Page 1

jaro // 2013


a n i t s o d a R

a k c u L a

I když právě listujete jarním číslem You&Me, na jaro to v posledních dnech venku moc nevypadá. Tedy pokud si nás listujete v zeměpisné šířce Česka nebo Slovenska, abychom byly přesné. Počasí si s námi letos trošku zahrává. Naplánovat focení pro jarní číslo byl přímo nadlidský výkon. Až se sami divíme, že se nám podařilo vychytat těch pár slunečných dní. Alespoň se s každým vydaním naučíme něco nového a o to víc se těšíme na první sluneční paprsky a první posezení s kávou na terase.

Rozkvetlé jaro na nás teprve čeká, ale vy se už dnes můžete podívat na hromadu pastelové inspirace. Toto jaro jsou pro nás pastelové barvy srdeční záležitostí. A k tomu jsme objevily nádherné šaty, které vytvořily zajímavou kombinaci. Čeká na vás editorial plný sladké vůně neodolatelných pastelových dortů a k tomu nevěsta se svými nejlepšími kamarádkami a kyticí, kterou dokonale vystihuje slovo „bohémská“. K tomu ty nejkrásnější skutečné svatby a jeden rozkošný zamilovaný pár. Přečtete si, jaké je to fotit se Simonou a Kamilem a najdete zde i nějaké ty DIY projekty. Rády bychom poděkovaly všem, kteří stálí u zrodu tohoto čísla při nás. Ať už v pokojové teplotě, nebo při teplotách lehce nad nulou. Ať už s textem před sebou nebo s obědem v ruce. Bez vás by to i tak nebylo ono.


Peter a Veronika

Soňa Havlenová

Markéta Hartmanová

Fotografové

Sonka Nutribju Visage

Vyberšaty.cz

Veronika Böhmová

Věrka Vtípilová

Markéta Střechová

Prague City Cake

Samodiva

Rosebud

Ondřej a Kateřina

Ivona Horváth Souralová

Veronika Kutnarová

Svatba s příběhem

Save the Date

Frezia Fleur

i m á v s e m s j i Rád tvořili

Vladimír, Alena a Jan The Moments


lokalita Martinický palác, Velká klášterní restaurace, Praha fotografie Pavlína Jarošová


Ivona se s Andrejem poznala na diskotéce, kam vyrazila se svou kamarádkou. Byl to jeden z těch večerů, kdy se navzájem ujišťovaly, že dnes se určitě nic zásadního nestane. Nejspíš tomu opravdu věřily, protože seznámit se se tehdy povedlo nejen Ivoně, ale i její kamarádce a budoucí svědkyni. Andrej ji zpočátku zaujal tím, jak nepokrytě na ni zíral. Byla z toho celá nesvá, ale rozhodla se, že pokud se Andrej osmělí, půjde s ním tancovat. Ale rozhodně nic víc. Co taky s cizincem z Maďarska, který tráví v Praze jen víkend se svými kamarády?

Člověk míní, život mění. Nyní Ivona ze všeho nejraději vypráví historku, jak si k ní Andrej už druhý den přinesl kartáček na zuby a do její prázdné „single“ lednice, kde do té doby bylo jen máslo a dva Eviany, vyskládal několik piv. Od té doby se vídali pravidelně skoro každý víkend. Andrej často v pátek po práci sedl do auta, ujel 500 km za ní a poté v neděli zase 500 km zpátky. I díky tomu jí bylo od počátku jasné, že to s ní myslí opravdu vážně.


Učarovala jí především kombinace starého a nového, nádherných šatů z posledních kolekcí vedle dekorací jako z babiččiny půdy.


O svatbě začali společně mluvit asi po třech měsících vztahu, což se jim z dnešního pohledu jeví jako trochu bláznivé. Ale zároveň neskutečně romantické! A tak Ivona pomalu začala vyhlížet zásnubní prstýnek. Ani jeden z nich si nepotrpí na okázalé výstupy, a tak vycítila, že vše nejspíš proběhne v komorní „obývákové“ atmosféře. Jednou večer, když byl Andrej u ní, z ničeho nic vyskočil z gauče a začal prohledávat svůj batoh. Ivona se potutelně usmívala a přitom se snažila předstírat, že absolutně nic netuší. Jenže prohrabování batohu nebralo konce. Až to nevydržela a zeptala se, co tam tak usilovně hledá, načež se z předsíně ozvalo zoufalé: „Pyžamo!“. Andrej ale nakonec zásnubní prstýnek po dlouhých minutách vylovil a požádal Ivonu o ruku. Brali se 21. května 2011, přesně rok po jejich seznámení.

Svou svatbu si Ivona nikdy dopředu nepředstavovala, takže si zpočátku připadala ve všech nabídkách a možnostech trochu ztracená. Ale předem věděla, že chce využít služeb svatební agentury, která by jí přípravy ulehčila. A znovu tápání, kterou vybrat? Nakonec se s Andrejem rozhodli pro Báječnou svatbu, protože sídlila nejblíže, a dnes už vědí, že vsadili na správnou kartu.

O plánování by Ivona mohla napsat snad i knihu, protože mu věnovala dny i noci. Přípravy jí doslova pohltily a největší podíl na tom měly zahraniční svatební blogy, které poskytovaly nepřeberné množství nápadů a inspirace podle jejího gusta. Často říkává, že objevila úplně nový svět, o němž dosud neměla ani tušení. Učarovala jí především kombinace starého a nového, nádherných šatů z posledních kolekcí vedle dekorací jako z babiččiny půdy. Spoustu času trávila také na sociální síti pro nevěsty Beremese.cz, kde sdílela svoje nápady a ostatní napjatě sledovali, jak se jí povede převést plány a sny do reality. Realita nakonec překonala veškerá očekávání, což bylo i dílem šikovných fotografů. Ivona oslovila svou kamarádku Pavlínu Jarošovou, jejíž fotografie považuje za to nejlepší, co v Čechách v oblasti svateb vzniká.


