Buď FIT by Vadim Vooku Petrov

BUĎ FIT léto 2014

TÉMA:

FIŤÁCI ZA HRANICEMI

MUZEJNÍ NOC S ČVUT

DO HLUBIN PRAŽSKÉHO SKYPU

OBSAH

AKTUÁLNÍ DĚNÍ NA FIT

FIŤák roku 2013/2014 Státnice na FITu 3D tisk projektů průmyslového designu Prague Embedded Systems Workshop Do hlubin pražského Skypu Grafit

AKTUÁLNÍ DĚNÍ NA ČVUT

Budoucnost ČVUT

TÉMA: FIŤÁCI ZA HRANICEMI

Athens Erasmus Pozdrav z tropického slunného Singapuru 15 důvodů, proč mě baví žít v Singapuru BEST kurzy —vyzkoušejte erasmus nanečisto

STALO SE

Muzejní noc s ČVUT Dvě fakulty, jedna grilovačka Noam Chomsky v Praze aneb AAG tváří v tvář Fakulty ČVUT táhnou za jeden provaz!

ZÁVĚREM

Na co jít v létě do kina...? ... a co v létě hrát? Nekrolog pro odcházející kus softwaru Mensa úložky Vyhodnocení programovací úložky

4 6 8 11 12 16

20 22 24 29 38

40 41 42 43

44 46 48 49 51

TIRÁŽ Šéfredaktorka: Eliška Hrubá Zástupce šéfredaktorky: Veronika Dvořáková Redaktoři: Jan Bouchner, Richard Holaj, Zdeněk Kasner, Adam Kučera, Tomáš Nováček Grafické zpracování a sazba: za skupinu Grafit Vadim Petrov, Kája Solanská, Filip Trefil Jazyková korektura: Filip Drsek, Gabriela Hánová, David Knap Fotografie: Archiv PR FIT, pokud není uvedeno jinak http://fit.cvut.cz/casopis casopis@fit.cvut.cz Přetisk článků je možný pouze se souhlasem redakce a s uvedením zdroje.

AKTUÁLNÍ DĚNÍ NA FIT

FIŤÁK ROKU 2013/2014

Již potřetí byla koncem akademického roku vyhlášena soutěž o NEJlepšího FIŤáka roku ve třech kategoriích: student, pracovník a vyučující. Kterýkoli člen akademické obce může v prvním kole soutěže nominovat libovolné množství osob, pro které je možné hlasovat ve druhém kole. Primárním cílem soutěže je veřejné ocenění děkana fakulty prof. Tvrdíka a vedení fakulty na základě výsledků hlasování mezi studenty i zaměstnanci. Dalším cílem je zpětná vazba, zejména od studentů. Vyučující ji mohou získat i v aplikaci Anketa ČVUT, pracovníci a studenti nemají možnost téměř žádnou. Proto vznikl FIŤák roku, kde se ocenění dočkají tři nejlepší v každé z kategorií. Níže si uvedeme výsledky pro porovnání za všechny roky, kdy soutěž běží a pro zajímavost si uvedeme prvních pět míst, ačkoli oceněna jsou jen první tři. Často je souboj velmi těsný (o jeden či dva hlasy) a je jistě zajímavé se podívat i na to, kdo byl na dalších příčkách.

Eliška Hrubá

Anketu ČVUT můžete vyplnit na https://anketa.cvut.cz 4

NEJLEPŠÍ STUDENT

Tato kategorie má nejproměnlivější nominace ze všech, každý rok jsou nominováni jiní studenti a na prvních příčkách se obměňují, ale i přesto jsou zde opakující se jména. Z loňského pátého místa se letos vyšplhal na první David Bernhauer, za ním následoval do poslední chvíle napínavý souboj Vadima Petrova a Jakuba Průši. 2013/2014

2012/2013

2011/2012

1. místo

David Bernhauer

Vojtěch Mikšů

Kristýna Streitová Veronika Dvořáková

2. místo

Vadim Petrov

Veronika Dvořáková

Petr Pulc

3. místo

Jakub Průša

Eliška Šestáková Michal Štádler

Marek Žehra Barbora Červenková

4. místo

Václav Strnad

Martin Anthony

Veronika Gorškova

5. místo

Pavel Krejčí

David Bernhauer

Eliška Hrubá

NEJLEPŠÍ PRACOVNÍK

Mohou a nemusí přicházet často se studenty do kontaktu, a přesto by bez nich tato fakulta nemohla fungovat. Na prvních příčkách se zpravidla umisťují referentky studijního oddělení, které pomáhají studentům řešit nejen problémy spojené se studiem. Letos první místo obsadila Eva Dudíková, která získala 60 % všech hlasů. 2013/2014

2012/2013

2011/2012

1. místo

Eva Dudíková

Olga Vrtíšková

Pavel Tvrdík

2. místo

Veronika Dvořáková

Alena Libánská

Miroslav Balík

3. místo

Olga Vrtíšková

Libuše Pochová

Adéla Chrastinová

4. místo

Ludmila Doležalová

Romana Skořepová

Olga Vrtíšková

5. místo

Hana Křížová

Markéta Loučková

Martin Bílý

NEJLEPŠÍ VYUČUJÍCÍ

Narozdíl od kategorie student se jména v této kategorii opakují nejčastěji a již třetím rokem se na prvním místě umístil Ladislav Vagner, který vždy s přehledem předběhne všechny své ostatní kolegy. Letos se na první příčky probojovali také zaměstnanci Katedry aplikované matematiky, kteří studentům pomáhají překonat problémy spojené s matematickými předměty. 2013/2014

2012/2013

2011/2012

1. místo

Ladislav Vagner

2. místo

Tomáš Kalvoda

Miroslav Balík

Martin Novotný

3. místo

Jitka Hrabáková Martin Novotný

Martin Novotný

Miroslav Balík

4. místo

Karel Klouda

Josef Gattermayer

Jan Janoušek

5. místo

Pavel Tvrdík

Tomáš Kalvoda

Michal Valenta

AKTUÁLNÍ DĚNÍ NA FIT

STÁTNICE NA FITU Již třetím rokem probíhají v červnu letní státnice na naší fakultě. Nejdříve se konaly magisterské (10.–12. června) a o týden později začaly bakalářské (17.–25. června). Letos se zkoušky poprvé konaly v Áčku – „potítko“ bylo ve 13. patře v respiriu, odkud si studenty odvedl zapisovatel příslušné komise do místností ve 12. až 14. patře. Naštěstí už máme funkční všechny čtyři výtahy, takže se vše obešlo bez větších komplikací. Největším nepřítelem bylo počasí, protože hned první den státnic, tedy 10. června, padaly teplotní rekordy a nejvyšší teplota se v průběhu dne vyšplhala až ke 35 °C, což není příjemné ani pro členy komise ani pro nebohé studenty. MAGISTERSKÉ SZZ

První v řadě byly magisterské státnice, které trvaly celkem tři dny. Jelikož před dvěma lety absolvovali první bakaláři, během těchto státnic absolvovali první magistři, kteří prošli celým studiem na FITu (tedy vystudovali bakalářskou i magisterskou etapu). Mnozí z nich pokračují na doktorské studium, takže se za pár let můžeme těžit na ryzí FIŤáky – doktorandy! Období

Zůčastnilo se

Prospělo s vyznamenáním (pochvalou)

Prospělo

Neprospělo

Úspěšnost

červen 2014

100

88 %

červen 2013

93 %

červen 2012

93 %

BAKALÁŘSKÉ SZZ

Jen co studenti a zkoušející trochu vydechli po magisterských státnicích, přišla druhá, náročnější vlna

Vzhledem k zahraničním výjezdům, náročnějšímu studiu a pracovním povinnostem, narůstá počet studentů, kteří magisterské studium prodlužují o půl nebo jeden rok. Ze všech studentů, kteří se nyní v červnu zúčastnili SZZ, bylo 42 % prodlužujících. Úspěšnost státnic se pohybuje každým rokem kolem 90 %. V následující tabulce můžete vidět statistiky úspěšnosti s porovnáním s předchozími lety.

s bakalářskými státnicemi, které trvaly celkem šest dní. Naštěstí počasí bylo již trochu moudřejší a teplota se pohybovala kolem příjemných 20 °C.

Období

Zůčastnilo se

Prospělo s vyznamenáním (pochvalou)

Prospělo

Neprospělo

Úspěšnost

červen 2014

240

21 (6)

177

80 %

červen 2013

227

18 (8)

170

86 %

červen 2012

117

5 (1)

86 %

ČASTÉ OTÁZKY

S rozvojem sociálních sítí se velkou rychlostí šíří klamné zprávy a fámy, a pokud se jedná o otázku státnic, platí to dvojnásob. Proto si zde zodpovíme nejčastější otázky, které se na sítích objevovaly.

Jak je to s otázkami, losují se jako u maturity nebo jsou přiděleny? Konkrétní otázky vybírá předseda a místopředseda komise na základě seznamu otázek, které dodají ostatní členové komise. Student v den státnic dostane zalepenou obálku, kterou na potítku rozbalí. Zadání každé otázky má předtištěné na A4, jsou tam také záchytné body nebo otázky, na které chce zkoušející odpověď. To je proto, aby student nemusel přemýšlet, co pod danou otázku spadá a příliš se od otázky neodklonil.

Může zkoušet předseda komise?

Ano, zkoušet mohou všichni členové komise.

Pokud mám v komisi vedoucího/oponenta závěrečné práce, tak mě nemůže zkoušet? Existuje pouze doporučení, že by neměl studenta zkoušet, ale není to povinné nařízení.

Může člen komise zkoušet i z předmětu, který neučí?

Členové komise podávají návrhy na otázky, které mohou/chtějí zkoušet. Nemusí být tedy pravidlo, že zkouší pouze to, co učí. Málokdo se ale zabývá celou šíří informatiky, zpravidla má každý člen komise nějaké zaměření, ze kterého podává otázky, a to se často shoduje s předměty, které vyučuje. Největším omylem studentů jsou matikáři. V každé komisi nějaký je a může zkoušet všechny matematické předměty!

Jestliže učí algebru, stejně tak dobře může zkoušet i ze statistiky.

Zkouší se vždy celý okruh?

Záleží na formulaci od zkoušejícího, zpravidla se ale zkouší jen jeho část, protože celý okruh je příliš obsáhlý. Při formulaci otázky také může dojít k jejímu upřesnění, doplnění záchytných bodů, početního příkladu, apod.

Mohu dostat náhradní otázku, pokud nebudu vědět některou z původních?

Ano, možné to je, pokud není příslušná otázka dostatečně zodpovězena. Vždy ale záleží na předsedovi komise, zdali se rozhodne studentovi tuto náhradní otázku dát nebo ne. Hrát roli může také časové omezení, tedy jestli na otázku bude čas. Pokud ji student dostane, může z ní být student klasifikován pouze známkou E nebo F.

U matematických předmětů se zkouší pouze teorie nebo mohu dostat i početní příklad?

Záleží na zkoušejícím jak formuluje přesné zadání otázky. Může se zde objevit i početní příklad pro demonstraci znalostí, ale obvykle není kladen důraz na výpočty (stres udělá svoje a na potítku málokdo příklady bezchybně vypočítá), důležitější je postup. Určitě je dobré se podívat na zkušenosti ze státnic z předchozích let (fit-wiki), projít Edux a fakultní web. Jsou zde důležité informace o průběhu samotných státnic, směrnice s přesnými podmínkami a statistiky úspěšnosti z minulých let.

Eliška Hrubá foto: Jan Bouchner

AKTUÁLNÍ DĚNÍ NA FIT

3D TISK PROJEKTŮ PRŮMYSLOVÉHO DESIGNU Laboratoř 3D tisku na FITu nedávno v tichosti oslavila druhé narozeniny své existence. Od jejího založení a slavnostního otevření dne 20. 6. 2012 se mnohé změnilo. Došlo k přestěhování laboratoře do 10. patra nově zrekonstruované budovy A, počet provozuschopných tiskáren se rozrostl z původní jedné na šest strojů sestávajících z celkem tří RepRap modelů (PrusaMendel, Prusa i3, RebeliX). Laboratoř přešla v hierarchii fakulty pod katedru softwarového inženýrství, kde byl v zimním semestru 2013/2014 vyučován i předmět 3D Tisk (BI-3DT), který sklidil v anketě hodnocení výuky výborné ohlasy a zařadil se tak mezi oblíbené předměty. V nadcházejícím semestru je zájem o předmět dokonce tak obrovský, že je zájemců dvakrát tolik, než umožňuje kapacita předmětu, proto se pro naše studenty snažíme otevřít předmět také v letním semestru. Takto bychom mohli pokračovat dále, ale není to cílem tohoto článku. Pokud vás zajímá více jak to v laboratoři vypadá, neváhejte se za námi zastavit, jsme v místnosti A-1051. Zájmu o 3D tisk se laboratoř ovšem netěší pouze z řad studentů předmětu, společností požadujících prototypy nebo kutilů stavějících vlastní tiskárny. Ve zkouškovém období je velký zájem hlavně ze strany studentů Fakulty stavební a Fakulty architektury, zejména oboru průmyslový design. Jejich semestrální a závěrečné práce totiž vyžadují nejen vizualizace návrhu, ale také reálné modely. Výstupy z tiskárny nejsou vždy dokonale hladké a připraveny pro prezentování a hlavní problém způsobuje samotná technologie, tedy tisk po vrstvách. Ale pro tisk prototypů, které projdou následnou úpravou, je využití ideální. V naší laboratoři jsme tiskli tyto modely nebo jejich části:

•

Pracovní železniční stroj autor Martin Gallo

•

Elektrická strunová sekačka autorka Monika Pacíková

•

Diskrétní informační systém autorka Kristina Liaskovskaia

Kromě průmyslového designu se k nám dostal také další zajímavý projekt, a to semestrální práce na téma urbanismus. Tedy realizace modelu celého města, včetně terénu a budov. Miniatury budov je sice možné vyrobit z nejrůznějších materiálů, ale pokud tak jako tak potřebujete vymodelovat počítačovou reprezentaci celé oblasti, není nic jednoduššího, než hotové modely nechat vyrobit na 3D tiskárně. Této možnosti také několik studentů využilo, a tak jsme tiskli několik desítek minibudov, například pro model části města Semily. Modely projektů průmyslového designu a urbanismu jsou k nahlédnutí v atriu Nové budovy ČVUT. Tyto dvě fakulty ale nejsou jediné, jejichž studenti mají zájem o 3D tisk. Pomyslné třetí místo obsadila Fakulta elektrotechnická s množstvím různých krabiček pro elektrické přípravky, které byly vyrobeny v rámci závěrečných prací. Pokud se podíváme i mimo ČVUT, můžeme zmínit například Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Pokud tedy zatoužíte po vytištění prototypu vašeho návrhu, předmětu na památku nebo jedineč-

ného dárku, případně se chcete pouze pokochat jak tiskárny jezdí sem, tam a tvoří například součástky samy na sebe, neváhejte nás kontaktovat nebo se rovnou zastavit. Jak hlásají naše nové letáčky, za které vděčíme skupině Grafit, „Tiskneme 3D objekty pro každého“. Při zaslání modelu vám budeme schopni říci, zda je model tisknutelný a za jakých podmínek je realizace možná.

