Page 1

Vydává Divadlo Šumperk, s. r. o. - sezóna 2004-2005 - ročník třináctý - číslo 59

Nov iny z divadla

foto: Jiří Kalabis

Prodejní cena 10 Kč (pro propagační účely zdarma)


něji na orientální tanec, kterému jsem se již v minulosti věnovala. Přitahuje mne svou osobitostí, originálností, ženskostí a prostorem vyjádřit se podle momentální nálady. Podepsala jsem smlouvu s agenturou Aisha, a stala se jejich lektorkou a tanečnicí. Byla jsem zkontaktovaná skupinou Saltatio Vitae věnující se historickým tancům a vystupující na tuzemských, zahraničních akcí, konaných hlavně na hradech a zámcích a začala s nimi vystupovat. Podařilo se mi projít konkurzem na menší roli v televizní inscenaci pana režiséra Dušana Kleina s názvem Žil jsem s cizinkou. Natočila jsem dvě reklamy. Spolupracovala jsem s Českou televizí na pár dokumentárních pořadech, v režii Jana Nováka. A protože jsem divadelní svět začala vnímat hlavně jako koníčka, zábavu, mimo své herecké dráhy se snažím prosadit i v oblasti obchodu, businessu, přesněji pracuji pro vydavatelství COT Media, vydávající časopisy určené pro cestovní ruch. Při tomto každodenním kolotoči mi sice nezbývá čas na rodinu a rodinný život, ale zatím si nestěžuji a jsem ráda, že prožívám svůj život naplno. A protože je o Vás také známo, že se věnujete i okultním vědám, zeptám se ještě jestli nám zkusíte prozradit, jaký pro nás bude ten nastávající rok 2005? K okultním vědám-přesněji k runám a čarodějnickým praktikám se obracím jen v dobách, kdy je mi nejhůř. Žádám o rady, o nový pohled na problém, který mne zrovna trápí. Proto Vám můžu poradit jen zkušenosti, které mi tato sezení přináší. Snažte si zachovat klidnou a čistou hlavu, buďte pozitivně naladěni a vždy se na svět usmívejte. Uvnitř sebe si noste vědomí, že to co je pro Vás a Váš osobní vývoj dobré, si k Vám cestu vždy najde. Do Nového roku Vám tedy přeji spoustu lásky, zdraví, štěstí a radosti. Inu, Vám taky! - Kéž by se zadařilo! Díky a zlomte vaz! Vladimír T. Gottwald

Na kulturní frontě klid...

I letos bude v rozpočtu ministerstva kultury chybět opět o něco víc k tomu, aby částka dosáhla jednoho procenta ze státního rozpočtu, obvyklého v Evropě. Podle doyena sociálně demokratických vlád, ministra kultury Pavla Dostála, dosud žádná česká vláda neměla odvahu tento objem do kultury investovat. „V Maďarsku a Polsku se tomu už přiblížili, my se naopak vzdalujeme,“ konstatoval koncem minulého roku v Lidových novinách Dostál, který dosažení tohoto cíle slibuje již šest let. Letos tak zřejmě podíl výdajů na kulturu po odečtení částky určené církvím poprvé v historii České republiky klesne až pod 0,6%. Mnohdy neřešitelným problémem se v kulturních institucích stala i mzdová situace. Vláda sice vloni o deset procent zvýšila základní tarify, leč nechala už na městech, kde najdou prostředky na jejich pokrytí. Mnohde volné finanční zdroje nebyly, a lidé v regionálních uměleckých tělesech našli na výplatních páskách v nejlepším případě o něco vyšší základ, o stejnou sumu však nižší osobní ohodnocení. Tento problém pohříchu šumperské divadlo nemá - vzhledem k tomu, že transformací předběhlo o několik let divadla ostatní, se jej zvyšování tarifů již pár sezón netýká. Zato se na druhé straně stává terčem poněkud specifické interpretace autorského zákona ze strany jiných státních úředníků. Stínová ministryně kultury ODS Miroslava Němcová konstatovala už loni v červnu patrný pokles procenta hrubého domácího produktu, které jde z rozpočtu na kulturu. „Ministerstvo také několikrát nechalo zcela bez prostředků regionální divadla nebo symfonické orchestry,“ uvedla Němcová. Dlužno však Ministerstvu kultury přiznat, že v uplynulém roce v rámci svého „Programu státní podpory“ podpořilo i Divadlo Šumperk, byť nakonec částkou 3-5krát nižší než ostatní srovnatelná divadla. Ministr kultury, jemuž zajisté přejeme, aby se svým onemocněním svedl vítězný souboj, považuje za jednu z příčin krušného finančního postavení kultury skutečnost, že umělecká veřejnost je natolik atomizovaná, že neumí ani vytvořit vlivnou lobby. Tom Wieser (s použitím materiálů ČTK a MK ČR)

V divadle si přeji potkat příběh, emoce a herce, a nikoli křížovku pro intelektuály. Pokud bych chtěl luštit křížovku, nepůjdu do divadla, a vezmu si nedělní Timesy.“ (Herbert Lom)

Z hereckého receptáře 27. dnes vaříme podle Miroslava Jílka ml.