Na zkoušení svatebních šatů se Ivona těšila, ale zároveň neměla žádná velká očekávání – stereotypně si představovala, jak se vdává ve šlehačkové róbě. Vzpomíná si, jak jednou v listopadu čekala na schůzku poblíž Národní třídy, a tak v mezičase zašla „na čumendu“ do svatebního domu Nuance. Nejprve si vyzkoušela dvoje princeznovské šaty s bohatou sukní, ale nebylo to ono. Připadala si sevřená a neohrabaná, jako by na sobě měla sádrový odlitek. Pak jí ale paní přinesla šaty z krajky v barvě slonovinové kosti a ozdobené šedou stuhou a rozetovou sponou… a Ivona se na první pohled zamilovala.

O to větší oříšek ale bylo nalézt k šatům ty správné boty. Zpočátku se trápila hledáním střevíčků v odstínu šedé barvy tak, aby ladily se stuhou, ale nakonec to vzdala a zaměřila se na nabídku bot v odstínu ivory. Po týdnech surfování objevila ty pravé na internetu, stejně jako další doplňky od šperků až po květinu ve vlasech. Podvazek dostala darem od kamarádky a svědkyně v jedné osobě. Samostatnou kapitolou jsou prstýnky, pro ty s Andrejem vyrazili až do Berlína.

Pivoňky a anemonky. Kdo by po téhle kombinaci netoužil? Ale sehnat anemonky je v Čechách stále problém. Floristé je sice přislíbí, ale to ještě nic neznamená. I florista Jan Komzák, který připravoval květiny na jejich svatbu, zpočátku nadšeně souhlasil. Nakonec pro ně musel jet těsně před svatbou, ve tři ráno, až na Slovensko, odkud jich ze zahrádky soukromého pěstitele přivezl sto. Sice to nepokrylo plánovanou výzdobu v restauraci, ale Ivona s družičkami, svědkyní a maminkami měly vysněné kytice. Byly opravdu dokonalé.


Andrej s Ivonou zprvu uvažovali, že by svatbu uspořádali někde na trase Praha-Brno, aby to měli hosté z maďarské i české části zhruba stejně daleko. Ale maďarská část si nakonec přála svatbu v Praze, aby ji mohli spojit s prohlídkou města. Věděli, že hostů bude kolem stovky a že nechtějí nic příliš okázalého, protože budou chtít později hlavně slavit. Volba nakonec padla na strahovskou Velkou klášterní restauraci, která disponuje dostatečně velkými prostory. Ještě důležitější pro ně ale bylo jídlo. Chtěli raut a zvláštní důraz kladli na „tatarák“, takže jim restaurace připravila ochutnávku asi čtyř druhů tatarského bifteku, z nichž poté vybírali ten nejlepší.

Místo obřadu chtěli co nejblíže restauraci, aby neztráceli čas převážením hostů. Na doporučení agentury se rozhodli pro renesanční Martinický palác, odkud mohli všichni v pohodě dojít do restaurace, zatímco se Andrej s Ivonou fotili.

Původně oba přemýšleli, že by si svatební dort nechali udělat v budapešťské cukrárně Sugar, kterou navštěvují pokaždé, když jedou do Maďarska. Mají opravdu fantastické designové dorty, které přitom chutnají výborně. Dokonce jim Andrej volal, ale převoz dortu by byl příliš náročný. Nakonec jej tedy objednali v Erhartově cukrárně a byli moc spokojení. Ze čtyř možných příchutí korpusu si vybrali dvě – prostřední patro bylo s čokoládovým krémem a další dvě s vanilkovým krémem a malinami.


Ivona: Vzpomínám si, jak jsem poprvé vešla do nazdobené restaurace, k tomu hrála maďarská kapela a já si uvědomila, že ten půlrok intenzivních příprav stál za to! Hosté za mnou chodili a obdivovali výzdobu, mile je překvapily drobnosti vyrobené na míru, jako například ptáčci na dortu nebo naše iniciály v podobě dřevěných písmen. Ráda vzpomínám na řeč pana oddávajícího, populárního pastora Dobroslava Makovičky, který ji prokládal drobnými vtípky, na tatínkův proslov, kde nechybělo jeho oblíbené moudro o tom, abychom na problémy pohlíželi z kosmické lodi, na legraci při házení podvazkem, zábavu s kamarády až do svítání a hlavně na tanec s Andrejem kolem páté ranní, během nějž se mi svěřil, že je šťastný. To byla opravdu krásná tečka za naší svatbou. Andrej: Svatba pro mě byla výjimečným dnem i proto, že se sešla skoro celá moje rodina a všichni kamarádi. Jedno z největších překvapení mi přichystala Ivona. Věděl jsem, že budeme mít pronajaté auto na odvoz, ale netušil jsem, že půjde o staré Bentley. Projížďka v něm byl zážitek! Rád vzpomínám na Ivonu, jak jde k oltáři, i když tomu předcházel jeden humorný moment – oddávající pronesl „A nyní přichází nevěsta…“, všichni se napjatě otočili a do dveří místo Ivony vpadl jeden z hostů-opozdilců. Celkově se mi líbilo, že na naší svatbě panovala pohodová a neformální atmosféra.


Andrej do mého života vstoupil ve správný čas a já dodnes děkuju svému instinktu, že jsem v něm během krátičké doby rozpoznala člověka pro společný život. A jeho instinktu, že si mě vybral.