Marek Žehra, vedoucí Laboratoře 3D tisku Foto: autoři prací, Marek Žehra

KDY NÁS V LABORATOŘI ZASTIHNETE? To se dozvíte z našeho kalendáře na webu http://3dprint.fit.cvut.cz Případně je možné domluvit individuální návštěvu.

Pracovní železniční stroj

Pracovní železniční stroj - detail sedačky

Informační systém Triod

AKTUÁLNÍ DĚNÍ NA FIT

Informační systém Triod - tlačítko

Elektrická strunová sekačka

Urbanismus

Model běžecké trasy včetně převýšení

PRAGUE EMBEDDED SYSTEMS WORKSHOP 12.–14. června 2014, Roztoky u Prahy Prague Embedded Systems Workshop (PESW) je akce určená pro studenty (doktorandy i magisterské studenty), aby prezentovali a diskutovali o svých zajímavých výzkumných výsledcích i realizačních výstupech v oblasti, která má vztah k návrhu vestavných systémů, a to k jejich realizaci, verifikaci, syntéze, testovatelnosti i zajímavým aplikacím. Původní myšlenka vznikla na základě spolupráce mezi FITem a kolegy z Tel Aviv University, tedy přímočarým cílem byla spolupráce s pracovištěm mimo EU. Loňský ročník (ESW 2013) probíhal ve velmi neformální atmosféře ve středisku Temešvár v Jižních Čechách (http://esw2013.fit.cvut.cz/) a protože ohlasy byly jednoznačně kladné, rozhodli jsme se uspořádat druhý ročník se změněným názvem a v Praze. Hotel Academic v Roztokách u Prahy nás zcela uspokojil jednak svou polohou a jednak službami. Celou akci sponzorovala jako Studentskou vědeckou konferenci naše universita (ČVUT v Praze v rámci grantu SVK), firma EaToN, jejíž česká pobočka má sídlo právě v Roztokách, a firma ASICentrum. Hlavními organizátory byla katedra číslicového návrhu FITu a hlavně výzkumná skupina „Digital Design & Depen-

dability Research Group“ (http://ddd.fit.cvut.cz/). Podařilo se uspořádat skutečně pracovní seminář, kterého se letos zúčastnili zástupci z universit z Tel Avivu (Izrael), Zielonej Gory (Polsko), Řezna (Německo), Západočeské university, firmy EaToN, FELu a FITu. Atmosféra byla neformální, akce byla velmi úspěšná, a tudíž jsme se rozhodli uspořádat další ročník na stejném místě napřesrok začátkem července, tedy po státních závěrečných zkouškách, které v této době probíhají na všech universitách. Děkujeme všem účastníkům za jejich prezentace a diskuse a těšíme se na PESW 2015.

Hana Kubátová, vedoucí KČN Foto: Hana Kubátová, Martin Daňhel, Pavel Vít

AKTUÁLNÍ DĚNÍ NA FIT

DO HLUBIN PRAŽSKÉHO SKYPU Když nám do redakce přišla nabídka na reportáž ze sídla pražského Skypu, které je jedno z pěti sídel firmy v Evropě, nemohl jsem nepřijmout, přece jen Skype sem tam také využívám a zajímalo mě, jak to v takové velké firmě chodí, takže jsem si rád článek vzal na starost. A tak jednoho slunného pátku stojím kousek od Anděla a hledám ceduli s nápisem SKYPE, mezi dalšími třiceti jmény nadnárodních korporací, které vládnou světu. Typické jasně modré logo však nelze přehlédnout, a tak nesměle vcházím dovnitř, ohlašuji se u recepce a s kartičkou „Czech Skype – visitor“ pokračuji do obřího átria, které díky mnoha kytkám trochu připomíná botanickou zahradu. Vyjíždím do čtvrtého patra, kde už na mě čeká milá mladá slečna, Šárka Kohoutová, česká office managerka. Postupně mě zasvěcuje do chodu pobočky, kde 190 lidí z 22 zemí pracuje ve dne v noci (tedy spíše v noci, kvůli nutnosti live komunikace s USA pomocí Skype). „Dokážete si představit ty účty za telefon, pokud bychom nevyužívali Skype?“, nadhazuje Šárka a já jí dávám za pravdu – kdo by taky v místě, kde se Skype vyvíjí, používal ke komunikaci se světem něco jiného? Po tom, co si důkladně prohlédneme mapu celého pracoviště, které zasahuje do několika pater budovy, se vydáváme na bezmála hodinovou procházku celém po komplexu, kde u počítačů sedí bývalí studenti informatiky a možná tam budeme jednou sedět my. Jedna z našich prvních zastávek je více než lákavá. Aby tu zaměstnanci, kteří tráví v kanceláři často celé dny, neumřeli hlady, vedení zde zřídilo několik plně vybavených kuchyní s plně vybavenými ledničkami, ale také pár drobností na dobrou náladu

a utužování dobrých vztahů v kolektivu – kulečník, stolní fotbálek, mixážní pult či prosluněnou terasu s grilem. Skype opravdu ví, jak své zaměstnance udržet při životě. Ale již pokračujeme dál nově rekonstruovaným pracovištěm, které mě svou barevností a otevřeností velmi překvapuje, protože jsem čekal spíše nudné šedivé kóje z amerických filmů. Místní openspace je vždy rozdělený na několik částí, kde každá je přidělena jednomu týmu, aby byla spolupráce co nejvíc efektivní. Vše je zcela nové a prostor působí velmi příjemným dojmem, který například šedivé zdi FITu rozhodně postrádají. „Jaké operační systémy zde při práci používáte?“, ptám se, když na obrazovkách vidím vedle sebe Ubuntu a Windows. „Prakticky všechny. I když je Skype součástí Microsoftu, máme verzi pro většinu OS. Windows u nás ale převládají,“ odpovídá mi Šárka, když procházíme spojovací chodbou do další části obřího pracoviště. „Tady máme telefonní budky,“ ukazuje na prosklené kóje, kde na dveřích jedné z nich je přilepený papír s velkým nápisem „SUICIDE BOOTH“. Seriálový fanoušek ve mně plesá! (O tom žroutovi ve mně, který ryčel blahem při zjištění, že zasedací místnosti jsou pojmenované např. „Vepřo“, „Knedlo“, „Zelo“, nebo „Svijany“ ani nemluvím.) „Každou chvíli děláme něco, třeba Halloween, ale čím více rosteme a nabíráme zaměstnance, tím větší máme problém se někam vejít…“, ukazuje mi

Šárka fotky malých dětí v kostýmech, kterými jsou vyzdobené stěny z různých teambuildingových akcí, které Skype pravidelně pořádá pro své zaměstnance a jejich rodiny. Docela mě překvapuje, že většina stolů není úhledně uklizená, jak zaměstnavatelé obvykle vyžadují, ale hned se mi dostává vysvětlení – každý má pracovat v takovém prostředí, jaké je mu příjemné, pokud někomu nevadí stůl plný věcí, je to jeho volba. Stejně tak, pokud se někdo chce v práci inspirovat Stevem Jobsem a chodit bos, má na to právo. Dokonce se ve Skypu našel zaměstnanec, kterému nevyhovovalo sezení u stolu, a tak mu pořídili vysoký stůl, u kterého může stát. Náš zaměstnanec, náš pán. A tak mě napadá další problém, který může individualita zaměstnanců způsobovat. „Nemáte zde problémy kvůli národnostním nebo náboženským rozdílům? Přece jen zde pracují desítky různých lidí z různých částí světa...“ „To ne. Samozřejmě si člověk musí zvyknout na to, že je někdo například temperamentnější nebo se naopak drží zpátky, někdo slaví určitý svátek a jiný ne, ale to je v mezinárodním prostřední obvyklé, v tomto se neodlišujeme od jakékoliv jiné nadnárodní firmy.

Navíc nás ten multikulturalismus baví a obohacuje,“ vysvětluje mi Šárka. Dozvídám se o projektu Skype Garage, kde zaměstnanci z různých poboček mezi sebou soupeří se svými projekty a pomalu mě přestává překvapovat, že Praha je v tomto ohledu nejaktivnější. Není nad zlaté české ručičky. „Také děláme „Cool things“, kde spolu zaměstnanci sdílejí různé vychytávky, které jim ulehčují práci,“ doplňuje. Prohlídka končí a mě už čeká vyvrcholení dne ve Skype – rozhovor s ředitelem české pobočky Tomášem Vocetkou, ale ten má nějaké jednání a tak musím počkat a v mezičase ještě jednou chválím celé pracoviště. Šárka mezitím celou prohlídku uzavírá slovy: „Jen málokdo si uvědomuje, kolik času tady naši zaměstnanci musí trávit. Proto se jim snažíme vyjít maximálně vstříc – aby nemuseli každou chvíli chodit pro jídlo, mají zde plně vybavenou kuchyň. Víme, že při takto náročné práci potřebují relax, takže jsme jim pořídili fotbálek. Pokud budou mít dobré zázemí a budou se tady cítit dobře, projeví se to také na jejich práci.“ To už ale ze zasedací místnosti vychází pan Vocetka, já se se Šárkou loučím a usedám do pohodlného křesla zasedačky.

AKTUÁLNÍ DĚNÍ NA FIT NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE UMĚT PROGRAMOVAT Co má na starosti pražská pobočka Skypu?

Děláme zde back-end uživatelské databáze (webové aplikace na vkládání dat, pozn. red.) a propojování Skypu s různými microsoftskými produkty, jako je třeba balík služeb Microsoft Office, stejně tak jako integrace služby do nových verzí Microsoft Windows. Takže až si pořídíte nový Windows, Skype tam již budete mít předinstalovaný díky nám. Proto je také naše pobočka větší než třeba ve Stockholmu nebo Londýně, kde máme centrálu.

Jak si vede Skype oproti například Facebooku? Cítíte nějaký konkurenční tlak?

Samozřejmě ho cítíme, nejde ho necítit. Ale Skype si vede velmi dobře, máme 350 milionů aktivních uživatelů, z toho 130 milionů se přihlásí denně, což je nárůst oproti posledním rokům. A abyste si nemyslel, videochat na Facebooku jsme dělali my.

Před pár lety Skype vyvinul vlastní mobil, ale dnes o něm skoro nikdo neví, proč jste od toho nápadu upustili?

Protože trh s mobily je přesycený. Vládne mu Samsung a iPhone a těm jsme nemohli konkurovat. Můžeme ale vyvíjet Skype na jejich mobily. To je pro nás mnohem výhodnější. Máme totiž možnost fungovat na všech hlavních zařízeních, jako je mobil, tablet a počítač. Na ten se zaměřujeme díky úzké spolupráci s Microsoftem prioritně.

Jak je to s ochranou osobních údajů a cenzurou? Například v Číně Skype některá slova zakazuje...

Všechno záleží na státu, ve kterém působíme, vždy musíme fungovat v souladu se zákony dané země, a to se týká jak cenzury, tak ochrany osobních údajů. Používáme vlastní šifrování, takže jsou data dobře chráněna, ale máme například povinnost je vydat policii, když je potřeba. Ale to také musí být v souladu se zákony dané země, v Česku to například lze.

Kde nabíráte nové lidi?

komunikují. Nejdůležitější je však umět programovací jazyk.

V jakých jazycích zde programujete?

Prakticky ve všem, ale hlavně v C++, C#, Java a PHP.

A poslední otázka - proč bychom si měli nainstalovat Skype a ne třeba ICQ? Protože Skype je nejlepší (smích).

Tomáš Nováček Foto: Tomáš Nováček

Vlastně na každé škole, která se zaměřuje na IT. V posledních dvou letech jsme zvýšili zaměstnanecký stav čtyřikrát, takže musíme hledat, kde se dá. Jelikož jsme mezinárodní firma, je důležité, aby se naši zaměstnanci domluvili anglicky, je to náš oficiální jazyk. Navíc, jednotlivé pobočky mezi sebou denně

AKTUÁLNÍ DĚNÍ NA FIT

GRAFIT V minulém čísle jsme psali o nové Multimediální a síťové laboratoři, díky které v podstatě vznikla studentská skupina Grafit. Skupina měla v plánu kdeco, tak se podívejme, jak se jí během semestru dařilo. Stěžejním programem skupiny byla organizace tzv. Grafických čtvrtků. Proběhlo celkem sedm večerů, kde si jak studenti, tak přednášející v praxi vyzkoušeli možnosti telestěny s vysokým rozlišením. Mezi jednu z nejpopulárnějších akcí patřila přednáška Jana Tománka z Art and Animation Studia, autora Kozího příběhu nebo technologie Furryball. Dále se povedl večer s RNDr. Oldřichem Benadou, CSc a jeho mikrobiologickými snímky ve vysokém rozlišení. Ty si neužíval jen on a přítomní studenti, ale pochvaloval si je i náš pan děkan, který byl ostatně častým návštěvní-

kem Grafických čtvrtků. Někteří studenti byli také zaškoleni do ovládání laboratoře a mají přes léto na starosti její provoz, jelikož jeden z spoluzakladatelů a jediný, který jí perfektně rozumí, Jiří Melnikov, putuje po Asii. Studenti se během léta věnují vlastním projektům ve spolupráci s CESNETem, jako jsou gigapanové fotografie, interaktivní video nebo zprovoznění Blenderu na lokálních serverech nebo ve výpočetním cloudu CESNETu.

