Page 64

ÖÈËßÈÍÒÏÈÑÀÓÈÎÍ

Trip DIRT MONSTER BIKES NA VLASTNÍ KŮŽI

Monster Bike vypadá vzhledově trochu jako motorka. Je to ale robustní malý bike se širokými koly upravený ke sjezdu v terénu. Má jen jeden velmi pomalý převod, mnohem důležitějším předpokladem než pohon vpřed, který obstarává výhradně gravitace, jsou dobré kotoučové brzdy. Naše skupina s průvodci vyjíždí minibusem na kopec nad Les Diablerets, kde vedle helmy fasujeme i plátěné overaly. Ne kvůli bezpečnosti, ale kvůli čistotě. Jeden prý neví, čím na horských pastvinách může projet. A taky že se nejednou projede, samozřejmě s patřičným rozstřikem… Vyrážíme. Není to žádné pohodlné poježdění jako někde po návsi v Polabí. Kolo je těžké, odpružené pouze silnými pneumatikami, takže valí dolů kolikrát rychleji, než by člověk čekal. Sjíždíme nejprve přes horskou pastvinu, ohradníky přejíždíme po speciálních mostcích, které vyžadují již celkem zralou techniku. Slabší přenášejí. Dostáváme se na stezku, je příkrá tak, že člověk musí na kole stát až za sedlem, aby nepřepadl. Mnohé z nás to nedají a občas zahučí někam do příkopu… Až níže nás větve stezek svádí na zpevněnou cestu, kde už je to pohoda a na strach zapomínáme. Dole u vesnice už jenom po kousek po silnici a jsme v cíli. Trochu vyklepané, ale s úsměvem, možná šťastné, že už to máme za sebou. A nemáme. Nasedat zpátky do auta, jede se do kopců na druhé straně střediska, zaveleli průvodci. Ti sice občas neodolali výzvě terénu a malinko poodjeli, ale vždy na nás zase vzorně počkali a starostlivě se nás svým francouzským přízvukem vyptávali, zda je vše OK. Přijely jsme nakonec všechny celé a zdravé a dopoledne zakončili společnou a zaslouženou skleničkou.

PARAGLIDEM NAD LES DIABLERETS NA VLASTNÍ KŮŽI Na paragliding je nutnou podmínkou dobré počasí. Nám zrovna chvíli přeje, proto rychle vyjíždíme do kopců nad středisko. Já, paraglidistický nováček, celou cestu nahoru rozmýšlím, jaké to bude letět dolů a jak moc se asi budu bát. Ale teorie prý praví, že na paraglidu má strach jeden člověk ze dvou tisíc. Tak snad to zrovna já nebudu. Jsme na místě, na louce těsně pod vrcholky hor, kde končí poslední sjízdná cesta. Rozbalujeme paraglide, instruktor mě kurtuje a dává poslední rady. Teď rozběh, odraz – a jsme nahoře. A pak už je to jako na lanovce. Tedy pokud s vámi instruktor nedělá různé zatáčky a nelítá nahoru a dolů, abyste si to mohly co nejvíce vychutnat. Letíme společně s ptáky, což není metafora, ale skutečnost. Kolem létající dravce dokonce využíváme jako indikátor stoupavých proudů! Nečekané setkání s přírodou (která je ale vždy dále než my sami). Dole je vesnička jako na dlani, přibližuje se a vzdaluje podle naší aktuální výšky. Je to nádhera. Kdo jste to ještě nezkusily, vřele doporučuji. Paragliding je prý vhodný i pro těhotné. Pokud jsou budoucí maminky fit, prý až do šestého měsíce těhotenství.

64

WILD CAT 04 - léto 2010  

Outdoorový časopis pro holky - cyklistika, běh, turistika, lyžování, in-line