Nejmladší člen technického personálu, kterého mohou diváci zaregistrovat i jako příležitostného herce, nezapomenutelný byl např. jeho seržant Dopple v inscenaci Harold a Maude, či roztomilý bezzubý rarášek v Hrátkách s čertem

ŠUMAVSKÁ TOPINKA ZPOD JESENÍKŮ Připravíme dvě pánve - na první dozlatova osmažíme libovolný počet krajíců chleba, na druhé umícháme vajíčka se špetkou soli, papriky a bazalky. Počet vajíček je přímo úměrný počtu topinek - tedy 1:1. Topinky potřeme (dle choulostivosti žaludku) česnekem, naklademe na ně vajíčka, navrch nastrouháme tvrdý sýr Eidam (pro rozmanitost chutí třeba i kousek Nivy). Na závěr ozdobíme celé dílo pár kapkami kečupu. Dobrou chuť! (bp)

foto: <wam>

foto: Lubomír Maštera

Skok do Cabaretu!

je pro mne herecky velmi zajímavé hrát stejnou postavu a přitom úplně jinak. Je to jakobyste vzali jedno narozené dítě a dali je na výchovu k úplně odlišným rodičům. Každá slečna Kostová měla jiné zázemí, jiné trable a nakonec i jinou visáž (v Jihlavě jsem měla zrzavou paruku :-). Je vcelku logické, že jste už v divadle hrála několik rolí, které jsou v Šumperku známy v podání jiných hereček. Mimo slečny Kostové třeba i Camolettiho Jeanine (u nás B. Pavlíková), ne zcela zvyklé ovšem je, že jednu roli máme společnou i my dva, byť moje se v Confortèsově Maratónu nejmenovala Julie, ale Jules Nerval. Kolik jste takhle naběhala? To je veselé. Když jsem studovala v posledním ročníku na konzervatoři, zůstaly jsme jen tři „ženské“ a je málo divadelních her určených výhradně pro dámskou část souboru, anebo se stále na jevištích opakují ty samé. My jsme chtěli něco originálního, a tak na to můj ročníkový profesor Josef Novák Wajda přišel. Maratón, který je původně napsán pro tři muže, se foto: Lubomír Maštera přepsal do rodu ženského. Samotná hra popisuje osudy, myšlenkové pochoEva Jízdná (* 18.4.1979 ) vystudovala hudebdy, přání, cíle, tří maratónských běžců-běžkyň, ně-dramatický obor Janáčkovu Konzervatoř a neboť člověk bez ohledu na pohlaví je tvor v Ostravě, už při studiu hostovala v Divadle ambiciózní, vítězství a, úspěchuchtivý, myslím Petra Bezruče v Ostravě, ve Slezském divadle, si, že to nebyl takový problém. V představení se pak v angažmá v divadlech v Chebu, a Jihlavě, celou dobu běhá, takže naše zkoušky bych spíše hrála mimo jiné Julii Nerval v „dámské verzi“ přirovnala k tréninkům vrcholových sportovců. Confortèsova Maratónu, Helenku ve Slaměném Nezávidím jim. klobouku, Jeanine v Camolettiho komedii Na správné adrese, Helenu ve Snu noci svatojanPočátkem dubna uvedeme v Šumperku ské, královnu Annu Rakouskou v Dabadieho v české premiéře ConfortèD’Artagnanovi a v Horáckém divadle v Jihlavě sovu novinku „La Plaie“. také slečnu Kostovou v muzikálu Kabaret. NaPřestože je to autor velice štěstí, protože když se Markéta Heidenreichová, specifický, bývá jeho tvorba šumperská představitelka slečny Kostové, rozvelice úspěšná, ačkoli se diváhodla rozšířit počet lidstva na planetě a musela kům zrovna nepodbízí. Čím si už občas na svá vystoupení rezignovat, začala myslíte, že se mu to tak daří? občas Eva Jízdná hrát tuto roli v Šumperku. Myslím si, že je to kvalitní Smekám před Vámi, že jste do šumperské autor, který dokáže upoutat inscenace naskočila takřka přímo z vlaku, svým jemným humorem a vlastně bez zkoušky. Jak se Vám napoprvé a hlavně tématem, o kterém (a zajisté i později) podařilo do ní včlenit, a jak si ze začátku člověk myslí, že se Vám hraje? s ním nemá nic společného, ale jeho postavy přinášejí vždy Musím Vám dát za pravdu, jednalo se opravpoznání sebe sama a odhalují du o naskočení do rozjetého vlaku. Šumperské v nitru člověka vlastnosti, divadlo se mi ozvalo z hodiny na hodinu a když které si málokdo z nás dokáže se na mne ze sluchátka hrnulo slovo „záskok“, v běžném životě přiznat. v první chvíli jsem nevěděla co odpovědět. Roli slečny Kostové jsem totiž naposledy hrála O Vás víme, že máte v lednu 2004 (tzn. více než před půlrokem) ve mimo divadla i další aktivity. Vinohradském divadle v Praze, kde jsme měli Absolvovala jste kurs pro s Horáckým souborem derniéru. Ale protože modelky a modelky později mám ráda adrenalin a tudíž i záskoky, kývla i vyučovala, účinkujete ve jsem. Až ve vlaku jsem zjišťovala, že máte jinou filmech i reklamách, vyučuúpravu textu, v závěrečné písni úplně jiná slova jete břišní tanec... Co děláte a tak jsem se vrhla po hlavě do přeučování. a chystáte právě teď? Ráda bych touto cestou hlavně poděkovala celéJsem pověrčivá a život mu šumperskému souboru, který se mne snažil mne naučil neříkat věci dopodržet a všemožně mi pomáhal. předu, takže zkusím zrekapiEvičko, v čem jsou podle Vás obě tyto intulovat rok minulý. V únoru scenace Kabaretu odlišné - pochopitelně mimo 2004 jsem se rozhodla odejít toho, že v Šumperku se píše jako Cabaret? ze stálého angažmá v Horáckém divadle v Jihlavě a pustit Kabaret a Cabaret jsou dvě naprosto rozdílse na nejistou dráhu - na né divadelní inscenace. Mají úplně jiné režijní, volnou nohu. Začínala jsem herecké pojetí. Dokonce se ani nedá říct, která úplně od nuly. Soustředila je lepší, v každé oceňuji něco jiného. Ale určitě jsem se hlavně na tanec. Přes-


