Page 1

NÁŠ DEN Waldorfská mateřská škola DUSÍKOVA


NÁŠ DEN

Dusíkova 3 Praha 6, 162 00 WMŠ Dusíkova

©|2012| E-G-E.EU


Pod nohama pevná zem a nad hlavou modré nebe. Rukama tvořím celý svět a v srdci mám, Slunce, Tebe.


O NÁS

Naše mateřská škola se nachází ve vilové

v roce 2007 je v pěti věkově smíšených

zástavbě na Petřinách nedaleko Břevnovského

třídách zapsáno celkem 125 dětí.

kláštera.

Hlavními metodami práce jsou „rytmus a opakování” a „napodobování a vzor”.

První třída s waldorfskou pedagogikou byla založena rodiči v roce 1991. Díky velkému

Dlouhodobým záměrem naší práce je působit

zájmu rodičů a pochopení zřizovatele –

na veřejnost tak, aby přikládala větší význam

MČ Praha 6 – se podle waldorfské pedagogiky

výchově dětí a přispěla k výchově generace,

začalo v dalších letech pracovat i v ostatních

která nedopustí sebezničující nerovnováhu

třídách. Po celkové rekonstrukci budovy

mezi světem techniky a přírody.


:1

:2

sedm kamínků WMŠ Dusíkova

:7

:6

:3 :4 :5


:1 Vítej :2 Tvořím, tvoříš, tvoříme :3 Kdo si hraje, nezlobí :4 Rituály :5 Svět pohádek, legend, příběhů :6 Na vzduchu :7 Pospolu


VÍTEJ

:1


Ráno slunce přišlo k nám, my jsme jeho zlatý chrám. Zlatou kolébkou budem sluníčku jen a jen v dobrém srdíčku. Kdo má v srdci sluníčko, má na tváři úsměv jak červené jablíčko.

Vítej k nám.

že tě vidím, dnes jsem tady pro Tebe, těším

Jak mnoho lze říci jedním dotekem, jedním

se na Tebe, přijímám Tě takové, jaké jsi,

pohledem nebo pouhým pousmáním.

a těším se na to, že společně s ostatními dětmi prožijeme den v radosti a důvěře.“

Všechno má svůj čas, všechno někdy začíná a končí. Den v naší mateřské škole

Když se některé dítě stydí, nechce podat

začíná úsměvem a podáním ruky. Jsou

ruku ani ukázat svá očka, nevadí. Všechno

to první doteky mezi dítětem a učitelkou,

má svůj čas. V průběhu dne se vždy najde

která dítě přijímá. V okamžiku, kdy drží

okamžik, kdy stačí, že se k sobě přiblížíme

dětskou ručku ve své dlani, dává dítěti najevo

bez jakýchkoliv doteků. I v takovém okamžiku

svou úctu, otevřenou náruč a radost

můžeme dát dítěti najevo, že jsme tady pro

ze setkání. Nepřímo dítěti říká: „Jsem ráda,

něho a může nám plně důvěřovat.


TVOŘÍM, TVOŘÍŠ, TVOŘÍME

:2


Melu, melu pšeničku do našeho hrnečku, až umelu, budu píct, až upeču, budu jíst.

Řežu dříví z ořechu, narovnám ho pod střechu. Řežu dříví z břízy, už jsem celý křivý. Řežu dříví z borovice, narovnám ho do hranice.

Při tvoření posilujeme svou vůli k životu jako

zkoušet to znovu a znovu zapojit i vlastní

takovému. Chuť přijmout výzvu, vydat se na

fantazii. Kolik úžasu můžeme zahlédnout

cestu a usilovat o naplnění cíle. Radovat

v očích dítěte, když se dvě barvy potkají

se z jeho dosažení. Pomáhá nám v tom rytmus

a vznikne barva třetí... Když předškolák

písní a říkadel.

namaluje celý obraz, prožívá pocit uspokojení z dokončené práce.

U dětí je nejdůležitější prožívání každé činnosti. Tvořením také oslovujeme mnohé smysly

Při práci se dřevem se zase zapotíme. Uříznout

dítěte... Pro starší děti je důležité proces

polínko, vybrousit dřevěný knoflík tak,

dokončit, byť konečný výsledek je nedokonalý.

že se o něj ani nitka nezachytne, to už chce pořádnou dávku trpělivosti, soustředění

Lehké tahy štětcem po papíře vyžadují plné

i síly. Při tom můžeme vnímat i vůni, barvu

soustředění. Vykouzlit novou barvu vyžaduje

a strukturu různých druhů dřeva.


