Page 1

DRAŽBA KLAPEK VYNESLA REKORDNÍ ČÁSTKU Včerejší nedělní odpoledne patřilo na festivalu aukci filmových klapek. Všech 123 těchto výtvarně ztvárněných děl, které byly do aukce zařazeny, našlo své dražitele. Za nejvyšší částku 85 000 korun byla vydražena klapka od Jaroslava Němečka s motivem slavného Čtyřlístku, který letos slaví 50. výročí od svého vzniku. Zájem byl také tradičně o klapku Kristiána Kodeta, za níž nový majitel zaplatil 65 000 korun a klapku s motivem krtečka od Kateřiny Miler za 56 000 korun. Celkový výtěžek letošního ročníku pak činil rekordních 2,654 milionů korun. Letošní ročník zaznamenal nebývalý zájem dražitelů. Celkem osm klapek putuje do zahraničí. Dražby se také účastnil velký počet kvalifikovaných sběratelů a galeristů. Více na straně 6

Cestovatel Petr Horký: Zikmund je fajn chlap stále plný síly a plánů Jeden z našich největších cestovatelů, legendární Miroslav Zikmund, nedávno oslavil sté narozeniny. A byl u toho i dokumentarista, cestovatel a režisér Petr Horký, který je dlouholetým přítelem Miroslava Zikmunda. Slavný cestovatel Horkému dokonce odtajnil archiv svých osobních deníků, které si píše neuvěřitelných 88 let. A v roce 2014 z nich vznikl pod režijní taktovkou Horkého dokumentární film Století Miroslava Zikmunda, na konci loňského roku pak vyšla stejnojmenná kniha, která se zabývá pozadím fenoménu Hanzelka a Zikmund. Sám Petr Horký je vášnivý cestovatel, podnikl desítky cest do nejrůznějších končin světa včetně expedice na severní pól nebo přechodu Grónska. Je autorem více než osmdesáti dokumentárních filmů, pro televizi Prima Zoom připravuje cestovatelskou talk show nazvanou Hausbót Petra Horkého. Jak funguje mezigenerační přátelství s Miroslavem Zikmundem, čím Petra Horkého legen-

nás přivedl, a tím stál na začátku úplně všeho, co jsme pak v následujících více než dvou desítkách společně zažili a vytvořili. Po zazvonění sleduji, jak přichází křepkou chůzí muž, kterého jsem tehdy, přiznávám se, očekával, že bude spíš pomalu kráčející stařec. A byl (a je) to chlap plný síly a plánů.

dární cestovatel inspiroval, ale také na jeho vztah ke Zlínu jsme se tohoto dobrodruha zeptali ve festivalovém rozhovoru. S Miroslavem Zikmundem se znáte už více než dvacet let. Jak vzpomínáte na své první setkání s touto legendou?

Pamatuji si první stisk jeho ruky. Hodně velkých setkání mám v paměti spojených s podáním ruky – s Heyerdahlem, s Jeho Svátostí Dalajlamou… Pevný stisk, pohled do očí, vzpřímené držení těla, úsměv, otevřenost – první setkání v lednu 1996, ve dveřích zlínské vily Na Nivách stojíme Mirek Náplava a já, Karel Pavlištík, který

Jste o generace mladší než pan Zikmund. Přátelíte se 20 let, byl vám dokonce za svědka na svatbě. Jak takový blízký vztah vznikl a jak funguje?

To je jeden z dárků, co mi život nadělil. Dopředu to nikdy člověk neví. Takhle jsme se spřátelili s Thorem Heyerdahlem a takhle jsme se spřátelili s Miroslavem Zikmundem. To nenaplánujete. Jedna věc je třeba profesní vzájemný respekt, druhá věc je pak skutečné kamarádství, přátelství. To vzniká (pokud vůbec) jaksi cestou. V této souvislosti bych rád řekl, že jsem velký zastánce a propagátor prokrastinace! Všichni jsme zmagoření posedlostí po výsledcích a nestíháme žít. Já jako workoholik o tom vím své (a mí přátelé, spolupra-

covníci a rodina s manželkou v čele taky!). Přitom kdykoli jsme se s panem Zikmundem setkali u něj ve vile, kdykoli jsme na něčem spolupracovali, měli jsme oba připravený soupis, agendu toho, co budeme řešit. Ale někdy se nad sklenkou červeného vína anebo hltečkem slivovice v kamenině otevřelo téma, které nás od té práce odvedlo k debatě. Jo, začali jsme prokrastinovat – zaplaťpámbu za to! Okamžiky, ba hodiny takových debat jsou stavební kameny přátelství. A ještě mám v této souvislosti jednu věc: práce na filmu Století Miroslava Zikmunda mi umožnila ptát se na věci, které bych asi jinak nechal stranou, i když by mne zajímaly. Například jak to měli s dělením práce, jak s penězi a se ženskými, jak s komunisty a jejich vstupem do strany, jak se s tím vším, co pak následovalo, vyrovnávali, přístup k rodině a co já vím, co ještě. Debaty pak samozřejmě vedly k tomu, že jsme mluvili oba, že jsme z toho najednou měli společné téma. A došlo mi, jak moc nás toto posunulo blíž. Jak zásadní je pro přátelství něco, co bych nazval sdílením

života. Poučen tímto natáčením se ptám přátel na možná nezdvořilé otázky a odpovídám, anebo se sám rozpovídám o něčem, co chci, aby moji blízcí o mně věděli. To jsou pak cihly, stavební kameny přátelství. Jednu knížku jsme s Mirkem Náplavou věnovali „našim přátelům, kteří nás mají rádi i přes to všechno, co o nás vědí“. Tuším, že to byla Albánie, kráska se špatnou pověstí. Oba jste cestovatelé. V čem vás Miroslav Zikmund ale nejvíce inspiroval a motivoval?

Víte, my jsme oba úplně jiní cestovatelé, než je v módě. Ani Zikmund s Hanzelkou a ani já necestuji proto, že bych si řekl, jak hodím všechno za hlavu a vyrazím s pinglem na zádech a čistou hlavou vstříc nejistotě. Klasické cestopisy ve smyslu popisu cesty nepíšu a ani mne nebaví je číst. Vyrážíme pracovat, natáčet, fotit, psát. Vyrážíme s plánem a cílem, vyrážíme na konkrétní místa, která víme, proč chceme navštívit, proč je do děje potřebujeme. V tvorbě příběhu, ve svědomitosti příprav, v rozhodování, co je pod-

statné a co ne – v tom roky ani technologie nic nemění. Takže bylo a je to cenné setkání s vynikajícím profesionálem, kterému „koukáte na prsty“ a učíte se. Podobně jako jsem se třeba učil polárnictví od Mirka Jakeše. Vy jste dokonce s Miroslavem Zikmundem společně cestovali na Srí Lanku a Maledivy. Jaké to bylo cestovat s takovou legendou?

Cestovali jsme tam společně i s Mirkem Náplavou. Bylo to parádní z hlediska dovedností (učil jsem se) i z hlediska lidského (Zikmund je fakt fajn chlap). Víte, jedna věc je čas od času se potkat na rozhovor, něco jiného je vyrazit a cestovat spolu. A neměli jsme nikdy ponorku, nikdy konflikt – a že se toho na cestě vždycky semele dost, aby si lidi mohli začít vadit. Vždycky jsme společně všechno zvládli. A za to patří velký obdiv právě jemu, Miroslavu Zikmundovi, protože na takových cestách prostě ten starší, slavnější a zkušenější je ten, kdo pokládá padací most přes příkop roků a zážitků. Pokračování na straně 2


2

Objevuj a poznávej – Zlín Film Festival Sekce: Objevuj & poznávej: Příroda

GEORGE PISTEREANU O FILMU „KDYŽ CHCI, TAK PÍSKNU“:

A PLASTIC OCEAN Hong Kong, 2016, 102 min. Režie: Craig Leeson Hrajeme: 27. května 2019, 18:00, Vzdělávací komplex UTB U18 31. května 2019, 10:30, Vzdělávací komplex UTB U18

„Okamžik, který odstartoval moji hereckou kariéru.“ Den, kdy měl film „Když chci, tak písknu“ na prestižním festivalu Berlinale v roce 2010 svou mezinárodní premiéru, byl výjimečný. Pošmourné počasí tak nějak odpovídalo atmosféře filmu a uvnitř kina panovalo nepříjemné ticho, jakoby všichni zadržovali dech. Tento nový rumunský film působil tak, že všichni byli jako by přibiti k sedadlům. Byl to film, který vás chytil pod krkem a hned tak vás nepustil. O devět let později mladý herec, který prodchnul film svou syrovou, ale i zranitelnou až zvířecí přitažlivostí, přijíždí do Zlína. Na motorce!

Na mnoha promítáních tohoto filmu, včetně jeho mezinárodní premiéry, zůstalo obecenstvo beze slov.

Navždy si budu pamatovat ten večer. Byl jsem nervozní a rozrušený, ale abych byl upřímný, v tom okamžiku jsem si stěží uvědomoval

Byly tam i další scény, které byly pro publikum hodně působivé. Pamatuji si scénu, ve které stojíš se sklenicí v ruce ,nebo tu, ve které zíráš přes ostnatý plot...

Scéna, kterou vnímám jako silně emotivní, je ta, kdy mě moje matka přijde navštívit a oznamuje mi, že s sebou vezme mého bratra. Tato scéna byla dokonce promítána studentům Národní univerzity divadelního umění a kinematografie v Bukurešti, kde byla analyzovaná do nejmenších detailů: úhly záběrů, herectví… v podstatě se jejím prostřednictvím učilo filmové řemeslo.