Jak dobýt Šumperk?

Byl jsem požádán, abych něco napsal o našem ochotnickém souboru a jeho chystané premiéře 28. ledna. V letošní sezóně se souboru, fungujícího doposud pod hlavičkou Divadelní studio Šumperk, plně ujalo Divadlo Šumperk. Ředitel divadla pan Oldřich Svozil vyšel maximálně vstříc nezbytným potřebám k fungování amatérského divadelního ansámblu. Ať už mluvíme o možnosti zkoušet v prostorách divadla, zapůjčení kostýmů či umožnění výroby kulis v dílnách divadla. Za to mu patří náš veliký dík, a nejen jemu. Jde o všechny složky umělecko-technického provozu našeho divadla, které nám ochotně pomáhaly a pomáhají dál (vedoucího provozu, kulisáky, garderobu, rekvizitářku, krejčovnu, dílny, propagaci, nábor a také kolegy z uměleckého souboru). Bez všech těchto lidí bychom asi stěží mohli uskutečnit naši chystanou premiéru inscenace

Jesenická fauvistka Lenka Baluchová Styl malby mladé výtvarnice nejlépe charakterizuje výtvarný termín „fauvismus“.Tento termín byl poprvé použit v Paříži roku 1905 a charakterizoval explozivní barevnost vystavených děl. Označení „fauves“ (divocí, nebo šelmy) se ujalo a označilo fauvismus jako umělecký směr, zaměřený proti tonálnímu malířství a proti impresionismu. Proti malbě držené do té doby v temných odstínech staví čistou koloritu. Každý autorčin obraz se odvíjí od sytosti a čistoty barev a každý její nový obraz je optickou senzací, vzbuzující vibrace ve vědomí a podvědomí diváka. Její tvorba nespočívá v konkrétnosti předmětů, nebo zachycení skutečnosti na plátně, ale v barevnosti prostoru, který zaujímají těla, stavby, předměty a proporce. To vše je součástí výrazu. Tak jak je neuchopitelné a mnohostrunné znamení vzdušných blíženců, ve kterém se Lenka Baluchová narodila, jsou v konkrétním okamžiku neuchopitelné její obrazy, hlásící se k zářivosti a čistotě barev a formy. Výtvarné nadání a vzdělání získané na Škole uměleckých řemesel uplatňuje výtvarnice ve své práci, kterou je tvorba webových stránek. Dopřejte si tu malou chvíli zastavení se ve shonu obyčejných dnů nad obrazy, jejichž barevné vibrace Vás letně naladí a donutí přemýšlet nad relativitou věcí viděnou očima nadějné umělkyně. Divadlu Šumperk patří poděkování za podporu a prezentaci tvorby mladých začínajících umělců. dr. Tomáš Rybnikár

Zdeněk Stejskal

Divadelní studio mladých při Divadle Šumperk foto: Zdeněk Stejskal

Kdokoli, kterou poprvé uvádíme plně pod hlavičkou Divadelní studio mladých při Divadle Šumperk. Připravili jsme pro ně i pro všechny naše diváky, myslím si, velmi zajímavé a netradiční představení. Hra KDOKOLI od středověkého anonyma je svým způsobem „hrou o každém z nás“. Každý, ať dříve nebo později, bude jednoho dne povolán Bohem, kterému bude muset složit své účty z tohoto života. Každého z nás tak navštíví záhadná osoba, která se nám představí jako Smrt a my podstoupíme cestu ke svému hrobu, stejně tak jako to v naší inscenaci postihlo hlavního hrdinu Kohokoli, kterého hraje Alexandr Stankuš. Naše inscenace ukazuje jednu takovou cestu k Bohu, všechny její útrapy i radosti. Původně je tato hra napsaná jako moralita lidem, určitá snaha přesvědčit diváky o nutnosti a povinnosti jejich víry v Boha. V žádném případě to ale není náplní naší inscenace. Nechceme moralizovat, díváme se na celý příběh z pohledu lidské duše. Zamýšlíme se nad tím, jak se člověk mění při cestě hledání sama sebe. Do jaké míry se nám to podařilo se můžete přijít podívat 28. ledna, kdy je premiéra, nebo v reprízách 2. února, 2. března a 4. března vždy v 19:30. A ještě jednu perličku pro vás máme připravenu. Celé představení se odehrává pro diváky ve velmi netradičním prostředí. Je pro vás všechny připraveno sezení přímo na jevišti našeho divadla. Z tohoto důvodu je možné na každé představení pustit jen omezený počet šedesáti diváků. Budeme se na vás těšit.