Nejvíc na Andrejovi oceňuju jeho laskavost, inteligenci, spolehlivost, klid a smysl pro humor. Doma s ním máme (já a naše dcera) naprostou pohodu, ale jinak dokáže být i velice pragmatický a rvát se za svá práva. V tom mě hodně inspiruje, protože já mívám tendenci jednat spíše naopak. I přes jistou jazykovou bariéru se s Andrejem dokážeme snadno dohodnout, umíme se navzájem podpořit a těšit se ze společných plánů.

Ivona je skvělá manželka a máma naší dcery Timey. Díky ní jsem schopen najít balanc mezi časově náročnou prací a rodinou, a přitom nemám pocit, že bych jedno nebo druhé šidil. Také vedle ní dokážu plnohodnotně fungovat jako manžel a jako otec, aniž bych se přitom musel vzdát části své osobnosti nebo svých zvyků a koníčků. Toho si opravdu cením.

svatební šaty Svatební dům Nuance // make-up Simona Bártová // účet Salon Jet Set - Petra Pánková // boty Kate Spade // oblek ženicha Hugo Boss // prstýnky Tiffany & Co. // květiny Jan Komzák - Květinový klub // dorty a koláče Erhartova cukrárna // výzdoba Andrea Beranová - Marianne Bydlení // šaty pro družičky Thread (Shopbop) // hudba DJ Oldřich Burda a maďarská cimbálová Úrja


Ne, tyto dorty nejsou ze zahraničí. Už i u nás můžete mít přesně takový svatební dort, jaký jste si vysnili. K tomu vám určitě pomůže talentovaná Veronika Böhmová a její Prague City Cake, kterou jsme oslovily při tvorbě tohoto editorialu. Chtěly jsme vám ukázat, že nejen dort, ale i svatební kytice může být podle vašich představ, a dokonce můžete mít oboje perfektně sladěné. S tím nám pomohla další Veronika, tentokrát Kutnarová z Frezia Fleur.

Vybraly jsme pro vás to, co bude toto jaro „in“. A to jsou jemné pastelové barvy, naše oblíbené ombre a „patterns“ neboli velké vzory. Dort nemusí být vždy jen kulatý, proto jsme zvolily druhý ve tvaru kostky a do třetice - volánky, ty jsme si přebraly z loňské sezóny, ale nemusíte se bát, stále jsou velmi oblíbené.


fotografie Radostina // koncept a styling You&Me // dorty Prague City Cake // květiny Frezia Fleur // stojany na dorty a dekorace Save the Date // ostatní dekorace Almi Décor, Apropos – your lifestyle // svatební šaty Vyberšaty.cz // prostory Aria Hotel Praha


I

w e i v r m e e l t i m n

a K a u o n o m i se S


Kdo je velkým vzorem Simony Smrčkové a jak by vypadal dokonalý den Kamila Salibu? I to se dočtete v rozhovoru s těmito skvělými fotografy. Čím jste chtěli být, když jste byli malí?

Simona: Asi jako každé dítě jsem si plánovala slibnou kariéru popeláře kombinovanou s kosmonautikou.

Kamil: Nikdy jsem neměl vyhraněnou představu, ale má rodina v Libanonu měla v plánu ze mne mít kněze, stejně jako byl můj dědeček. Takže bych neměl k svatbám až tak daleko.

Jak jste se dostali k focení? Poznali jste se, až když už jste svatby fotili samostatně? Simona: Fotografování jsem se začala věnovat, až když mi to Kamil navrhl, tzn. asi tak po 7 letech, co se známe. Dokončila jsem vysokou školu a po návratu ze zahraničí jsem řešila, co jako absolvent výtvarné školy můžu dělat. Pro svatební fotografy to byly zlaté časy. Bylo velmi málo kreativních svatebních fotografů, kteří by se vymezili staré klasické české svatební fotografii (jako např. Kamil) a vzhledem k tomu, že v té době měl mnohonásobně více poptávek, než byl schopný zvládnout, nabídl mi možnost začít se věnovat právě svatební fotografií.

Kamil: U mne to byla čistá náhoda. Nevěděl jsem kam po základní škole, tak jsem naslepo losoval v seznamu středních škol. Padla fotografická. Ke svatební fotografii jsem se dostal díky kamarádům, kteří mě poprosili, abych jim svatbu nafotil. V té době jsem ještě fotil na film a způsob focení svateb byl opravdu radikálně jiný, než je dnes díky digitálním zrcadlovkám. Svatbu jsem běžně fotil na 1-2 filmy, což znamená 6070 fotek za celý den. Proč právě svatby?

Simona: Kdyby Kamil nefotil svatby (a já v podstatě netušila do čeho „lezu“), asi bych si

na svatby pár let netroufla. Je to velmi komplikovaná disciplína. Časově a fyzicky náročná reportáž kombinovaná s kreativními inscenovanými portréty lidí, kteří před fotoaparátem stojí poprvé, nebo velmi neradi, a vy po nich žádáte to nejtěžší - přirozenost... Někteří klienti očekávají krásné scenérie a plno originálních nápadů, i když zrovna stojíte na parkovišti. A to nejlépe do 25 minut. Co máte na focení svateb nejraději? Který moment je tím nejoblíbenějším, jejž rádi zachytáváte?

Simona: Já mám opravdu ráda přípravy. Vzhledem ke zmatku a nervozitě, které na přípravách probíhají, si vás nikdo nevšímá. Máte skvělou příležitost zachytit emoce, jemné portréty nevěsty a máte čas na zajímavější kompozice.

Kamil: Mám rád každý moment, kdy už „nejsem vidět“, lidé už nevnímají naši přítomnost. Rád si počkám na moment, kdy se přirozeně projeví jakékoliv emoce. Přicházejí za vámi klienti už s konkrétní představou, jaké fotografie by chtěli nebo koncept tvoříte společně?