Náš příběh začíná, když novinář Craig Leeson narazí při hledání nepolapitelného plejtváka obrovského na plastový odpad v místech, kde by měl být jen nedotčený oceán. Craig spojí síly s mistryní světa ve volném potápění Tanyou Streeterovou a mezinárodním týmem výzkumníků, kteří se během následujících čtyř let dostanou do dvaceti lokalit po celém světě, aby prozkoumali křehký stav našich oceánů, odkryli alarmující pravdu o znečištění plasty a přišli s řešeními, která mohou pomoct již dnes.

Sekce: Objevuj & poznávej: Lidé LEGENDA O SARILE Kanada, 2013, 80 min Režie: Nancy Florence Savard Hrajeme: 27. května 2019, 11:10, GOLDEN APPLE CINEMA 4

Co by se od tebe měli naučit v první řadě?

váhu té události. Po promítání mi všichni přišli gratulovat. Film se dočkal samých pozitivních reakcí a má je i dnes. Tento film znamenal opravdu něco výjimečného pro rumunský filmový průmysl. Bylo to jako nový začátek?

Bylo to období „nové rumunské filmové vlny“ a „Když chci, tak písknu“ bylo její součástí. Kráčeli jsme po stezce nového rozvoje, kdy se zásadně změnil profil rumunského filmu a způsob, jakým producenti filmy dělali. V Rumunsku mají místní filmy většinou nižší tržby než mezinárodní tituly, ale „Když chci, tak písknu“ byl jeden z prvních domácích filmů, které se udržely hodně dlouho. Měli jsme velkou radost, že domácí publikum přijalo náš film tak dobře. Dnes můžeme říct, že tento film přinesl změnu, z čehož mám radost a jsem hrdý, že jsem byl součástí této změny. Ve filmu tvá budoucnost nevypadala moc optimistic-

ky. Jak to bylo ve skutečnosti?

Film „Když chci, tak písknu“ posunul mou kariéru do vyššího levelu a pozvedl ji na mezinárodní úroveň. Po té jsem byl zaangažován v několika filmových projektech v Rumunsku a v zahraničí. Můj druhý úspěšný film byl LOVERBOY. Tato skvělá role mi pomohla dál rozvinout moje herecké schopnosti. Jedním z dalších snímků, na které jsem hrdý, je YOU’RE UGLY TOO, který režíroval Mark Noonan. V tomto filmu jsem dostal šanci pracovat po boku výborného herce Aidana Gilliana. Jaké je tvoje nejsilnější vzpomínka z natáčení „Když chci, tak písknu“?

Mám na ten čas hodně skvělých vzpomínek, ale nejvíc si pamatuji, jak jsem byl strašně nervozní a zároveň jsem měl silné sebevědomí a byl jsem přesvědčen o svých hereckých schopnostech. Jako bych byl hercem odjakživa. Jednu scénu si budu navždy pamatovat

Za každou mou rolí je spousta práce a přípravy. Každá role přináší své vlastní výzvy a pomáhá mi poznat víc sám sebe. To je vlastně to, co mě baví nejvíc. Vždycky se snažím vžít se do kůže mé postavy a trávím týdny děláním přesně toho, co musí dělat on, nebo strávím čas s lidmi, jako je on. To mi pomáhá lépe pochopit roli a, dle mého přesvědčení, dodat roli určitou autentičnost. Plánuješ přijet do Zlína na motorce. Chceš se s námi podělit o něco týkajícího se tvojí cesty?

Moc se na tu cestu těším. Málokdy mám čas vzít si volno a snažím se využít každou příležitost, kdy můžu jezdit na motorce. Těším se na festival do Zlína, ale zrovna tak se těším na cestu tam. Podrobnosti z cesty budu zveřejňovat na sociálních sítích, takže kdo bude chtít sledovat mou dvoudenní cestu z Bukurešti do Zlína, může se přihlásit na “George Pistereanu“ Instagram a Facebook.

Objevuj a poznávej

Silviu strávil léta v nápravném zařízení pro mládež. Když má být konečně propuštěn, potká se se svou matkou, která plánuje odjet spolu s mladším bratrem Silvia do Itálie. Silviu s tím nesouhlasí, chce aby rodina zůstala spolu a odjezd to Itálie mu připadá jako recept na průšvih. Ve vězení potká mladou ženu Annu, která zde provádí výzkum, a začne se o ni zajímat. V zoufalství a ve snaze zabránit matce v jejím plánu se Silviu obrátí k jedinému, co zná – k násilí. Anna, jeho první oběť, se stane rukojmím v horečnatém sledu událostí, ve kterém existuje je mizivá šance na happy end. George Pistereanu je stále hrdý na tento film a taky na to, že byl pozván festival do Zlína. „Chci vám upřímně poděkovat. Těším se a jsem rád, že si lidé stále pamatují na tento film. Snímek „Když chci, tak písknu“ mě silně ovlivnil a stejně tak i spoustu dalších lidí.“

jako tu úplně první. Když mě můj bratr přijde navštívit do vězení a já čekám, až strážci otevřou celu. Ten okamžik považuji za začátek své herecké kariéry.

Příběh na náměty z inuitské tradice se odehrává v severní Kanadě v roce 1910. Tři mladí Inuité se vydávají hledat potravu pro svůj hladovějící klan do legendární země Sarila. Jeden z nich, Markussi, zjistí, že je vlastně inuitským šamanem. Současný šaman klanu Croolik však hledá způsob, jak jeho schopnosti překonat a zabít jej. A tak se trojice musí potýkat s nástrahami, které na ně nalíčí Croolik. Najdou přes četná dobrodružství onu legendární zemi, nebo se Croolikovi podaří Markussiho zbavit?

Sekce: Objevuj & poznávej: Země

Dobrodruh a režisér Petr Horký: Zikmund je fajn chlap Pokračování ze strany 1 Od koho jste dostal ty nejcennější cestovatelské rady?

Thor Heyerdahl, Miroslav Zikmund. Kamarádi a vedoucí z turistického oddílu, když jsem byl malý. No moment, nejcennější samozřejmě od maminky a tatínka – ty, nejcennější a nejdůležitější rady jsem dostal už jako malý. Platí doma i na cestách. Co se člověk naučí do šesti let, na tom staví celý zbytek života. Někoho na cestování láká adrenalin a dobrodružství, někoho objevování. Proč jste propadl cestování vy? Jaký typ cestovatele se snažíte být?

Potkávat lidi. O to mi jde celý život a je jedno, jestli jsem zrovna na cestách, anebo doma. Víte, já pro spoustu lidí vůbec nesplňuji představu cestovatele. Dneska je módní být takovým tím nevázaným, nezodpovědným člověkem, co se sebere a od-

jede kdovíkam kdoví na jak dlouho. To ale nejsem a nikdy jsem nebyl. Mám téma, teď třeba proměny lidských civilizací, a toto téma mne zavede na různá místa světa, kde vím, že je potřeba natáčet. A tak jsme byli s Miroslavem Bártou a Jiřím Melzerem mezi indiány Waorani v Amazonii anebo tady nedaleko ve Vlčnově točit jízdu králů. Mám takové téma, které opakuji, a kdoví, třeba se to jednou i prosadí – nedával bych vysokoškolský diplom nikomu, kdo nežil alespoň měsíc mimo Evropu. Klidně v USA. Když si člověk sáhne na to, jak je tvrdý chleba jinde na planetě, bude se jinak dívat na to, jak se žije v Evropě. Myslíte si, že naše planeta má ještě nějaké své tajemství, které čeká na odhalení?

No jasně! Přece nemůže snad ani existovat soudný člověk, který by si myslel, že už všechno víme! Když se dneska podívá člověk na dis-

kuse v naší západní civilizaci, tak z toho zmatku jasně plyne, že toho je spíš víc k objevování, než kolik toho víme... Jsem velký obdivovatel průmyslové revoluce, jsem nadšený z toho, že tak dobře jako v současnosti se ještě na planetě Zemi nikdy nežilo. Ale z hlediska toho, co máme k objevení, jsme na začátku. A to jak v osobním měřítku, tedy v tom, co máme objevovat každý sám za sebe, tak i v tom globálním měřítku, na co bychom mohli přijít my jako lidstvo. Jen tak pro inspiraci – vezměte ,kolik lidí stále ještě nepřipustilo sílu vlastního nevědomí a udr-

žuje se v iluzi, že řídí sami sebe svým rozumem (to k tomu osobnímu objevování) anebo veliký otazník nad tím, kam nás všechny dovede globální počítačové a sociální propojování spolu s velkolepým nárůstem umělé inteligence. Takže na Vaši otázku bych odpověděl tak, že podle mne jsme právě teď na předělu, podobně jako když bylo vynalezeno kolo, čerpadlo anebo knihtisk. Dějí se změny a budou se ještě dít, až nám budou oči přecházet! Celý rozhovor najdete na webu www.zlinfest.cz

KDYŽ CHCI, TAK PÍSKNU Rumunsko, 2010, 94 min Režie: Florin Șerban Hrajeme: 28. května 2019, 20:45, GOLDEN APPLE CINEMA 4

Mladý muž Silviu se dostává po letech strávených v diagnostickém ústavu na svobodu. Jeho matka však ještě před jeho návratem odjíždí do Rumunska vyzvednout mladšího syna, kterého přes Silviuovy námitky odváží do Itálie. Silviu v ústavu potkává mladou ženu Anu, která zde pracuje na výzkumném projektu a do které se zamiluje. Zoufalý mladík se proto uchyluje k násilí a Ana se stává jeho rukojmím.