středověký anonym

KDOKOLI

překlad Pavel Drábek režie Zdeněk Stejskal kostýmní spolupráce Ilja Hylas hudba Michael Nyman skladba Memorial

hrají Kdokoli Alexandr Stankuš Smrt Johana Jančaříková Přátelství, Jmění, Síla Lucie Polišenská Matka, Jmění, Rozum Pavla Kubíčková Žena, Jmění, Pět Smyslů Karolína Bendová Jmění, Krása Dobré Skutky Poznání

Zdeněk Štěpánek Jiří Tyšlic Simona Bojková

„Foto Jiří Kalabis“

Není-li uvedeno jinak, je autorem většiny fotografií v Novinách z divadla Jiří Kalabis Osvětimany - Horní Paseky 198, 687 42 Telefon: 777172374 mailto: dtp@s5.cz

Na všechna představení Divadla Šumperk (včetně abonentních skupin) jsou zbylé vstupenky volně v prodeji.

Předprodej v pokladně divadla ve všední dny od 15 do 17 a hodinu před začátkem představení.

Telefonická rezervace: 583214061, kl. 21

Objednávky pohostinských představení: Helena Pokorná, telefon: 583214061, kl. 28

mailto: info@divadlosumperk.cz

Naše internetové stránky: www.divadlosumperk.cz

Režisérkou inscenace Nebožtíci přejí lásce bude v Šumperku poprvé hostující Marie Lorencová. Vzhledem k tomu, že momentálně je pro nás trochu z ruky, pokusil jsem se ji trochu vyzpovídat prostřednictvím moderní vymoženosti, mobilního telefonu. Zde tedy mé první telefonické interview: Marie, byla jsi shodou okolností mým prvním profesionálním režisérem v kamenném divadle, takže od té doby jako Děrsu Uzala sleduju vcelku se zájmem stopy tvých spanilých jízd po českých divadlech. Dá se to vůbec spočítat, ve kterých jsi už takhle pracovala? To není vůbec nic těžkého, to se dá krásně spočítat. V Kolíně, v Jihlavě, v Příbrami, v Hradci Králové, v Karlových Varech, v Českých Budějovicích, v Opavě. A pak ještě s agenturami; v agentuře Epina, s Hátou a s DAT. Další spanilá jízda Tě tedy přivede do Šumperka. Jak se ho chystáš dobýt? To teda nevím, jestli se mi to povede. V místě jsem byla jednou, neznám provozní podmínky, ze souboru znám akorát Fandu Mitáše a tebe, tak uvidíme. Je to krásná hra, tak jestli dobudu, doufám, že se tím textem. Já ovšem musím konstatovat, že jsi režisér z rodu zodpovědných, a přestože jsi tedy v Šumperku byla jen jednou, u vědomí budoucí režijní práce jsi tady loni zjara shlédla celou naši přehlídku, abys viděla, do čeho jdeš. Zděsila ses hodně? Ani ne. Mně to velice připomnělo všechna ta moje účinkování v divadlech tohoto typu, tak doufám, že se tam zas budu cítit trochu jako doma. Kolik divadelních režií máš vlastně za sebou? Už se to blíží ke sto čtyřiceti. Když tedy počítám jenom ty divadelní. Ale to už by si taky leckdo mohl říct, že by si konečně zasloužil mít od těch bláznivejch komediantů pokoj. Přiznej se; že ty máš snad divadlo ráda?! Nemám. To klidně napiš; vůbec nemám! - Ale z důchodu se nedá žít. Fakt? No tak teda ne, že nemám. Mám ráda divadlo, ale už mě to opravdu zmáhá. Fakt ale je, že mi ta Procházková nedá pokoj. Předpokládám, že s Tebou za režijním pultíkem asi nemusíme zrovna očekávat objevné výklady a postmodernistní foukání cigaretového kouře do vody jen proto, abychom si ověřili, že zlato takto nevzniká. To ne, pořád dělám ještě starý konzervativní poctivý divadlo. A už se jiný nenaučím. Mě pořád ještě především zajímají charaktery, vztahy a situace. Tahle komedie má vlastně dvě základní verze. Liší se od sebe ta filmová a divadelní hodně? Ta filmová hlavně využila exteriérů, což si myslím, že bylo úžasný, že se tam ukázala ta Itálie a síla, kterou působila na Američany, zatímco v divadle se to odehrává v jednom hotelovém pokoji. Jako většina těch dobrých amerických her v jednom prostředí. Ale myslím si, že to zas není tak na škodu. Že ta divadelní verze je taky moc pěkná. Samozřejmě tam nebude moře a krajina, ale to hlavní, příběh, figury a hlavně humor tam zůstávají. Tak děkuju, snad se můžem těšit a zlom vaz - nebo spíš zlomme vaz! No jistě! - Taky se budu těšit. Vladimír T. Gottwald

