Dvě nové hvězdy na Chodníku slávy budou letos patřit půvabným dámám českého filmu Klára Issová a Anna Geislerová. To jsou jména dvou oblíbených českých hereček, které budou nesmazatelně vyryta na kamenné dlaždice zlínského Chodníku slávy. Jejich slavnostní odhalení proběhne dnes v 16 hodin před Velkým kinem. Historie společného projektu Nadačního fondu Kapka naděje a Zlín Film Festivalu sahá až do roku 2006. Letos se organizátoři rozhodli věnovat hvězdy dvěma významným českým herečkám, jejichž filmová kariéra započala již v útlém věku. Anna Geislerová se nesmazatelně zapsala v pouhých čtrnácti letech do československé filmové historie hlavní rolí v debutu Filipa Renče Requiem pro panenku, který se navíc natáčel přímo ve Zlíně. Pro Kláru Issovou byla zase osudovou v šestnácti letech její první filmová role v černé komedii režiséra Saši Gedeona Indiánské léto, za níž byla nominována na Českého lva.
Klára Issová: Vy jste pravidelným hostem Zlín Film Festivalu a patříte už téměř do festivalové rodiny. Letos ale bude návštěva trochu jiná, mnohem slavnostnější. Přijedete si totiž odhalit svoji hvězdu na zlínském Chodníku slávy. Co Vás jako první napadlo, když jste se o hvězdě s Vaším jménem dozvěděla? Měla jsem velkou radost. Přišlo mi to moc milé a potěšilo mne to. A tak bych ráda i touto cestou chtěla všem z festivalu moc poděkovat za takovou přízeň. Těším se na další setkání, filmy a celou atmosféru města. Kousek odtud, na Slovácku, jste nedávno natá-
kdo pozná na ulici, tak řekne: „Jé, Panenka Marie.“ Je ještě nějaká pohádková postava, kterou byste si někdy ráda zahrála? Konkrétní postavu vysněnou nemám, ale je pravda, že v pohádkách bych chtěla hrát víc. Pohádky mám velmi ráda a často si doma nějakou pustím. Je v nich vždy ukryta nějaká hluboká pravda a ponaučení. Děti se skrze pohádkové příběhy učí férovosti a dospělák si připomene, co je opravdu v životě důležité.
Anna Geislerová:
čela nový film Tichý společník, který měl v červnu premiéru. Jak se Vám natáčelo na slováckých Kopanicích, ve vesnickém prostředí a také s místními „neherci“? Bylo to naprosto krásné natáčení a něčím mi to připomnělo i vznik filmu Indiánské léto, který se točil v podobném duchu. Bylo to takové obyčejné, s obyčejnými lidmi o obyčejných lidech, kteří mají svou hloubku, již navenek neukazují. Z lidí jsem cítila vřelost a také to, že si užívají být spolutvůrci filmu. Bylo to dojemné. Z filmu mám radost, protože je takový jiný. A nelze nezmínit „vlčnovské koláčky“, to bylo asi největší blaho. (smích) Jsme na dětském festivalu, tak nejde nezeptat se na pohádky. Vy jste prý na začátku své herecké kariéry pohádkové role prince-
zen odmítala a spíše jste vyhledávala zajímavější herecké výzvy. Kdy se to zlomilo? To máte pravdu. Zlomilo se to, když mi nabídli princeznu, která byla takový rebel. Uteče z domu, protože si nechce vzít muže, kterého jí vybrali. To se mi líbilo, že to není ta „jemná“ princezna. Kdosi mi totiž po premiéře Indiánského léta řekl, že budu hrát jen princezny, a to jsem nechtěla. Já sama mám v sobě kromě jiného také hodně kuráže, i když není na první pohled patrná, a nechtěla jsem, aby mne hned na začátku kariéry takto zaškatulkovali. Nakonec jste si zahrála v šesti pohádkách, například O svatební krajce nebo v oblíbené pohádce Královský slib. Jsou role princezen obecně jednodušší? Nejsnáze se mi hrála právě ta rebelka ve Svatební krajce. Ale neřekla bych, že je to
„Vyrábíme pro nejlepší, podporujeme nejmenší“
