Issuu on Google+

Vydává Divadlo Šumperk, s. r. o. - sezóna 2004-2005 - ročník třináctý - číslo 60

Nov iny z divadla

foto: Jiří Kalabis

Prodejní cena 10 Kč (pro propagační účely zdarma)


V divadle se neříká „benjamínek“!

Lucie Réblová (*5. 2. 1981 v Šumperku), absolvovala Gymnázium Šumperk a Konzervatoř Pardubice (ovšem operní zpěv). Za sebou už měla role ve školních představeních opery: tetka (Hubička), lesní žínka (Rusalka), děvečka (V studni) v činohře VčD pak venkovské děvče v Její pastorkyni. Jako svá hobby uvádí sport (plavání, lyžování, bruslení, jízdu na kole a kopanou), četbu a zpěv.

Čas ovšem přináší netoliko růže, vousy a vládní krize. Zanedlouho už jsem se v pohádce musel coby král dost držet, abych Plaváčka vůbec posílal pro nějaké tři zlaté vlasy děda Vševěda. Začínal jsem mít stále intenzivnější pocit, že bych mu asi měl princeznu Růženku dát co nejrychleji. Převzala tedy Lucie po Markétě i Růženku, posléze také roli ošetřovatelky v Edith a Marléne a v ansámblu i roli benjamínka, jemuž se ovšem v divadle říkává „kandrdas“. Lucie, proč Ty ses vlastně rozhodla pro tuhle náročnou a nedoceněnou profesi? Už na škole mě bavily hodiny herectví, a jak jsem ukončila studium nějak se mě to drželo, tak jsem zkusila štěstí v šumperském divadle. A bylo to složité rozhodování? Ani ne. Mám příležitost dělat to co mě baví, což je fajn. Zkoušela jsem vysokou školu, nevyšlo to a tak jsem se musela rozhodovat rychle. Už Johann Wolfgang říká, že šedá je teorie, a strom života se zelená. Jaký byl vlastně Tvůj přechod od teorie k praxi? Můj přechod byl ze začátku rozpačitý. Na škole jsem většinu hodin herectví trávila spíš zpíváním. V Šumperku mě čekalo úplně něco jiného. Činohra, tedy mluvený projev, s čímž jsem měla zkušeností jen málo. Byla jsem nadšená z možnosti dělat něco nového, ale žádný med to nebyl. Jak Tě, coby „kandrdasa“ přijal soubor? - Neproplakala’s příliš nocí? Myslím, že mě přijal dobře. Ale ještě jsme pořád v takové fázi poznávání. Mimo těch, kteří zde hrají jen v jedné inscenaci, jsi jediná do Šumperka denně dojíždějící - dá se to vůbec zvládnout? Dojíždění mi nevadí, jsem zvyklá. Akorát brzké vstávání mi nedělá dobře! Co se Ti hraje nejlíp a co spíš ne? Mám ráda takové spíš vtipné postavy. Můžu se na

Ozdobou, ba podle některých snad i předčasným vrcholem plesové sezóny v Šumperku byl letos opět divadelní ples, který rozplesal veškerá srdce i těla ve veškerých prostorech v budově šumperského divadla.

Královnou masek se stala čarodějnice, královskou skupinou byly dominové kostky, ovšem skutečným vítězem nejvítěznějším byla radost ze života.

jevišti pořádně uvolnit a pohrávat si se svou rolí, zasmát se. Nedokážu říct co se mi hraje špatně. Každý se se svou rolí musí seznámit a popřípadě se s ní poprat. Zatím jsem hrála jen vedlejší roličky a ty se mi zatím všechny zamlouvají.

Náš vzácný kolega Alfred James (Al) Pacino oslaví 25. dubna své pětašedesátiny. Srdečně blahopřejeme a věříme, že až si v našich novinách přečte svůj citát, bude určitě upřímně potěšen: „Je dost lidí, kteří přečetli bibli a říkají, že tudíž vědí všechno. Se mnou je to vlastně stejné, ...“ (konec citátu je v křížovce)

Nakonec ale vyhráli všichni. Tedy všichni přítomní. Prohrál jenom ten, kdo byl líný přijít. Takže příště určitě na shledanou! Tom Wieser

Z hereckého receptáře 28. dnes vaříme podle Hanky Tunové

Co by sis zahrála nejradši - ať už role či divadelní žánr či styl? Chtěla bych si zkusit zahrát v komedii, dál by to byl určitě muzikál. A snad bych se ještě přiklonila k té opeře, ale žádná dramatická role. Tvoje nejvyvedenější kiksy? Zatím nic k popukání. Však my se ještě zasmějem. Tak dík a zlom vaz! Měj se a směj se! Vladimír T. Gottwald (foto J. Kalabis a archiv)

Plněné lilky Suroviny: fialový lilek, slanina, šunka či klobása, česnek, cibule, strouhaný tvrdý sýr, máslo.

Co s tím: Vezmeme fialový lilek,který překrojíme napůl, čímž vytvoříme dvě

lodičky. Pro ozdobu ponecháme i stonek. Vydlabeme dřeň, kterou nakrájíme na kostičky a dusíme na pánvi se slaninou, šunkou či klobásou, česnekem, cibulkou a strouhaným sýrem. Touto směsí naplníme vytvořené lodičky. Vložíme do formy vymazané máslem a asi tři čtvrtě hodiny zapékáme. Pět minut před dokončením posypeme zbytkem strouhaného sýra. Konzumujeme i s lodičkou.

