Issuu on Google+

2013


Mnoho pracovních úspěchů, zdraví a osobní pohodu po celý rok 2014 Vám přejí Ing. Stanislava Rollová, Ing. Lukáš Peřka a Ing. Jan Gemrich, Ing. Jiří Jungmann


Výzkumný ústav maltovin Praha s.r.o. Centrum technické normalizace Na Cikánce 2, 153 00 PRAHA 5 - Radotín Tel: +420 257 810 797

E-Mail: perka@vumo.cz

-----------------------------------------------------------------------------------

NORMALIZAČNÍ A LEGISLATIVNÍ ZPRAVODAJ 2013 / VI – prosinec ----------------------------------------------------------------------------------A.

Část normalizační

A.1

Cement a hydraulická pojiva

A.1.1 EN 197-1 Technická normalizační komise CEN/TC 51 svým usnesením rozhodla o zahájení revize normy EN 197-1 Cement – Část 1: Složení, specifikace a kritéria shody cementů pro obecné použití. Revize normy zahrnuje: •

implementaci Nařízení CPR úpravou přílohy ZA a všech souvisejících kapitol normy, zahrnující úpravu terminologie a zařazení nové kapitoly o nebezpečných látkách;

zařazení nových druhů cementů obsahujících tři hlavní složky (značení nových portlandských směsných cementů CEM II/C-M, směsných cementů CEM VI);

formální oprava číslování kapitol a tabulek.

Nové druhy cementů: •

cementy sestávající ze tří hlavních složek, které jsou definovány již v současném znění normy, ale jejich obsah není ještě v normě zahrnut;

hlavní složky: slinek, vysokopecní struska, vápence, křemičitý popílek, přírodní pucolán;

nové označení pro CEM V – struskový pucolánový cement

nový druh cementu CEM VI směsný cement.

Technická komise CEN/TC 51 schválila uvedený koncept revize normy. Revize je plánována v řádném schvalování, tj. v roce 2014 předložení návrhu normy k technickému připomínkování a v roce 2015 předložení návrhu ke konečnému formálnímu hlasování. A.1.2 FprEN 197-2 Cement – Hodnocení shody Technická komise CEN/TC 51 schválila ve formálním hlasování návrh revidovaného znění normy FprEN 197-2 rev:2013 Cement – Část 2: Hodnocení shody. Revize zahrnuje především zavedení nové terminologie podle nařízení CPR. Vydání ratifikovaného znění normy se předpokládá v lednu roku 2014. Následně bude revidované znění zavedeno do systému ČSN překladem a bude plně nahrazovat současné platné znění normy. A.1.3 Harmonizované normy Technická komise CEN/TC 51 připravuje revizi všech harmonizovaných norem výrobku na základě implementace požadavků nařízení CPR. Ve většině případů budou revize provedeny formou zkráceného hlasování, neboť změny vycházejí z nových legislativních požadavků 1


a členské země nemohou navrhovat technické změny v rámci standardního připomínkovacího řízení. Přehled připravovaných norem k revizi je uveden v zápise ze zasedání CEN/TC 51 (viz příloha N1/V/2013). A.1.4 EN 13639 Technická komise CEN/TC 51 rozhodla o zahájení zpracování revidovaného znění normy EN 13639 Stanovení celkového obsahu organického uhlíku ve vápenci. Návrh normy zahrnující nový alternativní postup zkoušení (Scancem metoda) bude v roce 2014 rozeslán k řádnému technickému připomínkování (CEN enquiry). A.2

Vápno

Technická komise CEN/TC 51 zpracovává revizi normy EN 459-1 Stavební vápno – Část 1: Definice, specifikace a kritéria shody. Norma je revidována z důvodu implementace Nařízení CPR. Ze stejného důvodu se připravuje návrh revidovaného znění normy EN 459-3 Stavební vápno – Část 3: Hodnocení shody. Obě normy budou schvalovány v roce 2014 v rámci zkráceného schvalovacího řízení (UAP). Pracovní skupina CEN/TC 51/WG 11 dále připravuje nový návrh technické revize normy EN 459-1. Návrh bude nově stanovovat požadavek na objemovou stálost bílého vápna CL podle zamýšleného použití vápna (malty pro vnitřní a vnější omítky, malty pro zdění, horké asfaltové směsi, stabilizáty), tedy pro předepsané použití bude stanovena konkrétní hodnota. Po zpracování pracovního návrhu bude následně řešena revize Části 2: Zkušební metody. Podle návrhu pracovní skupiny budou uvedené technické revize zpracovávány v řádném schvalovacím procesu. A.3

Malty pro zdivo

Technická komise CEN/TC 125 Zdivo připravuje návrhy revidovaného znění norem: •

EN 998-1 Specifikace malt pro zdivo - Část 1: Malta pro vnitřní a vnější omítky

EN 998-2 Specifikace malt pro zdivo - Část 2: Malta pro zdění

V současné době probíhá příprava návrhů vycházející z implementace nařízení požadavků CPR. Návrhy budou schvalovány v rámci zkráceného řízení UAP, jehož ukončení se předpokládá v roce 2014. Technická komise CEN/TC Zdivo připravuje k revizi návrh norem:

A.4

EN 13914-1 Navrhování, příprava a provádění vnějších a vnitřních omítek Část 1: Vnější omítky

EN 13914-2 Navrhování, příprava a provádění vnějších a vnitřních omítek Část 2: Příprava návrhu a základní postupy pro vnitřní omítky EN 206 Beton

V září 2013 bylo v rámci hlasování CEN/TC104 schváleno revidované znění normy EN 206 Beton. Schválený dokument konsoliduje a nahrazuje normy EN 206-1 (beton) a EN 206-9 (samozhutnitelný beton) a je zařazena řada dalších změn. Zavedení do systému ČSN lze očekávat v polovině roku 2014. Národní požadavky a doplnění pro používání této normy budou dle předběžného rozhodnutí Národního normalizačního orgánu (UNMZ) vydány formou samostatné ČSN normy.

2


A.5

Různé

A.5.1 Jednání Technické normalizační komise TNK č. 39 Maltovinová pojiva, vápence a sádrovce Jednání proběhlo v Praze dne 12. listopadu 2013 a zápis z jeho průběhu a závěrů je uveden v příloze N1/VI/2013. A.5.2 Aktuální informace věstníků Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví České republiky a Slovenské republiky Aktuální informace jsou předmětem příloh N2/VI/2013 a N3/VI/2013.

3


B. B.1

Část legislativní Stav monitorované legislativy ke dni 19. 12. 2013

V souhrnném provedení je obsahem přílohy L1/VI/2013. B.2

Věcný záměr zákona o odpadech (návrh 5. 12. 2013)

Odbor odpadů MŽP ČR zpracoval věcný záměr zákona o odpadech. Dokument zahrnuje přehled právních předpisů vztahujících se k věcnému záměru, zhodnocení stávající právní úpravy, návrh věcného řešení a jeho promítnutí do právního řádu České republiky V souhrnném provedení je obsahem přílohy L2/VI/2013. B.3

Metodický dokument k problematice základní zprávy – konečný návrh

Směrnice 2010/75/EU o průmyslových emisích přinesla do oblasti integrované prevence řadu požadavků v oblasti ochrany půdy a podzemních vod, z nichž za nejdůležitější lze považovat vypracování základní zprávy jako podkladu, který bude určující pro povinnosti vymezených provozovatelů ve vztahu k budoucímu ukončení provozu zařízení. Změny evropské legislativy byly převedeny do národního práva prostřednictvím novelizace zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů zákonem č. 69/2013 Sb. Požadavky na základní zprávu jsou nadefinovány v rámci přílohy č. 2 vyhlášky č. 288/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o integrované prevenci. Účelem tohoto dokumentu (uveden v příloze L3/VI/2013) je provozovatelům, povolujícím úřadům a kontrolním orgánům v této oblasti přiblížit vazbu mezi relevantními ustanoveními předpisů integrované prevence a ostatní legislativou stejně jako sjednotit výkon státní správy v souvislosti s touto problematikou. V souhrnném provedení je obsahem přílohy L3/VI/2013.

Na zpracování se podíleli: Část normalizace:

Část legislativa:

Ing. Lukáš Peřka Ing. Stanislava Rollová

Ing. Jan Gemrich Ing. Jiří Jungmann

Prosinec 2013

4


PŘÍLOHA N1/VI/2013

ZÁPIS z jednání technické normalizační komise TNK č. 39 Maltovinová pojiva, vápence a sádrovce, konané v Praze - Radotíně dne 12.11.2013 Přítomni: Ing. Gemrich, Ing. Krupičková, p. Ing. Bartoš, Ing. Doležalová, Duda, Ing. Hrazdíra, Ing. Hůda, Ing. Malinský, Ing. Peřka, Ing. Přikryl, Ing. Rollová, Ing. Schořík, Ing. Zárubová Omluveni: Ing. Gorgol, Ing. Mikač , Ing. Nečas, Ing. Vorlovský 1.

Jednání zahájil předseda TNK č. 39 Ing. Gemrich uvítáním přítomných. Předseda nechal hlasovat o návrhu programu jednání komise. S uvedeným návrhem všichni přítomní souhlasili.

2.

Předseda komise informoval o aktuálním složení komise TNK č. 39. Z důvodů potřeby aktivnější spolupráce a stále probíhající úpravy systému technické normalizaci v rámci ÚNMZ jako národního normalizačního orgánu nebylo v uplynulém období nutno měnit složení komise. V komisi jsou zástupci všech zainteresovaných stran technické normalizace, tj. výroba, výzkum, MPO ČR, certifikace, NNO a CTN. Informace o složení komise TNK č. 39 byla přítomnými přijata.

3.

Předseda TNK Ing. Gemrich společně s Ing. Krupičkovou informovali o aktuálním zabezpečování tvorby a vydávání českých technických norem (ČSN), které je od roku 2009 vykonáváno v rámci Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) – národní normalizační orgán (NNO). Členové technické komise byli informováni o plnění plánu ÚNMZ, jehož cílem je dosažení nového přístupu k tvorbě systému ČSN. Plán je založen na třech základních prioritách. První prioritou je zlepšení dostupnosti ČSN, a to zejména využitím elektronické formy, druhou prioritou je zlevnění ČSN. Tyto body byly v letošním roce realizovány a získané zkušenosti prokazují, že úspěšně vedou ke zpřístupnění technických norem pro uživatele. Třetí prioritou je zlepšení srozumitelnosti ČSN. Je snahou ÚNMZ tento bod řešit. Ukazuje se ale, že zlepšení srozumitelnosti norem úzce souvisí s vlastním zpracováním návrhů norem. V případě zpracování evropských norem, které dnes v oboru stavebnictví již tvoří většinu, je potřebná zvýšená spolupráce národních zástupců v jednotlivých technických komisích CEN, které jsou odpovědné za přípravu návrhů norem. Pro oblast působnosti TNK č. 39 je tato činnost vykonávána Centrem technické normalizace Výzkumného ústavu maltovin Praha, s.r.o., jehož činnost je úřadem hodnocena velmi kladně. Dále Ing. Malinský informoval o vývoji stavebnictví v roce 2013 z pohledu MPO ČR a zmínil výhled pro rok 2014.

4.

Přítomní byli informováni o činnosti Centra technické normalizace (CTN) Výzkumného ústavu maltovin Praha, s.r.o., které smluvně zajišťuje zpracování všech normativních dokumentů vydaných technickými komisemi CEN/TC 51 „Cement a stavební vápno“, CEN/TC 241 „Sádra a výrobky ze sádry“, CEN/TC 303 „Podlahové potěry a podlahy prováděné na stavbách“, ISO/TC 74 „Cement a vápno“ a dalšími pracovními skupinami (CEN/TC 125/WG2 a WG5 „Malty“, CEN/TC 104/WG 15 „Granulovaná vysokopecní struska“). Pro zajištění kvalitní a operativní činnosti CTN bylo upozorněno na nutnost možnosti rychlého přístupu ke všem vydávaným dokumentům odpovídajících technických komisí CEN, které jsou umisťovány na webové stránky CEN. Ing. Peřka v úvodu informoval o změnách v oblasti technické normalizace, které vycházejí ze schváleného Nařízení evropského parlamentu a Rady (CPR) č. 305/2011 kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS (CPD). Hlavním cílem nového CPR je zapracování nového legislativního rámce pro uvádění stavebních výrobků na trh,


uvedení spolehlivější informace o výrobku a zjednodušení pro malé podniky a specifické případy. Platnost CPR pro výrobce je od 1. 7. 2013. Ing. Peřka dále podrobně informoval o vývoji národní a evropské normalizaci v oboru cementu a vápna a dalších maltovinových pojiv za uplynulé období. Výroční zasedání technické komise CEN/TC 51 „Cement a stavební vápna“ se konalo v říjnu 2013. Zpráva o průběhu tohoto zasedání byla uvedena v Normalizačním a legislativním Zpravodaji vydávaným Centrem technické normalizace VÚM Praha, s.r.o. Přítomní byli informováni průběžnou zprávou o činnosti této komise. V oboru cementu Ing. Peřka podrobně informoval přítomné o jednotlivých normalizačních úkolech řešených technickou komisí CEN/TC 51. V tabulce 1 jsou uvedeny vydané dokumenty – normy, které byly schváleny a do systému ČSN zavedeny překladem. Dále je uveden souhrnný přehled probíhajících normalizačních úkolů (tabulka 2). V případě harmonizovaných norem výrobků se jedná především o revize vycházející ze začlenění požadavků nařízení CPR s výjimkou normy EN 197-1. V případě zkušebních norem se jedná o pravidelné pětileté revize, jejichž obsah vychází z nutnosti aktualizace platných znění norem. Dále je uveden obsah jednotlivým normalizačních úkolům. Tabulka 1 – Vydané dokumenty Označení normy

Název

Datum schválení

EN 13282-1:2013

Hydraulická silniční pojiva – Část 1: Rychle tvrdnoucí hydraulická silniční pojiva Složení, specifikace a kritéria shody

10/2012

EN 13282-3:2013

Hydraulická silniční pojiva – Část 3: Hodnocení shody

10/2012

EN 196-2:2013

Metody zkoušení cementu – Část 2: Chemický rozbor cementu

04/2013

Tabulka 2 – Seznam normalizačních úkolů CEN/TC 51 Označení normy

Název

Poznámka

prEN 197-1

Cement – Část 1: Složení, specifikace a kritéria shody cementů pro obecné použití

Revize

FprEN 197-2

Cement - Část 2: Hodnocení shody

Revize

FprEN 14216

Cement – Složení, specifikace a kritéria shody speciálních cementů s velmi nízkým hydratačním teplem

Revize

prEN 459-1 rev.

Stavební vápno – Část 1: Definice, specifikace a kritéria shody

Revize

FprEN 13282-2

Hydraulická silniční pojiva – Část 2: Normálně tvrdnoucí hydraulická silniční pojiva - Složení, specifikace a kritéria shody

EN 15743:2010 /prA1

Struskosíranový cement – Složení, specifikace a kritéria shody

EN 13282-1:2013 /prA1

Hydraulická silniční pojiva – Část 1: Rychle tvrdnoucí hydraulická silniční pojiva - Složení, specifikace a kritéria shody

Revize

prEN 413-1 rev.

Cement pro zdění – Část 1: Složení, specifikace a kritéria shody

Revize

prEN 459-3

Stavební vápno – Část 3: Hodnocení shody

Revize

prEN 13282-3

Hydraulická silniční pojiva – Část 3: Hodnocení shody

Revize

2

Nový

Revize


EN 197 – 1 Cement pro obecné použití Dne 14. září 2011 bylo vydáno ratifikované revidované znění evropské normy EN 197-1. Toto revidované znění normy nahrazuje EN 197-1:2001 (včetně všech příloh), EN 197-4 Cement - Část 4: Složení, specifikace a kritéria shody vysokopecních cementů s nízkou počáteční pevností. Do systému ČSN zavedena v ČSN EN 197-1 ed.2 v dubnu 2012. Toto znění navíc na národní úrovni ruší normu ČSN 72 2103 Cement síranovzdorný. Technická komise CEN/TC 51 na svém zasedání rozhodla o zahájení další revize normy, která zahrnuje: • implementaci Nařízení CPR úpravou přílohy ZA a všech souvisejících kapitol normy, zahrnující úpravu terminologie a zařazení nové kapitoly o nebezpečných látkách; •

zařazení nových druhů cementů pro obecné použití obsahujících tři hlavní složky v nových poměrech složení;

formální oprava číslování kapitol a tabulek.

Revize je plánována v řádném schvalování, tj. předložení návrhu normy k technickému připomínkování a následnému předložení návrhu ke konečnému formálnímu hlasování. EN 197 – 2 Cement pro obecné použití Technická komise rozeslala v srpnu letošního roku k formálnímu hlasování návrh revidovaného znění normy. Hlavní změny uvedené v tomto dokumentu oproti znění EN 197-2:2000 jsou v používání terminologie podle nařízením o stavebních výrobcích (EU) č. 305/2011. V příloze C se uvádí nové termíny pro srovnání s dříve používanými termíny podle směrnice o stavebních výrobcích 89/106/EHS. Dále je uveden vztah mezi touto evropskou normou a přílohami ZA evropských norem na cement, pokyn týkající se nejistoty měření při hodnocení výsledků zkoušek, hodnoty kritérií pro hodnocení postupu pro hlinitanový cement podle EN 14647 a je zařazen obrázek popisující postup certifikace osvědčení stálosti vlastností cementu vyráběného v novém závodě nebo nového druhu cementu vyráběného ve stávajícím závodě. Ve formálním hlasování, které bylo ukončeno v říjnu, byl návrh revidovaného znění normy schválen. V současné době se čeká na vydání ratifikovaného znění, které bude do systému ČSN zavedeno překladem. EN 14 647 Hlinitanový cement Probíhá příprava návrhu revidovaného znění normy vycházející z implementace nařízení CPR. Návrh bude schvalován v rámci zkráceného řízení UAP, jehož ukončení se předpokládá v roce 2014. EN 15 743 Struskosíranový cement Probíhá příprava návrhu revidovaného znění normy vycházející z implementace nařízení CPR. Návrh bude schvalován v rámci zkráceného řízení UAP, jehož ukončení se předpokládá v roce 2014. EN 413-1 Cement pro zdění Probíhá příprava návrhu revidovaného znění normy vycházející z implementace nařízení CPR. Návrh bude schvalován v rámci zkráceného řízení UAP, jehož ukončení se předpokládá v roce 2014. EN 13 282-1 Hydraulická silniční pojiva – Část 1: Rychle tvrdnoucí hydraulická silniční pojiva - Složení, specifikace a kritéria shody Probíhá příprava návrhu revidovaného znění normy vycházející z implementace nařízení CPR. Návrh bude schvalován v rámci zkráceného řízení UAP, jehož ukončení se předpokládá v roce 2014.

3


EN 13 282-3 Hydraulická silniční pojiva – Část 3: Hodnocení shody Probíhá příprava návrhu revidovaného znění normy vycházející z implementace nařízení CPR. Návrh bude schvalován v rámci standardního řízení (připomínkování+formální hlasování). Technická komise CEN/TC 51 dále připravuje návrh nové evropské normy: prEN 13282-2 Hydraulická silniční pojiva – Část 2: Normálně tvrdnoucí hydraulická silniční pojiva - Složení, specifikace a kritéria shody První návrh normy nebyl schválen z důvodu: •

ztráta žíháním popílku - nejvyšší mezní hodnota byla posunuta z 9 % na 15 % a to bez uvedení a prokázání relevantních technických zkoušek takového popílku;

postup hašení hydraulických silničních pojiv obsahujících nehašené vápno (CL-Q) jako hlavní složku – nedostatečně prokázána vhodnost postupu.

Upravený návrh normy bude v roce 2014 rozeslán k hlasování. V oboru stavebního vápna EN 459 Stavební vápno Technická komise CEN/TC 51 schválila v červenci 2010 návrh revidovaného konsolidovaného znění Části 1: Definice, specifikace a kritéria shody a Části 2: Zkušební metody. Uvedené části byly zavedeny do systému ČSN překladem v konsolidovaném znění v březnu 2011 a to pod označením ČSN EN 459-1 ed.2 Stavební vápno – Část 1: Definice, specifikace a kritéria shody; ČSN EN 459-2 Stavební vápno – Část 2: Zkušební metody. V současné době probíhá příprava návrhu revidovaného znění Části 1 normy vycházející z implementace nařízení CPR. Návrh bude schvalován v rámci zkráceného řízení UAP, jehož ukončení se předpokládá v roce 2014. Revidované znění Probíhá příprava návrhu revidovaného znění Části 3 normy (Hodnocení shody) vycházející z implementace nařízení CPR. Návrh bude schvalován v rámci standardního řízení (připomínkování+formální hlasování). V oboru sádry a výrobků ze sádry Výroční zasedání technické komise CEN/TC 241 „Sádra a výrobky ze sádry“ se konalo v říjnu 2013. Technická normalizační komise CEN/TC 241 schválila z implementace nařízení CPR následující harmonizované normy: • • •

k revizi

vycházející

EN 13658-1 Kovové pletivo a lišty - Definice, požadavky a zkušební metody - Část 1: Vnitřní omítání EN 13658-2 Kovové pletivo a lišty - Definice, požadavky a zkušební metody - Část 2: Vnější omítání EN 13454-1 Pojiva, kompozitní pojiva a průmyslově vyráběné maltové směsi pro podlahové potěry ze síranu vápenatého - Část 1: Definice a požadavky

EN 13279-1 Sádrová pojiva a sádrové malty pro vnitřní omítky – Část 1: Definice a požadavky

• •

EN 520+A1 Sádrokartonové desky - Definice, požadavky a zkušební metody EN 14209 Předtvarované sádrokartonové lišty - Definice, požadavky a zkušební metody EN 14353+A1 Kovové lišty a ozdobné profily pro použití se sádrokartonovými deskami - Definice, požadavky a zkušební metody

4


• • • •

EN 14496 Sádrová lepidla pro tepelně a zvukově izolační kompozitní panely a sádrokartonové desky - Definice, požadavky a zkušební metody EN 14566+A1 Mechanické upevňovací prostředky pro systémy ze sádrokartonových desek - Definice, požadavky a zkušební metody EN 15283-1+A1 Sádrové desky vyztužené vlákny - Definice, požadavky a zkušební metody - Část 1: Sádrové desky vyztužené rohoží EN 15283-2+A1 Sádrové desky vyztužené vlákny - Definice, požadavky a zkušební metody - Část 2: Sádrovláknité desky.

Všechny uvedené normy budou (připomínkování+formální hlasování).

revidovány

v rámci

standardního

řízení

Technická komise CEN/TC 241 dále sleduji další normy v rámci pravidelných pětiletých revizí a to především s ohledem na jejich aktuálnost a správnost ve vztahu k legislativním požadavkům. V oboru malt pro zdivo Dále byly uvedeny informace o stavu norem v rámci technické komise CEN/TC 125 „Malty“. EN 998-1 Specifikace malt pro zdivo - Část 1: Malta pro vnitřní a vnější omítky EN 998-2 Specifikace malt pro zdivo - Část 2: Malta pro zdění Technická komise CEN/TC 125 schválila v srpnu 2010 návrh revidovaného znění obou částí normy (Část 1: Malta pro vnitřní a vnější omítky, Část 2: Malta pro zdění). Revidovaná znění, která zahrnují především změny v kapitole Hodnocení shody, byla zavedena do systému ČSN v konsolidovaném znění v březnu 2011 s označením ČSN EN 998-1 ed.2, resp. ČSN EN 998-2 ed.2. V současné době probíhá příprava návrhu revidovaného znění obou části normy vycházející z implementace nařízení CPR. Návrhy budou schvalovány v rámci zkráceného řízení UAP, jehož ukončení se předpokládá v roce 2014. EN 15 824 Specifikace vnějších a vnitřních omítek s organickými pojivy Po zpracování změn norem EN 998 bude na jejich základě revidována i tato norma. EN 1015 Zkušební metody malt pro zdivo Technická komise CEN/TC 125 rozeslala v rámci zjišťovacího řízení členům CEN dotazník s žádostí o posouzení platných znění následujících norem. Výsledkem bude rozhodnutí, zda normy revidovat nebo je potvrdit k používání bez změny pro další období. • EN 1015-3 Zkušební metody malt pro zdivo- Část 3: Stanovení konzistence čerstvé malty (s použitím střásacího stolku); • EN 1015-9 Zkušební metody malt pro zdivo- Část 9: Stanovení doby zpracovatelnosti a času pro úpravu čerstvé malty; • EN 1015-10 Zkušební metody malt pro zdivo- Část 10: Stanovení objemové hmotnosti suché zatvrdlé malty; • EN 1015-11 Zkušební metody malt pro zdivo- Část 11: Stanovení pevnosti zatvrdlých malt v tahu za ohybu a v tlaku

5


EN 13 914-1 Navrhování, příprava a provádění vnějších a vnitřních omítek – Část 1: Vnější omítky EN 13 914-2 Navrhování, příprava a provádění vnějších a vnitřních omítek – Část 2: Příprava návrhu a základní postupy pro vnitřní omítky Technická komise CEN/TC 125 rozhodla o zpracování revize norem. Revize je vyvolána především začleněním omítek s organickými pojivy a také doplněním jednotlivých postupů, které vycházejí z praxe. V oboru potěrových materiálů a podlahových potěrů V roce 2012 byla částečně přerušena činnost činnosti sekretariátu technické komise CEN/TC 303. Důvodem bylo neobsazení pozice předsedy komise. Činnost sekretariátu byla v roce 2013 obnovena. Z důvodu uvedeného přerušení v současné době CEN/TC 303 řeší dopad nařízení CPR na příslušné normy 5. Předseda technické normalizační komise poukázal na význam aktivní české účasti v technických komisích CEN/TC, která je v souladu s představou ÚNMZ o přístupu k technické normalizaci. Na základě informací zpracovaných v Centru technické normalizace VÚM Praha, s.r.o. dále informoval přítomné o připravovaném přebírání evropských norem v nejbližším období, z něhož vyplývá připravovaný plán technické normalizace pro rok 2014. Členové komise byli dále informováni o přípravě příštího výročního zasedání technické normalizační komise CEN/TC 51 Cement a stavební vápno, které se bude konat ve dnech 25. – 27. 03. 2015 v Praze. Příprava zasedání bude zajištěna Centrem technické normalizace VÚ maltovin Praha, s.r.o. Členové komise navržený program plánu technické normalizace vzali na vědomí. 6.

V rámci celkového konečného hodnocení práce za období od prosince 2012 dospěla komise s uznáním k názoru, že byl proveden velký rozsah úspěšné normalizační práce všech zúčastněných pracovníků ÚNMZ, Centra technické normalizace VÚM Praha, s.r.o. a řady dalších odborníků, kteří se podíleli na připomínkování podkladových textů nových či revidovaných norem. Kladně byla hodnocena činnost Centra technické normalizace VÚM Praha, s.r.o. při plnění úkolů české účasti ve všech zmíněných komisích CEN při zpracovávání českých připomínek a při přímé účasti v práci pracovních skupin.