Gigapanové fotografie Ondry Bréma vám po domluvě studenti rádi ukáží přímo v labu, nebo se na ně můžete podívat na

http://gigapan.com/profiles/grafit

AKTUÁLNÍ DĚNÍ NA ČVUT

BUDOUCNOST ČVUT

Odpovědi na (i ty méně) často pokládané dotazy

Řadu otázek, které se týkaly převážně bezprostřední budoucnosti a dlouhodobějších plánů Českého vysokého učení technického, zodpověděl pan profesor Petr Konvalinka na akci se jménem Zeptejte se svého rektora, která proběhla 27. května na Fakultě elektrotechnické. Zúčastnit se po registraci mohl kdokoliv, komu nějaká otázka vrtala hlavou. Protože se takových lidí našel dostatek, vznikla z toho velmi plodná diskuze a my vám z ní nyní přinášíme shrnutí těch nejzajímavějších bodů. Myslíte si, že je papírový index nadbytečný a nebaví vás „sbírat autogramy“? Pak jistě rádi uslyšíte, že již příští rok je plánovaný souběžný provoz s elektronickou verzí a pravděpodobně hned následující rok by měla současná podoba indexu zmizet docela. Pokud byste ovšem i tak chtěli mít třeba po ukončení studia index v hmatatelné podobě, nemusíte si dělat starosti – budete mít možnost nechat si index kdykoliv vytisknout a svázat, a tak získat trvalý důkaz o tom, že jste školu navštěvovali, i když vám veškeré vědomosti již dávno vyprchají z hlavy ven. Mnozí jistě nejvíce viní vedení ČVUT za uzavření Billy na Vítězném náměstí. Ano, příčinou opravdu je vypovězení nájemní smlouvy ze strany naší univerzity, ovšem jak pan profesor Konvalinka v diskuzi poznamenal, znamenalo to zisk 1,1 miliardy z fondů EU na přestavbu nového výzkumného ústavu, které by jinak škola získat nemohla. Z pronájmu budovy oproti tomu plynulo pouze 13 milionů ročně. Billa sice jistě stála na velmi výhodném místě, byla však vyměněna za tento velký impuls pro rozvoj školy. Dostat se na školu bez přijímaček je zcela jistě příjemné. Méně příjemná ale jsou pak čísla, podle kterých se hned do druhého semestru nedostane 2000 studentů, což je třetina z celkového počtu všech přijatých. Tomuto stavu chce pan rektor zabránit zavedením povinnosti pořádat přijímací zkoušky na všech fakultách ČVUT, s největší pravděpodobností hned od následujícího roku. Velká část diskuze byla věnována stávajícím i plánovaným objektům ČVUT. V současnosti probí-

Pokud se zavřením Billy ani nadále nesouhlasíte, můžete svůj nesouhlas vyjádřit v petici, která se nachází na zavřeném vstupu do budovy. (zdroj: idnes.cz)

há převod NTK do vlastnictví naší univerzity, naopak je snaha zbavit se Hotelu Krystal, kde má naše škola částečný podíl a musí tedy přispívat na jeho údržbu. Stěhování celého kampusu za Prahu na obzoru není, výhledově je spíš v plánu postavit nové budovy na Vítězném náměstí – do jedné z nich by se mohla z Karlova náměstí přemístit Fakulta dopravní a část Fakulty elektrotechnické, prostory druhé budovy by pak mohly být určeny přímo pro naší fakultu. Těšíte se na další stěhování?

Pokud jde o stávající Dejvický komplex, v plánu je jeho celková revitalizace a také optimalizace parkovacích míst pod Novou budovou a NTK, které by měly být určeny prioritně pro návštěvníky kampusu. Obyvatele Strahova (alespoň ty, kteří na něm plánují ještě nějakou dobu bydlet) pak jistě potěší, že by v příštích letech mělo dojít k zateplení všech zatím nezrekonstruovaných bloků.

Zdeněk Kasner

Více o setkání s panem rektorem Konvalinkou se můžete dočíst na Studentském portálu ČVUT: http://student.cvut.cz/2014/06/ postrehy-ze-setkani-s-panem-rektorem/

TÉMA: FIŤÁCI ZA HRANICEMI

ATHENS Na týden, na semestr nebo i na celý rok – nabídka výjezdů do zahraničí při studiu je bohatá. Mezi ty krátkodobější patří týdenní kurz ATHENS, výměnný program mezi technickými univerzitami, pořádáný dvakrát ročně. Na univerzitách ve Španělsku a v Portugalsku si ho při studiu na FITu vyzkoušel Pavel Krejčí. Na kurz ses dostal rovnou dvakrát. V jakém ročníku ses k tomu rozhodl? Pavel: Kurzů ATHENS jsem se zúčastnil ve třetím a čtvrtém semestru magisterského studia. S ohlédnutím zpět teď trochu lituji, že jsem to nezkusil dřív. Například ještě na bakalářském studiu. Kurzy jsou skvělá zkušenost a každému bych program ATHENS doporučil.

Proč sis vybral právě ATHENS? Jaké jsou jeho hlavní výhody oproti BESTu nebo Erasmu? Pavel: Kurzy BEST jsou svou podstatou poněkud odlišné. Spíše bych program porovnával s Erasmem. Na rozdíl od něj trvají kurzy pouze týden a pro studenty, kteří pracují nebo při studiu zkrátka nechtějí dlouhodobě vyjíždět (například kvůli prodlužování studia), je ATHENS ideální volbou. Je to výborná příležitost zjistit, jak to funguje na jiných univerzitách a zároveň poznat řadu zahraničních studentů. Zároveň se není třeba bát, že by se ztracený týden ve škole nedal dohnat.

Jsou tyto kurzy jsou určené spíše pro pokročilejší studenty?

Pavel: Hodně záleží na konkrétním kurzu. Během přihlašování je k dispozici podrobný seznam kurzů včetně jejich náplně a očekávané úrovně znalostí. Lze si vybrat kurz pro začátečníky, stejně tak jako kurz pro pokročilé. Například v Madridu jsem byl na kurzu agilních metodik

pro řízení SW projektů se zaměřením na metodiku SCRUM. Na to stačilo mít pouze elementární znalosti problematiky softwarových projektů. Někteří studenti ani IT nestudovali a s náplní kurzu neměli problém. Naopak v Lisabonu jsem jsem byl na kurzu operačního výzkumu, jehož předpokladem byla znalost statistiky a lineárního programování. Bylo tedy třeba se v této oblasti alespoň částečně orientovat.

Jak moc intenzivní je studium během toho týdne? Je čas i na poznávání okolí?

Pavel: Tady opět záleží na kurzu, potažmo na univerzitě. Například o Paříži jsem slyšel, že místní kurzy jsou časově dost náročné. Paříž často měla kurzy do pozdního odpoledne a nebylo výjimkou, že následovala domácí příprava na další den. Naopak ve Španělsku byl program výrazně volnější. Škola začínala okolo deváté hodiny (Španělé si na přesné časy nepotrpí) a končila zhruba ve dvě hodiny odpoledne. Během dne jsme pracovali na projektech a odpoledne zbyla spousta času na prohlídku města nebo návštěvu restaurací.

Co doprovodný program, měli pro vás místní studenti něco připravené?

Pavel: Ano, o doprovodný program se starali místní studenti, členové organizace BEST. Měli na starosti nejen organizaci kurzů, ale i doprovodný program. Na začátku i na konci týdne zorganizovali hromadnou párty a o víkendu navíc výlet spojený s prohlídkou města a místními pamětihodnostmi.

Odlétá se tedy ještě před dalším víkendem?

Pavel: Datum příletu i odletu je volitelný. Kurz oficiálně končí v pátek, ale většina studentů se zdržela alespoň do soboty nebo do neděle. Díky tomu měli možnost například navštívit místa, na která se během týdne nedostali.

Je o tyto kurzy velký zájem? A jak velkou šanci má ten, kdo se chce na ATHENS dostat?

Pavel: Z ČVUT se na kurzy ATHENS každoročně hlásí desítky lidí, přičemž drtivá většina z nich je vybrána. Přesná čísla nevím, ale šance je opravdu vysoká. Osobně bych si tipnul, že většina neúspěšných zájemců se na kurz nedostala, protože si zvolili málo kurzů. Lze si totiž zvolit hned několik kurzů podle priority. Pokud je pak na některý z nich přihlášeno příliš mnoho studentů, je možné se dostat na kurz s nižší prioritou.

Když porovnáš Španělsko a Portugalsko – v čem se oba kurzy lišily, bylo někde něco výrazně lepší?

Pavel: Z pohledu náplně kurzu mi více vyhovovalo Španělsko. V Portugalsku jsme „dostali“ postaršího profesora, se kterým byla výuka poněkud vláčnější. Ve Španělsku se naopak jednalo o energického chlapíka se zapálením pro věc. Velkým rozdílem byl také počet kurzů na dané univerzitě. V Portugalsku byly vypsány pouze dva kurzy, tedy zhruba třicet lidí. Téměř všichni jsme se tak stihli poznat a společně plánovali výlety. Ve Španělsku bylo naopak kurzů výrazně více a studentů zhruba 200. Poznat se během týdne se všemi bylo tedy prakticky nemožné. Navíc doprovodný program byl poněkud krkolomný, jelikož taková spousta lidí se špatně koriguje.

Jak jste měli řešené ubytování?

Pavel: Ubytování je možné si zařídit buď individuálně nebo to nechat na organizátorech kurzu. Rozhodně bych doporučoval si nechat ubytování zařídit, a to z jednoho prostého důvodu – budete pohromadě se všemi ostatními studenty. V případě ubytování mimo byste se připravili o spoustu zábavy.

Program ATHENS byl zahájen v roce 1997 za podpory Evropské komise. Spojuje 17 významných technických evropských univerzit, které pořádají pro studenty vyšších ročníků partnerských škol týdenní intenzivní kurzy v moderních oborech a technologiích na špičkové vědecké úrovni. Odborná část kurzů probíhá v angličtině, francoužštině nebo španělštině v rozsahu 30 hodin a je doplněna dalším kulturním programem. Kurzy jsou pravidelně hodnoceny z hlediska kvality. Ve Španělsku jsme byli ubytovaní v hostelu přímo v centru města. V Portugalsku to bylo podobné s tím rozdílem, že se jednalo o levnější hotel s dvoulůžkovými pokoji.

Podle čeho bys řekl, že se vyplatí vybírat konkrétní kurz?

Pavel: Především podle tématu, ale určitě ne jen podle něj. Kurzy nejsou jen o tvrdé práci ve škole, ale hodně času strávíte i mimo učebnu. Díky tomu bych při výběru zohlednil i to, nakolik se chcete do daného města nebo země podívat.

Co ti ATHENS přineslo a co bys řekl těm, kteří o tomto kurzu uvažují?

Pavel: Je to velká příležitost se podívat do cizí země nejen jako turista, ale především poznat život na místních univerzitách. Třeba zjistíte to, že oproti českým školám tam funguje řada věcí jinak a v některých případech i lépe. Navíc se seznámíte nejen s místními vrstevníky, ale především se studenty ze všech koutů Evropy. Na kurz navíc ČVUT poskytuje speciální stipendium, což je o důvod navíc, proč se přihlásit.

Zdeněk Kasner

TÉMA: FIŤÁCI ZA HRANICEMI

ERASMUS Fakulta informačních technologií sice teprve oslavila páté narozeniny, ale její studenti už se dokázali prosadit i ve světě – a to jak v Evropě, tak za oceánem. Jedním z nich je i Tomáš Peterka. Vystudoval na FITu bakalářské studium, pak strávil rok na Erasmu ve švédském Linköpingu a hned poté se chopil pracovní nabídky v Montrealu v Kanadě. Při příležitosti svátku Canada National Day se s námi podělil o to, čím se nyní zabývá, co doporučuje současným studentům a třeba i návod na to, jakým způsobem lze ze zahraničí „přivézt PARy“. U posledního bodu ale nejásejte předčasně – cesta k tomu je tak trochu… paralelní. Začnu od konce, jak ses dostal do Kanady?

Tomáš: Vlastně tak trochu díky štěstí. Zajímavé je, že jsem se o to nijak nesnažil, ani jsem o to nežádal. Hned poté, co jsem se vrátil z Erasmu, mi přišla nabídka práce z Kanady, tak jsem si řekl proč ne a jel jsem. A jak se to stalo? Na ČVUT máme systém pro spolupráci s průmyslem a zahraniční firmy hledají dobré kandidáty téměř kdekoliv, i u nás. Hodně se vyplatí se snažit ve škole – u nás si prostě vybrali „top 10“ a já tam naštěstí spadnul.

Neuvažoval jsi o tom, že bys vyjel na Erasmus už během bakalářského studia?

Tomáš: Chtěl jsem, jenže pro výjezd na Erasmus je potřeba začít rok předem, takže musíš vše zařizovat vlastně ihned poté, co nastoupíš na FIT. A to jsem bohužel nevěděl. Kdybych si to zařizoval ve druháku, tak bych zase vyjel přes tu dobu, co jsem měl psát bakalářku, což není úplně „cool“. Takže jsem to nechal až na první ročník magisterského studia.

Většinou se jezdí na jeden semestr, proč ses rozhodl vyjet na celý rok?

Tomáš: Na půl roku to podle mě nemá příliš cenu. Můj dojem z Erasmu je, že na půl roku je to taková „párty“ a zkušenost, ale když tam jsi rok, tak v té zemi opravdu žiješ. A podle mě je to taky to, díky čemu mě vzali – zahraniční firmy hledají lidi, kteří nemají problém z té země odjet a když viděli rok studia ve Švédsku, tak si asi řekli, že mě tu nic moc nedrží. Což měli i celkem pravdu.

Jaký předmět ti byl uznán jako na FITu obávané PARy?

Tomáš: Studoval jsem Programování grafických clusterů. V Linköpingu má Saab továrnu na Gripeny, kde mají superpočítač, který jsem programoval. Takže jsem se sice neučil paralelní algoritmy tak do hloubky, jako na ČVUT, ale zase jsem si vyzkoušel fyzicky práci s jedním takovým počítačem, což se (alespoň v mých očích) hodně cení. Uznání PARů mě nicméně stálo hodně přemlouvání a byl jsem kvůli tomu za panem děkanem asi třikrát.

Program ERASMUS Program Erasmus je vzdělávací program pro vysokoškolské studenty, pedagogy a pracovníky, který se snaží podporovat jejich vzájemnou spolupráci a mobilitu napříč celou Evropou. Vznikl roce 1987 a v ČR funguje od roku 1998. Od roku 2014 má být nahrazen programem Erasmus+, který zastřešuje zároveň i další projekty z Programu celoživotního učení (Comenius, Grundtvig, Leonardo da Vinci). Pro studenty nejatraktivnější součástí je jeho nabídka dlouhodobých studijních pobytů v zahraničí na 3-12 měsíců v rámci bilaterální smlouvy mezi jednotlivými evropskými školami.

jezdy opravářů k nějakým závadám ve chvíli, kdy není jasné, kde je zrovna přesně problém, jsou opravdu drahé. Takže my z těchto big data vytváříme statistický model, který počítá, kde by se v jejich síti mohly nacházet defekty. Samozřejmě je v tom ještě nějaká magie navíc, kterou nemohu prozradit. No a smlouvu máme na 5 % ROI (return on investment), což se ukázalo jako naprosto neskutečné peníze.