Jako přílohu doporučuji: dobré bílé, suché vínečko. Dobrou chuť!

(rtg)

foto: Z. Stejskal

Už když vyšlo najevo, že se Markéta Heidenreichová rozhodla alespoň mírně zbrzdit strmost poklesu tuzemské populační křivky, začalo být zjevné, že roli Živy zřejmě bude muset dovést k premiéře Radúze a Mahuleny jiná představitelka. Nemuseli jsme pro ni na štěstí chodit daleko, jenom do nedaleké Libiny, kde jako na zavolanou čekala Lucie.

O plesání


Z minulé inscenace Limonádového Joea v Šumperku (14. 11. 1992, režie Vlastimil Peška): Jaroslava Vysloužilová jako odborová předačka arizonských veřejných domů a Vladimír T. Gottwald coby všežravý pistolník Grimpo. (foto Eva Venosová)

Vážení návštěvníci šumperského divadla, milí přátelé, v sezóně, která právě vrcholí, v sezóně 2004/2005 jste opět prokázali, že své divadlo máte rádi, což projevujete zvýšeným zájmem o jeho představení, Pro všechny, kdo se podílejí na přípravě repertoáru a představení a jejich realizaci, je to na jedné straně krásný pocit, ale na druhé velký závazek. Postavení šumperského divadla je velice svébytné. Na rozdíl od divadel ve velkých městech, kde se o své poslání mohou dělit s řadou dalších kulturních a uměleckých institucí, je fenomén stálého divadla ve městě typu Šumperku daleko obsáhlejší Funkce profesionálního divadla se zde totiž neomezuje na pouhé vytvářeni divadelních produkcí, význam instituce je daleko širší, zahrnuje v sobě postavení přirozeného centra kulturního života ve městě. Pro příští sezónu 2005/2006 pro Vás Divadlo Šumperk opět připravuje zajímavý dramaturgický plán, s nímž se seznámíte nejlépe, zakoupíte-li si permanentní vstupenku na některou z abonentních skupin. Při zakoupení abonmá ušetříte, a ještě obdržíte představení navíc z nabídky dalších souborů v široké žánrové paletě. Podrobnou nabídku se všemi detaily obdržíte v druhé polovině dubna tak, abyste se zavčas rozhodnout. Nepochybujeme o tom, že vaše rozhodnutí bude kladné, jde jen o to, které ze skupin dáte přednost. Při tvorbě repertoáru pro následující sezónu jsme se snažili vycházet z dlouhodobé koncepce činnosti Divadla Šumperk. A zde je o co se opřít, vždyť už tehdejší Severomoravské divadlo Šumperk se zejména za legendárních „principálů“ Josefa Zajíce a Vladimíra Švabíka těšilo nejen mimořádné přízni diváků, ale také přímo obrovské pozornosti celostátní kritiky a významnému postavení na mapě českého divadelnictví. V této tradici pak pokračovalo i za ředitelů Luďka Forétka a Petra Krále. Poté, co díky obrovskému zájmu obyvatel Šumperka a podpoře vedení města v roce 2000 doslova vstalo z popela, je zde šance na tuto tradici nejen navázat, ale také ji dále rozvíjet. Divadlo Šumperk disponuje v současné době kvalitním uměleckým zázemím, což se projevilo úspěchem řady představení - jmenujme za všechny vysoce kvalitní inscenaci tak náročného titulu jako je muzikál „Cabaret“ či inscenaci „Edith a Marléne“, která se setkala s velkým ohlasem nejen na domácí scéně, ale všude tam, kde se hrála včetně skvělého přijetí při pražském hostování v rámci festivalu „České divadlo“. Na základě toho se v posledních měsících pokusilo vedení divadla vypracovat výhledový dramaturgický plán, který v horizontu několika sezón mapuje základní okruhy témat, které by divadlo mělo nabídnout svým příznivcům. Prvním je česká klasika. V této oblasti existuje v Šumperku dlouholetá tradice a pamětníci si jistě připomenou nezapomenutelnou osobnost režiséra Františka Čecha, „dobrého ducha“ šumperského divadla, který divadlu obětoval první a poslední a jehož jméno neprávem upadá v zapomnění. Pro něho byla tato oblast jedním ze základních kamenů repertoáru - navíc je to nutné vzhledem k orientaci na mladého diváka, pro nějž návštěva takového představení namnoze bývá prvním setkáním s dílem z české klasiky. Nechceme zapomínat ani na velkou klasiku světovou, komediální repertoár, stále větší popularitě se těší hudební divadlo v širokém žánrovém spektru, nu a samozřejmě pevnou součástí repertoáru jsou představení pro nejmenší diváky, bez nichž není možné si repertoár šumperského divadla ani představit. Naprosto konstantní součástí repertoáru by měla být i představení studiového typu, která umožňují bezprostřední kontakt diváka a herce a pro něž disponuje budova šumperského divadla adekvátními prostorami. Vzpomeňme při této příležitosti řady úspěšných představení tohoto typu v minulosti. Zde ovšem záleží hodně na finančních možnostech divadla.

