Page 1

LIBERECK¯ ZASTUPITEL B EÍ N2 2OOO1 8 0 ZDÁU ¤

Volit či nevolit?

Možná je to tím, že už i my voliči jsme zkušenější a jen tak něčemu neuvěříme. Skandál střídá skandál a obecná nechu z politických excesů se mezi diváky z řad běžných občanů šíří jako mor. Snad je to tím, že řada předvolebních slibů nakonec dodržena nebyla a ukázaly se jen jako dobré marketingové triky na získání hlasů.

Možná je to i tím, že po zvolení řada poslanců ukázala voličům svou pravou tvář a hlavně zájmy. Naše stále ještě mladá demokracie prostě trpí řadou neduhů, které mají její starší sestry ve vyspělejších zemích už dávno za sebou. A přesto znovu zatnu zuby a k volbám půjdu. I já budu letos dlouho váhat, komu vlastně svěřím svůj volební hlas, komu „pomohu“ do poslanecké sněmovny a komu budu alespoň na chvíli věřit, že i tam nezapomene na své předvolební sliby a proklamace. Není totiž zatím jiné cesty, jak lépe spravovat věci veřejné, jak přerozdělovat veřejné finanční pro-

středky a určovat další chod naší společnosti než parlamentní demokracie. Jen velká volební účast dokáže v naší zemi opravdu roz-

kem krize a soubojem mezi skalními příznivci jednotlivých stran a zájmových uskupení. Je dobré vědět, že ani po volbách nemusíme své favority ztratit z očí. Jen málokterý občan pravidelně využívá možnosti „svého“ poslance navštívit a dotázat se, jak pro něho v parlamentu pracuje. Takovou návštěvu vřele doporučuji! Je totiž třeba ukázat politikům, z nichž mnozí po vstupu na parlamentní půdu zcela ztratí kontakt s realitou, že předvolební sliby nemají být chyby. Mgr. Markéta Puzrlová šéfredaktorka občasníku Liberecký zastupitel

hodnout, zda se vydá politicky napravo, nalevo nebo půjde střední cestou. Malá volební účast je zna-

Mám dostatečné zkušenosti, abych mohl věci hodnotit Rozhovor s podplukovníkem v.v. panem Václavem Vránou o sportu a sociálních službách v Liberci Tehdy jste se dostal k armádě?

Jak jste se dostal ke sportu? Sport byl mým koníčkem už od dětství. Hrál jsem závodně kopanou, házenou a zkoušel jsem i jiné sporty. Hlavně jsem však miloval koně a jezdecký sport. A to tak, že jsem po základní škole absolvoval jezdecké učiliště v Kladrubech nad Labem a v Praze – Velké Chuchli. Několik let jsem pak pracoval jako profesionální dostihový jezdec. Jenže na vojně jsem začal nějak mohutnět a sílit, takže bylo po dostihové kariéře.

Ano. Využil jsem tehdejší možnosti nabídky vojenského vzdělání. Tato kariéra ale nebyla moc dlouhá. Po srpnu 1968 se moje názory podstatně lišily od normalizátorů, a tak jsem byl degradován a z armády vyhozen. Za dvacet let jsem pak prošel řadou zaměstnání. V roce 1980 se mi podařilo díky pár dobrým přátelům dostat se na FTVS UK Praha a vystudovat trenérský směr biatlonu. Po listopadu 1989 jsem byl plně politicky a vojensky rehabilitován a bylo mi nabídnuto vrátit se do armády. Byl jsem povýšen do hodnosti podplukovníka a pracoval jsem na úseku armádního sportu. Kdy jste se setkal poprvé s florbalem? Z vážných rodinných důvodů jsem v roce 1994 z armády odešel a vrátil jsem se do Liberce. Tady jsem nastoupil jako učitel TV na základní školu. Tak jsem se také seznámil s novým sportem, florbalem. Dva roky jsem pracoval

s mládeží, pak mi tehdejší prezident FBC Liberec nabídl, jestli bych nepřevzal jako trenér mužstvo mužů, které zrovna „spadlo“ z I. ligy. Byla to v podstatě ode mě dost velká drzost, ale nabídku jsem přijal. Hned v prvním roce se nám podařilo postoupit zpět do ligy a jako nováček se probojovat do play-off. Později jsem se vrátil k mládeži, trénoval liberecké juniorky a juniory. Liberecký florbal letos slavil již deset let své působnosti. Od jeho založení se v něm dodnes angažujete. Tady Vás musím trochu opravit. V roce 2009 oslavil liberecký florbal již 15 let své aktivity a já jsem se mu začal věnovat až v roce 1997. V roce 2008 jsem pak ukončil vlastní aktivní činnost a te vypomáhám již jen nárazově. Působil jste ve výboru pro sport při krajském úřadu a stále také jako člen sportovní komise v Liberci. Jak vidíte podporu sportu pro širokou veřejnost jako člen této komise?

Ano, v předminulých volebních období jsem pracoval v komisi sportu a tělovýchovy při Krajském úřadu v Liberci. Musí říci, že to byla práce velice zajímavá. V komisích pracovali lidé, kteří sportu skutečně rozumí. Bez rozdílu na politickou příslušnost jsme skoro vždy našli shodu ve snaze pomoci krajské nebo liberecké tělovýchově. Také v současném volebním období pracuji v této komisi při MML, ale jsem velice zklamaný. Celá práce komise je degradována jen na kontrolní orgán sportovních akcí, a to bez jakékoli možnosti do něčeho mluvit po stránce odborné. Jak jste se dostal od sportu k pracovníkovi v sociálních službách? Stal jste se ředitelem azylového domu SPERAMUS a později jste také pracoval jako vedoucí osobní asistence. Když jsem se vrátil na podzim roku 1994 do Liberce, měl jsem možnost nastoupit jako učitel tělesné výchovy až od nového školního roku