Zlín Film Festival – Objevuj a poznávej

3

Marián Polák: Jsem překvapený, pokaždé když vyjdu ven do přírody „Češi, vyrazte ven do přírody, divočina začíná za vašimi dveřmi!“ Takový vzkaz nese unikátní snímek Planeta Česko Mariána Poláka, který si co do pestrosti a dobrodružnosti v ničem nezadá s exotickými krajinami či s dokumentem BBC Earth. Dokument namluvený Kryštofem Hádkem zobrazuje českou přírodu jako napínavou podívanou pro dospělé i děti, která díky nejmodernějším technologiím ukazuje fascinující příběhy více než 40 druhů zvířat. Planetu Česko natočil Marián Polák hlavně pro své dvě dcery, aby jim dokázal, že chodit do české přírody není nuda. Jak vypadalo natáčení oblíbeného dokumentárního filmu Planeta Česko? Co se do filmu nevešlo? Které zvíře se nejlépe filmuje a které naopak s filmaři nejméně spolupracovalo? I to přijede dětem dnes do Zlína Marián Polák osobně povyprávět. Pro naše festivalové noviny už prozradil něco předem.

by si ráda ještě v nějakém filmu zahrála. Planeta Česko je snímek především pro děti. Je těžké dnešní děti zaujmout, zvláště přírodopisnými filmy?

To nevím, jak je to těžké, ale lámali jsme si s tím hlavu, aby se to podařilo. Řekl bych, že v rámci dokumentárního filmu je přírodopisný žánr ta nejlepší možnost, jak toho dosáhnout. Co byste si přál, aby si dospělí a děti z filmu odnášeli do každodenního života?

Aby se začali dívat kolem sebe, vnímali prostor, ve kterém žijí, aby měli pochopení pro tvory, se kterými sdílíme společnou krajinu a přírodu. Aby se pokusili mít rádi i ta zdánlivě neužitečná a ošklivá zvířata a nepodceňovali přírodu a její sílu.

Jak vás napadlo hledat námět pro film právě v české přírodě? Natáčet za hranicemi vás nikdy nelákalo?

pravda, je krásná, jedinečná a pozoruhodná. Právě při natáčení v zahraničí si to neustále uvědomuji. Všechno je jenom úhel pohledu a někdy stačí se jen pozorně dívat, co žije za našimi humny.

Česká příroda mi připadá stejně zajímavá a pestrá jako kdekoliv na světě, jen se nám jeví na první pohled všední a málo exotická. Není to

Co bylo nejtěžší na natáčení filmu Planeta Česko z pohledu režiséra? Jaké scény byly nejnáročnější?

Marián Polák: Nikdy nefilmujte zvířata Pondělí 27. května 2019, 8.30 – 10.30 Místo: Vzdělávací komplex UTB, U18 Aula Jak vypadalo natáčení oblíbeného dokumentárního filmu Planeta Česko? Co se do filmu nevešlo? Jak se tvůrcům natáčelo např. v Africe? Které zvíře se nejlépe filmuje a které naopak s filmaři nejméně spolupracovalo? Režisér Marián Polák vám vše prozradí. Určeno primárně pro školy.

Z pohledu režiséra to dát celé ve velmi krátkém čase dohromady v takové kvalitě, aby na to diváci přišli do kina. Laťka je díky zahraničním produkcím nastavena velmi vysoko a podobný projekt tady v domácích podmínkách nikdy nevznikl. Zvířata se moc režírovat nedají, takže to byla spíše velká logistická operace s organizací lidí a štábů. Nejnáročnější byly scény, které ve filmu nejsou, protože se je nepodařilo i přes velké úsilí natočit.

zvířecích hrdinů je největší celebritou filmu?

Výběr zvířat je takový mix těch, co se člověka s kamerou moc nebojí, jako třeba kulíšek, tesařík nebo sysel, a těch stydlivějších, jako jsou bobr, chřástal nebo tetřev. Jenže se nedá říct, že natočit dobře ta,

co se nebojí, bylo výrazně snadnější. Potřebovali jsme zachytit nějaké zajímavé chování zvířete a to také vyžaduje spoustu času a úsilí. Celebrity jsou pro mě všechna zvířata ve filmu. A mám od nich vyřídit, ať se k té naší krajině chováme s úctou, že

Dozvěděl jste se vy sám během natáčení něco nového o Česku a o české přírodě, co vás překvapilo?

Já jsem překvapený pokaždé, když jdu ven. Všechno v přírodě je ve vývoji, pohybu, dynamice, nic není stálé. Nevím, jestli je to nové, ale příroda si evidentně poradí i bez nás, ale my bez ní těžko.

Ve filmu jste zachytil více než 40 druhů zvířat, která jste natáčel z těsné blízkosti. Záběry kterého zvířete bylo nejtěžší získat? A který ze

Etnolog Mnislav Zelený Atapana: Nejnádhernější jsou návraty na místa dávných pobytů Etnolog a antropolog Mnislav Zelený Atapana si spíše než západní civilizaci užívá život mezi indiány. Od nich získal své jméno Atapana, v českém překladu List zelené palmy, a dokonce se málem stal šamanem. Několikrát pobýval mezi indiány v Amazonii, dokonce pro ně založil nadaci Velká Amazonie. Působil jako velvyslanec v Kolumbii a v Ekvádoru. Indiáni nejsou jen předmětem jeho bádání, ale stali se také jeho opravdovými přáteli. Jakou jednu věc by si naše pokroková civilizace měla v dnešní době vzít od indiánských kmenů? Čím by se měla inspirovat?

Naše inspirace by se měla upínat k přirozenému zdroji všech mouder, který indiáni

přirozeně a logicky hledají v přírodě. Právě a jedině příroda určuje, co je správné a co je nedobré, špatné, i když je to někdy pro naše tzv. civilizační chápání kruté. Je to však cesta k přežití.

v nás zakódované, ano, je to sice nádherná cesta objevování, které podléháme, ale neměla by být tato snaha až takzvaně nadoraz, a objevováním se přiblížit božským principům, hrát si na samotného Stvořitele. Obávám se, či spíš jsem přesvědčen, že jakékoliv objevování nových i tajemných věcí nám pouze zprostředkovává cestu ke zneužívání objeveného právě k našemu dalšímu obohacování.

Vaše poslední kniha se jmenuje Pokrokem k zániku. Jste tedy pesimista? Jak vidíte přírodu a náš svět třeba za 100 letech?

Nejsem pesimista v žádném případě, ale zcela obyčejný realista. Vidím a spíš cítím, že cesta naší tzv. civilizace je nasměrována špatně. Jsme už stovky let predátoři kořistící z přírody, kterou decimujeme pro náš blahobyt, který je stále chamtivější. Nenastane-li nějaká podstatná změna v našem přístupu k Zemi, k přírodě kolem nás, budeme sice stále bohatší a mocnější, zvlášť jen

Beseda s cestovatelem:

Mnislav Atapana Zelený: Děti a jejich výchova u Indiánů 27. května 2019, 17.30 – 19.00, Místo: Divadelní zóna PFNonwovens, park Komenského, šapitó Český etnolog, spisovatel a novinář. Podnikl řadu výprav mezi indiány Latinské Ameriky. V letech 1996 až 2001 byl velvyslancem ČR v Kolumbii a Ekvádoru. Přijďte si poslechnout, jak vychovávají své děti indiáni v Jižní Americe.

Když jsme na dětském filmovém festivalu, tak nám ještě řekněte, jaká je vaše nejoblíbenější pohádka či dětský film a proč?

někdo, zato kolaps bude neodvratný. Nelze donekonečna jen brát, ale je nutno také dávat. Indiáni přírodě dávají, vracejí, co si vzali, dávají jí i dary, tzv. ofrendas či pagamentos. My naopak ji ještě zavalujeme odpady, plasty, toxickým smradem výfuků...

kde jsem žil a získal i jméno, nyní daří, jak přežívají tlak civilizace a jak se stále snaží žít v souladu s přírodou, se svými dávnými zvyky a způsoby života či jak se museli přizpůsobit moderním hračkám mobilů, počítačů, motorek, aut…

domosti a zážitky jsou nekonečné, nashromážděné za tisíce let pobytu jejich generací v amazonské džungli, které si nesou dál.

Vracíte se už jen na stejná místa, kde jste byl, nebo plánujete ještě navštívit i nějaké nové místo?

Dokáží vás návraty k vašim přátelským kmenům ještě něčím překvapit?

Jistě, tajemství jsou kolem nás stále a měla by i nadále zůstat tajemná, neobjevená, protože když se budeme snažit vše objevit, vše vyšťárat ze „spárů“ přírody, zůstane náš život jakoby prázdný. Hledání tajemství je však

Návraty jsou nejnádhernější. Vracím se na místa mých dávných pobytů a zjišťuji, jak se „mým“ indiánům,

Při každém návratu získávám zcela nové a nové informace, protože nikdy nebudu schopen všechno z jejich života poznat, neboť jejich vě-

Co myslíte, má dnešní svět v době internetu a pokrokové techniky ještě nějaká svá tajemství?