Foto Jiří Kalabis

Směr sezóna

Příští premiéry Ano, nemýlíte se, čtete správně. Po delší době se budou v Divadle Šumperk připravovat současně dva titulynajednou. První z nich, českou premiéru Confortèsovy Zející rány, která je určena ještě pro tuto sezónu, uvede naše divadlo v české premiéře za přislíbené účasti autora již v pátek 1. dubna, se Stránského pohádkou Kašpárkovy čertoviny se budeme setkávat až v sezóně příští. Sluší se ještě dodat, že do prázdnin pak připravíme i další titul pro zahájení následující divadelní sezóny, kterým bude Limonádový Joe v režii Karla Semeráda.

Claude Confortès

Miloš Stránský a Vladimír Volf

(překlad Jindřich Veselý)

pohádka

Claude Confortès je současný dramatik, původem francouzský, významem světový, ale také režisér, teatrolog, pedagog a ředitel pařížského Centre de création contemporaine. Je autorem titulů, které slavily úspěch na jevištích všech světadílů. Od poloviny šedesátých let, kdy se zaslíbil světu divadla, již spolupracoval s Wolinskim, Taborim, Reiserem, Brookem, Strehlerem, napsal na tři desítky divadelních her (Král pitomců, Ať žijí ženy!, Nechci umřít jako idiot…), skutečně světové proslulosti pak dosáhl Maratónem (1973), u nás proslaveným zejména Schormovou inscenací (DnZ, 1984) s Ladislavem Mrkvičkou, Karlem Heřmánkem Claude Confortès a Pavlem Zedníčkem. V Zející ráně (Théâtre d’auteurs vivants Paris, 3. 11. 1998) Confortès vyzývá k opuštění pohodlného sebeuspokojení vlastními dobrými úmysly, demystifikuje víru ve správnost vlastního myšlení i konání, ve smysluplnost vlastní existence. Je to dialog s vlastní nezajizvenou ranou, která příšerně bolí. Snad je to příznak probouzení vlastního svědomí, snad přislib vykoupení... Jaroslav Kubeš, režisér divadelní i rozhlasový, také herec, nyní ČRo, z režií: Confortès: Maratón, Smoček: Piknik, Vachek: Pec, Hamlet, Kaminka: Osamělost fotbalového brankáře, Süskind: Kontrabas... Do roku 1989 získal opakovaně mnohé ceny za režii v oblasti špičkového českého amatérského divadla, v posledních letech si dělá radost pohostinskými režiemi na rozličných divadelních scénách. Již třetí desetiletí let se opakovaně zabývá také inscenováním monodramat. V šumperském divadle tak již v posledních letech nastudoval inscenace Kontrabas a Osamělost fotbalového brankáře. V současné době se nadechuje pro druhou Jaroslav Kubeš polovinu životního maratónu. René Vápeník, divadelní režisér a herec, z režií Jak je důležité míti Filipa, August August August, Goldoniáda... Účast a ocenění z národních i mezinárodních divadelních přehlídek. S šumperským divadlem poprvé spolupracoval v této sezóně nápaditou režií pohádkového titulu Tři zlaté vlasy Děda Vševěda. Oba režiséry spojuje nejen dlouholeté přátelství a spolupráce, ale i obdobný přístup k inscenované látce; úsilí o maximální pochopení autora a vstřícný přístup k hercům, jimž v rámci tématu nechávají výrazný prostor pro hereckou práci. Setkali se dokonce už i na jevišti: oba byli protagonisty evropské premiéry DouglasoRené Vápeník vy komedie The Mystery of Windy Canyon. Pánové, v Šumperku ani jednoho z vás za režijním pultíkem nepřivítáme poprvé; jak odhadujete, že se Vám tu bude pracovat tentokrát? RV: Podívej, kdybychom řekli, že špatně, tak to bych to s Pavlíkovou a Gottwaldem asi nevydržel, ne? JK: A kdybychom řekli, že dobře, mysleli byste si, že se můžete flákat. RV: Takže se shodněme na tom, že se bude pracovat. JK: Hodně! Claude Confortès je v našich krajích známý především díky Maratónu. V čem je podle vás Zející rána odlišná, a co ji s Maratónem pojí? RV: Tak společné mají především to, že je napsal stejný autor. JK: A liší se tím, že Maratón je pro tři herce, zatímco Rána jen pro jednoho. RV: Takže ji v Šumperku budou hrát dva. Proč dva? RV: Protože dva režiséři na jednoho herce by byla přesilovka. JK: A to by bylo nečestné a nesportovní. Pánové, Vy jste samá sranda, a přitom je ten text i oproti Maratónu soudím hodně závažný, neřkuli vážný. Není v tom trochu rozpor? RV: Není. JK: Vůbec ne. Opakem veselého přece není vážné! Opakem veselého je smutné. RV: A téma se nestane méně závažným, když při jeho zpracování bude sranda. JK: A ani by se nestalo o nic závažnějším, kdybychom je pojednali pochmurně. Oba jste i herci. Chtěli byste si v této hře zahrát? JK: Jistě. (ášw) RV: S tak skvělými režiséry určitě.

