Mladý chlapec byl obětován zbytečně... Teď řeknou, že jeho krev je na mých rukách. Kdybych nenařídil vydání syrského letadla, [měli bychom své rukojmí a] Syřané by mohli být donuceni těch pět propustit. Ten hoch... by byl naživu... Naši vojáci nebyli uneseni z izraelského území syrskými vetřelci, jak oznámil mluvčí armády ... Pronikli do Sýrie, a ne náhodou, ale aby mohli nainstalovat odposlouchávací zařízení na syrskou telefonní linku ... Mladí muži tam byli posláni bez kohokoliv zkušeného, nebyli instruováni, co dělat v případě nezdaru a výsledek byl ten, že se při prvním výslechu zlomili a řekli celou pravdu ... Nemám žádné pochybnosti, že tisk a Knesset budou křičet o mučení. Na druhou stranu je možné, že si ten chlapec vzal život, protože se při výslechu zlomil a až později pochopil, jaké neštěstí přivodil svým kamarádům a co udělal státu. Možná ho pak jeho kamarádi týrali. Každopádně ho k tomuto hroznému kroku pravděpodobně dovedlo jeho svědomí. (3. ledna 1955, 649) Isser [tehdejší ředitel Šin Bet] mě varoval, co se mi osobně může kvůli té sebevraždě stát. Plánuje se má otrava jedem ... Je nezbytné především dávat pozor na to, co se děje v armádě a předcházet nezákonným výtržnostem. (14. ledna 1955, 653) Je jasné, že Dajanův cíl je ... dostat [syrské] rukojmí, abychom v Damašku dosáhli vydání našich vězňů. Vzal si do hlavy, že je zapotřebí vzít rukojmí a nepustit je. (10. února 1955, 714) O devatenáct let později Dajan, tehdejší ministr obrany ve vládě Meirové, nařídil svým vojákům jít do školy v Ma’alotu, bez ohledu na nebezpečí pro izraelské civilisty včetně dětí, s jediným cílem, zabránit palestinským guerillovým bojovníkům dosáhnout díky vzetí rukojmích propuštění svých palestinských kolegů uvězněných a mučených pod vojenskou okupací Západního břehu a Gazy. Tehdy, stejně jako při mnoha jiných příležitostech, se ze západních médií hlasitě ozývala zhoubná a jedovatá sionistická kampaň, prohlašující pokus palestinského osvobozeneckého hnutí dosáhnout propuštění vězňů vzetím rukojmích za netolerovatelný, barbarský, surový, vražedný a teroristický. Kdy tatáž média nazvala teroristou Moše Dajana? Izraelská spiknutí proti Sýrii v 50. letech nebyla omezena jen na expanzivní a teroristické projekty. 31. června 1955 hlavní asistent ministra zahraničí Gideon Raphael oznámil Šaretovi na pár „zajímavých schůzkách“, že udržuje kontakt s arabskými exulanty v Evropě. Jedním z nich byl bývalý syrský premiér Hosní Barází: Hosní se chce dostat zpět k moci a je připraven přijmout pomoc od kohokoliv: od Turecka výměnou za pozdější vstup Sýrie do bagdádsko-ankarského paktu; od USA výměnou za budoucí spojenectví Sýrie se Západem; s Izraelem výměnou za mírovou dohodu. (31. červen 1955, 1 099) Mír však byl tou poslední věcí, o kterou měl Izrael zájem. Izrael by za svou podporu požadoval jinou cenu: Zatím nám říká dávejte, dávejte: peníze na noviny, peníze na kupování osobností, peníze na kupování politických stran. Gideon [jak mu bylo navrženo] ... je sám velký majitel půdy a proč by nemohl shromáždit skupinu majitelů půdy a zahájit velký plán na usazení uprchlíků.... Hosní poslouchal a řekl, že to je skvělý nápad... ale až poté,
- 31 -