se stávají králové nebo jen starší pánové bez království. Obojí je v mém případě pravda. Králem jsem byl už čtyřikrát, starším pánem být právě začínám. Obojí má svá pro a proti. Jsem ale spokojen a neměnil bych. Pokračování na straně 2

Seznam hvězd na zlínském Chodníku slávy • 2006 Tomáš Holý (in memoriam), Žaneta Fuchsová, Michal Kocourek • 2007 Mahulena Bočanová, Ivan Jandl (in memoriam) • 2008 Dana Morávková, Jan Čenský, Lucie Vondráčková • 2009 Tereza Brodská, Ondřej Kepka • 2010 Michaela Kuklová, Filip Renč • 2011 Jiřina Bohdalová, Michal Dlouhý, Vladimír Dlouhý (in memoriam) • 2012 Zuzana Bydžovská, Jan Kraus • 2013 Sandra Nováková, Marek Eben • 2014 Magdalena Reifová, Michal Suchánek • 2015 Lucie Zedníčková, Jan Potměšil • 2016 Klára Pollertová-Trojanová, Jiří Strach • 2017 Karel Smyczek, Pavlína Mourková • 2018 Ivana Andrlová, Maroš Kramár • 2019 Jan Hrušínský, Helena Vondráčková


2

Zlín Film Festival Sekce: Objevuj & poznávej: Příroda

Helena Vondráčková: Mým dětským snem bylo stát se princeznou

JANE USA, 2017, 90 min Režie: Brett Morgen Hrajeme: 29. května 2019, 16:00, Golden Apple Cinema 4

Když se řekne Šíleně smutná princezna, každý si jistě vybaví zpěvačku Helenu Vondráčkovou. Včera této „zpívající princezně“ byla odhalena hvězda na zlínském Chodníku slávy. Jak vzpomíná na natáčení této legendární pohádky a jaký má vztah ke Zlínu, nám tato oblíbená česká zpěvačka prozradila v krátkém rozhovoru. Neobyčejný, intimní portrét Jane Goodallové – průkopnice, která se vzepřela osudu a stala se jednou z nejobdivovanějších ochránkyň přírody na světě. Autoři snímku vycházeli z více než stovky hodin nikdy nepoužitých záběrů, které byly uloženy v archivech National Geographic. Film líčí příběh ženy, jejíž výzkum šimpanzů byl zpochybňován celým zástupem převážně mužských vědců a která způsobila revoluci v chápání světa přírody.

Ve Zlíně Vám bude v rámci 59. ročníku Zlín Film Festivalu odhalena hvězda na chodníku slávy. Co to pro vás znamená?

Určitě je to pro mě pocta a mám z toho velikou radost.

Chtěla byste si ještě někdy

Sekce: Objevuj & poznávej: Lidé PÁN VELRYB Německo, Nový Zéland, 2002, 105 min Režie: Niki Caro Hrajeme: 29. května 2019, 13:10, Golden Apple Cinema 3

zahrát v nějaké pohádce? A jakou roli?

Možná, že by mi slušela role ježibaby. Když se bavíme o dětském filmovém festivalu, tak nám ještě řekněte, jaká je Vaše nejoblíbenější pohádka a proč?

Miluju mnoho pohádek, v mládí jsem měla nejraději

Pyšnou princeznu nebo ruskou pohádku Popelku. Velmi mě potěšilo, že jsem měla možnost nadabovat a nazpívat písničky k velmi půvabné Disneyovce Na vlásku. Co Vy a filmy obecně? Máte vůbec prostor si někdy jen tak sednout a pustit si nějaký film? Jaký filmový žánr preferujete?

Mám ráda romantické filmy, detektivní, ráda se podívám i na filmy pro pamětníky. Do Zlína nemíříte poprvé. Jak se Vám město Zlín líbí? Měla jste čas ho poznat i jinak než z pódia?

Vzhledem k tomu, že jsem zde velmi často vystupovala, znám Zlín velmi dobře a ráda se sem zase vrátím.

Jan Hrušínský: Na koštěti jsem lítal ...

Pokračování ze strany 1

Aktuálně vás můžeme vidět i v televizním sitcomu na ČT:D Mazalové, kde jste si zahrál Huga Mazala. Seriál je plný pohádkových bytostí a strašidel. Který z jeho dílů či zápletek máte nejraději? Hugo Mazal je zbohatlík bez vkusu a své bohatství rád

babičku, které mi je tak často a tak krásně kdysi vyprávěly. Nejradši mám českou klasiku. Pro mě je to především Trnkova Zahrada, pohádky Karla i Josefa Čapků, Drdovy České pohádky s ilustracemi Josefa Lady a samozřejmě ty od Boženy Němcové. Když jsem byl malý kluk, tak jsem hrál dětské role v Národním divadle a pohádky mi často vyprávěl nezapomenutelným způsobem Karel Höger. Proto mám rád všechny pohádky v jeho podání. Jste pro své vnuky „pohádkový dědeček“?

Objevuj a poznávej

Vy sama jste si zahrála ve slavné Šíleně smutné princezně, která už patří k pohádkovým legendám. Jaké na ní máte vzpomínky? Jen ty nejhezčí, splnil se mi můj dětský sen stát se princeznou. Kromě toho jsem měla díky této pohádce možnost potkat se s našimi filmovými a hereckými velikány, jako byli Bohoušek Záhorský, Josef Kemr, Stella Zázvorková, Jaroslav Marvan, Darek Vostřel a další. S Vaškem Neckářem jsme si každý natáčecí den opravdu užívali a mám radost, že písničky z této pohádky, které napsal tenkrát osmnáctiletý Jan Hamr, se líbí již několika generacím.

V malé novozélandské pobřežní vesnici se místní domorodí obyvatelé Maorové prohlašují za další generaci prapředka jménem Paikea – Pána velryb. V každé generaci se náčelnického titulu dostává muži. Když nadejde očekávaný čas narození dvojčat, přežije pouze děvčátko Pai. Té ale její dědeček, náčelník Koro, odmítá titul udělit. Po několika letech Koro, který věří, že narození Pai kmeni způsobilo řadu neštěstí, doufá, že nového vůdce vybere mezi syny členů kmene. Pai miluje Kora jako nikoho na celém světě, teď však přišel čas se postavit nejen jemu samému, ale také kmenové tradici.

Sekce: Objevuj & poznávej: Země OTEC NA SLUŽEBNÍ CESTĚ Jugoslávie, 1985, 136 min Režie: Emir Kusturica Hrajeme: 29. května 2019, 20:45, GOLDEN APPLE CINEMA 4

Mám tři rozkošná vnoučata. Dva kluky a holčičku. Viky a Kajda (Viktor a Karlička) žijí v Austrálii, tak je mám na pohádky trochu z ruky a vyblbneme se společně jen, když jsme u nich na návštěvě v Perthu nebo když přiletí za námi do Čech. Ale v našem domě v Praze jen o patro výš žije nejmladší vnuk Vojtík, kterému v létě budou dva roky. Takže se těším, že letošní léto bude ve znamení pohádek pro Vojtu.

dává okázale najevo. Má dvě mimořádně rozmazlené děti a ženu Růženu za všechny peníze. Sitcom jsme točili všichni rádi a těšilo nás i jeho pokračování druhou řadou o pár let později. Překvapil mě opravdu veliký zájem malých dětí o Mazaly a v době, kdy byl seriál na ČT:D vysílán, mě zastavovaly na ulici nejen děti, ale především je-

jich milé maminky. Mám rád třeba díl, ve kterém Mazalové s překvapením zjistí, že Ježíšek opravdu existuje. Máte vy osobně rád pohádky? Na jaké pohádce jste vyrůstal?

Pohádky mám moc rád dodnes. Možná právě proto, že mi připomínají milované blízké, moji maminku a moji

Můžete prozradit něco o vašich dalších rolích? Filmových nebo divadelních, které vás v nejbližší době čekají?

S režisérkou Irenou Pavláskovou jsem točil film podle románu Philipa Rotha Pražské orgie, který by měl mít premiéru na podzim 2019. V té době bych měl také natáčet film s Janem Hřebejkem, se kterým často a rád spolupracuji v našem Divadle Na Jezerce.