Miloše Stránského a Vladimíra Volfa si divadelníci spojují především s Horáckým divadlem Jihlava. Oba působili na jihlavské scéně i jako herci, první ovšem coby ředitel, druhý jako dramaturg. Mimo to se ovšem také stai autory a spoluautory řádky dramatických děl. Jedním z nich je i pohádka Kašpárkovy čertoviny, kterou uvedeme v režii Karla Hoffmanna. Karel Hoffmann (*24. 7. 1948 Litvínov), houslařská škola v tehdejší Cremoně v Lubech u Chebu – tedy mistr houslař. Angažmá v ZD Cheb, MD Zlín, SD Uherské Hradiště a teď vlastní soukromé Hoffmannovo divadlo, postupem času inspicient, herec, dramatik, Miloš Stránský režisér, od roku 1969 tedy za 36 let řada vykutálených sluhů,hostinských, ředitelů a jim podobných, česká i světová klasika, kabarety, muzikály – Biondello, Krhounek, Napoleon (pravý i ten z Farmy zvířat), Švejk, Falstaff, Čochtan a jiné Werichovské party v poslední době dokonce Petruccio ve svém výkladu Zkrocení zlé ženy, režie: od slavných Jeptišek, Limonádový Joe, Někdo to rád horké, Kdyby tisíc klarinetů, řada pohádek i těch vlastních Za službu službou, Příběh hraček a nejslavnější a nejhranější O kočičím zpívání. kromě těchto malých dětských muzikálů jeden velký Dvůr divů. Z dalších režií Sylvie, Hrátky s čertem, Ještě jednou profesore... V Šumperku Vás za režijním pultíkem přivítáme poprvé - co vás sem přivedlo? Trpělivost. Po původní domluvě na režii „Hrátek s čertem“ posléze na „Nebožtících“ je výsledkem pohádka „Kašpárkovy čertoviny“. Nakolik znáte místní divadlo a ansámbl - jak odhadujete, že se Vám tu bude pracovat? Většinu těch, které jsem znal zavál osud jinam, leč viděl jsem dost inscenací. Určitě víc než, když jsem se chystal režírovat v Liberci a dnes tam mám řadu kamarádů a tak věřím, že tady to nebude jiné, Máme přece společný cíl – dobré představení. Významný podíl mezi Vašimi režiemi mají pohádky. Dovolím si předpokládat, že je tedy nejspíš máte rád. Proč? Ti co mě znají říkají, že jsem král Herodes. Neumím si hrát s dětmi, jsou často rozmazlené a berou mi hračky, ale rád si sám hraji a Karel Hoffmann dělat pohádku je taková hra a navíc ze své dlouholeté praxe vím, že děti jsou vynikající i když nároční nic nepromíjející diváci a to mám na nich rád. To mě baví asi máme podobnou logiku a nároky. Jaké je tedy podle Vás místo pohádky v současném světě a na současném jevišti? Jednoznačně sem patří. Co je svět světem je uklidňující, že alespoň někde, někdo potrestá zlo a bezpráví. Však pozor na pohádky, ať pro děti či pro dospělé, které mylně podsouvají do vědomí lidí pocit všespásných zázraků, falešné síly, lehkomyslnosti a neodpovědnosti. Pořád by mělo platit – bez práce nejsou koláče. Máte radši hrdiny kladné či záporné? Jako divák fandím „klaďasům“ i když mnohý „záporák“ dovede pronikat pod kůži. Je v nich prostě něco co láká, ostatně proto měli, mají a budou mít vždycky šanci. Jako herec a režisér mám jednoznačně rád „záporáky“ – je na nich co vymýšlet, snaha je před divákem obhájit, je to co se dobře hraje. Hrát kladného hrdinu, zvlášť u některých autorů, je nuda a mnohdy neefektivní dřina. Co by si měl divák říkat, myslet, či jaký by měl mít pocit, až půjde z divadla po představení Kašpárkových čertovin? Ať si myslí co chce, neboť myslí-li nenechali jsme ho netečného. V případě pohádky je důležité, aby odcházel s příjemným pocitem z příjemné chvíle. Kterou roli byste si v této pohádce s chutí zahrál? Knížete pekel, protože jeho představiteli jsem slíbil, že nebude moc chodit a v jedné ruce bude mít kuře a ve druhé pohár dobrého moku. Ženatý? Rozvedený? Hobby? Ženatý a pořád s jednou, kterou postupem času formuji do manželky, manažerky a v poslední době i krejčové, zvukařky, osvětlovačky, prostě soukromé divadlo potřebuje řadu profesí. Myslíte si, že v takovémto životě je čas na hobby – jedině když přijmete za hobby život jako takový a svůj osudu běh. Asi jo. Díky a zlomme vaz! (rtg)