Ukončení jednání: Předseda technické normalizační komise poděkoval všem přítomným za aktivní účast na jednání a s přáním úspěchů v roce 2014 jednání ukončil. Příští pravidelné zasedání TNK č. 39 se předpokládá na podzim 2014, pokud nevznikne potřeba uspořádat zasedání mimořádné. V mezidobí se počítá s účinnou spoluprací členů komise korespondenční cestou. V Praze dne 12.11.2013 Ing. Jan Gemrich Předseda TNK č. 39

6


PŘÍLOHA N2/VI/2013

AKTUÁLNÍ INFORMACE Uvedené ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví Po prostudování Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví čísla 11 a 12 pro rok 2013 uvádíme následující aktuální informace týkající se nově vydaných norem, změn a zrušení norem, oznámení o schválení evropských norem k přímému používání jako ČSN a zahájení řešení nových úkolů technické normalizace v oblasti stavebních hmot. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vydané ČSN ČSN EN 196-2 (72 2100) ČSN EN 196-2 (72 2100) ČSN EN 13369 (72 3001) ČSN EN 13369 (72 3001)

Metody zkoušení cementu – Část 2: Chemický rozbor cementu Vydání: Listopad 2013 Jejím vydáním se zrušuje Metody zkoušení cementu – Část 2: Chemický rozbor cementu Vydání: Říjen 2005 Společná ustanovení pro betonové prefabrikáty Vydání: Listopad 2013 Jejím vydáním se zrušuje Společná ustanovení pro betonové prefabrikáty Vydání: Srpen 2005

ČSN EN 16025-1 (72 7244)

Tepelněizolační a/nebo zvukověizolační výrobky pro pozemní stavby – Stmelené směsi EPS – Část 1: Požadavky na průmyslově připravené suché malty z EPS Vydání: Listopad 2013

ČSN EN 16025-2 (72 7244)

Tepelněizolační a/nebo zvukověizolační výrobky pro pozemní stavby – Stmelené směsi EPS – Část 2: Zpracování průmyslově připravené suché malty z EPS Vydání: Listopad 2013

ČSN EN 14227-1 (73 6156)

Směsi stmelené hydraulickými pojivy – Specifikace – Část 1: Směsi z kameniva stmelené cementem Vydání: Listopad 2013 Jejím vydáním se zrušuje Směsi stmelené hydraulickými pojivy – Specifikace – Část 1: Směsi stmelené cementem Vydání: Březen 2008

ČSN EN 14227-1 (73 6156) ČSN EN 14227-2 (73 6156) ČSN EN 14227-2 (73 6156)

Směsi stmelené hydraulickými pojivy – Specifikace – Část 2: Směsi z kameniva stmelené struskou Vydání: Listopad 2013 Jejím vydáním se zrušuje Směsi stmelené hydraulickými pojivy – Specifikace – Část 2: Směsi stmelené struskou Vydání: Březen 2008

1


ČSN EN 14227-3 (73 6156) ČSN EN 14227-3 (73 6156) ČSN EN 14227-4 (73 6156) ČSN EN 14227-4 (73 6156) ČSN EN 14227-5 (73 6156) ČSN EN 14227-5 (73 6156) ČSN EN 12620 (72 1502) ČSN EN 12620+A1 (72 1502)

Směsi stmelené hydraulickými pojivy – Specifikace – Část 3: Směsi z kameniva stmelené popílkem Vydání: Listopad 2013 Jejím vydáním se zrušuje Směsi stmelené hydraulickými pojivy – Specifikace – Část 3: Směsi stmelené popílkem Vydání: Březen 2008 Směsi stmelené hydraulickými pojivy – Specifikace – Část 4: Popílky pro směsi stmelené hydraulickými pojivy Vydání: Listopad 2013 Jejím vydáním se zrušuje Směsi stmelené hydraulickými pojivy – Specifikace – Část 4: Popílky pro směsi stmelené hydraulickými pojivy Vydání: Březen 2008 Směsi stmelené hydraulickými pojivy – Specifikace – Část 5: Směsi z kameniva stmelené hydraulickými silničními pojivy Vydání: Listopad 2013 Jejím vydáním se zrušuje Směsi stmelené hydraulickými pojivy – Specifikace – Část 5: Směsi stmelené hydraulickými silničními pojivy Vydání: Březen 2008 Kamenivo do betonu Vydání: Prosinec 2013 S účinností od 2015-02-28 se zrušuje Kamenivo do betonu Vydání: Listopad 2008

ČSN EN 13139 ed.2 (72 1503) ČSN EN 13139 (72 1503)

Kamenivo pro malty Vydání: Prosinec 2013 S účinností od 2015-02-28 se zrušuje Kamenivo do malty Vydání: Duben 2004

ČSN EN 13242 (72 1504) ČSN EN 13242+A1 (72 1504)

Kamenivo pro nestmelené směsi a směsi stmelené hydraulickými pojivy pro inženýrské stavby a pozemní komunikace Vydání: Prosinec 2013 S účinností od 2015-02-28 se zrušuje Kamenivo pro nestmelené směsi a směsi stmelené hydraulickými pojivy pro inženýrské stavby a pozemní komunikace Vydání: Srpen 2008

ČSN EN 13450 ed.2 (72 1506) ČSN EN 13450 (72 1506)

Kamenivo pro kolejové lože Vydání: Prosinec 2013 S účinností od 2015-02-28 se zrušuje Kamenivo pro kolejové lože Vydání: Duben 2004

2


ČSN EN 13383-1 ed.2 (72 1507) ČSN EN 13383-1 (72 1507)

Kámen pro vodní stavby – Část 2: Zkušební metody Vydání: Prosinec 2013 Jejím vydáním se zrušuje Kámen pro vodní stavby – Část 2: Zkušební metody Vydání: Červen 2003

ČSN EN 16236 (72 1510)

Hodnocení shody kameniva – Počáteční zkoušky typu a řízení výroby Vydání: Prosinec 2013

ČSN EN 150374+A1 (72 3414)

Betonové prefabrikáty – Stropní systémy z trámů a vložek – Část 4: Stropní vložky z pěnového polystyrénu Vydání: Prosinec 2013 Jejím vydáním se zrušuje Betonové prefabrikáty – Stropní systémy z trámů a vložek – Část 4: Stropní vložky z pěnového polystyrénu Vydání: Srpen 2010

ČSN EN 15037-4 (72 3414) ČSN 73 2034

ČSN EN 15037-4 (72 3414)

Zatěžovací zkoušky pórobetonových stavebních dílců Vydání: Prosinec 2013 Jejím vydáním se zrušuje Zatěžovací zkoušky pórobetonových stavebních dílců z 1986-12-19

ZMĚNY ČSN ČSN EN 12620+A1 (72 1502)

Kamenivo do betonu Vydání: Listopad 2008 Změna Z1, Vydání: Prosinec 2013

ČSN EN 13139 (72 1503)

Kamenivo pro malty Vydání: Duben 2004 Změna Z1, Vydání: Prosinec 2013

ČSN EN 13242+A1 (72 1504)

Kamenivo pro nestmelené směsi a směsi stmelené hydraulickými pojivy pro inženýrské stavby a pozemní komunikace Vydání: Srpen 2008 Změna Z1, Vydání: Prosinec 2013

ČSN EN 13450 (72 1506)

Kamenivo pro kolejové lože Vydání: Duben 2004 Změna Z2, Vydání: Prosinec 2013

ČSN EN 13383-1 (72 1507)

Kamenivo pro vodní stavby – Část 1: Specifikace Vydání: Duben 2004 Změna Z1, Vydání: Prosinec 2013

3


EVROPSKÉ A MEZINÁRODNÍ NORMY SCHVÁLENÉ K PŘÍMÉMU POUŽÍVÁNÍ JAKO ČSN +)

připravuje se převzetí překladem

ČSN EN 12602+A1 (73 1221) ČSN EN 12602 (73 1221)

Prefabrikované vyztužené dílce z autoklávovaného pórobetonu+) EN 12602:2008+A1:2013 Platí od 2013-12-01 Jejím vyhlášením se zrušuje Prefabrikované vyztužené dílce z autoklávovaného pórobetonu Vydání: Březen 2010

Nově řešené úkoly technické normalizace ++)

předpokládá se převzetí evropské nebo mezinárodní normy schválením k přímému používání jako ČSN 73/0119/13

Prefabrikované vyztužené dílce z autoklávovaného pórobetonu Přejímaný mezinárodní dokument: EN 12602+A1:2013 (CPD) Zahájení: 13-11 Ukončení: 14-01 Zpracovatel: STAVCERT Praha, spol.s r.o., U Výstaviště 3, Praha 7, 170 00

73/0121/13

Beton – Specifikace, vlastnosti, výroba a shoda – Doplňující informace Zahájení: 14-01 Ukončení: 14-03 Zpracovatel: Svaz výrobců betonu ČR, Na Zámecké 9, Praha 4 – Nusle, 140 00

73/0127/13

Zkoušení ztvrdlého betonu – Část 13: Stanovení modulu pružnosti v tlaku Přejímaný mezinárodní dokument: FprEN 12390-13 ++) Zahájení: 13-11 Ukončení: 13-12 Zpracovatel: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, Gorazdova 24, Praha 2, 128 01

4


PŘÍLOHA N3/VI/2013

AKTUÁLNÍ INFORMACE Uvedené ve Vestníku Úradu pre normalizáciu, metrológiu a skúšobníctvo Slovenskej republiky Po prostudování Vestníku Úradu pre normalizáciu, metrológiu a skúšobníctvo Slovenskej republiky čísla 10 a 11 pro rok 2013 uvádíme následující aktuální informace týkající se nově vydaných norem STN, evropských norem schválených na přímé používání v anglickém jazyce jako norem STN, změn STN a zahájení nově řešených úkolů technické normalizace v oblasti stavebních hmot.

Schválené STN STN EN 480-15 (72 2323)

Prísady do betónu, mált a zálievok. Skúšobné metódy. Časť 15: Porovnávaný betón a metóda skúšania prísad modifikujúcich viskozitu (EN 480-15:2013) Vydanie: November 2013 Jej vydaním sa od 1.2.2013 ruší

STN EN 13369 (72 3001)

Všeobecné pravidlá pre betónové prefabrikáty (EN 13369: 2013) Vydanie: November 2013 Jej vydaním sa ruší Všeobecné pravidlá pre betónové prefabrikáty (EN 13369: 2004) z januára 2005

STN EN 13369 (72 3001) STN EN 15037-4+A1 (72 3021)

STN EN 15037-4 (72 3021)

STN EN 14227-1 (73 6184)

STN EN 14227-1 (73 6184)

STN EN 14227-2 (73 6184)

Betónové prefabrikáty. Montované stropy z nosníkov a vložiek. Časť 4: Vložky z expandovaného polystyrénu (EN 15037-4: 2010+A1: 2013) Vydanie: November 2013 Jej vydaním sa ruší Betónové prefabrikáty. Montované stropy z nosníkov a vložiek. Časť 4: Vložky z expandovaného polystyrénu (EN 15037-4: 2010) z júla 2010 Hydraulicky stmelené zmesi. Špecifikácie. Časť 1: Cementom stmelené zmesi (EN 14227-1: 2013) Vydanie: November 2013 Jej vydaním sa ruší Hydraulicky stmelené zmesi. Špecifikácie. Časť 1: Cementom stmelené zmesi pre podkladové vrstvy (EN 14227-1: 2004) z augusta 2005 Hydraulicky stmelené zmesi. Špecifikácie. Časť 2: Zmesi stmelené troskou (EN 14227-2: 2013) Vydanie: November 2013 Jej vydaním sa ruší

1


STN EN 14227-2 (73 6184)

Hydraulicky stmelené zmesi. Špecifikácie. Časť 2: Zmesi stmelené troskou (EN 14227-2: 2004) z októbra 2005

STN EN 14227-3 (73 6184)

Hydraulicky stmelené zmesi. Špecifikácie. Časť 3: Zmesi stmelené popolčekom (EN 14227-3: 2013) Vydanie: November 2013 Jej vydaním sa ruší Hydraulicky stmelené zmesi. Špecifikácie. Časť 3: Zmesi stmelené popolčekom (EN 14227-3: 2004) z októbra 2005

STN EN 14227-3 (73 6184)

STN EN 14227-4 (73 6184)

STN EN 14227-4 (73 6184)

STN EN 14227-5 (73 6184)

STN EN 14227-5 (73 6184)

STN EN 196-2 (72 2100) STN EN 196-2 (72 2100)

Hydraulicky stmelené zmesi. Špecifikácie. Časť 4: Popolček pre hydraulicky stmelené zmesi (EN 14227-4: 2013) Vydanie: November 2013 Jej vydaním sa ruší Hydraulicky stmelené zmesi. Špecifikácie. Časť 4: Popolček pre hydraulicky stmelené zmesi (EN 14227-4: 2004) z októbra 2005 Hydraulicky stmelené zmesi. Špecifikácie. Časť 5: Zmesi stmelené hydraulickým cestným spojivom (EN 14227-5: 2013) Vydanie: November 2013 Jej vydaním sa ruší Hydraulicky stmelené zmesi. Špecifikácie. Časť 5: Zmesi stmelené hydraulickým cestným spojivom (EN 14227-5: 2004) z októbra 2005 Metódy skúšania cementu. Časť 2: Chemický rozbor cementu (EN 196-2: 2013) Vydanie: December 2013 Jej vydaním sa ruší Metódy skúšania cementu. Časť 2: Chemický rozbor cementu (EN 196-2: 2005) z novembra 2005

Oznámenie SÚTN o prevzatí európskych a medzinárodných noriem oznámením (bez vydania titulnej strany tlačou): Schválené STN STN EN 1097-11 (72 1187)

Skúšky na stanovenie tepelných vlastností a odolnosti kameniva proti klimatickým účinkom. Časť 11: Stanovenie stlačiteľnosti a kontrolovanej pevnosti v tlaku ľahkého kameniva (EN 1097-11:2013) Platí od 1.12.2013

2


STN EN 15286 (72 1462)

Konglomerovaný kameň. Dosky a dlaždice na obklady stien (vnútorne a vonkajšie) (EN 15286:2013) Platí od 1.12.2013

STN EN 13043 (72 1501)

Kamenivo do bitúmenových zmesí a na nátery ciest, letísk a iných dopravných plôch (EN 13043:2013) Platí od 1.12.2013 (Rozpracovanie prekladom)

STN EN 12620 (72 1502)

Kamenivo do betónu (EN 12620:2013) Platí od 1.12.2013 (Rozpracovanie prekladom)

STN EN 13139 (72 1503)

Kamenivo do malty (EN 13139:2013) Platí od 1.12.2013 (Rozpracovanie prekladom)

STN EN 13242 (72 1504)

Kamenivo do nestmelených a hydraulicky stmelených materiálov používaných v inžinierskom staviteľstve a pri výstavbe ciest (EN 13242:2013) Platí od 1.12.2013 (Rozpracovanie prekladom)

STN EN 13450 (72 1506)

Kamenivo na koľajové lôžko (EN 13450:2013) Platí od 1.12.2013 (Rozpracovanie prekladom)

STN EN 13383-1 (72 1507)

Kameň na vodné stavby. Časť 1: Požiadavky (EN 13383-1:2013) Platí od 1.12.2013 (Rozpracovanie prekladom)

STN EN 13383-2 (72 1507)

Kameň na vodné stavby. Časť 2: Skúšobné metódy (EN 13383-2:2013) Platí od 1.12.2013 (Rozpracovanie prekladom) Jej oznámením sa ruší Kameň na vodné stavby. Časť 2: Skúšobné metódy (EN 13383-2:2002) z mája 2004

STN EN 13383-2 (72 1507) STN EN 16236 (72 1508)

Hodnotenie zhody kameniva. a vnútropodniková kontrola výroby (EN 16236:2013) Platí od 1.12.2013 (Rozpracovanie prekladom)

3

Počiatočná

skúška

typu


STN EN 13877-1 (73 6185)

STN EN 13877-1 (73 6185) STN EN 13877-2 (73 6185)

STN EN 13877-2 (73 6185)

Cementobetónové vozovky. Časť 1: Materiály (EN 13877-1:2013) Platí od 1.12.2013 (Rozpracovanie prekladom) Jej oznámením sa ruší Cementobetónové vozovky. Časť 1: Materiály (EN 13877-1:2004) z augusta 2005 Cementobetónové vozovky. Časť 2: Funkčné požiadavky na betónové kryty (EN 13877-2:2013) Platí od 1.12.2013 (Rozpracovanie prekladom) Jej oznámením sa ruší Cementobetónové vozovky. Časť 2: Funkčné požiadavky na betónové kryty (EN 13877-2:2004) z septembra 2005

4


PŘÍLOHA L1/VI/2013

Stav monitorované legislativy za uplynulé období č. 06/2013 ke dni 19.12.2013 Předchozí verze ze dne 24.10.2013

1. Ovzduší 1.1 Problematika dieselagregátů Dieselagregáty, jejichž celkový jmenovitý tepelný příkon je vyšší než 300 kW, je třeba zařadit podle Zákona č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší pod kód 1.2. přílohy č. 2 Zákona o ochraně ovzduší – „Spalování paliv v pístových spalovacích motorech o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od 0,3 MW do 5 MW včetně“ nebo „Spalování paliv v pístových spalovacích motorech o celkovém jmenovitém tepelném příkonu nad 5 MW“. V takovém případě musí jeho provozovatel plnit veškeré povinnosti stanovené ve vztahu k těmto zdrojům zákonem o ochraně ovzduší. To platí i v případě, že stacionární zdroj slouží výhradně jako záložní zdroj. Záložní zdroj energie, který je vyjmenovaným stacionárním zdrojem podle přílohy č. 2 zákona o ochraně ovzduší, smí být provozován pouze na základě a v souladu s povolení provozu, které vydává na základě § 11 odst. 2 písm. d) zákona o ochraně ovzduší krajský úřad. Skutečnost, že se jedná o záložní zdroj energie, musí být v případě spalovacího stacionárního zdroje, pro něhož je zpracován provozní řád, uvedena v provozním řádu (viz bod 3 přílohy č. 12 vyhlášky č. 415/2012 Sb.). U záložního zdroje s počtem provozních hodin menším, než 300 hodin za rok se nevyžaduje zjišťování úrovně znečišťování měřením. Pokud se jedná o záložní zdroj, který byl v provozu před nabytím účinnosti zákona č. 201/2012 Sb. (tj. před 1. zářím 2012) a nemá vydané povolení podle § 17 odst. 1 písm. d) zákona č. 86/2002 Sb., bylo třeba dle přechodného ustanovení v § 41 odst. 6 zákona č. 201/2012 Sb. do 1 roku po nabytí účinnosti zákona č. 201/2012 Sb. požádat o povolení provozu podle tohoto zákona (tj. do 1. září 2013; tato lhůta je vztažena k povinnosti podat žádost, nikoli k povinnosti mít pravomocné rozhodnutí o povolení provozu). Náležitosti žádosti o povolení provozu jsou stanoveny v příloze č. 7 zákona o ochraně ovzduší. Podle § 11 odst. 8 zákona o ochraně ovzduší předloží žadatel v případě, že není vedeno řízení podle jiného právního předpisu (tzn. řízení podle stavebního zákona), k řízení o vydání nebo změně povolení provozu odborný posudek. To znamená, že neposuzuje-li krajský úřad daný zdroj znečišťování ovzduší v rámci vydávání závazného stanoviska k umístění, stavbě nebo změně stavby zdroje, je třeba, aby byl odborný posudek jako odborný podklad pro posuzující krajský úřad předložen k řízení o vydání nebo změně povolení provozu. Vzhledem k tomu, že nový zákon o ochraně ovzduší posuzuje oblast spalování paliv podle jmenovitého tepelného příkonu stacionárního zdroje a nikoli dle jmenovitého tepelného výkonu zdroje, spadají do uvedené kategorie vyjmenovaných zdrojů i agregáty, které byly podle minulé legislativní úpravy zařazovány jako malé zdroje. Veličina jmenovitého tepelného příkonu má přímou vazbu na množství spalovaného paliva a vypočte se na základě spotřeby paliva a jeho výhřevnosti. Údaj o tepelném příkonu obvykle není uveden v dokumentaci k agregátům a mnohdy jej


ani výrobce či dodavatel dieselagregátů nezná. Pro ilustraci – dieselagregát o jmenovitém výkonu 270 kW může mít jmenovitý tepelný příkon mezi 500 – 1000 kW, podle účinnosti zařízení. 1.2 Specifika stacionárních zdrojů V metodickém pokynu Odboru ochrany ovzduší MŽP ČR ke sčítání jmenovitých tepelných příkonů spalovacích stacionárních zdrojů je v kapitole 3.3 důležité konstatování o specifikách jednotlivých stacionárních zdrojů tepelně zpracovávajících odpad: „Je třeba zdůraznit, že pokud se jedná o cementářskou pec, spalovací stacionární zdroj nebo jiný stacionární zdroj tepelně zpracovávající odpad, nepřestávají být tyto stacionární zdroje cementářskou pecí, spalovacím stacionárním zdrojem apod., pouze díky tomu, že v nich dochází k tepelnému zpracování odpadu, získávají nový přívlastek – cementářská pec tepelně zpracovávající odpad, spalovací stacionární zdroj tepelně zpracovávající odpad apod.“ 1.3 Problematika výjimek pro SO2 a TOC SVC obdržel písemně stanovisko Odboru ochrany ovzduší k výjimkám pro specifické emisní limity SO2 a TOC, které jsou uvedeny v příloze č. 4 k vyhlášce č. 415/2012 Sb. v části 2.1 pro cementářské pece, tepelně zpracovávající odpad. Emisní limity pro tepelné zpracování odpadu jsou transpozicí bodu 2.3 části 4 přílohy VI směrnice 2010/75/EU o průmyslových emisích a nebylo cílem emisní limity pro tepelné zpracování odpadu v cementárnách zpřísňovat oproti tomuto evropskému předpisu nebo omezovat možnost využití výjimky v případech, kdy emise těchto znečišťujících látek prokazatelně nevznikají spalováním odpadu. Odkaz na přílohu 8 vyhlášky směřuje na nutnost stanovit emisní limit pro SO2 nejvýše na úrovni emisního limitu stanoveného pro výrobu cementářského slínku v bodě 4.1.2 ve výši 400 mgm-3. Příloha č. 8 nestanovuje emisní limit pro celkový organický uhlík (TOC) pro tuto technologii. V případě, že je prokázáno, že emise TOC nepocházejí ze spalování odpadu, může povolovací orgán stanovit emisní limit ve výši, která reflektuje emisní koncentrace, které se ve spalinách vyskytují následkem zvýšeného obsahu organických látek ve vstupních surovinách výroby cementářského slínku a která se odlišuje od výše emisního limitu obsaženého v příloze č. 4. Tato úprava emisních limitů by byla součástí povolení provozu zdroje podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona o ochraně ovzduší (resp. nahrazeném integrovaným povolením podle § 40 odst. 2 zákona o ochraně ovzduší). Ministerstvo životního prostředí považuje podmínky tepelného zpracování odpadu v cementářských rotačních pecích stanovené ve směrnici 2010/75/EU za relativně přísné a současně nepovažuje tento sektor za natolik problematický, aby bylo účelné omezovat možnost čerpání této výjimky z emisních limitů, nehledě na omezené technické možnosti dosáhnout v našich podmínkách emisních limitů ve výši 50 mgm-3 pro SO2 a 10 mgm-3 pro TOC.


2. GHG V současné době je projednávána problematika Carbon Leakage. Mezi účastníky probíhá diskuse ohledně metodiky, která má být použita pro posouzení úniku uhlíku po roce 2015. Někteří účastníci tvrdí, že by pro vyhodnocení měla být použita cena nižší než 30 EUR, která byla použita v posudku v roce 2009. Na tomto posudku je založen současný seznam ohrožených podniků spadajících do systému úniku uhlíku. Právnickým firmám byla položena otázka, zda by bylo v souladu se stávajícími právními předpisy EU použít pro posudek, který je potřebný k vypracování seznamu úniku uhlíku pro rok 2016 a dále, cenu uhlíku nižší než 30 EUR. Výsledkem posudku je konstatování, že seznam odvětví nebo subsektorů, které jsou vystaveny značnému riziku úniku uhlíku v roce 2014, musí být založen na průměrné ceně uhlíku 30 EUR. Komise není, v souladu se Článkem 10a (14) (2) ETS Směrnice, oprávněna použít jinou cenu uhlíku, než kterou v roce 2008 uvedla v posouzení dopadů připojeného k balíčku prováděcích opatření k cílům EU v oblasti změny ovzduší a obnovitelných zdrojů energie pro rok 2020. Toto posouzení dopadů stanovilo hodnotu ceny uhlíku na 30 EUR a této ceny se Komise musí držet. Tato právní analýza je plně v souladu s vlastním závěrem Komise v jejím posouzení dopadů přiloženým k rozhodnutí o úniku uhlíku ze dne 24. prosince 2009. V této věci bude cementářský a vápenický svaz zahajovat jednání se všemi relevantními partnery počínaje MŽP ČR a MPO ČR přes vládu a parlament až po české zastoupení u EK.

3. Odpady 3.1 Připravovaná legislativa V návaznosti na přijatou novelu zákona o odpadech č. 169/2013 Sb., je již dlouho připravována změna vyhlášky, kterou se mění vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, a vyhlášky č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů). Vzhledem ke skutečnosti, že Seznam nebezpečných odpadů je evropskými předpisy již zrušen, je nezbytné jej vypustit také z vyhlášky č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů. Proto je nezbytné upravit také ustanovení, která na něj odkazují. Dále je v zákoně zrušena příloha č. 5, která obsahuje Seznam složek, které činí odpad nebezpečným. Důvodem je skutečnost, že rámcovou směrnicí byla zrušena směrnice 91/689/ES o nebezpečných odpadech, která v příloze II stanovovala Složky odpadů, které způsobují nebezpečnost. V návrhu vyhlášky č. 383/2001 Sb., se rovněž se specifikují povinností příjemce odpadů do zařízení v Příloze č. 2 - Přejímka odpadů do zařízení a předávání informací o vlastnostech přejímaných odpadů


Příprava nového zákona o odpadech I. První pracovní skupina – období březen až červen 2013 (řed.odb. Dr.Ing. Chytka) Hlavními body činnosti byly: I. Stanovení zákazu skládkování směsného komunálního odpadu a termín počátku platnosti zákazu. II. Integrované systémy nakládání s odpadem (ISNO). III. Stanovení výše poplatku za ukládání odpadu na skládky. IV. Rozdělení výše uvedeného poplatku (MŽP(SFŽP)/kraj/obec). V. Způsob rozdělení poplatku a poměr rozdělení financí. Hlavní výstupy z jednání první pracovní skupiny (do pádu vlády) : I. Stanovení zákazu skládkování směsného komunálního odpadu a termín počátku platnosti zákazu. zavedení legislativního zákazu skládkování netříděného směsného komunálního odpadu v termínu deseti let od účinnosti novely zákona o odpadech, tj. mezi roky 2023 - 2025 II. Integrované systémy nakládání s odpadem (ISNO). zásadní odmítnutí systému, vč. legislativního ukotvení; možné na základě dobrovolnosti III. Stanovení výše poplatku za ukládání odpadu na skládky. cca 700.- - 1000.- Kč/t od r. 2014 se zvyšováním každé 3 roky IV. Rozdělení výše uvedeného poplatku (MŽP(SFŽP)/kraj/obec). V. Způsob rozdělení poplatku a poměr rozdělení financí. 80% městům a obcím a 20% do SFŽP Zásadní rozpory mezi ČAOH a STEO. Mělo by být dopředu jasno, kam se má směřovat. Zda ke spalovnám nebo k vyšší recyklaci. Pokud totiž k vyšší recyklaci, pak stačí stimulovat trend poplatkem 600 Kč a později 700 Kč. Pokud ke spalovnám, pak je ale nutné zvýšení alespoň na 1.500 a výše. Řekněme tedy na samém počátku co je cílem, podle toho férově informujme občany a nedávkujme jim informace postupně. Není totiž cesty zpět! Nízký poplatek lze kdykoliv zvýšit, ale vysoký už nesnížíme nikdy. S těmi penězi už vždy někdo počítá. Příprava nového zákona o odpadech II. Druhá pracovní skupina – období od září 2013 (řed.odb. Ing.Bc. Maršák, Ph.D.) Stávající zákon o odpadech již byl 35x novelizován a jen po dobu přípravy věcného záměru nového zákona o odpadech proběhlo 18 novelizací. Odborná diskuse o dalším směřování již probíhá pět let bez jakéhokoliv systémově správného, věcného řešení či výstupu od r. 2008. Hlavními body činnosti byly: I. Stanovení základních legislativních okruhů při tvorbě nové odpadové legislativy. ustanovení předpokladu o tvorbě jednoho zákona o odpadech a jednoho zákona o zpětném odběru výrobků s ukončenou životností II. Stanovení společných pracovních skupin MŽP ČR a SPD ČR pro přípravu legislativy


ustanovení 6 pracovních skupin, tj. 2 hlavních (pro tvorbu zákona a řešení problematiky komunálního odpadu a poplatků) a 4 výrobkové (elektrozařízení, baterie a akumulátory, pneumatiky, autovraky, sklo) Pro další účely připravilo MPO ČR studii pod názvem POLITIKA DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR – PŘEMĚNA ODPADŮ NA ZDROJE s některými zajímavými kapitolami zejména 1. Pojem „druhotná surovina“ v současných právních předpisech 2. Analýzy potenciálu druhotných surovin materiálově a energeticky využitelných (tuhé, kapalné a plynné druhotné zdroje, potenciál směsných paliv, tuhá alternativní paliva, kapacita a charakter provozovaných zdrojů v ČR využitelných pro spalování a spoluspalování tuhých alternativních paliv). Aktuální jednání proběhlo 21.11.2013 s následujícími výstupy: - zpětného odběru chybí systém kolektivního plnění, pracovní skupina zvažuje možnost ponechat i individuální plnění; žádost na nutnost řádně nastavit kontrolní mechanismy, - u komodit sklo, papír, kovy, plast je cílem maximálně znevýhodnit skládkování, pro kovy, plasty, papír není třeba vytvořit kolektivní systém, naopak pro pravděpodobně sklo, - SPD ČR vyzve písemně náměstka MŽP Ing. Ježka ke svolání PS k přípravě věcného záměru zákona o opadech, (kde bude zastoupeno všech 14 nominovaných za SP ČR). První jednání se uskuteční 17.12.2013. Návrh věcného záměru připravovaného zákona o odpadech je uveden jako příloha v samostatné části tohoto Zpravodaje. 3.2 Hodnocení nebezpečných vlastností odpadu VUM Praha s.r.o. je držitelem oprávnění k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, jehož nositelem je vedoucí laboratoře VUM Praha Ing. Šárka Klimešová. Toto oprávnění bylo v minulých dnech prodlouženo na další tři roky.

4. IPPC/IED Jako samostatná příloha tohoto Zpravodaje je uveden metodický pokyn k vypracování Základní zprávy, který doplňuje ustanovení vyhlášky č. 288/2013 Sb. o některých ustanoveních zákona o integrované prevenci. Provozovatele stávajících zařízení, kteří mají povinnost zpracovat základní zprávu, ji musí předložit povolujícímu úřadu ke schválení v rámci prvního řízení o změně integrovaného povolení, které bude zahájeno po 7. lednu 2014. V případě zcela nových zařízení, nebo zařízení nově vstupujících do režimu integrované prevence, se základní zpráva předkládá v rámci podání žádosti o vydání integrovaného povolení. Samotná skutečnost, že je předkládána základní zpráva, nezakládá důvody k tomu, aby byla změna posuzována jako podstatná podle definice v § 2 písm. i) zákona o integrované prevenci. Charakter změny musí posoudit povolující úřad podle předložených technických informací.


Základní zprávu mohou zpracovávat pouze odborně způsobilé osoby podle zákona č. 62/1988 Sb. o geologických pracích a o Českém geologickém úřadu (o geologických pracích). Odborná způsobilost musí odpovídat charakteru dokumentu – tj. oblasti hydrogeologie, sanační geologie a/nebo environmentální geologie, přičemž postačí jen jedno z uvedených osvědčení. Seznam odborně způsobilých osob podle zákona o geologických pracích je uveden na stránkách MŽP. Pracovní skupina pro integrovanou prevenci bude v začátku roku 2014 projednávat metodický pokyn k výjimkám z BAT.