Vážení čtenáři, po dlouhé zimě je jaro konečně v plném proudu. Poslední měsíce přinesly řadu událostí, které nemůžeme v LZ nechat bez povšimnutí. Začátkem roku řadu z nás konečně dostihla dlouho očekávaná reakce na vydávání občasníku Liberecký zastupitel. V „Pravém zastupiteli“ nabídli jeho tvůrci, včetně primátora Jiřího Kittnera, svůj pohled na život v našem městě a na práci opozice. Ponechme laskavému čtenáři, aby si udělal vlastní obrázek o tom, v jakém městě vlastně žije. Aby se mu lépe přemýšlelo, nabízíme mu k tomu další číslo „Libereckého zastupitele“. Titulní článek je věnován dlouho očekávaným volbám a klade si otázku, zda k volbám vůbec chodit? V úvodním rozhovoru zhodnotíme roli sportu a úroveň sociálních služeb v Liberci očima pana Václava Vrány, vojáka a dlouholetého trenéra libereckého florbalu. U sportu zůstaneme i u rozhovoru s Leošem Škodou, který se zamýšlí nad vztahem sportu a politiky. Celá strana v dubnovém LZ je věnována IPRM. Čtyři autoři, z nichž někteří již dříve neváhali uveřejnit v LZ své názory k plánovaným projektům, připomínají milníky, kterými si projekt prošel, nebo se nad ním zamýšlejí obecněji. Otevřeme téma letiště, mateřských škol, využití areálů ve Vesci a na Ještědu i práci angažovaných občanů ve Vratislavicích nad Nisou a v Kateřinkách. Stalo se smutnou tradicí, že se na stránkách LZ občas loučíme se svými spolupracovníky. Tentokrát nás všechny svým nenadálým odchodem zaskočil Ing. Josef Winter, který do LZ pravidelně přispíval. Vzpomínku na jeho nezapomenutelnou osobnost napsal jeho dlouholetý kolega Stanislav Kolomazník. Příjemné čtení v jarním Liberci vám přeje kolektiv autorů

Pokračování na straně 3

1

www.libereckyzastupitel.cz

Za několik týdnů nás čekají dlouho odsouvané parlamentní volby, které nakonec proběhnou v řádném termínu. Dvacet let po pádu železné opony se nám na pomyslném politickém kolbišti objevila řada nových alternativ ke starým zaběhnutým politickým matadorům. Přesto mám pocit, že je rok od roku stále těžší si mezi nováčky i starými známými vlastně vybrat.

Editorial


Ještěd a Vesec – areály bez využití? Článků kolem mistrovství světa v Liberci se napsalo hodně a jistě jich ještě pár přibude. O dluhu, který zůstal, všichni víme a je velkou otázkou, jak bude tento dluh vyřešen. Nechci se opakovat a rozepisovat o tom, co bylo a co tuto akci provázelo. Můj názor jsem již napsala několikrát. Jako zastupitelku města a občanku Liberce mě více zajímá osud těchto areálů. Byly vybudovány za peníze všech daňových poplatníků a stály stovky milionů. Liberečané si již vesecký areál vyzkoušeli v průběhu celého roku, na ještědských můstcích se toho moc neodzávodilo, i když se zde dá rovněž skákat celoročně. Jako jediné město v republice přitom máme nádherné zázemí k zimním sportům – parkování, restaurace, hotely, dopravu. A nutno připomenout, že náklady na údržbu těchto areálů jsou nemalé.

musí prokousat vším, co s tím souvisí. Zůstane tady spousta nedořešených záležitostí… Já osobně bych byla velice ráda, kdyby se nám podařilo dát dohromady úzký tým lidí, kteří se v zimních sportech pohybují, a ve spolupráci s městem a krajem začít pracovat na účelovém využití těchto areálů. Chceme, aby ještědské můstky chátraly a vesecký areál se rozprodal na parcely? Vždy by to bylo velice jednoduché. Stačí jen konstatovat, že

provoz je drahý a málo využitý, radniční kapsa prázdná a druhá vysypaná, tak na zastupitelstvu seženeme potřebné hlasy a bude po problému. Najděme zase nějakou firmu, která jen sbalí utržené peníze, nebude k sehnání a město jako chudý taka převezme jen vysoké dluhy. Toto opravdu chceme? Já vím, nebude jednoduché zachovat život těmto areálům, ale co je dnes jednoduché? Lenka Halamová Zastupitelka města Liberec

Pravý zastupitel pana primátora Před nedávnem rozčeřila místní mediální vody kritická vlnka, jejíž hřebínek se nemilosrdně otřel o „Pravého zastupitele“. Když pomineme skutečnost, že se pan primátor stydí veřejně přihlásit ke své tiskovině, není to úplně špatný nápad. Zejména „Kancelář na omyly v tisku“ ala Jirotkův Saturnin si najde v našem městě určitě své místo. A vyřádit se může hned na Zpravodaji liberecké radnice a vyvrátit tvrzení z jeho únorového čísla, že netopýr je hlodavec (článek Netopýr na radnici), či uvést na pravou míru článek „Rozpočet města a poplašné zprávy“, kde je použití terminologie ze zákona o rozpočtových pravidlech interpretováno téměř jako trestný čin. Ale dosti legrácek. Ono napsat článek, který je objektivní a zaujme širokou veřejnost, není tak jednoduché, pokud tématem není krádež másla v samoobsluze spáchaná známou osobností. Z běžného českého schématu mi ještě vypadlo láteření na zneužití názvu „Zastupitel“ přizdobené polevou z něčeho ostřejšího, nejlépe žaloby k soudu. Asi nejsem správný Čech, když prohlásím, že mi Pravý zastupitel vůbec nevadí.

Naše čtyřleté období na radnici bude pomalu končit. Na podzim se dozvíme, kdo nás v zastupitelských lavicích vystřídá. O tom, kdo to bude, ale rozhodnou naši občané. Každý nově zvolený zastupitel se

Stalo se totiž něco v našich končinách zcela nevídaného, pokus o komunikaci politika s občanem v jiném než arogantním tónu a chci věřit, že Pravý zastupitel není jen obvyklá vějička před letošním volebním maratónem. Při svém působení na radnici jsem si uvědomil, že politika je především o dojmech a pocitech a právě ony jsou v očích veřejnosti důležitější než rozhodnutí sama. Už se těším, jak předchozí věta bude rozcupována na kousky v dalším čísle Pravého zastupitele. Ale ani sebedelší esej však nezmění fakt, že občan dnes z politiky příliš dobrý pocit nemá a je otázkou, zda zpackanou komunikaci jedny noviny napraví. Ing. Radomil Mrklas Zastupitel města Liberec

Kdy bude míst ve školkách dostatek?

www.libereckyzastupitel.cz

Blíží se květen, měsíc, kdy ve většině libereckých mateřských školách zřizovaných městem proběhnou zápisy. Ze statistiky vyplývá, že oproti loňskému roku může o místo v síti mateřských škol zažádat až o 140 dětí více než loni, celkem 2939. Silné ročníky narozené v roce 2006 a 2007 o sobě začínají dávat vědět. A jak je připraveno město? Od září 2010 bude přes deklarovanou snahu celková kapacita ve školkách navýšena o 50 míst, což není ve stotisícovém Liberci mnoho. Počet míst ve školkách tak dosáhne 2706. Jednoduchým výpočtem zjistíme, že městské školky nabízejí o více než dvě stovky míst méně než bude možná poptávka. Naštěstí máme v Liberci mateřské školy soukromé, které jako zázrakem nabízejí na dvě stovky míst. Zdálo by se tedy, že poptávka by mohla být uspokojena. Zakopaný pes ovšem leží v odkladech školní docházky, které se při současném trendu v Liberci pohybují kolem dvou set za každý školní rok. Tyto děti ve