Zející rána (La Plaie) Kašpárkovy čertoviny Nyní již tedy ke konkrétní nabídce pro příští sezónu. Prvním titulem bude opět hra pro ty nejmenší. Po letech se vracíme k titulu Kašpárkovy čertoviny, které jejich autor Miloš Stránský upravil tak, aby více odpovídaly současnému vnímání dětského diváka. V režii Karla Hoffmanna se znovu představí populární hrdina Kašpárek, který svou chytrostí vyzraje na čerty a nejen na ně. Oblast hudebního divadla bude tentokráte zastoupena titulem z nejpopulárnějších. Po létech zavítá do Šumperka znovu hrdina bez bázně a hany, neohrožený zastánce práva a spravedlnosti Limonádový Joe, který z arizonských stepí zavítá prosazovat své ideály do města pod Pradědem. Přejme mu v jeho bohulibém konání úspěch. Jeho divadelní osudy má v rukou zkušený režisér Karel Semerád, který v Šumperku naposled úspěšně prezentoval svou inscenací Mam‘selle Nitouche. Z arizonských stepí se, přeneseme do benátské laguny, kam vás pozve režisér René Vápeník (tvůrce úspěšné pohádky o zlatých vlasech děda Vševěda). Poprask na laguně, komedie o osudech rázovitých obyvatel rybářského městečka poblíže Benátek plná laskavého humoru a vtipných situací, je jednou z nejúspěšnějších her klasika italského divadla Carla Goldoniho a šumperský soubor disponuje pro tento titul výtečným obsazením. Česká klasika bude na repertoáru zastoupena divadelní adaptací jedné z nejkrásnějších próz moderní české literatury Krysaře autora Viktora Dyka. Tato úchvatná báseň v próze, středověký baladický příběh o „krysaři z Hammeln“ láká stále k novým a novým zpracováním a pro šumperské divadlo se tohoto úkolu ujal režisér Michael Junášek spolu s dramaturgem Mojmírem Weimannem a hudebním skladatelem Dárkem Králem. Samozřejmě, že v nabídce na sezónu 2005/06 nebude chybět ani oblíbený titul komediální. Zkušený a Šumperku věrný režisér a překladatel Jaromír Janeček pro nás připravil výtečnou anglo-francouzskou komedii autorské dvojice Home-Sauvajon Kachna na pomerančích, hru plnou vtipu, břitkého anglického a rozkošného francouzského humoru. Prostě, máme se na co těšit. A jak už jsem naznačil výše, pokud bude možnost, uvažuje se i o realizaci titulu „klubového charakteru“. V úvaze jsou některé velmi zajímavé tituly francouzské provenience, které svým typem a charakterem k takovémuto typu inscenace přímo vybízejí. Samozřejmě, že úvahy jdou i do sezón dalších. „Pro futuro“ - jak se latinsky říká - se diskutuje například o některé z komedií populárního „plzeňského Moliéra“ Antonína Procházky. V hudební oblasti je v okruhu zájmu oblast tzv. prvorepublikové divadelní a filmové tvorby, bylo by dobře, kdyby se na jevišti šumperského divadla objevila některá z her moderní americké dramatiky, například z díla Tennessee Williamse či Woodyho Allena, existuje dlouhodobý zájem o Vančurovu Markétu Lazarovou, z dětské tvorby se vedou úvahy o některém z nejpopulárnějších titulů z této oblasti jako je například Pyšná princezna. To je ovšem hudba budoucnosti - i když zase ne tak daleké, a divadlo, jak s oblibou říkal významný český režisér Evžen Sokolovský, není sprint, ale běh na dlouhou trať. A takový běh se musí připravovat dlouho a velmi koncepčně. Nejde jenom o výběr titulů, ale o složení souboru, výběr režisérů (v současné době například probíhají jednání s Janem Novákem, Zdeňkem Černínem či pro šumperské divadlo tolik přínosným Davidem Drábkem). Je to velká suma problémů, které je třeba věnovat se naplno a maximálním zaujetím. A tak, milí diváci, držte palce uměleckému souboru Divadla Šumperk s.r.o. v čele s jeho šéfem PhDr Oldřichem Svozilem a popřejte jim to tradiční herecké „Zlomte vaz !“ Na Vás, na Vaší přízni bude hodně záležet, aby stálé profesionální divadlo v Šumperku nebylo jenom vzpomínkou, ale fungovalo jako aktuální inspirující současnost. Přeji Vám spoustu krásných zážitků v Divadle Šumperk! Upřímně Váš

Mojmír Weimann

externí dramaturgický spolupracovník Divadla Šumperk s.r.o.

Naše internetové stránky: www.divadlosumperk.cz

Režie: Dramaturgie: Scéna a kostýmy: Hudba: Hrají:

Jaroslav Kubeš a René Vápeník Mojmír Weimann Ilja Hylas Otakar Votýpka Bohdana Pavlíková a Vladimír T. Gottwald

pr emiéra za účasti autora 1. 4 . 2005

Osoby a obsazení

Kašpárek Honza Dratvička, švec Hostinská Kníže pekel Papundekl Perpentykl Muzikanti

pr emiéra: 3. 9 . 2005

Lucie Réblová František Mitáš Petr Komínek Olga Kaštická Jiří Konečný Zdeněk Stejskal Alexandr Stankuš Miroslav Jílek ml. Jiří Urban


Bohdana Pavlíková (Lara Croft) a Petr Stach (polský vlastenec Mankiewicz jako letuška) - foto jpk

V šumperské inscenaci Tylovy hry všichni herci hrají i zpívají

V Citadele přes půlnoc s divadelními blázny Premiéra Žabikuchu Davida Drábka končila v bytovém divadle o půl druhé v noci

Herce od Ostravy (Bernášková), Šumperka (Pavlíková), Hradce (Novotný) až po Brno (Müllerová), Vídeň (Richterová) a Prahu (všichni ostatní) nalákal divadelní blázen k pohledání David Drábek do svého Žabikuchu. Premiéra se uskutečnila minulé pondělí ve 23 hodin (!) v pražské Citadele ve spolupráci se společností Martina Učíka. Pestrá směsice herců se scházela dlouho. Uvedení textu, se kterým se Drábek - spolu s Darkem Králem duše nedávno olomouckými radními udušeného Studia Hořící žirafy - marně pokoušel získat magistrátní grant do Divadla Komedie, se několikrát odkládalo.

Proti všemu protivnýmu...