Mám rád naše české pohádky, snad všechny, nerozlišuji, je to součást naší kultury, našeho národního uvědomění, našeho formování dětského charakteru. Z těchto důvodů mě mrzí, že naše pohádky mizí pod tlakem ze zahraničí, mizí z knihovniček dětí a mizí z televizních obrazovek, kde se usadily děsivé, nesmyslné, hrůzné bytosti, jak z obsahové stránky, tak i umělecké. Pohádky mají dětem prezentovat cestu dobra, aby vyrostly v dobré lidi, a ne prezentovat zlo jako jakési východisko z nouze, jako krátkodobou zábavu.


4 FILM DNE: KOLO ŠTĚSTÍ

Zlín Film Festival

Desetiletý Gholamreza žije v severoíránské vesnici a potřebuje kolo, aby vyhrál cyklistický závod a splatil tak dluh svého otce. Leták sice nabízí výdělek tomu, kdo bude negramotné učit číst a psát, jenže ve vesnici žádní takoví nejsou. Tedy až na jednu devadesátiletou mrzutou ženu, která se odmítá cokoliv nového učit… Írán, 2018, 78 min Režie: Amir Mashhadi Abbas Sekce: Mezinárodní soutěž celovečerních filmů pro děti | Festival Gala Hrajeme: 27. května 2019, 14:30, Golden Apple Cinema 6 28. května 2019, 08:50, Golden Apple Cinema 4

Nenechte si ujít na filmovém plátně ROŠŤÁK VITELLO Dánsko, 2018, 72 min Režie: Dorte Bengston Sekce: Panorama Hrajeme: 27. května 2019, 13:10, Golden Apple Cinema 3 27. května 2019, 17:00, Golden Apple Cinema 6

Amir Mashhadi Abbás o filmu KOLO ŠTĚSTÍ:

„Být hrdinou neznamená mít moc získávat a shromažďovat“ Dva kluci soutěží v cyklistickém závodě. Gholamreza a jeho spolužák Karim čas od času jeden druhého vyzvou k závodu na kolech podél železniční trati. Proti silnějšímu spolužákovi Gholamreza skoro nemá šanci, navíc nemá ani pořádné kolo. Sní o tom, že by si koupil krásné nové, takové, jako mu slíbil tatínek. Jeho sen však přeroste v misi, která mu zničí všechny každodenní rutiny a dokonce dá v sázku čest jeho rodiny. V KOLE ŠTĚSTÍ, filmu, který divákům posouvá hranice, režisér Amír Mashhádí Abbás své diváky zavádí do jedné malé městské komunity. Stejně jako mnoho jiných íránských filmů i KOLO ŠTĚSTÍ nám nabízí pohled do života na vesnici. Amír Mashhídí Abbás: Lidé žijící na vesnicích mají často velmi odlišné potřeby od těch, kteří žijí ve městech. Jejich životy jsou definovány prostředím, v němž žijí, a přírodou – která je na severu Íránu krásná a zelená. Často mívají jemnou duši, ale jsou pilní a mají silnou vůli; to díky drsným horským stezkám, jichž se musí držet, aby našli cestu domů. Chtěl jsem divákům představit intenzivní, ale citlivou povahu těchto lidí. Útrapy každodenního života (v lesích, skalnatých horách, na řekách, v mlze a v mracích) vytvářejí snovou, ale přesto věrohodnou scenérii. Dostat kolo je Gholamrezovým největším snem.

To je to, co vidíte v první vrstvě filmu. Potom je tam ale ta nevyslovená vrstva, která je pro chlapce ještě důležitější, a to je porazit v závodě Karima. V jejím pozadí je příběh o nesplaceném dluhu, který Ghomamrezův otec dluží Karimovu otci. Proto se také Gholamreza se svým spolužákem vsadí, a Karim sázku přijme ze dvou důvodů: má rád vzrušení z jejich soupeření a Ghola-

pojili tak náruživě, že na konci natáčení měli pocit, jako by se znali už léta. A protože oba mají zázemí stejné vesnice, můj plán fungoval dobře. Gholamreza má zajímavý vztah s rodiči. Někdy je obviňuje („Táta nedrží sliby! “), někdy si neprokazují nic než lásku a porozumění („Jsem hrdý, že mám syna, jako jsi ty“).

mreza se ve škole zdá být neporazitelný jako nejlepší student. V této soutěži na kolech jej však Karim může konečně porazit, protože Gholamreza ani nemá pořádné kolo. Ve filmu je spousta cyklistických scén. Jak jste je natáčeli?

Při natáčení těchto snímků jsme měli velké problémy. Odmítl jsem použít kaskadéry, protože by to mohlo ublížit skutečnému duchu tohoto filmu. Rozhodli jsme se použít jednoduché metody natáčení, ale používali jsme je tvůrčím způsobem. Jako když jsme například kameru upevnili na auto. V dnešním filmovém průmyslu můžete vždycky, když je potřebujete, pro vytvoření určité atmosféry použít technické prostředky, jako jsou vizuální efekty. Filmová technika v Íránu ale neodpovídá celosvětovým standardům. Protože nemáme k dispozici digitální roboty, používáme svou kreativitu. Dokonce i tváří v tvář překážkám vždy

Amir Mashhadi Abbas Filmový tvůrce z Íránu. Filmu a divadlu se věnuje od dětství; ve svých 16 letech byl nejmladším režisérem v Íránském centru scénických umění a v průběhu let za svoji dramatickou tvorbu získal četná uznání. V oblasti filmu realizoval hrané snímky, dokumenty i TV seriály. Jeho poslední film Kolo štěstí (Douch, 2018) byl oceněn organizací UNICEF.

můžeme s pomocí našeho kvalifikovaného štábu získat požadované záběry. Oba chlapci ve filmu projevují velkou vytrvalost. Kde v sobě našli sílu to nevzdat?

Lidé na celém světě mají různou morálku, ale je tu jedna věc, kterou mají všechny lidské bytosti společnou: každý jedná s úmyslem dosáhnout určitého cíle; a to je to palivo, které udržuje náš motor v chodu. Stejně jako všichni ostatní lidé i Íránci věnují většinu svého času tomu, aby si plnili svá přání. Kromě všech ostatních lidských vlastností existují dvě věci, které jsou pro každého Íránce velmi důležité: plnit své sliby a pomoci někomu, komu pomoci máte, i v případě, že vás to bude stát obrovské oběti. Nechci tady své krajany zasypávat komplimenty, ale tyto dvě vlastnosti jsou velmi pravdivé, a jsou úžasné. Protože si Gholamreza a Alireza slíbili navzájem pomáhat, nemohou to vzdát. Herce jsme konkurzem vybírali mezi dětmi z vesnice. Přípravou filmu jsme spolu s nimi strávili mnoho dní, až jsme jim ten příběh jaksi implementovali do jejich skutečných životů. Takto se jejich vzájemné přátelství ještě více prohloubilo. Ti dva hlavní aktéři se nikdy předtím nesetkali, ale do příběhu se za-

Kvůli rozpočtovým problémům nemůže Gholamrezův otec splnit slib, který svému synovi dal. A protože je to jenom dítě, chlapec nemůže chápat, že otec má jiné finanční priority. Od rodičů se naučil vždycky držet slovo; na tom je založeno celé jeho chápání zdvořilého a správného chování. Aby zabránil otcově ponížení před rodinou, Gholamreza ani nemůže říct, kdo byl vítězem závodu. Nejdůležitější věcí v této rodině je respektovat se a vzájemně si pomáhat. Gholamreza tak činí tím, že vyhraje závod, otec zase tím, že rodině poskytuje domov, a maminka zastává tu těžkou práci, jíž se snaží k jeho úsilí přispět. Všichni mají ostatní členy rodiny nesmírně rádi. Ve vašem filmu vidíme, jak staří lidé učí mladé a mladé lidi učit seniory. Prostřednictvím své kultury a mýtů mají Íránci zvláštní chápání hrdinství. Být hrdinou neznamená, že máte moc získávat a shromažďovat, ve skutečnosti to znamená mít odvahu obětovat a darovat, být velkorysý. Naši hrdinové používali k výuce morálky poradenství, což můžete poznat z íránských příběhů, anekdot a přísloví. V naší kultuře není rozdíl mezi tím, jestli se mladá generace učí od starších, nebo naopak. Hlavním bodem je: Když dokážete ostatní něco naučit, učiňte tak.

Chlapci jménem Vitello, který žije jen s matkou, rozhodně nechybí chuť do života a energie. Prostě neví, co je nuda. Jsou tu totiž přátelé, nákupní centrum a spousta skvělých nápadů, které je třeba vyzkoušet v praxi – život je fajn! Kdo ale Vitellovi chybí, je táta. Nikdy ho nepoznal a jeho máma mu v tom zrovna nápomocná není. Musí si tak poohlédnout sám. S ABEM V KUCHYNI USA, Brazílie, 2019, 85 min Režie: Fernando Grostein Andrade Sekce: Mezinárodní soutěž celovečerních filmů pro mládež Hrajeme: 27. května 2019, 15:10, Golden Apple Cinema 2

Abraham Solomon-Odeh je pro svou izraelskou židovskou rodinu z matčiny strany „Avramem“, pro palestinskou muslimskou rodinu svého otce „Ibrahimem“ a pro své rodiče žijící v Brooklynu „Abrahamem“. Nechává si tedy radši říkat Abe. Je mu dvanáct a jeho vášní je vaření. Ze své role prostředníka mezi politicky znesvářenou rodinou je už unavený. Setkání s africkobrazilským šéfkuchařem mezinárodní restaurace Chicem dá ale věcem nový rozměr. Abe zde začne vařit a vnímat jídlo a chutě domovské kuchyně svých prarodičů jako možný katalyzátor smíru v rozvětvené rodině. FÍKOVNÍK (2018) Etiopie, Francie, Německo, Izrael, 2018, 93 min Režie: Aäläm-Wärqe Davidian Sekce: Panorama Hrajeme: 27. května 2019, 19:00, Golden Apple Cinema 5 29. května 2019, 21:30, Golden Apple Cinema 5

Můžete nám vysvětlit ten originální název, Douch?