5. CLP NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006 platnost: 20tý den po vyhlášení (20.1.2009) účinnost: klasifikace + označování + balení látek od 1.12.2010 (hlava II, III, IV) klasifikace + označování + balení směsí od 1.6.2015 (hlava II, III, IV) 1. novela: nařízení Komise (ES) č. 790/2009 mění přílohu VI nařízení CLP část 3, tabulky 3.1 a 3.2 – seznam – harmonizovaná klasifikace a označování některých nebezpečných látek – účinnost od 1.12.2010 (pozor oprava v srpnu 2013) 2. novela: nařízení Komise (EU) č. 286/2011 mění přílohy I – VII, ruší dodatečnou třídu nebezpečnosti s větou EUH059 – nově H420, v příloze II – směsi se senzibilizující složkou dříve pouze kategorie 1, nyní 1A a 1B tabulka 3.4.1 Kategorie nebezpečnosti a podkategorie pro látky senzibilizující dýchací cesty Kategorie Kritéria Kategorie 1 Látky se klasifikují jako senzibilizátory dýchacích cest (kategorie 1), pokud neexistují dostatečné údaje na vytvoření podkategorií, podle těchto kritérií: a) jsou-li k dispozici důkazy, že látka nebo směs může u lidí vyvolat specifickou respirační přecitlivělost, nebo b) jsou-li k dispozici pozitivní výsledky z vhodných zkoušek na zvířatech. Podkategorie 1 Látky s vysokou frekvencí výskytu u lidí; nebo A: pravděpodobnost vysoké míry senzibilizace u lidí, založená na testech na zvířatech nebo jiných testech *). Je možné vzít v úvahu také závažnost reakce. Podkategorie 1 Látky s nízkou až střední frekvencí výskytu u lidí; nebo B: pravděpodobnost nízké až střední míry senzibilizace u lidí, založená na testech na zvířatech nebo jiných testech *). Je možné vzít v úvahu také závažnost reakce.


tabulka 3.4.2 Kategorie nebezpečnosti a podkategorie pro látky senzibilizující kůži Kategorie Kritéria Kategorie 1 Látky se klasifikují jako senzibilizátory kůže (kategorie 1), pokud neexistují dostatečné údaje na vytvoření podkategorií, podle těchto kritérií: a) existují-li důkazy u člověka, že látka je schopna při styku s kůží vyvolat senzibilizaci u podstatného počtu osob; nebo b) jsou-li k dispozici pozitivní výsledky z vhodných zkoušek na zvířatech (viz zvláštní kritéria v bodě 3.4.2.2.4.1). Podkategorie 1 Látky s vysokou frekvencí výskytu u lidí a/nebo s vysokou A: účinností u zvířat se mohou považovat za látky s potenciálem způsobit senzibilizaci u lidí. Je možné vzít v úvahu také závažnost reakce. Podkategorie 1 Látky s nízkou frekvencí výskytu u lidí a/nebo s nízkou B: účinností u zvířat se mohou považovat za látky s potenciálem způsobit senzibilizaci u lidí. Je možné vzít v úvahu také závažnost reakce. Pro látky se toto nařízení používá od 1.12.2012 a pro směsi se bude používat od 1.6.2015. 3. novela: nařízení Komise (EU) č. 618/2012 mění přílohu VI část 3, tabulky 3.1 a 3.2 seznam – harmonizovaná klasifikace a označování některých nebezpečných látek – u 5 látek změna dosavadní harmonizované klasifikace, 11 látek má nově stanovenu harmonizovanou klasifikaci účinnost 1.12.2013 4. novela: nařízení Komise (EU) č. 487/2013 mění a upřesňuje kritéria pro klasifikaci a označení – vyšla 1.6.2013, účinnost pro látky 1.12.2014 a pro směsi 1.6.2015 změny pro aerosolové rozprašovače, látky korozivní pro kovy, ale nežíravé pro kůži ani oči příloha I - nové kategorie fyzikální nebezpečnosti příloha II – ruší EUH006, upřesňuje podmínky pro výstražné symboly pro nevidomé příloha III – nové H věty příloha IV – ZNAČNÉ ZMĚNY v P větách – mění a upravuje texty, ruší a některé přidává příloha V, VI, VII – změny s ohledem na nové fyzikální nebezpečnosti Oprava: nařízení Komise (EU) č. 758/2013 opravuje přílohu VI, neboť byly zjištěny chyby v přílohách nařízení Komise (ES) č. 790/2009, platnost 13.8.2013 (pro teprve uváděné na trh) Článek 5 Od dodavatelů není požadováno, aby znovu označovali a znovu balili látky uvedené v přílohách k tomuto nařízení, ani látky nebo směsi, které je obsahují, které již byly


uvedeny na trh v souladu s nařízením (ES) č. 1272/2008 před vstupem tohoto nařízení v platnost. 5. novela: nařízení Komise (EU) č. 944/2013 mění se seznam harmonizované klasifikace a označování některých nebezpečných látek – příloha VI část 3, tabulky 3.1 a 3.2 – u 17 látek se mění dosavadní harmonizovaná klasifikace (popř. označení) a u 22 látek je nově stanovena harmonizovaná klasifikace a označení upřesňuje se pokyn P210 účinnost pro látky 1.12.2014 (krom 1 látky CAS 65996-93-2, tam 1.4.2016) a pro směsi 1.6.2015 Značení – štítky: - Štítek může být nahrazen tiskem na obal - Štítek musí být pevně připevněn k obalu - Symbol na štítku musí být zřetelný a prvky označení musí být zřetelné a neodstranitelné - Velikost výstražného symbolu - Výstražné symboly nebezpečnosti mají tvar čtverce (u CLP - postaveného na vrchol). Každý výstražný symbol nebezpečnosti pokrývá nejméně jednu patnáctinu povrchové plochy harmonizovaného štítku, nesmí však být menší než 1 cm2. - Rozměry štítku: Objem balení Rozměry (v milimetrech) nepřesahující 3 litry: pokud možno alespoň 52 x 74 větší než 3 litry, ale nepřesahující 50 alespoň 74 x 105 litrů: větší než 50 litrů, ale nepřesahující 500 alespoň 105 x 148 litrů: větší než 500 litrů: alespoň 148 x 210 - Obsah informací na štítku – v úředním jazyce, vícejazyčné štítky – v blocích (nestřídat jazyky např. po větách, ale udělat celý blok jedním a pak dalším jazykem): 1) jméno/název, adresa, tel.číslo dodavatele 2) jmenovité množství (prodej široké veřejnosti) 3) identifikátory výrobku (registrační číslo, CAS, název IUPAC, u směsi – látky obsažené ve směsi, které přispívají ke klasifikaci – akutní toxicita, žíravost pro kůži, vážné poškození očí, mutagenita, karcinogenita, toxicita pro reprodukci, senzibilizace dýchacích cest nebo kůže, toxicita pro specifické cílové orgány (STOT), nebezpečí při vdechnutí) – v našem případě – portlandský slínek (cement), vápenný hydrát 4) výstražné symboly (1 nebo více) – původní oranžovo černé, nové červenočerné na bílém podkladě 5) signální slova (jen CLP) 6) věty o nebezpečnosti – R-věty (DSD, DPD, chemický zákon) nebo H-věty (CLP) 7) věty/pokyny pro bezpečné zacházení – S-věty (DSD, DPD, chemický zákon) nebo P-věty (CLP)


8) doplňující informace o nebezpečnosti - například „…obsahuje isokyanáty.“ – v CLP tak zvané EUH-věty – ve našem případě informace o obsahu cementu a jeho redukci, tak jak je to v BL v kapitole 15 vysvětleno: Mělo by zde být uvedeno, že směs obsahuje cement. Tento cement byl ošetřen redukčním činidlem Cr(VI) se podle předpisů uvedených v oddíle 15 účinnost redukčního činidla s časem snižuje. Proto musí cementové pytle/pytle směsi obsahující cement a/nebo dodací dokumentace obsahovat informace o datu balení, podmínky skladovaní a doba skladování, po kterou se zachová aktivita redukčního činidla a je udržen obsah rozpustného šestimocného chromu pod 0,0002% z celkové hmotnosti cementu, ve shodě s normou EN 196-10. Musí být uvedeny odpovídající skladovací podmínky pro zachování účinnosti redukčního činidla. Používané P věty – tak jak platí v nejnovějším znění: P102 Uchovávejte mimo dosah dětí. P261 Zamezte vdechování prachu/dýmu/plynu/mlhy/par/aerosolů. (výrobce vybere a upřesní) P264 Po manipulaci důkladně omyjte.... (výrobce uvede, co!!!! ruce, obličej, zasažené části těla) P280 Používejte ochranné rukavice/ochranný oděv/ochranné brýle/obličejový štít. (výrobce vybere a upřesní) P310 Okamžitě volejte TOXIKOLOGICKÉ INFORMAČNÍ STŘEDISKO /lékaře/... (výrobce vybere a upřesní) P312 Necítíte-li se dobře, volejte TOXIKOLOGICKÉ INFORMAČNÍ STŘEDISKO/lékaře/. (výrobce vybere a upřesní) P362 Kontaminovaný oděv svlékněte. P302 + P352 PŘI STYKU S KŮŽI: Omyjte velkým množstvím vody... (výrobce vybere a upřesní) P304 + P340 PŘI VDECHNUTI: Přeneste osobu na čerstvý vzduch a ponechte ji v poloze usnadňující dýchání. P305 + P351 + P338 PŘI ZASAŽENÍ OČÍ: Několik minut opatrně vyplachujte vodou. Vyjměte kontaktní čočky, jsou-li nasazeny, a pokud je lze vyjmout snadno. Pokračujte ve vyplachování. P332 + P313 Při podráždění kůže: Vyhledejte lékařskou pomoc/ošetření. P333 + P313 Při podráždění kůže nebo vyrážce: Vyhledejte lékařskou pomoc/ošetření. P337 + P313 Přetrvává-li podráždění očí: Vyhledejte lékařskou pomoc/ošetření. P501 Odstraňte obsah/obal... Podle místních/regionálních/státních/mezinárodních předpisů (upřesnit). Výše uvedené P věty a jejich kombinace jsou v současné době platné a do 1.12.2014 u látek a do 1.6.2015 u směsí by mělo dojít ke změně v bezpečnostních listech a na obalech, tak aby obsahovala tato znění. V bezpečnostním listě je potřeba dodržovat členění s kódy pokynu, na obalech je nutné uvádět pouze text vět bez kódů Pxxx. Je možné je pak psát logicky do bloků.


6. Respirable Crystaline Silica V roce 2014 v období 15.01. – 15.03. proběhne opět po 2 letech vyplňování elektronického dotazníku NEPSI. Váš přístup je možno již od prosince 2013 zkontrolovat tak, aby s vyplňováním nebyly žádné problémy. Pro nadcházející vyplňování platí původní přihlašovací údaje. Vlastní vyplňování je třeba provést tak, aby cementářský a vápenický svaz měly možnost provést kontrolu, sumarizaci a verifikaci svých členů. Vždy si prosím vytiskněte Váš vyplněný dotazník alespoň v *.pdf. Současné vyplňování je to důležitější, že oběma průmyslům v dané problematice hrozí nebezpečí začlenění pod Direktivu o karcinogenních látkách.


PŘÍLOHA L2/VI/2013

Věcný záměr zákona o odpadech (návrh 5. 12. 2013)

Odbor odpadů Sekce technické ochrany životního prostředí Ministerstvo životního prostředí


Věcný záměr zákona o odpadech Obsah: (A) Přehled právních předpisů vztahujících se k věcnému záměru (str. 2) 1. Zákony (str. 2) 2. Prováděcí právní předpisy (str. 3) (B) Zhodnocení stávající právní úpravy (str. 4) (C) Návrh věcného řešení (str. 5) 1. Předmět úpravy (str. 5) 2. Působnost zákona (str. 5) 3. Odpad, vedlejší produkt a stav, kdy odpad přestává být odpadem (str. 6) 4. Další základní pojmy (str. 7) 5. Základní povinnosti (str. 7) 5.1. Obecné povinnosti 5.2. Původce odpadu 5.3. Oprávněná osoba 5.4. Odpadový hospodář 5.5. Vzorkování odpadu 5.6. Zajištění nakládání s odpadem, jehož původce není znám 6. Povinnosti při jednotlivých způsobech nakládání s odpadem (str. 11) 6.1. Shromažďování odpadu 6.2. Skladování odpadu 6.3. Sběr odpadu 6.4. Úprava odpadu 6.5. Využití odpadu 6.6. Odstranění odpadu 6.7. Povolení k provozování zařízení ke sběru, úpravě, využití nebo odstranění odpadu 7. Povinnosti při přepravě odpadu (str. 19) 7.1. Základní povinnosti při přepravě odpadu 7.2. Povinnosti při přeshraniční přepravě odpadu 8. Povinnosti při nakládání s vybranými druhy odpadu (str. 23) 8.1. Komunální odpad 8.2. Biologicky rozložitelný odpad 8.3. Nebezpečný odpad 8.4. Odpad z výroby oxidu titaničitého 8.5. Zařízení obsahující PCB a odpad z perzistentních organických znečišťujících látek 8.6. Odpad z azbestu 8.7. Odpad ze zdravotnictví 8.8. Odpadní olej 2


9. Evidence a ohlašování odpadu a zařízení (str. 39) 9.1. Průběžná evidence odpadu 9.2. Ohlašování produkce a nakládání s odpadem 9.3. Ohlašování zařízení 9.4. Povinnosti orgánů veřejné správy 9.5. Informační systém odpadového hospodářství 10. Ekonomické nástroje (str. 41) 10.1. Poplatek za skládkování odpadu 10.2. Finanční kompenzace pro obce za provoz skládky odpadu 11. Plány odpadového hospodářství (str. 42) 11.1. Plán odpadového hospodářství České republiky 11.2. Plán odpadového hospodářství kraje 11.3. Plán odpadového hospodářství obce 12. Výkon veřejné správy a správní delikty (str. 44) 13. Předpokládané nabytí účinnosti zákona (str. 44) (D) Promítnutí navrhovaného věcného záměru do právního řádu České republiky (str. 44) a) Přehled rušených a novelizovaných právních předpisů b) Soulad navrhovaného řešení s ústavním pořádkem c) Soulad navrhovaného řešení s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána d) Soulad navrhovaného řešení se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii (E) Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (str. 46)

A) Přehled právních předpisů vztahujících se k věcnému záměru a) Zákony - zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů - zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů (zákon o obecné bezpečnosti výrobků), ve znění pozdějších předpisů 3


- zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 539/1992 Sb., o puncovnictví a zkoušení drahých kovů (puncovní zákon), ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 282/1991 Sb. o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění zákona č. 409/2010 Sb. - zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů b) Prováděcí právní předpisy - nařízení vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství České republiky, ve znění pozdějších předpisů, - vyhláška č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, ve znění pozdějších předpisů - vyhláška č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů), ve znění pozdějších předpisů - vyhláška č. 382/2001 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě, ve znění pozdějších předpisů, - vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů - vyhláška č. 384/2001 Sb., o nakládání s polychlorovanými bifenyly, polychlorovanými terfenyly, monometyltetrachlordifenylmetanem, monometyldichlordifenylmetanem, monometyldibromdifenylmetanem a veškerými směsmi obsahujícími kteroukoliv z těchto látek v koncentraci větší než 50 mg/kg (o nakládání s PCB) - vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů - vyhláška č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady a o změně vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich 4


využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady (vyhláška o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady) - vyhláška č. 374/2008 Sb., o přepravě odpadů a o změně vyhlášky č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů)

B) Zhodnocení stávající právní úpravy Platný zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“) je předpisem, kterým se řídí odpadové hospodářství v České republice již více než dvanáct let. Za dobu své existence byl zákon mnohokrát novelizován, a to zejména z důvodu potřeby transpozice příslušných směrnic Evropské unie. Základním evropským předpisem, ze kterého právní úprava nakládání s odpady vychází, je směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic (dále jen „rámcová směrnice“). Tato rámcová směrnice byla transponována novelou zákona o odpadech (zákon č. 154/2010 Sb.). Oblast odpadového hospodářství je však upravena i celou řadou dalších evropských předpisů, které často mezi sebou nejsou plně v souladu, ale musely být postupně do českého právního řádu implementovány. Zákon se tak postupem času stal značně komplikovaným a nepřehledným. Mimo jiné i z těchto důvodů je vhodné vytvořit novou právní úpravu, která tu platnou v celém rozsahu nahradí. Takové řešení přináší i možnost provést změny koncepčního charakteru, které v rámci jednotlivých dílčích novel nebylo vhodné a v některých případech ani možné provést. Nová právní úprava reflektuje vývoj odpadového hospodářství České republiky a jeho praktické potřeby. Proto v některých oblastech zavádí ustanovení zcela nová a navrhuje určité odchylky od současné právní úpravy. Naopak tam, kde se stávající úprava osvědčila a v praxi je bez problémů aplikována, z ní vychází. Z důvodů výše uvedených a také v reakci na připomínky a požadavky dotčených subjektů nebude již oblast odpadového hospodářství komplexně upravena jednou právní normou, ale bude rozdělena, a to na zákon o odpadech a samostatně upravenou problematiku zpětném odběru (výrobků s ukončenou životností). Důvodem pro vytvoření dvou samostatných předpisů není jen snaha o zpřehlednění právní úpravy, ale také důvody praktické. Evropské směrnice týkající se výrobků s ukončenou životností jsou velmi často novelizovány a pro provedení jejich transpozice vždy musí být novelizován celý zákon o odpadech, ačkoliv se změny týkají pouze části zákona upravující vybrané výrobky. Významným důvodem pro zpracování nového zákona o odpadech je i skutečnost, že platný zákon z roku 2001 již nevyhovuje současným legislativně-technickým požadavkům. Například obsahuje řadu ustanovení nenormativní povahy a část zákona upravující správní delikty neodpovídá požadavkům stanoveným Ministerstvem vnitra. Základem pro přípravu věcného záměru zákona byly vedle platného znění zákona o odpadech i Rozšířené teze rozvoje odpadového hospodářství v ČR, které byly schváleny vládou v srpnu roku 2010. Tyto teze byly výsledkem dohody klíčových zástupců oblasti odpadového hospodářství. Ve věcném záměru bylo přihlédnuto i k aktualizované Strategii rozvoje nakládání s odpady v obcích a městech ČR z května roku 2011, která byla zpracována Svazem měst a obcí ČR a Asociací krajů ČR a komplexně řeší odpadové hospodářství z pohledu obcí a krajů. 5


Z věcného hlediska je hlavním záměrem nové právní úpravy vytvořit podmínky, které umožní naplnit požadavky evropských právních předpisů, zejména pokud jde o dodržování hierarchie nakládání s odpady stanovené rámcovou směrnicí o odpadech. Na nový zákon o odpadech budou navazovat i nové prováděcí předpisy (vyhlášky), které nahradí vyhlášky stávající.

C) Návrh věcného řešení 1. Předmět úpravy Účelem nového zákona o odpadech je komplexně upravit problematiku odpadového hospodářství počínaje předcházením vzniku odpadu přes různé způsoby nakládání s ním po pravidla jeho odstraňování, a to při zajištění co nejvyšší míry ochrany životního prostředí a lidského zdraví za současné sociální únosnosti a ekonomické udržitelnosti. Upravují se i práva a povinnosti osob při nakládání s odpady a působnost orgánů veřejné správy v odpadovém hospodářství.

2. Působnost zákona V souladu s čl. 2 rámcové směrnice se zákon o odpadech nevztahuje na věci, které sice mohou naplnit definici pojmu „odpad“, ale nakládání s nimi je plně upraveno jinými právními předpisy, na něž se odkazuje, takže pravidla a povinnosti stanovené zákonem o odpadech se na ně vůbec nevztahují. Konkrétně jde o: - emise látek znečišťujících ovzduší (zákon o ochraně ovzduší), - radioaktivní odpady (atomový zákon), - odpady plastických trhavin, výbušnin a munice (zákon o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě), - mrtvá těla zvířat, která uhynula jiným způsobem než porážkou (nařízení o vedlejších produktech živočišného původu, veterinární zákon), - exkrementy, sláma a jiné přírodní látky ze zemědělské výroby nebo lesnictví, které nevykazují žádnou z nebezpečných vlastností uvedených v příloze k zákonu a které se využívají v zemědělství a lesnictví v souladu se zákonem o hnojivech nebo k výrobě energie prostřednictvím postupů nebo metod, které nepoškozují životní prostředí ani neohrožují lidské zdraví. Další skupina věcí je vyňata z působnosti zákona o odpadech v tom rozsahu, v jakém se na ně vztahují jiné právní předpisy. Zákon o odpadech se tedy uplatní pouze v případě, že jiný zákon nestanoví jinak, nebo že na ustanovení zákona o odpadech přímo odkáže. Jde o: - odpadní vody (vodní zákon), - těžební odpad (zákon o nakládání s těžebním odpadem), - nepoužitelná léčiva a návykové látky (zákon o léčivech, zákon o návykových látkách), - vedlejší produkty živočišného původu (nařízení o vedlejších produktech živočišného původu, veterinární zákon), - vybrané výrobky (zákon o zpětném odběru). Zákon se dále v souladu s čl. 2 rámcové směrnice nevztahuje na: - nekontaminovanou zeminu a jiný p��írodní materiál vytěžený během stavebních činností, pokud je zajištěno, že materiál bude použit ve svém přirozeném stavu pro účely stavby na místě, na kterém byl vytěžen, 6


-

-

sedimenty přemísťované v rámci povrchových vod za účelem správy vod a vodních cest nebo předcházení povodním nebo zmírnění účinku povodní a období sucha a rekultivace půdy, pokud nemají některou z nebezpečných vlastností uvedených v příloze zákona, půdu (in situ) včetně nevytěžené kontaminované zeminy a budov trvale spojených s půdou.

3. Odpad, vedlejší produkt a stav, kdy odpad přestává být odpadem Odpad je v souladu čl. 3 odst. 1 rámcové směrnice definován jako movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit. Osoba má povinnost zbavit se movité věci, jestliže ji nepoužívá k původnímu účelu a věc ohrožuje životní prostředí nebo byla vyřazena na základě jiného právního předpisu (např. zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů). V souladu s jedním z hlavních cílů rámcové směrnice o odpadech je nutné přesněji vymezit pojem odpad, a to stanovením podmínek a pravidel pro situace, kdy se věc odpadem nestává a kdy movitá věc, která naplnila definici pojmu odpad, může přestat být odpadem. V souladu s čl. 5 rámcové směrnice se movitá věc, která vznikla při výrobě, jejímž prvotním cílem není výroba nebo získání této věci, nestává odpadem, ale je vedlejším produktem, pokud splňuje následující podmínky: - věc vzniká jako nedílná součást výroby, - její další využití je zajištěno, - její další využití je možné bez dalšího zpracování způsobem jiným, než je běžná výrobní praxe, a - její další využití je v souladu se zvláštními právními předpisy a nepovede k nepříznivým účinkům na životní prostředí nebo lidské zdraví (např. zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, zákon č. 254/2001 Sb., o vodách atd.). Varianta 1 V souladu s čl. 6 rámcové směrnice některé druhy odpadu přestávají být odpadem, jestliže poté, co byl odpad předmětem některého ze způsobů využití, splňují následující podmínky: Varianta 2 V souladu s čl. 6 rámcové směrnice může odpad předávaný provozovatelem zařízení na využití odpadu další osobě na základě povolení krajského úřadu přestat být odpadem. Povolení krajského úřadu je součástí povolení k provozu zařízení k využití odpadu podle bodu 6.7. V žádosti o vydání povolení provozovatel zařízení prokáže splnění následujících podmínek: -

věc se běžně využívá ke konkrétním účelům, pro věc existuje trh nebo poptávka, věc splňuje technické požadavky pro konkrétní účely stanovené jinými právními předpisy nebo normami použitelnými na výrobky, 7


-

využití věci je v souladu s jinými právními předpisy a nepovede k nepříznivým dopadům na životní prostředí nebo lidské zdraví (např. zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, zákon č. 254/2001 Sb., o vodách atd.), a

-

věc a zařízení splňuje další kritéria stanovená pro určitý typ odpadu přímo použitelným předpisem Evropské unie (např. nařízení Rady (EU) č. 333/2011 ze dne 31. března 2011, kterým se stanoví kritéria vymezující, kdy určité typy kovového šrotu přestávají být odpadem ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES) nebo vyhláškou.

K variantě 1 Splnění těchto podmínek bude na vyžádání kontrolního orgánu povinna doložit osoba, která odpad vyřadila z evidence odpadu. V pochybnostech, zda movitá věc je odpadem či nikoliv, nebo zda je vedlejším produktem nebo přestala být odpadem, rozhoduje krajský úřad, a to na žádost vlastníka této movité věci nebo z moci úřední. Kontrolní pravomoc v otázce splnění podmínek pro uznání věci za vedlejší produkt a v otázce splnění podmínek pro uznání, že odpad přestal být odpadem, má Česká inspekce životního prostředí (dále jen „inspekce“) a příslušný krajský úřad. K variantě 2 V pochybnostech, zda movitá věc je odpadem či nikoliv, rozhoduje krajský úřad, a to na žádost vlastníka této movité věci nebo z moci úřední. Kontrolní pravomoc v otázce splnění podmínek pro uznání věci za vedlejší produkt a v otázce plnění podmínek pro uznání, že odpad přestal být odpadem, má Česká inspekce životního prostředí (dále jen „inspekce“) a příslušný krajský úřad. Vyhláška stanoví kritéria upřesňující, kdy movitá věc může být považována za vedlejší produkt a nikoli odpad a kdy odpad přestává být odpadem. Vyhláška bude zpracována ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu.

4. Další základní pojmy Základní pojmy jsou definovány tak, aby byly v souladu s jim odpovídajícími pojmy uvedenými v evropských předpisech, a zároveň nebyl nad míru nutnou narušen význam, v jakém byly tyto pojmy dlouhodobě v českých právních předpisech používány a v praxi chápány. Odpadové hospodářství je činnost zaměřená na nakládání s odpadem, na následnou péči o místo, kde je odpad trvale uložen, a kontrola těchto činností. Předcházením vzniku odpadu se rozumí opatření přijatá předtím, než se věc stane odpadem, která omezují nepříznivé dopady vzniklého odpadu na životní prostředí a lidské zdraví, omezují obsah škodlivých látek v materiálech a výrobcích a omezují množství odpadu, a to i prostřednictvím opětovného použití výrobků nebo jejich částí k původnímu účelu, nebo prodloužením životnosti výrobků. 8


Nakládáním s odpadem se rozumí shromažďování, skladování, sběr a jakékoliv jiné soustřeďování odpadu, úprava odpadu, využití odpadu, odstranění odpadu nebo obchodování s odpadem a přeprava odpadu. Zpracováním odpadu se rozumí využití odpadu nebo odstranění odpadu zahrnující i úpravu před jeho využitím nebo odstraněním.

5. Základní povinnosti 5.1. Obecné povinnosti Každý je povinen při své činnosti předcházet vzniku odpadu. S odpadem, jehož vzniku nelze zabránit, musí být nakládáno v souladu s následující hierarchií: 1) příprava k opětovnému použití, 2) recyklace odpadu, 3) jiné využití odpadu, například energetické využití odpadu, 4) odstranění odpadu. Od této hierarchie je možné se odchýlit jen v případě, že v daném čase a místě neexistují technické nebo ekonomické předpoklady pro její splnění, nedojde tím k ohrožení nebo poškození životního prostředí nebo lidského zdraví a postupuje-li se v souladu s plány odpadového hospodářství. Čl. 4 rámcové směrnice dává navíc členským státům možnost pro některé toky odpadu umožnit odchýlení se od této hierarchie, a to zejména s ohledem na posouzení životního cyklu tohoto odpadu. Každý je povinen nakládat s odpadem pouze způsobem stanoveným tímto zákonem a jinými právními předpisy vydanými na ochranu životního prostředí a lidského zdraví. Při nakládání s odpadem nesmějí být překročeny limity znečišťování stanovené jinými právními předpisy. Odpad může být převeden do vlastnictví pouze oprávněné osobě (bod 5.3.) a v případě komunálního, stavebního a demoličního odpadu i obci. Převzít odpad do vlastnictví může pouze oprávněná osoba a v případě komunálního, stavebního a demoličního odpadu i obec. Toto se nevztahuje na předávání odpadu do škol a školských zařízení v rámci školního sběru. Nezbytné množství vzorků odpadu k rozborům, zkouškám nebo analýzám pro účely vědy a výzkumu je možné předávat i jiným osobám než oprávněné osobě. 5.2. Původce odpadu V souladu s čl. 3 odst. 5 rámcové směrnice bude nově původcem odpadu každý, při jehož činnosti vzniká odpad, tedy i nepodnikající fyzická osoba. Není však možné, aby fyzické osoby měly všechny povinnosti, které zákon dosud stanovoval původcům odpadu, proto bude rozlišeno, které povinnosti se vztahují na nepodnikající fyzické osoby a které na ostatní původce odpadu. V případech, kdy odpad vzniká při činnosti prováděné na základě smluvního vztahu podle občanského nebo obchodního zákoníku, považuje se za původce odpadu vlastník věci (objednatel), pokud není ve smlouvě uvedeno jinak. Za původce odpadu se považuje i osoba, která provádí úpravu odpadu nebo jinou činnost, jejímž důsledkem je změna povahy nebo složení tohoto odpadu.

9


Jedinou povinností původce odpadu, který je fyzickou nepodnikající osobou, je předat odpad stanoveným způsobem na místo určené obcí nebo oprávněné osobě. V okamžiku, kdy fyzická osoba předá komunální odpad na místo určené obcí, stává se obec jeho původcem a současně vlastníkem. Ostatní povinnosti dále stanovené pro původce odpadu se vztahují pouze na právnickou osobu nebo podnikající fyzickou osobu. Původce odpadu je povinen zařazovat odpad podle druhů a kategorií (bod 8.3.1.) postupem stanoveným v Katalogu odpadů. Nově již nebude v pochybnostech původce zařazovat odpad podle druhu Ministerstvo životního prostředí (dále jen „ministerstvo“) na žádost obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Důvodem je zejména snaha o odstranění zbytečné administrativní zátěže obecních úřadů obcí s rozšířenou působností i ministerstva při vzájemném přeposílání žádostí a odpovědí na ně a také nejasnosti v otázce právní povahy aktu zařazení. Původce odpadu bude mít nadále možnost požádat ministerstvo neformálně o stanovisko v této věci a na jeho základě pak odpad zařadit, takže jeho pozice se prakticky nezmění. Původce odpadu je povinen ho zabezpečit před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem. Odpad, který nemůže sám využít nebo odstranit v souladu se zákonem, může převést do vlastnictví pouze oprávněné osobě. Původce je povinen spolu s odpadem předat oprávněné osobě informace o odpadu nezbytné pro zjištění, zda je možné s daným odpadem v zařízení nakládat. V případě odpadu určeného k uložení na skládce odpadů je původce povinen zpracovat základní popis odpadu. Základní popis odpadu může zpracovat i oprávněná osoba, které původce předává odpad, pokud se na tom s původcem odpadu dohodne. V tom případě je původce odpadu povinen jí k tomu poskytnout všechny potřebné informace. Odpovědnost za zpracování základního popisu odpadu má vždy původce odpadu. Původce odpadu je primárním zpracovatelem základního popisu odpadu proto, že má nejvíce informací o vznikajícím odpadu, a tím i o jeho potenciálních vlastnostech, V praxi byl doposud základní popis odpadu zpracováván obvykle až samotnými provozovateli skládek. Původce odpadu velmi často nemá informace, na jakém koncovém zařízení bude jím vyprodukovaný odpad zpracován, a je proto nadbytečné, aby původce odpadu preventivně zpracovával průvodní dokumentaci v plném rozsahu (např. včetně testů nutných pro přijetí odpadu na skládku), když může tento odpad být v závěru přijat do zařízení, pro které nejsou některé informace o odpadu vyžadovány. Proto se navrhuje řešení, při kterém je zachován princip prvotní informace od původce a zároveň nedochází k nadměrnému administrativnímu a finančnímu zatížení původce. Původce odpadu je povinen základní popis odpadu předat oprávněné osobě s každou jednorázovou nebo první z řady opakovaných dodávek odpadu do zařízení. Původce odpadu je povinen umožnit kontrolním orgánům přístup do objektů, prostorů a zařízení sloužících k jeho podnikatelské činnosti, na vyžádání předložit dokumentaci a poskytnout pravdivé a úplné informace související s nakládáním s odpadem. Původce odpadu je odpovědný za nakládání s ním do doby jeho využití nebo odstranění, pokud toto zajišťuje sám jako oprávněná osoba, nebo do doby jeho převedení do vlastnictví oprávněné osobě. Za dopravu odpadu odpovídá dopravce. 10


Další povinnosti původce odpadu jsou uvedeny v dalších částech věcného záměru. Na jednotky požární ochrany a další osoby, které jsou jinými právními předpisy (např. zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně) určeny k řešení havárií a zdolávání požárů, se při této činnosti nevztahují povinnosti původce odpadu. Vyhláška stanoví: - postup zařazování odpadu podle Katalogu odpadů, - náležitosti základního popisu odpadu, - rozsah informací poskytovaných původcem odpadu ke zpracování základního popisu odpadu. 5.3. Oprávněná osoba Oprávněnou osobou se rozumí osoba, která má povolení k provozování zařízení ke sběru, úpravě, využití nebo odstranění odpadu a osoba, která je provozovatelem malého zařízení k nakládání s biologicky rozložitelným odpadem. Oprávněná osoba je povinna umožnit kontrolním orgánům přístup do objektů, prostorů a zařízení sloužících k její podnikatelské činnosti, na vyžádání předložit dokumentaci a poskytnout pravdivé a úplné informace související s nakládáním s odpadem. Oprávněná osoba již nezařazuje odpad, který přejímá od původce nebo jiné oprávněné osoby, podle druhů a kategorií. Zařazení odpadu je povinností původce a není možné již provedené zařazení měnit oprávněnou osobou. Tímto opatřením se zabrání v dosavadní praxi se často vyskytujícímu jevu, kdy oprávněná osoba přijímá odpady zařazené původcem jako odpady, pro jejichž přijetí nemá platný souhlas, avšak při přijetí je eviduje jako odpad jiného katalogového čísla, na které platný souhlas má. Takové přeřazení odpadu je zpětně nepřezkoumatelné, obtížně prokazatelné a komplikuje sledování materiálových toků při předávání odpadů mezi původci a oprávněnými osobami. Oprávněná osoba zařazuje odpad podle druhů a kategorií pouze v případě, že ho přejímá od původce odpadu, který je fyzickou nepodnikající osobou a v případě, že je sama v postavení původce odpadu. Oprávněná osoba je povinna zabezpečit odpad před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem. Oprávněná osoba je povinna předávat odpad jiné oprávněné osobě vždy se základním popisem odpadu. Oprávněná osoba je povinna oznámit bez zbytečného odkladu příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nepříznivé vlivy nakládání s odpadem na lidské zdraví nebo životní prostředí, které jsou v rozporu s vlivy očekávanými nebo popsanými v provozním řádu zařízení, nebo vlivy, které překračují stanovené limitní hodnoty. Další povinnosti oprávněné osoby jsou uvedeny v dalších částech věcného záměru. Na jednotky požární ochrany a další osoby, které jsou jinými právními předpisy (např. zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně) určeny k řešení havárií a zdolávání požárů, se při této činnosti nevztahují povinnosti oprávněné osoby. 5.4. Odpadový hospodář Původce odpadu, který v posledních 2 letech nakládal s více než 100 t nebezpečného odpadu za rok, a oprávněná osoba s výjimkou provozovatele třetí fáze provozu skládky jsou povinni zajišťovat odborné nakládání s odpadem prostřednictvím odpadového hospodáře. Tato 11


povinnost se nevztahuje na původce odpadu nebo oprávněnou osobu, která sama splňuje požadavky, které jsou stanoveny pro odpadového hospodáře. Odpadovým hospodářem může být pouze fyzická osoba, která - má ukončené vysokoškolské vzdělání a nejméně 3 roky praxe v oboru odpadového hospodářství v posledních 10 letech, nebo - má ukončené středoškolské vzdělání s maturitní zkouškou a nejméně 5 let praxe v oboru odpadového hospodářství v posledních 10 letech. Počet původců odpadu, oprávněných osob a počet provozoven, pro které může jeden odpadový hospodář zároveň vykonávat funkci, nebude omezen. Pokud dojde k ukončení činnosti odpadového hospodáře, jsou původce odpadu nebo oprávněná osoba povinni zajistit si nového odpadového hospodáře do 30 dnů od ukončení činnosti původního odpadového hospodáře. 5.5. Vzorkování odpadu Laboratorní zkoušky a ekotoxikologické a mikrobiologické testy odpadu (dále jen „vzorkování odpadu“) pro účely zjištění přijatelnosti odpadu do zařízení, hodnocení nebezpečných vlastností odpadu, hodnocení jeho přijatelnosti do zařízení a další zkoušky pro dokladování kvality odpadu pro další nakládání s ním nebo pro zjištění jeho vlastností se provádějí v laboratořích a odborných pracovištích akreditovaných podle technické normy ČSN EN ISO/IEC 17025. Způsobilost laboratoří a odborných pracovišť se vztahuje pouze na metody jmenovitě uvedené v příloze osvědčení o akreditaci pracoviště. Vzorkování odpadu může provádět nebo řídit a za jeho průběh odpovídá pouze odborně způsobilá fyzická osoba. Vzorky odpadu odebírá tato osoba. Za odborně způsobilou fyzickou osobu pro provádění vzorkování odpadu se považuje osoba, která absolvovala příslušný vzdělávací program pro provádění vzorkování odpadu, a která má ukončené vysokoškolské vzdělání technického nebo přírodovědného směru a nejméně 2 roky praxe v oboru odpadového hospodářství v posledních 10 letech, nebo ukončené středoškolské vzdělání technického nebo přírodovědného směru s maturitní zkouškou a nejméně 3 roky praxe v oboru odpadového hospodářství v posledních 5 letech. Vzdělávací program zahrnuje nejméně základní školení a každoroční zdokonalovací a udržovací jednodenní školení, jejichž náplň schválilo ministerstvo. Vyhláška stanoví: - obsah vzdělávacího programu pro provádění vzorkování odpadu, - způsob doložení odborné způsobilosti fyzické osoby pro provádění vzorkování odpadu, - způsob vzorkování odpadu a jeho dokumentaci. 5.6. Zajištění nakládání s odpadem, jehož původce není znám Zajištění nakládání s odpadem, který je umístěn na místě, které k tomu není určeno, a jehož původce není znám, je dlouhodobým problémem, který není platnou legislativou účelně řešen. Jediným možným řešením je stanovit primární odpovědnost vlastníka nemovitosti. Pokud je odpad umístěn na místě k tomu neurčeném, zahájí místně příslušný krajský úřad řízení, ve kterém uloží vlastníku nemovitosti, aby na své náklady zajistil využití nebo odstranění tohoto odpadu v souladu se zákonem. Pokud však vlastník nemovitosti v tomto řízení prokáže, že umístění odpadu na svou nemovitost nezpůsobil nebo mu nemohl zabránit, budou účelně vynaložené náklady na 12


zajištění využití nebo odstranění odpadu, včetně finančních nákladů vlastníka nemovitosti na prokazování, hrazeny Státním fondem životního prostředí České republiky. K tomuto účelu budou využívány prostředky získané z poplatku za skládkování odpadu.

