Issuu on Google+

PETER ZUMTHOR

krรกsa minimalismu


„Ke své práci přistupuje stejně pečlivě jako ke každému ze svých projektů. Vytváří stavby s ohromnou integritou – nedotčené módními vlnami nebo blednoucí v průběhu času. Odmítá řadu zakázek, které se mu dostanou do cesty, a přijímá pouze ty projekty, u nichž cítí hluboký vnitřní vztah k jejich programu. Od okamžiku přijetí zakázky se projektu zcela oddá a během realizace dohlíží i na ty nejmenší detaily. Zumthorovy dovedné ruce, podobně jako ty dovedného řemeslníka, používají materiál od cedrového dřeva až po pískované sklo takovým způsobem, že velebí jejich vlastní kvality, vše ve službách architektonické stálosti. Přivádí architekturu k její holé podstatě a zdůrazňuje její nepostradatelné místo v dnešním křehkém světě.“ Úryvek z posudku poroty Pritzkerovy ceny. Str 2


Termální lázne Vals str 4 - 7

Polní kaple br. Klause Mechernich str 8 - 11

Kaple sv. Benedikta Sumwitg str 12 - 15

Muzeum hornictví Sauda str 16 - 19

Str 3


„Když na projektu začínám pracovat, tak moje první představa je spojená s materiálem. Věřím, že o tom je architektura. Není o papíru ani o formách, ale je o prostoru a hmotě.“


Termální Lázne Vals

Str 5


Str 6


Teplota vody pramenící na východním úbočí jedné ze skal Valské kotliny, položené 1200 metrů nad mořem, dosahuje 30 stupňů Celsia. Až do šedesátých let 20. století stával u pramene malý lázeňský dům z roku 1893. Bylo to poblíž vesničky plné selských stavení vystavěných z dřevěných trámů a zastřešených kamennými deskami, která se rozkládala v úzkém údolí Rýna. Stavba obsahovala hezky zařízené koupací kabiny a sprchy. Tolik kroniky. I když počet návštěvníků klesal, mohli hosté od roku 1930 využít možnosti vykoupat se v malém venkovním bazénku. Napouštěl se termální vodou, jež se na vzduchu zbarvuje do červena. Nové termální lázně, jež od konce roku 1996 nahrazují zastaralé a nedostačující budovy z 60. let, jsou vystavěny jako samostatná budova na západním cípu hotelového areálu. K novostavbě vede podzemní chodba přímo z hotelu. Jedná se o velké, trávou porostlé, hluboko do svahu zapuštěné kamenné těleso. Jeho architektura se vymyká jakémukoliv formálnímu zařazení. Podstatnější se nám zdálo, aby stavba vyjadřovala náš záměr: uvést nové lázně do vztahu s geologickým základem horské krajiny, s jejím reliéfem, s prapůvodní silou země. Inspirovala nás myšlenka postavit budovu tak, aby vyvolávala dojem vyššího stáří než sousední stavby, dojem, že je součástí této krajiny odpradávna. Skála, kámen, voda - stavět v kameni, z kamene, zakomponovat do skály, vytvořit ze skály, být uvnitř skály - jak architektonicky interpretovat smysl a význam skrývající se za spojením těchto slov? Jak je přetvořit v architekturu? Tyto otázky jsme si kladli při sestavování návrhů a stavba získávala krok za krokem svůj tvar. Tvorba návrhu byla nepřetržitým procesem odhalování nového, trpělivým vyhledáváním formálních předloh. Od samého počátku nás hřála radost z práce s nejrůznějšími prvky. Roli zde hrál cit pro mystično kamenného světa uvnitř hory, světlo a temnota, odraz světla ve vodě a ve vzduchu prosyceném vodní párou, škála zvuků způsobených nárazem vody na kámen... Až mnohem později, když už byl návrh téměř hotov, jsem se zajel podívat na staré lázně v Budapešti, Istanbulu a Burse. Tehdy jsem pochopil, odkud asi pocházejí tyto obrazy, které se nám všem zdají povědomé, a jak prastaré asi jsou. Naše lázně se nestaly atrakcí s nejnovějšími technickými vodními hrami, vodotrysky, sprchami a klouzačkami. Kladli jsme důraz na klidnou primární zkušenost při koupání, očistě, uvolnění, doteku s kamenem, kontaktu těla s vodou při různých teplotách a prostorových situacích. Kamennou strukturou lázní se vine prostor interiéru způsobem geometric- kého systému jeskyň. Vyvíjí se z úzkých jeskyněk na straně bližší středu skály do prostornějších dimenzí, jak se přibližuje k dennímu světlu. Zde, na přední hraně budovy, dochází ke změně. Vnější prostor vniká do velkých otvorů a spojuje se se systémem jeskyň. Stavba navenek působí jako obrovský porézní kámen. V místech, kde tento “kámen” vybíhá ze svahu, tvoří ostře řezaná síť jeskyň fasádu. Velký “kámen” je vystavěn z kamene. Vrstva takzvané valské ruly, přerušená ve zlomu na straně blíže k údolí a po tisíci metrech ve stejném sklonu znovu obnovená, určuje nárys celkové struktury. Konstrukčně jsou stěny staticky působící spojitá stavba z navrstvených kamenných desek a vyztuženého betonu, stavebníky nazývaná valská spojovací zeď.