Otec zakázal Gholamrezovi doma používat slovo bicykl. Proto Alireza a Gholamreza používají slovo ‚Douch‘, což je zkratka pro Docharkheh (bicykl), jako když místo ‚bicykl‘ řeknete ‚kolo‘. Je to takový druh zkratky, která se běžně používá a která by je měla udržet v bezpečí v případě, že by je slyšel otec.

Život šestnáctileté židovky Miny se zmítá mezi surrealistickou rutinou diktovanou občanskou válkou v Etiopii a posledními dny strávenými s jejím křesťanským přítelem Elim. Když Mina zjistí, že její rodina plánuje emigrovat do Izraele a uniknout tak válce, vymyslí alternativní plán, aby zachránila Eliho. Jenže uprostřed války mají plány obecně tendenci se pokazit. Debut režisérky Davidian o vstupu do dospělosti vychází z jejích vlastních vzpomínek na dětství prožité na pozadí občanské války v rozervané Etiopii.


Zlín Film Festival

5

Čtvrtý ročník konference Média dětem, média s dětmi se bude věnovat obsahu dětských zpráv Jak dětem předkládat zpravodajství o zneklidňujících tématech, jakými jsou válečné události, teroristické útoky či hrozby spojené s migrací? Jak děti zpravodajství vnímají či jak zprávy mohou formovat pohled dětí na svět? I o těchto otázkách budou diskutovat zítra odborníci společně s dětmi na čtvrtém ročníku konference Média dětem, média s dětmi, která se uskuteční zítra v úterý 28. května 2019 v Malém sále Kongresového centra ve Zlíně v rámci 59. ročníku mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež ZLÍN FILM FESTIVAL 2019. Konferenci pořádá tradičně Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.

názoru Rady v rozporu se zákonným ustanovením, které ukládá povinnost, aby ve zpravodajských pořadech byly dodržovány zásady objektivity a vyváženosti. Reportáž mírou zjednodušení, jednostranností a uvedením značně zavádějících informací poskytla dětskému divákovi neúplný a zkreslený obraz událostí v Pásmu Gazy. Lze samozřejmě chápat, že pokud by reportáž události zasadila do podrobnějších vysvětlujících souvislostí, pak by již pro děti nebyla pochopitelná. Jestliže ovšem není možné děti o události informovat srozumitelně a zároveň bez zjednodušení, které má na informaci znehodnocující dopad, pak je patrně lépe téma dětskému divákovi vůbec nepředkládat.

Přednášející z České televize se zaměří i na problematiku zpravodajství vytvářeného speciálně pro děti, zejména na otázku, zda je vhodné do dětského zpravodajství zařazovat i náročné a negativní náměty. Zástupce Rady pro rozhlasové a televizní vysílání seznámí přítomné s konkrétními případy ze správní praxe, které se týkají vlivu zpravodajství na dětské diváky. Závěr konference poskytne zamyšlení nad tím, jak mohou rodiče přispět k tomu, aby děti porozuměly zpravodajskému obsahu a správně jej interpretovaly. Ještě před konferencí jsme si o zpravodajství ve vztahuk dětem povídali s Vilmou Huškovou z Úřadu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

Jak by měla vypadat ideálně zpráva o nějaké zneklidňující události na dětském kanálu?

Proč jste zvolili pro letošní konferenci právě téma dětí jako diváků zpravodajského obsahu?

Toto téma bylo letos pro konferenci vybráno, jelikož se domníváme, že je ve veřejném prostoru poněkud upozaďováno. Důvodem patrně je, že zpravodajství zpravidla chápeme jako žurnalistický formát určený dospělé populaci, ale my musíme brát zřetel na to, že i děti, ať už záměrně, nebo většinou spíše bezděčně, se stávají konzumenty zpravodajského obsahu. Ve většině domácností jsou večerní televizní zpravodajské relace jakousi standardní kulisou rodinného dění a děti zprávy vnímají, přestože to tak mnohdy nevypadá, nebo si to jejich rodiče neuvědomují. Konference Média dětem, média s dětmi by měla odpovědět na otázku, co si dětský divák z běžného televizního zpravodajství odnáší, jak mu rozumí a jak je jím ovlivňován. V České republice diskusi o zprávách pro děti rozpoutala krátká reportáž „Děti v Palestině“ ve Zprávičkách na Déčku, která byla vyrobena v alžírské televizi, na tuto reportáž také RRTV upozorňovala. V čem RRTV spatřovala největší problém této reportáže?

Předně je nutné zdůraznit, že konference RRTV se neplánuje zaměřit pouze na zprávy určené přímo dětskému divákovi, i když i takovému zpravodajství bude věnována pozornost. Zprávičky na Déčku, které vloni v září informovaly o situaci v palestinském školství, byly dle

Předně je nutné, aby si redakce dětského kanálu položila otázku, proč určitou zneklidňující událost chce

na podstatná fakta nezbytná pro přesné porozumění, s důrazem na sdělení, které by si dítě ze zprávy mělo odnést. Pokud například médium informuje o tom, že se nějaké dítě stalo obětí kyberšikany, zpráva by se měla zaměřit na to, aby poradila dětským divákům, jak se správně zachovat, kdyby se dostali do podobné situace. Jakou roli ve vnímání zpravodajství dětmi hrají samotní rodiče? Měli by zprávy dětem nějak filtrovat, nebo jim být spíše průvodci při sledování zpravodajství?

vůbec dětskému divákovi zpravodajsky prezentovat. Pokud existují pádné důvody pro to, aby taková událost byla dětem přiblížena, a takové důvody samozřejmě mnohdy jsou, pak je podstatné, aby při informování byly voleny takové prostředky, které zajistí, že dítě událost správně pochopí. Zpráva o zneklidňující události by se měla zaměřit jen

Rodiče sehrávají zcela stěžejní roli, protože jsou to právě oni, kdo zpravidla dětem zpravodajský obsah v domácnosti zpřístupňují. Rodiče by měli mít stále na paměti, že dítě zprávy vnímá a nějakým způsobem si je pro sebe vyhodnocuje. A stejně tak vnímá, jak dospělí na zprávy reagují, jak je komentují. Děti jsou mnohdy ze zpráv zmatené či vyděšené, protože události nechápou v souvislostech a se stejnou znalostí a zkušeností jako dospělý divák, a rodiče k tomu bohužel často svou

ŽERU FILMY A TOBOGÁNY!

14 BAZÉNŮ 20 TOBOGÁNŮ

reakcí ještě přispějí, když pronášejí neuvážené soudy nebo formulují přehnané hrozící důsledky událostí, o nichž zpravodajství referuje. Přitom by měli dělat přesný opak. Snažit se zprávy, které jsou často bulvárně zveličené, dětem vysvětlovat. Měli by chránit děti před tím, aby si na základě zpravodajství, které pochopitelně dominantně informuje o negativních událostech, nevytvářely dojem, že svět je nebezpečné místo plné vražd, válek a teroristických útoků. Dítě pro svůj zdravý vývoj potřebuje zejména pocit bezpečí a tento pocit mu zpravodajství do značné míry narušuje. Je na rodičích, aby fungovali jako určitá pojistka.

Jak se ale vypořádat s tím, že děti v dnešní době chytrých telefonů mají neomezený přístup ke zpravodajství z celého světa, které obsahují mnohdy drastické záběry?

I pro internetové prostředí platí, co již bylo řečeno, je to zejména rodič, který nese zodpovědnost za to, jaké obsahy jsou dítěti zpřístupněny. V rodině by měla být nastavena rodičovská kontrola přiměřená věku dítěte tak,

aby bylo minimalizováno riziko, že dítě vlastní aktivitou na netu narazí na něco, co je pro něj nebezpečné. A staneli se přeci jenom, že dítě zhlédne děsivý nebo zneklidňující obsah, mělo by být vedeno k tomu, aby přišlo za rodičem a svěřilo se, protože může-li o takové nepříjemné zkušenosti hovořit, je pak mnohem menší riziko, že na něj bude mít trvalejší negativní dopady.

MÉDIA DĚTEM, MÉDIA S DĚTMI IV: DÍTĚ JAKO DIVÁK ZPRAVODAJSKÉHO OBSAHU 28. května 2019, 09:00 Místo: Kongresové centrum Sekce: Film Industry Konference pořádaná Radou pro rozhlasové a televizní vysílání.