snazší. Za každou postavou princezny je ukryt jiný charakter. Někdy je to rozmazlená holka, někdy holka, co musí překonat nějaké překážky, prokázat, že je odvážná, nebo se něčeho vzdát pro dobro ostatních… Za každou korunkou je ukryta lidská bytost se svými slabostmi i silnými stránkami a vždy je potřeba vytvořit postavu opravdově, aby byla uvěřitelná. V pohádce Anděl Páně jste ztvárnila krásnou roli Panny Marie. Jak jste se cítila v této roli? Moc hezky. Jirka Strach chtěl, aby z ní byla cítit mateřskost, ale i ta zdravá přísnost. Ona je tím krkem, který hýbe hlavou… A být ve společnosti tolika úžasných herců při natáčení, to bylo také moc fajn. Je pravda, že toto je asi postava, se kterou mne mají lidé nejvíce spojenou. Většinou, když mě ně-
Jaké to je mít svoji hvězdu na Chodníku slávy? Co Vás jako první napadlo, když jste se dozvěděla, že nová hvězda ponese Vaše jméno? Mám z toho obrovskou, upřímnou a ješitnou radost! Takhle jsem si život hereček představovala, když jsem byla malá.
Jaký vztah máte ke Zlínu? Před dvěma lety jste u nás na festivalu byla v roli předsedkyně poroty, tentokrát si přijedete pro svou hvězdu. Co se Vám jako první vybaví, když se řekne Zlín? Vždycky si říkám, jak se může tak krásné a laskavé město jmenovat Zlín… Všechno je tu „hodné“. a mám se Zlínem spojené nekonečné množství vzpomínek. Začíná to natáčením Requiem pro panenku. Hodně vzpomínek se pak pojí s hotelem Moskva – ten mám opravdu v sobě. Máte za sebou úspěšný rok, kromě biografických rolí Boženy Němcové a Olgy Havlové jste se objevila také v seriálu z lékařského prostředí, navíc jste nedávno točila i v Liverpoolu.
Generální partner 61. Zlín Film Festivalu
Který z projektů byl pro Vás nejnáročnější? Božena byla opravdu náročná. Psychicky, fyzicky, časově… Ale já miluju těžké věci, takže to je vlastně plus. A točit v době pandemie v zahraničí byla taky docela výzva. Film Havel a minisérii Božena jste točila současně. Jaké to bylo střídat mezi sebou tak náročné role? No, bylo to náročné a pestré… Která z těch dvou významných žen Vám byla osobně blíže? Obě mi přirostly k srdci a to, co je paradoxně nejvíc spojuje, je jejich největší odlišnost. Nemůžu vybrat jednu – jsou moje obě dvě. Když jsme u těch hvězd, konečně jste si zahrála v pohádce, která se Vám dlouho vyhýbala. Ve vánoční pohádce jste zářila jako hvězda Proxima. Měla jste radost, že Vás konečně obsadili? No to byl splněný sen! Téměř třicet let kariéry a žádná role v pohádce... Samozřejmě počítám, že jsem se na čtyři vteřiny zjevila v pohádce Anděl Páně a ve Fantaghiro hrála královnu elfů, ale větší pohádkový prostor se neobjevil. Až teď Proxima. Proxima nebyla zrovna kladná pohádková postava. Jak se Vám „žárlivá záporačka“ hrála? Báječně! To je radost zahrát si záporáka. A já jí rozuměla. Člověk dokáže za život vstřebat a prožít tolik emocí a situací, že stačí sáhnout do kapsičky… Byla to velká zábava. A hlavně tam byla neskutečně vtipná sestava kolegů. Láska! Celé rozhovory na www.zlinfest.cz/rozhovory
2
Zlín Film Festival
FILM DNE: POSLEDNÍ FILMOVÉ PŘEDSTAVENÍ (2020) Indie, 2020, 100 min Režie: Pan Nalin Sekce: Panorama Hrajeme: Pondělí 13. září 2021, 18.30, Golden Apple Cinema, sál 3 Devítiletý Samay žije v odlehlé indické vesnici. Jeho první zkušenost s promítáním filmu mu naprosto učaruje. Každý den chodí do kina, kde zhlédne několik filmů, a dokonce se spřátelí s promítačem, který jej výměnou za obědy nechá dívat se zdarma. Když však kino přejde z 35 mm filmu na digitální, Samay udělá se svými kamarády všechno pro to, aby si sestavili vlastní filmový projektor.