Když se vrátíme do Kanady – čím se zabývá firma, pro kterou právě pracuješ?

Tomáš: Našla si mě firma Guavus (mimochodem zase nabírají, máme tu místa pro dva české studenty!). A co děláme? Jsou tu dvě společnosti, které poskytují kabelovou televizi a internet pro celou Ameriku, a my od nich máme všechny hovory od zákazníků, známe topologii jejich sítě. A problém je v tom, že vý-

Vidíš nějaké rozdíly mezi Kanadou a USA?

Tomáš: Když jsem odjížděl do Kanady, tak jsem očekával takové „americké Švédsko“, ale není to pravda. Kanada je v podstatě USA, jen bych řekl, že o dost čistší. Dokonce sami Američané říkají, že jsou v Kanadě lidé o dost vstřícnější, což je podle mě docela výstižné.

Plánuješ se vrátit zpátky do České republiky?

Tomáš: Od únoru budu v Čechách, abych dodělal magisterské studium, ale poté se pravděpodobně vrátím zpátky do Kanady.

Mohl bys na závěr poradit studentům FITu, kteří doufají, že v zahraničí dosáhnou podobných úspěchů?

Tomáš: Myslím si, že je opravdu důležité se ve škole snažit. Dá se projít tak, že nic moc neděláš, ale nakonec to máš potom o dost těžší a v podstatě pak bylo studium jen ztráta času. Určitě také doporučuji jet na Erasmus. No a pak už snad jenom na všechno říct „jo“ :)

Zdeněk Kasner foto: Tomáš Peterka

TÉMA: FIŤÁCI ZA HRANICEMI ABSOLVENTKA FIT ZUZKA VEJRAŽKOVÁ:

POZDRAV Z TROPICKÉHO SLUNNÉHO SINGAPURU Zuzka Vejražková je jednou z prvních absolventek FITu. V lednu 2013 úspěšně ukončila studium oboru Webové a softwarové inženýrství, se zaměřením na Informační systémy a management. Krom jistě nepřehlédnutelné jakožto spolužačky či studentky si Zuzku někteří mohou pamatovat také jako finalistku legendární soutěže Miss IT, vítězku třetího místa v soutěži ICT Diplomová práce roku 2013, nebo účastnici v ACM SPY. V současné době, tedy rok a půl po dokončení studia, Zuzka pracuje pro firmu Autodesk v exotickém Singapuru. Byla jsi někdy na zahraničním studijním pobytu?

Zuzka: Jasně že ano… vždy mne lákalo cestování. Cestování jako „turista” je super, ale úplně jiné, než když má člověk šanci v cizí zemi pobýt delší dobu, a tak zažít každodenní život a poznat lépe místní kulturu. V dnešní době je tolik možností, tak proč je nevyzkoušet a neporozhlédnout se po světě? Na bakaláři jsem se zahraničními studijními pobyty trochu zaspala, i když jsem alespoň všechna léta strávila prací v USA, ale na magistru jsem byla jeden semestr přes bilaterální dohodu v Petrohradě, přes Erasmus-stáž v Holandsku, a přes Athens v Paříži.

Věnovala ses mimo studia taky nějakým mimoškolním aktivitám?

Zuzka: Já nejsem člověk který by jen tak seděl doma, takže jsem během školy pracovala, zejména v průběhu magisterského studia, protože jsem se chtěla vyhnout profilu „čerstvý absolvent bez zkušeností”. Kromě práce a školy jsem chodila na různé zajímavé akce/ semináře pořádané školou, také ráda sportuji a trávím čas v přírodě.

Na co nejraději vzpomínáš z doby svého studia na FITu? Zuzka: Nejraději vzpomínám asi na neustálý přísun nových a zajímavých věcí z různých oblastí IT (v práci už není vždycky tolik času).

A samozřejmě na to, že si člověk může plánovat čas tak, jak chce – a i když teď rozhodně mám více volného času než během studia (studia + práce dohromady), tak mi trošku chybí ta flexibilita. Celkově na FIT určitě vzpomínám moc ráda.

Jak přesně ses ke své současné práci dostala? Tato odpověď by třeba mohla posloužit jakožto inspirace pro ostatní studenty FIT, kteří by Tě chtěli následovat :)

Zuzka: Práci v zahraničí jsem našla díky svému profilu na Linked In. Určitě je to příjemný zdroj jak se dostat k zajímavým nabídkám, od firem, které jsou ochotné vzít člověka i z jiné země pouze přes Skype-interview.

Co všechno jsi musela před odjezdem zařídit?

Zuzka: Asi se výjezd za prací moc neliší od studijního pobytu – pojištění, letenka, dokumenty, víza (které řeší zaměstnavatel). Přišlo mi velmi vhod, že jsem ihned po státnicích na FITu požádala o diplom i v Anglickém jazyce (určitě doporučuji, nikdy nevíš, kdy se Ti to může hodit). Například v Singapuru chtějí diplom v AJ.

Kambodža - Angkor Watt

Jaké těžkosti jsi musela překonat?

Zuzka: Všechno je nové a jiné, nejenom nová práce, to znamená nová pracovní kultura, ale i nová země a noví lidé – všude okolo mne, v práci, noví kamarádi. Já jsem zde neznala ani jednoho člověka dopředu. Asi není úplně jednoduché udělat ten první krok do neznáma, ale já jsem na to pohlížela tak, že když se mi tady nebude líbit, můžu se vždycky vrátit. A už jsem tu skoro rok, a zatím se vracet nechystám.

ním toho, co oni udělají. Nicméně náš tým jede podle DAD (Disciplined Agile Delivery), takže interakce v týmu jsou časté a role v týmu propojené, případně se můžou měnit.

Jak dlouho už jsi v současné práci?

Zuzka: Až vyjde tento článek, budu pomalu slavit první rok :)

Co pro Tebe bylo zatím v práci nejobtížnější? A co Tě v práci nejvíce baví?

Kde tedy pracuješ a čím přesně se v práci zabýváš? Zuzka: Pracuji ve firmě Autodesk. Moje pozice je Business Systems Analyst v oblasti Business Intelligence. Zabývám se analýzou požadavků od “byznysu”, návrhem řešení ve spolupráci s vývojáři, a testová-

Zuzka: Velmi těžká ke skousnutí je pro mne asi místní pracovní kultura (a morálka). V naší kanceláři je hodně kolegů z Indie nebo z Číny, a mají úplně jiný přístup k práci než na jaký jsme zvyklí my v Evropě, nebo jaký je v USA. Víc raději komentovat nebudu. Na současném projektu ale pracuji s týmem, který je převážně lokalitou v USA, kde je pracovní kultura podobná jako u nás. A co mne baví nejvíce? Asi to, že se ještě můžu naučit další nové věci – jak v oblasti BI, tak v oblasti DAD. Za velmi cenné považuji zkušenosti z hlediska interakce s lidmi z různých kultur, a neméně zajímavá je práce v týmu s lidmi, kteří jsou v geograficky vzdálené lokalitě (čímž hnedka porušujeme základní princip DAD). Já jsem nikoho z týmu, se kterým pracuji na současném projektu, nikdy osobně neviděla, ale celkem nám to funguje, i když to občas znamená vtipnou pracovní dobu, jako Sprint Demo každý druhý týden v šest hodin ráno.

TÉMA: FIŤÁCI ZA HRANICEMI Jací jsou Tví kolegové?

Zuzka: Tak především kolegové i kolegyně – asi nejvíc mě překvapilo vysoké procentualní zastoupení žen (v našem oddělení určitě tak třetina). V naší kanceláři je většina lidí z Indie, pár z Číny, pár z Filipín. Jsou milí a fajn, ale hodně se drží pospolu v rámci jednotlivých kultur. Mimo práci s nimi čas netrávím, někteří mají své rodiny, jiní zase jiné (nebo spíš žádné) zájmy.

Využíváš při práci vědomosti, které jsi získala během studia na FIT?

Zuzka: Na první pohled se zdá, že málo – na detailní UML diagramy nebo jinou extensivní dokumentaci se v DAD nehraje, o DAD jsem z FITu také nic nevěděla, a z oblasti BI používám ze znalostí z FITu jen SQL. Mít teoretický základ o všem z FITu přesto považuji za užitečné, protože rozumím nejenom tomu, co dělá můj tým, ale i tomu, co dělají jiné týmy, můžu jednodušeji střídat role, nebo týmy, protože díky širokému základu z FITu se již nějaké detaily nebo specifické systémy doučím dle potřeby sama. A opravdu vidím, že na rozdíl od ostatních kolegů, kteří mají jen bakaláře z trochu pochybné školy si dokážu spojit více souvislostí. Ten široký i teoretický základ, i když se to na první pohled nezdá, je užitečný.

se stejně musíme naučit kopu nových věcí, a není to vždycky jednoduché, není na to vždy příliš času, nestačí to umět na Éčko, ale je potřeba to umět používat a často tu není nikdo, kdo by měl čas všechno detailně vysvětlovat.

Proč ses rozhodla odjet právě do Singapuru? Jaká byla původní myšlenka? Byl to právě a jen Singapur po čem jsi toužila, nebo ses rozhodovala ještě mezi něčím dalším?

Zuzka: Singapur byl trochu náhoda. Já jsem toužila po tom odjet na chvilku do zahraničí získat nějaké zkušenosti a trochu cestovat. No a kdy jindy než hned po škole je ta nejvhodnější doba? Neměla jsem konkrétní zemi kam jet, takže jsem nijak aktivně práci v zahraničí nevyhledávala a začala

Co konkrétně Ti zatím nejvíce pomohlo?

Zuzka: „Never give up”. A to i v práci i mimo ni. Já si myslím, že těžké předměty na FITu nejsou proto, aby nabyté velmi specifické znalosti šli všichni s chutí používat do praxe, ale aby nás naučily nějak zvládnout nová a těžká témata. Protože po nástupu do práce,

Singapur - iLight festival pracovat na fulltime v Praze. Nicméně jsem měla oči otevřené a úplně náhodou jsem našla na Linked-Inu zajímavou pozici v Singapuru, pro zajímavou společnosti. Dva telefonáty, dva Skype interview a nabídka byla na stole (v emailu).

Máš nějakou vtipnou historku z práce?

Večeře s kolegy při návštěvě bývalé manažerky z USA (žena vedle Zuzky)

Zuzka: Nedávno mě pobavil email, ve kterém bylo napsáno, že nemáme používat přístupovou kartudo kanceláře k bookování stolů ve „food courtech“. „Food court“ je spousta stánků s jídlem a stoly, které jsou společné pro všechny stánky. Singapurčané přijdou do food courtu, jako první najdou volné místo a položí na stůl například prázdnou lahev, nebo papírové kapesníčky, čímž si místo „zabookují“ pro sebe a teprve potom si jdou koupit jídlo k vybranému stánku (což je často ten s nejdelší frontou, protože věří tomu, že čím delší fronta, tím lepší jídlo).

Jaké to je pracovat a žít v Singapuru? Jak nejvýznamněji se Singapur liší od prostředí, na které jsi byla dříve zvyklá?

Zuzka: Je to tu úplně jiné než u nás, a to snad po všech stránkách. Lidé jsou jiní, jejich pracovní návyky a kultura i styl zábavy je odlišný. Singapurčané se vyžívají v chození na večeře a do kina a všude mají klimatizaci nastavenou na 18 °C, nesnáší horko, a protože si myslí, že být světlý je “cool”, vyhýbají se sluníčku velikou oklikou, aby se náhodou trochu neopálili. Jejich ideální víkend je strávený v nákupním centru a večer v baru. Pracovní kultura je také odlišná, obecně dost hierarchická (šéf má vždycky pravdu) a většina lidí ani nerozmýšlí nad tím, zda to má hlavu a patu. Nicméně nechci příliš zobecňovat, protože kromě lokální kultury vždy ještě hraje roli pracovní kultura daná firmou, a ta už je u amerických nebo evropských společností trošku podobná jako u nás.

Jaké je tady bydlení? Bylo těžké sehnat ubytování?

Zuzka: Ubytování není těžké sehnat, protože do Singapuru přichází hodně lidí za prací i studiem a tak je nabídek spousta.

Singapur - BBQ s přáteli

Jak vypadá Singapur Tvýma očima?

Zuzka: Singapur je super. V mých očích je to velmi vyspělé, moderní a metropolitní město, ale zároveň exotické, protože se tu mísí velké množství kultur. Kromě Singapurčanů, tu žije hodně Číňanů, Indů, Malajců a dalších z okolních zemí, ale zároveň tu žije velké množství lidí ze „západu“ – Evropy, USA i Austrálie (místní lidé nám říkají „Ang Mo”). Právě díky velké kulturní diverzitě se tu člověk necítí jako úplný „stranger“.

Co Tě na Singapuru nejvíce baví?

Durian - místní tropické ovoce Oříšek je sladit lokalitu a cenu, protože cena se můžehodně lišit a nájem za pokoj (natož za celý byt) je hodně vysoký. Singapur je sice „jen“ město a má výbornou veřejnou dopravu, několik linek metra a spoustu autobusů, ale cestovat do práce na devátou přeplněným metrem je unikátní zážitek, proto je fajn si dobře rozmyslet a vybrat lokalitu.

Zuzka: V Singapuru se člověk nikdy nenudí. Máme léto 365 dní v roce a je tu spousta akcí (často zadarmo) – venkovní výstavy, koncerty, promítání filmů, představení, ale i akce spojené s Čínskými, Malajskými nebo Indickými významnými svátky. Například nedávno byla v centru výstava „iLight” – zajímavé světelné expozice, které krásně slaďovaly design, a projekci světel pomocí moderních technologií. Druhá úžasná věc v Singapuru je jídlo – díky kulturní diverzitě je tu velké množství vynikajících exotických typů jídla, moje oblíbená je vietnamská a thajská kuchyně, a snad sto druhů exotického ovoce a zeleniny, dostupné každý den po celý rok. Já osobně doporučuji vyzkoušet například Durian (doporučuji sladký typ). Já ráda cestuji, takže pro mě je Singapur super východisko na výlety po okolních zemích jihovýchodní Asie. Nejvíce se mi zatím asi líbila Kambodža a její úplně úžasný Angkor Watt. Ale nejčastěji jezdíme s kamarády na víkendy do Malajsie, na krásné exotické pláže i na turistiku do džungle, je to ze Singapuru jen přes most.