2

školkách zůstanou, takže jsme v počtech opět na začátku. Určitou nadějí zůstává fakt, že ne všechny statisticky vykázané tříleté děti do mateřské školy nastoupí. Někteří rodiče, kteří jsou doma na rodi-

čovské dovolené s mladším potomkem, si často tříleté dítě ponechají doma až do čtyř let nebo i déle. Nutno podotknout, že jedinou rezervou současného systému v Liberci jsou právě tito rodiče na

rodičovské dovolené. Zatím to byli především oni, kteří pomyslně uvolňovali místa pracujícím rodičům. Současný systém v Liberci také

vůbec neřeší nejnovější trend ve společnosti, který umožnila nedávná změna legislativy. Rodiče mohou čerpat dvouletou rodičovskou dovolenou, kterou řada z nich i z finančních důvodů využívá. Systém mateřských škol však není na tuto změnu připraven. Do školek jsou přijímány dle zákona děti, které „zpravidla“ dovršily tři roky. V případě volné kapacity ve školkách, by se mladší děti daly umístit. Při současném nedostatku míst jsou umisovány jen zcela výjimečně. Jediné liberecké jesle při kapacitě 35 míst pak nemohou poptávce zdaleka vyhovět. Škoda, že se přes deklarovanou snahu náměstka Ondřeje Červinky (ODS) počet míst v libereckých školkách jen ztěžka vyrovnává se současnou demografickou křivkou. Je to důkaz toho, že ve volebním období, které letos na podzim končí, mělo současné vedení města nakonec přeci jen jiné, zřejmě důležitější priority. Mgr. Markéta Puzrlová Členka školského a finančního výboru Statutárního města Liberec


Mám dostatečné zkušenosti, abych mohl věci hodnotit Rozhovor s podplukovníkem v.v. panem Václavem Vránou o sportu a sociálních službách v Liberci Pokračování rozhovoru ze strany 1

1995/1996. Protože jsem se nechtěl zařadit do armády nezaměstnaných, tak jsem nastoupil jako sociální pracovník do nového, právě se otvírajícího libereckého azylového domu. Byla to práce velice zajímavá, a tak když byl o tři roky později vypsán konkurz na nového ředitele azylového domu, přihlásil jsem se. V této funkci jsem pak pracoval až do svého odchodu do důchodu v roce 2007. V témže roce jsem pomáhal stabilizovat práci osobní asistence v MCU

v Koloseu. Tehdy tam došlo k hrubým pracovním chybám tehdejší vedoucí osobní asistence a ta musela místo okamžitě opustit. Myslíte si, že město Liberec nabízí kvalitní zázemí a služby pro naše seniory, občany zdravotně postižené a sociálně slabé? Domnívám se, že více jak desetileté zkušenosti v řídících funkcích v sociálních službách mi snad dávají právo se k těmto otázkám vyjádřit. Já osobně vidím v této oblasti více nedostatků než předností. Jedním ze

základních problémů jsou finanční prostředky. Sociální služby nikdy nebudou finančně soběstačné. Zčásti jsou vždy závislé na veřejných financích. Jejich rozdělování je bohužel absolutně neprofesionální. Tam, kde by měly být, chybí, a jinde jsou pak „vyhazovány z okna“. Jen pro zajímavost, sociální práce je jedna z nejhůře placených odvětví u nás. Lidé, kteří ji v současnosti dělají, jsou v naprosté většině nadšenci se silným sociálním cítěním. Za rozhovor děkuje redakce.

Vzpomínka na Ing. Josefa Wintera

Jsou řádky, které se nepíší lehce, protože si v nich připomínáme někoho, kdo už není mezi námi. Je to i tento případ, kdy se naposledy v našem Libereckém zastupiteli objeví jméno Ing. Josef Winter. Už tu nebude jako autor mnohých článků, kterými se podílel na vzniku tohoto občasníku. Bohužel, už je to jenom vzpomínka na něho. Byl dlouhou dobu v redakční radě Libereckého zastupitele a spolupracoval na vzniku většiny vydaných čísel. Kamarádi a sousedé jej znali jako velikého sportovce, námořníka a milovníka našich hor. I ve svém věku, kdy se jeho vrstevníci bojí vyjít na zmrzlý sníh, se například lyžování věnoval aktivně. Setkal jsem se s ním asi před deseti

lety, kdy jsem se stal členem Strany pro otevřenou společnost. Byl to neúnavný bojovník. Pro své názory a postoje měl mnoho příznivců i mnoho odpůrců. Pokud byl přesvědčen, že jeho názor je ten správný, tak se nedal odradit. I vedení města z něj mělo asi respekt, a tak ho raději nezvolilo do Sportovního fondu, kam jsme jej navrhovali. Co jsem u něho obdivoval, byl pořádek, který měl v archivaci dokumentů, přesnost tabulek, výpočtů a statistik. V mnohém předčil také své mladé kolegy. Mnoho z nich mu mohlo závidět jeho nasazení a elán. V naší straně byl střídavě členem městského, krajského i republikového výboru a účastnil se veškeré činnosti. Zůstalo za ním mnoho vykonané práce. Sám o sobě říkal, že je sice věkem stařík, ale rozhodně se tak necítí. Právě jako takového staříka, v tom dobrém slova smyslu, si jej budu pamatovat a věřím, že nejen já.