V bouřlivých 50. letech, kdy Jugoslávie odolává tlakům stalinismu, vypráví mladý chlapec příběh utrápeného světa své rodiny. Představitel menšinové jugoslávské strany Meša je poslán do dolů za to, že si utahoval z vnadného objektu touhy představitele komunistické strany. Příběh je vylíčen očima jeho desetiletého naivního syna Malika, který si myslí, že tatínek je na služební cestě.


Zlín Film Festival – Objevuj a poznávej

3

PONOŽKY NA CESTÁCH: CHTĚLI JSME DODAT LIDEM KURÁŽ K CESTOVÁNÍ Chtěli ochutnat vietnamskou polévku, tak si sbalili ty nejnutnější věci a s minimálním rozpočtem vyrazili za svým snem. Téměř tři měsíce putovali po Asii, pravou vietnamskou polévku ochutnali, ale nízkonákladové cestování je nadchlo natolik, že se o rok později vyrazili do Afriky. A ani tady si nezapomnělii přibalit barevné ponožky, které se staly symbolem jejich dobrodružných výprav. O jejich ponožkovém dobrodružství jsme si povídali s Dominikem Ilichmanem a Adamem Hofmanem. Jak vůbec vznikla idea výletu a cestování v ponožkách?

Dominik: Před čtyřmi lety jsme se rozhodli, že pojedeme do Vietnamu, a protože letenky byly drahé, tak jsme našli alternativní cestu vlakem. Přiletěli jsme letadlem do Moskvy, kde jsme měli nasednout na vlak. Tu noc před odjezdem vlaku jsme strávili v levném moskevském hostelu, kde nám přes noc ukradli boty. A tam to vzniklo. Událost jsme vzali jako znamení a od toho dne jsme začali cestovat v barevných ponožkách. Takže ta myšlenka rozhodně nebyla hned na začátku cesty – teda v podstatě vznikla hned na počátku, ale nebyla předem připravená. Nejprve jsme příspěvky s ponožkami sdíleli jen pro naše kamarády, kteří naši cestu sledovali, ale postupně se o našem ponožkovém cestování dozvědělo mnohem víc lidí, než jsme si původně mysleli.

Proč jste se rozhodli vycestovat právě do Vietnamu?

Adam: Ten cíl byl spojený s vietnamskou kuchyní. My jsme chtěli ochutnat pravé vietnamské Pho. Ale jak jsme zmiňovali, byl tu jeden problém. Vietnam byl daleko a letenky byly drahé. Tak jsme jeli vlakem přes transsibiřskou magistrálu, přes Mongolsko, Čínu až do Vietnamu. Tam jsme vyzkoušeli polévku a jeli ještě dál přes Kambodžu do thaj-

jsme první přednášku. Pak druhou. Třetí… Nakonec celkem čtyřicet. Dominik dokonce o naší africké cestě povídal v Českém centru v New Yorku. Co bylo impulzem k další cestě do Afriky?

Dominik: Rozhodně touha po novém dobrodružství. Cestování a každá cesta nás obrovsky posunuly, protože jsme zažívali i těžké situace, každý den jsme řešili problémy a myslím, že cestování nás jednak stmelilo jako tým a zároveň nás naučilo spoustu nových věcí. Třeba jak více poslouchat ostatní, jak lidem více věřit nebo jak si vybudovat vztah v rámci několika minut. Procestovali jste Asii, o rok později Afriku. Už dva roky jste ale nikam společně nevyrazili. Jak to?

Vezli jste si barevné ponožky s sebou, nebo jste si je pořídili až někde během cesty? Dominik: První cestovatelské ponožky jsme si koupili v Moskvě a každý jsme měli jen jeden pár, takže jsme si je museli pořádně hlídat. Protože kdybychom je ztratili, zkazilo by to celou výpravu. Na druhou cestu do Afriky už jsme s sebou vezli vlastní kolekci barevných ponožek, které jsme si navrhli.

ského Bangkoku, odkud jsme letěli zpátky. Čekali jste, že vaše cesta přes Asii na sociálních sítích vzbudí takový ohlas?

Adam: To vůbec ne. Takhle vycestovat byl náš sen a v průběhu výletu jsme fotili a natáčeli jen tak pro rodiče a babičky. Po návratu se nás kamarádi ale i úplně cizí lidi začali ptát na tipy a doporučení, a protože se nám to nechtělo povídat pořád dokola, uspořádali

Beseda s cestovateli:

Ponožky na cestách Středa 29. května 2019, 20.20 – 21.30 Místo: Divadelní zóna PFNonwovens, park Komenského, šapitó Vzít krosnu na záda a vyrazit do světa je pokaždé jiné. Některé věci však zůstávají stejné – pokaždé objevíte něco nového, pokaždé sami sebe překvapíte a pokaždé si myslíte, že jste připraveni lépe než minule. Cestovatelská projekce o 59 nečekaných objevech z cest po Asii, Africe a střední Americe.

Adam: Našim hlavním cílem bylo inspirovat a motivovat lidi kolem nás, aby si sbalili krosnu a vyrazili na cesty. Věnovali jsme se této myšlence naplno. Nechtěli jsme lidem pouze ukazovat, jak to v Asii nebo Africe vypadá, ale na základě našich příběhů ukázat, jak je to jednoduché a tzv. nakopnout, aby si napsali svůj vlastní příběh. Po dvou letech jsme začali zjišťovat, že se náš cíl naplňuje, když nám lidi začali posílat fotky s barevnými ponožkami z cest. Další cestou bychom spíše ukázali, jak to v dané zemi vypadá, než motivovali. Taky je potřeba říct, že se změnila doba. Už je daleko víc běžnější letět na dovolenou např. do Vietnamu než čtyři roky zpátky. Navíc po návratech z cest to bylo vždy náročné – pořádali jsme besedy a přednášky. A do toho se sešly i školní povinnosti a práce. Cestovat jsme ale nepřestali. Minulý rok jsme společně procestovali Mexiko. Dominik: Přes rok máme normálně školu, takže jediný čas na cestování je v létě, a já jsem měl pocit, že kvůli cestování mi ujíždí vlak v jiných věcech – různé stáže a brigády apod. To byl také jeden z důvodů, proč jsme se od té

doby už nevydali na delší cestu. A chystáte se někam třeba po škole?

Dominik: V hlavně máme hodně plánů, určitě bychom rádi někam vyrazili, ale všechno záleží na tom, jak se nám podaří dokončit školu a jaké pak budou podmínky. Jak jste zmínili, jedním z vašich cílů bylo inspirovat lidi k tomu, aby začali cestovat a nebáli se vysokých nákladů. Dostaly se k vám nějaké ohlasy, že jste svými cestami opravdu někoho motivovali?

Dominik: Jedna z věcí, o které jsme se snažili, bylo dodat lidem kuráž. Proto jsme vytvořili kolekci cestovatelských ponožek a tu jsme v rámci našich přednášek lidem nabízeli s tím, že jim ponožky pomůžou udělat první krok. A pak se stávalo, že lidé opravdu s ponožkami vyrazili a posílali nám fotky a sdíleli s námi zážitky. A to byl ten nejhezčí moment z celého projektu. Které místo pro vás dosud představovalo nejsilnější zážitek?

Adam: Těch momentů bylo hodně, ale pokud bych měl vypíchnout jeden, pak to

bylo v Jižní Etiopii, kde žijí domorodé kmeny. Tam jsme si s Dominikem půjčili motorku a jeli jsme savanou několik hodin. Docházela nám voda a potřebovali jsme pomoc. Najednou jsme uviděli dřevěnou osadu, tak jsme zastavili a před bránou nás obklíčili domorodci. Koukali jsme si z očí do očí, v tu chvíli jsme nevěděli, co se děje a co se bude dít. Nemluvili anglicky, tak jsme se jen mlčky usmívali. Ale dopadlo to dobře, vzali nás dovnitř, usadili nás v malé chýši, kde nám nabídli čaj a naše konverzace mlčky pokračovala dál. Večer kvůli nám obětovali ovci a celé setkání bylo nezapomenutelné, čisté a upřímné. Dominik: Pro mě to byl moment, kdy jsme přespali na Velké čínské zdi. V jednom článku jsme si přečetli, že na Velkou čínskou zeď se dá jít na rekonstruovanou část, kde se platí vstupné, a odtud se dá plynule přejít na zeď na vlastní nebezpečí. Večer jsme se proto utábořili v jedné z hlídacích věží a přespali jsme tam. Zážitek ale přišel v noci, kdy se přiřítila obrovitánská bouřka a celé nebe svítilo blesky. Byl to velmi silný zážitek. A co nějaké opravdu nebezpečné situace?