TÉMA: FIŤÁCI ZA HRANICEMI Co Ti na Singapuru naopak nejvíce vadí?

Zuzka: Nedají se tu koupit žvýkačky! Toto je zase jeden z extrémů a z mnoha zákazů Singapuru – aby nikdo neplival žvýkačky po ulici, tak je úplně zakážou a nedají se tu ani koupit. No naštěstí ta Malajsie je jen přes most. No a druhá věc – je tu drahé a ne příliš dobré pivo.

Máš nějakou životní filozofii/motto?

Zuzka: Jasně, originál v angličtině: „Five year from now, you will be the same person as today, except for the people you meet, books you read and places you see“. A tak se řídím spíše slovy „proč ne“ než „proč ano“. Myslím, že život je o tom zkoušet nové věci a jít do toho co děláme, ať už to je cokoli, vždy na plno.

Máš nějaké rady pro své kolegy studenty - čerstvé absolventy?

Zuzka: Určitě využijte možností, které jsou na škole k dispozici a jeďte v průběhu studia na zahraniční studijní pobyt. Je to jednodušší, než potom po škole, a je to super způsob, jak se někam podívat a nabrat cenné zkušenosti. Já znám spoustu lidí, co nikam nejeli, protože vždy našli nějaký důvod proč ne, a litují toho, že tu možnost nevyužili. Neznám ale jediného člověka, který by jel na semestr pryč a litoval toho. Možná kvůli tomu bude potřeba o semestr protáhnout studium, a bude to stát nějaké peníze… ale kdy jindy než teď? A pokud se necítíte na celý semestr, jsou i kratší možnosti jako programy Athens nebo BEST.

A je něco, co bys ráda vzkázala FITu? Co kamarádi, máš tady nějaké? Využíváš někdy své staré kontakty ze školy?

Zuzka: Tak pokud se počítá Adélka Chrastinová alias Svítková, tak ano, naposledy minulý týden na BBQ! Ale jinak s pár spolužáky a s mým vedoucím DP jsem v kontaktu (zdravím! :-) ). Většinu mých kamarádů a spoustu fajn lidí jsem potkala přes couchsurfing akce, nebo jiné skupiny. V Singapuru je hodně lidí ze zahraničí, takže není těžké se seznámit. A mají tu úplně super koncept – „Wednesday Ladies night”, kdy vybrané podniky, včetně zajímavých „rooftop-barů” má zadarmo vstup i zlevněné drinky pro dámy, takže tu mám díky tomu spoustu kamarádek a program na středu zajištěný.

Schází Ti kamarádi z ČR? A co Tvá rodina? Jak často se vídáte?

Zuzka: Jak kdy, ale se spoustou kamarádů z ČR jsem v kontaktu a několik už přijelo i na návštěvu a další se chystají. Domů se chystám poprvé letos na Vánoce.

Zuzka: Já jsem hrdá na to, že jsem absolventka FITu, tak držím palce, aby se podařilo udržet a dále rozvíjet FIT ke spokojenosti studentů, a zároveň se udrželo dobré jméno i kvalita. Tak zdravím a držím palce!

Děkuji za rozhovor :) Autor: Adéla Svítková foto: Zuzana Vejražková

15 DŮVODŮ, PROČ MĚ BAVÍ ŽÍT V SINGAPURU Adéla Svítková (Chrastinová) je absolventkou Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze v oboru Počítačová grafika. Během studia byla aktivní členkou Studentské unie ČVUT, stála u zrodu Klubu STOlních Her STOH na Strahovských kolejích, a později i Dámského klubu ČVUT, kde byla např. iniciátorkou akce Parník ČVUT. Od počátku aktivně podporovala také vznik nové fakulty, kde později působila a spoluvytvářela nové Oddělení pro vědu a výzkum, a po odchodu na mateřskou dovolenou v rámci možností pomáhala také s rozvojem a propagací nové FIT.

Kromě zavedení klasických fakultních tradic, jako je Narozeninová oslava FIT nebo soutěž Fiťák roku, nebo aktivní účasti na Souboji fakult stála také za vznikem dalších projektů, jako jsou Laboratoř 3D tisku, fakultní divadelní spolek FITdivad1.0 Beta nebo fakultní časopis Buď FIT. V době svého působení na fakultě nejraději vzpomíná na organizaci první velké Narozeninové oslavy založení FIT na Strahovských kolejích, na které se díky její iniciativě poprvé objevila legendární barevná fakultní trička, a je také hrdá na dosažení 3. místa v historicky první anketě Fiťák roku v kategorii FIT pracovník (ihned za děkanem a proděkanem pro studium, kteří se společně dělili o první místo). A také v neposlední řadě na to, že na fakultní PR oddělení přivedla Elišku a Veroniku, díky čemuž se upevnila velmi úzká a jednoznačně pozitivní spolupráce fakulty se studenty :). V roce 2011 se jí narodil syn Michael Lev, který ji od té doby zaměstnává naplno :). Na konci loňského roku se společně se svým manželem a synem odstěhovala na dva roky do Singapuru.

1. UDĚLALA JSEM NESNADNÉ ROZHODNUTÍ A PŘIBLÍŽILA SE PŘÍJEMNÉMU MINIMALISMU

Chcete-li udělat rychlou změnu ve svém životě, je třeba jen rozhodnout se a udělat to. U nás to bylo stejné. Rozhodnutí přestěhovat se na čas do zahraničí, oznámení rodině, svatba, kompletní vystěhování, odjezd. Dohromady to celé to trvalo cca 2 měsíce. Je potřeba to moc nerozebírat, protože pak hrozí, že vás napadne spousta důvodů, proč to nejde – a to se pak nikam neposunete. Krásný je výsledný pocit, když zjistíte, že většinu věcí, které máte doma, k životu vůbec nepotřebujete a není nic snazšího, než je vyhodit, nebo příjemnějšího, než je rozdat přátelům. Nás vystěhovávala relokační firma, takže i bez těch zbytků, které prošly výběrovým řízením, jsme se museli obejít 2 měsíce. Jen s kufrem. Byla v tom neskutečná svoboda. Nic nám nechybělo. Naopak, když naše věci „konečně“ dorazily, společně s nimi dorazila i tíha kam to všechno dát a proč a zda i tohle všechno skutečně potřebujeme.

TÉMA: FIŤÁCI ZA HRANICEMI 2. SNADNÉ NASTAVENÍ DENNÍHO REŽIMU A PĚSTOVÁNÍ STEREOTYPŮ

V Singapuru se čas nemění ani neposouvá. Každý den po celý rok slunce vychází i zachází v sedm hodin. Teplota se celoročně drží průměrně na 30°C, jedinou změnou je občasný hodinový déšť, jinak stále přetrvává teplo a vlhko. Je snadné si v takovémto prostředí postupně vytvořit návyky a denní rutiny.

Neoficiálně je Singapur nazýván Asia for beginners, mísí se zde a žijí pohromadě západní a východní kultury, ale všichni se dokáží domluvit jedním společným jazykem. Díky vlivům různých národností se ale zdejší angličtina vybrousila do tzv. „Singlish“ (singapurské angličtiny). Jako vtipný příklad uvedu slovo „Banana“ (banán), což je výraz pro v Singapuru narozeného Číňana, který ale neumí čínsky (takže je žlutý na povrchu, ale bílý uvnitř :)). Singapurskou specialitou je pak obdoba pražského „viď“: „lah“ (čti láááááá), které tvoří koncovku skoro každé vyřčené věty.

5. JSEM SOUČÁSTÍ DOKONALÉ ORGANIZACE

3. POTŘEBUJI JEN POLOVINU OBLEČENÍ

Díky věčně teplému počasí opravdu potřebujete celoročně pouze letní oblečení, plus jeden lehčí svetr pro případ, že budete chtít strávit delší čas v klimatizovaném prostředí, kde se nebudete aktivně hýbat (veřejná doprava, návštěva kina, cesta letadlem...). Skutečně není zapotřebí si s sebou pro jistotu brát krabici zimního oblečení, která vám jen doma zabírá cenné místo :).

4. BROUSÍM SI JAZYK

Úředním jazykem je v Singapuru angličtina, čínština, malajština a tamil. Hovory s místními lidmi a nutnost se dorozumět vás nenásilně nutí používat a rozvíjet své jazykové dovednosti a rozšiřovat si slovní zásobu. Velkým plusem je to hlavně pro děti, náš tříletý Michael Lev začal od května navštěvovat místnímateřskou školku a i když předtím neuměl anglicky ani slovo, teď už nám doma brouká anglické písničky a každý den s překvapením objevujeme, jak hodně a rychle se zlepšuje. Kromě angličtiny mají všechny zdejší školky také lekce čínštiny (většina učitelek jsou singapurské číňanky).

V Singapuru vládne tzv. demokratická diktatura. Lidé si opakovaně volí jednu stranu, která je pak omezuje spoustou zákazů a příkazů, cenzuruje tisk, zvyšuje ceny bydlení. Na druhou stranu dokáží efektivně řešit problémy a věnují velké úsilí propagaci toho, co vláda dělá pro své občany. U metra tak například najdete velké bilboardy s propagací Ministerstva dopravy na kvalitu dopravy. A musím říct, že to funguje opravdu dokonale. Přímo na stanicích metra si zakoupíte kartu a necháte si na ni uložit finanční obnos. V metru pak fungují speciální turnikety (a v autobusech vstupní a výstupní terminály), takže si jen „pípnete“ kartou a zaplatíte přesně tolik, kolik jste skutečně ujeli. Díky tomu není zapotřebí dalších kontrolních mechanismů a podvádění je zde skoro nemožné. Krom toho, podvádění tady obecně nemají rádi a jak je již dokázáno, že prostředí vychovává (doporučuji např. knihy Malcolma Gladwella), tak tady skutečně platí téměř nulová kriminalita a většinové vstřícné a poctivé chování.

Naučili jsme se tady dokonce využívat k přepravě taxi, kterému jsme se v Praze kvůli vysokým cenám a často nerudnému chování řidičů vyhýbali. V Singapuru je taxi velmi běžné a docela levné, a během cesty vám řidič rád povypráví o čemkoli, co vás zajímá, doporučí, poučí, vše s úsměvem (pokud mu tedy rozumíte :)). Příjemné je taky vládní omezení povoleného počtu osobních automobilů. Díky tomu jsme před odjezdem auto prodali a musím říct, že nám tady vůbec nechybí. Místo toho je zde podobně jako skoro v celé Asii velmi rozšířené používání jízdních kol. Díky dokonalé organizaci se Singapur hrdě řadí k nejčistším a nejbezpečnějším městům světa. Kvůli extrémně vysokým trestům a pokutám si každý rozmyslí, jakým způsobem chce strávit svůj volný čas. Pro představu: • Za držení a užívání drog: 20 000 SGD + 10 let vězení. • Za pašování drog je zde dokonce trest smrti. • Týrání zvířat, vandalismus, krádeže, vloupání, prostituce: tělesný trest (výprask rákoskou). • Jízda v opilosti: 10 let ve vězení. • Odhazování odpadků: 300 SGD + veřejně prospěšné práce v jasně oranžové vestě. • Kouření v zapovězené oblasti: 200 až 1000 SGD. • Žvýkání žvýkačky: 500 SGD. • Zapomenete spláchnout na veřejném záchodě: 500 SGD. • Za ilegální se bohužel považuje i homosexuální chování (např. za líbání mužů na veřejnosti hrozí vězení). • Trestně postihovány jsou taky: plivání, neopatrnépřecházení ulice, rasová nenávist, konzumace jídla a pití v dopravních prostředcích... 1 SGD (Singapurský dolar) = cca 15 CZK. Toto je obecně známý fakt, který se krom své nepopiratelné užitečnosti stal také terčem vtípků. Tržnice jsou plné suvenýrů s výpisem pokut a názvem „Singapore: the Fine City“ (fine = skvělý; pokuta). Pokuty se staly sice předmětem žertíků, ale vláda si za nastavením pokut a striktním dodržováním trestů stojí, protože díky tomu je Singapur skutečně nádherně čisté a bezpečné město, které láká k cestování i k bydlení. Pro zajímavost, žvýkačky tady jsou prý zakázané kvůli tomu, že jimi v minulosti turisté opakovaně blokovali dveře v metru a způsobili tím velké škody. Tak je prostě zakázali :).

6. ŽIJU V MULTIKULTURNÍ A NÁBOŽENSKY SNÁŠENLIVÉ ZEMI

Ve vzájemném souladu a poklidu zde žijí lidé nejrůznějších vyznání, buddhisté, muslimové, křesťané, hinduisté, sikhové, taoisté, konfuciáni, ateisté i volnomyšlenkáři neboli svobodomyslní. Od řidiče taxíku jsme se jednou dozvěděli, že ateista nevěří v Boha, naproti tomu volnomyšlenkář připouští víru v nějakou vyšší moc, jejíž formu nepotřebuje nijak definovat. Lidé různých vyznání tady samozřejmě mají taky své komunity a „městské“ čtvrti. China Town (Čínská čtvrť) je plná stánků s levným i drahým oblečením a řemeslnými výrobky, obchůdků s čínskou medicínou a čaji a čínských jídelen nebo čínských chrámů (mimo to je zde ale taky mešita nebo nejstarší hinduistický chrám). Na počkání si můžete nechat udělat diagnostiku podle tradiční čínské medicíny nebo odhalit svůj osud čtením z ruky.

Plná barev, koření, orientálních vůní a chutí je potom Little India (Malá Indie), oblíbenou turistickou kratochvílí je tady třeba malování henou na tělo. Pro vyznavače islámu či tradičních vodních dýmek je zde Arab Street (Arabská čtvrť), které vévodí ohromná Sultánova mešita. A další výhoda: pokud se vám náhodou (stejně jako nám) stane, že zapomenete oslavit Nový rok, máte šanci si to vynahradit oslavami Nového roku čínského koncem ledna, nebo hinduistického již začátkem listopadu :). Je celkem vzácné potkat na ulici světlovlasé evropany, proto se nám nezřídka stává, že nás zastavují místní, ptají se odkud pocházíme a jak se nám v Singapuru líbí a chtějí si sáhnout na malého Míšu, nebo si jej alespoň pohladit (někdy to dělají i tajně a je to až divné) a případně mu dát nějakou sladkost.