Simona: Většinou si nás vybírají klienti podle našeho portfolia, takže by se dalo říct, že většina nám s důvěrou přenechá volnou ruku. Rádi přizpůsobujeme portrétní fotografie k jednotlivým charakteristikám novomanželů. Ptáme se, co mají rádi, co je spojuje, jestli preferují lesy nebo minimalistickou architekturu, atd. Přece jen jde hlavně o jejich fotografie. Velké štěstí je, že často sdílíme podobný vkus, takže se minimálně stává, že klientovy představy se radikálně liší od těch našich. Kamil: Klienti také v poslední době projevují velký zájem o předsvatební schůzky, což velmi vítáme. Protože pak se nemůže stát, jak Simona zmiňovala s nadsázkou výše, že věnují pouze 25 minut portrétnímu focení na nevhodném místě. Kdo je vašim velkým vzorem?

Simona: Asi se oba shodneme, že Ben a Erin Chrismenovi.


Kamil: Obdivujeme jejich reportážní styl, smysl pro zachycení fantastických okamžiků a to vše velmi výtvarně zpracované. Jsou nám blízké jejich intenzivní barvy, průhledy, barevné členění obrazu a smysl pro nestandardní kompozici. Co považujete doposud za váš největší úspěch? Simona: Že stále fotíme.

Kamil: A že nám focení umožňuje také cestovat. A to jsme si vždy velmi přáli. Co je tím, co vás odlišuje od ostatních?

Simona: To by měli asi posoudit ostatní, chybí nám nadhled nezávislého diváka. Kamil: Asi jako každý autor si myslíme, že jsme jiní. Každopádně některá přirovnání od nezávislých diváků bývají dost překvapivá, takže dost záleží na osobním pohledu a preferencích. Jak by vypadal váš dokonalý den?

Simona: Spánek a Nutela nakombinovaná s Grankem.

Kamil: Jen tak si něco nafotit, například makro všemožných breberek. Co nás podle vás čeká tuto svatební sezóně z pohledu focení svateb?

Simona: Jsme velmi rádi, že nevěsty začínají být mnohem odvážnější a stylovější než třeba před dvěma lety. Ať se to týká výzdoby, účesů, šatů nebo zajímavých detailů. Velmi obdivuji jejich invenci a energii zapojit se na 150% do výzdoby a plnit si své vlastní představy. Také velmi vítáme, že již většina pořádá svatbu na mnohem zajímavějších místech, než je třeba městský úřad. Kamil: Velkou zásluhu na tom právě mají nově vznikající svatební magazíny a agentury, které tvoří velmi zajímavé svatební editorialy, kde se každý může inspirovat a převést pár prvků právě do té své svatby. Což je v praxi také vidět.

Více informací: Kamil & Simona


Pet

n e i r d A e r r e i P & ra lokalita Reštaurácia HRAD, Bratislava fotografie Matej Kmeť


Jak to všechno začalo Jako většinu slovensko-francouzských párů, i Petru a Pierre-Adriena spojila francouzská automobilka na Slovensku. Po roce a půl náhodných setkání, nesmělých úsměvů a zdvořilostních konverzací se dohodli, že spolu zajdou do kina. Bohužel jediný film promítaný v anglické verzi byl v té době film Borat. A ten zrovna do kategorie romantických filmů moc nepatří. I díky tomu, jak na tento večer, tak i na Boratovy zelené plavky, jen tak snadno nezapomenou.

Žádost o ruku

Už někdy na začátku jejich vztahu Pierre Petře řekl, že nejlepší žádost o ruku je ta, která je nejméně očekávaná. A tak to i nakonec všchno proběhlo. Po 4 letech a při jednom z Petřiných oblíbených seriálů, Desperate Housewives (název nemá nic společného s realitou), ji vyrušilo šustění květů. Nikdy Pierra tak zvláštně nervózního neviděla a až tehdy jí došlo, že ten moment právě nastal.

Plánování a skutečnost Organizování a plánování jim oběma nedělá žádné problémy, právě naopak. Takže ani fakt, že žijí ve Francii a svatba měla být na Slovensku, je neodradil. Všechno řešili přes internet a pokaždé, když přijeli na Slovensko, si naplánovali obhlídky míst a degustace. Petřin skvělý bratr ji v její nepřítomnosti zastupoval, přebíral balíky, ochutnábal vína - byl takovou její spojkou. Za což je mu nesmírně vděčná. Restaurace HRAD, pod Bratislavským hradem jim hned padla do oka. Okouzlila je především nádherná terasa s výhledem na celou Bratislavu a protože obřad byl naplánován v Dómu Sv. Martina, který je odtud lehce dostupný pěšky, bylo rozhodnuto.

Hodně inspirací si Petra vypůjčila z amerických blogů. Představu měli jasnou, chtěli něco jednoduchého a jemného. Svatba se nesla v tónech světle růžové a šedé. Možná nejsložitější na celém organizování byla logistika. Svatba byla v červenci a protože chtěli mít polovinu sýrů, vína a šampaňského z Francie, trochu se obávali, v jakém stavu přijdou. Naštěstí všechno dobře dopadlo a francouzské, ale také slovenské sýry a vína měly velký úspěch.


Svatební šaty, boty a doplňky Svatební šaty měla Petra šité na míru. Věděla jen to, že chce něco vzdušného a jednoduchého, s dlouhou vlečkou. O všechno ostatní se už postarala Géraldine Lemonnier-Leblanc z Francie. Jemný dotek světle růžových kvítků na šatech dodal romantický nádech a při 35 stupňových vedrech Petra v duchu děkovala návrhářce za praktičnost. Boty byly objednané z Coast a doplňky ze Sashe. Šedo-růžové ponožky pro ženicha, tatínky a bratry byly dovezené z USA a růžové kravaty byly zakoupené v Tie Rack. Personalizované manžetové knoflíky jsou opět ze Sashe.