Dominik: Těch bylo při našich cestách určitě hodně. Když se teď díváme nazpět, tak jsme asi dělali hodně hloupostí. Třeba při naší cestě Afrikou při zastávce u jednoho z tamních kmenů. Tekla tudy řeka a byli v ní krokodýli. Viděli jsme, že domorodci tam běžně přeplouvají na lodičce vydlabané z kmenu. A my jsme se také na té lodi vydali na druhý břeh. V tu chvíli jsme si neuvědomovali, co všechno by se mohlo stát, například kdybychom se vyvrátili. Teď, když se zpětně dívám na video, tak si říkám, že to asi nebyl úplně ten nejlepší nápad. Co si nikdy nezapomenete zabalit na cesty? A proč?

Adam: Před naší první cestou jsme si vyrobili cestovatelské kartičky, na kterých máme natištěné české hrady, zámky, českou krajinu, tradiční jídlo nebo české fotbalisty. A s nimi pravidelně cestujeme a několikrát nám zachránily skoro až krk, protože nebýt těch kartiček,

tak bychom si nevytvořili přátele tak, jak jsme potřebovali. Dominik: Ty kartičky jsou skvělá věc. Uvolní atmosféru, lidi to zajímá a často, když uvidí české sportovce, tak je to v kapse. Máme nové kamarády a nezabralo to víc než 5 minut. A nikdy si samozřejmě nezapomeneme vzít cestovatelské ponožky. V jaké zemi jste narazili na nejpřívětivější lidi?

Adam: Asi ve Vietnamu. Je to sice trochu národ čumilů, ale dokážou pomoci s jakýmkoliv problémem. Vietnam jsme projížděli na motorkách a ty jsme kupovali od lidí z Amsterdamu. Ti nám dali jednu radu – ve Vietnamu je možné všechno. Ze začátku jsme tomu moc nerozuměli, ale pak, když jsme měli jakýkoliv problém, tak i v té nejzapadlejší džungli nám vždy rádi pomohli. Lidé tam jsou opravdu ochotní. Změnily vás nějak tyto dobrodružné cesty? A v jakém směru?

Dominik: Pro mě nejdůležitější věc, kterou jsem si z cest přivezl, bylo, že jsem začal důvěřovat lidem. Pochopil jsem, že z podstaty jsou lidé hodní, jen okolnosti je donutí, aby dělali špatné věci. A teď primárně důvěřuju všem. A to mi dodává pozitivní přístup do života. Adam: Já jsem vždycky chtěl poznat svět, abych věděl, kde budu chtít žít. Ale čím víc cestuju, tak si uvědomuju, jak skvěle se tady máme, že máme funkční stát. A hrozně rád se najednou vracím domů. Když jsme na dětském filmovém festivalu, tak nám ještě řekněte, jaká je vaše nejoblíbenější pohádka a proč?

Dominik: Já asi nemám konkrétní oblíbenou pohádku. Ale pohádky jsou pro mě obecně důležité v kontextu Vánoc. Záleží mi na tom momentu, kdy o Vánocích přijedu za rodinou a všichni se sejdeme a sledujeme pohádky. Adam: Já mám pohádky taky spojené s rodinou. Každou neděli jsme obědvali spolu a pak se koukali na pohádku. Snažím se být konkrétní, ale už je to pár let, co zanikla tato tradice. Z pohádek pro nejmenší mám rád Krtečka.


4 FILM DNE: CHIPPA

Zlín Film Festival Nenechte si ujít na filmovém plátně

Příběh jedné noci očima dospívajícího chlapce. Chippa, pro kterého je domovem ulice zimní Kalkaty, dostane dopis od otce, na kterého si však nepamatuje. Chce se o něm dozvědět víc a rozhodne se proto opustit rodnou hroudu. Dopis je ale napsán v urdštině, a tak hoch hledá někoho, kdo by mu jej přečetl. Po hádce s pratetou, se kterou žije, se ještě více utvrdí ve svém záměru odejít. Na své desáté narozeniny se Chippa s úderem půlnoci vrhá s taškou plnou cetek do pouličního života nočního města a snaží se opětovně navázat spojení se svým otcem… Indie, 2019, 71 min Režie: Syed Safdar Rahman Sekce: Mezinárodní soutěž celovečerních filmů pro děti | Festival Gala Hrajeme: 29. května 2019, 16:30, Golden Apple Cinema 5

MILUJEME MEDVĚDY! Nizozemsko, 2019, 85 min Režie: Eva M.C. Zanen Sekce: Panorama Hrajeme: 29. května 2019, 14:00, Golden Apple Cinema 5 30. května 2019, 10:30, Golden Apple Cinema 1

Osmiletá dívka Jip se nemůže dočkat, až vyrazí spolu s rodiči na levnou dovolenou v obytném voze a spatří v divočině medvědy. To si přeje ze všeho nejvíc. Jenže ne všichni v rodině sdílejí její nadšení. Sestry i maminka by nejradši byly jinde. Pouze otec cítí stejné vzrušení jako Jip. Jakmile dorazí rodina na místo, rychle si uvědomí, že jejich sen o nenáročném dobrodružství byl naivní. Namísto toho se musí postavit čelem zcela novým a nepoznaným výzvám v děsivě cizí zemi.

Režisér Safdar Rahman o filmu CHIPPA:

„Každý ví, že život není fér“ Syed Safdar Rahman je filmový tvůrce z Indie rozkročený mezi Bombají, Kalkatou a Bruselem. Působil v prostředí divadla, kde režíroval několik her. Pracoval také v oblasti vzdělávání a umění a pro filmovou společnost Oddjoint, než si založil vlastní. Snímek Chippa o dospívajícím chlapci z Indie a jeho cestě za otcem je jeho celovečerním debutem.

který není vzdělaný vůbec, je ale velice chytrý. Může dítě jako Chippa v tomto světě dostat spravedlivou šanci?

Může to znít tvrdě, ale v Indii každý ví, že život není fér. Je to základem každodenního života. Rodina, do níž se narodíte, důležitá je, a ve velké části země to určuje, jak bude celý váš život pokračovat. Někomu se podaří z tohoto řetězce vymanit, většině ne. To je realita. Když pocházíte z rodiny, která je na ulici, moc šancí nemáte. Chippa reálnou šanci nedostane, je v nevýhodě ode dne, kdy se narodil. Přesto i na těch nejpochmurnějších místech najdete radost; v těch nejtěžších dobách najdete naději. A Chippa tohoto ducha ztělesňuje.

Mohl byste nám o městě, v němž se film natáčel, říct něco víc?

Natáčelo se v Kalkatě. Historicky bývalo toto město na východním pobřeží hlavním městem Indie během britské nadvlády až do začátku devatenáctého století. Je součástí státu, který měl tři a půl desetiletí, od sedmdesátých let do začátku jednadvacátého století, komunistickou vládu. Z Kalkaty pochází mnoho z indických bojovníků za svobodu, ale také mnoho intelektuálů, spisovatelů, myslitelů, básníků, umělců, hudebníků a filmařů. Ve velké části města máte i dnes pocit, že se tam zastavil čas a město odmítá ze svého historického dědictví ustoupit. Někdy má člověk pocit, že Kalkata je jako prapravnučka nějakého krále z královského rodu, který přestal vládnout před mnoha generacemi. Přesto je pro toto prapravnouče jeho rodokmen je velmi důležitý. Zatímco se Chippa městem prochází, vstupuje jako dítě do světa dospělých. Jak jste se v celém filmu zachoval perspektivu malého chlapce?