TÉMA: FIŤÁCI ZA HRANICEMI Nejpodivnější byla zkušenost s lokálním dětským lékařem, který Míšu při každé návštěvě několikrát objímal, nabízel hromadu bonbonů a říkal mu opakovaně, že ho miluje... Lékaře jsme raději změnili. Podivná je pro mne taky zvrácená leč rozšířená snaha mnohých asiatů přiblížit se nejvíce evropskému vzhledu. Nezřídka potkám krásnou, leč nemocně vyhlížející evidentní asiatku s nezdravě bledým obličejem plným pudru. A ještě o něco více mě děsí pohled na sortiment většiny kosmetických přípravků, které obsahují zaručeně účinné „bělící látky“ na pokožku. Asi se ale jedná o stejný princip, který se v reverzní podobě objevuje i u našich žen, které se zřejmě cítí nezajímavě bílé či méně atraktivní, a proto si na tvář nanášejí tmavé pudry a samoopalovací krémy či se opékají v soláriu, aby se mohly pochlubit čokoládově opálenou pletí. Anebo prostě lidé chtějí to, co nemají, místo aby se naučili vážit si toho, co mají :).

7. JÍDLO A PITÍ (ANEB PRO POLÉVKU PŘES PŮL MĚSTA)

Je pověstně známé, že zdejší jídlo patří k nejvybranějším na světě. Klasický Singapuřan se stravuje venku (tj. nevaří si), kde má na výběr z téměř neomezených možností. Jídlo v některých restauracích patří k opravdovým delikatesám, ale je taky astronomicky drahé. I v těch obyčejnějších je dostatečně drahé a ne už vždy tak vybrané. Mnohem dostupnějším a tradičnějším řešením jsou společné jídleny. Těm větším venkovním se říká „Hawker center“. Rozlohou asi jako klasická školní jídelna nebo menza, akorát se nachází venku na volném prostranství,

a místo jediné výdejny jsou kolem dokola desítky stánků. Každý stánek nabízí určitý typ kuchyně nebo druh jídla, ovocné šťávy, kávu nebo čaj, některé i dezerty (typickou zdejší specialitou je „kacang“, ledový sníh se sladkým sirupem, tedy něco jako zmrzlina, podávaná s tapiokovými kuličkami, kukuřicí a fazolemi). Můžete si vybrat jídlo z kteréhokoliv stánku, pak jen nahlásíte číslo stolu a jídlo vám donesou až na místo, poté rovnou i zaplatíte. Na každém stánku je obří cedule s lákavými obrázky jídel a popiskem, ne na každém je ale vyobrazená fixní cena, a zde se bohužel občas stává, podobně jako v Praze, že se cizincům účtují jiné (i dvojnásobné) částky, než typickým místním obyvatelům. Taky se často stává, že ve večerních hodinách jsou ceny a dokonce i nabídka jiné, než během dne. Ceny za jídlo se během dne pohybují od 60 do 180 korun, večer klidně i 300 až 500 korun za větší porci. Další variantou jsou „Food courts“, které fungují podobně, ale nacházejí se ve spodních nebo horních patrech velkých nákupních center, nabídka je méně lokální a více západní, a díky umístění uvnitř jsou plně klimatizované. Ceny jsou většinou uvedené na cedulích (60 až 180 korun). Třetím typem jídelen jsou menší venkovní „Coffee Shops“, fungují podobně, jen stánků je mnohem méně (pět až deset), výběr jídel menší a jsou levnější (od 45 do 90 korun). Tyto jídelny se většinou nacházejí v podloubí velkých budov (jsou tedy kryté před deštěm) a chlazené stropními otočnými větráky. Alespoň jeden ze stánků zde vždy nabízí ledové ovocné šťávy a lokální „kopi“ (káva) nebo „teh tarik“ (černý čaj s mlékem). Káva i čaj jsou velmi oblíbeným místním nápojem, podávají se většinou s velkou dávkou kondenzovaného mléka a cukru, případně i s ledem. Cena za šálek 18 až 35 korun. Objednat si správně svou kávu nebo čaj se počítá za rozšířenou znalost lokálního Singlish slangu! Vše lze objednat navíc s další extra dávkou cukru, mléka nebo ledu. Obdoba platí pro černý čaj, akorát místo „Kopi“ žádejte „Teh“, a zde existuje navíc verze se zázvorem. Oblíbenou variantou čaje bývá také„bubble tea“ s tapiocovými žvýkacími kuličkami. A překvapením pro mě byl taky způsob kávy s sebou (dostanete ji v igelitovém pytlíčku s brčkem :). Vzhledem k velké oblibě jídelen se někteří baví tím, že jídelny obcházejí a hodnotí je na svých webech a blozích, a pokud se některý stánek proslaví tak moc, že se o něm zmíní třeba lokální tisk, článek či hodnocení z významných blogů si majitelé vytisknou a nalepí na vitrínu. Do takovýchto vyhlášených stánků se pak sjíždějí místní i turisti i přes celé město

nebo nahnědlé barvy (prý dle typu vajíčka), natřený na toastu, podávaný s vajíčkem na hniličko, sojovou omáčkou, a kávou nebo čajem. Pokud se ale i přesto rozhodnete vařit si doma, obchody nabízejí opravdu obrovský rozsah všeho možného. Na můj vkus jsou zde potraviny velmi drahé, i když se snažím vybírat si prodejny s co nejnižším cenovým průměrem. Průměrné ceny nemá ale cenu uvádět, protože třeba i v jednom obchodě si můžete koupit papriku za 10 korun a hned vedle je kus za 90. A platí jako u nás, čím více bio, tím dražší. V Singapuru se většinou nic nepěstuje, skoro vše se dováží z blízkého i vzdáleného okolí. A dováží se opravdu kdeco. Těší mně, že mohu zkoušet nové potraviny se zde oblíbenou příchutí zeleného čaje nebo černého sezamu (zmrzlina, čokoláda, pečivo), nebo si dopřát levné a dobré čerstvé sushi přímo z obchodu.

8. NO DURIANS!

a stojí se na ně dlouhé řady. Takovýto stánek si pak může dovolit svou specialitu i mírně zdražit oproti průměru a mít otevřeno jen v určité hodiny. Všechny stánky mají značky kvality čistoty (A=perfektně čisté, B=čisté) a jsou často kontrolovány. Jídlo je většinou velmi ostré, což pravděpodobně vzniklo ze zvyku v asijských zemích, kde kvůli horší hygieně se do jídla přidává spousta koření, aby takzvaně „vypálili brouky“ :). Největší klasikou je kuře s rýží, plátkem okurky a snítkou koriandru, případně nudle na tisíc způsobů. Oblíbenou snídaní je „kaya toast“, lokální džem s kokosem a čerstvým vajíčkem, většinou zelené

Mezi ovocem jsem zde objevila speciální unikát, samozvaný král ovoce, který se časem stal nepsaným symbolem Singapuru. Je jím takzvaný smraďoch, neboli durian. Pronikavostí připomíná naše tvarůžky, velikostí podobný melounu, na povrchu má ostré bodliny, uvnitř 6 komůrek s dužninou a peckami. Dle singapurských babských povídaček prý durian nikdy nepadá nikomu na hlavu (ale minimálně jeden případ už v minulosti nastal, v roce 2001 přivedl spadlý durian do bezvědomí muže na plantáži v Malajsii). A v Singapuru existují dvě sousedící budovy vzhledem dokonale připomínající zralé duriany (i když původním architektonickým záměrem byly prý oči mouchy). Po prvním ochutnání asi před půl rokem mi jeho chuť připomínala cibuli s cukrem.

Singapurská káva • • • • • • • • • • •

Kopi (šálek kávy se lžící kondenzovaného mléka a s cukrem) Kopi-gau (šálek silné kávy se lžící kondenzovaného mléka a s cukrem) Kopi-po (šálek slabší kávy se lžící kondenzovaného mléka a s cukrem) Kopi-C (šálek kávy se lžící kondenzovaného mléka) Kopi-C-kosong (šálek kávy se lžící kondenzovaného mléka bez cukru) Kopi-O (šálek kávy s cukrem) Kopi-O-kosong (šálek kávy bez cukru a kondenzovaného mléka) Kopi-O-kosong-gau (šálek silné kávy bez cukru a kondenzovaného mléka) Kopi-bing or Kopi-ice (šálek kávy se lžící kondenzovaného mléka, s cukrem a s ledem) Kopi-xiu-dai (šálek kávy se lžící méně slazeného kondenzovaného mléka) Kopi-gah-dai (šálek kávy se lžící extra sladkého kondenzovaného mléka)

TÉMA: FIŤÁCI ZA HRANICEMI Po jednom nesmělém nakousnutí (a pašování zbytku v autobusu, přestože převážení durianu v dopravních prostředcích je oficiálně zakázané (nápis „No durians on board“ nás vítá při každé jízdě hromadným dopravním prostředkem :) skončil u nás doma v lednici, která vydávala specifický zápach i v zavřeném stavu po celý dlouhý týden, dokud jsme se nad sebou neslitovali a prohlásili jej za pravděpodobně expirovaný. Druhý pokus nám umožnil soused, velký milovník durianů, kterému bohužel manželka doma duriany zakázala. Tak jsme si jej vzali k sobě společně se dvěma duriany, které jsme měli pozřít ve třech lidech. Zvládli jsme jen jeden a výsledný vztah k durianu byl bohužel stejný jako dříve. Ale říká se, že dokážeš milovat, když znáš, a naše znalosti o durianech rostly... Dozvěděli jsme se, že je to ovoce sezonní, tedy v nejlepší kvalitě dostupné jen kolem poloviny června. A jeho milovníci trpělivě čekají celý rok, než si jej mohou vychutnat. Že má povahu zahřívací a po pozření se tedy doporučuje zchladit tělo vodou, pitou z durianové kůry, případně jiným tropickým ovocem s chladivým účinkem. Hned následující den jsme se zúčastnili lokální veřejné ochutnávky tropického ovoce, která se jednak ukázala být spíše trochu politickou agitkou, a trochu se taky spíše mohla jmenovat ochutnávka durianů. Měli jsme na výběr ze tří vybraných nejoblíbenějších druhů, a ač ani manželovi ani naší kamarádce ani tentokrát duriany neučarovaly, ze mně se stal od teďka pravý durianový milovník. Chuť cibule s cukrem vystřídala krémová pudinková pěna se špetkou vanilky a mascarpone... Odnesli jsme si z akce nabízené zbytky a durian se stal mým každodenním dezertem po jídle. Teď už mi zbyly jen vzpomínky a mohu se těšit zase na příští rok, na který budu společně s ostatními skalními vyznavači trpělivě vyčkávat :).

9. STUDENTSKÝ ŽIVOT

Osobní zkušeností se studiem na zdejší nejznámější technice (Nanjang Technological University) se sice pochlubit nemohu, obrázek jsem si ale udělala z velmi nadšeného vyprávění mého muže Martina Svítka, absolventa ČVUT FEL, který zde byl na půlroční stáži, a také kamaráda Onřeje Bruny, který zde přijel na zkušenou v rámci svého doktorského studia taktéž z Fakulty elektrotechnické ČVUT. Obecně jsou zde jedny z nejlepších univerzit na světě (patří mezi Top 50). Studenti zde berou své studium velmi vážně, již od dětství jsou vedeni k velké zodpovědnosti a navíc je studium hodně drahé a ne každý si jej může dovolit.

Pokud už ale někdo studuje, má téměř jisté skvělé zaměstnání, a v případě vynikajících výsledků dokonce práci na prestižních projektech pro místní vládu a rozvoj země. Studovaní lidé jsou zde skutečně vysoce ceněni. A pokud by někdo měl zájem o práci na univerzitě, a skutečně ji dostane, pak bude na špičce světového vývoje. Vysokými finančními dotacemi cení vláda také studentské projekty, takže jsme si s úsměvným leč posmutnělým povzdechem vyslechli příběh Ondry, který nám vyprávěl toto srovnání. V rámci svého doktorského projektu na ČVUT žádal několikrát marně o zakoupení alespoň nejdostupnějšího typu kamery. Když o totéž zažádal na univerzitě v Singapuru, odpovědí mu byl dotaz vedoucího profesora, proč si nevybral nějaký kvalitnější model, a zda by nebylo výhodnější zakoupit hned rovnou dva kusy najednou...

10. MATEŘSKÉ ŠKOLKY

Zcela novou zkušeností pro nás bylo i umístění našeho tříletého syna do místní mateřské školky. V rámci prevence nebezpečných infekčních onemocnění, které zde v minulosti nadělaly spoustu škody, byly ve všech školkách zavedeny pravidelné prohlídky dětí, každé ráno po vstupu se všem dětem měří teplota a kontroluje krk, dlaně a chodidla (kontrolují se červená znaménka, která mohou signalizovat přítomnost tzv. Hand Mouth Foot Desease (HMFD). V případě pozitivního nálezu u lékaře je hned informována školka a jejím prostřednictvím také rodiče kompletně všech zapsaných dětí. V současné době nám bohužel právě školka nahlásila už tři potvrzené případy, takže čekáme, jak se celá situace vyvine. Ihned po příchodu si děti musejí povinně umýt ruce, a správné a důkladné mytí rukou byla také jedna z prvních dovedností, které se děti ve školce naučí. Příjemným překvapením jsou i každotýdenní emaily se spoustou krásných fotografií dětí z průběhu výuky a podrobným popiskem toho, co se děti za poslední týden naučily.

A dokonce i čtvrtletní víkendové setkání rodičů s učiteli, na kterém jsme dostali kompletní report o tom, jak Míša prospívá, v čem vyniká a v čem by se mohl zlepšit, a společně jsme si vyjasnili cíle osobního rozvoje na následující čtvrtrok. Jinak se i na tomto poli trochu potýkáme s odlišnou kulturou. Singapuřané jsou již od malička vedeni k velké zodpovědnosti a pracovitosti, a tak není divu, že i jako dospělí lidé tráví většinu času v práci, vyděláváním peněz, čímž následně svůj volný čas tráví většinou nakupováním, výběrem nejlepšího jídla nebo cestováním, takže celkově je v Singapuru celkem málo rodin s dětmi. Pokud už děti mají, bývá to spíše v pozdějším věku a matky bývají hodně úzkostlivé (často jsme se setkali i s tím, že rodiče vodí své děti na obojku, případně jim kupují hlasitě pískající dětské botky, aby věděli o každém jejich kroku), v podstatě nenechají děti skoro nic udělat samotné. Singlish má pro tuto vlastnost dokonce speciální pojmenování, „kiasu“, což se dá přeložit jako přílišná úzkostlivost, strach ze ztráty či z prohry, držení se zpátky. Mimoto je zde typickým faktem, že rodiny mívají doma „maids“ nebo „helpers“, většinou ženy Filipínské nebo Indonézské národnosti, které společně s rodinou bydlí v jednom domě, starají se jim o úklid, vaření, děti, aby se oba rodiče plně mohli věnovat práci. A toto vše je přesným opakem toho, v jakém duchu vychováváme našeho syna my.

dostupné až od 100 cm výšky, takže jsme se s naším pětadevadesáticentimetrovým Míšou pokochali hezkým prostředím a příště už to třeba i vyjde :).