Je však profese filmaře „slušnou“ profesí? Samayův otec si to nemyslí. V posledních dvou desetiletích se situace v Indii díky dopadům kapitalismu výrazně změnila. Nicméně v oblasti, kde jsme POSLEDNÍ FILMOVÉ PŘEDSTAVENÍ natáčeli, žije mnoho lidí, kteří sice indické filmy zbožňují, ale nikdy by své děti nenechali do filmového průmyslu vstoupit, minimálně své dcery by určitě odrazovaly. Mnozí stále věří, že svět filmu je omamný svět plný nemorálních lidí, sebevražedných kauz a sexuálního obtěžování, a především obrovské chamtivosti po slávě a bohatství. Na Samaye má omamný účinek i světlo promítacího stroje. Element „světla“ mě okouzlil daleko před tím, než jsem objevil kouzlo filmu.
KAPITÁNI ZE ZÁTARI (2021) Egypt, 2021, 75 min Režie: Ali El Arabi Sekce: Panorama Pondělí 13. září 2021, 16.00, Golden Apple Cinema, sál 3
Dva nejlepší přátelé Mahmoud a Fawzi žijí v uprchlickém táboře Zaatari v Jordánsku. Na pozadí obtížné reality každodenního života mají sen stát se profesionálními fotbalisty. Ač žijí v otřesných a stísněných podmínkách, neztrácejí naději a každý den pilně trénují. Jejich šance splnit si sen přichází ve chvíli, kdy se objeví zástupci světově proslulé sportovní akademie.
Režisér Pan Nalin o filmu POSLEDNÍ FILMOVÉ PŘEDSTAVENÍ „Nádraží, kam nikdo nejezdí“ Musíte film opravdu milovat, abyste se stali filmaři? Pokud ano, pak Pan Nalin – režisér snímku POSLEDNÍ FILMOVÉ PŘEDSTAVENÍ – musí být naprostý filmový maniak. Tedy soudě podle lásky ke kinematografii, která v jeho příběhu na diváka dýchá v každém záběru. Od chvíle, kdy se devítiletý Samay zamiluje do filmu, nevynechá ani jeden den, aby se tajně nevplížil do kina. Tato „posedlost“ filmem se přenese i na jeho partu kamarádů a společně se pokusí sestrojit promítací stroj. Samayův otec, který vlastní malý čajový stánek na místním nádraží, však není ze synových plánů zrovna nadšen, a tak hoch musí strpět několikero bití, které jej má z jeho slabosti pro film „vyléčit“. Ve filmu POSLEDNÍ FILMOVÉ PŘEDSTAVENÍ zavítáte do kina na indickém venkově, kde jsou skandující a tleskající diváci aktivními účastníky každé projekce. Pan Nalin říká, že filmy jsou pro lidi od počátku prostorem pro snění, tedy jistým „útěkem z reality“, a tato myšlenka je platná všude – ať už v pouštích Rádžastánu, ve vysokém Himálaji, nebo na tropických plážích Kéraly a Tamilnádu.