Příští premiéra Samuel A. Taylor

Nebožtíci přejí lásce

Samuel A.Taylor se dožil požehnaného věku osmaosmdesáti let. Narodil se 13. 6. 1912 v Chicagu (Ill.) a zemřel na srdeční příhodu 26. 5. 2000 v Blue Hill (Me.). Nadějný dramatik se později, zejména v padesátých a šedesátých letech minulého století, výrazně profiloval jako filmový a televizní scénárista. Podle jeho hry natočil Alfred Hitchcock film Vertigo (1958, s Jamesem Stewartem a Kim Novak, obnovená režisérská verze 1996), některé Taylorovy nejúspěšnější předlohy byly dokonce zfilmovány opakovaně; Sabrina (1954 ji natočil Billy Wilder s Humphrey Bogartem a Audrey Hepburn a 1995 Sydney Pollack s Harrisonem Fordem a Julií Ormond) a stejně tak i film u nás nejznámější, Nebožtíci přejí lásce. Málokteré z Taylorových děl se zřejmě uvádělo pod tolika tituly jako tato romantická komedie, kterou původně napsal v roce 1968 jako divadelní hru s názvem „Dotek jara“ („A Touch Of Spring“). Později napsal sám Taylor podle této své hry scénář, který natočil v roce 1972 Billy Wilder jako „Avanti“ v hlavních rolích s Jackem Lemmonem a Juliet Millsovou. U nás byl ovšem uváděn pod názvem „Nebožtíci přejí lásce“, v Itálii jako „Che cosa e successo tra mio padre e tua madre?“, v Německu „Einmal im Jahr“... Ještě v roce 1994 se k této předloze vrátil francouzský režisér Jacques Besnard (m.j. Blázen z laboratoře 4 a Grand restaurant pana Septima), a možná i proto, aby už situaci více nekomplikoval, natočil tuto komedii pro francouzskou televizi opět jako Avanti. Přesto dosud po této důvtipné komedii doposud nesáhla žádná česká scéna, a budeme tedy mít čest uvést ji na šumperském jevišti v české premiéře. V překladu Stanislavy Kellnerové a pod názvem, pod kterým u nás byla uváděna její filmová verze.

Osoby a obsazení:

Diana Claiborne Hana Tůnová Alexander Ben Claiborne, zvaný Sandy František Mitáš Alison Ames Bohdana Pavlíková John Wesley Petr Komínek Baldassare Pantaleone, zvaný Baldo Zdeněk Stejskal Vittorio De Sica Vladimír T. Gottwald Číšník Jiří Konečný Asistent ředitele hotelu Petr Jeřábek Portýr Miroslav Jílek ml.

Režie Marie Lorencová

Překlad Dramaturgie Scéna Asistent režie Text sleduje

Stanislava Kellnerová Marie Procházková Ilja Hylas Zdeněk Stejskal Alexandr Stankuš

Česká premiéra v Divadle Šumperk 12. března 2005


Šumperští potěšili olomoucké děti Klíč, ptáci a čeština Dědem Vševědem

Hororová pohádka Julia Zeyera Radúz a Mahulena má snad jako jediné autorovo dílo obdivuhodnou životnost. Jakkoli existuje nesčetně takových děl, kde se dějí nenávistné orgie, mučení, kletby a podobné zvrácenosti, přece se divadla ráda vracejí právě k Zeyerově pohádce. Možná pro zobrazení věrné lásky, která překonává nenávist, možná pro jiné myšlenkové roviny, jimiž hra oplývá, ale zcela jistě pro nádhernou češtinu, která dodnes udivuje u autora tak složité národnostní identity. A právě tento český jazyk, jenž dává vyniknout herci s dokonalou dikcí, je kamenem úrazu šumperské inscenace v režii Mojmíra Weimanna. Je skoro neuvěřitelné, že tento zkušený režisér si nevšiml, že mu představitelé hlavních rolí - František Mitáš v roli Radúze a Eva Kavanová jako Mahulena - mluví tak nesrozumitelně a spíše jen pro sebe, že divákům mnoho dialogů prostě uniká. A navíc, že Sukova vroucí a dramatická hudba nejednou přehlušuje tento dialog, což násobí tuto nesrozumitelnost. Je evidentní, že příprava mladých herců na našich uměleckých školách má v tomto směru daleko k dokonalosti. Stačí prosté srovnání mluvního projevu starších herců s mladšími a věc je jasná. Přitom F. Mitáš jinak zahrál svou úlohu solidně, kdežto u představitelky Mahuleny bylo zřejmé i nezvládnutí postavy, rozpor něžných a krásných slov s výrazem tváře a vnějšími projevy citu. Eva Kavanová se v Novinách z divadla svěřila, že nikdy neviděla ani film, ani jakoukoli divadelní inscenaci Zeyerovy hry, že spoléhala na „svou Mahulenu“. Možná neudělala dobře.

Ostatní herecké výkony byly dobré, některé výborné. Zvlášť bych ocenil Petra Komínka za jeho dřevorubce Vratka, živou a realistickou postavu v této romantické pohádce, Olgu Kaštickou za její krutou a krvelačnou královnu Runu a Zdeňka Stejskala za postavu vemlouvavého a delikátního rádce královny Nyoly. Král Stojmír Petra Krále je vcelku dobrý slaboch, podléhající Runině vášni a kouzlu. Postava je hercem relativizována možná víc než sám autor chtěl, a je to v její prospěch. Bohdana Pavlíková v menší úloze Priji byla suverénní, Lucie Réblová jako Živa trpí podobnými nedostatky jako představitelé hlavních rolí.