6. Povinnosti při jednotlivých způsobech nakládání s odpadem 6.1. Shromažďování odpadu Shromažďováním odpadu se rozumí soustřeďování odpadu v místě vzniku po dobu nezbytně nutnou před dalším nakládáním s ním, nejdéle však šest měsíců. Shromažďování odpadu, které přesáhne dobu šesti měsíců, se považuje za skladování odpadu a je nutné, aby byly splněny podmínky stanovené pro skladování odpadu. Odpad musí být shromažďován odděleně podle druhů a kategorií. Pokud to vzhledem k následnému způsobu využití nebo odstranění odpadu není nutné, může se od něj se souhlasem místně příslušného krajského úřadu upustit. Vyhláška stanoví technické požadavky na shromažďování odpadu. 6.2. Skladování odpadu Skladováním odpadu se rozumí přechodné soustřeďování odpadu, které nepřesahuje dobu tří let před jeho využitím nebo dobu jednoho roku před jeho odstraněním. Časové omezení je stanoveno v souladu s čl. 2 směrnice o skládkách odpadů. Před uplynutím této doby musí provozovatel skladu odpad předat k využití nebo odstranění. Skladování odpadu, které přesáhne stanovenou dobu, se považuje za skládkování odpadu a sklad odpadu v tom případě musí splňovat požadavky stanovené pro skládku odpadu. Skladování odpadu musí být prováděno pouze ve skladu odpadu a v souladu s jeho provozním řádem. Sklad nebezpečného odpadu je možné provozovat pouze na základě povolení k provozování skladu nebezpečného odpadu. Povolení vydává krajský úřad příslušný podle umístění skladu. Udělení povolení může vázat na podmínky. Účastníkem řízení o vydání povolení je i obec, na jejímž území má být sklad umístěn, a vlastník nemovitosti. Povolení k provozování skladu nebezpečného odpadu není třeba, pokud je sklad součástí zařízení, k jehož provozu bylo vydáno povolení podle bodu 6.7. Vyhláška stanoví: - technické požadavky na skladování odpadu, - technické požadavky na sklad odpadu, - náležitosti provozního řádu skladu odpadu, - náležitosti žádosti o povolení provozu skladu nebezpečného odpadu. 6.3. Sběr odpadu Sběrem odpadu se rozumí soustřeďování odpadu právnickou nebo podnikající fyzickou osobou od jiných subjektů za účelem jeho předání k dalšímu zpracování. Sběr odpadu může být prováděn pouze v zařízení ke sběru odpadu. Zařízení ke sběru odpadu může být provozováno pouze na základě povolení podle bodu 6.7. a v souladu s jeho provozním řádem.

13


Vydání povolení k provozování zařízení ke sběru odpadu bude podmíněno závazným stanoviskem obce, na jejímž katastrálním území má být zařízení umístěno. Sběr odpadu již nebude možné provádět pomocí mobilních zařízení (ve smyslu § 3 písm. b) platné vyhlášky č. 383/2011 Sb.) s výjimkou sběru nebezpečného komunálního odpadu z obcí (rozsah takovéhoto mobilního sběru určí obec v rámci svého systému nakládání s komunálním odpadem). Důvodem tohoto omezení je nutnost zabránit v praxi se často objevujícím situacím, kdy se převzatý odpad neobjeví (zmizí) v evidenci. Jako vhodnější způsob pro svoz odpadu se jeví přeprava odpadu, protože původce odpadu má možnost ovlivnit a sledovat do jakého zařízení se jeho odpad dostane, což v případě sběru odpadu pomocí mobilních zařízení ke sběru odpadu není prakticky možné. Provozovatel zařízení ke sběru odpadu je povinen před zahájením provozu zařízení sjednat pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí, na zdraví a na věci způsobenou provozem zařízení nebo z důvodu ukončení jeho provozu. Provozovatel zařízení ke sběru odpadu je povinen odpad soustřeďovat odděleně podle jednotlivých druhů a kategorií. Pokud to vzhledem k následnému způsobu využití nebo odstranění odpadu není nutné, může od něj upustit se souhlasem místně příslušného krajského úřadu. Provozovatel zařízení ke sběru odpadu je povinen zveřejňovat seznam druhů odpadu, k jejichž sběru je oprávněn, a podmínky jejich sběru. Podmínkou pro převzetí některých druhů odpadu do zařízení je identifikace předávající osoby. Důvodem takového opatření jsou zejména zkušenosti z praxe. V posledních letech je totiž výkup zejména kovů doprovázen krádežemi a ničením majetku obcí, firem i občanů. Vyhláška stanoví seznam odpadů, jejichž převzetí do zařízení bude omezeno nebo zcela zakázáno. Půjde např. o některé druhy kovů, obecně prospěšná zařízení, umělecká díla a pietní a bohoslužebné předměty nebo jejich části. Seznam osob předávajících tyto odpady bude nutno uchovávat. Na provozovatele zařízení ke sběru odpadu se vztahují i další povinnosti stanovené pro oprávněnou osobu. Vyhláška stanoví: - náležitosti žádosti o povolení k provozu zařízení ke sběru odpadu, - náležitosti provozního řádu zařízení ke sběru odpadu, - technické požadavky na sběr odpadu, - technické požadavky na zařízení ke sběru odpadu, - seznam odpadů, při jejichž předávání do zařízení ke sběru odpadu je osoba povinna se identifikovat a rozsah této identifikace, - seznam odpadů, jejichž převzetí do zařízení ke sběru odpadu je omezeno nebo zakázáno. 6.4. Úprava odpadu Úpravou odpadu se rozumí každá činnost, která vede ke změně chemických, biologických nebo fyzikálních vlastností odpadů, včetně jejich třídění, za účelem snížení jejich objemu, snížení jejich nebezpečných vlastností, nebo umožnění nebo usnadnění jejich dopravy, využití nebo odstranění. Úprava odpadu musí být prováděna pouze v zařízení k úpravě odpadu, s výjimkou třídění odpadu při jeho shromažďování nebo skladování. 14


Zařízení k úpravě odpadu může být provozováno pouze na základě povolení příslušného krajského úřadu (podle bodu 6.7.) a v souladu s jeho provozním řádem. Provozovatel zařízení k úpravě odpadu je povinen před zahájením provozu zařízení sjednat pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí, na zdraví a na věci způsobenou provozem zařízení nebo z důvodu ukončení jeho provozu. Provozovatel zařízení k úpravě odpadu je povinen zveřejňovat seznam druhů odpadu, k jejichž úpravě je oprávněn. Pokud je předmětem úpravy změna odpadu nebezpečného na odpad ostatní, musí být výstup z tohoto zařízení podroben hodnocení nebezpečných vlastností odpadu. Na provozovatele zařízení k úpravě odpadu se vztahují i další povinnosti stanovené pro oprávněnou osobu. Vyhláška stanoví: - náležitosti žádosti o povolení k provozu zařízení k úpravě odpadu, - náležitosti provozního řádu zařízení k úpravě odpadu, - technické požadavky na úpravu odpadu, - technické požadavky na zařízení k úpravě odpadu. 6.5. Využití odpadu Využitím odpadu se rozumí každá činnost, jejímž hlavním výsledkem je, že odpad slouží užitečnému účelu tím, že nahradí jiné materiály, které by jinak byly použity ke konkrétnímu účelu, nebo jejímž výsledkem je, že je odpad upraven k tomuto konkrétnímu účelu v příslušném zařízení. V příloze k zákonu bude v souladu s přílohou II rámcové směrnice uveden demonstrativní výčet způsobů využití odpadu. V souladu s čl. 3 bod 16 rámcové směrnice se za využití odpadu považuje i příprava k opětovnému použití. Přípravou k opětovnému použití se rozumí činnost spočívající v čištění nebo opravě použitých výrobků nebo jejich částí, která umožní, že použitý výrobek nebo jeho část, které byly odpady, jsou po čištění nebo opravě schopné bez dalšího zpracování opětovného použití pro tentýž účel, ke kterému byly původně určeny. Využití odpadu musí být prováděno pouze v zařízení k využití odpadu. Zařízení k využití odpadu může být provozováno pouze na základě povolení příslušného krajského úřadu podle bodu 6.7. a v souladu s jeho provozním řádem. Provozovatel zařízení k využití odpadu je povinen před zahájením provozu zařízení sjednat pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí, na zdraví a na věci způsobenou provozem zařízení nebo z důvodu ukončení jeho provozu. Provozovatel zařízení k využití odpadu je povinen zveřejňovat seznam druhů odpadu, k jejichž využití je oprávněn. Provozovatel zařízení k využití odpadu je povinen v mimořádných případech, je-li to z hlediska ochrany životního prostředí nebo lidského zdraví nezbytné a pro provozovatele technicky možné, na základě rozhodnutí krajského úřadu nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností provést využití odpadu v tomto rozhodnutí uvedeného. Náklady vzniklé tímto rozhodnutím hradí krajský úřad nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností, který rozhodnutí vydal. Náhradu nákladů takto vynaložených je povinna obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností uhradit osoba za odpad odpovědná. Na provozovatele zařízení k využití odpadu se vztahují i další povinnosti stanovené pro oprávněnou osobu. 15


Vyhláška stanoví: - náležitosti žádosti o povolení k provozu zařízení k využití odpadu, - náležitosti provozního řádu zařízení k využití odpadu, - technické požadavky na využití odpadu, - technické požadavky na zařízení k využití odpadu. 6.5.1. Recyklace odpadu Recyklací odpadu se rozumí způsob využití odpadu, jímž je odpad znovu zpracován na výrobky, materiály nebo látky, ať pro původní nebo pro jiné účely. Zahrnuje přepracování organických materiálů, ale nezahrnuje energetické využití a přepracování na materiály, které mají být použity jako palivo nebo jako zásypový materiál. Přehled kódů nakládání, které jsou považovány za recyklaci odpadu, stanoví prováděcí právní předpis. 6.5.2. Energetické využití odpadu Energetickým využitím odpadu je použití odpadu způsobem obdobným jako palivo za účelem využití jeho energetického obsahu nebo jiným způsobem k výrobě energie. Spalování odpadu kategorie ostatní se za energetické využití odpadu považuje pouze tehdy, jestliže - použitý odpad nepotřebuje po vlastním zapálení ke spalování podpůrné palivo a vznikající teplo se použije pro potřebu vlastní nebo dalších osob, nebo - odpad se použije jako palivo nebo jako přídavné palivo v zařízeních na výrobu energie nebo materiálů za podmínek stanovených právními předpisy o ochraně ovzduší. V souladu s přílohou č. II rámcové směrnice se spalování komunálního odpadu ve spalovně komunálního odpadu považuje za využití odpadu způsobem uvedeným pod kódem R1 pouze tehdy, pokud dosahuje vysokého stupně energetické účinnosti. Výše požadované energetické účinnosti a vzorec pro její výpočet bude uveden v příloze k zákonu. Spalovny komunálního odpadu, u nichž nejsou splněny podmínky spalování uvedené výše, jsou zařízeními k odstranění odpadu. V případě, že je nebezpečný odpad spoluspalován v zařízení, které má povolení ke spoluspalování odpadu podle zákoně č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, a odpad nahrazuje palivo, jedná se o využití odpadu. O využití odpadu jde vždy, když do zařízení odpad vstupuje jako náhrada paliva. 6.6. Odstranění odpadu Odstraněním odpadu se rozumí činnost, která není využitím odpadu, a to i v případě, že tato činnost má jako druhotný důsledek znovuzískání látek nebo energie. V příloze k zákonu bude v souladu s přílohou I rámcové směrnice uveden demonstrativní výčet způsobů odstranění odpadu. Odstranění odpadu musí být prováděno pouze v zařízení k odstranění odpadu. Zařízení k odstranění odpadu může být provozováno pouze na základě povolení příslušného krajského úřadu (podle bodu 6.7.) a v souladu s jeho provozním řádem. Provozovatel zařízení k odstranění odpadu je povinen před zahájením provozu zařízení sjednat pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí, na zdraví a na věci způsobenou provozem zařízení nebo z důvodu ukončení jeho provozu. Provozovatel zařízení k odstranění odpadu je povinen zveřejňovat seznam druhů odpadu, k 16


jejichž odstranění je oprávněn. Provozovatel zařízení k odstranění odpadu je povinen v mimořádných případech, je-li to z hlediska ochrany životního prostředí nebo lidského zdraví nezbytné a pro provozovatele technicky možné, na základě rozhodnutí krajského úřadu nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností provést odstranění odpadu v tomto rozhodnutí uvedeného. Náklady vzniklé tímto rozhodnutím hradí krajský úřad nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností, který rozhodnutí vydal. Náhradu nákladů takto vynaložených je povinna obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností uhradit osoba za odpad odpovědná. Na provozovatele zařízení k odstranění odpadu se vztahují i další povinnosti stanovené pro oprávněnou osobu. Vyhláška stanoví: - náležitosti žádosti o povolení k provozu zařízení k odstranění odpadu, - náležitosti provozního řádu zařízení k odstranění odpadu, - technické požadavky na odstranění odpadu, - technické požadavky na zařízení k odstranění odpadu. 6.6.1. Odstranění odpadu skládkováním Skládka odpadu je zařízení určené k odstranění odpadu. Provozuje se ve třech fázích, které na sebe musí bezprostředně navazovat. V první fázi provozu skládky se provádí odstraňování odpadu jeho řízeným uložením na nebo pod úrovní terénu. Ve druhé fázi provozu skládky se provádí uzavírání a rekultivace skládky, přičemž může být využíván odpad. Ve třetí fázi provozu skládky se provádí následná péče o skládku, aniž by docházelo k nakládání s odpady. Dobu trvání a podmínky následné péče o skládku stanoví pro každou skládku nebo její část příslušný krajský úřad při schvalování třetí fáze provozu skládky nebo její části. Tato doba nesmí být kratší než 30 let. Skládka odpadu musí být zřízena v souladu se stavebním zákonem. Pozemky dotčené skládkovým tělesem musí být zaneseny do katastru nemovitostí. Skládka odpadu může být provozována pouze na základě povolení k provozu zařízení k odstranění odpadu (podle bodu 6.7.) a v souladu s jeho provozním řádem. Toto povolení musí obsahovat podmínky provozování všech tří fází provozu skládky. V případě, že je realizována třetí fáze provozu skládky odpadu, může být povolení prodlouženo o delší dobu než 5 let. Pro každou fázi provozu skládky je provozovatel povinen vypracovat samostatný provozní řád. Příslušný krajský úřad jednotlivé provozní řády posuzuje a vydává k nim souhlas. Souhlas s provozním řádem je podmínkou pro provozování příslušné fáze provozu skládky. Souhlas s provozním řádem první fáze provozu skládky uděluje krajský úřad v rámci povolení k provozu zařízení. Souhlas s provozním řádem druhé a třetí fáze provozu skládky uděluje krajský úřad vždy před zahájením příslušné fáze. Provozovatel skládky je povinen předložit provozní řád krajskému úřadu k posouzení vždy minimálně 2 měsíce před očekávaným zahájením další fáze provozu skládky, které se provozní řád týká. Příslušný krajský úřad provádí v průběhu provozu skládky místní šetření. V souladu s čl. 8 rámcové směrnice první místní šetření provede před zahájením ukládání odpadu na skládku nebo její část, aby ověřil, zda jsou splněny podmínky stanovené v povolení provozu skládky. Další místní šetření provede krajský úřad v souladu s čl. 13 rámcové směrnice za účelem 17


ověření řádného uzavření skládky. Provozovateli poté udělí souhlas s uzavřením skládky nebo její části. Bez tohoto souhlasu nelze zahájit třetí fázi provozu skládky. Odpad lze ukládat pouze na skládku, která svým technickým provedením splňuje požadavky pro ukládání tohoto odpadu. Rozhodujícím hlediskem pro ukládání odpadu na skládku je jeho složení, mísitelnost, nebezpečné vlastnosti a obsah škodlivých látek ve vodném výluhu a v sušině odpadu. Na skládku je zakázáno ukládat odpad stanovený vyhláškou, odpad, který může mít při jeho smísení negativní vliv na životní prostředí, a neupravený odpad, s výjimkou odpadu stanoveného vyhláškou, u něhož ani úpravou nelze dosáhnout snížení jeho objemu nebo snížení nebo odstranění jeho nebezpečných vlastností. Materiály ukládané na skládku mající nebezpečné vlastnosti jsou vždy odpadem. Z důvodu zajištění dodržování hierarchie nakládání s odpady bude od roku 2025 zakázáno ukládat na skládku odpadů směsný komunální odpad a další odpady stanovené prováděcím právním předpisem, které je možné využívat způsobem, který je v souladu s hierarchií nakládání odpady. Je zakázáno ředění nebo mísení odpadu za účelem splnění limitů pro jeho přijetí na skládku. Provozovatel skládky je povinen provádět monitoring jejího provozu a zasílat každoročně do 31. března následujícího roku hlášení o jeho výsledcích příslušnému krajskému úřadu. Provozovatel skládky je povinen zajistit, aby odpadový hospodář každoročně prokazatelně proškolil všechny zaměstnance skládky o řádném provozu zařízení a o bezpečném nakládání s odpadem tak, aby nedošlo k ohrožení životního prostředí a lidské zdraví. Provozovatel skládky je povinen vytvářet finanční rezervu na rekultivaci a zajištění následné péče o skládku (dále jen "finanční rezerva"). Tvorba finanční rezervy se zahrnuje do nákladů provozovatele skládky a je výdajem vynaloženým na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Úroky z peněžních prostředků finanční rezervy nejsou její součástí. Prostředky finanční rezervy nemohou být předmětem nařízení a provedení výkonu rozhodnutí, ani zahrnuty do majetkové podstaty provozovatele skládky, majitele skládky nebo jejich právních nástupců. Peněžní prostředky této rezervy se ukládají na zvláštní vázaný účet v bance, který je provozovatel skládky povinen zřídit. Pro každou skládku, na kterou je vydáno samostatné rozhodnutí podle stavebního zákona, musí být zřízen samostatný zvláštní vázaný účet. Smlouva s bankou o zřízení zvláštního vázaného účtu musí obsahovat údaj, které skládky se finanční rezerva týká, a ustanovení, že se jedná o zvláštní vázaný účet, který je bankou spravován podle tohoto zákona. Dispozice s prostředky finanční rezervy ode dne zřízení zvláštního vázaného účtu je možná pouze se souhlasem krajského úřadu příslušného podle umístění skládky. Peněžní prostředky vytvářené finanční rezervy převádí provozovatel skládky na zvláštní vázaný účet vždy k poslednímu dni následujícího kalendářního měsíce. Podstatnou náležitostí smlouvy, kterou se převádí užívací právo ke skládce odpadu na nového provozovatele skládky, je i dohoda o převodu finanční rezervy na nového provozovatele skládky. Bez této dohody je smlouva o převodu užívacího práva ke skládce odpadu neplatná. Čerpání prostředků finanční rezervy smí být prováděno pouze na práce související s rekultivací a zajištěním následné péče o skládku, a to se souhlasem příslušného krajského úřadu. Souhlas krajský úřad uděluje na základě rozhodnutí o zahájení rekultivačních prací vydaného podle stavebního zákona. 18


Zanikne-li provozovatel skládky odpadu před ukončením péče o skládku a jeho právní nástupce není znám nebo neexistuje-li, banka odvede na pokyn příslušného krajského úřadu nevyčerpanou část finanční rezervy do Státního fondu životního prostředí České republiky. Tyto prostředky budou Státním fondem životního prostředí poukázány na zvláštní vázaný účet podle tohoto zákona tomu, kdo zabezpečí rekultivaci a následnou péči o skládku. Způsob čerpání prostředků finanční rezervy z tohoto účtu se provádí podle tohoto zákona. Nevyčerpaná část finanční rezervy se po ukončení následné péče o skládku uvolňuje ve prospěch provozovatele skládky nebo jeho právního nástupce. Není-li právní nástupce znám nebo neexistuje-li, banka ji na pokyn příslušného krajského úřadu do rozpočtu obce, na jejímž katastrálním území skládka leží. V případě, že skládka leží na katastrálních územích několika obcí, dělí se tento příjem proporcionálně podle velikosti části skládky ležící v katastrálních územích těchto obcí. Výše finanční rezervy činí: - 100 Kč za 1 tunu uloženého nebezpečného odpadu (bez rozlišení, zda se jedná o uložení nebezpečného odpadu jako technologického materiálu na zajištění skládky) a odpadu uvedeného ve skupině 20 Katalogu odpadů, s výjimkou odpadu z azbestu, - 35 Kč za 1 tunu uloženého ostatního odpadu, odpadu z azbestu a odpadu ukládaného jako technologický materiál na zajištění skládky. Na provozovatele skládky odpadu se vztahují i další povinnosti stanovené pro provozovatele zařízení k odstranění odpadu a oprávněnou osobu. Vyhláška stanoví: - seznam odpadů, které je zakázáno ukládat na skládku, a odpadů, které bude zakázáno ukládat na skládku od roku 2025, - seznam odpadů, které lze ukládat na skládku pouze za určitých podmínek, - technické požadavky na skládkování odpadu, - technické požadavky na skládku a podmínky jejího provozu, - seznam odpadů a materiálů, které je možné využívat na skládce odpadů jako technologický materiál k technickému zabezpečení skládky, - způsob hodnocení odpadu ukládaného na jednotlivé skupiny skládek podle vyluhovatelnosti a mísitelnosti a obsahu škodlivých látek v sušině odpadu, - způsob prokazování přijatelnosti odpadu do zařízení k využití a odstranění odpadu, - způsob vytváření a čerpání finanční rezervy, - podmínky ukládání odpadu v podzemních prostorech. 6.6.2. Odstranění odpadu spalováním Odpad je možno spalovat pouze v zařízení k tomu určeném. Odpad lze spalovat, jen jsou-li splněny podmínky stanovené jinými právními předpisy (např. zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření s energií, zákon č. 201/2012 Sb., ochraně ovzduší). U komunálního odpadu se jedná o odstranění odpadu spalováním vždy, pokud je energetická účinnost nižší než účinnost stanovená v příloze zákona. Vyhláška stanoví technické požadavky pro nakládání s odpadem vzniklým při spalování odpadu. 6.7. Povolení k provozování zařízení ke sběru, úpravě, využití nebo odstranění odpadu Povolení k provozování zařízení ke sběru, úpravě, využití nebo odstranění odpadu (dále jen „povolení k provozování zařízení“) uděluje krajský úřad příslušný podle místa, kde má být 19


zařízení provozováno. Povolení se uděluje na dobu určitou, nejvýše však na 5 let. Povolení je možné na žádost provozovatele zařízení rozhodnutím krajského úřadu opakovaně prodlužovat, a to vždy nejvýše o 5 let. Účastníkem řízení o vydání nebo prodloužení povolení je i obec, na jejímž území má být zařízení provozováno. Kolaudační souhlas nebo souhlas se změnou v užívání stavby vydaný podle stavebního zákona nelze vydat, pokud nebylo vydáno povolení k provozování zařízení. Rozhodnutí, kterým bylo uděleno povolení k provozu zařízení, nabývá účinnosti až v den vydání kolaudačního souhlasu nebo souhlasu se změnou v užívání stavby, vydaného podle stavebního zákona. Součástí povolení k provozování zařízení je i souhlas s provozním řádem zařízení. Provozní řád musí být vždy v souladu s platnou právní úpravou. V případě změn v právní úpravě týkajících se podmínek provozování zařízení je provozovatel zařízení povinen přepracovat provozní řád a do jednoho roku od účinnosti právního předpisu, který požadavek změny vyvolal, jej předložit příslušnému krajskému úřadu k novému posouzení a odsouhlasení. Toto opatření je motivováno zkušenostmi z praxe. V současné době totiž není stanovena povinnost zapracovat legislativní změny do provozního řádu zřízení určeného k nakládání s odpadem. Často tak trvá i několik let, než jsou provozní řády aktualizovány, což způsobuje zásadní problémy při provádění kontrol provozu zařízení. Provozování zařízení tak často není v souladu s právem Evropské unie a České republiky i několik let po přijetí nových podmínek pro provozování konkrétního zařízení. Aktuální stav může vytvářet nerovné podmínky pro provozovatele, kdy někteří mohou provozovat zařízení podle „volnějších“ podmínek starších a již neplatných předpisů a jiní, kteří zahájili provoz později, nebo jej řádně přizpůsobili novým právním podmínkám, musí splňovat často přísnější požadavky. Vydání povolení k provozování zařízení může být nahrazeno postupem podle zákona o integrované prevenci. Práva a povinnosti z povolení k provozování zařízení přecházejí na právního nástupce provozovatele zařízení. Právní nástupce je povinen oznámit přechod povolení příslušnému krajskému úřadu do 10 dnů ode dne účinnosti převodu nebo přechodu práv a povinností. Krajský úřad může zrušit nebo změnit povolení k provozování zařízení, a to z následujících důvodů: - dojde ke změně podmínek rozhodných pro vydání povolení, - provozovatel zařízení není schopen zajistit podmínky ochrany životního prostředí a lidského zdraví stanovené v právních předpisech, nebo - provozovatel zařízení opakovaně porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem nebo opakovaně neplní podmínky, na které je povolení vázáno. Obec, na jejímž území je zařízení umístěno, může dát podnět příslušnému krajskému úřadu k zahájení řízení o změně nebo zrušení jím vydaného povolení k provozování zařízení.