Nenechte si ujít na filmovém plátně
Běžně jsem bombardoval své rodiče otázkami jako: „Odkud je světlo?“ „Kdo jej vytváří?“ „A kam mizí v noci?“ Když jsem pak ve škole konečně pochopil, jak vzniká světlo, stín, odraz i lom, rozhodl jsem se to ignorovat, abych o tento aspekt tajemnosti nepřišel. Dobrodružství Samaye a jeho party jsou částečně autobiografická. Tam, kde jsem vyrostl, byla jen samá rozlehlá pole a nekonečné horizonty. Naším jediným spojením s vnějším světem byla, tedy kromě vlaků, letadla vysoko nad našimi hlavami. Moje matka byla navíc výborná kuchařka. Můj otec postupně přicházel o všechno a byl čím dál chudší – půdu, krávy a nakonec i dům mu sebrali jeho vlastní bratři a jediné, co mu zbylo, byl malý krámek s čajem na odlehlém nádraží, kam zavítal málokdo. Do svých osmi jsem nikdy v kině nebyl. Film začíná a končí poctou největším indickým hercům a režisérům z celého světa. Jak bych jako největší filmový nadšenec pod sluncem mohl nevzdat hold filmařům, kteří můj život i práci tolik ovlivnili? Do filmové úpravy POSLEDNÍHO FILMOVÉHO PŘEDSTAVENÍ je zakomponována řada nepatrných poct, ale pokud nejste vyloženě kinofil, tak si jich možná nevšimnete. Ale jsou tam. Pocházejí všechny klipy ve filmu z původních indických filmů? Ano, určitě. Ty filmy mají ryze „bollywoodské“ kořeny. Jsou jako masala pokrmy, ve kterých se mísí veškeré koření – je tam špetka dramatu, akce, romantiky, hudby, zpěvu, melodramatu, komedie a také skutečných indických megahvězd. V jedné scéně dokonce Samay sní o tom, že skočí do kupy celuloidu. Nalin: Tato scéna se točila úplně bez jakýchkoli vizuálních efektů. Můj tým posbíral celuloidový 35mm film po celé Indii. Byla to obrovská výzva, protože většina filmových kopií byla zničena
ze stejné odlehlé části státu Gudžarát, kde jsem vyrostl i já. Chtěl jsem se tak ujistit, že budou mít přirozeně správnou gestikulaci, dialekt i stejnou zkušenost s dospíváním pod širým nebem uprostřed rozlehlých pustin. Ty děti pocházejí ze skromných rodin, což znamená, že jsou zvyklé nic nemít a používat vlastní invenci. Role Samaye byla pro devítiletého kluka, který téměř nikdy nebyl v kině, opravdovou výzvou. Se štábem jsme museli projevit velkou dávku trpělivosti. Koneckonců na bedrech Bhavina ležela tíha téměř celého filmu. před deseti lety a ty, které zůstaly, jsou v archivech. Trvalo nám téměř osm měsíců, než jsme jednotlivé kotouče jeden po druhém našli a nakonec i poštou obdrželi. Při zkoušení této scény jsme si uvědomili, že její natáčení představuje velké nebezpečí. Hrany filmu jsou ostré jako břitva, takže nesprávný způsob dopadu na ně by mohl způsobit hluboké rány. Náš dětský herec Bhavin Rabari ale scénu zvládl skvěle – a to ne jednou, ale hned pětkrát! Samayho vztah s matkou se diametrálně liší od jeho vztahu k otci. V Indii jsou matky většinou vstřícnější, citové pouto matky se synem je tu velmi silné. Nicméně bití, které Samay zažívá ze strany svého otce, není vůbec běžné. Obřad přípravy jídla má ve filmu až punc posvátnosti. Přesně takhle vařila moje matka. Oba moji rodiče projevovali neskutečný talent v kuchyni a moje sestra i bratr jej zdědili. Za mého dětství se doma každý den diskutovalo jen jedno téma – jídlo! Během oběda se řeč vždy stočila k tomu, co bude k večeři, pak k snídani, ke svačině atd. Ve filmu zazní píseň se slovy „on je prostě frajer“. To platí i pro Vašeho hlavního herce Bhavina Rabariho (v roli Samaye). Bhavin je velký frajer! Během castingu byla jedna věc jistá – děti musely pocházet