Stanislav Kolomazník Předseda ZO SOS Liberec Předseda Strany pro otevřenou společnost

Trenér Vrána udílí poslední pokyny v poločase finálového utkání ZŠ Vesec – ZŠ U Školy

Někdy se dějí věci, které jsou nepochopitelné. V loňském roce, v listopadu, jsem si přečetla ve Zpravodaji magistrátu města Liberec velice zajímavou zprávu o předání medailí k dvacátému výročí "Sametové revoluce". Nevěřila jsem vlastním očím, když jsem mezi vyznamenanými objevila jméno našeho spoluobčana, za kterého jsme my ostatní platili jeho dluhy. Každý, kdo si jména přečte, ví, o kom píši. Tento pán stál při prvních krůčcích svobodného rozhodování, ale také si dobře pamatuji, že město Liberec se za jeho firmu zaručilo. Byla to akce na podporu soukromého podnikání a rozvoj pracovních míst. Po dvou letech podnikání, kdy se tato firma dostala do velkých finančních problémů, město jako ručitel, muselo zaplatit několik milionů korun z městské pokladny. Komu z nás se to „poštěstí“? A tak se ptám, je to opravdu tak velká zásluha, aby za to člověk dostal oceně-

ní? Ale asi jsem již z jiné generace. Generace, která je zvyklá hodnotit a oceňovat zásluhy občanů z jiného úhlu pohledu. MUDr. Ivanka Kolomá Zastupitelka města Liberec

Názor občana na letiště nikoho nezajímá Možná, že jsou opravdu případy, kdy by stálo za to se zeptat občanů města Liberce na jejich názor a nerozhodovat pouze z pozice moci svěřené mandátem zastupitele nebo z moci úřední. Je pravda, že naši zastupitelé byli řádně zvoleni a mají možnost rozhodovat, ale neměli by zapomínat, že spravují majetek města a ne svůj. Občas se jedná o tak závažná rozhodnutí, která když ne navždy, tak určitě na dlouhou dobu ovlivní náš život a prostředí, ve kterém žijeme. To znamená město Liberec a jeho okolí. Myslím si, že vzít v úvahu názor občanů není zbabělost, ale naopak správné rozhodnutí. Zastupitelé by se měli občanů ptát daleko více, možná že by tím vedení města získalo i větší důvěru. Nemůžeme se samozřejmě ptát na vše, ale například obchodní dům Ještěd, jeho bourání a obchodní dům na Šaldově náměstí, který tam vyrostl a nyní zastínil radnici, jsou určitě případy, kde se názor občanů měl brát také v úvahu. Na to už je nyní pozdě.

Před námi je v současné době prodej letiště. Máme kupce za sto milionů, a toho je třeba využít. Město musí splácet dluhy. Jak to budeme dělat, až nebude už co prodávat? Kdysi se prosazovalo, že velké město jako Liberec potřebuje letiště a vše se dělalo pro tento záměr. Nebylo by dobré se zeptat občanů, co si o tom nyní myslí, dříve než nějaký překupník levně získá pozemky, které během několi-

ka let jistě s nemalým ziskem prodá? Možná, že bude potom kupcem zase město nebo kraj, který bude chtít vybudovat letiště nebo získat pozemky k výstavbě domů, supermarketů, případně nové nemocnice. Že by bylo záměrem poškodit město na úkor soukromých zájmů? Ne, tomu já jako občan přece nemohu věřit. Stanislav Kolomazník

3

www.libereckyzastupitel.cz

Facka všem slušným lidem


K

INTEGROVANÉMU

PLÁNU

ROZVOJE

MĚSTA

K rozvoji Lidových Jaký by měl být Liberec sadů řekli své slovo v budoucnosti? občané Z hledání odpovědí na tuto otázku měl vyrůst Integrovaný plán rozvoje města (IPRM), tedy dokument, který umožňuje čerpání peněz ze strukturálních fondů Evropské unie. Liberec má zatím šanci dosáhnout na více než 1,5 miliardy Kč, což může rozvoji města opravdu pomoci. Nebo také ne. Pro příklady není třeba chodit daleko, stačí si vzpomenout na efektivitu investic např. do areálu ve Vesci a do skokanských můstků na Ještědu nebo do Tipsport arény. Nechci se pouštět do polemiky, jestli zrovna ta či ona stavba z minulosti je k něčemu dobrá. Nakonec něco přece jenom vzniklo a alespoň část obyvatel z toho může mít užitek. Otázka stojí jinak. Byly ty peníze vynaloženy účelně? Nebylo možné srovnatelný užitek pořídit jinak, s nižšími náklady? A hlavně, jde opravdu o prioritu, která pomáhá budoucímu rozvoji města? V článcích na této straně se zamýšlíme nad historií i budoucností IPRM v Liberci. Připomeňme, že radnice si zvláště ze začátku úvahami o rozvoji hlavu příliš nelámala, chovala se přesně tak, jak byla dlouhá léta zvyklá, tedy vzít peníze a nasypat je do patřičně předraženého megalomanského projektu (viz rámeček Centrum vzdělanosti aneb Beton nadevše). Tento záměr naštěstí neprošel. Ve stejném stylu se ovšem pokračovalo i nadále, tentokrát v rámci IPRM Lidové sady. Teprve po

důrazném protestu místních obyvatel se situace začala měnit (více v článku Aleny Dvořáčkové). Kateřina Absolonová poukazuje na problém nákladů schválených projektů. Cena uvedená v projektové dokumentaci ve skutečnosti není důležitá. Podstatná je suma, za kterou bude stavba opravdu pořízena. K zajištění odpovídající ceny slouží výběrové řízení, které ovšem musí být co nejotevřenější, s dostatečně dlouhými lhůtami, zveřejněné od A do Z včetně nabídek, složení výběrových komisí a smluv a naopak bez podmínek, které předem vylučují řadu potenciálních uchazečů. Tedy přesně takové výběrové řízení, které se v Liberci nedělá, ačkoli vše probíhá „v rámci platného zákona“. Konečně Jaromír Baxa se vrací k naší titulní otázce a popisuje na příkladu Ostravy, že IPRM lze vzít

vážně, tedy jako nástroj pro posílení rozvoje města a regionu. Současný stav IPRM v Liberci je na vážkách. Na jednu stranu se spojeným tlakem seshora (EU) i zespoda (občanské iniciativy) podařilo zabránit vyloženým nesmyslům a současné projekty jsou kvalitnější. Radnice se jimi (např. Lázněmi Františka Josefa) také ráda chlubí. Na druhou stranu není zatím většinou jasné, jaké projekty budou ve skutečnosti realizovány a zejména jak hospodárně bude s „rozvojovými“ penězi naloženo. Proto je zapojení co nejširšího okruhu liberecké veřejnosti do debaty a kontroly nad jejich využitím více než žádoucí. Doc. Ing. Josef Šedlbauer, Ph.D. Vysokoškolský učitel, člen finančního a školského výboru Statutárního města Liberec.

Centrum vzdělanosti aneb Beton nadevše Původní myšlenkou Centra vzdělanosti Libereckého kraje (CVLK) bylo zapojení škol různých stupňů do vzájemně prostupného systému celoživotního vzdělávání. Záměr se zcela proměnil, když se na něj upřela pozornost města i kraje jako na způsob, jak utratit evropské peníze. Tím hlavním se stalo vybudování obřího komplexu za 1,3 miliardy Kč na místě bývalého libereckého výstaviště, ve kterém by se shromáždila část středních škol z celého kraje. S takovým nápadem nesouhlasil v podstatě nikdo kromě těch, kteří si brousili zuby na stavební zakázku a vedení města i kraje, v té době ovládaných ODS. O penězích ze strukturálních fondů ovšem město ani kraj nerozhodují samy, takže projekt CVLK spadl do koše po negativním hodnocení v nezávislé oponentuře. Není bez zajímavosti, že za přípravu projektové dokumentace k CVLK (pouze příprava, bez realizace!) bylo vyplaceno 125 milionů Kč.