7. Povinnosti při přepravě odpadu Pojmy doprava a přeprava, resp. dopravce a přepravce jsou používány ve stejném významu, v jakém jsou používány v jiných právních předpisech, konkrétně obchodním zákoníku a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů, a není třeba je pro účely zákona o odpadech definovat. 7.1. Základní povinnosti při přepravě odpadu 20


Právnické osoby a podnikající fyzické osoby zúčastněné na přepravě odpadu jsou povinny - zabezpečit přepravu odpadu v souladu s požadavky stanovenými jinými právními předpisy (např. zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, nařízení 1013/2006/ES o přepravě odpadů, dohoda ADR), - na vyžádání kontrolních orgánů předložit doklady související s přepravou odpadu a poskytnout o ní úplné a pravdivé informace, - uchovávat doklady související s přepravou odpadu po dobu 3 let ode dne zahájení přepravy, - označit silniční motorové vozidlo v případě, že přepravuje odpad, způsobem stanoveným vyhláškou, - při přepravě nebezpečného odpadu vést evidenci podle bodu 8.3.4. Dopravce je povinen informovat řidiče vozidla o skutečnosti, že bude ve vnitrozemí nebo přes hranice přepravovat odpad, vybavit řidiče doklady podle druhu přepravovaného odpadu a účelu přepravy a zajistit, aby těmito doklady byl přepravovaný odpad vybaven po celou dobu přepravy. Vyhláška stanoví způsob označení silničního motorového vozidla přepravujícího odpad. 7.2. Přeshraniční přeprava odpadu Postup při přeshraniční přepravě odpadu je upraven přímo použitelným evropským předpisem, nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů. Zákon o odpadech bude obsahovat pouze upřesnění některých ustanovení v rozsahu, v jakém k tomu poskytuje prostor toto nařízení. Příslušným orgánem pro přeshraniční přepravu odpadu je ministerstvo. 7.2.1. Základní zásady při přeshraniční přepravě odpadu Odpad vzniklý v České republice se přednostně odstraňuje v České republice. Přeshraniční přeprava odpadu do České republiky za účelem odstranění je zakázána s výjimkou přepravy odpadu vzniklého v sousedních zemích v důsledku živelních pohrom nebo za stavu nouze. Přeshraniční přeprava odpadu do České republiky za účelem energetického využití ve spalovně komunálního odpadu je zakázána, pokud by v důsledku přeshraniční přepravy musel být odstraňován odpad vznikající v České republice nebo by v důsledku přeshraniční přepravy musel být odpad vznikající v České republice zpracován způsobem, který není v souladu s plány odpadového hospodářství. Odpad vzniklý v České republice se přednostně využívá v České republice, nejedná-li se o jeho využití v jiných členských státech Evropské unie. 7.2.2. Oznámení o přeshraniční přepravě odpadu Osoba, která má v úmyslu provést přeshraniční přepravu odpadu uvedeného v čl. 3 nařízení o přepravě odpadů, je povinna podat ministerstvu oznámení o přeshraniční přepravě odpadu (dále jen „oznámení“) podle čl. 4 nařízení o přepravě odpadů. Přijatelným jazykem podle čl. 27 odst. 1 nařízení o přepravě odpadů je pro ministerstvo jazyk český, slovenský a anglický. Účastníkem řízení zahájeného na základě podání oznámení je pouze oznamovatel. Oznamovatel je odpovědný za vyhotovení kopií oznámení pro všechny dotčené příslušné orgány v jazycích přijatelných pro tyto orgány ve smyslu čl. 7 odst. 1 nařízení o přepravě 21


odpadů. Originál oznámení a jednotlivé kopie musejí být v oznámení řádně odděleny a označeny. Pokud jsou součástí oznámení také dodatečné informace a dokumentace určené pouze pro ministerstvo, musí být od ostatních částí oznámení řádně odděleny a označeny. Dodatečné informace a dokumentace se podávají v jediném exempláři v jazyce přijatelném pro ministerstvo. Potřeba podrobnějšího vymezení požadavků na podávání oznámení vychází ze zkušeností ze správních řízení vedených ministerstvem a možnost členského státu stanovit přesnější požadavky potvrdila i Evropská komise. Ministerstvo na základě oznámení rozhodne o udělení souhlasu s přepravou nebo o námitkách podle čl. 9, 10, 11 nebo 12 nařízení o přepravě odpadů. Pokud ministerstvo obdrží předchozí informaci o skutečném zahájení přepravy podle čl. 16 písm. b) nařízení o přepravě odpadů před uplynutím lhůty pro podání rozkladu proti rozhodnutí ministerstva, má se za to, že se oznamovatel vzdal práva podat rozklad proti rozhodnutí ministerstva. Na základě oznámení změny v přeshraniční přepravě odpadu podle čl. 17 odst. 1 nařízení o přepravě odpadů ministerstvo rozhodne o změně rozhodnutí, kterým udělilo souhlas, nebo vyzve oznamovatele k podání nového oznámení. S ohledem na vysoké finanční nároky je nutné novelizovat zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle platné právní úpravy se platí správní poplatek ve výši 6 000 Kč za vydání rozhodnutí o udělení souhlasu s plánovaným vývozem, dovozem nebo tranzitem odpadu, což je nevyhovující pozůstatek z doby před přistoupením k Evropské unii. Nově se bude platit: - za přijetí oznámení o přeshraniční přepravě odpadu 15 000 Kč a - za vydání změnového rozhodnutí, o něž oznamovatel požádá, 6 000 Kč. Ve srovnání s ostatními členskými státy je nově navrhovaný správní poplatek přiměřený. Vyhláška stanoví pro jednotlivé druhy přepravy rozsah doplňujících informací a dokumentace podle části 3 přílohy II nařízení o přepravě odpadů. 7.2.3. Námitky proti přeshraniční přepravě odpadu Zkušenosti z praxe ukázaly, že je nutno přesněji specifikovat podmínky, za kterých může ministerstvo využít možnosti vnést námitku. Ministerstvo vznese námitku proti oznámené přeshraniční přepravě odpadu, pokud byl oznamovatel nebo příjemce pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný v souvislosti s nakládáním s odpadem. Pro tyto účely může ministerstvo požádat o dálkový přístup k datům z evidence Rejstříku trestů. Ministerstvo může vznést námitku proti oznámené přeshraniční přepravě odpadu, pokud byla oznamovateli nebo příjemci v době pěti let před vydáním rozhodnutí o přepravě odpadu pravomocně uložena sankce za porušení právních předpisů na úseku odpadového hospodářství. Ministerstvo může vznést námitku proti oznámené přeshraniční přepravě odpadu, pokud bylo oznamovateli nebo příjemci v době pěti let před vydáním rozhodnutí o přepravě odpadu uloženo nápravné opatření za porušení předpisů na úseku odpadového hospodářství a je prokázáno, že toto nápravné opatření v uloženém termínu nesplnil. Ministerstvo může vznést námitku proti oznámené přeshraniční přepravě odpadu, pokud byl člen statutárního orgánu oznamovatele nebo příjemce členem statutárního orgánu právnické 22


osoby, které byla v době pěti let před vydáním rozhodnutí o přepravě odpadu uložena sankce za porušení předpisů na úseku odpadového hospodářství. Rozklad proti námitce podle čl. 11 a 12 nařízení o přepravě odpadů nebo podle předchozích odstavců nemá odkladný účinek. 7.2.4. Finanční záruka a pojištění Stanovení výše finanční záruky nebo limitu pojistného plnění z odpovídajícího pojištění podle čl. 6 nařízení o přepravě odpadů provádí oznamovatel a schvaluje ministerstvo. Má-li ministerstvo důvodné pochybnosti o tom, jestli je poskytnutá finanční záruka nebo sjednané odpovídající pojištění v souladu s nařízením o přepravě odpadů a zákonem, stanoví výši a druh finanční záruky nebo druh pojištění a limit pojistného plnění z tohoto pojištění samo. Oznamovatel může požádat ministerstvo, aby stanovení výše finanční záruky nebo limitu pojistného plnění z odpovídajícího pojištění provedlo samo. Finanční záruka musí být složena nebo odpovídající pojištění musí být sjednáno nejpozději před vydáním souhlasu k přepravě navrhované v oznámení. Způsob a podmínky stanovení výše finanční záruky nebo odpovídajícího pojištění a podklady a doklady nezbytné pro stanovení její výše budou stanoveny v příloze zákona. Kalkulaci množství odpadu vztaženou k součtu hmotnosti zásilek, které byly odeslány oznamovatelem příjemci, ale příjemce ještě nezaslal potvrzení o jejich využití nebo odstranění, nelze provést, pokud v předchozích pěti letech došlo k porušení podmínky týkající se omezení četnosti a hmotnosti zásilek stanovené v rozhodnutí ministerstva. 7.2.5. Nedokončená a nedovolená přeshraniční přeprava odpadu V případě nedovolené přepravy nebo přepravy, kterou nelze dokončit, může ministerstvo uložit rozhodnutím splnění povinností podle čl. 22, 23, 24 nebo 25 nařízení o přepravě odpadů. Rozklad proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek. Bezpečné uskladnění odpadu podle čl. 22 odst. 9 a čl. 24 odst. 7 nařízení o přepravě odpadů zajistí krajský úřad, v jehož obvodu byl odpad zjištěn. Bezpečným uskladněním odpadu se rozumí uložení odpadu na dobu nezbytně nutnou v zařízení ke sběru, využití nebo odstranění odpadu případně uložení celé dopravní jednotky dopravující odpady. Krajský úřad může nařídit provozovateli zařízení k využití nebo odstranění odpadu, pokud je to pro provozovatele technicky možné, povinnost přijmout dopravní jednotku zadrženou při kontrole přeshraniční přepravy odpadu nebo odpad, který tato jednotka převáží. Náklady na dobu nezbytně nutnou pro odstavení dopravní jednotky, zejména náklady spojené s jízdou dopravní jednotky do místa odstavení, s jejím zadržením, parkováním, odstavením nebo uložením v zařízení k nakládání s odpadem a s případnou překládkou, uskladněním nebo jinou manipulací se zbožím nebo odpadem hradí dopravce. Pokud dopravce tyto náklady neuhradí, dopravní jednotka nebude uvolněna. Celní orgány neodpovídají za škodu, ke které došlo v důsledku nařízení odstavení dopravní jednotky. Ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem tím nejsou dotčena. Osoby, které odpovídají za nedokončenou nebo nedovolenou přepravu, jsou povinny uhradit náklady spojené s dopravou, využitím, odstraněním a uskladněním odpadu. Tyto osoby odpovídají za úhradu nákladů společně a nerozdílně. Pokud takové osoby nejsou zjištěny, nese náklady stát. 23


7.2.6. Kontrola přeshraniční přepravy odpadu Kontrolu přeshraniční přepravy odpadu provádí inspekce, celní orgány a Policie ČR. Přitom si poskytují odbornou pomoc a spolupracují mezi sebou i s dalšími orgány veřejné správy, např. s ministerstvem, obecními a krajskými úřady, orgány ochrany veřejného zdraví, Hasičským záchranným sborem a územními finančními orgány. Oproti platné právní úpravě již nebude uplatňován institut tzv. kaucí, který byl v praxi nepoužitelný. Nově bude řešena spolupráce mezi inspekcí a celními orgány v případě nejasností, zda je přepravovaná věc odpadem, či nikoliv. Pokud inspekce obdrží sdělení celního orgánu o přerušení přepravy nebo o přerušení řízení o propuštění zboží do navrhovaného režimu pro důvodné podezření, že zboží je odpadem, vydá do tří pracovních dnů od vyžádání odborné stanovisko pro celní orgán, zda je zboží odpadem či nikoliv, případně požádá o prodloužení lhůty nebo doporučí opatření do doby vydání odborného stanoviska. Neobdrží-li celní orgán do tří pracovních dnů od vyžádání odborné stanovisko nebo není vyrozuměn o žádném opatření doporučeném inspekcí, má se za to, že zboží není odpadem. Odborným stanoviskem inspekce není dotčena kompetence krajského úřadu rozhodnout v pochybnostech, zda určitá věc je nebo není odpadem, ani kompetence příslušného orgánu vyjádřit názor dle čl. 28 nařízení o přepravě odpadů. Tato nová povinnost je navrhována na základě praktických zkušeností z kontrolní činnosti celních orgánů. Institut vydávání rozhodnutí v pochybnostech krajským úřadem ve správním řízení je z praktického hlediska pro kontrolní účely nepoužitelný, zejména vzhledem k dlouhé lhůtě pro vydání rozhodnutí. Pokud mají celní orgány důvodné podezření, že přeshraniční přeprava je nedovolenou přepravou odpadu podle nařízení o přepravě odpadů nebo že je uskutečňována v rozporu se souhlasem, mohou nařídit, ve spolupráci s krajskými úřady, přerušení přepravy, zadržení dopravní jednotky a její odstavení na určené místo, zadržení dokladů k vozidlu a nákladu, zakázat pokračování v jízdě a zabránit v další jízdě použitím technického prostředku. Dopravní jednotka zůstane zadržena nejméně do doby, než bude stanoven další postup podle nařízení o přepravě odpadů. Celní úřad vydá zadržené doklady a povolí pokračování v jízdě, pominou-li důvody, pro které bylo odstavení vozidla nařízeno. Výše uvedená spolupráce s krajským úřadem spočívá zejména v určení vhodných odstavných míst v zařízeních oprávněných k využití nebo odstranění odpadu. Za účelem dosažení větší účinnosti a operativnosti při postihování porušování právních předpisů bude nově umožněno ukládat v rámci kontroly přepravy odpadu blokové pokuty za méně závažné delikty, např. za neoznačení vozidla přepravujícího odpad tabulkou “A“ nebo nepředložení potřebných doprovodných dokladů. Blokovou pokutu však nebude možné uložit, pokud půjde o nedovolenou přepravu podle nařízení o přepravě odpadů.

8. Povinnosti při nakládání s vybranými druhy odpadu 8.1. Komunální odpad Varianta 1 Komunálním odpadem se rozumí odpad vznikající na území obce v domácnostech a odpad obdobné povahy nebo složení pocházející z činnosti právnických osob nebo podnikajících fyzických osob zapojených do systému nakládání s komunálním odpadem v obci.

24


Varianta 2 V souladu s čl. 2 směrnice 1999/31/ES o skládkách odpadů se komunálním odpadem rozumí odpad z domácností a odpad podobné povahy a složení, který je uveden jako komunální odpad v Katalogu odpadů. Komunálním odpadem z obcí se rozumí komunální odpad vznikající na území obce v domácnostech a odpad obdobné povahy nebo složení pocházející z činnosti právnických osob nebo podnikajících fyzických osob zapojených do systému nakládání s komunálním odpadem v obci. 8.1.1. Povinnosti obce při nakládání s komunálním odpadem Původcem komunálního odpadu je obec. Stává se jím v okamžiku, kdy fyzická osoba, právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání zapojená do systému k nakládání s komunálním odpadem odloží odpad na místě obcí k tomuto účelu určeném. Varianta 1 Obec je povinna ve své samostatné působnosti stanovit obecně závaznou vyhláškou obce systém nakládání s komunálním odpadem (z obcí) vznikajícím na jejím katastrálním území. Varianta 2 Obec je povinna ve své samostatné působnosti stanovit obecně závaznou vyhláškou obce systém nakládání s komunálním odpadem (z obcí) vznikajícím na jejím katastrálním území. Do tohoto systému je obec povinna zapojit právnické osoby a podnikající fyzické osoby produkující odpad obdobné povahy nebo složení jako odpad vznikající v domácnostech fyzických osob, a to podle metodiky zpracované ministerstvem ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu. Pro zpracování metodiky budou využity výsledky výzkumných úkolů zaměřených na stanovení měrných produkcí hlavních druhů odpadů u základních typů živností. Předpokládá se, že povinné zapojení by se mělo týkat především drobnějších podnikatelů pracujících doma, menších obchodů, restauračních nebo ubytovacích zařízení. Obec je povinna v rámci systému nakládání s komunálním odpadem stanovit systém nakládání s biologicky rozložitelnou složkou komunálního odpadu rostlinného původu a systém nakládání se stavebním odpadem včetně stavebního odpadu s obsahem azbestu. Obec je povinna zajistit místa pro oddělené shromažďování komunálního odpadu, minimálně papíru, plastů, skla, kovů a biologicky rozložitelného odpadu rostlinného původu. Obec je povinna zajistit místa pro odkládání nebezpečné složky komunálního odpadu, nebo alespoň dvakrát za rok zajistit jeho odvoz oprávněnou osobou v určeném termínu a místě. Vzhledem k tomu, že v současné době je nedostatečným způsobem upraveno informování občanů a dalších účastníků obecního systému nakládání s odpady o způsobech a rozsahu odděleného shromažďování odpadu a o nakládání s dalšími složkami komunálního odpadu a o výsledcích odpadového hospodářství obce, bude obec nově povinna informovat jednou ročně osoby využívající systém nakládání s komunálním odpadem o výsledcích odpadového hospodářství obce. Bez aktivní účasti veřejnosti by byly systém nakládání s komunálním odpadem neúčinný. Na úrovni obce informovat dvakrát ročně občany a ostatní účastníky obecního systému nakládání s komunálními odpady, o způsobech a rozsahu odděleného sběru odpadů a o 25


nakládání s dalšími složkami komunálních odpadů. Součástí jsou také informace o možnostech prevence a minimalizace vzniku komunálních odpadů. Minimálně jednou ročně zveřejnit kvantifikované výsledky odpadového hospodářství obce. Nově bude stanoveno, že v případě, že je obalový odpad shromažďován do nádob společně s ostatními odpady, bude pro potřeby evidence odpadu zařazován jako odpad podskupiny 20 01 (případně dalších podskupin skupiny 20 Katalogu odpadů). 8.1.2. Povinnosti fyzických osob při nakládání s komunálním odpadem Fyzické osoby jsou povinny nakládat s komunálním odpadem v souladu se systémem nakládání s komunálním odpadem stanoveným obcí. Fyzické osoby jsou povinny komunální odpad odkládat pouze na místa určená obcí nebo jej předávat oprávněné osobě. Poplatek Poplatek za komunální odpad z domácností vznikající na jejím území, který podle platné právní úpravy mohla obec na základě zákona o odpadech stanovit obecně závaznou vyhláškou, bude zrušen, protože se v praxi ukázal jako nevyhovující a využívala ho jen malá část obcí. Zachována bude možnost zpoplatnění ve formě smlouvy. Zachován bude místní poplatek za provoz systému nakládání s komunálním odpadem podle zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích ve stávající podobě bude ovšem dále doplněn. Osoba, která většinu času pobývá v jiné obci než, ve které má hlášeno trvalé bydliště, bude moci poplatek hradit v obci, ve které pobývá. Tato obec ji vydá o zaplacení poplatku potvrzení, která následně předloží v obci trvalého bydliště a od poplatku zde bude osvobozena. Obec bude moci nastavit výši poplatku pro jednotlivé poplatníky s ohledem na jejich produkci odpadu a na úroveň jeho třídění. Místní poplatek umožní i stanovení systému úlev, kterým lze zohlednit např. sociální situaci různých skupin osob apod. 8.1.3. Povinnosti právnických osob a podnikajících fyzických osob při nakládání s komunálním odpadem Varianta 1 Právnické osoby a podnikající fyzické osoby, které produkují komunální odpad, mohou na základě smlouvy s obcí využít systém nakládání s komunálním odpadem stanovený obcí. Smlouva musí být písemná a musí obsahovat výši sjednané ceny za tuto službu. Podmínky, způsob a rozsah zapojení právnických a podnikajících fyzických osob do systému nakládání s komunálním odpadem a výši úhrady za možnost zapojení do systému stanoví obec obecně závaznou vyhláškou. Obec stanoví maximální produkci odpadů nebo jiná kritéria, po jejichž splnění bude možné obecní systém využít. Tato kritéria budou stanovena na základě místních podmínek obce. Všeobecně však musí být stanoven minimální limit produkce, který musí obec vždy začlenit do systému, a to z důvodu, aby byly zachovány obdobné podmínky pro všechny podnikatele. 26


Pokud se fyzická osoba oprávněná k podnikání a právnická osoba zapojí do obecního systému nakládání s komunálním odpadem, nevede evidenci odpadů pro komunální odpad, se kterým se zapojil. Pro své ostatní odpady vede evidenci a plní všechny ostatní zákonné povinnosti původce. Varianta 2 Vybrané právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání, které na území obce produkují odpad obdobné povahy a složení jako odpad z domácností, budou nově povinny zapojit se do systému nakládání s komunálním odpadem stanoveným obcí. Podmínky, způsob a rozsah zapojení právnických a podnikajících fyzických osob do systému nakládání s komunálním odpadem stanoví obec obecně závaznou vyhláškou. Obec ve vyhlášce stanoví druhy živností a produkci vybraných odpadů, které budou kritériem pro povinné zapojení právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby do systému nakládání s komunálním odpadem obce. Přitom bude vycházet ze standardů podle metodiky zpracované Ministerstvem životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu. V obecně závazné vyhlášce budou dále stanoveny druhy odpadů produkované právnickými nebo podnikajícími fyzickými osobami, pro které budou muset využít systému obce, a to minimálně v rozsahu jaká je stanoven pro občany. Tato nová povinnost je stanovena v reakci na zkušenosti z praxe, kdy je tento tzv. živnostenský odpad odkládán na místa určená obcí pro občany, aniž by jeho původce finančně přispíval na provozování systému nakládání s komunálním odpadem, a náklady takto vznikající pak musí hradit občané. Fyzická osoba oprávněná k podnikání a právnická osoba zapojená do obecního systému nakládání s komunálním odpadem, nevede evidenci odpadů pro komunální odpad, se kterým se zapojil. Pro své ostatní odpady vede evidenci a plní všechny ostatní zákonné povinnosti původce.

8.2. Biologicky rozložitelný odpad V souladu s čl. 2 písm. m) směrnice 1999/31/ES o skládkách odpadů se biologicky rozložitelným odpadem rozumí odpad, který podléhá aerobnímu nebo anaerobnímu rozkladu. V souladu s čl. 3 odst. 4 rámcové směrnice se biologickým odpadem rozumí biologicky rozložitelný odpad ze zahrad a veřejné zeleně, potravinářský a kuchyňský odpad z domácností, restaurací, stravovacích nebo maloobchodních zařízení a srovnatelný odpad ze zařízení potravinářského průmyslu. Biologicky rozložitelný odpad lze rozdělit do tří skupin na biologicky rozložitelný odpad rostlinného původu vhodný pro kompostování, biologicky rozložitelný odpad živočišného původu nevhodný pro kompostování se speciálními podmínkami nakládání a biologicky rozložitelný odpad vhodný pro energetické využití. Nakládání s těmito skupinami odpadů bude upraveno vyhláškou. 8.2.1. Povinnosti při nakládání s biologicky rozložitelným odpadem Zařízení k nakládání s biologicky rozložitelným odpadem je možné provozovat pouze na základě povolení k provozu zařízení (podle bodu 6.7.) a v souladu s jeho provozním řádem.

27


K rozhodnutí o provozu zařízení k nakládání s biologicky rozložitelným odpadem, pokud se v zařízení zpracovává vedlejší živočišný produkt, vydává závazné stanovisko orgán krajské veterinární správy. Výjimka z povinnosti získat povolení bude stanovena pro tzv. malá zařízení. Malým zařízením se rozumí zařízení, které zpracovává biologicky rozložitelný odpad pro jednu zakládku v množství nepřekračujícím 10 tun a roční množství zpracovaného biologicky rozložitelného odpadu nepřesahuje 150 tun. Provozovatel takového zařízení bude mít pouze povinnost zaslat hlášení o zařízení místně příslušnému krajskému úřadu, v jehož správním obvodu je zařízení umístěno (bod 9.3.). Oproti platné právní úpravě tak dochází k dalšímu zmírnění požadavků na provozování malého zařízení, protože dosud bylo jako podmínka provozu vyžadováno kladné vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Provozovatel zařízení k nakládání s biologicky rozložitelným odpadem (včetně provozovatele malého zařízení) je povinen zpracovat jeho provozní řád. Provozovatel zařízení k nakládání s biologicky rozložitelným odpadem je povinen výstupy ze zařízení hodnotit a zařazovat postupy a metodami stanovenými vyhláškou a v souladu s ní je označovat a vybavovat návodem k použití. Výstupy ze zařízení, které nelze zařadit do žádné ze skupin stanovených vyhláškou, a zbytkový odpad po úpravě biologicky rozložitelného odpadu, který již není odpadem podléhajícím biologickému rozkladu, je provozovatel zařízení povinen předat k využití nebo odstranění oprávněné osobě. Nově obec nebude mít možnost zřizovat obecní kompostárnu v režimu předcházení vzniku odpadu. Rostlinné materiály z veřejné zeleně tak budou využívány v režimu odpadu v zařízeních k nakládání s odpadem. Pro stávající obecní kompostárny provozované v režimu předcházení vzniku odpadu budou nastaveny zjednodušené podmínky provozu, bude se ale jednat o nakládání s odpadem. Vyhláška stanoví: - náležitosti provozního řádu zařízení k nakládání s biologicky rozložitelným odpadem, - náležitosti provozního řádu malého zařízení k nakládání s biologicky rozložitelným odpadem, - náležitosti hlášení o malém zařízení k nakládání s biologicky rozložitelným odpadem, - technické požadavky na zpracování biologicky rozložitelného odpadu, - technické požadavky na zařízení k nakládání s biologicky rozložitelným odpadem, - skupiny biologicky rozložitelných odpadů s ohledem na jejich vlastnosti a možnosti následného zpracování, - způsoby zpracování jednotlivých skupin biologicky rozložitelného odpadu, - požadavky na kvalitu odpadu vstupujícího do technologie materiálového využití biologicky rozložitelného odpadu, - způsob a kritéria hodnocení a zařazování zpracovaného biologicky rozložitelného odpadu do skupin podle způsobů jeho materiálového využití, - označování skupin biologicky rozložitelného odpadu podle způsobu jejich biologického zpracování a kritéria hodnocení zpracovaného biologicky rozložitelného odpadu jako dále již biologicky nerozložitelného odpadu, - limitní hodnoty koncentrací cizorodých látek a indikátorových organismů ve výstupech ze zařízení pro biologické zpracování odpadu, - metody stanovení koncentrací cizorodých látek, - četnost a metody vzorkování. 8.2.2. Povinnosti při nakládání s kaly 28


Nakládání s kaly je upraveno směrnicí Rady 86/278/EHS ze dne 12. června 1986 o ochraně životního prostředí a zejména půdy při používání kalů z čistíren odpadních vod v zemědělství, která v současné době prochází revizí. Evropská komise by měla prostřednictvím revize stanovit především rozsah kritérií pro možné znečištění kalů při jejich aplikaci na půdu (zemědělskou i ostatní). V souladu s čl. 2 písm. a) směrnice 86/278/EHS se kalem rozumí: - kal z čistíren odpadních vod zpracovávajících městské odpadní vody nebo odpadní vody z domácností a z jiných čistíren odpadních vod, které zpracovávají odpadní vody stejného složení jako městské odpadní vody a odpadní vody z domácností, - kal ze septiků a jiných podobných zařízení, - kal z čistíren odpadních vod výše neuvedených. Upraveným kalem se rozumí kal, který byl podroben biologické, chemické nebo tepelné úpravě, dlouhodobému skladování nebo jakémukoliv jinému vhodnému procesu tak, že se významně sníží obsah patogenních organismů v kalech, a tím zdravotní riziko spojené s jeho použitím. Použitím kalu se rozumí zapracování kalu do půdy. Používat je možno pouze upravené kaly, a to s ohledem na nutriční potřeby rostlin, za podmínek stanovených vyhláškou a v souladu s programem použití kalů tak, aby použitím kalů nebyla zhoršena kvalita půdy a kvalita povrchových a podzemních vod. Původce kalů nebo oprávněná osoba, která převezme kaly určené pro zapracování do půdy, jsou povinni zpracovat v rozsahu stanoveném vyhláškou program použití kalů a v tomto programu doložit splnění podmínek použití kalů stanovených tímto zákonem a vyhláškou. Program použití kalů je povinen předat osobě, která bude kaly používat. Použití upravených kalů je zakázáno - na zemědělské půdě, která je součástí chráněných území přírody a krajiny podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, - na lesních porostních půdách běžně využívaných klasickou lesní pěstební činností, - v pásmu ochrany vodních zdrojů, na zamokřených a zaplavovaných půdách, - na trvalých travních porostech a travních porostech na orné půdě v průběhu vegetačního období až do poslední seče, - v intenzivních plodících ovocných výsadbách, - na pozemcích využívaných k pěstování polních zelenin v roce jejich pěstování a v roce předcházejícím, - v průběhu vegetace při pěstování pícnin, kukuřice a při pěstování cukrové řepy s využitím chrástu ke krmení, - jestliže z půdních rozborů vyplyne, že obsah vybraných rizikových látek v průměrném vzorku překračuje jednu z hodnot stanovených ve vyhlášce, - na půdách s hodnotou výměnné půdní reakce nižší než pH 5,6, - na plochách, které jsou využívané k rekreaci a sportu, a veřejně přístupných prostranstvích, nebo - jestliže kaly nesplňují mikrobiologická kritéria stanovená vyhláškou; použití mikrobiálně kontaminovaných kalů může být provedeno pouze po prokázané hygienizaci kalů. Vyhláška bude zpracována ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem zdravotnictví a stanoví: - náležitosti programu použití kalů, - technické podmínky použití upravených kalů na zemědělské půdě, 29


-

mezní hodnoty koncentrací vybraných rizikových látek v půdě a těžkých kovů, které mohou být přidány do zemědělské půdy za 10 let, mezní hodnoty koncentrací vybraných rizikových látek v kalech pro použití na zemědělské půdě, mikrobiologická kritéria pro použití upravených kalů, postupy analýzy kalů a půdy, včetně metod odběru vzorků.