Příběh je zasazen do začátku nové éry, kdy je promítací stroj nahrazen počítačem, vlak ve vesnici už nestaví... Život je definován nestálostí všeho kolem nás. Samayovo jméno samo o sobě znamená „čas“. Všichni jsme, ať už v dobrém, či ve zlém, součástí nezastavitelné mašinérie kapitalismu. Čas již není na straně lidstva a současná pandemie, lesní požáry, povodně, zemětřesení... to jen dokazují. Ve jménu pokroku jsme na sobě samých spáchali příšerné zločiny. Zdá se, že pokaždé, když se snažíme o pokrok, nakonec skončíme o krok zpět a tento zpětný chod lze pozorovat všude na planetě. Ve Vašem filmu zazní: „Abyste se něčím v životě stali, musíte se naučit anglicky a opustit tuto vesnici.“ To platí jak pro mě, tak i pro milion dalších dětí. Na vesnici máte nulové příležitosti, pokud zrovna nevlastníte půdu, nejste průmyslník či politik. A zjevně to platí i pro mnoho afrických zemí. A musí být budoucí filmař také takový nezbeda jako Samay? To ne, musíte hlavně vyprávět příběh! A k tomu je nutné, aby z vás vyzařovalo určité světlo, bez ohledu na věk či pohlaví. Pouze toto světlo dává vzniknout dvěma nástrojům potřebným pro vyprávění příběhu – uvědomění a probuzení.
SUPERSESTRY! (2020) Norsko, 2020, 77 min Režie: Arild Østin Ommundsen, Silje Salomonsen Sekce: Mezinárodní soutěž celovečerních filmů pro děti Pondělí 13. září 2021, 16.30, Golden Apple Cinema, sál 4
Devítiletá Vega a její neposedná pětiletá sestra Billie se vydávají na noční výpravu norskými lesy. Dlouho očekávaný výlet s sebou totiž nepřináší jen samá úžasná dobrodružství a pocity štěstí. Ve chvíli, kdy spadne tatínek do horské trhliny a s vyvrtnutým kotníkem se mu nepodaří dostat nahoru, musí Vega a Billie sehnat pomoc. Cesta je pro ztracené dívky zpočátku velkým oříškem, ale díky kouzelným a tajemným setkáním v lese si nakonec svou misi dokonale užijí! Se strachy a obavami si statečně poradí, objeví své superschopnosti, ale hlavně si jsou navzájem obrovskou oporou! VALENTINA (2020) Brazílie, 2020, 95 min Režie: Cássio Pereira dos Santos Sekce: Mezinárodní soutěž celovečerních filmů pro mládež Pondělí 13. září 2021, 19.30, Golden Apple Cinema, sál 5
Valentina by si přála, aby jedinou komplikací jejího života bylo balení hezkých kluků a falšování občanky pro vstup na diskotéky. Místo toho čelí tato transgenderová dívka v Brazílii velkému sociálnímu stigmatu a byrokratickým překážkám. Její maminka se jí snaží nelehkou cestu ulehčit a být jí neochvějnou oporou. Společně se přestěhují do města, kde je nikdo nezná a neví, že Valentina je transka. Ta zde rychle najde přátele i porozumění v sympatickém gayi a těhotné počítačové hackerce. Na jednom divokém alkoholovém večírku se však přátelé rozdělí a Valentina zůstává sama napospas někomu, kdo vyhrožuje, že zveřejní její tajemství. V aktuálním a mimořádném filmovém dramatu však nebývale zralá a odhodlaná Valentina převálcuje s podporou svých přátel každého hejtra.