Myslím, že většina z toho je ve scénáři. Od samého počátku jsme si byli jisti tím, že chceme, aby během celého filmu diváci cítili to, co cítí Chippa. Každou minutu a každou sekundu. Spolu s ním do každé scény vstupujeme a s ním i z každé scény odcházíme. Nevstupujeme do žádných prostor, do nichž nemá přístup on. Při dalším zkoumání některých dalších postav se rozhodneme zkoumat jenom to, co se podaří Chippovi zjistit z jejich rozhovorů. Teprve na konci, když se Chippa konečně vrací spát tam, odkud vyšel, kamera odjede někam jinam a

CHLADNÉ PŘIJETÍ USA, 2018, 88 min Režie: Daniel Sawka Sekce: Panorama Hrajeme: 29. května 2019, 19:30, Golden Apple Cinema 6 31. května 2019, 20:45, Golden Apple Cinema 4

To je důvod, proč mi CHIPPA připadá jako pocta životu.

odhalí informace, které Chippa nezná. To nás vyvede z Chippaova života do pozice svědka jeho příběhu a potom už vidíme titulky, které nás vyvádějí ze zážitku z jeho cesty, doufejme i s nějakou přetrvávající emocí (ať už bude jakákoli). Chippa vede chytré rozhovory se všemi dospělými, které potkává. Jako kdyby vždycky dokázal říct tu správnou věc ve správný okamžik. Jak jste tak dobře sladil tón a rytmus těchto dialogů?

Za to děkuji Billu Wattersonovi a jeho mistrovskému dílu v rámci psaní dialogů, jímž je komiks Calvin a Hobbes. Bylo velice důležité, aby se Chippa choval jako zvláštní, ale přesto roztomilé dítě; inteligentní, ale stále nevinné; vtipné, ale ne nepříjemné; chytré, ale nikdy vychytralé. V některých okamžicích už hrozí překročení této linie, ale myslím, že velkou zásluhu za její udržení má herec Sunny, který si tu roli tak dobře přivlastnil. Bylo možné se s takovou postavou vydat až na vrchol a jemu se dařilo za všech okolností se držet při zemi. Na Chippu se opravdu člověk nemůže zlobit. Opravdu má v očích tu jiskru.

Sunny měl vlastně obrovskou roli ve filmu s názvem

LION, o kterém se před pár lety tolik mluvilo v souvislosti s Oscary. Velký dík patří vedoucí castingu Tess Josephové, která jej našla. Když jsme se s ním poprvé setkali a viděli ten drobný obličej s těma velkýma očima, věděli jsme, že on je ten, kterého potřebujeme. Myslím, že je zvláštním právě tím, jak normální je. Sám sebe ani svůj nově nalezený život nebere nijak moc vážně a já si myslím, že právě to z něj dělá tak neuvěřitelného herce. Jeho prostě nic nerozčílí. Je to normální plachý kluk, ale prostě ví, jak se nenechat ničím ovlivnit. A co ten pes? Jak se vám pracovalo s ním?

Našli jsme dvě podobná štěňata, a protože byla tak maličká, chtěli jsme zajistit, že jim nenarušíme spánkové cykly, aby se na nich veškerá ta tvrdá práce nijak nepodepsala. Jak lidé, kteří kdy psy měli, určitě vědí, opravdu není možné vycvičit dvacetidenní štěňata. Jenom jsme zajistili, aby se Sunny se štěňaty spřátelil, aby spolu trávili hodně času. Jakmile k tomu došlo, hned jsme to měli jednodušší. Museli jsme jenom zajistit, aby Sunny a štěňata byly v záběru spolu. Indické filmy nám často vypovídají o významu dobrého vzdělání. Ale tady je chlapec,

Chippa vede těžký život, protože žije na ulici s násilnickou tetou, která je jeho jedinou příbuznou. Přesto se rozhodne zaměřit se na to, co má. Má v peněžence dost peněz na to, aby mohl jíst a pít, co chce, kdy chce. Myslí si, že je bohatý. A díky tomu skutečně bohatý je. Pro mě je CHIPPA o tomto duchu. Že ať se stane cokoli, nedovolím životu na mě vyzrát. Vyjdu z toho jako vítěz, protože bez ohledu na to, čím jsem procházel, pořád budu mít za co být vděčný. Takže jsem se rozhodl být za to vděčný, než abych pod tlakem života vzdal vlastní boj.

Ponurá realita současného imigračního systému USA očima Oscara, dvanáctiletého školáka z Hondurasu, jehož nežádoucí vazby na tamní brutální gang přiměly jeho rodiče k tomu, aby jej propašovali ze země v naději, že se mu podaří utéct do Ameriky a vést lepší život pod ochrannými křídly jeho strýce, nedávného přistěhovalce Manuela. Oscar je však v arizonské poušti chycen příslušníky hraniční policie a poslán do imigračního střediska pro mladistvé, kde se snaží získat kontrolu nad svým osudem uvnitř „zadrátovaného boxu“ a dostat se do vysněné destinace. ZA ŠŤASTNÝ ŽIVOT Belgie, Lucembursko, 2018, 88 min Režie: Salima Sarah Glamine, Dimitri Linder Sekce: Soutěž celovečerních hraných evropských debutů Hrajeme: 29. května 2019, 17:20, Golden Apple Cinema 2 31. května 2019, 19:00, Golden Apple Cinema 5

Mají ty boje podobné všichni?

Mám šestiměsíční dceru, a když vidíte, že chce mluvit, ale nemůže, nebo že se chce pohybovat, ale nemůže, pochopíte, jak těžký by se jí život mohl zdát. Základem života je boj. Jenomže každý bojuje za jinou věc. Bohatý člověk má problémy. Ty nejsou o nic menší než problémy chudáka, jsou jenom jiné. A uvnitř tohoto boje musíme nacházet radost. Jinak je obtížné se životem prodrat. Někdy je třeba být vděčný za to, že fouká vítr a čechrá nám vlasy. A klidně může stačit jenom tohle, aby nám to vykouzlilo úsměv na tváři. Celý rozhovor na www.zlinfest.cz

Sedmnáctiletá Alžířanka Amel žije pouze se svým otcem Karimem. Posledních pár měsíců udržuje s bratrem své nejlepší kamarádky, Pákistáncem Mashirem (22) milostný vztah. Mashirův strýc přijíždí po pracovním úrazu do města se svou ženou a dcerou, kterou by rád provdal. Mashir se mu jeví jako ideální zeť. Nikdo z rodiny se neodváží tomuto křehkému, leč odhodlanému muži oponovat. Ani sám Mashir není schopen přes svůj cit vůči Amel se strýci postavit a riskovat tak zklamání své rodiny. Jeho vztah k Amel ztrácí dech a Mashirův osud zdá se být zpečetěn. Amel zbývá už jen poslední zoufalý pokus o záchranu toho, koho miluje. Tato cesta je však dlážděna prolomením tabu a zničením životů lidí kolem ní.


Zlín Film Festival

5

Unikátní konference se zaměří na budoucnost vzdělávání Jak bude vypadat vzdělávání v budoucnosti? V jakých zemích bychom měli hledat inspiraci? A čím je unikátní finský vzdělávací systém? I na tyto otázky budou hledat odpovědi panelisté konference s názvem BUDOUCNOST VZDĚLÁVÁNÍ, kterou dnes pořádá společnost ABB společně se zlínským filmovým festivalem a Aspen Institutem. Diskuzní panel se zaměří také na možnosti propojení vzdělávání s nejmodernějšími technologiemi a spolupráci státních institucí se soukromým sektorem. Hlavní hostem diskuze bude Susanna Bäckman, finská specialistka na výzkum a vývoj nových konceptů v pedagogické teorii a praxi. K dalším diskutujícím bude patřit Petr Koliha, ředitel ČT:D, Hana Lavičková, zakladatelka školy JINOTAJ, Bob Kartous ze společnosti EDUin a Tanja Vainio, generální ředitelka ABB pro Českou republiku a Slovensko. Diskuzí bude provázet moderátorka České televize Michala Hergetová. Konference se koná na rektorátu UTB od 14 hodin.