12. KOMUNITNÍ CENTRA

Skvělým vynálezem jsou lokální Komunitní centra, která jsou rozseta ve všech částech Singapuru. Účelem se blíží našim DDM (Domům dětí a mládeže), záběrem ale slouží všem věkovým kategoriím. Jedná se o architektonicky zajímavé mnohobarevné budovy, které díky dobrovolníkům z okolí denně nabízejí nepřeberné množství aktivit za opravdu symbolický poplatek (sport, umění, jazyky, kurzy osobníhorozvoje...). Člověk se zde může zároveň rozvíjet i seznámit se svými sousedy. Konečně jsem se díky tomu odhodlala třeba k dlouho odkládanému intenzivnímu cvičení jógy, a mé zdraví a dobrý pocit jsou za to Singapuru velmi vděčné. Co se sportu a aktivního života týče, krom aktivitv Komunitních centrech je Singapurposetý zelenými parky s veřejnými cvičišťátky. Tam, kde u nás v Česku je jen obyčejná lavička, v Singapuru je kolem lavičky sada veřejně přístupných posilovacích přístrojů v bezvadnéma čistém stavu, kde se lidé mohou kdykoli zastavit a zpříjemnit si procházku. Nebo běh. Singapuřani běhají moc rádi a často.

11. CESTOVÁNÍ

Singapur je ideálním výchozím bodem k cestování do okolních exotických krajin (do kterých bychom se jinak těžko jen tak dostali), pomocí charterových letů nebo jednoduše autobusem. Mnohdy je taky výhodné si pronajmout auto a naplánovat si výlet třeba na víkend po vlastní ose. Díky našim občasným víkendovým cestám jsem konečně měla možnost vidět třeba dlouho vysněnou čajovou plantáž, pohladit si mladé čajové lístky a kochat se nádhernými barvami a zelenou vůní... Moc rádi taky chodíme po horách, což ale v Singapuru není moc dobře možné, protože nejvyšší „hora“ Bukit Timah dosahuje výšky necelých 164 m n.m. Většinu území tvoří rovinky, po kterých se na druhou stranu moc příjemně jezdí na kole. Stále je tady co objevovat a myslím, že nám na to všechno ani ty dva roky plánovaného pobytu tady nebudou stačit. Když se manžel loučil v Praze se svými kolegy z práce, dostali jsme jako rozlučkový dárek cestu pro celou rodinu do Malajského Legolandu. Výborný nápad a ráj pro zvídavé a tvořivé děti (i dospělé), až na malý detail, že téměř všechny skvělé atrakce byly

13. ZEMĚ EXTRÉMŮ A PŘÍLEŽITOSTÍ

Již po krátké době pobytu v Singapuru si člověk uvědomí, že se jedná o zemi extrémů. Singapur se letos vyšplhal na první místo v žebříčku nejdražších měst světa. Nejdražším měsíčním výdajem bývá položka za ubytování, kde nejlevnější pokoj pro jednu osobu v několikapokojovém panelákovém bytě mimo centrum vyjde v přepočtu od 10 000 korun výš. Ceny za ubytování v centru jsou astronomické. Stejně tak stravování ve vyhlášených restauracích nebo nakupování ve značkových obchodech a buticích na známé Orchard Road. Nebo obyčejný večerní život. Díky tomu skoro nechodíme ven za zábavou, výjimkou jsou občasné středeční večery, které jsou spe-

TÉMA: FIŤÁCI ZA HRANICEMI ciálně nakloněny ženám díky velkým slevám alkoholických nápojů (někdy jsou dokonce i zcela zdarma). Krom předražených věcí se samozřejmě dá nakoupit i vcelku levně (pokud se rozhodnete šetřit a vycházet s omezeným rozpočtem), bohužel stejně jako jinde s cenou jde většinou dolů i kvalita. Při setkání s našimi čínskými přáteli jsme se nezapomněli hrdě pochlubit, že všudepřítomné prodejny obuvi Bata jsou českého původu, a že u nás se čtou Baťa. Byli jsme ale vyvedeni z omylu. Pro místní si kvalita obuvi Bata vysloužila zkratku pro Buy-And-Throw-Away. Také kariérní možnosti jsou v Singapuru vynikající, zejména pokud máte k dispozici zázemí prestižní firmy, případně alespoň dobré zkušenosti, patřičné vzdělání a důvěryhodné reference. Bez toho se v takto velké konkurenci v zemi, kam se sjíždějí špičky z celého světa, hledá práce celkem těžko. Nebo tedy adekvátně zaplacená práce. Pokud se smíříte s méně odbornou nebo méně placenou prací, příležitostí je i zde spousta. Nebo si můžete alespoň zkusit představit, jaké to je být v kůži „maid“ nebo pomocníka na stavbě. Zatímco typická „maid“ nemá ani vlastní bydlení (většinou má k dispozici malinký pokoj v rodině, u které slouží) a je na svých zaměstnavatelích zcela závislá, dělníci jsou na tom o něco lépe. Mívají k dispozici firemní ubytování (například ve čtyřpokojovém bytě, který sdílejí společně s dalšími jedenácti dělníky), během pracovního dne od úsvitu do soumraku mají alespoň přes poledne dvouhodinovou obědovou pauzu, během které si mohou zdřímnout třeba na lavičce v parku, vycházky mimo ubytovnu mají povoleny v neděli. Pracují za minimální plat, který díky téměř absenci volného času nemají kdy ani jak utratit, a to jim ve výsledku po dvou letech dřiny umožní v jejich zemi původu třeba koupit dům a zaopatřit celou svou rodinu na několik let dopředu. Žádný život v dluzích. A co je teď lepší... Singapur má skvělou lékařskou péči na vysoké úrovni. Poplatky za vyšetření jsou ale tak enormně vysoké, že pokud se na ně nevztahuje pojištění, prostě si je tady nemůžeme dovolit. Takže třeba na plánovanou opravu chybějícího zubu si počkám dva roky, až po našem návratu zpět do Česka. Oceňuji ale opět dokonale propracovaný systém. Pokud vás trápí jakékoli zdravotní problémy, navštivte nejbližšího lékaře, který vás profesionálně vyšetří a na každý neduh vám předepíše speciální lék, v přesně stanoveném množství, který vám vydá sestra ještě před vaším odchodem z ordinace.

Žádné zbytečné pochůzky do lékáren. Žádné zbytečné reklamy na nejrůznější léky. A žádné zbytečně nakoupené nebo nedočerpané nebo expirované hromady léků v domácích lékárnách.

14. ČLOVĚK SI DÍKY CESTOVÁNÍ VÍCE VÁŽÍ TOHO, CO MÁ DOMA

Ověřená pravda pravdoucí. Je občas těžké si zvyknout na to, že po létě nepřichází barevný podzim, že si nemůžeme na víkend vyrazit na návštěvu za rodinou, nebo si třeba večer popovídat s přáteli (a to ani třeba přes Skype, protože když já mám večer, oni jsou v práci nebo na obědě, když oni mají večer, já mám hlubokou noc). Přátelé a rodina mi tady chybí asi nejvíce. A taky práce a kolegové a zájmy a koníčky, které jsem opustila díky nové životní roli matky. Vystěhování z republiky tomu dalo ještě důraznější punc fyzické vzdálenosti. Ke svým dřívějším zálibám se vracím jen velmi pomalu, s tím jak syn začal teprve před měsícem chodit na 3 hodiny do školky, jinak mně zaměstnává kvalitně na plný úvazek 24/365. Dříve jsem žila pro práci, teď žiju pro něj. Ale snažím se postupně taky trochu žít i sama pro sebe. Občas se tady sice sejdeme s pár lidma, ale všichni už většinou mají nějaké své kořeny a kruhy jinde. Snažila jsem se neúspěšně zapojit do skupiny zdejších maminek s dětmi, bohužel jsme nenašly moc společných témat k hovoru (nemáme maid ;)), ani ve skupině zdejších českých a slovenských maminek jsem si zatím nenašla svou spřízněnou duši – a s přáteli bez dětí to už taky není ono, protože bez dětí, to je prostě úplně jiný život, navíc žitý úplně jiným člověkem :).

Na rozdíl od ČR místní lidé typicky spíše chodí ven a chrání si své soukromí. Přitom zajít si na návštěvu k přátelům patří k oblíbeným českým zvykům (už i jen proto, že na návštěvě nemusejí utrácet za drahé restaurace). Navíc ani venku nejsou místní lidi moc sdílní, co se týče jejich niterného světa, názorů, nebo osobních problémů. Připadá mi, že se všichni tváří bezstarostně, opatrně a prostě mají kolem sebe neprostupné hranice. Možná i z tohoto důvodu zde nejsou rozšířené typické české čajovny (které snad ani nemají nikde ve světě obdoby), kde si může člověk v klidu nad šálkem čaje otevřít a vylít srdce. Tohle mi tady opravdu chybí.

15. ČAS HLEDÁNÍ SEBE SAMA

Díky tomu, že jsme vypověděli a opustili náš dříve pronajatý pražský byt, a v Singapuru bydlíme jen dočasně (do konce roku 2015), necítím se nikde úplně jako doma. Cítím se spíše jako bezdomovec na cestách s momentální dvouletou zastávkou v krásném exotickém hotelu v Ráji Světa. Nevíme co bude pak, nemáme

žádné plány, a tak můžeme snáze žít jen v momentální přítomnosti. S odstupem časovým i prostorovým si taky více uvědomuji, jak jsou některé věci hrozně nedůležité, jak je nedůležité neustále se za něčím hnát. Jsem na životní křižovatce a čekám, po které cestě se vydám. Stále se sžívám s novou rolí matky a každý den zažívám něco nového. A třeba teď, v tomto okamžiku, si uvědomuji, že všechno, co jsme kdy v minulosti udělali, se (k) nám zase nějakým způsobem vrátí. Je skvělé psát příspěvek do skutečného časopisu, který byl kdysi jen jednou z mnoha nadšených myšlenek v mé hlavě. Děkuji za tu možnost a děkuji všem, kteří se na jeho pomalém a bolavém vytváření podíleli, a přeji všem, kteří na něm nyní pracují, aby se jim stejně jako mně vše v dobrém vrátilo i s úroky :).

Adéla Svítková, zakladatelka Buď FIT foto: Adéla Svítková

TÉMA: FIŤÁCI ZA HRANICEMI

BEST KURZY — VYZKOUŠEJTE ERASMUS NANEČISTO Leckterým studentům se může vidina několika strávených měsíců v cizině v rámci Erasmu zdát jako příliš velké sousto pro člověka bez zahraničních zkušeností. Naštěstí však existují možnosti, jak vycestovat na akce podobného zaměření, avšak kratšího trvání. Jednou z nich jsou i akademické kurzy pořádané studentskou organizací Board of European Students of Technology, která sdružuje technické univerzity po celé Evropě, a jejíž pobočka BEST Prague působí i na ČVUT.

Co vás na kurzu čeká?

Jelikož cílem BESTu je rozvíjet studenty technických škol, je i většina nabízených kurzů technického zaměření. Témata jsou opravdu různorodá, od biomedicíny až po informatiku, vybere si opravdu každý. Mnoho kurzů navíc nevyžaduje žádné předchozí znalosti, takže si jednoduše můžete rozšířit obzory i znalostmi z jiných než informatických oborů. Protože ani Erasmus není jen o studiu, jsou i BEST kurzy také o navazování nových přátelství a poznávání cizích kultur. Na každém kurzu strávíte přibližně dva týdny s asi dvacítkou technických studentů z celé Evropy a užijete si s nimi spoustu zábavy během poznávání hostující země, hraní známých i neznámých her, o večerním programu ani nemluvě. Zkrátka budete mít po absolvování kurzu dobrou představu o tom, jak vlastně takový Erasmus vypadá a jestli byste něco podobného chtěli zkusit.

Jdu do toho! Kde se mám hlásit?

Kurzy probíhají ve čtyřech sezónách: jaro, léto, podzim a zima, s tím, že nejvíce kurzů probíhá většinou

o letních prázdninách. Přihlášky na kurzy však probíhají tři až čtyři měsíce před začátkem sezóny, takže v tuto chvíli jsou nejblíže přihlášky na kurzy zimní, které se otevřou v září. Každou sezónu se můžete přihlásit až na tři různé kurzy a jediné, co musíte udělat, je napsat krátký motivační dopis a odpovědět na tři otázky. Důležité je psát dopis originálně a neformálně, protože ho budou číst studenti jako jste vy! Ještě stále si nejste jisti, jestli jsou BEST kurzy pro vás to pravé ořechové? Tak si poslechněte tohle! Za přibližně dvoutýdenní kurz nezaplatíte více než 40€ a v této částce je zahrnut program, ubytování i stravování! Jediné, co si hradíte sami, je cesta na místo konání! Více informací o tom, jak se hlásit, najdete na

www.bestprague.cz

Kurz na FIT - Czech out the power of 3D printing! Kurzy jsou na jednotlivých univerzitách organizovány samotnými studenty, kteří vymýšlejí téma kurzu, starají se o logistiku a neakademický program a Kurz na FIT - Czech out the power of 3D printing! Kurzy jsou na jednotlivých univerzitách organizovány samotnými studenty, kteří vymýšlejí téma kurzu, starají se o logistiku a neakademický program azajišťují od univerzity výuku. I na ČVUT proto každoročně BEST Prague pořádá podobný kurz, který se letos bude konat na naší fakultě! Jeho jméno je „Czech out the power of 3D printing!” a o akademickou část se postará naše 3D laboratoř. V druhé polovině července očekáváme příjezd 24 studentů z celé Evropy, kteří se nemohou dočkat, až uvidí Prahu, poznají českou kulturu a dozví se něco nového o prudce se rozvíjející technologii 3D tisku. Pokud byste se chtěli se zahraničními studenty potkat a třeba trochu pomoct s přípravou jednotlivých aktivit, budete na kurzu rozhodně vítáni.