Začátkem roku 2007 se v médiích objevily články o záměrech vybudovat velkolepé propojení zoologické a botanické zahrady. Obyvatelé Lidových sadů se začali pídit po podrobnostech, kompetentní pracovníci na radnici ovšem moc sdílní nebyli a představitelé města Ing. Palouš a Ing. Červinka na semináři s občany také spíše mlžili. Znepokojení lidé proto v listopadu 2007 založili Občanské sdružení Staré Město Liberec. Jeho cílem bylo a je vystupovat na obranu zájmů obyvatel čtvrti, proti nekoncepční privatizaci, necitlivé zástavbě a chránit Lidové sady, aby zůstala zachována jejich architektonická i přírodní jedinečnost a aby nadále sloužily všem obyvatelům Liberce i návštěvníkům k oddechu a relaxaci. Vedení radnice krátce poté podrobněji představilo rozvojové projekty plánované v širší lokalitě Lidových sadů. Na prezentaci přišlo více než 100 občanů čtvrti. Představené projekty se však u lidí nesetkaly s pochopením. Největší výhrady směřovaly k záměru Purkyňova arboreta a k záboru části Purkyňovy ulice. Diskutující také velmi ostře vyčetli radním prodej

Jak (ne)mrhat penězi maximálně však 1,7 milionu Kč (nabídku máme k dispozici). Jinou zajímavou položkou je přemístění 3 pomníčků. Dle ceny 600 tisíc Kč se zdá, že jim mají být zakoupeny letenky na cestu kolem světa. Skutečnost je však jiná, budou se stěhovat maximálně do půl kilometru vzdáleného parčíku a dostane se jim péče kameníků. Pokračovat by se dalo dlouho, celková výše nákladů na tento projekt je kolem 150 milionů Kč a jde jen o jeden projekt z mnoha. Ale… , třeba se to podaří, položky v propočtu nákladů staveb budou jen teorií a v reálu se peníze ušetří a zbudou. Vás by nelákalo opravené Lesní koupaliště nebo koncert v rekonstruované budově Lidových sadů?

www.libereckyzastupitel.cz

Do Liberce směřují nemalé peníze hned ze tří IPRM: do zóny Lidové sady téměř 700 milionů, do zóny Rochlice 292 milionů a na „Atraktivní a kvalitní život v Liberci“ je vyčleněno 540 milionů Kč. Peníze jsou kulaté a cestou by se mohly rozkutálet, zakutálet či jinak vytratit. A to by byla škoda, při financování projektů v rámci jednotlivých IPRM totiž platí, že pokud se na něčem např. v Lidových sadech peníze ušetří, lze je použít na jiné schválené projekty do této oblasti, na které by se jinak nedostalo. Do jednoho z projektů v Lidových sadech (konkrétně v ZOO) jsme nahlédli detailněji. Propočet nákladů vychází ze stavebních tabulek a protože k realizaci zatím nedošlo, o skutečných nákladech se lze jen dohadovat. I pro laika je ovšem zřejmá nadhodnocenost některých položek nad ceny v místě obvyklé.

4

Např. vstupní automatická brána šíře 6 metrů včetně zemních prací a elektroinstalace za 150 tisíc Kč (zkušenost má téměř vlastní praví, že toto lze pořídit za 80 tisíc). Další

položkou je např. chladící a mrazící zařízení, zde ohodnoceno na 3,5 milionu Kč. Jedna z firem, která se těmito zařízeními zabývá, sdělila, že cenu odhaduje na 1,4 milionu,

MUDr. Kateřina Absolonová Lékařka a členka zastupitelstva Statutárního města Liberec

parku a další zeleně na výstavbu spekulantům. V letech 2008 a 2009 činnost občanského sdružení spočívala v připomínkování záměrů IPRM Lidové sady, oponování změn územního plánu, sledování rozhodnutí stavebního úřadu o výstavbě ve čtvrti a vysvětlování našich představ v médiích. Ke zjištění priorit byla mezi občany a v místních školách zorganizována dotazníková akce. Pro sdružení pracovala celá řada dobrovolníků ve svém volném čase a všem jim za to patří velké poděkování. V polovině roku 2009 přišel nečekaný zlom. Priority v IPRM Lidové sady se zcela a zásadně změnily. Vedení města představilo nové plány, ze kterých vypadlo celé Purkyňovo arboretum a hlavní prioritou se stala rekonstrukce Lázní Františka Josefa na galerii. Občané změnu velmi přivítali. Záměr rozvoje Lidových sadů se tak posunul od projektů na výstavbu nových budov a záboru zeleně k šetrnějším projektům na obnovu stávající architektonické památky, zvelebení parků a lesoparku v Purkyňově ulici, k projektům na rekonstrukci a rozšíření škol. Jediným sporným záměrem je nyní pouze přemístění vstupu do ZOO do Lidových sadů, s kterým souvisí i zábor části parku na konečné zastávce tramvaje. Mrzí nás také, že v současném plánu prozatím nezbylo místo na obnovu Lesního koupaliště. Ing. Alena Dvořáčková Předsedkyně Občanského sdružení Staré Město Liberec.


K INTEGROVANÉMU PLÁNU ROZVOJE MĚSTA

Jak jinak? Ostravská inspirace IPRM není libereckým výmyslem, naopak: existence takových plánů je podmínkou pro čerpání peněz z fondů Evropské unie pro všechna větší města. Neuškodí podívat se pro inspiraci jinam. Pro Liberec se mi jeví jako nejzajímavější případ Ostravy. Její radnice si vytyčila několik základních problémů, které chtěla řešit: zastavit úbytek obyvatel a nastartovat dlouhodobý rozvoj města postiženého úpadkem tradičních firem. Chtěla využít peníze EU na vytvoření čistého a atraktivního města s dostatkem pracovních příležitostí v oborech s vysokou přidanou hodnotou a slušnými mzdami. Pro tyto cíle vytvořila tři integrované plány. V prvním řešila problémové sídliště, v případě Ostravy šlo o Vítkovice. Druhý integrovaný plán, “Magnet regionu”, umožňuje čerpat peníze na rozvoj MHD, odstraňování starých ekologických zátěží a na zvyšování kvalifikace obyvatel, např. v oblasti jazykových dovedností.

