Page 1


van Aspen, s. r. o., 2012


© Sylva Lauerová, Ovace nevlídnosti van Aspen, s.r.o., 2012 Illustration: Monika Sedlářová Graphics: Jan Jackson, Sylva Lauerová Printed in the Czech Republic ISBN 978-80-904933-2-2


Sylva Lauerová Ovace nevlídnosti


možná právě Vám ne


Sylva Lauerovรก


píseň krve píseň krve je táhlá droga, co v duši nedoznívá konce nemá, ani v oblinách kamenů se nezastaví dlaň vlhké červené přitisknutá ke štítu mého čela vyvolá vzpomínky na paletu barev z doby před narozením těsně pod povrchem matčina těla v teplé a tmavé barvě lásky té první, co si pamatuji


uhněten láskou upečen tichem člověk pecen rozlomen rukama porodníka odnesen od matčina stolu v kůrce obav nakrájen pochybností rozdroben závistí přežvýkán zlostí rozmělněn nesmyslností života člověk drobek okoralý netečností seschlý samotou rozložen plísní smrtelnosti

10


11


12


rok poustevníka kolik už bylo napsáno o plačících mimech ... těch s bílou tváří nikam se neprotlačí jejich lokty – měkké a oblé polokoule lidského srdce nepochopeni a neposloucháni nevhodní zůstávají zanořeni v sobě ve vlastních ohliněných tvářích schovávají a utápějí svoje pocity stávám se jedním z nich stávám se tím, o čem píšu tichým, zklamaným mimem kašparem toužícím po štěstí v rámci vlastním mozkem determinovaného světa první pocit nedostatečnosti se dostavuje s padesátkou a naštěstí jsou tu ještě oni mí přátelé s posunem magnetické osy přichází rok veta nastanou nová hledání další nevhodná zahnízdění nové židle nevhodná poposedávání hlazení nových nevhodných těl psaní nevhodných románů

13


podzim 2011 nedobrovolné bolesti podzimu všeobecná krize a električtí úhoři migrén proplouvající mou hlavou mlžno, kdy milovat a myslet je jen jedna velká svízel za okny pokoje přesto unaveně rozpíná se další paralelní vesmír Brňák s jednou nohou v Praze najednou naslouchám zvukům Královských Vinohrad slunce mě opustilo v šestnáct nula dvě jako tažný pták podivným směrem stěhuji se z jihu na sever z východu na západ blíží se Vánoce dole na chodníku se někdo směje „dobrou noc“ říkají si dvě objímající se postavy „dobrou noc, ale... ... nepůjdeš ještě do Zanzibaru?“ společně mizí v tmavožluté kaši já protáhnu se v kříži má pražská postel čeká evropský život velkoměsta kterým „já básník“ protékám jak řeka

14


15


16


noční četba je toužení v příbězích slavných knih v němž scházíme se všichni a přesto každý sám v hodinách večerních v němž se nacházíme soustavně podmrační váhaví a vynalézaví v nalézání vlastních já abychom pozdě v noci uléhali zas jen do vlastního jha do skořápek našich nahých těl do přání po návratech domů do povinnosti splatit dluh přestože nevíme komu žijeme dál bez pomoci

17


23


24


pořád čekám pořád čekám kdy a kde objevím geniální verše těch pomazaných literárních hlav sestavy angažovaných sbratřených kuželek ve hře ve které hráči neobdrží žádnou kouli kde koule neexistuje vlastně žádní hráči ani nejsou všichni chtějí být jenom kuželkami stát opět vzorně v šaškovnici s ostatními být někam zařazeni vyhloubit si důlek ustlat si když to dobře půjde třeba i na růžích pořád čekám kdy a kde objevím konec šroubovaných nicneříkajících připitomělých slov

robustní vidění přítomnost konstituovaného básnického prostoru mírné zúžení tematických rejstříků

mazlavého divadla

25


lunapark v kabátě kašpara čekám na poslední svůj skeč jsme tu všichni sedíte stejně jako já ne na jevišti ale v poslední řadě divadla krčíme se v tichu připosraní úzkostí všichni v šatech kašparů – odmocniny nesmrtelnosti karikatury Bohů poskládané z kostí

26


27


potácivě procházím svou ložnicí Jsem Romeo a v tomhle představení hraju jako host. V mé roli je: ještě jednou všechno zvorat, jen tak, pro radost. Ale... pořád se svět ještě může posrat: smyčka se zadrhne, kulka nevystřelí, bude dost zvědavejch, co člověku slídí za prdelí – je nepochopitelně mnoho pokusů, kdy život režisér si sám zahraje na by-pass, takže pořád je ještě čas, než táta s mámou vyberou prachy na smuteční věnce. Jmenuju se Romeo a zatím jsem tu za milence.

90


91


zítra už nebude co říct zítra už tu nebudeš a nebude nic, na čem by ti mohlo záležet nebude co říct kromě pár sesmolených vět na papíře na stole o jedný ženský s kterou by ses nikdy nezaplet nikdy než včera v Brně v pronajmutým bytě na Francouzský ulici na Francouzský uprostřed ghetta a zvratků zbytku světa co svědčí v neprospěch tuláků a bezdomovců a všech zneuznanejch na který prej národ zapomněl na Francouzský kde kraloval pach jejího těla co rozlezl se jako sněť po tvý duši a po tvým životě říkala spěchej svlíkni si ten svetr tady si mě vem a teď vem si mě hned a zezadu a tys to dělal před sebou její záda zeď

108


a kromě lampy v rohu už jen omítka z betonových překladů co pod nohama pravidelně vrže už včera večer nebylo co říct kromě pár sesmolených vět že v Brně v bytě na Francouzský odpor a pocit viny rozlezl se jako sněť po tvým životě

109


Sylva Lauerová - Ovace nevlídnosti, básnická sbírka  

Ukázky z básnické sbírky Sylvy Lauerové Ovace nevlídnosti

Advertisement
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you