ZLÍNSKÁ FESTIVALOVÁ REVUE V. Vydává FILMFEST, s.r.o., jako oficiální noviny 61. Zlín Film Festivalu – Mezinárodního festivalu pro děti a mládež. Redakční rada: Kateřina Martykánová, Hana Bednářová, Markéta Pášmová, Jaroslava Hynštová, Jarmila Záhorová. Grafické zpracování: Studio 6.15, s. r. o., Studio reklamy, s. r. o., DTP: Petr Pelíšek. Tiskne VLM, a. s., tiskárna Novotisk Olomouc.
Zlín Film Festival Nenechte si dnes ujít
Speciální prolínání Sad Svobody, 10.00 Interaktivní prezentace Českého hnutí speciálních olympiád.
FESTIVALOVÁ ATMOSFÉRA
Autogramiáda OZC Zlaté jablko, 16.30 Autogramiáda festivalových moderátorů
Festival Café Náměstí Míru, 15.00 Od 15 hodin posezení Vladimíra Kroce s Vendulou Pizingerovou a Janem Fišerem (Kapka naděje). Od 15:30 bude hostem rektor UTB Vladimír Sedlařík. Chodník slávy Velké kino, 16.00 Odhalení hvězd herečkám Kláře Issové a Anně Geislerové společně s Nadačním fondem Kapka naděje.
3
Malování na chodníku Velké kino, 16.30 Nejstarší doprovodná akce zlínského festivalu. Červený koberec Kongresové centrum Zlín, 18.00 Dnes se po červeném koberci projdou Klára Issová, Jan Nedbal, Vendula Pizingerová a další filmové delegace.
Hollywoodský producent Bill Gerber převzal Cenu prezidenta festivalu.
Jelen Náměstí Míru, 18.00 Koncert ke 20. výročí Univerzity Tomáše Bati.
DNES V LETNÍM KINĚ: AKČNÍ FILM BLACK WIDOW
Nepropásněte filmové delikatesy na velkém plátně naservírované pod noční oblohou. Dnes večer se můžete těšit například na Scarlett Johansson alias Black Widow, která se po dekádě v Marvel Cinematic Universe konečně dočkala svého prv-
Filmové melodie v podání Filharmonie Bohuslava Martinů přijel osobně uvést O. Soukup.
ního sólového dobrodružství. To však bude úplně jiné, než jaké doposud poznala. Skupina velmi nebezpečných lidí odhalila její už téměř zapomenutou minulost, a proto se musí vydat na cestu napříč celým světem, zatímco je pronásledována Taskmaste-
Na autogramiádě ve Zlatém jablku se podepisovala herečka Klára Issová.
rem – neúprosným zabijákem, jehož jediný úkol je zničit Black Widow. BLACK WIDOW (2021), USA, 2021, 134 min Promítáme od 20.00, Letní kino, nám. T.G.M. Vstup zdarma
Young Star Oskar Hes společně s prezidentem ZFF Čestmírem Vančurou zasadil svůj strom do festivalové aleje.