Za nejzajímavější považuji plán “Ostrava – Pól rozvoje”. Jeho hlavní součástí jsou výzkumné parky, technologická centra a podnikatelské inkubátory, které budou mít pozitivní dopady na budoucí ekonomický rozvoj a zaměstnanost v regionu. Prostředky z EU jsou využity pro vznik nových vědeckých ústavů zaměřených na aplikovaný výzkum a pro usnadnění vzniku nových firem, které budou chtít přenášet tyto výsledky do praxe. Pozoruhodné je, že Ostrava se nesoustředí pouze na jeden obor, ale diverzifikuje zdroje na moderní stavební materiály, alternativní zdroje energie, biomedicínu a informační technologie. Zdá se, že Ostravě se podařilo využít mimořádné peníze z EU pro budoucí rozvoj postavený na lidech a jejich znalostech a dovednostech. A hlavně, odolala pokušení všechno prostavět. PhDr. Jaromír Baxa Makroekonom na Univerzitě Karlově a předseda osadního výboru v Liberci – Vesci.

Podpora zastupitelstva dává naší práci smysl Rozhovor s paní Gabrielou Matěnovou, předsedkyní sportovní komise ve Vratislavicích nad Nisou. Jak se podílíte na politice ve Vratislavicích nad Nisou? Nevím, jestli funkce předsedy komise kultury a sportu je politika, ale v každém případě jsme komise, která funguje a je velmi akční. Pracujeme ve složení sedmi lidí, kteří se sejdou jednou za měsíc, vždy v dobré náladě, plni nápadů a především v plném počtu. Pokud naše práce bude podpořená zastupitelstvem, tak jako v těchto chvílích, tak naše práce bude mít smysl a bude vidět. Někteří zastupitelé byli při tom nebo se přišli podívat. Všem děkuji. Jakou vratislavickou akci považujete za nejzajímavější? Všechny akce, které jsme připravili v minulém roce byly velmi dobré, o čemž svědčí velká účast

a dobrá atmosféra. Není to práce jednoduchá, ale krásná, úsměvy a radost těch nejmenších, hlavně dětí, je nám odměnou a silou k dalším nápadům. Se skromností si dovolím připomenout otevření rozhledny, myslím, že to byla akce, která promluvila za nás všechny. Vratislavické ski 2009 bylo úžasné, sportovní nálada byla cítit ve vzduchu. Musím poděkovat všem, kteří se účastnili jako sportovci a upozornit na neuvěřitelné výkony malých dětí, dospělých v letech „nejlepších“. Snad jediná malá výtka, chyběli zde zástupci mládeže. Možná příště. Poděkování patří rodičům za unikátní sportovní náčiní, třeba kufr místo sáněk, který maminka nezapomněla navoskovat. Věřím, že Vratislavické ski bude mít tradici jako vratislavské čarodějnice, kde rodiče nezapomínají na kostýmy a ručně vytvořené lampiony, které jsou po celý rok vystaveny na obecním úřadě. Velké díky všem, kdo u nás byli, a ostatní zvu, přijděte mezi

nás, všechny akce připravujeme pro vás. Z vašich slov je patrné, že Vás práce v komisi zajímá, nebudete pomýšlet na práci v zastupitelstvu? Pokud budu kandidovat a pro občany se stanu přijatelná, zajímavá, pak budu pracovat stejně tak svědomitě, jako v komisi pro kulturu a sport. Ale to nechám na komunálních volbách a času, ten nám ukáže. (red)

Názor občana

Při novém začátku je třeba spálit mosty. Patřím k těm, kdo nechtějí stát pouze stranou a kritizovat politiku u piva, a tak jsem se rozhodl do jedné strany vstoupit. Ty veliké se mi nelíbily ani jedna. Nakonec jsem se rozhodl vstoupit do Strany pro otevřenou společnost, která je v rámci republiky stranou malou, ale v našem regionu hraje dost podstatnou úlohu. Její směr i program se mi zdál dobrý. Ze začátku jsem jenom pronikal do dění a posléze jsem si začal uvědomovat, že i v této straně to není jednoduché. Te s odstupem vím, že se již několikrát stala výchozím bodem pro jedince, kteří se v prvopočátku jevili jako nadějní slušní politici, ale bohužel si tuto stranu vybrali jako výtah k moci a přestupní stanici. Díky této straně se dostali do zastupitelstev a pak najednou změnili kabát. Tu přestoupili do Strany zelených nebo třeba do ČSSD či jinam, kde cítili další možný postup.

Zjistil jsem, že máme v naší politice také „takzvanou“ disciplínu a tou je politická turistika. Když není po mém, případně jsem si v zastupitelstvu zvykl a rodině to přináší zisk nebo výhody, tak na své kolegy naházím co nejvíce špíny. Stranu, za kterou jsem zvolen, co nejvíce pomluvím a občan samozřejmě musí pochopit, že jdu jinam. Nevím, proč jsou bráni voliči jako lidé bez zdravého rozumu. Vždy jim je přece jasné, když vidí nějakého politika při každých volbách pod hlavičkou jiné strany, že asi není vše v pořádku. Už se těším na podzimní komunální volby. Kdo a za koho bude kandidovat. Ale abych se vrátil ke Straně pro otevřenou společnost. Ukázalo se, že i malé strany mají své problémy a vůči „politické turistice“ nejsou imunní. V době, kdy píšu tyto řádky, se několik bývalých členů liberecké organizace

nevybíravým způsobem otírá o stranu, za kterou byli v roce 2006 zvoleni do zastupitelstva a za kterou dnes sedí ve výborech na městě i na kraji. Tvrdí, že odešli proto, že nové vedení (jehož již nejsou součástí) nedělá slušnou politiku a nectí základní principy strany – otevřenou společnost, udržitelný rozvoj, demokracii a podporu slušných lidí hlavně v komunální politice. Nechápu, proč se lidé, kteří stáli spolu s dalšími u zrodu Libereckého zastupitele, který je pro mě už pět let ztělesněním otevřenosti občanům a podpory slušných lidí v komunální politice, nakonec postavili proti občasníku. Dnes už můžeme pouze spekulovat o tom, proč v roce 2009 zastavili jeho financování, takže vyšla jen dvě čísla. A proč se rozešli se skupinou lidí, kteří jim věřili a umožnili v minulosti kandidovat na čele společné kandidátky. Ale život jde dál. Jsem rád, že se situace nakonec vyřešila, Liberecký zastupitel může nadále vycházet a nabízet pohled na dění v Liberci z druhé, neoficiální strany. A našim bývalým kolegům přeju při politické turistice hodně štěstí. Při novém začátku je třeba spálit mosty.

