Issuu on Google+

Tipy a triky 4

Obsah: 1. Měření dílu .……… …...………...………...………...……...…………….…….2 2. Mapa zakřivení a Analýza směru ……………………………………………..3 3. Automatická tvorba os ……………….………..………………...………….…7 4. Automatické kótování .………………………………………………………..10 5. Nabalení ……………...……...…………………………………………………13 6. Importování výkresu do modelového prostředí …………………………..17 7. Detail pohledu …………………………………………………….……………19 8. Přepisování hodnot v NC procedurách ……………………………………..22 9. Výběr skryté entity …………………………………………………..………..23 10. Velikost počátku souřadnicového systému …………………………….....25

Jakub Štětina Tel.:739 592 527


Měření dílu Při NC programování potřebujeme často analyzovat nejužší (největší) průchod mezerou (otvorem) v dílu. K takovéto analýze slouží nástroj „Měření“, kde zvolíme možnost Minimální nebo Maximální vzdálenost.

~2~


Mapa zakřivení a Analýza směru Toto jsou dvě další analýzy, bez kterých se programátor neobejde. Mapa zakřivení slouží pro zjištění velikosti rádiusů na modelu a analýza směru slouží pro zjištění úkosu stěn.

Mapa zakřivení: Klikněte na funkci „Mapa zakřivení“.

Vyberte model, který chcete analyzovat a potvrďte prostředním tlačítkem myši. Nyní se model barevně překreslí pro rozlišení rádiusů.

Pro úpravu barevného rozlišení klikněte na „Rozsahy zakřivení“. Následně se zobrazí tabulka, ve které můžete upravit barevné rozlišení rádiusů.

~3~


Pro zjištění přesné velikosti rádiusu stačí zajet myší na daný rádius a zobrazí se odkaz s hodnotou.

Pakliže se vám rádius graficky nezabarví, nebo hodnota se zobrazuje jako „Nekonečný“ je potřeba kliknout na šipku „Obrátit“.

Tato šipka přepíná měření rádiusu z vnější a vnitřní strany.

Analýza směru: Klikněte na funkci „Analýza směru“.

. Vyberte model, který chcete analyzovat a potvrďte prostředním tlačítkem myši. Nyní se model barevně překreslí pro rozlišení sklonu stan.

~4~


Pro úpravu barevného rozlišení klikněte na „zobrazit dialogové okno“. Následně se zobrazí tabulka, ve které můžete upravit barevné rozlišení sklonu.

Tato analýza slouží také konstruktérům forem k analyzování výliskových dílců. Proto je důležité zkontrolovat nastavení této analýzy. Ve spodní části tabulky se přepíná mezi variantou pro „formy“ a pro „NC“.

~5~


Varianta pro „formy“:

Varianta pro „NC“:

U této analýzy můžete nastavit, pomocí modré šipky, libovolný směr „Z“, od kterého se počítá zešikmení. Stejně jako u předchozí analýzy můžete zjistit přesnou hodnotu zešikmení najetím kurzoru na dané místo.

~6~


Automatická tvorba os Pakliže potřebujete udělat na výkrese více os, můžete je všechny manuálně vytvořit, nebo použijete automatické vytváření os. Zde je pohled, na kterém jsou potřeba vytvořit osy.

Nyní zvolíme funkci „Automatický střed“.

~7~


Zobrazí se následující tabulka, kde můžeme upravit nastavení přesahu osy a ve filtru vybrat, kde všude se osa bude vytvářet.

Po nastavení funkce zvolíme díl.

~8~


A poté klikneme na „OK“. Podle našeho nastavení se vytvořily osy na kolíkových dírách.

~9~


Automatické kótování V CimatronE existuje funkce „Automatické staničení“, což je automatické vytváření staničních kót ve výkresovém prostředí. Zvolte funkci „Automatické staničení“.

Následně se zobrazí tabulka s nastavením funkce.

~ 10 ~


Nyní kliknutím na bod zvolíte střed, od kterého se budou odvozovat ostatní kóty.

Poté ve filtru zaškrtnete možnost „Ruční body“ a následně klikneme na černou šipku.

Vyberte tyto body.

~ 11 ~


Klikněte na „OK“ a systém vytvoří kóty.

