Jednou ze skupin městských fám jsou ty s xenofobním podtextem. Zaznamenal jste nějaký vývoj v této oblasti související se současnou uprchlickou krizí či islamofobií? Městské legendy – podobně jako vtipy – reagují primárně nikoli na běžně žitou každodennost, tedy na to, co se děje v našich životech okolo nás, ale na mediální obraz reality. Tzv. uprchlická krize a související islamofobie je proto v posledních měsících přirozeně jedno z jejich dominantních témat. Nejprudčeji se rozvíjející česká městská legenda současnosti tak vypráví o člověku, který nalezne na nějakém veřejném místě peněženku plnou peněz. Když se o ní přihlásí její právoplatný majitel, ukáže se, že je to muslimská žena. Nabízí nálezci za odměnu peníze, ale ten je odmítne. Tak mu dá alespoň dobrou radu – o Vánocích nemá chodit nakupovat do blízkého nákupního centra. Pointa je jasná – jde o varování před plánovaným teroristickým útokem. Tento fiktivní příběh se v České republice v ústním podání, v e-mailech i na sociálních sítích natolik rozšířil, že jej musela před několika týdny dokonce dementovat Policie ČR. Jako odborník jen dodám, že jde o mezinárodní městskou legendu s názvem The Grateful Terrorist (Vděčný terorista), která se poprvé objevila v USA po 11. září 2001. Máte své oblíbené legendy? Jaké to jsou? Ty oblíbené se asi v čase mění, ale obecně mám nejradši ty, kterým jsem v určité fázi svého života věřil. Možná není náhoda, že jsem jim pak věnoval i názvy některých svých knih. První je určitě černá sanitka – tajemný sanitní vůz unášející děti za účelem krádeže orgánů, postrach naší základní školy v Praze-Bubenči v druhé polovině osmdesátých let 20. století. Další z nich je již výše zmíněný Pérák – o něm mi poprvé vyprávěla moje babička, která o něm slýchávala za druhé světové války, kdy byla jako mladá dívka nuceně nasazená v muniční továrně v Poličce. Poslední z nich je krvavá Máry, nebezpečný duch, kterého údajně můžete vyvolat opakováním jeho jména před zrcadlem Téhle legendě jsem sice už bohužel nevěřil, protože jsem se o ní doslechl až v dospělém věku, ale ukázala mi, že tyto fantastické příběhy kvetou i ve 21. století u té nejmladší ge-
nerace. Zlatým obdobím humorných, komických legend byla, zdá se, normalizace, a obecně je zlatý věk městských legend asi už za námi. Nastává doba hoaxů a konspiračních teorií. Ale možná se mýlím, třeba to s tou budoucností městských legend nakonec nebude tak špatné… Petr Janeček je pražský etnolog a folklorista působící na Ústavu etnologie FF UK v Praze. Externě přednáší také v Plzni, v Brně nebo v Bratislavě. Editorsky vedl kolektivní monografii Folklor atomového věku, která byla zařazena mezi čtyři nejvýznamnější počiny oboru etnologie za rok 2011 v anketě České národopisné společnosti. Je autorem populárních knih Černá sanitka a jiné děsivé příběhy. Současné pověsti a fámy v České republice (2006), Černá sanitka: druhá žeň. Pérák, Ukradená ledvina a jiné pověsti (2007), Černá sanitka: třikrát a dost (2008), Černá sanitka: to nejlepší ze soudobých pověstí a fám (2009), Krvavá Máry a jiné strašlivé historky (2015). Za rozhovor poděkovala Lucie Rysnerová, odpovědná redaktorka a důvěřivá milovnice městských legend. Od jisté doby si totiž v MHD zásadně nesedá na volná sedadla ze strachu z injekčních stříkaček a nejezdí tobogánem kvůli žiletkám (jen pro jistotu). lucie.rysnerova@vkol.cz Ilustrace Péráka od Stanislava Setinského v knize Černá sanitka: druhá žeň, Pérák, Ukradená ledvina a jiné pověsti.
37