Na to, jak funguje finský vzdělávací systém či na to, jak důležité jsou v systému vzdělávání technologie, jsme se ještě před konferencí zeptali generální ředitelky ABB pro Českou republiku Tanji Vainio, která z Finska pochází. Konference Budoucnost vzdělávání se bude zaměřovat zejména na úspěšnou praxi finského vzdělávacího systému. Co konkrétního si od Finů v současné chvíli můžeme vzít?

Finský vzdělávací sytém je založen na vědeckém výzkumu a vědeckých hodnotách. Věřím, že v tomto leží základ každého progresivního systému, který je orientován do budoucna. Důraz klademe na výzkum, inovace a orientaci na budoucnost, a to jak v univerzitním vzdělávání našich učitelů, tak v rámci celého školství. Snažíme se neustále vyhodnocovat a rozvíjet naši praxi. Finská společnost si váží vzdělání a učitelé jsou respektováni, takže v našich školách máme motivované, schopné a angažované učitele. V celém vzdělávacím systému klademe důraz na spolupráci a důvěru. Naši učitelé mají

volnost v rozhodování jak nejlépe dělat svou práci. Výzkumy ukazují, že toto je pro učitele jeden z motivujících faktorů. Rovné vzdělávací možnosti, vedení a podpora jsou poskytovány každému dítěti. Rovněž si myslíme, že celoživotní vzdělávání je důležité, a proto ve finském vzdělávacím systému neexistuje definitivní konec. Vždy máte možnost pokračovat do vyššího stupně vzdělávání. S jakými problémy se podle Vás potýká stávající český vzdělávací systém?

Během mých přednášek a workshopů v České republice se v diskusích opakovaně objevily některé ze současných výzev, kterým čelíte. Některé z nich jsou globální, stejným problémům čelí mnoho dalších zemí. Například, jak bude vypadat trh práce v budoucnu, to otázka, kterou se zaobírají jak pedagogové v České Republice, tak i v jiných zemích; jak připravit děti na neustále se měnící trh práce? Jaké dovednosti budou v budoucnu potřebovat? Dalším tématem, které se často objevuje, je inkluze. Profesionálové v oblasti vzdělávání přemýš-

lejí o tom, jak nastavit pravidla pro inkluzi, jak inkluzi zajistit v praxi a jak umožnit každému dítěti, aby ve škole prospívalo. To jsou některé z významných otázek. Jakou roli hrají technologie a práce s nimi právě ve finském vzdělávacím systému?

Neustále se snažíme rozvíjet pokrokové výukové metody a využití vyspělých digitálních řešení ve vzdělání. Programování je, vedle čtení, psaní a aritmetiky, součástí státních osnov už od raného vzdělávání. Věříme, že technologie může být mocným nástrojem, s nímž můžeme učit děti tvořivosti, kritickému myšlení a studijním schopnostem. Nicméně pouhé zavedení technologie do škol nestačí. Nejde o to dát studentům tablety místo knih, ale o to, jak studenti a učitelé pracují s nástroji, které mají k dispozici. Technologie je nutno používat k tomu, abychom změnili to, jak určité věci děláme a jak se věcem učíme. Důraz je třeba klást na pedagogiku, ne na technologická zařízení. Jak důležité podle vás je technické vzdělání?

Věřím, že je nanejvýš dů-

ležité nyní a stejně tak tomu bude i v budoucnu. Počítačové znalosti, znalosti jazyků a dovednosti v oblasti bezpečnosti informačních sítí jsou zásadní. Schopnost modifikovat a vytvářet nové informace, data a mediální ob-

sah je pro budoucnost důležitá schopnost. Musíme připravit naše děti na výzvy a změny, které stojí před námi, a myslím, že technologie je klíčem k pochopení, vytváření a transformování budoucnosti.

ZLÍN INDUSTRY DAYS: nenechte si dnes ujít Works in Progress, 29. května 2019, 13:00 – 12:30 Místo: Kongresové centrum, Malý sál Prezentace českých, slovenských a balkánských filmů pro děti a mládež ve fázi výroby nebo postprodukce organizovaná ZFF ve spolupráci s oddělením Státního fondu kinematografie Czech Film Center. Share with Us 29. května 2019, 14:30 – 16:00 Místo: Kongresové centrum, Malý sál

Program ke sdílení projektů či platforem určených festivalům a filmovým profesionálům. 14.30 – 15.15 Festival Scope Pro je jedna z předních B2B platforem pro filmové profesionály z celého světa. Vznikla v roce 2010 s cílem pomáhat nezávislým filmům v hledání nových možnosti uplatnění na festivalech i ve světové distribuci. Akreditovaní členové platformy mají online přístup k filmům z více než 100 festivalů a organizací. Přístup vyu-

žívají především filmoví profesionálové z oblasti akvizice, festivaloví dramaturgové nebo filmoví novináři. V roce 2015 byla spuštěna sesterská platforma s názvem Festival Scope, jejímž cílem je umožnit filmovým fanouškům zhlédnout filmy online, často hned po jejich premiéře na prestižních festivalech. Také Zlín Film Festival je součástí platformy Festival Scope, a filmům v hlavních soutěžích tak zprostředkovává možnosti uplatnění na dalších festivalech.

https://www.festivalscope.com/all/ 15.15 – 16.00 Young Urban Cinema (YoUCi) je nová unikátní online platforma, na níž budou očima dětí a teenagerů prezentovány, hodnoceny a diskutovány nejnovější filmy pro děti a mládež. Cílem je celoevropské propojení všech filmových festivalů pro děti a mladé publikum, a především jejich společné využívání platformy YouUCi. Po celém světě budou moci děti a teenageři diskutovat o fil-

mových titulech dostupných v jejich zemi a sdílet své zkušenosti. Interaktivní platforma by měla sloužit rovněž filmovým profesionálům (distributorům, provozovatelům kin, režisérům a producentům) k reflexi poptávky, trendů, názorů a přání diváků v jejich zemích. Mimo to může sloužit také k prezentaci filmů připravovaných ročníků festivalů. www.youci.info Festival Community 29. května 2019, 16:00 – 18:00

— Jsme hravým partnerem festivalu Se zážitky a popcornem Objevte svět robotiky s robotem YuMi®, vyzkoušejte si na simulátoru, jaké je to být pilotem formule E nebo se ponořte do tajů vědy s laboratoří EDUbus. Hledáte chvíli klidu a potřebujete načerpat energii? Zastavte se v naší chill out zóně a nechte tu vzkaz k 100. narozeninám Miroslavu Zikmundovi. Těšíme se na vás. abb.cz

Místo: Kongresové centrum, Malý sál Platforma pro zástupce festivalů ke sdílení zkušeností, myšlenek a nápadů. Slouží k rozvíjení mezinárodních festivalových sítí, a rovněž k diskusím o tématech, která festivaly spojují a prohlubují tak jejich vzájemnou spolupráci. Součástí setkání bude představení předem registrovaných festivalů a jejich aktivit v oblasti vzdělávání a programů pro filmové profesionály.