Květiny

Svatební kytice a kytice pro družičky byly jednoduše a překrásně uvázány z růžových pivoněk. Petra se jednoduše nemohla vynadívat na všechny ty nádherné květy, které vydržely i to strašné horko. Na stolech byly kytičky z gypsofílií a hortenzií. O vše se postarali šikovná a kreativní děvčata Lea a Lucka, za což jim patří také velký dík.

Nejoblíbenější moment

Těch bylo několik. Hned jak vyšli z kostela, vybuchli smíchy, protože zatíženi tím obrovským monžstvím stresu přestali při obřadu vnímat, co čtou. A tak Petra místo „Já, Petra,“ začala číst „Já, Pierre-Adrien,“. Další silný moment nastal kolem 22. hodiny, když Pierre s Petrou stáli na schodech, obě rodiny se na parketu bavily, všichni tancovali a smáli se, jazyková bariéra jako zázrakem zmizela a oni byli šťastní, že všichni, které mají rádi, jsou s nimi. Třetí moment nastal při „odčepčování“, když se v nejednom francouzském oku objevila slza. I přesto, že nerozuměli slovům, kontext byl pro všechny velmi emotivní.

Pierre-Adrien o Petře Merci pour ton amour.


šaty Graldine Lemmonier-Leblanc // doplňky Sashe // květy a výzdoba Lucka a Lea // hudba Dj Proximus // svatební dorty Cukráreň Arriba // štrúdl a pagáče – rodina // kadeřník – Juraj Harmady // vizážista – Tomáš Vida


Do It Yourself

Vyznání lásky


Budete potřebovat: papír se zajímavým vzorem – my jsme vybraly pruhy a puntíky, nůžky, tužku, pravítko, lepidlo, čtvercovou obálku.

Opatrně rozlepte starou obálku, tak abyste jí mohli použít jako šablonu. Položte ji na vybraný papír a obkreslete tvar tužkou.

Vystřihněte novou obálku podle obkreslené šablony.

Tam, kde je to potřeba, přeložte pomocí pravítka.

Opakujte na všech čtyřech stranách obálky.

A nyní je obálka připravena pro vaše vyznání lásky.


fotografie Peter a Veronika VelickĂ­ koncept a styling You&Me


Určitě se se slovíčkem „Boho“ dnes nesetkáváte popr vé. Tento styl patří mezi znamená vytvořit si svá vlastní pravidla, vlastní trendy a nechat vyniknout svo jsou v souladu s přírodou. Rozpuštěné vlasy, přírodní doplňky a ležérní obleče


trendy, které budou tuto sezónu kralovat nejen svatbám. Být Boho-chic totiž ou individualitu. Boho styl je založený hlavně na přirozených detailech, které ení. Jde o dokonalou rovnováhu mezi něčím novým a starými vintage kousky.


fotografie Peter a Veronika Velickí // koncept a styling You&Me // make-up a hairstyling Sonka Nutribju Visage // svatební šaty Vyberšaty.cz // doplňky Samodiva // dekorace Save the Date // květiny Rosebud // video The Moments


Ona a On

lokalita Amade Chateau, Vrakúň, Slovensko fotograf Katarína Žitňanská

Nicolette on se jmenuje Tomáš

ona se jmenuje


Ona Znali jsme se asi odmalička, protože naši rodiče byli sousedé. I když musím se přiznat,

že v tom věku jsem ho opravdu příliš neregistrovala. Myslela jsem si, že Tomiho mladší sestra je jedináček. Až na gymnáziu jsem si uvědomila, že by stál za hřích. A to doslova. Bylo nám tehdy 18, oba ve vztahu, a tak jsme se na sebe ve škole vždy jen mile usmívali. Po maturitě jsme šli na stejnou univerzitu a to byl asi první pomyslný krůček k naší lásce.

On Pravděpodobně ještě v dětství. Naši rodiče bydleli v téže bytovce, dokonce jen o patro níž.

Ona si tehdy ale myslela, že moje sestra je jedináček a já zas, že je to ta podivínka, co venčí zajíce na sídlišti. Všímat jeden druhého jsme si začali asi až někdy na střední škole. Byla krásná a stále se tak pěkně usmívala.

Ona První oficiální rande jsme měli 2. září 2007 a pamatuji si ten den, jako by to bylo dnes. Byla jsem celý den nervózní a tolik jsem se styděla zůstat s ním poprvé déle o samotě, že jsem s sebou vzala i svou nejlepší kamarádku. Takže jsme první rande měli ve třech. Šli jsme na procházku do staré části Bratislavy. Byla to fakt romantika, protože to byl ještě teplý letní den - zapadající slunce nad Dunajem a procházka kolem řeky. Opravdu jsme tam strávili krásné odpoledne a večer. Jen tedy ne dva, ale tři.

On Byl to jeden z posledních letních dnů, kdy mi Nika chtěla oplatit to, že jsem našel nové majitele jednomu ze zachráněných toulavých pejsků, které v té době hledala po ulicích se svou kamarádkou. Přijela ve svém autě a jeli jsme na pěknou večerní procházku po Bratislavě. Samozřejmě také s kamarádkou.


Ona Poprvé mě políbil na našem prvním oficiálním rande.

Čekali jsme na mou “druhou ženskou polovičku” kamarádku Simu a jelikož jí trvá všechno třikrát déle než všem ostatním, měli jsme pěkných 40 minut o samotě v autě. Jen tak jsme si povídali, když se z ničeho nic natáhl, pohladil mě po tváři a políbil.