Politická páteř Je možné, že se změní jednání politiků a lidé je začnou brát pozitivně? Začnou jim věřit? Začnou chodit k volbám a nebudou si myslet, že je to věc zbytečná a pouze tím ztrácí čas? Vždy jsem byl přesvědčen a stále jsem, že politika není ani dobrá ani špatná. Jsou pouze slušní a neslušní lidé, kteří se do politiky dostali. Musíme si uvědomit, že převážná většina našich řadových politiků je chudá, a tak bohužel úplatná. Mnozí berou čtyřleté funkční období na pozici náměstka města nebo kraje jako pracovní poměr na dobu určitou, a to se musí přece využít. Čím více výborů, dozorčích a správních rad k tomu, tím lépe. Za čtyři roky to může být přece úplně jinak. Nebude funkce, příjem ani

pozvánky na různé akce. Vrátit se do klasického zaměstnání už nebude snadné. Také pro voliče deklarované rozdělení na koalici a opozici, pravici a levici, je naprosto směšné. Čím menší město, tím je lépe vidět, že to tak prostě není a nefunguje. Máme několik velkých stran a jejich zástupci se vždy nějak domluví. Pokud se do zastupitelstva dostanou nějací noví a z malých stran, tak se bu přizpůsobí trendu, nebo jsou bráni jako hlupáci. Zůstane opravdu jen pár těch, kteří si tvář zachovají. Doufám, že jich bude stále přibývat, aby ta naše politika konečně k něčemu vypadala. Zatím se za ni můžeme jenom stydět. Stanislav Mach

www.libereckyzastupitel.cz

Jak to chodí v politických stranách.

Jaroslav Musil Autor je členem Strany pro otevřenou společnost

5


Krize a nezaměstnanost Ten, kdo pečlivě sleduje naše sdělovací prostředky, může nabýt dojmu, že hospodářskou krizi nám sem z Ameriky importovala naše media neustálým omíláním potíží amerických bank, které si krizi způsobily samy neuváženými hypotečními úvěry. Tímto stálým zpochybňováním kvality našich bank a bank v EU bylo docíleno pouze to, že znejistěly nejen podniky (zaměstnavatelská sféra), ale i řadoví občané. Začala se tak roztáčet blokace výdajů občanů, odkládání stavebních akcí, rekonstrukcí bytů, nakupování a úzkostlivé přehodnocování nutných peněžních výdajů. Nic nepomohlo ujišování

tehdejší vlády a představitelů našich bank o tom, že u nás krize nehrozí. Nepomohlo to ani v rámci EU. Je to i další důkaz toho, že naši občané již politikům přestali věřit a zařídili se podle sebe. Je fakt, že se to někomu mohlo také hodit, svalit nezdary a neúspěchy na krizi. To se logicky promítlo u zaměstnavatelů, kteří díky nižším nákupům, odbytu a odloženým zakázkám, museli začít propouštět. Reakcí naší vlády byla ustavena komise NERV složená pouze z ekonomů, po které se dnes slehla zem. Reakce zaměstnavatele mé dcery v Itálii byl pravý opak, nepropus-

tili nikoho, naopak přibrali další lidi do oddělení prodeje a odbytu a rozehnali je po Itálii shánět zakázky. Nyní je situace u nás taková, že řada lidí peníze má, ale nechce je vydat, pouze výjimečně (viz vánoční nákupy), jinak se šetří. To samé u zaměstnavatelů, mnoho firem neskončilo, zbývající práci a zakázky znovu nabírají, ale z nejistoty nechtějí přibírat da1ší 1idi, raději přidají práci těm stávajícím, nebo prod1ouží dodací lhůty. Tyto nejistoty navíc šíří naši politici nutností dalšího zdražování a dalšího utahování opasku občanům, kteří tuto krizi nezavinili. Pevně věřím, že se v nadcházejících parlamentních volbách lidé konečně ozvou a navolí si lepší představitele státu. Letos bude z čeho vybírat, i když po pravdě řečeno, dvacet let po revoluci si už nenechám věšet bulíky na nos. Uvidíme, co ostatní voliči. V každém případě potřebujeme vládu, která by konečně rozhýbala zparalyzovanou ekonomiku a udržela na uzdě státní výdaje.

Vítězslav Kvapil Autor je podnikatelem v oblasti elektro

Chceme sjednotit síly při komunikaci s městem Rozhovor s panem Ondřejem Stegerem, zakladatelem osadního výboru v Liberci Kateřinkách. Kdy a proč osadní výbor vznikl? Osadní výbor v Kateřinkách vznikl 25. června 2009. Důvody pro jeho vznik byly asi podobné jako u ostatních osadních výborů v Liberci, tedy byla zde snaha sjednotit síly při komunikaci s městem. Navíc tu také byl jeden důležitý spouštěč, privatizace přírodního koupaliště, která by zcela jistě znamenala jeho oplocení a uzavření pro veřejnost. Podařilo se tomu zabránit, a proto může nyní probíhat plánovaná kompletní rekonstrukce. Jak vnímají osadní výbor obyvatelé Kateřinek? Myslím, že se jej velmi brzo naučí používat k tomu, aby společně prosadili svoje zájmy, nebo aby alespoň vyjádřili svůj názor. Velkou prověrkou významu osadního výboru bude tvorba nového územního plánu Liberce. K němu máme jistě mnoho podnětů a připomínek, které musíme formulovat tak, aby je na radnici brali jako seriózní materiál, za kterým si občané naší čtvrti stojí. Minulá schůze ukázala, že podporu máme. Co si slibujete od spolupráce s libereckým magistrátem? Slibujeme si toho hodně a stejně tolik máme plánů, co pro naši část Liberce chceme udělat. Spoustu věcí děláme svépomocí, a už jako jednot-

livci nebo pod hlavičkou Základní organizace Českého svazu ochránců přírody. Další spoustu věcí ale musí zařídit město nad rámec běžné správy, což se doposud moc nedařilo. Osadní výbor městu nabízí pomoc v tom, že je jeho partnerem tak říkajíc přímo v terénu a může přinejmenším zajistit informace. To ovšem zatím moc nefunguje. Co byste si přál pro Liberec obecně? Přál bych nám všem, aby už opadla zlatá horečka a konečně se přestalo s výprodeji městských pozemků, budováním dalších multifunkčních sportovních hal a nákupních center v průmyslových zónách. Liberci chybí parky, cyklostezky, hřiště, mateřské školky, … a opravené chodníky.