vývoj, výroba a prodej obráběcích strojů
4
Zlín Film Festival
DRAŽBA FILMOVÝCH KLAPEK VYNESLA REKORDNÍCH 2,752 TISÍC KORUN Aukce umělecky ztvárněných klapek je na Zlín Film Festivalu nedílnou součástí nedělního programu. Letos se klapky ve zlínském Kongresovém centru dražily už po čtyřiadvacáté. Všech 125 výtvarných děl našlo své nové majitele a celkový výnos aukce dosáhl rekordní výše 2 752 000 Kč. Největší zájem byl o klapku Jaroslava Němečka „Teskně hučí Niagára“, která byla prodána za 111 000 Kč. Z výtěžku jsou finančně podporovány projekty mladých filmařů prostřednictvím Nadačního fondu FILMTALENT Zlín. Kristián Kodet, Iva Hüttnerová, Kateřina Miler, Boris Jirků, Jaroslav Němeček a další známí výtvarníci se letos zapojili do projektu Salonu filmových klapek. Na aukci, která se konala v rámci doprovodného programu Zlín Film Festivalu v neděli 12. září, byl o klapky nebývalý zájem. Úspěšně bylo vydraženo všech 125 nabízených klapek. U dražitelů se s největším ohlasem setkaly „Teskně hučí Niagára“ Jaroslava Němečka (111 tisíc Kč), „Námluvy“ Kristiana Kodeta (87 tisíc Kč), „Uleť odtud se mnou“ Deteliny Christovy Kožucharovy a „K. Zeman
Rule“ od Dvytexe (obě po 67 tisících Kč). Z výtěžku aukce jsou podporovány filmové projekty studentů filmových škol a dalších mladých tvůrců. O finanční podporu se u Nadačního fondu FILMTALENT ZLÍN můžou ucházet autorské snímky hrané, animované i ty pohybující se na hranici dokumentu. Od roku 1998 tak podpořil z výtěžku aukce klapek více než 350 audiovizuálních a vizuálních projektů částkou přesahující 30 milionů korun. Řada z těchto filmů získala ocenění na domácích i zahraničních festivalech, v roce 2021 to byl mj. úspěch snímku Rudé boty studentky FAMU Anny Podskalské, který jako jediný zastupoval Českou republiku v soutěži v Cannes. Letos Nadační fond FILMTALENT Zlín vybíral z 85 projektů tvůrců z FAMU, Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, MICHAEL – SŠ a VOŠ reklamní a umělecké tvorby, FAMO, Slezské univerzity v Opavě a dalších škol. Podpořeno jich bylo 31, a to částkou 1 710 000 Kč. Zbytek výtěžku bude převeden do příštího ročníku projektu. Za celou historii Salonu filmových klapek bylo vydraženo 2 749 umělecky ztvárněných klapek a cel-
kově vynesly již 40 989 000 Kč. Nejúspěšnější je stále klapka Libora Vojkůvky „Touhy plná, klapka rozevřená“, kterou zájemce v roce 2008 zakoupil za 199 tisíc korun. Kompletní kolekce je k vidění na webu salonfilmovychklapek.cz, který obsahuje přehled všech klapek ze všech 24 ročníků Salonu, navíc přidává informace o jednotlivých autorech a další zajímavosti.
Spisovatel a scenárista Vladimír Körner: Režisér Vláčil mi dal tu nejlepší školu Jeho historické romány patří k tomu nejlepšímu v české literatuře druhé poloviny 20. století. Filmy, které byly podle jeho scénářů natočené, se zapsaly do zlatého fondu naší kinematografie. Legenda scenáristiky, významný prozaik, který je spolupodepsán například pod Vláčilovými snímky Údolí včel nebo Adelheid. To je Vladimír Körner (1939), který bude dnes hostem Zlín Film Festivalu. Setkat se s touto literární legendou můžete v 19 hodin v parku Komenského. VLADIMÍR KÖRNER, LEGENDA ČESKÉ LITERATURY A SCENÁRISTIKY Pondělí 13.9.2021, 19.00, park Komenského, Dům ČT, stage Beseda filmového a literárního kritika Jana Lukeše s legendou české literatury a scenáristiky.
Pane Körnere, nedávno jste oslavil osmdesátku. A říkal jste, že s psaním definitivně končíte, protože Vám došly pásky do psacího stroje. Opravdu jste od té doby k psacímu stroji nesedl a nic nenapsal? Je to pravda, ale není to jen otázka pásky do stroje. Jde o to skončit v pravý čas. Mně už to v poslední době moc nešlo a také není doba na moje psychologické a pesimistické příběhy. A jiné neumím.