6

Zlín Film Festival Videoinstalace Šumění má divákům zprostředkovat novou fyzickou zkušenost

Nenechte si dnes ujít... Divadelní zóna PFNonwovens

Christine Camenisch a Johannes Vetsch jsou umělci, kteří již mnoho let pracují na videoinstalacích, které zaplňují prostor nebo přepisují okolní architekturu. Pevnou strukturu stěn umí proměnit v pohyblivý obraz. Výstavou Šumění, kterou společně připravili pro galerii Kabinet T. a která je součástí doprovodného programu Zlín Film Festivalu, zamýšlejí divákovi v prostoru bývalé továrny zprostředkovat novou fyzickou zkušenost. Téma šumění se vztahuje na přírodní fenomény snímané ve Švýcarsku a minimalisticky přeměňované opticky i akusticky. Zvuk a pohyb se v prostoru spojí v jeden harmonický celek. Videofilmy neobsahují žádnou naraci. Spíše prostor i diváka uvedou do chvějivého pohybu. Jedno mají jejich videoinstalace společné: redukovaný opakovaný obraz a překvapující poezii zážitku. Šumění je záznam kaskád padajících kapek vody. Některé sekvence jsou zaznamenány ve zpomaleném pohybu. Díky černo-bílému přenosu, opakovanému překrývání promítaných obrazů a díky posunům ve směru promítání, dosahují umělci ve svých pracích vysokého stupně abstrahování. Vnímání šumění je originálním elektronickým přenosem znění ve zvukových stopách. Christine Camenisch (1956, Basilej) a Johannes Vetsch (1956, Buchs) pracují společně od roku 2010. Jejich formálně redukované prostor uchopující světelné projekce a videoinstalace realizují jak ve vnitřních, tak venkovních prostorách. Kromě dobře známých abstraktních animací používají stále častěji předmětné videosmyčky. Prostor pokrývající videoprojekce mění podle výchozího místa pozorovatele recepci zobrazeného pohybu. Christine Camenisch pracuje s médiem videa na rozhraní minimalismu, konceptu, optického kinetismu a konkrétna. Johannes Vetsch byl mimo jiné členem skupiny ElephantChâteau a podílel se tak na hudebních, filmových a divadelních produkcích švýcarských umělkyň a umělců. Oba umělci žijí a pracují v Basileji.

V KRÁLOVSTVÍ ZAKÁZANÉHO SMÍCHU Středa 29. května 2019, 15:25 Vystoupení LDO ZUŠ Zlín VITAR SHOW S MICHALEM ZE ŠKOLKY Středa 29. května 2019, 16:00 a 16:40 Vystoupení Michala z kouzelné školky FILMOVÉ PIANO Středa 29. května 2019, 18:20 Filmové piano s Haroldem Lloydem – promítání filmů za klavírního doprovodu DÁMSKÁ ŠATNA (ARNOŠT GOLDFLAM) OSUDY ČTYŘ ŽEN Středa 29. května 2019, 19:00 Divadelní soubor ZUŠ Zlín

CHRISTINE CAMENISCH, JOHANNES VETSCH (CH): Rauschen / Šumění 27. května – 27. července 2019 Místo: Kabinet T, 12. budova továrního areálu Zlín Vstup: Volný

SPOLEKTIV Středa 29. května 2019, 21:30 KAPELA 58. ZLÍN FILM FESTIVALU – vítěz loňského ročníku soutěže.

Nejkrásnější léta Josefa Pinkavy představí unikátní výstava fotografií

Zámecká zóna PÍSNIČKOVÁNÍ S MAJDOU Středa 29. května 2019, 11:00 Majda Reifová a její písničky z Kouzelné školky. KRIMINÁLKA 5. C Středa 29. května 2019, 12:30 Setkání s herci a tvůrci nového seriálu. AZ KVÍZ JUNIOR Středa 29. května 2019, 14:00 Soutěží o ceny provede moderátor pořadu Honza Adámek. ZPRÁVIČKY – WORKSHOP Středa 29. května 2019, 16:00 Vyzkoušejte si práci televizního reportéra.

Kongresové centrum Zlín ČERVENÝ KOBEREC Středa 29. května 2019, 17:00

Po červeném koberci se dnes projdou například Dimitris Spyrou, Čejen Černić Čanak, Steven Wouterlood + Sonny Coops Van Utteren, Jiří Mádl, Marek Adamczyk s Evou Samkovou, Jan Cina nebo Michal Šlesingr.

Náměstí Míru FESTIVAL CAFÉ Středa 29. května 2019, 15:00 Festival Café bude hostit české biatlonisty Michala Šlesingera a Tomáše Krupčíka. POZNEJ ASTRU A JEJÍ PŘÁTELE Středa 29. května 2019, 16:00 Prezentace dětských tanečních, folklorních a hudebních souborů. VELKÝ DECHOVÝ ORCHESTR MĚSTA ZLÍNA Středa 29. května 2019, 19:00

Koncert Velkého dechového orchestru města Zlína.

OZC Zlaté jablko HVĚZDNÉ JABLKO Středa 29. května 2019, 16:00 Autogramiáda herců Jiřího Mádla, Marka Adamczyka a snowboardistky Evy Samkové.

Festivalová ulička TANČENÍ V ULICÍCH Středa 29. května 2019, 18:00 Tančení společenských tanců za půvabných jarních večerů přímo na ulici.

Koncertní zóna ENAPO PROJEKT 21 Středa 29. května 2019, 21:30 Nově vzniklý jazzový quartet, který má ve svém názvu symboliku města Zlína.

LETNÍ KINO: ZRODILA SE HVĚZDA Středa 29. května 2019, 21:45 Hlavní roli v romantickém dramatu Zrodila se hvězda hrají Bradley Cooper a Stefani Germanotta, kterou ovšem celý svět lépe zná pod jejím uměleckým pseudonymem jako hudební star Lady Gaga. DJ MEYW Středa 29. května 2019, 23:00 World Club Music

94. budova, Areál Svitu INDUSTRY PARTY – PRAGO UNION Středa 29. května 2019, 22:00 Netradiční Industry party v unikátních prostorách 94. budově areálu SVITU. Program: Koncert PRAGO UNION, open air Afterparty DJ LOWA v 94. budově. POZOR – OMEZENÁ KAPACITA.

Společnost ABB přivezla do Zlína jedinečnou Formuli E Závodní monopost Formule E nebo stěna sestavená z vypínačů jako pocta cestovatelům Hanzelkovi a Zikmundovi – to a mnohem více si pro návštěvníky letošního Zlín Film Festivalu přichystal jeden z hlavních partnerů akce, společnost ABB. I letos čeká návštěvníky Zlín Film Festivalu mnoho zajímavých expozic. Především pro kluky bude atraktivní simulátor závodního monopostu Formule E, která jezdí na elektřinu. „Náš simulátor je tak realistický, že již sednutím za volant ve vás začne bublat adrenalin. Elektromobilita je budouc-

nost a ABB je hrdým partnerem závodů elektromonopostů pod záštitou FIA,“ říká Tanja Vainio, generální ředitelka ABB pro Českou republiku a Slovensko a dodává, že formule si mohou přijít zájemci vyzkoušet do budovy U13, kde po celou dobu festivalu probíhá program Virtuální realita.

Nově letos společnost ABB připravila pro návštěvníky speciální EduBus. V něm si mohou děti vyzkoušet práci s roboty, zažít chemickou show, hrátky s elektřinou, vyzkoušet technické stavebnice, prohlédnout si biologický mikrosvět a dozvědět se více o alternativních zdrojích energie. EduBus stojí na festivalovém náměstí.

V letošním roce uplyne sto let od narození průkopníka českých filmů pro děti a mládež Josefa Pinkavy, jehož tvorba je

Načerpat sílu lze i v ABB chillout prostoru v Zámecké zóně, kde si návštěvník může v klidu nabít svůj mobil a zároveň se podívat na mapu první zahraniční cesty Hanzelky a Zikmunda na stěně z vypínačů, na níž budou vyznačeny i vybrané zastávky této jejich první cesty, na kterou vyrazili v roce 1947. „Pokud budou chtít, mohou si návštěvníci filmového festivalu připojit ke gratulaci Miroslavu Zikmundovi, který letos oslavil neuvěřitelné sté narozeniny, a napsat mu přání přímo na vypínač, který se pak díky speciálním úchytům připevní na stěnu,“ informuje Tanja Vainio.