(red)

Sport a politika – jak to jde dohromady? Zeptali jsme se pana Leoše Škody, předsedy úseku skoku na lyžích, dlouholetého reprezentanta ČSSR, zastupitele za SOS a rodáka z Vratislavic nad Nisou. Co říkáte na p o l i t i k u a sport, jde to dohromady? Můj poznatek je, že do sportu se nám tlačí politika a z politiky se sport vytrácí.

www.libereckyzastupitel.cz

Jak se Vám daří jako šéfovi úseku skoku? Nahoru, dolu, tak jak už to ve sportu bývá, když někdo dobře zaskáče tleskám a mám vážně radost. Pokud se nedaří, přemýšlím, kde jsem udělal chybu a jak mohu přispět, aby byly úspěchy pro CZ co nejlepší. S čistým svědomím mohu říci, že v zázemí to vážně není, reprezentanti mají vše co potřebují k nejlepším výkonům, skočit dobře je jenom na nich. Znám tuto situaci, když jsem ještě skákal. Pokud máte formu, tak to jde samo, potom přijde krize a nejde to, ani kdyby dole na dojezdu ležel 1 milion, tak to v tomto

sportu chodí. Potřebujete nejlepší vybavení, také čistou a dobrou hlavu, výtečně trefený odraz, dokonalou letovou fázi, velké štěstí na vítr atd. Podařilo se nám skoky na lyžích částečně vrátit do TOP světa, protože před 6 lety byly v krizi, ani já jsem na skoky nekoukal. Nedařilo se, nebyly finanční prostředky a potřebné kontakty, aby se to celé zvedlo a vrátila se sláva, úspěchy a sledovanost. Myslím, že jsme kus dobré práce udělali, že nám to vydrží a ještě se to zlepší.

mládeží, nikdo nechce moc pilně trénovat. Taky strach a obava rodičů je problém, není to třeba fotbal, kdy každý druhý kluk kope do míče. Skok je specifický, odvážný sport, každý na to nemá být skokanem na lyžích. Pracujeme s tím co máme a vděčíme všem, kteří svoje děti podporují při výběru toho krásného sportu.

Jaký je rozdíl mezi dobou, kdy jste byl sám reprezentantem, našimi reprezentanty a dneškem?

Za sebe mohu říci, zcela upřímně, bylo vše v pořádku a výsledky očekávané. Chápu, že někdo řekne nebyla medaile, tak to dobrý výsledek není. Nebudu se zlobit, protože televizní konzument nemůže znát podrobnosti, výkonnosti a dění kolem skoku na lyžích, ale mrzí mě, že nejsme nacionalisté a že při neúspěchu neumíme držet při sobě a podpořit naše reprezentanty k lepším výkonům. To se zřejmě týká každého druhu sportu. Neumíme se bavit, ale umíme kritizovat. Vždy je potřeba znát obě strany a pak si udělat úsudek, na

Moc dobrá otázka. V době mojí slávy byl tvrdý režim, kdo ho nerespektoval končil. Nebylo to lehké, ale motivující, bez možného výdělku z reklam, bez demokracie, svobody slova atd. Byl to prostě režim. Dnes je jiná doba, motivací se nám staly peníze, jiná mládež, morálka, stavba můstků, jiná kritéria, prostě svět se změnil. Nevím jak velká míra demokracie patří do sportu, potýkáme se s problémy základny,

Máme za sebou olympiádu ve Vancouveru. Jak hodnotíte vystoupení Vašich svěřenců?

který má každý právo. Jsem Liberečák z Vratislavic n. N., nejsem uzavřený a pokud někdo potřebuje více informací okolo skoku, rád odpovím na případné otázky.¨ Máte možnost jako zastupitel realizovat Vaše zkušenosti i ve Vaší obci Vratislavice? Mám, protože patřím do koalice, která naslouchá a realizuje. Mnoho se nám podařilo, ale je potřeba pokračovat. Pracuji na koncepci sportovních tříd při ZŠ Vratislavice, pokud se mi to podaří, následně ji předložím zastupitelstvu a uvidím jestli bude zájem. Mám radost z hřiště Na Rozcestí, které už te v březnu je zarezervované na letní měsíce, známka toho, že jsme udělali dobře. V Kulturním centru, bude-li nám přát úspěšnost při žádosti o grant z EU, bude i Porche centrum, které bezesporu k Vratislavicím patří, myslím, že jsme odvedli dobrou práci a je to velice dobře vidět. Nedaří se ale supermarket, tolik slibované lákadlo na volby, ale je potřeba si říci, a to upřímně, že smlouva,

která byla před 3 lety podepsána nezaručuje, kdy bude postaven a otevřen nebo u koho budeme nakupovat. Co dál? Smlouva zrušit nejde a možná se stane, že žádný supermarket nebude. Dalším důležitým problémem je kupní síla u nás ve Vratislavicích, která není tak velká, aby velké markety byly ochotny ve Vratislavicích otvírat svoje provozovny a nebyly ztrátové. Příkladem je Spořitelna, která z Vratislavic odešla, protože nebyla využita. Víme, že ji naši, především starší občané potřebují, ale proč nadále intrikovat a slibovat? Ze strany občanů nebyl dostatečný zájem, a tak se s námi rozloučili. Objekt jsme vydražili a věřili, že nějaký bankovní ústav seženeme, ale prozatím bez zájmu. Myslím, že jsme dobré místo pro život, ale ne pro podnikání. Jsme velcí, ale ne tak, aby se zatím u nás předháněly firmy poskytující služby pro občany. Hlavní je s lidmi otevřeně mluvit a říkat pravdu bez ohledu na to, jestli mě někdo bude za 4 roky volit nebo ne. (red)

LIBERECKÝ ZASTUPITEL (LZ): duben 2010. Sestavili: Markéta Puzrlová, Lenka Halamová, Stanislav Kolomazník (red). Kontaktní email: redakce@libereckyzastupitel.cz; Adresa pro písemný styk: tř. 1. Máje 147/20, Liberec, PSČ: 460 02. Za správnost uveřejněných údajů a informací ručí autoři jednotlivých článků. Všechny rozhovory, které uveřejňujeme, jsou autorizovány jejich poskytovatelem. Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Občasník LZ vydává se souhlasem občanského sdružení Jablonecký zastupitel IČ: 26677831 se sídlem Komenského 21a, Jablonec nad Nisou, občanské sdružení Liberec-náš domov. Místo vydávání: Liberec. Duben 2010. V nákladu 47 000 kusů. Evidence: MK ČR E 15607.

6


http://www.libereckyzastupitel.cz/lz/LZ_duben_2010  

http://www.libereckyzastupitel.cz/lz/LZ_duben_2010.pdf

Advertisement
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you