Neplánujete ani sepsat autobiografii? Váš životní příběh by sám o sobě vydal na román. Já mám hodně nabídek na paměti, dokonce velmi finančně výhodné. Ale ty paměti by byly o lidech, kteří už nežijí. Spíš by se to jmenovalo pomluvy. Byla by to sbírka vybraných jedů. Zatím se na to nechystám. Některá tajemství si má člověk nechat pro sebe. Do jaké míry jsou Vaše díla autobiografická? Do kterého díla jste vložil největší kus svých vzpomínek a prožitků? Samozřejmě v každém je něco. Možná v těch prvních toho bylo víc. To je, jako když se ptali Tolstého, a on odpovídal, že to v jeho případě byla Anna Karenina. Pro mne byl možná nejbližší „Oklamaný“, kterého ilustroval můj skvělý přítel Oldřich Kulhánek. S ním jsme měli připravenou reedici knížky Písečná kosa. Bylo to už připraveno k sazbě, na křídovém papíře, ale napravení komunisti ve vydavatelství Spisovatel ten tisk zrušili. Byl konec. Sepsal jste desítky románů a filmových scénářů. Kým se ale cítíte být víc? Spisovatelem, nebo scenáristou? Jsem vyučený scenárista, dramaturg. Literatura má ukázat, že to umím, je to pojistka proti režisérům. Původně jsem napsal asi jen tři romány, ostatní jsou scénáře. ´
6. Festivalový půlmaraton MONET+ Zlín zná své vítěze Půlmaraton 20,097 km Nejrychlejší muži: Martin Kučera 1:15:23 Ladislav Suk 1:15:29 Pavel Šedík 1:15:53 Nejrychlejší ženy: Petra Poučová 1:29:48 Silvie Zvonková 1:34:29 Jana Žaloudková 1:36:22
Čtvrtmaraton 10,5 km Nejrychlejší muži: Jiří Červenka 40:29 Petr Hubík 42:50 Jiří Marek 43:25 Nejrychlejší ženy: Petra Dvořáková 45:22 Zuzana Koudelková 48:25 Veronika Doleželová 49:04
700 Info 220 311
a Leo jízdenk Máte za sebou řadu filmových scénářů. Jak velký rozdíl je napsat scénář na základě vlastní předlohy a podle cizího námětu? Podle cizího námětu jsem dělal čtyři filmy (Stín kapradiny, Kukačka v temném lese, Kuře melancholik, Sázka na třináctku). Dobře se adaptuje špatná literatura. Je to otázka stylu, jak kdo umí psát. Pozná se hned, kdo to umí. Jak probíhala spolupráce s Františkem Vláčilem? Byli jste přátelé, ale jak moc si od Vás nechal třeba zasahovat do podoby filmů? Dal na Váš názor? Vláčil mi dal tu nejlepší školu, naučil mě skutečné profesi filmaře. Dal mi víc než filmová fakulta. Díky němu jsem začal psát v obrazech, a to dokonce tak, že
mi diváci vyčítali, že jim chybí obrazy ve filmu, ty, co byly v próze. Na druhé straně se o mně říkalo, že jsem Vlačila zkazil. On si mohl dále točit ty své poetické filmy, ale se mnou se dal na psychologické věci. V době normalizace ale nemohl točit na Barrandově. Poslední film, co jsme spolu dělali, byl snímek Pověst o stříbrné jedli. Ten jsme natočili v tehdejším Gottwaldově. Na festivalu získal Cenu mezinárodní poroty. V sedmdesátých letech vzali Františka Vláčila na Barrandově na milost, mne už ne. Mnoho mých projektů nechali nerealizovaných. S Vláčilem jsme byli velcí přátelé, on byl svědkem na mé svatbě. Smutný byl ale jeho odchod a pohřeb. Nepřišel nikdo z Fitesu, Ministerstva kultury. Bylo tam jen pár kamarádů.
ˇ