Byla navržena podle starších ochranných zídek podél horských cest speciálně pro tuto stavbu, z architektonického hlediska vytváří jednolité vrstvení kamene téměř monolitický dojem. Podlahy, dna nádrží, stropy, schody, kamenné lavičky, dveřní prostory - vše se odvíjí od všudypřítomného principu vrstev. Jedna vrstva kamene následuje za druhou, přechody mezi podlahou a stěnou a mezi stěnami a stropem jsou detailně propracovány. Technické řešení těsnění nádrží a podlah, okraje bazénů, odtok odpadních vod, topení, klimatizace, tepelná izolace í spáry byly provedeny tak, aby zachovávaly monoliticko-homogenní dojem celku. Buď zanikají ve vzorku vrstev a spojů kamenné masy (rýhy v omítce, vertikální spáry), nebo jsou zapuštěny uvnitř nosné konstrukce z kamene a betonu (těsnění, tepelná izolace, horizontální spáry), Dokončením hrubé stavby je budova už téměř hotová - lázně vykazují jen málo primárních detailů, které je možno odvozovat z jejich funkce, jako například vodní stružky vytesané přímo z masy kamenné podlahy, ruční páky a držadla, mosazná trubka procházející zdmi, odkud prýští přírodní i upravená termální voda do nejrůznějších bazénků a nádrží. Ačkoli je stavba navržena jako architektonicko-technická struktura a postrádá přírodní formy, je na ní stále patrný náš původní záměr, jeden z nejdůležitějších momentů prvních návrhů vyhloubení. Interiér je tvořen záhyby a prohlubněmi v podlaze ve tvaru nádrží a stružek, kde se hromadí pramenitá voda. Měl by vypadat jako vytesaný z kompaktní skály - to nám přicházelo při práci stále znovu na mysl. Nápad vytesat obrovský monolit, opatřit ho jeskyněmi, prohlubněmi, zářezy, nám pomohl tuto kamennou masu rozčlenit směrem vzhůru, ke světlu, Tak byla vytvořena síť štěrbin ve stropě, takže na každý blok půdorysu padá z jedné jeho strany pruh světla. Přitom vzniká nová prostorová dimenze, typická pro lázeňské prostory. Umožňuje další způsob interpretace stavby: velké “stoly” z kamene spojené s geometrickým vzorem zde tvoří zvlněný interiér. Každý blok je spojen s částí podlahy na způsob podstavce a zároveň nese silnou desku z betonu. Skrz úzké štěrbiny mezi jednotlivými stropními deskami prosakuje denní světlo. Návštěvníci poté, co opustí uměle osvětlený systém jeskyň u vchodu a projdou tmavými převlékárnami, stojí na vyvýšeném skalním pásu a poprvé uvidí ležet před sebou prostorové kontinuum lázeňské plochy. Když začnete sestupovat mezi bloky a procházet jednotlivé prostorové úseky, jež přecházejí do sebe navzájem, hned se otevírají, hned zase uzavírají, všimněte si, že dveře vedou vnitřkem a každý blok v sobě skrývá zvláštní prostor. V těchto prostorách se naskytují způsoby využití, při kterých hraje roli atmosféra intimity. Názvy, které se vžily pro jednotlivé bloky v průběhu stavebních prací, upomínají na příslušné funkce: Schiwtzstein (Potící kámen), Duschstein (Sprchovací kámen), Massageblock (Masážní blok), Trinkstein (Žíznivý kámen), Ruheraum (Odpočívárna), Feuerbad (Ohnivá lázeň), Blütenbad (Květinová lázeň), Kaltbad (Chladná koupel), Klangstein (Zvučící kámen). Za volně vymezeným základním rozmístěním bloků, propojených ortogonálními liniemi a prostoupených opakovanými obraznými konstelacemi, se skrývá záměr, jenž hosty jednou vede podle určitých bodů, jindy jim ponechává svobodu toulat se a objevovat. Souvislý prostor mezi bloky je vybudován v úsecích Perspektiva je neustále pod kontrolou. Umožňuje výhled nebo mu zabraňuje v míře, která respektuje prostorovou vyváženost a obraz jednotlivých úseků v rámci celků.