neodmyslitelně spjatá se zlínským filmovým studiem. A právě vzpomínce na tohoto známého českého režiséra se věnuje výstava s názvem Nejkrásnější léta mého života, která je ke zhlédnutí do 16. června 2019 v kavárně Továrna. Expozice je součástí doprovodného programu Zlín Film Festivalu. Návštěvníci si mohou prohlédnout sérii pracovních fotografií a snímků z filmů Josefa Pinkavy. Do Filmového studia Zlín nastoupil Pinkava v roce 1946 jako sedmadvacetiletý učitel z Náchoda; ve zlínských filmových ateliérech pak zakotvil na dalších 40 let. Ve Zlíně se Pinkava také výrazně podílel na zrodu dramaturgické skupiny dětského filmu a zlínského filmového festivalu pro děti a mládež. Spolupracoval také s režisérkou Hermínou Týrlovou. Pinkava je mimo jiné podepsán pod snímky Prázdniny s Minkou, kterým odstartoval svoji hranou tvorbu pro děti a také zaměření budoucí tvorby filmového studia na zlínském Kudlově. Pod jeho vedením vznikaly televizní filmy, seriály i večerníčky. Z jeho filmografie sedmdesátých let vyniká snímek Metráček (1971) nebo komedie Terezu bych kvůli žádné holce neopustil (1976). Téměř všechny Pinkavovy filmy, ať už hrané nebo dokumenty, získaly ocenění na festivalech doma i v zahraničí, ale hlavně pobavily děti i dospělé. Blíže dílo a život Josefa Pinkavy představí dnešní beseda za účasti filmového historika a publicisty Pavla Taussiga a jeho hostů, která začne v 18 hodin v Kavárně Továrna. JOSEF PINKAVA – Nejkrásnější léta mého života 20. května – 16. června 2019 Místo: Kavárna Továrna, Vavrečkova 7074, Zlín Vstup: Volný 29. května 2019, 18:00: Beseda filmového historika a publicisty Pavla Taussiga a jeho hostů. ZLÍNSKÁ FESTIVALOVÁ REVUE VI. Vydává FILMFEST, s.r.o., jako oficiální noviny 59. Zlín Film Festivalu – Mezinárodního festivalu pro děti a mládež • Redakční rada: Kateřina Martykánová, Hana Bednářová, Jaroslava Hynštová, Gert Hermans • Grafické zpracování: Studio 6.15, s. r. o., Studio reklamy, s. r. o. • DTP: Petr Pelíšek. Tiskne VLM, a. s., tiskárna Novotisk Olomouc.


Zlín Film Festival

7

V Technologickém parku mohou návštěvníci odhalit tajemství vědy nebo se seznámit s robotem YUMI

Biatlonový kamion zaparkuje na festivalovém náměstí Dnes na festivalovém náměstí zaparkuje opravdu netradiční vozidlo. Ve Zlíně totiž zastaví speciální kamion, který fanouškům biatlonu představí zázemí servisá-

plány pro konstruktéry, ale až tady v Jablonci jsem kamión poprvé viděl hotový. Tušil jsem, že to bude dobré, ale ono je to výborné, skvělé, krásné.“ Vedle šetrného za-

ků národní reprezentace v biatlonu. V jeho útrobách mají v sezoně své místo stovky párů lyží a holí, dva velké mazací stoly se čtyřmi pracovišti, místnost pro strukturovací stroj a další nezbytné zázemí či technologie. Navíc u kamionu dnes potkáte i vybrané sportovce České biatlonové reprezentace. Nad finální podobou kamionu se rozplývá šéf servisu Tomáš Žídek. „S Ondrou Rybářem jsme měli jasnou představu, vytvářel jsem

cházení s materiálem, který se nebude muset vždy překládat, a úspory času přináší vlastní servisní kamión i další efekt. „U mazacích stolů máme instalované výkonné odsávání, které odvádí všechny zdraví škodlivé výpary z vosků, prášků a dalších chemikálií,“ připomíná Tomáš Žídek a dodává, že během sezóny najezdí kamion po Evropě na 15 000 kilometrů. Biatlonový kamion bude na náměstí Míru parkovat až do 31. května 2019.

Stačí trocha zvídavosti a pak už jen směle vstoupit do světa vědy. Ten na malé objevitele čeká ve vědeckém městečku v Zámecké zóně během celého festivalu. Odhalit svůj skrytý vědecký talent tady můžou děti, ale i dospělí zcela zdarma a to každý den od 10 do 19 hodin. Zajímavý zážitek čeká na zvídavé hlavy ve speciálním Science modulu, ve kterém si společně s robotem YUMI mohou lidé vytvořit a odnést pohled a navíc si vyzkouší kreslení v prostoru 3D perem. V opačné části modulu pak mohou prozkoumat zázračné vlastnosti vody a možnosti jejího čištění spolu s inženýry ochrany životního prostředí. Odpočinout si pak po zajímavých vědeckých experimentech mohou zájemci v CHILL OUT a kreativní zóně ABB. Poodhalit záhady vědy mohou malí objevitelé například v oblíbené Tajemné laboratoři, kde na ně pod vedením studentů Fakulty technologické čeká série experimentů z oblasti fyziky, chemie, analýzy potravin, kosmetiky nebo technologie polymerů. Kromě nových poznatků a zážitků si ná-

vštěvníci odnesou i malý dárek. Ale pozor, počet výzkumníků ve hře je limitovaný! Celý program vědeckého městečka organizuje Fakulta technologická, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně ve spolupráci se Zlín Film Festivalem. Fakulta technologická je nejstarší součástí zlínské Univerzity Tomáše Bati a letos v dubnu oslavila 50 let od svého založení. Nyní má fakulta 9 ústavů – Centrum

polymerních materiálů, Ústav analýzy a chemie potravin, Ústav fyziky a materiálového inženýrství, Ústav chemie, Ústav inženýrství ochrany životního prostředí, Ústav inženýrství polymerů, Ústav technologie potravin, Ústav technologie tuků, tenzidů a kosmetiky, Ústav výrobního inženýrství. Navštěvuje je celkem 1 505 studentů. V roce 2001 byla Fakulta technologická jednou ze dvou fakult, které vytvořily

Fakulta humanitních studií na Zlín Film Festivalu

Fakulta humanitních studií UTB ve Zlíně (FHS) se již několik let pravidelně podílí na doprovodném programu Zlín Film Festivalu. Výjimkou nebude ani rok 2019, kdy FHS malým i větším návštěvníkům 59. Mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež nabídne zábavněedukační aktivity a formou zdravotnických hlídek bude v případě potřeby připravena poskytnout první pomoc. Bezpečně pod střechou FHS Přijměte pozvání do nového Vzdělávacího komplexu UTB na Štefánikově ulici z dílny světoznámé architekty Evy Jiřičné a přijďte si s dětmi užít zábavu! V průběhu festivalu je pro děti připraven

celodenní program Objevuj a poznávej s podtitulem Bezpečně pod střechou FHS. Studenti Učitelství pro mateřské školy, Učitelství pro 1. stupeň základní školy a Sociální pedagogiky připraví aktivity v atraktivním a přitom jednoduchém pojetí, při kterých se děti nejen zabaví, ale i poučí a mohou si odnést i vlastnoručně vyrobenou drobnost. Chybět nebude nabídka organizovaných aktivit pro děti z mateřských škol i pro děti z 1. až 4. tříd základních škol, k jejichž účasti se třídy hlásí objednávkovým systémem, letos s tématem Spolu na jedné planetě: člověk a zvíře. FHS se do průběhu festivalu zapojí i zdravotnickými

hlídkami. Ty budou tvořeny zkušenými studenty oboru Všeobecná sestra. A jak tyto hlídky poznáte? Snadno – jistě je nepřehlédnete, protože jejich stan bude označen velkým červeným křížem. Studenti Anglického jazyka pro manažerskou praxi pak budou v roli tlumočníků doprovázet zahraniční hosty festivalu. Ve víkendovém programu si děti spolu s rodiči vyzkoušejí různé situace, které je mohou během cestování potkat. Zkušení lektoři z Centra jazykového vzdělávání pro ně připravili hry a zábavné kvízy. Těší se na Vás Fakulta humanitních studií UTB ve Zlíně! Komerční prezentace

novou zlínskou Univerzitu Tomáše Bati. V současní době Fakulta technologická zaznamenává výrazné úspěchy ve vědě i v realizacích ve výrobě. Je uznávanou vysokoškolskou institucí v tuzemsku i v zahraničí. Dlouhodobě pozitivně ovlivňuje chod UTB. Má právo udělovat tituly bakalářské, inženýrské, doktorské, provádět habilitační řízení docentů a jmenovací řízení profesorů.