On Naštěstí jsem byl tehdy první po ruce. Jeli jsme vyzvednout její „blonďatou druhou ruku“,

která mi asi poprvé a naposled v životě udělala velkou radost tím, že je chronický opozdilec. Nika se mi líbila už déle, našemu prvnímu rande předcházela dvě malá setkání a hromada smsek, a tak jsem věděl, že nechci na nic čekat. Stydlivost jsem nechal doma, otočil se k ní nad řadicí pákou, chytil ji za tvář a políbil.

Ona To, že on je ten pravý, jsem věděla nejspíš od začátku.

Ono to zní jako klišé, ale pamatuji si, že po hodině, co jsme spolu byli venku, jsem mu chtěla říct, že ho miluji. Neboť jsem to tak cítila. Samozřejmě, že jsem to neudělala, mám přece svou hrdost. Ale to byl moment, kdy jsem si uvědomila, že je pro mne tím jediným. Umíme se spolu smát celé hodiny, plakat, hádat se i se smiřovat. Od začátku byl mým druhým křídlem. A všichni víme, že jen s jedním se létat nedá.

On Už po pár hodinách, kdy jsme byli spolu,

jsem věděl, že ona je pro mě ta pravá. Když je po mém boku, cítím, jako by tam byla odjakživa. Naopak když při mně není, je to jako byste vzali z auta motor. Obojí může chvíli fungovat bez toho druhého, ale smysl dávají pouze spolu. Je celý můj svět.


Ona Pokud byste se ho zeptali na datum, určitě by ho nevěděl.

Bylo to 25. dubna 2012. Měli jsme se pomalu stěhovat do nového bytu, a proto jsme to tam šli zkontrolovat. Asi po 5 minutách od příjezdu se však zvedl s tím, že nechal klíče v motorce. Když se vrátil, byl ještě nervóznější, než když odcházel. Posadil mě v ložnici na postel, klekl si a zeptal se mě, jestli si ho vezmu. Řekla jsem samozřejmě ano a oba jsme měli slzy na krajíčku. Bylo to kouzelné. Vím, že naší láskou začal příběh, který nikdy neskončí.

On Bylo to přibližně před rokem a už asi týden

jsem se snažil přijít na nejlepší způsob a místo, kde ji požádat o ruku. Týden jsem nosil u sebe tu černou krabičku a ptal se sám sebe - teď? Pak jsme najednou měli jít zkontrolovat něco v našem novém, ještě nedokončeném bytě, a já jsem věděl, že teď je ta nejlepší příležitost. Vyjeli jsme nahoru výtahem, sedli si na postel a… krabička zůstala dole v motorce. Pod záminkou peněženky jsem se tedy pro ní vrátil dolů a nakonec všechno dopadlo jako v americkém filmu.


Je rozkošný, neskutečně bláznivý, pečlivý, něžný a milující. On je ten, který mi ukázal, co je to skutečná láska a naučil mě milovat. Je mým snoubencem, milencem, kamarádem, učitelem a dítětem zároveň. Vím, že jedině s ním jsem to já. No a za pár měsíců to budeme skutečně jen MY. Navždy.

Je přesně taková, jakou jsem si ji vysnil a úplně jiná, než všechny ostatní. Je milá, krásná, dívá se na mě tak, jako žádná jiná, a když ji mám u sebe, jsem šťastný chlap. Umíme se spolu celé hodiny smát, jen tak vedle sebe beze slov celé hodiny ležet, občas se trošku pohádat a pak usmířit. Nakonec stejně nikdy neodolám těm jejím krásným očím. Je rozkošně nešikovná, neumí moc počítat a bojí se krabů. Ale jinou bych nikdy nechtěl.


Do It Yourself

RozkvetlĂŠ jmenovky


Vytvořte si tyto originální a velmi jednoduché jmenovky pro vaše hosty. Budete k tomu potřebovat čerstvé květiny, washi nebo papírovou pásku, pero nebo fixu. Skvělé na tomto nápadu je to, že jako podklad můžete použít pytlovinu stejně jako my nebo například plátěný bílý ubrousek, případně jmenovku nalepte rovnou na talíř. Rozkvetlou dobrou chuť.


a r a j í n e c ě Sv

a r a j í n Svěce ndře

fotografie O

a s příběhem

oncept Svatb j Kaftan // k

Když jsme přemýšleli nad konceptem jarního editorialu, přišli jsme na to, že bychom rádi ztvárnili období, kdy se jaro budí z dlouhého zimního spánku. Dny, kdy to zima ještě úplně nevzdala, ale slunce už pomalu začíná nabírat na síle, země může konečně pookřát a spolu s ní i my. Příběh, který na následujících stránkách vyprávíme, je inspirován slavným baletem Svěcení jara, k němuž hudbu složil Igor Fjodorovič Stravinskij.


i m e z e s í n ě n a l K í n v r Dějství p

a d z , í t s o n b y h c po a y r ě v ů d e n a h c é o l r t p e e T v í . ř d u r j h Ne u no š e l a f e j a r h e n o d ro k a ě j n : i ě n m s á a j í sn ř o v o h k a š v y k s r p a p í n č e n u . sl í z u o b o r p ě n č se skute


a l a p s ď e t o d rá e t k , i m e z é l rz m o de r u p b e a s o e h u m o ň l o d l t a v r t Pok e d u b e N u. o k v ý r k i ř . p i m a v r a b a pod bílou m e t o v i ž t a v o překy p


ť ě b O é h u r Dějství d

m o h c y b A . y h a ov p é v a k t r v ě n d r o ě h m c í o ř p p e o j h o e r j a b Ja e ř t e j , i l e ž dr u t s o n r o z o p si jeho . t i v a l s o ě t i nálež


šaty model Judy Salon Naive


fotografie Ondřej Kaftan // koncept Svatba s příběhem // make-up a hairstyling Sonka Nutribju Visage // květiny a doplňky do vlasů Samodiva // dekorace Save the Date, Piršč // sladkosti Laskominy // oblečení Akari, Ceremoni // svatební šaty Naive


fotografie Radostina


Čím jste chtěla být, když jste byla malá?