6

Zlín Film Festival Dětská výtvarná soutěž Radost tvořit dnes ocení malé nevidomé umělce

Nenechte si dnes ujít... Divadelní zóna PFNonwovens

Cesta kolem světa. Tak znělo téma letošního ročníku Mezinárodní výtvarné soutěže dětí a mládeže se zrakovým postižením s názvem RADOST TVOŘIT. Tato soutěž je již 22 let pevnou součástí doprovodného programu Zlín Film Festivalu. Výstava zaslaných prací je ke zhlédnutí v prostorách Univerzitního centra ve Zlíně, a to až do 31. května 2019. Autoři vybraných prací pak budou oceněni na slavnostním předávání cen, a to v dnes od 13 hodin v Kongresovém centru ve Zlíně. Výtvarná soutěž je společným projektem Zlín Film Festivalu a Speciálně pedagogického centra při Dětském domově, Mateřské škole, Základní škole a Praktické škole Zlín a pravidelně vzbuzuje zájem nejen mnoha osobností kulturního či politického života, ale především zachycuje jakýsi průřez dovedností dětí se zrakovým postižením a širokou veřejnost seznamuje s jejich specifickými výtvarnými projevy. Všechny zaslané práce posuzuje odborná porota, jejíž členy jsou také specialisté na oční vady a pedagogové, kteří dokážou posoudit vytvořené dílo s ohledem na zrakové postižení autora.

STRUNEČKA Pondělí 27. května 2019, 17:35 Cimbálová muzika v podání ZUŠ Zlín. TAK TROCHU SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ Pondělí 27. května 2019, 19:00 Divadelní soubor Dohráli jsme ZUŠ Uherské Hradiště. FILMOVÉ PIANO Pondělí 27. května 2019, 20:00 Filmové piano s Haroldem Lloydem – promítání filmů za klavírního doprovodu CLAIRE JAZZ BAND Pondělí 27. května 2019, 21:30 Jazz koncert

22. dražba klapek vynesla rekordní částku pro mladé filmaře

Zámecká zóna AZ KVÍZ JUNIOR Pondělí 27. května 2019, 16:00 Soutěží o ceny provede moderátor Honza Adámek. SPECIÁLNÍ PROLÍNÁNÍ Pondělí 27. května 2019, 10:00 Interaktivní prezentace Českého hnutí speciálních olympiád.

Univerzitní park SÁZENÍ FESTIVALOVÉHO STROMU S YOUNG STARS Pondělí 27. května 2019, 10:00 Sázení festivalové aleje za účasti Young Stars

Kongresové centrum Zlín KDYŽ CHCEŠ, TAK TO DOKÁŽEŠ Pondělí 27. května 2019, 8:30 a 11:00 Program zaměřený na prevenci rizikového chování

s Radoslavem “Gipsy“ Bangou. ČERVENÝ KOBEREC Pondělí 27. května 2019, 16:00 Po červeném koberci se dnes projde například Klára Issová, Eleanor Worthington-Cox a William Mc Gregor, Jordanne Jones a další festivalové hosté.

Náměstí Míru FESTIVAL CAFÉ Pondělí 27. května 2019, 15:00 a 19:00 Festival Café bude od 15 hodin hostit Romana Čermáka z Fakulty technologické UTB a mluvit se bude o plastech. Od 19 hodin si Vladimír Kroc bude povídat se

spisovatelkou Ivou Procházkovou a režisérem Ivanem Pokorným a také s herečkou Eleanor Worthington-Cox.

Festivalová ulička TANČENÍ V ULICÍCH Pondělí 27. května 2019, 18:00 Tančení orientálních tanců za půvabných jarních večerů přímo na ulici.

OZC Zlaté jablko HVĚZDNÉ JABLKO Pondělí 27. května 2019, 12:30

Autogramiáda delegace k filmu Uzly a pomeranče: Iva Procházková, Ivan Pokorný, Stanislav Majer.

Koncertní zóna ENAPO LETNÍ KINO: CAPTAIN MARVEL Pondělí 27. května 2019, 21:45 Snímek Captain Marvel se odehrává v devadesátých letech dvacátého století a je tak zcela novým dobrodružstvím z dosud neviděného období filmového světa Marvel. DJ MONITO Pondělí 27. května 2019, 23:00 Latino

Na koncertním pódiu se dnes vystřídají tři regionální kapely

FRANC ALPA. CRIMINAL COLECTION. SZKRAT. To jsou tři kapely, které se dnes večer postaví na stage festivalové koncertní zóny ENAPO. Koncertní šňůra odstartuje v 18 hodin. Franc Alpa je je zlínská cabaret-punková kapela hrající k tanci a pohledu, a to

V neděli 26. května proběhla veřejná dražba 22. ročníku Salonu filmových klapek, tradiční součást programu Zlín Film Festivalu. V nabídce bylo tentokrát 123 umělecky ztvárněných klapek, jejichž dražba celkem přinesla 2 654 000 korun, což je nejvíc za celou historii Salonu. Největší zájem byl o klapku Jaroslava Němečka, jejíž cena se vyšplhala na 85 000 korun. Nedělní odpoledne patří na festivalu filmovým klapkám. Všech 123 těchto výtvarně ztvárněných děl, které byly do aukce zařazeny, našlo své dražitele. „Za nejvyšší částku 85 000 korun byla vydražena klapka od Jaroslava Němečka s motivem slavného Čtyřlístku, který letos slaví 50. výročí od svého vzniku. Zájem byl také tradičně o klapku Kristiána Kodeta, za níž nový majitel zaplatil 65 000 korun a klapku s motivem krtečka od Kateřiny Miler za 56 000 korun,“ uvedla mluvčí Zlín Film Festivalu Kateřina Martykánová. Letošní ročník zaznamenal nebývalý zájem dražitelů. „Celkem osm klapek putuje do zahraničí. Dražby se také účastnil velký počet kvalifi-

kovaných sběratelů a galeristů,“ řekl Čestmír Vančura. Díky této dražbě může v úterý 28. května Nadační fond FILMTALENT rozdělit finanční podporu projektům mladých tvůrců a studentů z přihlášených filmových škol (FAMU, FAMO, VŠMU, UTB Zlín, Střední škola filmová, Multimediální a PC technologie, s.r.o. Zlín). „K posouzení jsme dostali 85 projektů, do druhého kola postoupilo 23, z nichž budeme v úterý vybírat,“ potvrdil Čestmír Vančura, předseda správní rady Nadačního fondu FILMTALENT. Salon filmových klapek za svých dvaadvacet ročníků vydražil již 2492 klapek a celkový výnos činí 35 588 000 korun. Nejúspěšnější byla za celou dobu existence projektu klapka Libora Vojkůvky „Touhy plná, klapka rozevřená“, kterou zájemce v roce 2008 zakoupil za 199 tisíc korun. Historii Salonu mapuje unikátní publikace „20 Salon filmových klapek 1998 – 2017 Zlín“ – podrobně představuje jednotlivé ročníky, všechny do té doby vytvořené klapky i více než 350 projektů, které byly z dražeb těchto uměleckých děl podpořeny.

FESTIVALOVÁ INDUSTRY PARTY Kouzlo unikátního místa s industriálním nádechem, impozantní světelné efekty ve spojení s jednou nejlepších hiphopových kapel. To bude jedinečná Industry party, která i letos doplní doprovodný program 59. ročníku Mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež. Ojedinělá festivalová party se bude konat ve středu 29. května 2019, a to v 94. budově zlínského Svitu – v budově, která ještě neprošla rekonstrukcí, je tedy zcela původní a věrná baťov-

ské výrobní architektuře. Devadesát čtyřka stále slouží pro industriální účely, běžně se do jejích prostor návštěvníci nedostanou. Industry party nabídne hiphopový hudební koktejl pražské kapely PRAGO UNION, který se uskuteční venku před svitovskou budovou. Dovnitř budovy pak návštěvníky akce zavede afterparty s DJ LOWA. Začátek akce je ve 22 hodin a vstupenku je možné zakoupit už nyní v předprodeji za 199 Kč, na místě za 249 Kč. Hlavním partnerem akce je ABB s.r.o.

VIVA Zóna pobaví děti i dospělé

ve složení Marek Příkazký (baskytara, zpěv), Martin Šramka (kytara, zpěv) a Petr Ptáček (bicí). Ze Vsetína pak přijede tříčlenná parta CRIMINAL COLECTION, ve které hlavní zpěv obstarává bubeník a za celých patnáct let její existence se členové neobměnili.

Mají za sebou koncerty po Česku, Slovensku, Německu, Polsku, Brazílii, Izraeli, Rusku nebo Kanadě a předskakovali kapelám jako Enter Shikari, Billy Talent, Young Guns, Set Your Goals a Your Demise. Kapela SZKRAT zase svou tvorbu označuje jako RapRock či Nu-Metal a rozmani-

tě v ní kombinuje elementy rapu, melodických zpěvů, tvrdých kytar a nekompromisní rytmiky s elektronikou. Cena za vstupenku je 79 korun a součástí je i vstup do letního kina zdarma.

Novinkou letošního doprovodného programu na Náměstí Míru je speciální VIVA Zóna, ve které jsou pro malé i velké návštěvníky připraveny soutěže, informace i zábava. Děti si zde mohou například vytvořit originální kartonový náklaďák podle své fantazie. Kromě toho, že si svůj výtvor odnesou na památku, mají ještě navíc šanci každý den vyhrát. A tvůrce

toho nejlepšího VIVA náklaďáku bude po skončení festivalu odměněn obří stavebnicí LEGO. Na své si zde ale přijdou i dospělí návštěvníci festivalu. Ve VIVA Zóně se mohou seznámit s výrobky kovárny, potěžkat je, ale také se dozvědět, jakým procesem musí projít, proč je zlínská průmyslová kovárna špičkou ve svém oboru nebo kde se vlastně výkovky používají.