Str 7


„Ve společnosti, která oslavuje nepodstatně, se architektura může postavit na odpor, vyvážit plýtvání formami a významy a promluvit svou vlastní řečí.“


PolnĂ­ kaple br. Klause Mechernich

Str 9


Str 10


Polní kaple Bruder Klaus u městečka Mechernich-Wachendorf byla vysvěcena polední sváteční bohoslužbou v sobotu 19. května 2007. Jejím autorem je švýcarský architekt Peter Zumthor. Stavba se vrátila nazpět díky horlivosti místních zemědělců a mecenášství manželského páru Scheidtweiler. Kaple je zasvěcena svatému Mikulášovi z Flü, kterému se ve zdejším regionu přezdívá „Bruder Klaus“ (bratr Mikuláš, svatořečen 1947, patron Švýcarska a nejoblíbenější svatý Zumthorovy matky). Z vnějšku minimalistická kaple v barvě načervenalého okru připomíná spíše betonové silo. Dvanáct metrů vysoký drsný monolit spočívající na pětibokém půdorysu byl vytvořen z pohledového betonu. Že se jedná o sakrální stavbu prozrazuje pouze kříž umístěný nad trojúhelníkovým vstupem, který byl vykrojen do mohutného tělesa. Za pomocí bednění ze 120 smrkových kmenů vznikla uvnitř jediná místnost sloužící k bohoslužbám. Celý prostor se postupně zužuje a nahoře je pak zakončen průzorem otevřeným k nebi. Na stavbě pracovali lidé z okolí a co nejvíce byly používány staré a osvědčené místní pracovní postupy. Každých 24 hodin přibyla jedna půlmetrová betonová vrstva. Po vytvrdnutí betonu byly smrkové klády zapáleny a nechány pozvolna vyhořet. Vnitřní stěny jsou začerněny ohněm, který zde doutnal po celé dva týdny. Když oheň dohasl, nezbylo po kládách nic více než jejich negativní otisk v betonu.

Než oheň pomalu dohořel, uběhlo asi dvacet dní. Po spojených kmenech zbyly jejich negativní otisky v betonu, začerněné ohněm. Z horního průhledu, ohraničeného vlnkami po vyhořelých kmenech, padá do tmavého prostoru světlo. Drobné zářivé světelné body také pronikají dovnitř úzkými trubkami ve stěnách. Tyto otvory po konstrukčních spojích mezi vnitřním a vnějším pláštěm měly původně zůstat volné a sloužit větru jako varhany. Kvůli velkému průvanu se však nakonec muselo od hudebního zážitku ustoupit a zasadit do otvorů skleněné baňky. Podlaha, na kterou nekrytým světlíkem prší, je z litého olova. Voda na ní zůstává a postupně se odpařuje. Vnitřní vybavení tvoří jen prostá dřevěná lavice a na podstavci umístěná bronzová busta od sochaře Hanse Josephsohna. Na stavbě pracovali lidé z okolí a v co nejvyšší míře byly používány staré a osvědčené místní pracovní postupy. Zdánlivá jednoduchost této stavby svědčí o schopnosti Petra Zumthora zahrnout do její podoby jak vědomosti o současném stavění, tak návrat do historie, dá se říci až prehistorie lidského stavění. Zumthorovo pátrání po esenci architektury tak v kapli získalo archetypální rozměr – stala se v přeneseném smyslu objektem hledání společné historické paměti lidského pokolení.