Když je venku po ránu zima, zahřeje nás práce

chléb! Co to ale dalo práce, to nebylo žádné

se včelím voskem. Chvíli to trvá, než se dětem

hraní. Semlít zrnka na mouku, potom v míse

pod rukama objeví ptáček, květinka nebo jen

zadělat těsto, rukama hníst a pěkně po sobě

kulička. A vůni včelího vosku si určitě s ničím

uklidit. Chceš ochutnat?“

jiným nespletete. Je v ní totiž ukryta rozkvetlá louka, bzukot včel a pořádný hrnek medu.

To jsme si ve třídě užili legrace, ale třída volá: „Ukliď mě.“ A tak zaléváme květiny,

Ovčí rouno nás osloví svou měkkostí. Pěkně

utřeme prach z poliček, umyjeme podložky

jej načešeme, na kolovrátku upředeme

na malování. Roztřídíme suroviny na vaření,

a už mohou nejstarší děti tkát taštičku,

srovnáme nádobí v dětské kuchyňce.

se kterou se vydají do školy.

Panenkám srovnáme oblečení a hezky usteleme postýlky. Třída je jako z cukru

„Co to tu tak krásně voní?“ ptají se rodiče, když pro děti po obědě přicházejí. „Přece čerstvý

a v pondělí můžeme začít nanovo.


KDO SI HRAJE, NEZLOBÍ.

:3


Ene, bene, cukr, kňoura, janta, ranta, pampaďoura. Hyky, fiky, tajtrdliky. Malec, palec, ven.

Pokud si hrajeme, jsme svobodní. Někdy se maskujeme, abychom byli někým jiným, jindy si užíváme závrati nebo se oddáváme soupeření sama se sebou. Učíme se přijímat náhodu jako součást života. Aby si děti mohly spokojeně hrát, vytváříme jim pro hru vhodné prostředí a nabízíme jednoduché hračky z přírodních materiálů. Kolik radosti udělá dětem lehce seříznutý špalíček dřeva. Vyklube se z něj skřítek i kosmická raketa. Ručně šitá panenka plněná ovčím rounem

zahřeje nejedno dětské srdíčko. Šátek z organtýnu nebo hedvábí může být závojem pro princeznu i loutkou v pohádce. A co teprve příroda. Kolik ta nabízí hraček. Prstýnky a věnečky ze sedmikrásek a pampelišek, panenky z trávy, kusy větví jako kamery, závory i meče. Bylinky k vaření jídel pro skřítky. Kaštany, žaludy, kamínky. Toho všeho se může ujmout dětská fantazie. Tvořit a bořit a zase tvořit.


RITUÁLY

:4


Dobré ráno, dobré ráno, dobrý den, dobrý den. Ať jen slunce září ze všech našich tváří celý den. Bim, bam, bim, bim, bam, bim, k uklízení vyzvání. Kápla kapka na ručičku a z ručičky na tvářičku, kap, kap, kapy kap, voníš taky tak. Kápla kapka na ručičku a z ručičky na tvářičku, potom taky na čelo, aby ti to slušelo. Svoje ruce spojujeme, za ty dary děkujeme. Slunci, jež vše zahřívá, dešti, jenž vše skrápět zná, zemi, jež vše uschová. Zdráv, buď zdráv a štěstí měj, v dobrém na mě dnes vzpomínej.

Opakování je matkou modrosti. Rituály jsou pro nás jako korálky stejných barev na náhrdelníku, které navlékáme

na nitku dne. Dávají nám pocit řádu a harmonie, přinášejí klid a jistotu. Nechávají mezi sebou prostor, kde se může uplatnit tvořivost a fantazie.


SVĚT POHÁDEK, LEGEND, PŘÍBĚHŮ

:5


Písnička se zpívá, pohádka se povídá. A ten, kdo je poslouchá, dobré věci uhlídá.

Obrazy nesoucí poselství dob dávno minulých

ta samá pohádka, od pondělí do pátku, někdy

k nám promlouvají a sytí naši duši. Obrazy

i déle.

o dobru, které vítězí, a zlu, které je poraženo. Obrazy o ukládání stále těžších a těžších

Legendy nás spojují s tradicí společenství

úkolů. Obrazy o ztrácení sil a nacházení

a nesou náladu jednotlivých slavností. Svatý

pomoci. Obrazy o bloudění i nalezení cíle.

Václav, Martin, Mikuláš, Vojtěch a Jiří. Josef s Marií a tři králové. Každý z nich je pro nás

Krátká melodie nebo průpověď a světlo svíčky

nositelem řady ctností, o které můžeme

nás přenesou do říše pohádek. Každý den

v životě usilovat.


NA VZDUCHU

:6


Běžím, běžím po trávníčku a z trávníčku na cestičku, po cestičce z města ven, na louce si zahrajem.