Foto Jiří Kalabis Foto Jiří Kalabis

Bohdana Pavlíková, ale i ostatní zasluhují pochvalu za odvahu i výkon. Herecky se dařilo především představitelce hlavní role Olze Kaštické, která vložila do své postavy kus hluboké psychologie, a také jejímu partnerovi Petru Královi, jenž se snažil takto obohatit běloskvoucí charakter šikovatele Sekáčka. František Mitáš jako Marjánčin syn prokázal, že umí artikulovat i zpívat, Bohdana Pavlíková si s chutí zahrála osmnáctiletou a Stanislav Waniek dojemně starého učitele. Petr Komínek působil v úloze zemana Zápolského nepochopitelně strnule, ačkoliv se mu nabízelo několik dramatických scén, v nichž se mohl ukázat v zajímavé psychologické rozpornosti. Pár slov o režisérovi. Jaromír Janeček, který už pár let není kmenovým pracovníkem divadla a režíruje v Českých Budějovicích, Jihlavě, Praze a jinde, ale věnuje se i překladům současných

francouzských dramat, stále se Šumperkem spolupracuje. Tuto inscenaci vede dynamicky, s ostrými proměnami, a pokud text dovolí, bez sentimentálních akcentů. Aktualizační části, jež měly směřovat i k tématu úlohy žen ve válečných událostech, nijak zvlášť nevypichoval, a udělal dobře. Stačí, když se o tom hovoří v tištěném programu. Uvedení Tylovy hry v modernizovaném pojetí je součástí orientace šumperského divadla na masového diváka. To je zcela legitimní snaha a cesta k přežití a možná rozvoji regionálních divadel vůbec. Nevylučuje to však ani repertoár vyšší kategorie. V Šumperku se úspěšně hrály náročné tituly - Shakespeare aj. a obecenstvo by je i nyní jistě přijalo. A programy by se mohly tisknout tak, aby je mohli číst i diváci se slabším zrakem. Petr Klen MF DNES, 18. 1. 2005

Foto Jiří Kalabis

Šumperské divadlo uvedlo hru Josefa Kajetána Tyla Paní Marjánka, matka pluku. Jde však pod označením muzikál a jako autoři jsou uvedeni Tyl, Petr Rezek a Marie Procházková. Český klasik dodal před 160 léty základní příběh, Procházková jej aktualizovala a Rezek napsal hudbu, oba pak i texty asi dvaceti písní. Vzniklo tak dílo, které svým prostinkým dějem o lásce šlechtice a obyčejné vesnické dívky, jež pak na dvacet let zmizí i s právě narozeným synkem jako markytánka v pěším pluku a na závěr se s milým setkává, lidsky dojímá. Snad proto, že Tyl jej ukončuje šťastně na rozdíl od desítek podobných v romanticky sentimentálních dobách evropské literatury. A taky proto, že jej realisticky zasazuje do válečného utrpení, jímž čeští lidé procházeli ve službách rakouské monarchie. Klasik sice napsal figury jednoznačně, ale zároveň rozehrál umně jak milostné vztahy a jejich peripetie, tak i vztahy diktované zlobou, závistí a ziskuchtivostí, jež panují mezi lidmi věčně. A tu se vyskytla možnost aktualizace: potomci původního příběhu se ocitají uprostřed bouřlivého procesu kapitalistických proměn v Čechách právě s projevy dávných lidských nectností, ale také uprostřed událostí v Kosovu, jež dodávají hře vyhroceně protiválečný ráz. Výsledek? Někteří to přijímají jako hru - varování, někteří jako nesourodý hybrid. Přikláním se k druhému názoru. V mnohém to zachraňuje Rezkova působivá a svěží muzika několika současných žánrů. Jen někdy se její intonace neshodují s náladou chvíle, ale možná chtěl skladatel překlenout sentimentalitu některých scén dynamickými rytmy. Tak vznikl muzikál. Vždyť i Tyl přece zařazoval do svých her písničky. Zvláštností inscenace je zapojení celého souboru do interpretace písní, a ještě větší zvláštností je skutečnost, že herci tu nezpívají špatně. Nejen osvědčené zpěvačky, jako je Olga Kaštická nebo

Každá velká osobnost, pokud má jen trošku pikantnější či dobrodružnější život, se dříve nebo později stane námětem nějaké knihy, filmu či dokonce divadelní hry. Když se pak taková hra inscenuje, inscenátoři doufají, že díky ní tato nenahraditelná osoba znovu ožije. Jenomže zpravidla ožívají jen chabé náhražky, plagiáty či trapné pokusy. Myslím však, že dvojice Edith Piaf a Olga Kaštická - její šumperské znovuvzkříšení z inscenace hry Évy Pataki Edith a Marléne - je dvojicí vyrovnanou. Tedy ve zpěvu a charisma na scéně určitě. Jen co se Olga Kaštická objeví v civilu, ta tam je ona divoká bohémka z Paříže. Před námi stojí milá a snad trošku i plachá herečka.