~ 12 ~


Nabalení V jednom z předchozího Tipu a triků jsme si ukazovali funkci „nabalení“, kde jsme vytvořenou skicu nabalovaly na válcovou plochu. Dnes si ukážeme, jak tuto funkci lze použít také opačně, tedy s její pomocí si vytvořit rozvinu. Na následujícím modelu chceme rozvinout polovinu závitu do roviny.

Připravíme si polovinu závitu a rovinu, do které chceme provést rozvin.

~ 13 ~


Zvolíme funkci „Nabalení“.

Nyní označíme plochy, které chceme rozvinout.

Poté označíme původní válcovou plochu.

~ 14 ~


A nakonec označíme novou rovinou plochu.

Je důležité si dát pozor, aby vektory „U“ a „V“ obou ploch vycházeli ze stejného bodu a ukazovali stejným směrem.

Vektory můžeme upravovat pomocí nastavení v rohu obrazovky.

~ 15 ~


Poté stačí už jen kliknout na „OK“ a systém provede rozvin.

~ 16 ~


Importování výkresu do modelového prostředí V některých případech potřebujete model, ve kterém jsou k dispozici pouze 2D data (DWG DXF atd.). V takových případech je potřeba si model vytvořit. Nejrychlejší postup tvorby takového modelu začíná důležitým bodem a to importem výkresu do modelového prostředí. Otevřete import a klikněte na „Rozbalit“.

Poté zaškrtněte možnost „Model“.

A potvrďte „OK“. Systém naimportuje výkres do modelovacího prostředí.

~ 17 ~


Dále doporučuji pomocí funkcí „Posunout geometrii“ a „Kopírovat geometrii“ přesunout a otočit řezy k hlavnímu pohledu.

Dále už to závisí na zkušenostech konstruktéra, jaký postup a funkce zvolí na vytažení ploch z importovaných křivek.

~ 18 ~


Detail pohledu. V následujícím výkresu je potřeba vytvořit detail pohledu.

Zvolíme funkci „Kontura“.

~ 19 ~


Klikneme na pohled, ze kterého chceme vytvořit detail.

Vytvoříme libovolnou konturu.

Zvolíme funkci „Tvorba pohledu“.

~ 20 ~


Vybereme vytvořenou konturu.

Klikneme do prostoru, kde detail chceme a upravíme měřítko.

~ 21 ~


Přepisování hodnot v NC procedurách Každý programátor musí denně přepisovat spoustu hodnot v nastavení procedury. U každé procedury, která má číselnou hodnotu, existuje jeden trik na její přepsání. Náhodně jsem si vybral tento parametr.

Když klikneme myší do prostoru před hodnotu,

hodnota se celá označí a bez další ho klikání myší ji můžeme ihned celou přepsat.

Klekneme-li ale myší kamkoli do hodnoty (v našem případě za desetinou čárku), objeví se kurzor na této pozici a my můžeme dopsat číslo do parametru.

~ 22 ~


Výběr skryté entity Často při modelování potřebujete vybrat plochu nebo entitu, která je skryta za jinou plochou, nebo entitou. V takovém případě musíte otáčet modelem, nebo mazat překážející entity. Tomu lze předejít následujícím postupem. Na takto natočeném modelu chceme vybrat plochu, která je z druhé strany vrchní části.

Zajedeme myší nad horní plochu a počkáme na zobrazení širší bílé šipky.

Poté otočíme kolečkem myši jednou dopředu. Vybraná plocha se změní na spodní plochu.

~ 23 ~


Nyní stačí, kliknou levým tlačítkem myši pro potvrzení výběru plochy.

Pokud bychom předtím pokračovali v točení kolečkem, mohli bychom vybrat jakoukoli plochu, která se nachází pod kurzorem.

Otáčení kolečka lze nahradit stisknutím levého tlačítka a následným pohybem myší dopředu.

~ 24 ~


Velikost počátku souřadnicového systému Pokud je váš počátek souřadnicového systému příliš malý lze ho jednoduše zvětšit. Zde je ukázka malého počátku.

Klikněte na možnost „Předvolby“.

Zvolte kolonku „General“.

~ 25 ~


Nyní klikněte na kolonku „UCS“ a následně se vám na pravé straně zobrazí možnosti.

V možnostech zvolte vámi požadovanou velikost a následně klikněte na „OK“.

Zde je ukázka rozdílu mezi možnostmi „Velmi malé“ a „Velmi velké“.

~ 26 ~


Tipy a Triky 4