Hledám nějakou konkrétní odpověď, ale nepamatuji si, že bych měla nějaké vysněné povolání. Jako malá jsem chtěla být asi vším, co mě nějak zaujalo. Napodobovala jsem nejrůznější profese. Od prodavačky či zdravotní sestřičky, kdy jsem zafačovala všechny své plyšové hračky, až po herečku, zpěvačku a princeznu - to jsem asi považovala asi za nejlepší povolaní. Když však zapátrám hodně let zpátky, pořád jsem něco chtěla prodávat. Jako malá jsem si udělala pouťová štěstí (papírový sáček obsahující hračku jako překvapení) a u nás na zahradě jsem si sedla před branku a prodávala je. Bohužel kolem prošlo tak deset lidí za den, takže moje podnikatelské začátky nebyly nijak růžové. Pak následovalo prodávání starého oblečení na chalupě, to se taky nesetkalo s valnými zisky, ale tam se asi někde zrodily mé podnikatelské začátky… Jak jste se dostala ke květům, květinovému designu a svatbám? A jak vznik Rosebud? Květiny a příroda vůbec byly vždycky v mém životě spojeny s něčím krásným, tajemným a hlavně s dokonalým designem, který člověk nemůže ničím nahradit. Je to svět, z kterého se stále můžeme učit a nechat se inspirovat. Donekonečna.

Když mi bylo 15 let, šla jsem na střední zahradnickou školu. Vždycky jsem chodila na nejrůznější brigády, bylo jich spousta. Od práce v knihkupectví, prodej rychlého občerstvení, roznos letáků, hlídání dětí… Až jsem začala chodit na brigádu do květinářství, kde jsem asi rok čistila květy k prodeji. U této práce jsem se naučila, jak květy ošetřovat, jak se jmenují, jak rostou, jak jsou trvanlivé. Zdánlivě jednoduchá a monotónní práce se pro mě stala něčím naplňujícím a svět květin mě pohltil. Pak jsem začala pracovat v dalším květinářství, kde se s květinami pracovalo nadčasově. Nechávalo se vyniknout jejich krásu a nepoužívaly se barevné plastové nesmysly, které se bohužel dodnes do květin vkládají. I dnes, když mě zákazník požádá o okrasný kanýr pod kytici, mi přeběhne mráz po zádech. Měla bych vsak říci, že hranice mezi vkusem a kýčem jsou velice tenké a individuální. Já osobně jsem velký fanoušek kýče, ale není kýč jako kýč. Ale když se jedná o květiny, vždy preferuji charakter dané květiny a až pak složení celkové formy. Baví mě kombinace, hranice, kontrasty… Je to nekonečný proces a to je na tom fascinující. Příroda

a její zákonitosti jsou na prvním místě, pak až účel.

Rosebud vznikl nečekaně po mém studiu na zahradní architektuře. Na MZLU jsem šla studovat rozvoj venkova. Toto studium jsem však nedokončila, protože jsem nezvládala zkombinovat chod obchodu se studiem. Dnes jsem šťastná, že jsem dala Rosebudu přednost a po třech letech se mohu těšit z výsledku usilovné práce. Rosebud není jen květinový obchod. Je to místo setkání, přátelství, klidu, vůní a inspirace. Nedílnou součástí každé svatby je i květinová výzdoba. Co vy osobně tvoříte nejraději?

V roce 2012 jsem vytvořila přes 60 svatebních variací. Mohu říci, že každá nevěsta měla své kouzlo, něco, co každého z nás dělá výjimečným, a jsem ráda, že v mnoha případech se nám podařilo představy nevěsty zhmotnit do výsledného celku. A tak se jejich osobnost a charakter propojily s květinami v dokonalý harmonický celek. Největší odměnou pro mě jako květinářku jsou slova „díků“ v různých podobách. Řady mých zákaznic jsou velmi odlišné, některé mají naprosto přesné představy tvarů, barevných kombinací, složení květů, a jiné nevěsty zase nemají představu vůbec žádnou. V takových případech se tvoří vše od začátku a vy máte možnost nevěstě tzv. ušít kytici a dekorace na míru. Které jsou vaše nejoblíbenější květiny, se kterými ráda pracujete? Všechny mají svoje kouzlo. Ale já osobně mám ráda květiny, které voní. Mám ráda také mechy, lišejníky a rostliny se zelenými květy.

Máte raději, když vám klienti dovolí popustit uzdu fantazii nebo tvoříte ráda na základě konkrétní představy klienta?

V obou případech to může být zajímavá spolupráce. Jde vždy o konkrétní projekt, ale pokud mám volnu ruku, je to pro mě větší výzva. Co považujete doposud za váš největší úspěch?

Za úspěch považuji nový, větší Rosebud, kde můžeme zákazníkům představit nový rozměr vnímání dekorací a krásy a přenést je tak do jejich domovů. Co je tím, co vás odlišuje od ostatních?