Do otvorů po tyčích, které spojovaly bednění, jsou z vnitřní strany nasazeny skleněné baňky foukané tradičním způsobem. Výsledkem je magická černá dutina. Při vstupu do dveří na návštěvníka padne z šera tíseň, ale během pár kroků po podlaze z litého olova se obavy rozplynou a kdesi nahoře objeví světlo dopadající z výšky 12 metrů. Vnitřní vybavení je stejně jednoduché – prostá dřevěná lavice a volně na štíhlém podstavci umístěná bronzová hlava ženy od sochaře Hanse Josphsohna. Kaple byla vystavěna unikátním způsobem. Na místě nejdříve vznikla stavba připomínající týpí – desítky smrkových kmenů (různé zdroje uvádějí počet mezi 77–120) byly připevněny k sobě tak, aby mezi nimi nahoře zůstal otevřený světlík. Dřevěná konstrukce postupně mizela pod vrstvami betonu. Každý den přibyla jedna o výšce půl metru, celkem jich bylo navršeno 24. Když beton ztvrdnul, byla dřevěná výztuž zapálena.

Str 11


„Nejsem tvůrce obrázků. Jsem člověk, který, když přijme zakázku, tak ji odvede do posledního detailu, všechno sám jen se svým týmem.“


Kaple sv. Benedikta Sumvitg

Str 13


Str 14


Nová kaple stojí na kopci nad střechami domů vesničky Sogn Benedetg, pojmenované podle patrona místního kostela. Podobně jako většina kostelů v okolí je obklopena loukami. Ke kapli vede stará cesta vinoucí se podél domů až ke dveřím kostela s chórem orientovaným na východ. Hlavním znakem mnoha kostelů ve vesnicích kraje Surselva je zvláštní napětí mezi architekturou kostela a tradičních profánních staveb - bílé kamenné kostely obvykle v barokním slohu stojí v kontrastu k tmavě dřevěným sedláckým usedlostem, jejichž formy vytvářejí regionální sloh. Přivykli jsme tomuto faktu, přijali jsme jej jako tradiční historický znak. Kostel ve vesnici proklamuje světové náboženství. Činí tak prostřednictvím Písma a vyjadřuje svou architekturou.

Kdokoli vchází do kostela, opouští zemi a vchází do dřevěné nádoby jako do plavidla. Mírně zkroucená podlaha z dřevěných prken, které plují na trámech, nepatrně pruží pod nohama. 37 volně stojících sloupů uspořádaných do obrysu listu vymezuje vnitřní prostor. Podporují střechu, strukturu krokví komponovaných jako žíly listu nebo jako žebra trupu lodi. Za sloupy se nachází stříbrná stěna konstruovaná a lakovaná jako abstraktní panorama světla a stínu. Díky ní působí soustava sloupů a střechy jako obrovský baldachýn. Křehké podpory před okenním pásem pod baldachýnem modulují světlo dopadající do interiéru shora.

Nový kostel v Sogn Benedetg se od této tradice odklání. Podobně jako staré kostely vyjadřuje svou formou posvátnost a odlišuje se od světských staveb. Stojí na obezřetně vybraném místě - podobně jako je tomu v okolních vesnicích. Kostel se od tradice odklání zejména tím, že je postaven ze dřeva. Stejně jako staré sedlácké usedlosti bude na slunci tmavnout, až se stane černým na jižní straně a stříbřitě-šedým na severní. V Sogn Benedegtu bylo dřevo, tradiční stavební materiál místních obyvatel, použito i pro stavbu kostela. Nová stavba vychází z místní řemeslné tradice. Kaple vytváří uvnitř jeden prostor. Vnitřní tvar koresponduje s formou exteriéru. Tento vztah je jednoduchý a komplexní. Štíhlý půdorysný tvar kaple je odvozen od listu stromu. V názvosloví geometrie je tvar sinusovkou, křivkou čtvrtého řádu, která se proporčně zkracuje a určuje podélnou i příčnou osu kostela. To vše má za následek, že vnitřní prostor není stísněný, nýbrž působí zaobleně a dostředivě. Tento interiér evokuje starší centrální svatyně stavěné v regionech Disla nebo Vattiz. Díky biomorfnímu tvaru listu je vnitřní prostor kaple jemný a plynoucí. Pokud je pravdou, že pravoúhlé prostory s dominantními křížícími se osami vyzařují dominanci - mužskost, potom forma tohoto kostela vyjadřuje přístřeší - ženskost (forma materna). Tato forma evokuje obraz pečujícího kostela a straní se vytváření atmosféry klasického pedantského kostela.