ZLÍNSKÁ FESTIVALOVÁ REVUE IV. Vydává FILMFEST, s.r.o., jako oficiální noviny 59. Zlín Film Festivalu – Mezinárodního festivalu pro děti a mládež • Redakční rada: Kateřina Martykánová, Hana Bednářová, Jaroslava Hynštová, Gert Hermans • Grafické zpracování: Studio 6.15, s. r. o., Studio reklamy, s. r. o. • DTP: Petr Pelíšek. Tiskne VLM, a. s., tiskárna Novotisk Olomouc.


Zlín Film Festival

7

Zikmund 100. To je název výjimečné výstavy, která je ode dneška k vidění ve Zlíně Jak moc se změnil euroasijský svět za 60 let? To zjišťovali mladí plzeňští cestovatelé Lukáš Socha a Tomáš Vaňourek, kteří na konci loňského roku ukončili téměř devítiměsíční dobrodružnou cestu po stopách legendární dvojice Miroslav Zikmund & Jiří Hanzelka. Hanzelka a Zikmund v letech 1959–1964 projeli ve vozech Tatra 805 Blízký východ, Indii, Nepál, Sumatru, Japonsko a asijskou část někdejšího Sovětského svazu. Lukáš Socha a Tomáš Vaňourek se z Plzně vydali 3. dubna 2018. Procestovali 32 zemí a urazili téměř sto třicet tisíc kilometrů. Cestu plánovali rok a trasu si připravovali ve spolupráci s Národním technickým muzeem v Praze, Muzeem jihovýchodní Moravy ve Zlíně a také s Miroslavem Zikmundem, který jim pomohl vybrat více než 120 fotografií ze své cesty. Mladí cestovatelé se svým štábem hledali místa, odkud fotili Hanzelka a Zikmund, a snažili se s od-

stupem více než půlstoletí vytvořit snímky se stejnou kompozicí. „O každém místě jsme měli možnost číst v knihách nebo denících Hanzelky a Zikmunda a tato fakta jsme pak porovnávali se současností. Vždyť v roce 1960 bylo na světě o 4,5 miliardy lidí méně a to se projevuje především v Indii a Indonésii,“ připomněl Lukáš Socha. Právě srovnání časově vzdálených

Z 100 27. – 31. května 2019 Místo: KUC, Nám. T. G. Masaryka 5556, Zlín Vstup: Volný Jedinečná výstava retrospektivních fotografií z cesty po stopách Hanzelky a Zikmunda. Poznejte, jak se změnila EuroAsie za posledních 60 let.

fotografií je záměrem výstavy, která putování Sochy a Vaňourka dokumentuje a která začíná ve Zlíně právě dnes. Expozice zahrnuje celkem 200 fotografií, artefakty z cest i speciální program pěti smyslů. Devítiměsíční putování přineslo mnoho zážitků a zkušeností. „Cesta nás především naučila pracovat na hranici únosnosti v těch nejkrutějších podmínkách napříč Euroasií. Poznali jsme, jak důležité je mít oporu jeden v druhém a jak malá chyba může přinést velké a nepříjemné následky,“ zdůraznil Tomáš Vaňourek a dodal: „Dnes už nejsme jen kluci z Plas, ale poznali jsme svět, abychom se mohli jako hloupý Honza vrátit se zku-

šenostmi. Jsme doma sice jen chvíli, ale oba věříme, že se v nás ta cesta odrazí v nejlepších možných ohledech. Navíc jsme získali nadhled na dnes často diskutované a palčivé globální problémy.“ Cestu dvou mladíků sledovala nejen tuzemská média, ale jejich zážitky publikoval na internetu např. National Geographic. Jejich cestu sledoval a podpořil ji i sám Miroslav Zikmund. Fotoanabáze cestovatelů, kteří neposlechli rady „zkušených“, aby neblbli a dělali něco pořádného, vznikla jako pocta Miroslavu Zikmundovi k jeho stým narozeninám. Výstava v Kongresovém centru Zlín bude přístupná od pondělí 27. května do pátku 31. května 2019.

Dnešní večer bude patřit Miroslavu Zikmundovi. Muži, který poznal celý svět Přátelé i významní cestovatelé se dnes večer sejdou ve Velkém sále Kongresového centra, aby společně vzdali hold cestovatelské legendě Miroslavu Zikmundovi, který letos v únoru oslavil neuvěřitelných 100 let. Setkání cestovatelů otevře projekce filmu Století Miroslava Zikmunda, který představuje osobní výpověď jednoho z nejznámějších českých cestovatelů. „Všichni známe Zikmunda a Hanzelku. Ale nikdo z nás neví, jaký žili život. Film přináší osobitý pohled na bouřlivé dějiny dvacátého století očima muže, který poznal celý svět. Byl počat za Habsburků, narodil se pět měsíců po vzniku první republiky. Přežil druhou světovou válku, zažil nástup komunismu i jeho pád. Státní bezpečností byl označen jako „nebezpečná osoba nejvyšší třídy nebezpečnosti,“ popisuje režisér snímku a dlouholetý přítel Zikmunda Petr Horký. Film byl nejnavštěvovanějším dokumentem roku 2014 v českých kinech a získal nominaci na Českého lva v kategorii dokumentárních filmů. Petr Horký se pak zú-

častní i následné besedy, jejíž dalšími hosty bude například etnograf a antropolog Mnislav Zelený Atapana nebo Dan Přibáň, cestovatel a novinář, který projel skoro celý svět v trabantech. Jen málokdo ví, že první čeští cestovatelé třeba Afriku přejeli už v roce 1931. Ale Hanzelka se Zikmundem o té cestě podali velmi podrobné svědectví. A v tom své předchůdce předčili,“ řekl o cestovatelské dvojici Přibáň. Debaty se zúčastní i dvojice mladých cestovatelů Tomáš Vaňourek a Lukáš Socha, kteří se s fotoaparátem a kamerou vloni vydali po stopách Hanzelky a Zikmunda. „Co mě na Hanzelkovi a Zikmundovi především zaujalo? Že je něco takového vůbec napadlo. Nedokážu si představit, že v roce 1947 přišli nějací dva kluci, kterým nebylo ani třicet, vzali si tatrovku a jeli s ní do Afriky. V tomhle byli ve své době na světě opravdu jedineční. A dokázali to,“ řekl Lukáš Socha. Komponovaný pořad s projekcí a s následnou besedou začíná dnes v 19.30 a večerem bude provázet moderátor Vladimír Kroc.

Výstava z pohádky do pohádky okouzlí filmovými kostýmy Unikátní kolekci filmových šatů a kostýmů ze známých českých filmů a pohádek mají během celého festivalu možnost prohlédnout si návštěvníci zlínského Zlatého jablka. Filmové a pohádkové kostýmy pocházejí z jedinečné sbírky kostýmů a rekvizit Barrandov Studia – jedněch z nejstarších, největších a nejvyhledávanějších filmových studií v Evropě. „Na výstavě nebudou chybět například kostýmy z pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci, z filmu Dívka na koštěti, seriálu Návštěvníci nebo oblíbeného českého filmu Zítra vstanu a opařím se čajem,“ uvádí ředitel obchodního centra Jiří Kratochvíl a dodává: „Velkým lákadlem pak je sbírka kostýmů z filmu Tři veteráni, která

patří do Národního kulturního dědictví ČR.“ Kostýmní expozice Z pohádky do pohádky aneb cestování napříč filmem ve zlínském Zlatém jablku potrvá do 1. června 2019.

Radek „GIPSY“ BANGA: „Když chceš, tak to dokážeš!“

Radoslav Banga známý také pod pseudonymem Gipsy, je rapper, hudebník, zpěvák a textař romského původu, který má mimořádný životní příběh, talent i schopnost oslovit mladou generaci. A toho se rozhodl využít. Se svou hudební show už od roku 2011 objíždí školy po celé republice a s žáky a studenty se dělí o svůj příběh i zkušenosti a snaží se je motivovat k aktivnímu a smysluplnému životu bez

násilí, konzumace drog, xenofobie, rasismu, intolerance, agrese, kriminality a dalších variant rizikového chování. Dnes se svým programem vystoupí také na Zlín Film Festivalu. Radku, na Zlín Film festival přijedete se svou hudební show pro základní školy s názvem „Když chceš, tak to dokážeš“ zaměřenou na prevenci rizikového chování. Proč jste se rozhodl zapojit do tohoto programu?

Těch důvodů, proč to začít dělat, bylo mnoho. Mezi ty nejdůležitější patří to, čím jsem si jako dítě musel projít kvůli otci, který měl problémy s alkoholem. Doma to bylo díky tomu celkem peklo a já jsem sám sobě slíbil, že se budu snažit alespoň malinko pomoci dětem, které prošli něčím podobným jako já. Další věcí je celkově motivace mladších lidí, která je podle mne nesmírně důležitá. Často si ti žáci myslí, že když pocházejí ze špatné rodiny, nemají šanci na lepší život. Snažím se jim ukázat, že překonat je možné skoro všechno. Chci jim ale také ukázat celkově život z pohledu jiného člověka, aby se dokázali vcítit a pochopit, čím někteří lidé musejí procházet. Při přednáškách se s dětmi dělíte o svůj příběh i své zkušenosti a snažíte se je motivovat k aktivnímu

a smysluplnému životu bez násilí, drog či rasismu. Jak na vaše vyprávění děti reagují? Ty reakce bývají často velmi emotivní. Není výjimkou, když se někdo rozbrečí. Jsou tam chvíle, kdy je hrobové ticho. Na konci se ale mnoho žáků skutečně namotivuje a myslím, že jim to opravdu něco dá do života. Je to znát kolikrát i dlouho po prevenci – žáci mi píšou zprávy, stalo se, že jsem potkal člověka, co to viděl před devíti lety a stále to v něm nechalo nějakou stopu. Jaké jsou dnešní děti? Co Vás na nich překvapuje?