Pražské publikum mohlo Edith (tedy tu šumperskou) vidět v rámci přehlídky „České divadlo“ ve Švandově divadle. Pravda, nebyla sama. Spolu s ní zde byla i Marléne Dietrich - v šumperském vydání Bohdany Pavlíkové, a všichni, kdo Edith na její cestě životem pomáhali nebo podráželi nohy. A tak jako v živo-

tě, i zde se vše točilo kolem Edith. I zde zůstala Marléne, byť čnící do výše, ve stínu drobného vrabčáka z předměstí. I když poslední píseň patřila Marléne, pro mne vše skončilo smrtí Edith a v uších mi zněla slavná píseň Non, je ne regrette rien, která jediná zazněla ve francouzštině, v opravdu dokonalém podání takřka k nerozeznání od originálu. V tu chvíli jsem zalitoval, že se všechny písně nezpívají francouzsky. I když jsem si rád poslechl kvalitní české překlady Jiřího Dědečka, ve francouzském zpěvu bylo cosi víc. Cosi víc z Edith, víc atmosféry a krása zvonivého jazyka, který snad byl stvořen pro tyto písně. Hra ani představení však není pouze o zpěvu. Sledujeme Edith na její cestě z ulice (tedy aby nebylo špatně chápáno - z pozice pouliční zpěvačky), přes zpívání v baru, až po velká světová turné. Sledujeme její lásky, smutky a návyky i zlozvyky. Její osud, který Sacha Guitry popsal takto: „Měla život tak smutný, že se zdá až příliš krásný na to, aby byl pravdivý.“ A přece byl, a pokud u divadla někdy hovoříme o pravdě, jako o tom, co nás láká - uvěřitelnost příběhu, výkonů a všeho kolem, tak toho Šumperští dosáhli. A tak dokud nebude možné cestovat časem, můžete si jet vychutnat písně Edith Piaf do Šumperku. Ona i celý její život zde znovu ožívají a můžete jej prožít i vy.

Jelena Malostranská ČRo, 18. 02. 2005

Pondělní premiéru málem zrušila chřipková smršť v hradeckém Klicperově divadle. Lubor Novotný (představitel kruté a lidožravé Tašman Dríly) musel na mateřské scéně zaskakovat za „umírající“ a stihl to až po začátku představení. Naštěstí nemá první ani druhý výstup... I tak končil Žabikuch, drábkovský Excalibur, chvilku před půl druhou. Radost by měla paní Chramostová. První část se s půlstovkou diváků odehrává v pokojíku asi tak 5x6 m, druhá - vesmírná - se stěhuje s Vladimírem Remkem, hledačem kouzelného velenože ve tvaru nožíku-rybičky, do sklepení. S Remkem (Kryštofem Rímským), proměněným posléze na Remeke, dobro vítězí tak napůl, ale hlavní zloduch, metrosexuál Sowchozz (Rostislav Novák) a jeho amerikánsko-arabská kohorta jsou díky stejně karikovaným zástupcům zemí semknuté střední Evropy na hlavu poraženi. Drábek do textu vkomponoval gejzír gagů a nápadů, jak jimi hýří ve svých hrách (Jana z parku, Akvabely, Kosmická snídaně, Švédský stůl, Sofiina předvolba atd.) a brilantních surreálně politických kabaretech (Vařila myšička myšičku, Kostlivec v silonkách, Kostlivec - vzkříšení...). Žabikuch je sarkastickou snovou směsicí, zarputile hájící intelekt člověka stojícího proti zbraním hromadného ničení: jimi jsou současné pokleslé komiksy, primitivní četba a televizní oblbováky od akčních a mozky z hlav vymývajících blábolů až po výživné scifiády a telenovely.

Jak zabíjet divadlo

Že se v inscenaci najde místo i pro naši radostnou přítomnost na cestě k ještě světlejším zítřkům -jednou pod ochranou modrých ptáků, podruhé v dešti rudých třešniček, potřetí s otepí růžovoučkých růžiček nebo pro změnu pod hřejivě černou kutnou, vždy ale po boku berdychovských komand a jejich řídících orgánů napříč černými dírami tunelů našich potěmkinovských představ o rozkvětu národa -není snad třeba podotýkat. Na premiéře nemohlo všechno fungovat stoprocentně. Byla to ale Drábkova smršť autorské a režijní invence, chuti dělat aktuální divadlo. Radnice v Olomouci i v Praze se mu odměňují po svém: Drží si ho od těla. Oč „lehčí“ to měly generace studiových scén od 60. do 80. let. Jejich třídní nepřítel jim dotace neodpíral. Trh nové generaci trhle ano.

Jiří P. Kříž

Právo, 1. 3. 2005


Hosté v Divadle Šumperk

Slezské divadlo Opava

Carlo Goldoni: Sluha dvou pánů

Klasická komedie s osvědčenými „lazzi“ v režii Zdeňka Černína, v roli Florinda Jakub Stránský a jako Truffaldino Petr Vaněk! - Dodávat nic netřeba - to se musí vidět!

Čtvrtek 17. 3. Nebožtíci přejí lásce 19.00 komedie

aneb Pejskohrátky se zvířátky

Sobota 19. 3. Pejskování 15.00 (pohádky - Agentura GONG)

Divadelní studio Šumperk

Jak Kašpárek s pantátou Škrholou vysvobodili princeznu a s kozlem Bobešem prohnali v pekle všechny čerty, zneškodnili čarodějku Nosobradu a přivedli princeznu Jasněnku do náruče prince Jaromíra.