Str 15


„Myslím si, že existuje větší šance najít krásu pokud na ní nepracujeme přímo. Krása je v architektuře poháněna praktičností. Takové je ponaučení ze studia starých měst švýcarských farmářů.“


Muzeum hornictvĂ­ Sauda

Str 17


Str 18


Norsko je zemí, která si zakládá na svých přírodních krásách, o něž se s návštěvníky dělí prostřednictvím sítě turistických tras osázených drobnými architektonickými klenoty vyhlídkových plošin, silničních odpočívadel nebo veřejných toalet. Aktuálně bylo na jihu Norska poblíž přístavního města Sauda dokončeno malé muzeum hornictví připomínající krátké období (1882-98), kdy horníci za nelidských podmínek dolovali z hory Allmannajuvet zinkovou rudu. Z tisícimetrových podzemních chodeb úzkými otvory vynášely na povrch kameny, které se soutěskami na koních dopravovaly k fjordům a odtud pak putovaly loděmi do Anglie. Během šestnácti let se tu vytěžilo přes 12000 tun zinkové rudy. Autorem hornického muzea Allmannajuvet je švýcarský architekt Peter Zumthor, jehož koncept se skládá ze tří staveb: muzeum s výstavním prostorem, kavárna a toaleta. Dehtem impregnované dřevěné domy svou barvou i konstrukcí připomínají nelehké období. Převýšené objekty jsou na skalistý terén posazeny na vysokých dřevěných nohách a stěny mají vnitřní stěny potažené jutou fixovanou akrylátem. K vyrovnání plošin parkovacích stání musely nově vzniknout opěrné stěny z kamene vysoké až 18 metrů.

Autorem hornického muzea Allmannajuvet je švýcarský architekt Peter Zumthor, jehož koncept se skládá ze tří staveb: muzeum s výstavním prostorem, kavárna a toaleta. Dehtem impregnované dřevěné domy svou barvou i konstrukcí připomínají nelehké období. Převýšené objekty jsou na skalistý terén posazeny na vysokých dřevěných nohách a stěny mají vnitřní stěny potažené jutou fixovanou akrylátem. K vyrovnání plošin parkovacích stání musely nově vzniknout opěrné stěny z kamene vysoké až 18 metrů. Přestože dřevěná konstrukce a spoje jednotlivých prvků vypadají velmi jednoduše, vznikly desítky variant a projekt je domyšlen do takových podrobností jakými jsou jídelníček v kavárně, muzejní instalace nebo knižní publikace.

Přestože dřevěná konstrukce a spoje jednotlivých prvků vypadají velmi jednoduše, vznikly desítky variant a projekt je domyšlen do takových podrobností jakými jsou jídelníček v kavárně, muzejní instalace nebo knižní publikace. Norsko je zemí, která si zakládá na svých přírodních krásách, o něž se s návštěvníky dělí prostřednictvím sítě turistických tras osázených drobnými architektonickými klenoty vyhlídkových plošin, silničních odpočívadel nebo veřejných toalet. Aktuálně bylo na jihu Norska poblíž přístavního města Sauda dokončeno malé muzeum hornictví připomínající krátké období (1882-98), kdy horníci za nelidských podmínek dolovali z hory Allmannajuvet zinkovou rudu. Z tisícimetrových podzemních chodeb úzkými otvory vynášely na povrch kameny, které se soutěskami na koních dopravovaly k fjordům a odtud pak putovaly loděmi do Anglie. Během šestnácti let se tu vytěžilo přes 12000 tun zinkové rudy.

Str 19



Peter Zumthor - Krása minimalismu