Jsou velmi chytré, mnohem chytřejší, než jsme byli my. Na druhou stránku jsou přehlceni informacemi a často nevědí, jak s nimi nakládat. Takže jsou méně šťastné než my. Ale skutečně musím říct, že jsou velmi bystré a chytré.

Co je vám největší odměnou při těchto cestách po českých školách?

Ten pocit, když vím, že to někomu doopravdy hodně pomohlo. Když ten mladý člověk slyšel něco, co ho zasáhlo, protože prožívá něco podobného a já mu dal nějakou naději na lepší zítřky. Prozraďte – na čem právě teď pracujete a na co se mohou vaši fanoušci v nejbližší době těšit?

Pracuji na novém albu Gipsy.cz, také budeme točit další řadu seriálu ŠEPTEJ, NAHÁ, STÍN, kde mám jednu z hlavních rolí. Připravuji také představení pro dospělé, také motivační, ale

trošku jinak pojaté. Píšu stále nové a nové písničky i pro ostatní interprety a doufám, že brzy dostanu šanci i na filmovou hudbu. To je můj sen. ? Letošní Zlín Film festival je spojen s tématem cestování. Kam jste se nejdál podíval? A kam byste se rád ještě podíval?

Nejdál to bylo asi v Austrálii. Ale moc rád bych se podíval ještě po Americe, kde slaví první úspěchy právě seriál ŠEPTEJ, NAHÁ, STÍN, tak se mi to třeba splní. Zajímá mě ale nejen USA, ale i jih. Moc mě zajímají indiánské památky, pyramidy a podobné věci.

KDYŽ CHCEŠ, TAK TO DOKÁŽEŠ 27. května 2019, 8:30 a 11:00 Místo: Kongresové centrum Hudební program zaměřený na prevenci rizikového chování s Radoslavem “Gipsy“ Bangou.


8

Zlín Film Festival

Film of the day: DOUCH

Other film tips: VITELLO Denmark, 2018, 72 min Director: Dorte Bengston Section: Panorama May 27, 2019, 13:10, Golden Apple Cinema 3 May 27, 2019, 17:00, Golden Apple Cinema 6

Ten-year-old Gholamreza, who lives in a village in northern Iran, needs a bicycle to win a bicycle race and pay off his father´s debt. To get money for the new bicycle, he notices a prize for teaching an illiterate person how to read and write, but there aren´t any illiterate people in the village except a 90-year-old bad tempered woman who does not want to learn anything. Iran, 2018, 78 min Director: Amir Mashhadi Abbas Section: International Competition of Feature Films for Children | Festival Gala May 27, 2019, 14:30, Golden Apple Cinema 6 May 28, 2019, 08:50, Golden Apple Cinema 4

Amir Mashhadi Abbas about DOUCH:

“Being a hero doesn’t mean having the power to obtain and collect“ Two boys are competing in a bicycle race. Time and time again, Gholamreza and his classmate Karim challenge each other, racing their bikes along the railroad track. Gholamreza hardly stands a chance against his strong classmate, and moreover he does not even have a proper bike. He dreams of buying a shiny new bicycle, like the one his father promised him. That dream grows into a mission that tosses all his routines and puts the honour of his family at stake. In DOUCH, a film about pushing your boundaries, director Amir Mashhadi Abbas takes his audience to a small town community. Like many Iranian films, DOUCH offers us a glimpse into village life. People living in the villages often have very different needs from those living in the cities. Their lives are defined by the environment they’re living in, and by the nature – beautiful and green like in the north of Iran. Often they’ll have a delicate soul, but they are diligent and strong-willed, due to the rough mountain paths they have to follow to make their way home. i wanted to introduce the audience to the vigorous but delicate nature of these people. The daily hardships of life (among the woods, rocky mountains, rivers, fog and clouds) create a dreamlike but yet credible setting. Getting a bicycle is Gholamreza’s ultimate dream.

That is what you see in the first layer of the film. But in a more implicit layer, even more important for the boy is to beat Karim in a competition. There is a storyline about an unpaid debt that Ghomamreza’s father owes to Karim’s father. That’s why Gholamreza bets his classmate, and Karim accepts the bet for two reasons: – he enjoys the excitement of their competition. – at school Gholamreza seems to be invincible as the best student. But in this bicycle competition, maybe Karim can finally beat him, as Gholamreza doesn’t even have a proper bike.

times they show nothing but love and understanding for one another (“I’m proud to have a son like you“).

Due to budgetary problems, Gholamreza’s father can’t keep the promise he makes to his son. Being just a child, the boy can’t understand how his father has other financial priorities. He has learned from his parents to always keep his word; his entire understanding of polite and correct behaviour is based upon that. To prevent his father from being humiliated in front of his family, Gholamreza can’t even tell who was the winner of the racing contest. The most important thing in this family is to respect and help one another. Gholamreza does so by winning the race, father does so by providing his family with a home, while mother is bearing the hardships, working hard to contribute to this endeavour. They all care deeply for their familymembers. There’s a lot of cycling scenes in the film. How did you record them?

We took considerable trouble for capturing these shots. I refused to use stuntmen, as that could harm the true spirit of this film. We decided to use simple shooting facilities but to use them in a creative way. Like for instance attaching the camera to a car. In the film industry today, technical tools like VFX can be used whenever you need them to create a certain atmosphere. Film facilities in Iran are not in line with the worldwide standard. Since we do not have digital robots at our disposal, we use our creativity. Even when facing obstacles, we could always get the desired shots with the help of our qualified crew. The two boys in the film are showing a lot of persistence. Where do they find the strength not to give up?

People all over the world have different moralities, but there is one thing that all human beings have in common: everybody acts with the intention to reach a certain goal; that is the fuel that keeps our motors running. Just like all other people, Iranians dedicate most of their

time to making their wishes come true. But among all other human qualities, there’s two things that are very important for every Iranian: fulfilling your promises, and helping someone whenever you’re supposed to help, even if the sacrifices would be huge. It isn’t my intention to shower my fellowcountrymen in compliments, but these two assets are very true, and they’re wonderful. Since Gholamreza and Alireza have promised to help each other, they won’t give up. We casted our actors from the children from the village. We spent many days preparing the film together with them, and we somehow implemented the story into their real lives. In that way their mutual friendship was intensified. The two main actors had never met before, but they got so deeply involved in the story, that by the end of the shooting they felt as if they had known each other for years. Since both of them share the same village background, my plan worked out well. Gholamreza has an interesting relationship with his parents. Sometimes he blames them (“My dad doesn’t keep his promises!“), some-

In your film we see old people teaching the young ones, and young people teaching the elderly.

Through our culture and myths, Iranians have a particular understanding of heroism. Being a hero doesn’t mean having the power to obtain and collect, in fact it means having the courage to sacrifice and donate, to be generous. Our heroes are used to teaching their morals through advising, which you can tell from Iranian stories, anecdotes, and proverbs. In our culture it doesn’t make a difference whether the young generation teaches the older ones, or vice versa. The main point is: when you are able to teach others, do so.

Vitello is a boy with lots of appetite, energy and drive. He lives alone with his mum in a town house. Vitello is not the type who gets bored easily. He has friends, the mall and lots of great ideas to be tested and examined – life is okay! But Vitello misses having a dad in his life. He doesn't know his dad and his mum isn't a great help there. So Vitello goes out to search for one. ABE United States of America, Brazil, 2019, 85 min Director: Fernando Grostein Andrade Section: International Competition of Feature Films for Youth May 27, 2019, 15:10, Golden Apple Cinema 2

Abraham Solomon-Odeh“Avram“ to his Israeli-Jewish maternal family, Ibrahim to his Palestinian-Muslim paternal family, and Abraham to his Brooklyn parents prefers to be called Abe. A 12year old with a passion for cooking, Abe is tired of mediating between his politically-at-odds family. When he meets Chico, an Afro-Brazilian chef with a fusion restaurant, things get cooking and Abe wonders if the flavors of his grandparents´ homeland might be the catalyst that brings his family together. FIG TREE Ethiopia, France, Germany, Israel, 2018, 93 min Director: Aäläm-Wärqe Davidian Section: Panorama May 27, 2019, 19:00, Golden Apple Cinema 5 May 29, 2019, 21:30, Golden Apple Cinema 5

Can you explain the title to us?

Considered the tension in Gholamreza’s home, his father forbids him to use the word ‘bicycle’ any longer. That is why Alireza and Gholamreza use the word ‘Douch’, which is short for Docharkheh (bicycle), like ‘bike’ instead of ‘bicycle’. It’s a type of abbreviation that is commonly used and that should keep them safe in case their father might overhear them.

Sixteen-year-old Jewish Mina is trying to navigate between a surreal routine dictated by the civil war in Ethiopia and her last days of youth with her Christian boyfriend Eli. When she discovers that her family is planning to immigrate to Israel and escape the war, she weaves an alternate plan in order to save Eli. But in times of war, plans tend to go wrong. Davidian´s coming of age film debut film is based on her childhood memories of a civilwar-torn Ethiopia.

Profile for zlinfest

Zlínská festivalová revue 2705  

Zlínská festivalová revue 2705  

Profile for zlinfest
Advertisement