Pod nohama nám běží cesta z udusané

s batůžkem prozkoumávat blízké i vzdálenější

hlíny. Nad hlavou modrá obloha zalitá zlatým

okolí školky. Vyhříváme se na sluníčku,

slunečním svitem, mračna roztodivných

brodíme se v kalužích, boříme se do sněhu.

tvarů nebo zlověstná šeď blížící se bouře. Vítr, déšť i sníh.

Kolik tajemství skrývá květinový záhon. A co teprve ten se zeleninou. My je můžeme spolu

Zdraví nás houpající se vlnky na rybníce

s dětmi objevovat. A také se přičinit, aby

i plápolající plameny ohně. Skrze přírodu

tajemství zůstalo zachováno i pro příští rok.

se spojujeme se živly s rytmem a řádem vesmíru. Pohybem přitakáváme životu. Pocit

Běžíme. Popředu i pozadu. Po dvou

svobody a volnosti dává našemu bytí lehkost

i po čtyřech. Slalomem mezi stromy i okolo

a zabarvuje ho radostí. Příroda oslovuje naše

nich. Přeskakujeme potůček, kládu, kameny.

smysly a volá: „Svět je dobrý, krásný a pravdivý.“

Šplháme ve větvích stromu. Válíme sudy.

A my se učíme o ni pečovat a chránit ji.

Učíme se používat své tělo jako nástroj, s jehož pomocí můžeme objevovat svět.

Výprava za tajemstvím, dobrodružstvím… Tak to jsou naše vycházky. Jednou týdně vyrážíme


POSPOLU

:7


Ruce mé i ruce tvé, každý máme ruce dvě. Utvoříme jeden kruh, ruku dá si s druhem druh. Společně si zazpíváme, pěkný den si popřejeme.

Nelehko jest člověku samotnému, a tak usiluje

Setkáváme se v ranním kruhu, společně

o setkání.

stolujeme. Kruhová hra a společně zpívaná písnička dává zaznít: „To jsme my.“

O okamžik, kdy společně vytváříme osud. Je

Důvěru a pocit sounáležitosti probouzíme,

v něm to, co jsme nabyli z minula, i to, co k nám

posilujeme a upevňujeme postupně při

přichází z budoucnosti. To nejpodstatnější

různých příležitostech. Jsou jimi společně

se však určitě děje právě teď. Jsem tady pro

připravované slavnosti, jarmarky i rukodělná

tebe, pro nás, pro všechny.

setkání.

Pobývání ve společenství nám přináší pocit

Velký prostor pro upevňování těchto kvalit

sounáležitosti, bezpečí, důvěry. Mladší děti

je dáván na školkách v přírodě, kam každoročně

se tu mohou učit od starších. A ty starší zase

vyjíždíme. S každým dítětem odjíždí alespoň

toleranci a trpělivosti.


jeden z rodičů, někdy jsou to i celé rodiny.

Vzniká mnoho krásných

Při týdenním společném pobytu máme

a nezapomenutelných zážitků a přátelských

mnoho příležitostí se navzájem poznat.

vztahů ze společného týdenního pobytu.

Někdy je třeba hodně tolerance, ale i to patří

A na co se nejvíc vzpomíná? Často to bývá

k životu. Rodiče mají možnost pozorovat

závěrečné divadlo, které rodiče celý týden

chování svého dítěte ve skupině ostatních,

pro své děti připravují.

vidí reakce učitelek a jejich metody práce s dětmi. Často si prožijí činnosti, které

Vzniká tak velká vzájemná úcta, důvěra

děti běžně ve školce dělají (ruční práce,

a radost z možnosti být součástí krásného

malování...). Učitelky zase mají možnost blíže

společenství.

poznávat rodiče a jejich přístup k dětem.


V údolí stojím úplně sám. Trochu se bojím, však důvěru mám. V nebe, jež se klene, v cestu, jež mne vede, ve slunce, jež svítí. Jak úžasné je žití!

J. Frýdová | učitelka waldorfských tříd ZŠ Dědina |


říkadla, básně a průpovědi: převzaté ze Sborníku VĚNEČEK texty a filozofie knihy: Veronika Fraňková, Eva Líbalová, Helena Baláková | WMŠ Dusíkova | obrazové podklady: práce studentů | CIPS | fotografie: Dalibor Dzurilla | E–G–E.EU | vizuální koncept a layout: Petra Kříčková | E–G–E.EU | jazyková korektura: Veronika Himmelová tisk: Signpek s.r.o. první vydání v květnu 2012

Vychází jako interní pracovní materiál pro potřeby VMŠ.


/wmsdusikova.skolka.info/

Náš Den  

Publikácia pre škôlkarov-budúcich prváčikov. Pamätná knižka. Fotené a sádzané našim studiom.

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you