8.3. Nebezpečný odpad Pro nakládání s nebezpečným odpadem bude zachován současný stav, který bude upraven na základě změn vyplývajících z rámcové směrnice a z usnesení vlády č. 1076/2008 o systémových opatřeních k předcházení nežádoucím situacím v souvislosti s nezákonným nakládáním s chemickými látkami a odpady. V souladu s čl. 3 odst. 2 rámcové směrnice o odpadech se nebezpečným odpadem rozumí odpad, který vykazuje jednu nebo více nebezpečných vlastností uvedených v příloze zákona. V příloze zákona bude v souladu s přílohou III rámcové směrnice stanoven následující seznam nebezpečných vlastností: H1 Výbušnost H2 Oxidační schopnost H3-A Vysoká hořlavost H3-B Hořlavost H4 Dráždivost H5 Škodlivost zdraví H6 Toxicita H7 Karcinogenita H8 Žíravost H9 Infekčnost H10 Teratogenita H11 Mutagenita H12 Schopnost uvolňovat vysoce toxické nebo toxické plyny ve styku s vodou, vzduchem nebo kyselinami H13 Senzibilita H14 Ekotoxicita H15 Schopnost uvolňovat nebezpečné látky do životního prostředí při nebo po odstraňování 8.3.1. Zařazování odpadu podle kategorií Původce odpadu a oprávněná osoba jsou povinni pro účely nakládání s odpadem zařadit odpad do kategorie nebezpečný odpad, pokud a) vykazuje jednu nebo více nebezpečných vlastností uvedených v příloze zákona, b) je uveden v Katalogu odpadů pod jedním katalogovým číslem s přiřazenou kategorií nebezpečný odpad, nebo c) je smíšen nebo znečištěn některým z odpadů uvedených v Katalogu odpadů jako nebezpečný. Odpad, který nesplňuje podmínky uvedené v prvním odstavci, zařadí původce odpadu nebo oprávněná osoba do kategorie ostatní odpad. Směsný komunální odpad se nezařazuje do kategorie nebezpečný a původce a oprávněná osoba nejsou povinni s ním nakládat jako s nebezpečným, i když splňuje podmínky pro 30


zařazení do kategorie nebezpečný odpad. Vyhláška bude zpracována ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví a stanoví: - popis nebezpečných vlastností odpadu, - kritéria, zkušební metody a limitní hodnoty pro přiřazování nebezpečných vlastností odpadu. 8.3.2. Hodnocení nebezpečných vlastností odpadu Původce nebo oprávněná osoba jsou povinni požádat pověřenou osobu či osoby o hodnocení nebezpečných vlastností odpadu v případě, že se domnívají, že odpad uvedený v Katalogu odpadů pod jedním katalogovým číslem s přiřazenou kategorií nebezpečný odpad, nebo odpad, který je smíšen nebo znečištěn některým z odpadů uvedených v Katalogu odpadů jako nebezpečný, nebo nebezpečný odpad po úpravě nemá žádnou z nebezpečných vlastností a má v úmyslu s ním nakládat jako s odpadem kategorie ostatní. Žádost se podává prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí. V případě, že má Česká inspekce životního prostředí důvodnou pochybnost, že původce odpadu nebo oprávněná osoba odpad správně zařadili, může původci odpadu nebo oprávněné osobě rozhodnutím uložit povinnost požádat o hodnocení nebezpečných vlastností odpadu. Pokud se provedeným hodnocením prokáže, že odpad uvedený v odstavci 1 nemá žádnou z nebezpečných vlastností, nejsou povinni dodržovat režim stanovený pro nebezpečný odpad. Jsou však povinni ověřovat, zda odpad tyto nebezpečné vlastnosti nemá, a to v souladu s podmínkami stanovenými pověřenou osobou v osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadu. Hodnocení nebezpečných vlastností odpadu provádí osoba pověřená k hodnocení nebezpečných vlastností odpadu (dále jen „pověřená osoba“). U každého odpadu musí být hodnoceny vždy všechny nebezpečné vlastnosti. Pověření k hodnocení nebezpečných vlastností uvedených pod kódy H1, H2, H3-A, H3-B, H12, H14, H15 uděluje ministerstvo. Podmínkou pro udělení pověření ministerstva je: - ukončené vysokoškolské vzdělání technického nebo přírodovědného směru v magisterském studijním programu, - nejméně 10 let praxe v oboru chemie nebo odpadového hospodářství, a - doklad o absolvování školení, jehož náplň schválilo ministerstvo, a doklad o vykonané zkoušce hodnocení nebezpečných vlastností odpadu. Pověření k hodnocení nebezpečných vlastností uvedených pod kódy H4 až H11 a H13 uděluje Ministerstvo zdravotnictví. Podmínkou pro udělení pověření Ministerstva zdravotnictví je: - pro hodnocení nebezpečných vlastností odpadu uvedených pod kódem H4 až H 8, H10, H11 a H13 ukončené vysokoškolské vzdělání v oboru lékařství, veterinární lékařství nebo farmacie, případně v jiném oboru, pokud osoba absolvovala postgraduální studium ve specializaci průmyslové toxikologie, - pro hodnocení nebezpečných vlastností odpadu uvedených pod kódem H9 ukončené vysokoškolské vzdělání v oboru lékařství nebo veterinární lékařství, - nejméně 10 let praxe v oboru lékařství, veterinární lékařství nebo farmacie, a - doklad o absolvování školení, jehož náplň schválilo ministerstvo, a doklad o vykonané zkoušce hodnocení nebezpečných vlastností odpadu. Součástí pověření je poskytnutí přihlašovacích údajů pověřené osoby do integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí, prostřednictvím něhož bude hodnocení nebezpečných vlastností odpadů provádět. 31


Pověření je udělováno na dobu až pěti let. Pověření je možné prodloužit o dalších 5 let. O prodloužení může žadatel požádat nejdříve 2 měsíce před vypršením platnosti stávajícího pověření. Do doby vydání rozhodnutí stávající pověření nezaniká. V rámci žádosti o prodloužení pověření musí žadatel doložit: - osobní údaje a - doklad o absolvování vzdělávacího programu určeného pro pověřené osoby žádající o prodloužení pověření (v případě, že osoba neabsolvuje tento program, musí doložit doklad o vykonané zkoušce, jako při pověření novém). Oproti stávající právní úpravě, podle které musí osoby žádající o prodloužení pověření k hodnocení nebezpečných vlastností odpadu absolvovat stejný kurz jako noví žadatelé, dochází tedy ke změně. Absolvování speciálního vzdělávacího programu je v tomto případě dostačující. Pověření k hodnocení nebezpečných vlastností odpadu vzniká též marným uplynutím lhůty a způsobem podle § 28 až 30 zákona č. 222/2009 Sb., o volném pohybu služeb. Udělené pověření nepřechází na jinou osobu. Varianta 1 Pověřenou osobou může být pouze fyzická osoba. Ministerstvo nebo Ministerstvo zdravotnictví rozhodne o změně v pověření v případě změny osobních údajů pověřené osoby. Varianta 2 U právnické osoby musí splnit podmínky pro udělení pověření tzv. odborný zástupce. Počet odborných zástupců u právnické osoby není omezen. Je vydáno jedno pověření pro právnickou osobu s časovou platností. Jestliže subjekt požádá o doplnění dalšího odborného zástupce a doloží, že tento splňuje podmínky pro vydání pověření, ministerstvo nebo Ministerstvo zdravotnictví vydá rozhodnutí o změně pověření. Doba platnosti původního rozhodnutí zůstává nezměněna. Pokud dojde k ukončení činnosti odborného zástupce u pověřené osoby, jejímž je jediným odborným zástupcem, je pověřená osoba povinna ustanovit nového odborného zástupce a tuto skutečnost oznámit ministerstvu, které jí pověření udělilo, a to nejpozději do 15 dnů ode dne ukončení činnosti odborného zástupce. Zároveň je pověřená osoba povinna tomuto ministerstvu předložit doklady, ze kterých vyplývá odborná způsobilost nového odborného zástupce. Ministerstvo nebo Ministerstvo zdravotnictví rozhodne o změně v pověření v následujících případech: změna názvu nebo změna osobních údajů pověřené osoby, změna v osobě odborného zástupce, nebo doplnění dalšího odborného zástupce k pověřené osobě. Pověření je platné na stejnou dobu, jako pověření předchozí. K žádosti o změnu je třeba doložit kolek v hodnotě 500 Kč. Jde o novou povinnost, která vyvolá nutnost novely položky 122, zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích. 32


Pověření podle odstavce 2 se nevyžaduje u osoby, která je usazena v jiném členském státě Evropské unie a na území České republiky hodlá dočasně nebo ojediněle vykonávat výše uvedenou činnost, pokud prokáže, že je státním příslušníkem členského státu Evropské unie a je oprávněna k výkonu uvedených činností podle právních předpisů jiného členského státu Evropské unie. Doklady o splnění těchto podmínek je povinna předložit ministerstvu nebo Ministerstvu zdravotnictví před zahájením uvedených činností. Ministerstvo nebo Ministerstvo zdravotnictví po předložení dokladů poskytne této osobě přihlašovací údaje do integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí. Ministerstvo nebo Ministerstvo zdravotnictví poskytne pověřené osobě a osobě, která je usazena v jiném členském státě Evropské unie, přihlašovací údaje do integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí. Zánik a odejmutí pověření Varianta 1 Pověření k hodnocení nebezpečných vlastností odpadu zaniká - smrtí fyzické osoby, která je pověřenou osobou, - uplynutím doby, na kterou bylo pověření vydáno, pokud nebylo požádáno o jeho prodloužení, nebo - dnem doručení oznámení pověřené osoby o ukončení její činnosti jako pověřené osoby ministerstvu, které ji pověřilo.

Varianta 2 Pověření k hodnocení nebezpečných vlastností odpadu zaniká - smrtí fyzické osoby, která je pověřenou osobou, - zánikem právnické osoby, která je pověřenou osobou, - prohlášením konkursu na majetek pověřené osoby, - uplynutím doby, na kterou bylo pověření vydáno, pokud nebylo požádáno o jeho prodloužení, nebo - dnem doručení oznámení pověřené osoby o ukončení její činnosti jako pověřené osoby ministerstvu, které ji pověřilo. V případě, že je pověření odejmuto osobě, která je samostatně pověřenou osobou a zároveň odborným zástupcem u pověřené právnické osoby, nemůže vykonávat činnost odborného zástupce u právnické osoby a opačně. Ministerstvo nebo Ministerstvo zdravotnictví v rámci své působnosti rozhodnutím odejme pověření k hodnocení nebezpečných vlastností odpadu pověřené osobě, pokud neplní postupy stanovené pro hodnocení nebezpečných vlastností odpadu nebo nesplňuje podmínky, za kterých bylo pověření uděleno, nebo vystaví osvědčení na odpad, který má nebezpečnou vlastnost, kterou pověřená osoba hodnotila. Osoba, které bylo odejmuto pověření, může podat žádost o nové pověření až po uplynutí pěti let po jeho odejmutí.

33


Osvědčení a sdělení Nebezpečné vlastnosti odpadu hodnotí pověřená osoba na základě žádosti původce nebo oprávněné osoby. Údaje o jednotlivých prováděných hodnoceních zadává pověřená osoba do systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí. Zjistí-li pověřená osoba, že odpad žádnou nebezpečnou vlastnost nemá, vydá žadateli osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadu. V opačném případě pověřená osoba písemně sdělí s odůvodněním žadateli, že odpad má jednu nebo více nebezpečných vlastností. Hodnotí-li různé nebezpečné vlastnosti jednoho odpadu různé pověřené osoby, vydávají osvědčení nebo sdělení společně. Osvědčení a sdělení se vydává prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí. Žadatel obdrží osvědčení nebo sdělení v listinné podobě opatřené podpisem pověřené osoby nebo osob. V osvědčení vymezí pověřená osoba druh a původ odpadu, na který se osvědčení vztahuje, a stanoví podmínky a dobu platnosti osvědčení. Tato doba nesmí být delší než 4 roky. Osvědčení pozbývá platnosti okamžitě, když u původce nebo oprávněné osoby dojde ke změně technologie nebo vstupního materiálu, který ovlivní složení odpadu nebo jeho vlastnosti. Součástí osvědčení je dokumentační zpráva. Původce nebo oprávněná osoba jsou povinni dodržovat podmínky stanovené v osvědčení pověřenou osobou. V případě, že podmínky nedodržuje, osvědčení je neplatné a odpad je považován za nebezpečný. Osvědčení může být pověřenou osobou po opakovaném vyhodnocení nebezpečných vlastností, plnění podmínek a výsledků trvalé kontroly prodlouženo na další 4 roky, a to i opakovaně. Inspekce nebo krajský úřad příslušný podle místa nakládání s odpadem mohou pozastavit platnost vydaného osvědčení na dobu nejvýše 60 dnů, vzniknou-li pochybnosti o dodržení správných metod nebo postupu stanovených pro hodnocení nebezpečných vlastností odpadu nebo způsobu a četnosti kontrol nebezpečných vlastností odpadu nebo vzniknou-li pochybnosti o výsledku hodnocení nebezpečných vlastností odpadu. Odvolání proti rozhodnutí o pozastavení platnosti osvědčení nemá odkladný účinek. Inspekce nebo krajský úřad příslušný podle místa nakládání s odpadem mohou odejmout osvědčení, jestliže nebyly dodrženy metody nebo postup stanovený pro hodnocení nebezpečných vlastností odpadu nebo nebezpečné vlastnosti nebyly vyhodnoceny správně. Odvolání proti rozhodnutí o odejmutí osvědčení nemá odkladný účinek. Pověřená osoba nesmí vydat osvědčení pro odpad, za který odpovídá jako původce nebo oprávněná osoba, a nesmí hodnotit nebezpečné vlastnosti, k jejichž hodnocení nebyla pověřena. Orgány inspekce, krajského úřadu nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností příslušné podle místa nakládání s odpadem mají přístup k záznamům o provedených hodnoceních nebezpečných vlastností odpadu vedených v integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a zapisují do něj údaje o pozastavení platnosti nebo odnětí osvědčení. Vyhláška bude zpracována v dohodě s ministerstvem zdravotnictví a stanoví: - obsah školení pro hodnocení nebezpečných vlastností odpadu, - rozsah a způsob konání zkoušky hodnocení nebezpečných vlastností odpadu, - obsah žádosti o udělení pověření k hodnocení nebezpečných vlastností odpadu, 34


-

obsah a rozsah vzdělávacího programu pro pověřené osoby žádající o prodloužení, pověření, obsah žádosti o prodloužení pověření k hodnocení nebezpečných vlastností odpadu obsah žádosti o hodnocení nebezpečných vlastností odpadu, metody a postup hodnocení nebezpečných vlastností odpadu, náležitosti osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadu a sdělení o nebezpečných vlastnostech odpadu.

8.3.3. Povinnosti při nakládání s nebezpečným odpadem Skladování nebezpečného odpadu bude možné provádět pouze na základě povolení k provozování skladu nebezpečného odpadu (podle bodu 6.2.) a v souladu s provozním řádem skladu. Sběr, úpravu, využití a odstranění nebezpečného odpadu je možné provádět pouze v zařízeních k tomu určených a povolených podle bodu 6.7. Mísení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady, látkami nebo materiály je zakázáno. Přípustné je pouze ve výjimečných případech, a to se souhlasem krajského úřadu příslušného podle místa nakládání s odpadem. Krajský úřad tento souhlas udělí pouze tehdy, pokud mísením nebezpečných odpadů nedojde k ohrožení životního prostředí nebo lidského zdraví, je v souladu s nejlepšími dostupnými technikami a je prováděno zařízením k využití nebo odstranění odpadu provozovaným na základě povolení podle bodu 6.7. Pokud již došlo ke smísení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady, látkami nebo materiály, musí být provedeno jejich roztřídění, je-li to technicky a ekonomicky proveditelné a je-li to nezbytné pro zajištění ochrany životního prostředí a lidského zdraví. Tato povinnost se nevztahuje na mísení nebezpečných odpadů, pro které je vydán souhlas krajského úřadu. Původce nebezpečného odpadu nebo oprávněná osoba, která nakládá s nebezpečným odpadem, jsou povinni zajistit, aby byl nebezpečný odpad označen způsobem stanoveným ve vyhlášce. Původce nebezpečného odpadu a oprávněná osoba, která nakládá s nebezpečným odpadem, jsou povinni zpracovat identifikační list nebezpečného odpadu a místa nakládání s nebezpečným odpadem tímto listem vybavit. Vyhláška stanoví: - technické podmínky pro shromažďování a skladování nebezpečného odpadu, - způsob označování nebezpečného odpadu, - náležitosti identifikačního listu nebezpečného odpadu. 8.3.4. Evidence při přepravě nebezpečného odpadu Při přepravě nebezpečného odpadu jsou odesílatel a příjemce odpadu povinni vést evidenci přepravovaného odpadu. Evidence se vede v elektronické podobě prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí. Evidence se nevede při vnitropodnikové dopravě zabezpečované vlastními dopravními prostředky, pokud nepřesahuje areál provozovny. Vyhláška stanoví rozsah a způsob vedení evidence při přepravě nebezpečného odpadu.

8.4. Odpad z výroby oxidu titaničitého V souladu s čl. 67 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 35


2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) se nesmí níže uvedený odpad, který pochází z výroby oxidu titaničitého, odstraňovat umístěním do vodního útvaru (§ 2 odst. 3 zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon): - pevný odpad, - matečné louhy vznikajících ve fázi filtrace po hydrolýze roztoku síranu titaničitého ze zařízení používajících sulfátový proces, včetně kyselého odpadu smíchaného s takovými louhy a obsahujícího celkem více než 0,5 % volné kyseliny sírové a různé těžké kovy a včetně matečných louhů zředěných tak, aby obsahovaly 0,5 % nebo méně volné kyseliny sírové, - odpad ze zařízení používajících chloridový proces obsahujícího více než 0,5 % volné kyseliny chlorovodíkové a různé těžké kovy, včetně odpadu zředěného tak, aby obsahoval 0,5 % nebo méně volné kyseliny chlorovodíkové, - filtrační sůl, kaly a kapalný odpad vznikající při úpravě (koncentraci nebo neutralizaci) s odpadem uvedeným v písmenech b) a c) a obsahujících různé těžké kovy, avšak nezahrnujících neutralizované a přefiltrované, popřípadě čištěné odpady, které obsahují těžké kovy pouze ve stopových množstvích a které mají před jakýmkoli zředěním hodnotu pH vyšší než 5,5.

8.5. Zařízení obsahující PCB a odpad perzistentních organických znečišťujících látek 8.5.1. Zařízení obsahující PCB PCB se rozumí polychlorované bifenyly, polychlorované terfenyly, monometyltatrachlordifenylmetan, monometyldichlordifenylmetan, monometyldibromdifenylmetan a veškeré směsi obsahující jednu nebo více z uvedených látek v celkové koncentraci těchto látek vyšší než 50 mg/kg. Lehce kontaminovaným zařízením se rozumí zařízení, jehož provozní kapalina obsahuje PCB v koncentraci 50 - 500 mg/kg, nebo to, u něhož lze uvedené koncentrační rozmezí obsahu PCB v provozní kapalině důvodně předpokládat. Odůvodněním platnosti tohoto předpokladu je skutečnost, že na 500 kusů zkoumaných zařízení se zjištěným obsahem PCB v provozní náplni v koncentraci menší než 50 mg/kg připadá pouze jedno zařízení se zjištěným obsahem PCB v provozní náplni v koncentraci 50 – 500 mg/kg. Tento předpoklad musí být splněn pro každou z následujících skupin zařízení: olejové transformátory, kondenzátory s kapalným dielektrikem, rezistory, indukční cívky a další elektrotechnická zařízení plněná elektroizolační kapalinou. Zařízení vyrobená po 1. lednu 2000 se do odůvodnění platnosti předpokladu nezahrnují. Zařízení obsahující PCB s celkovým objemem náplně PCB vyšším než 5 litrů (vyjma vybraných zařízení) měla být na základě zákona o odpadech a v souladu s požadavky směrnice Rady 96/59/ES ze dne 16. září 1996 o odstraňování polychlorovaných bifenylů a polychromovaných terfenylů odstraněna do konce roku 2010. Porušení této povinnosti bude sankcionováno prostřednictvím odkazu na předchozí právní úpravu v přechodném ustanovení. Zařízení s celkovým objemem náplně vyšším než 5 litrů, které mohlo obsahovat PCB, a u kterého byla prokázána nepřítomnost PCB a tato skutečnost sdělena evidenčnímu místu, nebo u kterého došlo k odstranění PCB úspěšně provedenou dekontaminací a tato skutečnost byla sdělena evidenčnímu místu, a zařízení vyrobené po 1. ledna 2000, u kterého nebyla prokázána přítomnost PCB, se mohou provozovat. S obsahem PCB mohou být nadále provozována: 36


1. lehce kontaminovaná zařízení, 2. transformátory s obsahem PCB 50-500 mg/kg, 3. zařízení s obsahem PCB s objemem náplně menším než 5 litrů. Zařízení podle bodů 2 a 3 je možno provozovat do termínů stanovených v plánech postupného odstranění PCB, případně v seznamech zařízení, která obsahují PCB a nepodléhají evidenci, které byly vypracovány na základě § 27 odst. 8 a 9 platného zákona o odpadech, nejdéle však k roku 2025, jak stanoví pro zařízení s obsahem PCB Stockholmská úmluva o perzistentních organických polutantech z 23. května 2001, kterou je Česká republika vázána. V případě dekontaminace těchto zařízení do roku 2025 je možný jejich další provoz. Do tohoto roku musí být odstraněna nebo dekontaminována také lehce kontaminovaná zařízení. Zařízení obsahující PCB, které bylo předáno oprávněné osobě ke sběru odpadu, musí být odstraněno do jednoho roku. Odstranění PCB je možné pouze v zařízeních k tomu určených a provádí se způsoby uvedenými pod kódy D8, D9, D10, D12 a D15. Vlastníci nebo provozovatelé dekontaminovaných zařízení a transformátorů s provozní náplní obsahující PCB v koncentraci 50 - 500 mg/kg a jiných lehce kontaminovaných zařízení jsou povinni označit tato zařízení způsobem stanoveným vyhláškou. Vlastníci nebo provozovatelé transformátorů s provozní náplní obsahující PCB v koncentraci 50 - 500 mg/kg a jiných lehce kontaminovaných zařízení je udržují do doby vyřazení z provozu tak, aby PCB, které jsou v nich obsaženy, vyhovovaly technickým normám, aby zařízení byla v dobrém provozním stavu a aby nedocházelo k úniku jejich náplně. Osoby, které provozují transformátory s provozní náplní obsahující PCB v koncentraci 50 500 mg/kg a jiná lehce kontaminovaná zařízení, pokračují ve vedení samostatné evidence těchto zařízení, stanovené předchozími právními předpisy. Změny v evidenci jsou povinni neprodleně ohlásit ministerstvu. Oprávněná osoba ke sběru odpadu nebo k odstranění odpadu, která přijme zařízení obsahující PCB nad 5 litrů náplně, o kterém není vedena evidence, je povinna ohlásit údaje o tomto zařízení ministerstvu. Náležitosti ohlášení stanoví vyhláška. Vyhláška stanoví: - podmínky pro dekontaminaci zařízení, - metody pro stanovení celkové koncentrace PCB v látkách, které je obsahují, - způsob označování zařízení obsahujících PCB, - způsob a rozsah vedení evidence transformátorů s provozní náplní obsahující PCB v koncentraci 50 - 500 mg/kg a jiných lehce kontaminovaných zařízení a způsob a rozsah ohlašování změn v této evidenci, - náležitosti ohlašování prováděného osobou oprávněnou ke sběru odpadu. 8.5.2. Odpad perzistentních organických znečišťujících látek Odpadem perzistentních organických znečišťujících látek se rozumí odpad obsahující alespoň jednu z látek uvedených v příloze k zákonu, s výjimkou PCB. Nakládání s tímto odpadem upravuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 850/2004 ze dne 29. dubna 2004 o perzistentních organických znečišťujících látkách a o změně směrnice 79/117/EHS. Vyhláška stanoví technické požadavky na nakládání s odpadem perzistentních organických znečišťujících látek.

8.6. Odpad z azbestu 37


Původce odpadu obsahujícího azbest a oprávněná osoba, která nakládá s odpadem obsahujícím azbest, jsou povinni zajistit, aby při tomto nakládání nebyla z odpadu do ovzduší uvolňována azbestová vlákna nebo azbestový prach a aby nedošlo k rozlití kapalin obsahujících azbestová vlákna. Odpad obsahující azbestová vlákna nebo azbestový prach lze ukládat pouze na skládky k tomu určené a může být upravován pro snížení nebo odstranění jejich nebezpečných vlastností. Po uložení odpadu na skládku je třeba tyto odpady okamžitě zakrýt. Odpad z azbestu přijímaný na skládku skupiny S-OO do vyhrazených sektorů nesmí obsahovat jiné nebezpečné látky než azbest. Na tyto skládky může být přijímán pouze odpad z azbestu zabalený v utěsněných obalech, nebo odpad, kde jsou azbestová vlákna vázána pojivem. Vyhláška stanoví požadavky na ukládání odpadu z azbestu na skládku.

8.7. Odpad ze zdravotnictví Odpad ze zdravotnictví představuje, zejména vzhledem ke své infekčnosti, specifické riziko pro lidské zdraví i životní prostředí. Proto je nově zařazen mezi druhy odpadu, pro jejichž nakládání je třeba stanovit zvláštní podmínky. Nutnost úpravy nakládání s odpadem ze zdravotnictví vyplývá z analýzy současného stavu v České republice uvedené v Realizačním programu č. 2 a nařízení vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství České republiky. Dále vyplývá z prohlášení Rady ES ze dne 7. května 1990, ve kterém je vznesen požadavek regulace nakládání se specifickým odpadem ze zdravotnických zařízení a zařízeních sociální péče. Odpadem ze zdravotnictví se rozumí odpad skupiny 18 podskupiny 01 Katalogu odpadů, který vzniká v zařízeních ambulantní péče, nemocnicích, zařízeních závodní preventivní péče a odborných léčebných ústavech (§ 35, § 35a a § 36 zákona č. 20/1966 o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů) a při ošetřovatelské péči (§ 2 vyhlášky č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků). Původce odpadu ze zdravotnictví je povinen zpracovat manipulační řád pro nakládání s tímto druhem odpadu v zařízení, kde vzniká. Manipulační řád popisuje nakládání se zdravotnickým odpadem od jeho vzniku až po jeho odstranění nebo předání oprávněné osobě. Souhlas s manipulačním řádem vydává příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností. Původce odpadu ze zdravotnictví je povinen jej předat pouze osobě oprávněné k odstranění nebo využití tohoto druhu odpadu. Není tedy možné jej předat osobě oprávněné ke sběru odpadu. Vyhláška bude zpracována v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví a stanoví: - technické podmínky nakládání s odpadem ze zdravotnictví, - náležitosti manipulačního řádu pro nakládání s odpadem ze zdravotnictví, - požadavky na úroveň účinnosti dekontaminace.

8.8. Odpadní olej Odpadním olejem se v souladu s čl. 3 odst. 3 rámcové směrnice rozumí jakýkoliv minerální nebo syntetický mazací nebo průmyslový olej, který se stal nevhodným pro použití, pro které byl původně zamýšlen, zejména upotřebený olej ze spalovacích motorů, převodový olej, minerální nebo syntetický mazací olej, olej pro turbíny a hydraulický olej. 38


Regenerací odpadního oleje se rozumí jakýkoliv proces, kterým je možno vyrobit základový olej rafinací odpadního oleje, zejména odstraněním kontaminujících složek, oxidačních produktů a aditiv obsažených v takovém oleji. Původce odpadního oleje a oprávněná osoba, která nakládá s odpadním olejem, jsou povinni zajistit přednostně regeneraci odpadního oleje. Pokud regenerace není z technických důvodů možná, jsou povinni zajistit jeho energetické využití, případně odstranění v souladu s požadavky tohoto zákona a jiných právních předpisů. Osoba nakládající s odpadními oleji je povinna zajistit, aby, pokud je to technicky a ekonomicky možné, se odpadní oleje odlišných vlastností nesměšovaly, a aby se odpadní oleje nesměšovaly s jinými druhy odpadů nebo látek. Vyhláška stanoví technické požadavky na nakládání s odpadními oleji.

8.9. Stavební a demoliční odpad Nakládání se stavebním a demoličním odpadem bude řešeno v návaznosti na rámcovou směrnici o odpadech, která stanoví cíle pro recyklaci stavebních odpadů. Cíl na zvýšení množství využitých stavebních odpadů bude součástí závazné části Plánu odpadového hospodářství České republiky. Obec může ve své působnosti stanovit systém nakládání se stavebním odpadem pro osoby, které jsou do tohoto systému zapojeny. Vyhláška stanoví podmínky nakládání se stavebním a demoličním odpadem, které by měly přispět k zajištění odklonu tohoto odpadu od skládkování, a využívání v neupravené podobě.

9. Evidence a ohlašování odpadu a zařízení Vedení evidence a ohlašování odpadu bude zjednodušeno a zefektivněno. Výstupy mají sloužit především pro plánování odpadového hospodářství na úrovni krajů a státu a k vyhodnocování plnění cílů v odpadovém hospodářství stanovených evropskými předpisy, a také jako podklad pro činnost veřejné správy a samospráv. 9.1. Průběžná evidence odpadu Původce odpadu a oprávněná osoba, která nakládá s odpadem, jsou povinni vést průběžnou evidenci o odpadu a způsobech nakládání s ním. Evidence se vede za každou samostatnou provozovnu a za každý druh odpadu samostatně. Pokud jsou obce sdruženy do svazků se společným odpadovým hospodářstvím, pak průběžnou evidenci za tyto obce může vést svazek obcí. Pokud je původce odpadu zapojen na základě smlouvy s obcí do jejího systému nakládání s komunálním odpadem, nevede průběžnou evidenci pro odpad, se kterým je do tohoto systému zapojen. Evidence se uchovává po dobu tří let. 9.2. Ohlašování produkce a nakládání s odpadem Pokud původce odpadu nakládal v uplynulém kalendářním roce s více než 600 kg nebezpečného odpadu nebo více než Varianta 1 39


100 tun ostatního odpadu, Varianta 2 200 tun ostatního odpadu, je povinen zaslat do 15. února následujícího roku hlášení o druzích a množství odpadu a způsobech nakládání s ním. Pokud oprávněná osoba nakládala v uplynulém kalendářním roce s odpadem, je povinna zaslat do 15. února následujícího roku hlášení o druzích a množství odpadu a o způsobech nakládání s ním. Hlášení se zasílá obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa provozovny. Osoba, která vlastní odpad perzistentních organických znečišťujících látek, je povinna vést o něm samostatnou evidenci a ohlašovat neprodleně změny v evidovaných skutečnostech, ke kterým došlo. 9.3. Ohlašování zařízení Provozovatel zařízení ke sběru, úpravě, využití nebo odstranění odpadu je povinen zaslat údaje o tomto zařízení krajskému úřadu, a to do dvou měsíců od zahájení, ukončení nebo přerušení jeho provozu. To neplatí v případě zahájení provozu zařízení, pokud byl provoz zařízení zahájen ke dni, nabytí právní moci povolení. V případě, že provoz zařízení není zahájen ke dni právní moci povolení je provozovatel zařízení povinen do 15 dnů informovat o této skutečnosti krajský úřad. Provozovatel skládky odpadu je navíc povinen zaslat vždy do 15. února údaje o stavu vytvořené finanční rezervy a o volné kapacitě skládky k 31. prosinci předchozího roku příslušnému krajskému úřadu. Tyto údaje musí být doloženy výpisem z bankovního účtu provozovatele skládky. Dále je povinen zaslat informace o uhrazených poplatcích za skládkování odpadu. Provozovatel malého zařízení k nakládání s biologicky rozložitelným odpadem je povinen zaslat údaje o tomto zařízení příslušnému krajskému úřadu, a to do dvou měsíců od zahájení, ukončení nebo přerušení jeho provozu. Provozovatel skladu nebezpečného odpadu, pokud není zároveň provozovatelem výše uvedeného zařízení, je povinen zaslat údaje o skladu odpadu příslušnému krajskému úřadu, a to do dvou měsíců od zahájení, ukončení nebo přerušení jeho provozu. Údaje o zahájení provozu se zasílají pouze v případě, že provoz zařízení je zahájen později než ke dni nabytí právní moci povolení. Obec je povinna zasílat údaje o jí provozovaném sběrném dvoře, k jehož provozu se nevydává povolení, krajskému úřadu příslušnému podle místa sběrného dvora, a to do 2 měsíců od zahájení, ukončení nebo přerušení jeho provozu. Výše uvedená zařízení se pro účely plnění evidenčních a ohlašovacích povinností označují identifikačním číslem zařízení, která přiděluje příslušný krajský úřad podle Katalogu zařízení. 9.4. Povinnosti orgánů veřejné správy Obecní úřad obce s rozšířenou působností a krajský úřad jsou povinni zasílat ministerstvu informace o každém rozhodnutí vydaném podle zákona o odpadech, a to do 15 dnů od nabytí jejich právní moci.