Ilja Hylas ve své scénografii má jistě nápaditější a výraznější práce. S kostýmy Evy Jiříkovské vzhledem k pohádkovému charakteru díla ze slovenského prostředí lze téžko polemizovat. Tanečky půvabných dívek byly úsměvně milé.

Foto Jiří Kalabis

Šumperské divadlo možná výběrem Radúze a Mahuleny, zdánlivě snadné pohádky (a pohádek tu hrají úspěšně mnoho), asi přecenilo své síly. Zeyer do ní vložil více významů, které čerpal z několika národních kultur, ale režisér ji pojal poněkud prvoplánově. Soubor udělal, co mohl, a publikum to vděčně přijalo. Při reprízách se dá ještě leccos vylepšit. Petr Klen MF DNES, 12.11.2004

Foto Jiří Kalabis

Divadlo Šumperk uvedlo v neděli 21. listopadu v moravském divadle pohádku na motivy k. J. Erbena Tři zlaté vlasy děda Vševěda. Hrálo se dopoledne i odpoledne, protože efektivita provozu nemůže být v současnosti podceněna. Zájem byl velký, hlediště bylo vyprodáno, což jen dokládá, že není ani ve sféře umění vše marnost nad marnost. Největším kladem představení byl výchozí „pozitivismus“, ono ladění ve víře k člověku a v dobrý konec. Šumperští pochopili, co dnes světu chybí, co je třeba pěstovat a k čemu je třeba malé človíčky získávat. Další dobrou stránkou představení bylo důmyslné řešení a proměnnost scény, tedy výprava, kterou vytvořil Petr Kolínský. Třetím kladem byla srozumitelnost inscenace, snadné rozlišování dobra a zla a svižný, neunavující spád. Činoherní soubor šumperského divadla je tým vesměs mladý a nepochybně dobře a s přehledem vedený. Celou pohádku s potřebnými 17 postavami odehrálo sedm herců, z nichž tři se vystřídali ve dvanácti rolích. Ústřední dvojici, pro jejíž štěstí se všechno na jevišti dělo, zosobnili Alexandr Stankuš a Markéta Heidenreichová, a to na kvalitní psychologic-

ké úrovni lásek předškolního věku, což bylo dětským divákům blízké a pro jejich doprovod roztomilé. Všechno zlo bylo soustředěno do postavy krále, ale i toho Vladimír T. Gottwald vytvořil tak, aby byl vnímán jako bytost z tohoto světa a nikoli fantom. Blahopřát k výkonu je možno Olze Kaštické, jejíž královna měla sympatický rozměr přející matky. Děd Vševěd v podání Petra Jeřábka byl zosobněná moudrost a zasloužil si respekt, který mu hlediště i jeviště projevovalo. Petr Komínek a Zdeněk Stejskal předvedli ve svých čtyřech rolích solidní herecké etudy s mnoha gymnastickými výkony, při nichž zejména Zdeněk Stejskal si div „něco“ nevykloubil. Sledován byl s obdivem. Kultivovaný projev Bohdany Pavlíkové naznačuje, že herečka - pokud jí budoucnost nepřipraví jiný osud - se může prosadit i na mnohem větších scénách. Pohádka budí dojem, že jde o dílo nejen herecky, ale i podle složení realizačního týmu ryze šumperské. Je-li tomu tak, měla by být Šumperku ze strany médií, s ohledem na průzračný scénář, texty písní i hudbu, věnována péče daleko větší, než je tomu dosud. Bohumír Kolář www.olomouc.cz, 22.11.2004

Foto Jiří Kalabis

Foto Jiří Kalabis

Návrat Radúze a Mahuleny do Šumperka je dost rozpačitý

Foto Jiří Kalabis

Foto Jiří Kalabis

Hororová pohádka Julia Zeyera v Divadle Šumperk

Rozhlasové drama Hany Slavíkové Klíč je na vaší straně není ani náznakem naturalistické, spíš by se dalo mluvit o civilním, úmyslně zevšedňujícím realismu, zobrazujícím docela běžný, obyčejný život v presocialistickém státě, ovládaném tzv. lidově demokratickým režimem. Autorka je údajně napsala podle skutečného osudu. Jsme zřejmě někde na konci padesátých let. Postupně se dozvídáme, že Eva, hrdinka příběhu, byla zatčena jako politicky nepříliš orientovaná absolventka UMPRUM (a zároveň mladá matka) a odsouzena ve vykonstruovaném procesu. Teprve ve vězení se z ní stala vědomá antikomunistka. Až po deseti letech se jako sedřená žena středního věku dostává na svobodu, která se obratem ukáže být velice relativní. Mnohá omezení a mnohé příkazy zůstávají, nový je vlastně jenom dříve neexistující prostor elementární intimity. Nádražní zvuky železnice mají v sobě v souvislosti s totalitami 20. století vždycky něco zlověstného na konečné je lágr, nebo rovnou smrt. Rámují i příběh Evy, ale s opačným znaménkem. Z nádraží na počátku odjíždí z kriminálu domů, aby se na konci z jiného vydala kamsi do pohraničí - z nezbytí, nebo za novou nadějí?