INDUSTRY PARTY UŽ DNES Netradiční INDUSTRY PARTY na 59. Zlín Film Festivalu proběhne už dnes. Venku před 94. budovou v areálu bývalého SVITU zahraje letos pražská kapela PRAGO UNION, která účastníkům namíchá netradiční hiphopový hudební koktejl. Dovnitř budovy pak návštěvníky akce zavede afterparty s DJ LOWA. Začátek akce je ve 22 hodin a vstupenku je možné si zakoupit ještě na místě za 249 Kč. Hlavním partnerem akce je ABB s.r.o.


8

Zlín Film Festival

Film of the day: CHIPPA

Other film tips: BEARS LOVE ME! Netherlands, 2019, 85 min Director: Eva M.C. Zanen Section: Panorama May 29, 2019, 14:00, Golden Apple Cinema 5 May 30, 2019, 10:30, Golden Apple Cinema 1

When Chippa is handed a letter addressed to him from a father he does not remember, the little boy decides to leave his pavement abode and find out more. Unfortunately, the letter is written in Urdu so he need someone to read it for him. A fight with his grand aunt (with whom he lives) confirms his initial intention. At the stroke of midnight, on his tenth birthday, Chippa grabs a bag full of knick-knacks and heads out to discover the city and its street nightlife, while trying to discover connections to his father. ... A coming of age tale told through a single night in the winters of Kolkota. India, 2019, 71 min Director: Syed Safdar Rahman Section: International Competition of Feature Films for Children | Festival Gala May 29, 2019, 16:30, Golden Apple Cinema 5

Eight year-old Jip is delighted when her parents plan a bargain foreign holiday in a camper van to see wild bears. It's her dream come true. However, not everyone else in her family shares her delight. Her sisters and mum would rather be elsewhere. Only her dad feels the same way. Once they're abroad, the family quickly realizes that their dreams of simple adventure were naive and they struggle to cope with new and unfamiliar challenges in a scary foreign country.

Director Safdar Rahman about CHIPPA:

“Everyone knows that life is not fair“ basis of everyday living. The family you are born into is important, and for a large part of the country, it dictates how your entire life will follow. Some manage to break out of this chain, most don't. That's the reality. When you come from a family who is on the streets, the odds are against you. Chippa will not get a fair chance, he is disadvantaged from the day he was born. Yet in the bleakest of places, you will find joy; in the toughest of times, you will find hope. And Chippa embodies that spirit.

Could you tell us some more about the city where the film was shot?

It was shot in Kolkata, aka Calcutta. Historically, this city on the East coast used to be the capital of India during British rule till the early 1900s. It is a part of a state that had a communist government for three and a half decades from the seventies to 2000s. Many of India’s freedom fighters were from Kolkata, but also many intellectuals, writers, thinkers, poets, artists, musicians and filmmakers. A large part of the city, even today, feels like it is stuck in time, and refusing to budge from its historical legacy. Sometimes one feels that Kolkata is like the great great grandchild of a king coming from a royal lineage that stopped ruling many generations ago. Yet, to the great great grandchild, his lineage is very important. Going around town, Chippa enters the world of grown-ups as a child. How did you maintain the perspective of a young kid throughout the entire movie?

I think most of it is in the writing. We were sure from the beginning that we wanted the audience to feel what Chippa was feeling throughout the film. Every minute, every second. We enter every scene with him and we leave every scene with him. We do not enter any spaces that he does not have access to. When exploring some of the other characters a little more, we chose to only explore what Chippa manages to explore in their conversations. Only at the end, when Chippa finally goes back to sleep where he started out from, the camera moves somewhere else and information is revealed that Chippa does not know about. It brings us out from Chippa's life, to our position as a witness to his story and then we see the credits roll, bringing us out of the experience of his journey, hopefully with a lingering emotion (whatever that emotion may be).

ICEBOX USA, 2018, 88 min Director: Daniel Sawka Section: Panorama May 29, 2019, 19:30, Golden Apple Cinema 6 May 31, 2019, 20:45, Golden Apple Cinema 4

That’s why CHIPPA to me felt very much like a tribute to life.

Chippa has clever conversations with all the grown-ups he meets. As if he always knows the right moment to say the right thing. How did you set the tone and rhythm of those dialogues so well?

For this I thank Bill Watterson and his masterclass in dialogue writing that is Calvin and Hobbes. It was very important that Chippa came across as a special kid, but still endearing; intelligent, but still innocent; witty but not annoying; clever, but never shrewd. At some moments he comes close to tipping over, but I think a big credit for maintaining the thin line goes to the actor, Sunny, who owned the character so well. It is so easy to go over the top with a character like that and he managed to keep it grounded at all times. You can’t possibly get mad at Chippa. He really has this sparkle in his eyes.

Sunny actually had a huge part in this film called LION which was all over the Oscars a couple of years ago. Credit to the casting director Tess Joseph who found him. When we first met him, and saw that tiny face with those large eyes, we knew he was the one we needed. I think what makes him special is how normal he is. He does

not take himself or his newfound life very seriously and I think that's what makes him such an incredible actor. He doesn't get bothered by anything. He is a normal shy kid, but he just knows how not to get affected by anything. What about the dog? How did you work with him?

We found two similar looking pups, because they were so tiny, we wanted to be sure that their sleep cycles were not disturbed and that all the hard work did not take a toll on them. As anyone who has been with dogs will know, you can't really train puppies who are twenty days old. We just ensured that Sunny was comfortable with the pups and we made them spend a lot of time together, so they became friends. Once that happened, our job became easier. We just had to ensure that Sunny and the pups were in the frame together. Often Indian films tell us about the importance of a good education. But here is a boy who isn’t educated at all, but is extremely streetwise. Can a kid like Chippa get a fair chance in this world?

It might sound hardcore, but in India, everyone knows that life is not fair. It is the

Chippa leads a tough life, living on the streets with an abusive aunt as his only relative. Yet he chooses to focus on what he has. He has enough money in his wallet to eat and drink what he wants, when he wants. He thinks he is rich. And that does indeed make him rich. To me, CHIPPA is about this spirit. That no matter what, I will not let life get the better of me. I will come out on top, because no matter what I am going through, I will still have something to be thankful for. So I will choose to be thankful about that, rather than wilt under the pressure of life's inherent struggle.

The grim reality of the current US immigration system through the eyes of Oscar, a 12-year-old schoolboy from Honduras, whose unwanted ties to a brutal gang have prompted his parents to smuggle him out of the country in the hope that he will escape to America and lead a better life under the protection of his uncle Manuel, a recent immigrant. However, Oscar is caught in the Arizona desert by border police and sent to a juvenile immigration center, where he tries regain control of his life inside a „wire box“ and reach his dream destination. FOR A HAPPY LIFE Belgium, Luxembourg, 2018, 88 min Director: Salima Sarah Glamine, Dimitri Linder Section: Competition of European First Feature Films May 29, 2019, 17:20, Golden Apple Cinema 2 May 31, 2019, 19:00, Golden Apple Cinema 5

Are those struggles similar for everyone?

I have a six month old daughter, and when you see that she wants to talk but she can’t, or she wants to move but she can’t, you understand how tough life might be for her. The basis of life is struggle. Just that everyone's struggles are different. A rich man has problems. They are not any smaller than a poor man's problems, they are just different. And inside that struggle, we must find joy. Otherwise, life becomes difficult to get through. Sometimes, one needs to be thankful that a breeze blows and rustles our hair. And it can only take that much to put a smile on our face.

Amel, 17, of Algerian origin, lives alone with her father Karim. For the past couple of months, she has had a secret love affair with her best friend's brother, Mashir, 22, of Pakistani origin. Following a work accident, Mashir's uncle comes to live in the neighbourhood with his wife and his daughter, who he now wants to marry off. Barely arrived, he sees Mashir as the ideal son-in-law. And faced with the determination of this fragile man, nobody dares criticize his idea. Despite the love he has for Amel, Mashir is unable to openly oppose his uncle and risk disappointing his family. The noose is tightening around their relationship and Mashir's fate seems sealed. Amel, in a last-ditch attempt to save the one she loves, will break taboos and violently disrupt the lives of those around her.

Profile for zlinfest

Zlínská festivalová revue 29.5.  

Zlínská festivalová revue 29.5.  

Profile for zlinfest
Advertisement