40


Krajský úřad je povinen zasílat ministerstvu údaje o provozu zařízení ke sběru, úpravě, využití nebo odstranění odpadu, o malých zařízeních k nakládání s biologicky rozložitelným odpadem a o skladech nebezpečného odpadu, a to do 30 dnů od jejich obdržení. Aby nebyly krajské úřady nadměrně zatěžovány, bude jim umožněno splnit tuto povinnost pouhým zveřejněním požadovaných informací na svých webových stránkách. Obecní úřady obce s rozšířenou působností a krajské úřady ověřují úplnost a správnost údajů zaslaných v rámci průběžné evidence, ohlašování produkce a nakládání s odpadem a ohlašování zařízení. Údaje z oblasti odpadového hospodářství budou sbírány pouze v rámci evidence odpadů. Výstupy z evidence odpadů, zpracované Ministerstvem životního prostředí budou využity i pro statistická šetření zajišťovaná Český statistickým úřadem a pro evropské výkaznictví EUROSTAT. Průběžnou evidenci odpadu, samostatnou evidenci odpadu perzistentních organických znečišťujících látek a samostatnou evidenci transformátorů s provozní náplní obsahující PCB v koncentraci 50 - 500 mg/kg nebo jiných lehce kontaminovaných zařízení vznikajících v rámci činnosti Ministerstva obrany a ohlašování zařízení ke sběru, úpravě, využití nebo odstranění odpadu, malých zařízení k nakládání s biologicky rozložitelným odpadem a skladů nebezpečného odpadu zajišťuje Ministerstvo obrany ve spolupráci s ministerstvem. Veškerá data se shromažďují v Informačním systému odpadového hospodářství a slouží pouze pro činnost orgánů veřejné správy a pro potřeby řešení mimořádných událostí podle zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně. Zveřejňovat bude ministerstvo pouze souhrnné informace o produkci a nakládání s odpadem a zařízeních k nakládání s odpadem, nikoliv údaje týkající se jednotlivých subjektů. 9.5. Informační systém odpadového hospodářství Informační systém odpadového hospodářství je informačním systémem veřejné správy a je součástí jednotného informačního systému životního prostředí. Tento systém zřizuje a spravuje ministerstvo s cílem poskytnout přehled o produkci odpadu a nakládání s odpadem, zařízeních k nakládání s odpady a dalších důležitých údajích z oblasti odpadového hospodářství (např. o provedených hodnoceních nebezpečných vlastností odpadu nebo přepravě odpadu). Data shromažďovaná v systému mají sloužit zejména k výkonu kontrolní činnosti a vrchního státního dozoru a budou přístupná pouze příslušným orgánům veřejné správy. Veřejně přístupné budou pouze souhrnné informace o produkci a nakládání s odpadem, zařízeních k nakládání s odpadem a dopravcích odpadu. Vyhláška stanoví: - způsob a rozsah vedení průběžné evidence odpadu, - způsob a rozsah vedení evidence odpadu perzistentních organických znečišťujících látek, - způsob a rozsah ohlašování produkce a nakládání s odpadem, - způsob a rozsah ohlašování zařízení ke sběru, úpravě, využití nebo odstranění odpadu, malých zařízení k nakládání s biologicky rozložitelným odpadem a skladů nebezpečného odpadu, - způsob a rozsah zasílání informací o vydaných rozhodnutích a údajů o zařízeních, - způsob přidělování identifikačních čísel zařízení a Katalog zařízení.

10. Ekonomické nástroje 41


10.1. Poplatek za ukládání odpadu na skládku Za ukládání odpadu a dalších materiálů na skládku odpadu bude placen poplatek. Hlavním cílem placení poplatku je ekonomické znevýhodnění skládkování jako z pohledu ochrany životního prostředí nejméně vhodného způsobu nakládání s odpadem. Odstraňování odpadu je také na posledním místě v hierarchii nakládání s odpadem stanovené rámcovou směrnicí. Zpoplatnění se týká i výstupních produktů z úpravy nebo jiného zpracování odpadů a to včetně těch ze zařízení, která jsou provozována v prostorách skládky. Poplatek nebude placen za odstranění azbestu. Odpady a materiály, které nejsou odpadem, používané k technologickému zabezpečení skládek nebudou zpoplatněny kompenzační a základní složkou poplatku do stanoveného limitu hmotnostních procent z celkové hmotnosti všech odpadů a materiálů uložených na skládku v daném kalendářním roce. Odpady a materiály, které je možné využívat na skládce odpadů, jako technologický materiál k technickému zabezpečení skládky budou vymezeny ve vyhlášce. Na poplatek nebude uplatňována daň z přidané hodnoty. Poplatníkem bude osoba, která odpad předává provozovateli skládky odpadu. V případě dalších materiálů, které vstupují do tělesa skládky, je poplatníkem osoba, která tento materiál předává provozovateli skládky k uložení do skládkového tělesa. Plátcem poplatku bude provozovatel skládky odpadu, který přenese poplatek společně s cenou služby na osobu předávající odpad. Provozovatel odvede poplatek příjemcům poplatku. Poplatek se odvádí ve výši podle množství odpadu a materiálu uloženého na skládku v daném zúčtovacím období. Poplatek se bude skládat ze dvou, v případě nebezpečných odpadů a odpadů, které bude od roku 2025 zakázáno ukládat na skládky, ze tří složek. Kompenzační složka poplatku bude příjmem obce, na jejímž území se nachází skládka (podrobněji bod 10.2.). Základní složka poplatku bude příjmem Státního fondu životního prostředí. U odpadů, které bude od roku 2025 zakázáno ukládat na skládky odpadů, bude součástí poplatku složka účelová. Cílem jejího zavedení je postupné snižování množství těchto odpadů ukládaných na skládky. U nebezpečných odpadů bude součástí poplatku složka riziková. Jejím cílem je omezování množství nebezpečných odpadů ukládaných na skládky a podporovat odstraňování nebezpečných vlastností odpadů před jejich uložením na skládku. Účelová a riziková složka poplatku bude příjmem Státního fondu životního prostředí. Tyto složky poplatku budou hrazeny i v případě, že odpad nebo materiál odpovídajícího složení bude využíván jako technologický materiál k technickému zabezpečení skládky. Prostředky získané ze základní a účelové složky poplatku budou využity na rozvoj odpadového hospodářství v České republice. Sazba poplatku bude stanovena tak, aby docházelo k odklonu odpadu od skládkování směrem ke způsobům využití v souladu s hierarchií nakládání s odpadem. Jeho výše bude zároveň stanovena tak, aby byl minimalizován dopad na rozpočty obcí a občany. Sazba poplatku za ukládání odpadu kategorie nebezpečný odpad bude oproti odpadu kategorie ostatní odpad vyšší. Bude vycházet z nákladů na nakládání s nebezpečným odpadem s přihlédnutím 42


k potenciálnímu ohrožení životního prostředí. Zároveň bude nižší, než je tomu v současné době, kdy je tato částka několikanásobně vyšší než v ostatních zemích Evropské unie. Materiály ukládané na skládku mající nebezpečné vlastnosti budou vždy považovány za odpad. Kontrolu v oblasti poplatků bude vykonávat krajský úřad a inspekce. 10.2. Finanční kompenzace pro obce za provoz skládky odpadu Kompenzace negativních dopadů spojených s umístěním a provozem skládky na daném území bude přednostně řešena na základě vzájemné dohody provozovatele skládky a obce. Dohoda bude požadována zejména u nově vznikajících skládek, na které se nebude vztahovat kompenzační poplatek. Pokud se obec s provozovatelem skládky nedohodne jinak, bude provozovatel skládky povinen odvádět obci, na jejímž katastrálním území je skládka umístěna, kompenzační poplatek, jehož výše bude stanovena v příloze zákona. Kompenzační poplatek bude uplatňován pouze na skládky, které vznikly před účinností nového zákona o odpadech.

11. Plány odpadového hospodářství Povinnost zpracovat plán odpadového hospodářství má ministerstvo, kraje a některé obce. Možnost veřejnosti podílet se na zpracování plánů odpadového hospodářství zůstane zachována ve stejném rozsahu jako doposud. 11.1. Plán odpadového hospodářství České republiky Plán odpadového hospodářství České republiky zpracovává ministerstvo. Plán odpadového hospodářství České republiky se skládá ze závazné a směrné části. Závaznou část schvaluje vláda. Obsahem Plánu odpadového hospodářství České republiky jsou cíle pro nakládání s odpady a opatření pro jejich dosažení. Cíle budou stanoveny zejména pro podíly využití a odstranění odpadu, především pro odpad komunální, včetně jeho biologicky rozložitelné složky, stavební a demoliční odpad, pro nakládání s nebezpečným odpadem a s vybranými odpady a zařízeními (komunální odpad, biologicky rozložitelný odpad, odpad s obsahem PCB a zařízení obsahující PCB, odpadní oleje, kaly, výrobky s ukončenou životností). Jednotlivé cíle budou v souladu s cíli stanovenými příslušnými právními předpisy Evropské unie. V souladu s čl. 29 rámcové směrnice musí být součástí Plánu odpadového hospodářství České republiky i Program předcházení vzniku odpadu, který bude stanovovat konkrétní cíle a opatření pro předcházení vzniku odpadu, zejména cíle uvedené v příloze č. IV rámcové směrnice. Stejně jako podle dosavadní právní úpravy se Plán odpadového hospodářství České republiky zpracovává nejméně na dobu 10 let, přičemž musí být aktualizován vždy, když dojde k zásadní změně podmínek, na jejichž základě byl zpracován. Ministerstvo každé dva roky provádí vyhodnocení plnění Plánu odpadového hospodářství České republiky, a to na základě stanovené soustavy indikátorů. 11.2. Plán odpadového hospodářství kraje Plán odpadového hospodářství kraje zpracovává kraj v samostatné působnosti. 43


Plán odpadového hospodářství kraje se skládá ze závazné a směrné části. Závazná část se vyhlašuje formou obecně závazné vyhlášky kraje a musí být v souladu se závaznou částí Plánu odpadového hospodářství České republiky. Závazná část krajského POH bude obsahovat plnění všech požadovaných cílů Plánu odpadového hospodářství ČR, způsob využití prostředků získaných z poplatku za skládkování odpadu pro rozvoj regionálního systému nakládání s odpadem a také komunikační strategii zaměřenou na aktivní zapojení obyvatel do správného nakládání s odpadem. Závazná část musí být vyhlášena do 12 měsíců od schválení závazné části Plánu odpadového hospodářství České republiky. Plán odpadového hospodářství kraje se zpracovává nejméně na dobu 10 let, přičemž musí být aktualizován vždy, když dojde k zásadní změně podmínek, na jejichž základě byl zpracován, nebo ke změně závazné části Plánu odpadového hospodářství České republiky. K návrhu Plánu odpadového hospodářství kraje má veřejnost možnost podat písemné vyjádření, a to do 30 dnů od jeho zveřejnění. Schválený Plán odpadového hospodářství kraje nebo jeho změnu je kraj povinen zaslat ministerstvu. V případě, že krajský POH bude obsahovat zásadní rozpor s Plánem odpadového hospodářství ČR a tento rozpor nebude dostatečně zdůvodněn technickými či ekonomickými překážkami, ministerstvo vyzve kraj k odstranění rozporů. Kraj každý rok provádí vyhodnocení plnění Plánu odpadového hospodářství kraje na základě stanovené soustavy indikátorů a toto vyhodnocení zasílá ministerstvu. 11.3. Plán odpadového hospodářství obce Plán odpadového hospodářství je povinna zpracovat obec, která produkuje ročně více než 10 t nebezpečného odpadu nebo více než 1 000 t ostatního odpadu. Plán odpadového hospodářství obce je nutné vypracovat vždy do jednoho roku po vydání Plánu odpadového hospodářství kraje (pokud v té době dosáhne požadovaného počtu obyvatel). Plán odpadového hospodářství obce musí být v souladu s Plánem odpadového hospodářství kraje. Plán odpadového hospodářství obce se zpracovává na dobu nejméně 5 let, přičemž musí být aktualizován vždy, když dojde k zásadní změně podmínek, na jejichž základě byl zpracován. Obec posílá návrh Plánu odpadového hospodářství obce příslušnému kraji. Kraj může uplatnit připomínky, které je obec povinna zapracovat a upravený Plán odpadového hospodářství obce zaslat znovu kraji. Vyhláška stanoví náležitosti plánu odpadového hospodářství obce.

12. Výkon veřejné správy a správní delikty Ústředním orgánem státní správy a orgánem vrchního státního dozoru v oblasti odpadového hospodářství je ministerstvo. Dalšími orgány veřejné správy, které působí v oblasti odpadového hospodářství, jsou Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo zemědělství, Česká inspekce životního prostředí, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, Policie české republiky, celní orgány, orgány 44


ochrany veřejného zdraví, krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, obecní úřady a újezdní úřady. Oproti platné právní úpravě bude systém kontroly a ukládání sankcí upraven tak, aby došlo k jeho zefektivnění a vyvážení. Inspekce jako vrcholový kontrolní orgán bude kontrolovat a sankcionovat pouze případy závažného charakteru a nově již nebude mít kompetenci ukládat sankce za přestupky. Za účelem účinného řešení méně závažných případů budou naopak rozšířeny sankční pravomoci krajských úřadů a obecních úřadů. Obecním úřadům bude nově dána sankční pravomoc v oblasti vedení průběžné evidence a ohlašování produkce a nakládání s odpadem. Obce by tak měly být více motivovány k využívání této kontrolní pravomoci na svém území. K zefektivnění kontroly by mělo dojít i na úrovni krajů, které dosud v plné míře nevyužívaly kontrolní pravomoci právě z důvodu absence navazujících sankčních pravomocí. Všechny kontrolní orgány budou za porušení povinností stanovených zákonem o odpadech ukládat pokuty a nápravná opatření. Nápravná opatření bude možno ukládat i samostatně, protože jsou mnohdy účinnější a pro ochranu životního prostředí prospěšnější než finanční postih. Uložení sankce bude nově fakultativní. Nově bude zavedena i možnost ukládat blokové pokuty, a to v některých méně závažných případech porušení právních předpisů, zejména administrativního charakteru, při kterých nedochází k poškození životního prostředí. K zefektivnění kontroly by měla přispět i nově stanovená možnost pro inspektory inspekce zahájit v některých případech kontrolu bez prokázání se služebním průkazem. Jde zejména o kontroly sběren odpadu, kde dlouhodobě existují problémy s prokazováním porušování právních předpisů.

13. Předpokládané nabytí účinnosti zákona Předpokládané datum nabytí účinnosti zákona o odpadech je 1. leden 2016.

45


Ministerstvo životního prostředí Sekce technické ochrany životního prostředí Odbor posuzování vlivů na životní prostředí a integrované prevence Datum

Čj. - /ENV/13

16.10.2013

Vyhláška o provedení některých ustanovení zákona o integrované prevenci METODICKÝ DOKUMENT K PROBLEMATICE ZÁKLADNÍ ZPRÁVY Konečný návrh

Rozesláno Komu:

Provozovatelé, povolující úřady a kontrolním orgány

Prostřednictvím:

Informační systém integrované prevence MŽP

Za účelem:

Pro informaci

Termín připomínek:

-

Kontakt:

Jan Slavík (jan.slavik@mzp.cz) Michaela Klímová (michaela.klimova@mzp.cz) 1


ÚVOD A STATUS DOKUMENTU 1. ČASOVÉ VYMEZENÍ POVINNOSTI ZPRACOVAT ZÁKLADNÍ ZPRÁVU 1.1. Stávající provozovatelé 1.2. Provozovatelé nových zařízení 1.3. Provozovatelé zařízení, která nově vstupují do režimu integrované prevence 1.4. Provozovatelé, kteří žádali či žádají dobrovolně o integrované povolení 2. POSTUP PŘI VYHODNOCOVÁNÍ POVINNOSTI ZPRACOVAT ZÁKLADNÍ ZPRÁVU 2.1. Obecný postup při vyhodnocování 2.2. Postup provozovatele 2.3. Postup povolujícího a kontrolního orgánu 3. BLIŽŠÍ SPECIFIKACE OBECNÝCH ODKAZŮ, UVEDENÝCH V PROVÁDĚCÍM PŘEDPISE 4. OSTATNÍ OKRUHY 4.1. Vztah základní zprávy k minulé kontaminaci 4.2. Změna zařízení související s nebezpečnými látkami 4.3. Aktualizace základní zprávy 4.3. Schvalování základní zprávy společně se změnou integrovaného povolení 4.4. Vzájemná vazba základní zprávy, žádosti o vydání integrovaného povolení a integrovaného povolení PŘÍLOHY Příloha 1: Schéma postupu v případě stávajících provozovatelů Příloha 2: Schéma postupu v případě nových provozovatelů

2


ÚVOD A STATUS DOKUMENTU Směrnice 2010/75/EU o průmyslových emisích přinesla do oblasti integrované prevence řadu požadavků v oblasti ochrany půdy a podzemních vod, z nichž za nejdůležitější lze považovat vypracování základní zprávy jako podkladu, který bude určující pro povinnosti vymezených provozovatelů ve vztahu k budoucímu ukončení provozu zařízení. Změny evropské legislativy byly převedeny do národního práva prostřednictvím novelizace zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů zákonem č. 69/2013 Sb. Požadavky na základní zprávu jsou nadefinovány v rámci přílohy č. 2 vyhlášky č. 288/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o integrované prevenci. Účelem tohoto materiálu je provozovatelům, povolujícím úřadům a kontrolním orgánům v této oblasti přiblížit vazbu mezi relevantními ustanoveními předpisů integrované prevence a ostatní legislativou stejně jako sjednotit výkon státní správy v souvislosti s touto problematikou.

3


1. ČASOVÉ VYMEZENÍ POVINNOSTI ZPRACOVAT ZÁKLADNÍ ZPRÁVU 1.1. Stávající provozovatelé Stávající provozovatelé jsou vymezeni v souladu s přechodným ustanovením čl. II bod 1 zákona č. 69/2013 Sb. jako provozovatelé zařízení uvedených do provozu před 7. lednem 2013, zařízení, pro něž bylo vydáno pravomocné integrované povolení, nebo zařízení, jejichž provozovatelé podali úplnou žádost o vydání integrovaného povolení před 7. lednem 2013, a která byla uvedena do provozu nejpozději 7. ledna 2014. Zároveň musí být plněna podmínka, že činnost prováděná v zařízení spadala pod působnost zákona o integrované prevenci (tj. byla uvedena v příloze č. 1 zákona o integrované prevenci) před novelizací zákonem č. 69/2013 Sb. Vymezení tedy nezahrnuje provozovatele, kteří dlouhodobě provozují svoji činnost v tzv. složkovém režimu a s novelou zákona o integrované prevenci zákonem č. 69/2013 Sb. jim vznikla povinnost mít integrované povolení. Na výše uvedenou skupinu provozovatelů (za předpokladu, že splňují požadavky § 4a odst. 1 zákona o integrované prevenci, blíže specifikované v kapitole 2 a 3 tohoto materiálu) se vztahuje přechodné ustanovení čl. II bod 4 a vzniká povinnost předložit povolujícímu úřadu základní zprávu ke schválení v rámci prvního řízení o změně integrovaného povolení podle § 19a zákona o integrované prevenci, které bude zahájeno po 7. lednu 2014. 1.2. Provozovatelé nových zařízení Provozovatelé nových zařízení jsou takové subjekty, které nově vstupují do režimu integrované prevence na základě svých podnikatelských aktivit (budují nová zařízení či technologie, kde je prováděna činnost podle přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci) a podle § 45 odst. 1 zákona o integrované prevenci jsou povinni mít integrované povolení před vydáním stavebního povolení. Za nová zařízení se považují i taková zařízení, která do režimu integrované prevence spadají na základě úpravy stávající technologie (např. změnou jedné z pecí v existujícím provozu dojde k překročení prahové hodnoty pro příslušnou kategorii v příloze č. 1 apod.). Pro uvedenou skupinu provozovatelů (za předpokladu, že splňují požadavky § 4a odst. 1 zákona o integrované prevenci, blíže specifikované v kapitole 2 a 3 tohoto materiálu) platí, že základní zpráva je předkládána jako součást žádosti o integrované povolení podle § 4 odst. 1 písm. q) zákona o integrované prevenci. 1.3. Provozovatelé zařízení, která nově vstupují do režimu integrované prevence Dotčení provozovatelé jsou vymezeni v souladu s přechodným ustanovením čl. II bod 3 zákona č. 69/2013 Sb. jako provozovatelé zařízení, která byla uvedena do provozu před 7. lednem 2013. Zároveň musí být plněna podmínka, že činnost prováděná v zařízení nově spadá pod působnost zákona o integrované prevenci (tj. byla přidána do přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci) novelizací zákonem č. 69/2013 Sb. Jedná se o činnosti, které nejsou výslovně uvedeny v přechodném ustanovení čl. II bod 1 zákona č. 69/2013 Sb. 4


Tento typ provozovatelů doposud integrované povolení mít nemusel. Nově má povinnost mít nejpozději k 7. červenci 2015 integrované povolení. Pro uvedenou skupinu provozovatelů (za předpokladu, že splňují požadavky § 4a odst. 1 zákona o integrované prevenci, blíže specifikované v kapitole 2 a 3 tohoto materiálu) podle přechodného ustanovení čl. II bod 5 zákona č. 69/2013 Sb. platí, že základní zpráva je předkládána jako součást žádosti o integrované povolení podle § 4 zákona o integrované prevenci. 1.4. Provozovatelé, kteří žádali či žádají dobrovolně o integrované povolení Tzv. dobrovolná integrovaná povolení (tj. integrovaná povolení vydaná pro zařízení, kde neprobíhá žádná s činností uvedených v příloze č. 1 zákona o integrované prevenci, kde bylo požádáno o vydání integrovaného povolení podle § 2 písm. a) zákona o integrované prevenci) nejsou výslovně řešena v přechodných ustanoveních zákona o integrované prevenci, nicméně lze dovodit následující. Na všechna stávající zařízení, která disponovala k 7. lednu 2013 tzv. dobrovolným integrovaným povolením lze vztáhnout přechodné ustanovení čl. II. bod 1 zákona č. 69/2013 Sb., a to i vzhledem ke skutečnosti, že účelem daného přechodného ustanovení je řešení přechodu mezi dosavadní a novou právní úpravou u zařízení, která jsou již provozována v režimu integrované prevence, resp. již mají vydané integrované povolení nebo o něj mají zažádáno. Pokud zařízení disponuje tzv. dobrovolným integrovaným povolením a jeho činnost není ani po novele zákonem č. 69/2013 Sb. zahrnuta v příloze č. 1 zákona o integrované prevenci i v případě, že jeho činnost je po novele zákonem č. 69/2013 Sb. zahrnuta v příloze č. 1 zákona o integrované prevenci, se postupuje shodně a aplikuje se postup podle kapitoly 1.1. tohoto materiálu. V případě, že provozovatel nedisponuje tzv. dobrovolným integrovaným povolením a podává o něj žádost, postupuje se ve vztahu k základní zprávě jako u jakéhokoliv jiného zařízení, kde je žádáno o integrované povolení – tj. ve smyslu § 4, § 4a a souvisejících ustanovení zákona o integrované prevenci.

5


2. POSTUP PŘI VYHODNOCOVÁNÍ POVINNOSTI ZPRACOVAT ZÁKLADNÍ ZPRÁVU 2.1. Obecný postup při vyhodnocování Zákon o integrované prevenci vymezuje situaci, kdy vzniká povinnost zpracovat základní zprávu, v § 4a odst. 1 takto: Pokud jsou v zařízení používány, vyráběny nebo ze zařízení vypouštěny nebezpečné látky, které mohou způsobit znečištění půdy a podzemních vod v místě zařízení, je provozovatel zařízení povinen zajistit vypracování základní zprávy a předložit základní zprávu úřadu ke schválení jako součást žádosti o vydání integrovaného povolení. Nebezpečné látky jsou pak definovány v § 2 písm. o) pouze odkazem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí. Při vyhodnocování toho, zda mohou uvedené látky způsobit znečištění půdy nebo podzemních vod, je použito kritérií z národní legislativy. V obecnější rovině se záležitostí zabývá kapitola 5.1. přílohy č. 2 vyhlášky č. 288/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o integrované prevenci Používání nebezpečných látek Vyhodnocují se nebezpečné látky nebo směsi a meziprodukty, které jsou používány, vyráběny nebo vypouštěny ze zařízení (jako vstup do hodnocení lze využít žádost o integrované povolení, aktualizované dle stávajícího stavu). Jako meziprodukty se uvádí pouze izolované meziprodukty podle právní úpravy na úseku nakládání s chemickými látkami. Předpokládá se současné splnění následujících kritérií -

-

-

-

Jedná se o nebezpečné látky a směsi podle čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí. Provozovatel zachází se závadnými látkami podle definice § 39 odst. 1 zákona o vodách1 ve větším rozsahu (podle § 2 písm. b) vyhlášky č. 450/2005 Sb.) nebo je zacházení s nimi spojeno se zvýšeným nebezpečím pro povrchové nebo podzemní vody (podle § 2 písm. c) vyhlášky č. 450/2005 Sb. a § 39 odst. 2 zákona o vodách). Na uvedeného provozovatele se vztahuje povinnost zpracovat havarijní plán podle zákona o vodách. Závadné látky jsou zároveň zvlášť nebezpečnými látkami nebo nebezpečnými látkami podle přílohy č. 1 zákona o vodách Nebezpečná látka nebo směs je považovaná za nebezpečnou pro životní prostředí podle skupin nebezpečnosti v § 5 odst. 1 písm. o) zákona č. 350/2011 Sb., chemického zákona. Bere se do úvahy pouze nebezpečnost ve vztahu k vodě či půdě.

Pokud jsou všechna uvedená kritéria splněna, má provozovatel povinnost zpracovat základní zprávu.

1

látky, které nejsou odpadními ani důlními vodami, a které mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod

6


Nakládání s odpady Vysvětlivky ke kapitole 5.1. Vymezení nebezpečných látek, směsí a nebezpečných odpadů, které mohou způsobit znečištění půdy a podzemních vod Přílohy č. 2 vyhlášce č. 288/2013 Sb. uvádí k problematice nebezpečných odpadů následující „Jedná se zejména o nebezpečné odpady, které jsou v technologickém postupu používány jako surovina a nebezpečné odpady z výrobní činnosti, které jsou shromažďovány a dočasně skladovány v areálu provozovatele před jejich předáním oprávněné osobě“. Text je nutné chápat pouze ve vztahu k vyplnění uvedené tabulky, nikoliv jako obecný výklad toho, kdy je nutné zpracovávat základní zprávu. Povinnost zpracovat základní zprávu se v § 4a zákona o integrované prevenci odvozuje od používání, výroby nebo uvolňování nebezpečných látek definovaných v nařízení č. 1272/2008 – tam je také stanoveno v čl. 1 odst. 3, že odpady2 nejsou látkou, směsí ani předmětem ve smyslu článku 2 tohoto nařízení. Kromě výše uvedených nebezpečných látek se povinnost základní zprávy aplikuje v omezeném rozsahu i na oblast odpadů. Pokud v předmětném zařízení dochází k využívání odpadů ve smyslu definice § 4 odst. 1 písm. q) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a výstupem je výrobek, který naplňuje kritéria uvedená v části „Používání nebezpečných látek“, vzniká povinnost zpracovat základní zprávu. Postup je relevantní pouze v zařízeních, kde dochází k využívání nebezpečných odpadů podle definice v § 4 odst. 1 písm. q) zákona o odpadech. 2.2. Postup provozovatele Stávající provozovatel vyhodnocuje povinnost zpracování základní zprávy na základě existujících dokumentů k provozu zařízení, přičemž u každého bodu vyhodnocení podle kapitoly 2.1. přesně uvede, z jakého dokumentu a z které jeho části vycházel. Jedná se primárně o žádost o vydání integrovaného povolení (pokud je aktuální), bezpečnostní listy, identifikační listy nebezpečných odpadů a havarijní plány. Veškeré podklady musí být prokazatelně aktuální v době hodnocení. Odkazované dokumenty se doporučuje přiložit do přílohy. Pro vyhodnocení lze přiměřeně použít kapitolu 5 Přílohy č. 2 vyhlášky č. 288/2013 Sb., přičemž se neuvádí odpady, pouze nebezpečné látky. Hodnocení zpracovává provozovatel primárně pro svoji potřebu. V případě, že provozovatel dojde k závěru, že není potřeba zpracovávat základní zprávu, měl by být připraven svůj závěr doložit povolujícímu orgánu zároveň s ohlášením plánované změny zařízení nebo podáním žádosti o změnu integrovaného povolení. V případě zcela nových zařízení (kap. 1.2.) nebo zařízení nově vstupujících do režimu integrované prevence (kap. 1.3.) se pak základní zpráva předkládá v rámci podání žádosti o vydání integrovaného povolení. 2.3. Postup povolujícího a kontrolního orgánu Pokud provozovatel nepředložil základní zprávu a povolovací orgán chce uvedenou skutečnost v odůvodněných případech ověřit, postupuje podle kapitoly 2.1. Pokud se jedná 2

podle Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech.

7


o stávajícího provozovatele, provádí povolující orgán toto ověření v rámci přezkumu podle § 18 odst. 6 písm. a) zákona o integrované prevenci. Potřebné podklady k vyhodnocení, které nemá povolující orgán k dispozici, je provozovatel povinen předložit podle § 18 odst. 11 zákona o integrované prevenci. Pokud kontrolní orgán zjistí v rámci své kontrolní činnosti skutečnosti nasvědčující tomu, že ačkoli provozovatel nepředložil základní zprávu, byly splněny zákonem stanovené podmínky pro vznik povinnosti základní zprávu vypracovat, je to důvodem k podání podnětu k přezkumu podle § 18 odst. 6 písm. b) zákona o integrované prevenci. Pokud v této souvislosti provozovatel neuvedl povolujícímu úřadu správné a kompletní údaje o nebezpečných látkách, které jsou v zařízení používány, vyráběny nebo ze zařízení vypouštěny (ať už v rámci řízení, kdy měla být předložena základní zpráva, nebo v minulosti), mohl se tím dopustit správního deliktu podle § 37 odst. 1 písm. a) a/nebo b) zákona o integrované prevenci. Pokud provozovatel zpracoval své vlastní hodnocení podle kap. 2.2 a poskytl jej povolujícím nebo kontrolním orgánům, ověřuje se v rámci přezkumu či kontroly jeho věcná správnost.

8


3. BLIŽŠÍ SPECIFIKACE K PROVÁDĚCÍMU PŘEDPISU Kapitola

Titulní list základní zprávy

Část

Vysvětlivky

Příslušný text

Bod 5 – K identifikaci zpracovatele základní zprávy je třeba uvést obchodní firmu, název nebo jméno, popř. jména, a příjmení, adresu, IČ (bylo-li přiděleno), telefon, email, identifikaci odborné způsobilosti zpracovatele základní zprávy (čj., datum platnosti, oblast odborné způsobilosti), datum zpracování základní zprávy, razítko (tzv. kulaté) a podpis.

Odkazuje na § 3 a § 3a zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů. Odborná způsobilost musí odpovídat charakteru dokumentu – tj. oblasti hydrogeologie, sanační geologie a/nebo environmentální geologie). Příslušný text

Bod 5 – K identifikaci zpracovatele základní zprávy je třeba uvést obchodní firmu, název nebo jméno, popř. jména, a příjmení, adresu, IČ (bylo-li přiděleno), telefon, email, identifikaci odborné způsobilosti zpracovatele základní zprávy (čj., datum platnosti, oblast odborné způsobilosti), datum zpracování základní zprávy, razítko (tzv. kulaté) a podpis.