V první řadě je to přístup. Snažím se o to, aby se u nás zákaznici cítili dobře. Aby jejich návštěva neprobíha-


la v rychlosti a na úkor kvality našich služeb, protože u nás nejste v supermarketu. Obsloužit všechny co nejdříve, to určitě ano. Někdy se stane, že někteří zákazníci odejdou, protože spěchají, ale je jich málo. Já bych si ale přála, aby se už v tak dost hektickém čase na chvilku zastavili, rozhlédli se a vydechli. Dále je to v nabídce květin a doplňkového sortimentu vůbec. Preferuji sezónní květiny, zajímavé druhy květin, ne však exotiku. A hlavně trvanlivost, naše květiny jsou vždy čerstvé. Jak by vypadal váš dokonalý den?

Napadají mě spíše slova než konkrétní místa, chvíle a okolnosti. Ale popravdě, teď vám odpovídám z Bolzana v Itálii. Sice dnes nesvítí slunce, ale jsem tu se svojí rodinou a přáteli. Dnes půjdu navštívit Mária, který má květinářství v starém centru Bolzana. Vždy se tam těším. Je to květinářství, které má absolutní osobní kouzlo a cítím tam pořádnou mužskou energii. Nechává vyniknout surovým materiálům a jeho dekorace vychází z přírody. Půjdeme na oběd,

budeme dlouho hodovat, dáme si nejlepší espresso (tady se špatné ani nedělá), sladký dezert, budeme se smát a bude nám hezky. Takže, co víc si přát… Co nás podle vás čeká tuto svatební sezóně z pohledu květin na svatbě?

Letošní rok převládají výrazné kombinace. Většinou jednodušší šaty bez výraznějších dekorů, doplněné závojem či dominantnější aplikací do vlasů. Druhy květin pak dle sezónnosti. V jarních měsících tulipány, hodně teď používáme plnokvěté druhy. Narcisy především drobnější odrůdy. Pryskyřníky a sasanky, ty se staly v posledních letech velmi oblíbenými svatebními květy. Dále pivoňky, buď samostatně jednodruhové kytice, nebo v kombinacích. Například do popředí se dostávají Austinovy růže a nevěsty začínají více experimentovat. Ve svatebních kyticích můžeme vidět například trs ostružin, nakvetlé jarní větvičky, sukulenty… Takže myslím, že i letos se bude na co těšit. Více informací: Rosebud - Markéta Střechová


lokalita MyMoon, Brooklyn, New York fotografie Simona Smrฤkovรก a Kamil Saliba


Jak to všechno začalo

Každý jsme se narodili v jiném koutě světa, ale potkali jsme jednoho jarního dne v New Yorku, kde Gabe už nějakou dobu žil a já tam byla na návštěvě s přáteli.

Žádost o ruku

Během našeho vztahu jsem přivedla Gaba k lyžovaní/snowboardu, které si zamiloval, a tak dostal nápad, požádat mě o ruku v Coloradu, kam jsem vždy toužila jet lyžovat. Jednoho dne mě proto překvapil výletem do Aspenu (Colorado), kde mě na vrcholku nejvyšší hory požádal o ruku. Stmívalo se, kolem bylo prázdno, nádherně sněžilo a bylo to strašně romantické. Na oslavu pak vytáhl láhev šampaňského, kterou celý den nosil pod bundou.

Lokalita

V MyMoon jsme byli asi 2 roky předtím na jiné svatbě a byli jsme z toho místa nadšeni. Nechtěli jsme tradiční svatbu, takže když došlo na plánovaní té naší, hned jsme věděli, že bychom ji chtěli uspořádat právě tam. Industriální budova s vysokými stropy, rustikálními stoly, eklektickou atmosférou a nádherným venkovním posezením bylo přesně to, co jsme si představovali.

Svatební šaty, boty a doplňky

Na zkoušení šatů jsem se moc těšila a zároveň z toho měla hrůzu. S kamarádkou jsme plánovaly, jak navštívíme všechny svatební butiky, ale nakonec jsem si šaty vybrala hned v tom prvním a do dalších jsem už jít nechtěla. Šaty jsou od návrhářky Martiny Liany, boty American Glamour, náušnice Carolee.


Květiny

Jak moje kytice, tak kytice svědkyně se opravdu povedly přesně tak, jak jsem si představovala. Byly nádherné. Kromě jiného byly z růží, scabiosas a mých oblíbených pivoněk. Květinová výzdoba stolu byla převážně z různých druhů bílých růží.

Nejoblíbenější moment

Celá naše svatba byla pro nás naprosto skvělým zážitkem, ale tím nejoblíbenějším bylo asi naše posvatební ráno, kdy jsme se probudili už jako manželé. Šťastní a uvolnění jsme probírali všechny svatební okamžiky nad skvělou snídani v hotelovém pokoji s dech beroucím výhledem na katedrálu sv. Patricka na Manhattanu.

Denisa o Gabeovi:

Gabe je moje polovička, ten nejúžasnější manžel a zároveň nejlepší kamarád. Je velký pohodář a život s ním je jako krásný film, a chci, aby nikdy neskončil. Je moje všechno.

Gabe o Denise:

Můj život by bez ní by nebyl úplný. Myslím na to, co všechno jsme spolu zažili a na všechno, co ještě přijde. Těším se každý nový den s ní po mém boku. Neexistují slova, kterými bych vyjádřil mou lásku k ní. Dělá ze mě lepšího člověka a navždy bude v mém srdci. svatební salón Bridal Reflections // make-up Marisa Dreesen // účes Eve Whittington // svatební kytice Pristine Events // dort Cannelle Patisserie // DJ Parallel Sound Productions


Uvidíme se v cervnu. Do té doby nás najdete na naších stránkách nebo na facebooku. Pokud máte svatbu nebo zásnuby, o které se chcete podelit,pište na svatba@youandmemag.com Pokud máte zájem o reklamu v magazínu, pište na reklama@youandmemag.com

You&Me Jaro 2013  

Pastelové hrátky - Jedinečný online svatební magazín, první svého druhu v Česku a na Slovensku!

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you