Vlasta Průchová

hostem 3. Jazzového podvečeru v šumperském divadle

Dne 20.března 2005 v 18:30 se v šumperském divadle uskuteční již třetí tradiční Jazzový podvečer. Tento, na nějž si mladá kapela Teens jazzband Velké Losiny pozvala legendární zpěvačku Vlastu Průchovou, bude v pořadí již třetí. Pro připomenutí těch minulých koncertů uvádím jména zpěváků Ladi Kerndla a Evy Emingerové. Letošní Podvečer, který bude opět moderován úžasným Vladimírem T. Gottwaldem, bude výjimečný především tím, že Vlastu Průchovou doprovodí její kapela Swinging Q, složená ze světově proslulých hudebníků (Zdeněk Zdeněk - piano, Vít Fiala - kontrabas, Miloš Bílek - saxofon). S nimi si zaimprovizuje i J.“Bažík“ Pavelka. Ten jistě není neznámý návštěníkům šumperského H – clubu, kteří zde dne 26.února 2005 zhlédli koncert Teens jazzbandu, jehož hostem byl kromě skvělého kornetisty Boba Zajíčka i výše jmenovaný zpěvák a trombonista. Vážení příznivci jazzu, jste srdečně zváni na 3. Jazzový podvečer! Iva Chomiszaková I tentokrát bude v den premiéry 12. března v divadle zahájena výstava. Na této se pod názvem

Hudba a sny v divadle

setkáme s tvorbou dvou šumperských výtvarníků. S obrazy a grafikou Jaroslava Mináře (člen Unie výtvarných umělců ĆR) a s dřevěnými sochami Antonína Suchana (člen Akademie výtvarných umělců ČR).

Důležité upozornění pro předplatitele:

Vzhledem k tomu, že inscenaci Zející rána budeme uvádět v sále na Hrádku s menší kapacitou hlediště, budou abonentní skupiny rozděleny. O termínu Vašeho představení Vás uvědomíme, informovat se můžete také v náborovém oddělení divadla.

Noviny

Na všechna představení Divadla Šumperk (včetně abonentních skupin) jsou zbylé vstupenky volně v prodeji.

Předprodej

v pokladně divadla ve všední dny od 15 do 17 a hodinu před začátkem představení.

Telefonická rezervace: 583214061, kl. 21

Objednávky pohostinských představení: Helena Pokorná, telefon: 583214061, kl. 28

mailto: info@divadlosumperk.cz

PREMIÉRA hostujeme v Jeseníku R+D

Neděle 20. 3. 3. Jazzový podvečer mimo 18.30 tentokrát s Vlastou Průchovou předplatné Středa 23. 3. Nebožtíci přejí lásce 17.00 komedie

hostujeme v Mohelnici

Čtvrtek 24. 3. Nebožtíci přejí lásce 17.00 komedie

S

Pátek

25. 3. Cabaret 19.30 muzikál

mimo předplatné

Pátek

1. 4. Zející rána 19.30 monodrama pro dva herce

P/1

Středa

6. 4. Zející rána 17.00 monodrama pro dva herce

G/1

Čtvrtek

7. 4. Radúz a Mahulena 11.00 básnická a hudební poema

vyabonováno

7. 4. Paní Marjánka, matka pluku 17.00 muzikál

mimo předplatné

8. 4. Tři zlaté vlasy děda Vševěda 10.00 pohádka

vyabonováno

8. 4. Cabaret 19.30 muzikál

mimo předplatné

9. 4. Nebožtíci přejí lásce 19.30 komedie

S

FESTIVAL MILOŠE MOVNARA

Veselé příběhy pejska Macíka a jeho kamarádů i s „pejskovacími písničkami“.

všem našim čtenářům, pokud jsme je snad v minulém čísle mystifikovali informací, že muzikál Edith a Marléne má 18. ledna derniéru. Naprosto mimořádný zájem o toto představení vedl divadlo k tomu, že inscenace zůstává i nadále na repertoáru. Pokud si tedy včas zajistíte vstupenky, můžete nevšívit už představení ve středu 20. dubna a těšit se smíte i na představení na nádvoří losinského zámku v úterý 5. července 2005.

Sobota 12. 3. NEBOŽTÍCI PŘEJÍ LÁSCE 19.30 komedie

Agentura GONG Olomouc

PEJSKOVÁNÍ

Omlouváme se

Zveme Vás do divadla

Pátek

Sobota

cca 22.00 vyhlášení výsledků Ceny Miloše Movnara

Středa 13. 4. Zející rána 19.30 monodrama pro dva herce

A/1

Čtvrtek 14. 4. Nebožtíci přejí lásce 17.00 komedie

G

Pátek

P/2

15. 4. Zející rána 19.30 monodrama pro dva herce

Sobota 16. 4. Nebožtíci přejí lásce 19.30 komedie

F

Úterý

G/2

19. 4. Zející rána 17.00 monodrama pro dva herce

Středa 20. 4. Edith a Marléne 19.30 muzikál

mimo předplatné

Pátek

P/3

22. 4. Zející rána 19.30 monodrama pro dva herce

Neděle 24. 4. Jak Kašpárek s pantátou... 15.00 (pohádka DS Šumperk)

mimo předplatné

Pátek

B/1

29. 4. Zející rána 19.30 monodrama pro dva herce

Sobota 30. 4. Sluha dvou pánů 19.30 (komedie SD Opava)

P

změna programu vyhrazena

Reg. č. MK ČR E 10829. Vydává Divadlo Šumperk, s.r.o., Komenského 1, 787 46 Šumperk, ( 583214061-2). Šéfredaktor Vladimír T. Gottwald, z divadla redakce: Zdeněk Stejskal, Bohdana Pavlíková, Ferdinand Appl. Tisk GRAFOTYP Šumperk, realizace Pavel Osladil. Uzávěrka 10. 3. 2005. Číslo redigoval -rtg-.


Noviny z divadla 60