Podle § 3 odst. 5 zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích ve znění pozdějších předpisů odpovědný řešitel geologických prací opatřuje projekty, dílčí a závěrečné zprávy geologických prací vlastnoručním podpisem a otiskem kulatého razítka, které obsahuje malý státní znak České republiky, jm��no odpovědného řešitele geologických prací, vyznačený obor nebo specializaci a pořadové číslo, pod kterým mu bylo osvědčení odborné způsobilosti vydáno. Kapitola

5. Vymezení nebezpečných látek, směsí a nebezpečných odpadů, které mohou způsobit znečištění půdy a podzemních vod

Část

5.1. Suroviny, meziprodukty, výrobky a nebezpečné odpady Vysvětlivky

Příslušný text

Nebezpečné látky a směsi musí minimálně splňovat všechna následující kritéria: •

jedná se o látky nebo směsi nebezpečné pro životní prostředí podle právní úpravy na úseku nakládání s chemickými látkami,

jsou na seznamu nebezpečných a zvlášť nebezpečných závadných látek podle právní úpravy na úseku ochrany vod,

splňují požadavek zacházení ve větším rozsahu nebo zvýšené nebezpečí pro povrchové nebo podzemní vody podle právní úpravy na úseku ochrany vod,

9

-


Látky nebo směsi nebezpečné pro životní prostředí podle skupin nebezpečnosti v § 5 odst. 1 písm. o) zákona č. 350/2011 Sb., chemického zákona, ve znění pozdějších předpisů. Seznam nebezpečných a zvlášť nebezpečných závadných látek je příloha č. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů. Požadavek na zacházení ve větším rozsahu nebo zvýšené nebezpečí pro povrchové nebo podzemní vody podle § 39 odst. 2 zákona o vodách (tj. zacházení ve větším rozsahu nebo zvýšené nebezpečí pro povrchové nebo podzemní vody je blíže specifikován prováděcím předpisem k zákonu o vodách - § 2 písm. b) a c) vyhlášky č. 450/2005 Sb., o náležitostech nakládání se závadnými látkami a náležitostech havarijního plánu, způsobu a rozsahu hlášení havárií, jejich zneškodňování a odstraňování jejich škodlivých následků.). Kromě toho je nutné splnit základní požadavek přímo z § 4a odst. 1 zákona o integrované prevenci, tj. že se jedná se o nebezpečné látky a směsi podle čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí. Příslušný text

Nebezpečné odpady musí minimálně vykazovat nebezpečné vlastnosti související s možností způsobit znečištění půdy a podzemních vod, jako je schopnost uvolňovat nebezpečné látky do životního prostředí při nakládání s nimi.

Při vyhodnocení schopnosti uvolňovat nebezpečné látky jsou podkladem zejména identifikačními listy odpadů uvedené § 13 odst. 3 zákona č. 185/2001 Sb., zákona o odpadech, ve znění pozdějších předpisů a § 5 a příloze č. 3 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady (zejména pak část 6. Nebezpečné vlastnosti odpadu a 7. Bezpečnostní opatření při manipulaci, skladování a přepravě). Příslušný text

Bod 1. - Uvede se identifikace nebezpečné látky nebo směsi např. podle bezpečnostního listu. U nebezpečných odpadů pak kategorie odpadu podle právní úpravy na úseku nakládání s odpady, druh a katalogové číslo odpadu.

Bezpečnostní list podle Čl. 31 Nařízení č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek a o zřízení Evropské agentury pro chemické látky (Nařízení REACH). Kategorie odpadu ošetřuje vyhláška č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů) Příslušný text

Jako meziprodukty se uvádí pouze izolované meziprodukty podle právní úpravy na úseku nakládání s chemickými látkami.

Izolované meziprodukty jsou blíže definovány čl. 2 (22) Nařízení (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí (CLP). Příslušný text

Bod 3. Vlastnosti ve vazbě na znečištění půdy a podzemních vod - Informace o vlastnostech, vychází z údajů vymezených na úseku nakládání s chemickými látkami. V případě, že se tato informace nachází v bezpečnostním listu, lze jej v příloze přiložit a pouze se na něj odkázat. U nebezpečných odpadů lze analogicky odkázat na identifikační listy nebezpečných odpadů.

10


Vychází se ze skupin nebezpečnosti v § 5 odst. 1 zákona č. 350/2011 Sb., chemického zákona, ve znění pozdějších předpisů. Bezpečnostním listem se rozumí Bezpečnostní list podle Čl. 31 Nařízení č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek a o zřízení Evropské agentury pro chemické látky (REACH). Identifikačními listy odpadů se rozumí listy uvedené podle § 13 odst. 3 zákona č. 185/2001 Sb., zákona o odpadech, ve znění pozdějších předpisů a § 5 a příloze č. 3 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Příslušný text

Bod 4. Popis nakládání – Popíší se opatření, která jsou prováděna na ochranu životního prostředí, jako je zabránění průniků do podzemních vod a půdy, podle právní úpravy na úseku nakládání s chemickými látkami, ochrany vod a integrované prevence. Identifikuje se místo v rámci zařízení, kde k nakládání dochází a doporučuje se doplnit tento údaj souřadnicemi (souřadnicový systém S-JTSK). U zařízení před výstavbou nebo ve výstavbě nebo v případě relevantní změny v provozu zařízení uvést předpokládané údaje.

V případě úseku nakládání s chemickými látkami lze konkrétněji odkázat na část bezpečnostního listu podle Čl. 31 Nařízení č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek a o zřízení Evropské agentury pro chemické látky (REACH) – Příloha II Pokyny pro sestavení bezpečnostních listů, 6. Opatření v případě náhodného úniku. U ochrany vod je odkazováno na vyhlášku č. 450/2005 Sb., o náležitostech nakládání se závadnými látkami a náležitostech havarijního plánu, způsobu a rozsahu hlášení havárií, jejich zneškodňování a odstraňování jejich škodlivých následků, ve znění pozdějších předpisů. Konkrétně na § 5 odst. 3 písm. e) – g). V případě integrované prevence pak na § 4 odst. 1 písm. l), § 13 odst. 1, zejména písm. d) a l) zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci, ve znění pozdějších předpisů a příloha č. 1 vyhlášky č. 288/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o integrované prevenci – zejména kapitola 9.3. (3 a 4), kapitola 9.4. (3 a 4). Kapitola

5. Vymezení nebezpečných látek, směsí a nebezpečných odpadů, které mohou způsobit znečištění půdy a podzemních vod

Část

5.2. Emise do půdy - Vysvětlivky

Příslušný text

Nejedná se o zapravování hnojiv (včetně statkových hnojiv), pomocných látek, upravených kalů a sedimentů do půdy za účelem jejich využití v zemědělství, dále se neuvádí havarijní emise či emise v důsledku porušení právních povinností.

Hnojiva a další uvedené pojmy jsou definovány v § 2 zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění pozdějších předpisů. Příslušný text

Uvádí se odstraňování odpadů s obsahem znečišťujících látek podle legislativy na úseku nakládání s odpady, jedná-li se o zapravování odpadů, které v zařízení vznikají, do půdy v místě daného zařízení. Provozovatel zařízení musí mít příslušný způsob odstraňování odpadů povolen v integrovaném povolení.

11


Odstranění odpadů je chápáno v souladu s § 4 odst. 1 písm. u) a přílohou č. 4 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů. Podle zákona o odpadech je v příloze 3 pod kódem R 10 stanoven jako jeden z možných způsobů využití odpadů „aplikace do půdy, která je přínosem pro zemědělství nebo zlepšuje ekologii“. V příloze 4 je jako jeden z možných způsobů odstraňování odpadů pod kódem D2 uvedena „úprava půdními procesy (např. biologický rozklad kapalných odpadů či kalů v půdě apod.)“. Za relevantní z hlediska vnášení znečišťujících látek do půdy lze považovat i odstraňování podle kódu D3 „Hlubinná injektáž (např. injektáž čerpatelných kapalných odpadů do vrtů, solných komor nebo prostor přírodního původu apod.)“ Povinnosti při používání kalů jsou stanoveny v § 33 zákona o odpadech a v prováděcí vyhlášce č. 382/2001 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě, ve znění vyhlášky č. 504/2004 Sb. V této vyhlášce jsou mj. stanoveny mezní hodnoty koncentrací vybraných rizikových prvků v půdě a mezních hodnot koncentrací vybraných rizikových látek a prvků v kalech pro jejich použití na zemědělské půdě. Příslušný text

Bod 3. - Popsat charakter emisí do půdy (hlavní vlastnosti látek a zapravovaného odpadu, včetně kategorie odpadu podle legislativy na úseku nakládání s odpady, vznik, vliv na životní prostředí).

Hlavní vlastnosti látek – zejména část bezpečnostního listu podle čl. 31 Nařízení č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek a o zřízení Evropské agentury pro chemické látky (REACH) – Příloha II Pokyny pro sestavení bezpečnostních listů, 2. Identifikace rizik. Vlastnosti zapravovaného odpadu, kategorie odpadu, vznik a vliv na životní prostředí – Identifikačními listy odpadů se rozumí listy uvedené § 13 odst. 3 zákona č. 185/2001 Sb., zákona o odpadech, ve znění pozdějších předpisů a § 5 a příloze č. 3 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady (body 2, 4, 5 a 6). Kapitola

6. Podkladová zpráva podle právní úpravy v oblasti geologie

Část

Vysvětlivky

Příslušný text

Podkladová zpráva se zpracovává přiměřeně podle právní úpravy na úseku geologie, relevantní pro tento typ dokumentu.

Konkrétně je odkazováno na Přílohu č. 11 vyhlášky č. 369/2004 Sb., o projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací, oznamování rizikových geofaktorů a o postupu při výpočtu zásob výhradních ložisek - OSNOVA ZÁVĚREČNÉ ZPRÁVY O PRŮZKUMU ANTROPOGENNÍHO ZNEČIŠTĚNÍ V HORNINOVÉM PROSTŘEDÍ. Příslušný text

Součástí podkladové zprávy je informace o stávajícím využití a případně o minulých využitích místa, vymezeného v kapitole 4.

12


Pro zpracování uvedené části základní zprávy je možné využít např. tyto podklady: - výsledky závěrečné zprávy o průzkumu ekologické újmy na půdě dle vyhlášky č.17/2009 Sb., o zjišťování a nápravě ekologické újmy na půdě - výsledky účelového monitoringu jakosti podzemní vody a horninového prostředí dle vyhlášky č. 450/2005 Sb. o nakládání se závadnými látkami a o náležitostech havarijního plánu, - výsledky monitorování složek životního prostředí pro potřeby havarijního plánování dle zákona č. 59/2006 Sb. o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky, - výsledky průzkumu prováděné dle vyhlášky č. 369/2004 Sb. o projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací, - výsledky ekologického auditu, zpracovaného dle zákona č. 92/1992 Sb. o podmínkách převodu majetku na jiné osoby, - výsledky monitoringů realizovaných v rámci nápravných opatření starých ekologických zátěží - žádost o integrované povolení – kapitola „Charakteristika stavu a ovlivnění dotčeného území“ V případě absence či nedostatečnosti dostupných informací se přistupuje k dodatečnému vzorkování lokalit. Při tomto postupu se posupuje podle následujících metodických pokynů: - Metodický pokynu pro průzkum kontaminovaného území (Věstník MŽP, částka 9, září 2005) - Vzorkovací práce v sanační geologii (Věstník MŽP, částka 2, Příloha 2, únor 2007) Příslušný text

Při zpracování podkladové zprávy se v co největší míře využijí existující podklady, vztahující se k místu provozu, včetně informací z hodnocení rizik podle právní úpravy na úseku ekologické újmy.

Pro zpracování uvedené části základní zprávy je možné využít např. tyto podklady: -

-

-

výsledky závěrečné zprávy o průzkumu ekologické újmy na půdě dle vyhlášky č.17/2009 Sb., o zjišťování a nápravě ekologické újmy na půdě výsledky účelového monitoringu jakosti podzemní vody a horninového prostředí dle vyhlášky č. 450/2005 Sb. o nakládání se závadnými látkami a o náležitostech havarijního plánu, výsledky monitorování složek životního prostředí pro potřeby havarijního plánování dle zákona č. 59/2006 Sb. o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky, výsledky průzkumu prováděné dle vyhlášky č. 369/2004 Sb. o projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací, výsledky ekologického auditu, zpracovaného dle zákona č. 92/1992 Sb. o podmínkách převodu majetku na jiné osoby, výsledky monitoringů realizovaných v rámci nápravných opatření starých ekologických zátěží. žádost o integrované povolení – kapitola „Charakteristika stavu a ovlivnění dotčeného území“

13


Příslušný text

Zpracovatel základní zprávy na základě existujících podkladů a případného dodatečného průzkumu určí, zda má znečištění vymezené v kapitole 4 nacházející se na lokalitě relevantnost k nebezpečným látkám, směsím a nebezpečným odpadům vymezeným v kapitole 5. Dále pak na základě stejného vymezení postupuje ve vztahu k možné budoucí kontaminaci – tj. určí a kvantifikuje indikátory, které mohou být nebezpečnými látkami, směsmi a nebezpečnými odpady vymezenými v kapitole 5 do budoucna ovlivněny. Účelem je stanovit relevantní indikátory, kvantifikovat je a popsat související nejistoty.

V případě absence či nedostatečnosti dostupných informací se přistupuje k dodatečnému vzorkování lokalit. Při tomto postupu se posupuje podle následujících metodických pokynů: - Metodický pokynu pro průzkum kontaminovaného území (Věstník MŽP, částka 9, září 2005) - Vzorkovací práce v sanační geologii (Věstník MŽP, částka 2, Příloha 2, únor 2007) Relevantní indikátory, které lze pro postup potenciálně použít, lze nalézt v Metodickém pokynu Indikátory znečištění (Věstníku MŽP, únor 2012). Kapitola

7. Určení stavu znečištění půdy a podzemních vod

Část

7.1. Závazné parametry relevantních indikátorů - Vysvětlivky

Příslušný text

Bod 1. – Při vymezení indikátorů se vychází z právní úpravy a metodických pokynů na úseku ochrany půdy a horninového prostředí a ochrany vod. Uvádí se pouze ty indikátory, které mohou být ovlivněny provozem předmětného zařízení.

Příslušné indikátory lze nalézt ve věstníku MŽP 02/2012 jako „Metodický pokyn Indikátory znečištění“. Je nutné zohlednit možnou migraci látek či její vyloučení ve vztahu k místům, kde dochází k nakládání s nebezpečnými látkami a směsmi. Kapitola

10. Přílohy

Část

Vysvětlivky

Příslušný text

Zahrnují se i přílohy podle požadavků na podkladovou zprávu podle legislativy v oblasti geologie podle kapitoly 6.

Primárně je odkazováno na požadavky ohledně příloh, jak je uvádí Příloha č. 11 vyhlášky č. 369/2004 Sb., o projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací, oznamování rizikových geofaktorů a o postupu při výpočtu zásob výhradních ložisek - OSNOVA ZÁVĚREČNÉ ZPRÁVY O PRŮZKUMU ANTROPOGENNÍHO ZNEČIŠTĚNÍ V HORNINOVÉM PROSTŘEDÍ.

14


4. OSTATNÍ OKRUHY 4.1. Vztah základní zprávy k minulé kontaminaci Základní zpráva musí podle § 4a odst. 2 zákona o integrované prevenci obsahovat informace, které jsou zapotřebí k určení stavu znečištění půdy a podzemních vod, aby bylo možno učinit kvantifikované srovnání se stavem při úplném ukončení provozu zařízení podle § 15a. Uvedený § 15a odst. 3 zákona o integrované prevenci ukládá provozovateli při úplném ukončení provozu zařízení posoudit zejména stav znečištění půdy a podzemních vod nebezpečnými látkami používanými, vyráběnými nebo vypouštěnými daným zařízením. Z uvedeného plyne, že indikátory, uvedené v základní zprávě, se vztahují k nebezpečným látkám ve vztahu k provozu dílčího zařízení. Dále je řešen postup v případě zjištění dosud neznámého znečištění půdy a podzemních vod z minulosti při geologickém průzkumu, který je prováděn pro účely zpracování základní zprávy, podle zákona o integrované prevenci. Ukládání nápravných opatření podle tohoto zákona přichází v úvahu v případě, že se má jednat o nápravná opatření, která se vztahují k zařízení, jak je vymezeno ve vydaném integrovaném povolení. Podle § 19b odst. 1 zákona o integrované prevenci úřad nebo inspekce uloží provozovateli zařízení opatření k nápravě, pokud provozovatel neplní povinnosti, které jsou mu stanoveny zákonem o integrované prevenci nebo integrovaným povolením. Podle § 19b odst. 2 zákona o integrované prevenci dále úřad nebo inspekce mohou provozovateli zařízení uložit opatření k nápravě i v případě, že provozovatel neporušil povinnosti stanovené tímto zákonem nebo integrovaným povolením, jedná-li se o mimořádné události, havárie zařízení nebo havarijní úniky znečišťujících látek ze zařízení do životního prostředí, které mají závažné dopady na životní prostředí. Z výše uvedeného vyplývá, že podle zákona o integrované prevenci lze uložit opatření k nápravě závadného stavu, který bylo prokazatelně způsobeno provozovatelem zařízení, ve vazbě na porušení povinností nebo mimořádné události či havárie. Ukládání povinností za účelem odstranění zjištěného závadného stavu v integrovaném povolení zákon o integrované prevenci nepředpokládá, k tomuto účelu slouží právě opatření k nápravě. Nicméně nelze vyloučit, aby úřad na základě obdržené základní zprávy, obsahující informaci o dosud neznámém znečištění, provedl přezkum a na jeho základě dospěl k závěru, že je třeba změnit podmínky integrovaného povolení např. co se týče monitoringu nebo opatření k prevenci havárií a omezení jejich případných následků. V případě, že nejsou naplněny předpoklady pro aplikaci zákona o integrované prevenci, lze využít jiných předpisů, zejména -

zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů

-

zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a její nápravě, ve znění pozdějších předpisů

-

zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů

15


Příslušné správní orgány na základě údajů o nově zjištěném znečištění v základní zprávě musí postupovat tak, jak jim ukládají právní předpisy. Pokud úřad na základě obdržené základní zprávy zjistí, že nelze uložit nápravná opatření podle zákona o integrované prevenci, ale zřejmě jsou dány důvody k uložení opatření k nápravě podle jiného právního předpisu, je v souladu se zásadou spolupráce správních orgánů, stanovenou v § 8 správního řádu, povinen informovat příslušné orgány. 4.2. Změna zařízení související s nebezpečnými látkami Povinnost zpracovat základní zprávu se váže podle § 4a odst. 1 zákona o integrované prevenci na situaci, kdy jsou v zařízení používány, vyráběny nebo ze zařízení vypouštěny nebezpečné látky, které mohou způsobit znečištění půdy a podzemních vod v místě zařízení. Uvedená skutečnost je hodnocena postupem v kapitole 2, předkládání základní zprávy je řešené v kapitole 1. Vychází se z aktuální situace, jak je popsána ve vydaných integrovaných povoleních a/nebo v žádosti. Nicméně v praxi může nastat situace, kdy aktuálně nejsou požadavky na zpracování základní zprávy naplněny, nicméně v budoucnu provozovatel bude plánovat takové změny v zařízení, že budou splněny podmínky pro vznik povinnosti zajistit zpracování základní zprávy a předložit ji úřadu ke schválení, vymezené v § 4a odst. 1 zákona o integrované prevenci. Vzhledem k tomu, že podle § 4a odst. 1 zákona o integrované prevenci se předkládá základní zpráva ke schválení jako součást žádosti o vydání integrovaného povolení, měl by provozovatel zařízení předložit základní zprávu povolujícímu úřadu v rámci žádosti o změnu integrovaného povolení ve smyslu § 19a odst. 2 zákona o integrované prevenci. Samotná skutečnost, že je předkládána základní zpráva, nezakládá důvody k tomu, aby byla změna posuzována jako podstatná podle definice v § 2 písm. i) zákona o integrované prevenci. Charakter změny musí posoudit povolující úřad podle předložených technických informací. Pokud provozovatel provede ohlášení plánované změny zařízení podle § 16 odst. 1 písm. b) zákona o integrované prevenci, jehož součástí je řádně zpracovaná základní zpráva, lze podané ohlášení změny i v případě, že v jeho rámci není výslovně žádáno o změnu integrovaného povolení, vzhledem k procesnímu režimu základní zprávy podle § 4a odst. 1 považovat podle jeho obsahu za žádost o změnu integrovaného povolení podle § 19a odst. 2 zákona o integrované prevenci. Jestliže provozovatel podá žádost o změnu integrovaného povolení nebo provede pouze ohlášení plánované změny zařízení podle § 16 odst. 1 písm. b) zákona o integrované prevenci, a součástí žádosti resp. ohlášení změny není zpracovaná základní zpráva, nicméně povolující úřad se na základě dostupných informací domnívá, že provozovatel má povinnost základní zprávu zpracovat, postupuje se v rámci přezkumu integrovaného povolení podle kapitoly 2.3. Pokud z provedeného přezkumu vyplyne povinnost zpracování základní zprávy, povolující orgán podle § 37 odst. 3 správního řádu vyzve provozovatele k doplnění žádosti resp. podaného ohlášení změny. Doplněné ohlášení změny zařízení je obdobně jako ve výše uvedeném případě, kdy ohlášení změny bylo podáno včetně základní zprávy, považováno za žádost o změnu integrovaného povolení podle § 19a odst. 2 zákona o integrované prevenci. Obdobně jako při postupu podle bodu 4.4 lze využít institut rozhodnutí v části věci podle § 148 správního řádu. 16


4.3. Aktualizace základní zprávy Základní zpráva podle § 4a zákona o integrované prevenci má sloužit jako srovnávací dokument při ukončení provozu zařízení. Jedná se o porovnání stavu znečištění půdy a podzemních vod v místě zařízení při ukončení provozu zařízení se stavem znečištění tohoto místa v době, kdy byla zpracována základní zpráva. V § 4a odst. 1 je stanoveno, kdy má být předložena ve vazbě na podání žádosti o integrované povolení nebo jeho změnu pro zařízení, přičemž se zcela zřejmě jedná o předložení jednorázové. Situaci, kdy po předložení základní zprávy dojde ke změně nebezpečných látek, se kterými je v zařízení nakládáno, zákon o integrované prevenci výslovně neřeší. Na tuto situaci však lze aplikovat § 15a odst. 4, podle kterého aniž je dotčen odst. 3, provozovatel zařízení po úplném ukončení provozu zařízení v případě, že znečištění půdy a podzemních vod v daném místě představuje významné riziko pro lidské zdraví nebo životní prostředí v důsledku povolených činností prováděných provozovatelem zařízení před schválením základní zprávy, přijme nezbytná opatření k odstranění, regulaci, izolaci nebo snížení množství příslušných nebezpečných látek tak, aby dané místo přestalo uvedené riziko představovat. Přitom je nutno zohlednit současný nebo budoucí schválený způsob využívání daného místa a charakteristiku stavu území, kde je zařízení umístěno. Z daného ustanovení vyplývá, že provozovatel zařízení, na kterého se vztahuje povinnost zpracovat základní zprávu, má kromě povinnosti uvést ve stanovených případech místo zařízení do stavu popsaného v základní zprávě (§ 15a odst. 3 zákona o integrované prevenci) též obecnější povinnost přijmout ve vazbě na kontaminaci půdy a podzemních vod v místě zařízení v důsledku povolených činností prováděných provozovatelem „před schválením základní zprávy“, která představuje významné riziko pro lidské zdraví nebo životní prostředí, přijmout opatření, aby dané místo přestalo takové riziko představovat. Povinnost podle § 15a odst. 3 zákona o integrované prevenci je tedy vázána na znečištění vzniklé před termínem pro předložení základní zprávy, a proto ji nelze vztáhnout na znečištění způsobené změnami v nebezpečných látkách, se kterými je v zařízení nakládáno, ke kterému došlo po zpracování základní zprávy. Nicméně zákon o integrované prevenci obsahuje též obecnější ustanovení § 15a odst. 2, podle kterého ukončení provozu zařízení nesmí být spojeno s ohrožením životního prostředí a s rizikem vyšší úrovně znečištění. Provozovatel zařízení je vždy povinen uvést místo provozu zařízení do stavu, který nebude představovat žádné významné riziko pro lidské zdraví nebo životní prostředí. K možnosti dovodit povinnost aktualizace základní zprávy ve vazbě na změnu používaných (vyráběných, vypouštěných) nebezpečných látek z dalších zákona o integrované prevenci lze uvést, že základní zpráva je samostatných dokumentem, a nelze tedy na ni vztáhnout ustanovení týkající se přezkoumání a aktualizace povolení (§ 18 zákona o integrované prevenci). Ze zákona o integrované prevenci nevyplývá povinnost provozovatele zařízení aktualizovat základní zprávu ve vazbě na změny ohledně nebezpečných látek, které jsou v zařízení používány, vyráběny nebo ze zařízení vypouštěny. 4.4. Schvalování základní zprávy v případě stávajících provozovatelů Kapitola 1 podrobně řeší předkládání základní zprávy. V případě stávajících provozovatelů (za předpokladu, že splňují požadavky § 4a odst. 1 zákona o integrované prevenci, blíže specifikované v kapitole 2 a 3 tohoto materiálu) se aplikuje přechodné ustanovení čl. II bod 4 a vzniká povinnost předložit povolujícímu úřadu základní zprávu ke schválení 17


v rámci prvního řízení o změně integrovaného povolení podle § 19a zákona o integrované prevenci, které bude zahájeno po 7. lednu 2014. Vzhledem k tomu, že podle § 4a odst. 1 zákona o integrované prevenci se předkládá základní zpráva ke schválení jako součást žádosti o vydání integrovaného povolení, měla by být první změna po 7. lednu 2014 podána jako žádost o změnu integrovaného povolení ve smyslu § 19a odst. 2 zákona o integrované prevenci. Pokud provozovatel provede po 7. lednu 2014 pouze ohlášení plánované změny zařízení podle § 16 odst. 1 písm. b) zákona o integrované prevenci, jehož součástí je řádně zpracovaná základní zpráva, lze podané ohlášení změny i v případě, že v jeho rámci není výslovně žádáno o změnu integrovaného povolení, vzhledem k procesnímu režimu základní zprávy podle § 4a odst. 1 považovat podle jeho obsahu za žádost o změnu integrovaného povolení podle § 19a odst. 2 zákona o integrované prevenci. Pokud provozovatel po 7. lednu 2014 podá žádost o změnu integrovaného povolení nebo provede pouze ohlášení plánované změny zařízení podle § 16 odst. 1 písm. b) zákona o integrované prevenci, a součástí žádosti resp. ohlášení změny není zpracovaná základní zpráva, nicméně povolující úřad se na základě dostupných informací domnívá, že provozovatel má povinnost základní zprávu zpracovat, postupuje se v rámci přezkumu integrovaného povolení podle kapitoly 2.3. Pokud z provedeného přezkumu vyplyne povinnost zpracování základní zprávy, povolující orgán podle § 37 odst. 3 správního řádu vyzve provozovatele k doplnění žádosti resp. podaného ohlášení změny. Doplněné ohlášení změny zařízení je obdobně jako ve výše uvedeném případě, kdy ohlášení změny bylo podáno včetně základní zprávy, považováno za žádost o změnu integrovaného povolení podle § 19a odst. 2 zákona o integrované prevenci. Vzhledem k diametrálně odlišné problematice, která může být řešena při změnovém řízení podle zákona o integrované prevenci, jehož součástí je i základní zpráva, lze využít ustanovené § 148 správního řádu (rozhodnutí v části věci). Jedná se zejména o případy, kdy je z objektivních důvodů nutno doplnit do základní zprávy další informace a zároveň je již možno vydat vlastní věcné rozhodnutí, které bylo původním ohlášením změny/žádosti o změnu integrovaného povolení. Povinnost předložení základní zprávy se nevztahuje na změny zahájené z moci úřední v případě nepodstatné změny (tj. pokud nebyla provozovatelem ohlášena plánovaná změna v provozu zařízení) podle § 19 zákona o integrované prevenci. 4.5. Vzájemná vazba základní zprávy, žádosti o vydání integrovaného povolení a integrovaného povolení Základní zpráva podle § 4a zákona o integrované prevenci může být využita provozovatelem jako důležitý expertní podklad pro zpracování některých kapitol žádosti o integrované povolení, konkrétně charakteristiku stavu území podle § 4 odst. 1 písm. g), popis dosavadních nebo zvažovaných opatření pro měření a monitorování emisí podle § 4 odst. 1 písm. j), popis předcházení havárií a omezování jejich případných následků, vyloučení rizik případného znečištěni životního prostředí ohrožování zdraví člověka pocházející ze zařízení po ukončení jeho činnosti podle § 4 odst. 1 písm. l) zákona o integrované prevenci. Povolující úřad může použít základní zprávu při stanovování následných závazných podmínek provozu podle § 13 odst. 4 zákona o integrované prevenci: b) opatření k vyloučení rizik možného znečišťování životního prostředí a ohrožování zdraví člověka pocházejících ze zařízení po ukončení jeho činnosti a podmínky zajišťující při úplném 18


ukončení provozu zařízení navrácení místa provozu zařízení do stavu v souladu s požadavky § 15a d) podmínky zajišťující ochranu zdraví člověka a ochranu životního prostředí, zejména ochranu ovzduší, půdy, podzemních a povrchových vod, g) opatření pro předcházení haváriím a omezování jejich případných následků, h) postupy nebo opatření pro provoz týkajících se situací odlišných od podmínek běžného provozu (například uvedení zařízení do provozu, zkušební provoz podle zvláštního právního předpisu, poruchy zařízení, krátkodobá přerušení a definitivní ukončení provozu zařízení), i) způsob monitorování emisí technická opatření k monitorování emisí, včetně specifikace metodiky měření, včetně jeho frekvence, vedení záznamů o monitorování (…) k) postup vyhodnocování plnění podmínek integrovaného povolení včetně povinnosti předkládat úřadu pravidelně alespoň jednou za rok výsledky monitorování emisí a další požadované údaje, které úřadu umožní kontrolu plnění podmínek integrovaného povolení; l) postupy a požadavky na pravidelnou údržbu zařízení a postupy k zabránění emisím do půdy a podzemních vod a způsoby monitorování půdy a podzemních vod v souvislosti s příslušnými nebezpečnými látkami, které se mohou na daném místě vyskytovat, a s ohledem na možnost znečištění půdy a podzemních vod v místě zařízení, m) podmínky pro posouzení dodržování emisních limitů. V návaznosti na vlastní způsob stanovování závazných podmínek provozu může být základní zpráva rovněž podkladem pro stanovování podmínek v oblasti monitorování půdy a podzemních vod podle § 14 odst. 8 zákona o integrované prevenci.

19


Vyhodnocení povinnosti zpracovat základní zprávu

Zpracovává provozovatel podle kap. 2.2.

↓ Ano

Ne Ohlášení plánované změny zařízení / žádost o změnu integrovaného povolení bez základní zprávy

Podává provozovatel.

Přezkum integrovaného povolení

V odůvodněných případech provádí povolující úřad podle kap. 2.3.

Výzva k doplnění žádosti resp. podaného ohlášení změny

Na základě přezkumu provádí povolující úřad podle kap. 4.4.

→ ↓ Zpracování základní zprávy

Připravuje odborně způsobilá osoba podle zákona o geologických pracích.

Žádost o změnu integrovaného povolení se základní zprávou

Podává provozovatel – podrobněji viz kapitola 1, 4.2. a 4.4.

Řízení o změně integrovaného povolení se základní zprávou

Provádí povolující úřad podle kap. 4.4.

Příloha 1: Schéma postupu v případě stávajících provozovatelů 20


Vyhodnocení povinnosti zpracovat základní zprávu

Zpracovává provozovatel podle kap. 2.2.

↓ Ano

Ne Žádost o integrované povolení bez základní zprávy

Podává provozovatel.

Ověření úplnosti žádosti

Provádí povolující úřad podle § 3 odst. 5 zákona o integrované prevenci

Výzva k doplnění žádosti

Na základě ověření provádí povolující úřad

→ ↓ Zpracování základní zprávy

Připravuje odborně způsobilá osoba podle zákona o geologických pracích.

Žádost o integrované povolení se základní zprávou

Podává provozovatel – podrobněji viz kapitola 1.

Řízení o změně integrovaného povolení se základní zprávou

Provádí povolující úřad.

Příloha 2: Schéma postupu v případě nových provozovatelů 21


Informační zpravodaj 2013 VI.