Evin návrat je pro její nejbližší poněkud překvapivý, přesné datum nikdo neznal. Doma nachází syna, se kterým se prakticky nezná, a manžela, který již dlouho žije s jinou ženou a s odstěhováním k ní čekal, s jakousi limitovanou loajalitou k manželce, až se Eva vrátí. Ta najde nové zaměstnání paradoxně v jakési výrobně propagandistických transparentů, ovšem s tím, že minulost musí být utajena. Posluchači, který si pamatuje totalitní profízlovanost, kombinovanou se systémem putovních »kádrových materiálů«, to zní ovšem poněkud nepravděpodobně. Autorka ale takovou dějovou konstrukci potřebovala pro závěrečnou »katastrofu« - do podniku nastupuje jako uklízečka bývalá spoluvězeňkyně a minulost je prozrazena. Jak soukromý, tak i veřejný život hrdinky jsou v troskách. Jak řečeno, hra byla inspirována konkrétní skutečností, obávám se, že až příliš. Životní příběhy jsou jenom málokdy vypointované, takže i v tomto případě námět (nikoli obsah!) zahltil formu. Až příliš realistický konec zůstal neuspokojivě otevřený, a tak nejpůsobivější jsou momenty Eviných setkání s polozapomenutými reáliemi běžného života, ze kterých dlouhé strádání udělalo nedosažitelný luxus: teplá voda, čistá postel, peřina. Tuto dramaturgickou nedostatečnost se podařilo inscenátorům do značné míry kompenzovat. Olga Kaštická v hlavní roli vynalézavě hlasově odstiňuje dialogy od vnitřních monologů či samomluv, zvládá potřebný psychologický rejstřík od apelativnosti přes chladnou hrdost až k sebelítosti. Věrohodné jsou i ostatní postavy, jakkoli realizované někdy na velmi malé ploše, např. spoluvězeňkyně Berta (Ivana Koktová). S nelehkým úkolem zobrazit chlapce, který se snaží taktně vytvářet synovský vztah k »cizí paní«, se Viktor Dvořák vypořádal úspěšně, dialogům nechybí citová zjitřenost a zastírané pohnutí. Naděžda Chroboková dokázala milenku Zuzanu obdařit věcností, opřenou o subjektivně čisté svědomí své postavy - morální Černý Petr nakonec zůstává v ruce neurotického manžela (Jaroslav Krejčí). Čro 3, stanice Vltava uvedla premiérově inscenaci v pravidelném úterním Klubu rozhlasové hry. V dramaturgii Jana Sulovského a v režii Michala Bureše ji nastudovalo olomoucké studio, což je výjimka více než chvályhodná... Petr Pavlovský Divadelní noviny, 14. 12. 2004


Hosté Divadla Šumperk, na které se těším Divadlo Járy Cimrmana Smoljak-Cimrman-Svěrák: LIJAVEC hra s opravdovým deštěm V době prvního uvedení tehdejší cimrmanovské novinky Lijavec (premiéra 22. 1. 1980) působilo DJC v Bráníku. Nábřeží pod Vyšehradem se právě opravovalo, i jeli jsme místo tramvají do divadla vltavským parníkem. Příjemně navozující předkrm, hlavní chod ještě lepší. V samotné hře jsem pak opravdu viděl opravdový déšť, ale taky se konečně dozvěděl, kterak že se rodí politické vtipy a poprvé mohl slyšet pozdější proslulý evergreen Cimrmanův elektrický valčík. Za „Cimrmany“ jsem před tím i potom jel ještě mnohokrát, nikdy už však do Bráníka a nikdy lodí. Divadlo Bolka Polívky a DS Frída Jakub Nvota: KOSA Shodou okolností jsem o něco později mohl zase v Bráníku, za rohem v divadle pantomimy, po nějaké době opět viděl naživo Boleslava Polívku (Pépé), v jehož současném divadle (ejhle, jaká důvtipná návaznost tohoto mého pozvání) působí i divadelní spolek Frída, který k nám přiváží inscenaci Kosa. Samozřejmě jsem velice zvědav a těším se na Božidaru Turzonovovou, se kterou jsem se ovšem nikdy nesetkal v Bráníku, anobrž v Pošumaví při natáčení Božské Emy. Ale protože už smím být i sentimentální, těším se na opětovné setkání s byvším šumperským kolegou Radimem Novákem. Divadlo Sklep: BESÍDKA 2005 Nakonec jsem pak víceméně náhodou taky v Bráníku poprvé viděl i „Sklepáky“. Nadchli mě o to víc, že jsem to nečekal. Nevím, jak lépe pozvat na jejich Besídku, než slovy Tomáše Hanáka: „Vy se prostě bavit budete, a budete dávat taky nám, ne jenom my Vám, protože jestli si myslíte, že se tu za ty peníze, co jste dali za vstupenky budete rozvalovat po židlích, blbě čumět a s hlavou na stranu povídat: ‚hele mámo, to se jim moc nepovedlo,viď?‘ nebo ‚no tak tohle docela šlo‘, tak to ne milánkové. Na to Vám není nikdo zvědavý, abyste tady něco hodnotili! Kdo z Vás napsal něco lepšího co? No možná jo, ale kdo vyleze sem na pódium a předvede to? Nikdo, že? Takže vy se budete bavit, vy budete i křičet a tleskat budete tak, až budete mít dlaně rozpálené do běla… rozumíte?… No jsem rád, že jsme si to tak hezky a bez zbytečných emocí ujasnili a můžeme začít.“ Slezské divadlo Opava Vojtěch Vacke:

HONZA A PRINCEZNA VERONIKA Opavské divadlo jsem nikdy v Bráníku neviděl. Ani „netradiční pohádku“ Vojtěcha Vackeho, v níž klauni Max a Péťa putují z místa na místo a hrají dětem pohádky, kouzlí, zpívají písničky Norberta Lichého, žonglují a jezdí na jednokolce. Můžu se ovšem těšit, že v režii Kostase Zerdaloglu se na jevišti objeví další z bývalých šumperských kamarádů a kolegů Jakub Stránský. A na pohádky vlastně taky pořád ještě nejsem příliš velkej. Moravské divadlo Olomouc Emmerich Kalmán

ČARDÁŠOVÁ PRINCEZNA

Čardášovou princeznu jsem viděl poprvé v Hudebním divadle Karlín (a nejel jsem tam přes Bráník), a už tehdy mi zavoněla tím, čím opereta vonět má. Divadelními šminkami, hedvábím efektních kostýmů, uniformami elegantních oficírů a šlechticů, secesí a „fin de siècle“. Jak ostatně uvádí režisér olomoucké inscenace Martin Dubovic: „Opereta nechce poučovat ani řešit závažné problémy - to asi oněm ‚moudrým‘ se zdviženým prstem výstrahy nejvíc vadí. Spočívá ale smysl divadla pouze v tom? Nemám stejné právo potěšit se divadelní pohádkou s dobrým koncem jako někdo jiný hororem, dramatem či snad dobře míněným vážným zamyšlením?“ V neposlední řadě se v našem divadle ovšem těším, naši milí a věrní diváci, také na Vás!

Vladimír T. Gottwald

Noviny

Zveme Vás do divadla Sobota 15. 1. PANÍ MARJÁNKA, MATKA PLUKU PREMIÉRA 19.30 muzikál Úterý

18. 1. Edith a Marléne 19.30 muzikál

ŠUMPERSKÁ DERNIÉRA

Středa 19. 1. Cabaret 18.00 muzikál

hostujeme v N. Jičíně

Sobota 22. 1. Paní Marjánka, matka pluku 19.30 muzikál

B

Neděle 23. 1. Edith a Marléne hostujeme ve Švan19.00 muzikál dově divadle Praha Úterý 25. 1. Cabaret 19.30 muzikál

hostujeme v N. Jičíně

Středa 26. 1. 19.30 Pátek 28. 1. 19.30

Paní Marjánka, matka pluku A muzikál Kdokoli PREMIÉRA (Divadelní studio mladých při DŠ) mimo předp.

Sobota 29. 1. 19.30 Středa 2. 2. 19.30

Kosa F (hostuje DBP a DSF Brno) Kdokoli mimo (Divadelní studio mladých při DŠ) předplatné

Neděle 14.00

6. 2. Tři zlaté vlasy... pohádka

hostujeme v Opavě

Středa

9. 2. Paní Marjánka, matka pluku 17.00 muzikál

G

Pátek

11. 2. V. DIVADELNÍ MAŠKARNÍ PLES mimo 19.30 ve všech prostorách divadla předplatné

Sobota 12. 2. Radúz a Mahulena 19.30 básnická a hudební poema

mimo předplatné

Úterý 15. 2. Radúz a Mahulena 19.00 básnická a hudební poema

hostujeme v Jeseníku

Sobota 19. 2. Honza a princezna Veronika 14.00 (hostuje SD Opava)

R+D

Sobota 19. 2. Paní Marjánka, matka pluku 19.30 muzikál

F

Neděle 20. 2. Cabaret 19.00 muzikál Úterý

22. 2. Besídka 2005 19.30 (hostuje Divadlo Sklep)

hostujeme v Opavě mimo předplatné

Čtvrtek 24. 2. Paní Marjánka, matka pluku 17.00 muzikál

S

Sobota 26. 2. Čardášová princezna 19.30 (hostuje MD Olomouc)

P

Středa

2. 3. Kdokoli mimo 19.30 (Divadelní studio mladých při DŠ) předplatné

Pátek

4. 3. Kdokoli mimo 19.30 (Divadelní studio mladých při DŠ) předplatné

Sobota 5. 3. Lijavec mimo 19.30 (hostuje Divadlo Járy Cimrmana) Sobota 12. 3. NEBOŽTÍCI PŘEJÍ LÁSCE 19.30 komedie

PREMIÉRA

Změna programu vyhrazena

Reg. č. MK ČR E 10829. Vydává Divadlo Šumperk, s.r.o., Komenského 1, 787 46 Šumperk, ( 583214061-2). Šéfredaktor Vladimír T. Gottwald, z divadla redakce: Zdeněk Stejskal, Bohdana Pavlíková, Ferdinand Appl. Tisk GRAFOTYP Šumperk, realizace Pavel Osladil. Uzávěrka 11. 1. 2005. Číslo redigoval -rtg-.

Noviny z divadla 59  

Reg. č. MK ČR E 10829. Vydává Divadlo Šumperk, s.r.o., Komenského 1, 787 46 Šumperk. Šéfredaktor a grafická úprava Vladimír T. Gottwald. Uzá...