Pokud máte zájem, ozvěte se na

hr@bestprague.cz

Z ČVUT vyjelo na kurzy už přes 150 studentů, budeš ty tím dalším?

STALO SE

MUZEJNÍ NOC S ČVUT Stejně jako v předchozích letech se i letos ČVUT zúčastnilo Pražské muzejní noci se svojí expozicí Věda a technika na ČVUT má smysl, která byla v Národním technickém muzeu přístupná v sobotu 14. června od 19 hodin až do půlnoci. Cílem bylo přiblížit návštěvníkům, že věda a technika mohou být zajímavé, pomocí interaktivních exponátů z různých fakult a pracovišť. Naši fakultu reprezentovala již tradičně 3D tiskárna (tentokrát zářivě zelený Rebelix), dále čipové karty, které umožňují přístup k tajným pokladům, a NAO robot FITík, který byl díky semestrálním pracem z předmětu MI-IVS o mnoho chytřejší a šikovnější než při poslední prezentaci. Byl schopen zájemcům povědět informace o naší fakultě a oborech, které je možné studovat a dokázal čile konverzovat s diváky. Muzejní noc provázelo také mnoho doprovodných programů jako například otevření laboratoří na fakultách (u nás konkrétně multimediální SAGE laboratoř), výstavy studentských prací a projektů, workshopy nebo venkovní grilování s názvem FA-FIT GRILL aneb Najdi si svého architekta a najdi si svého IT, které se konalo před Novou budovou ČVUT.

Eliška Hrubá Foto: Jakub Štok

PRAŽSKÁ MUZEJNÍ NOC 2014

Snaha o přiblížení zajímavých technických i netechnických exponátů široké veřejnosti se projevila také ze strany muzeí, což vyvrcholilo v roce 2004, kdy byla založena tradice Muzejní noci. Letos proběhl již 11. ročník a v Praze se do akce zapojilo celkem 39 institucí zejména muzeí a galerií, které v netradičním čase od 19 hodin večer do 1 hodiny ráno nabídly návštěvníkům vstup zdarma na většinu expozic. Dopravní podnik také posílil dopravu a zřídil speciální autobusové linky, které přepravovaly návštěvníky mezi zapojenými institucemi. Pokud jste letošní ročník nestihli, určitě si udělejte čas příští rok!

http://www.prazskamuzejninoc.cz

DVĚ FAKULTY, JEDNA GRILOVAČKA Věříte, že byste dokázali na první pohled rozpoznat studenta FITu a architektury? V sobotu 14. 6. si to mohl vyzkoušet každý, kdo se zúčastnil akce FA FIT Grill, kterou při příležitosti Muzejní noci uspořádal Spolek posluchačů architektury společně s PR oddělením naší fakulty. Její podtitul „Najdi si svého ajťáka, najdi si svého architekta“ k tomu přímo vybízel. Na trávníku přímo před naší společnou budovou byl zajištěn dostatek jídla a pití pro všechny kolemjdoucí, a hlavně pro ty, kteří se přišli pobavit a poznat se s ostatními. Kdo si chtěl navíc užít i expozice, které tento večer probíhaly na spoustě míst po celé Praze, nemusel chodit daleko. Prostor před Novou budovou se stal výchozím místem pro prohlídky laboratoře SAGE, tentokrát určené převážně pro studenty ostatních fakult. Pro veřejnost byla otevřena i Národní technická knihovna, kde bylo možné navštívit například podzemní sklad. Také studenti FA předváděli své práce, a to přímo v atriu Nové budovy.

Díky této akci se studenti obou fakult mohli po měsících vzájemného míjení a srážení na točitých schodech konečně navzájem seznámit, poznat své společné zájmy nebo probrat architektonické přednosti a zápory Nové budovy. A nakonec možná i zjistit, že jejich obory od sebe nejsou tak daleko, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Zdeněk Kasner Foto: Veronika Dvořáková

STALO SE

NOAM CHOMSKY V PRAZE ANEB AAG TVÁŘÍ V TVÁŘ Zhruba v polovině května se na fakultních stránkách objevila zpráva o tom, že jeden z nejvýznamějších myslitelů současnosti, lingvista a filosof profesor Noam Chomsky, vystoupí 2. června v sídle Akademie věd ČR. Příležitost spatřit naživo člověka, jenž má na svědomí odhadem tak polovinu otázek z obávaných AAGéček jsem si nemohl nechat ujít. Vzhledem k omezeným kapacitám prostor byla nutná registrace, což mě takřka o možnost setkat se profesorem Chomským připravilo, neboť jen několik hodin poté, co jsem se registroval již nebyla žádná volná místa. Nakonec jsem ale 2. června naplněn zvědavostí vyrazil do sídla AV ČR, kde mi byl na jméno předán jakýsi modrý papírek s tím, že se jedná o vstupenku. Jaké bylo mé překvapení, když jsem při vstupu do předsálí a zamávání papírkem byl odkázán do jakési místnosti, kde bylo několik židlí a televize. Následně jsem zjistil, že do sálu ve kterém přednáška proběhne se dostanou jen ti, co mají červený papírek. Ještě hůře na tom však byli držitelé papírků bílé barvy, kteří museli zůstat v předsálí, přesto i to bylo plné. Před samotnou prezentací bylo profesoru Chomskému uděleno nejvyšší vyznamenání Akademie věd. Sama přednáška měla název „What can we understand?” a Chomský se v ní zamýšlel nad hranicemi lidského poznání. Celá přednáška se nesla především ve filosofickém duchu, Chomsky se většinu času věnoval popisu lidského vnímání světa a jeho proměnám v posledních několika stoletích či evoluci a rozdílu v lidském a zvířecím vnímání. Hlavním tématem následné diskuze se pak stala genetika a s ní související Chomského teorie o vrození univerzální gramatiky. Právě tato diskuze byla asi nejzajímavější částí programu. V podstatě se jedná o myšlenku, že lidské vnímání nehledě na rodný jazyk je postaveno na jednoduchých pravidlech, které definuje právě jakási vrozená univerzální gramatika.

Problémem při učení jazyků pak není naučit se tuto gramatiku, ale přenos zprávy, její kódování a dekódování zpět do formy univerzální gramatiky. Jsou přednášky, které vám předají nové znalosti a pak ty, které vás přimějí se zamyslet nad těmi znalostmi, které už máte a možná díky tomu sami přijdete na něco zcela nového. Tato přednáška zcela jistě spadala do druhé kategorie. Ještě dlouho budu mít nad čím přemýšlet a taky mi doma zůstane modrý papírek z podpisem jedné z nejslavnějších osobností moderní vědy.

Richard Holaj

AVRAM NOAM CHOMSKY

je americký filozof, kognitivní vědec, lingvista, společenský kritik a logik židovského původu, tvůrce tzv. Chomského hierarchické klasifikace formálních jazyků, emeritní profesor lingvistiky na MIT, a také levicově orientovaný politický aktivista - anarchista, známý svým kritickým vztahem ke globalizaci a jejím dopadům, k válečným konfliktům, k zahraniční politice USA, Izraele a dalších vlád. Zdroj: Wikipedia

FAKULTY ČVUT TÁHNOU ZA JEDEN PROVAZ!

Že je tomu opravdu tak, se pokusil ukázat děkan Fakulty strojní Michael Valášek, když při příležitosti události Na Kuráž! vyzval děkany ostatních fakult, aby se k němu přidali v běhu okolo Technické ulice. Na internetu se ihned po zveřejnění jeho výzvy rozběhl sběr podpisů do dopisu, který byl určen našemu děkanu prof. Pavlu Tvrdíkovi. Studenti ho v něm žádali, aby výzvu pana Valáška vyslyšel, vyběhl společně s ostatními a symbolicky tím ukázal, že ani naše fakulta se nebojí do podobných akcí zapojit.

Ke sběru podpisů se přidalo téměř padesát lidí, dopis byl nakonec opravdu odeslán a jak se mohli všichni následně přesvědčit na záznamu z této akce, náš pan děkan se běhu opravdu zúčastnil! Společně ještě s proděkanem Fakulty elektrotechnické a děkanem Fakulty architektury tak dokázal, že naše sousedící fakulty drží pohromadě a že za jeden provaz na ČVUT táhnou nejen jejich studenti a učitelé, ale i vedení.

Zdeněk Kasner

« Výzva pana děkana Valáška http://youtu.be/kORYipDVW3o Záznam z akce » http://youtu.be/pb2kLm81IkQ

ZÁVĚREM

NA CO JÍT V LÉTĚ DO KINA...? Semestr nám již dávno skončil, zkouškové už taky nezadržitelně mele z posledního, a tak vám přinášíme pár tipů, jak si zkrátit nekonečně dlouhé prázdniny, které nás dělí od radostné chvíle, kdy se opět budeme moci vrátit do našich milovaných přednáškových sálů. TRANSFORMERS: ZÁNIK

Trilogie Michaela Baye o robotech měnících se v nadupané káry pokračuje již čtvrtým dílem, který se odehrává čtyři roky po finální bitvě hodných Autobotů se zlými Decepticony a představuje úplně novou gardu robotů, ale i lidí. Shia LaBeuf zmizel v propadlišti dějin a jeho pozici hlavní postavy přepírá Mark Wahlberg, který si koupí starý rezavý tahač, ze kterého se (nečekaně) vyklube starý rezavý Optimus Prime, aby s pomocí nové generace transformerů porazil největší hrozbu, se kterou se kdy setkali. A protože na ně Autoboti nestačí, ani když dají všechny koně dohromady, budou muset vzkřísit dávno zapomenuté Dinoboty (jo, vážně to jsou roboti měnící se v dinosaury). Premiéra: 26. 6. Režie: Michael Bay Obsazení: Mark Wahlberg, Jack Reynor, Nicola Peltz, Stanley Tucci a osazenstvo Jurského parku

ZÁNIK PLANETY OPIC

Sequel rebootu rebootu slavné série Planeta opic se hlásí o banán svým druhým dílem, do kterého se neprobojovala většina hlavních postav, až na Andy Serkise, který opět propůjčí svoji tvář, tělo i duši šimpanzovi Caesarovi, vůdci dominantního druhu na Zemi – opicím. Lidstvo bylo totiž z velké části vyhlazeno agresivním virem, pozůstatkem rádoby léku, jenž testovaným opicím zvýšil IQ na úroveň studentů některých vysokých škol. A tak začíná boj o nadvládu nad naší modrou planetou, ve kterém se rozhodne, které opice budou vládnout. Premiéra: 17. 7. Matt Reeves Režie: Obsazení: Gary Oldman, Toby Kebbell, Judy Greer

STRÁŽCI GALAXIE

Velmi odvážný projekt komixové společnosti Marvel, který bude posledním filmem v takzvané Fázi 2 filmů vedoucích k očekávanému blockbusteru Avengers: Age of Ultron. Strážci galaxie přesunou boj o se superzloduchy z matičky Země do vesmíru, kde nám představí asi nejpodivnější sestavu, jaká se na filmových plátnech objevila: člověk, dva mimozemšťané, mluvící jezevec a ent. Dokáže tato zvláštní parta spolupracovat, aby bylo lidstvo a vlastní celá galaxie zachráněna před jistou smrtí? A hlavně – budou vůbec stát Strážci galaxie za to, abychom na ně šli do kina? Musíme se nechat překvapit. Premiéra: 31. 7. Režie: James Gunn Obsazení: Chris Pratt, Zoe Saldana, Bradley Cooper

LUCY

V poslední době často obsazovaná Scarlett Johansson přichází s filmem, na který minimálně většina kluků ráda zajde. Na rozdíl od Avengers zde totiž Scarlett dostává superschopnosti díky nové droze, která způsobí, že může překlenout hranici 10% využívané mozkové kapacity člověka. Lucy přestává cítit bolest, ovládá telekinezi a další schopnosti mimo lidské chápání, což ji činí nezastavitelnou (stejnost s filmem Všemocný čistě náhodná). A tak Lucy vyhledá experta na studie mozku profesora Normana (nikdo méně epický než Morgan Freeman), aby ji pomohl plně ovládnout její nově nalezenou sílu. Premiéra: 7. 8. Režie: Luc Besson Obsazení: Scarlett Johansson, Morgan Freeman

ZÁVĚREM POSTRADATELNÍ 3

Třetí zářez na pažbě takového starého kanónu, jako je Sylvester Stallone, nemůže projít filmovým světem bez povšimnutí. „Sly“ se opět vzdal režisérského křesla a zůstává „pouze“ scénáristou a hlavní hvězdou dalšího filmu o partě přestárlých žoldáků, čelícím přestárlé hrozbě. Bohužel, do trojky se nepodařilo dostat zpátky takové tváře, jako je Chuck Norris, Bruce Willis, nebo Ladislav Vagner, ale zato se můžeme těšit například na Harrisona Forda, Antonia Banderase nebo Mela Gibsona, který akčním veteránům zatopí jako zběhlý Postradatelný. Premiéra: 14. 8. Patrick Hughes Režie: Obsazení: Sylvester Stallone, Arnold Schwarzeneg ger, Jason Statham, Jet Li a studenti BI-LIN

SIN CITY: ŽENSKÁ, PRO KTEROU BYCH VRAŽDIL

Devět let po filmovém zpracování komiksu od známého tvůrce Franka Millera, který stál například za prý nejlepší sérii o Batmanovi Návrat Temného rytíře se režisér Robert Rodriguez rozhodl s pomocí Millera natočit pokračování, po kterém fanoušci tak toužili. Film se bude opět skládat z několika menších příběhů, částečně navazujících nebo předcházejících události z prvního filmu. A jisté je, že se můžeme těšit na strhující vizuální zpracování, pro které by mnoho režisérů vraždilo. Premiéra: 4. 9. Režie: Robert Rodriguez Obsazení: Mickey Rourke, Rosario Dawson, Eva Green, Jessica Alba, Jamie Chung, ...

... A CO V LÉTĚ HRÁT? I když filmový průmysl chrlí o prázdninách jeden snímek za druhým, co se týče videoher, je to víceméně okurková sezona. Ale i tak se sem tam najde nějaká vlaštovka, kterou stojí za to vyzkoušet. 46

ODDWORLD: NEW ‚N‘ TASTY

To, že plošinovky zažívají velký návrat, nám již dokázal perfektně udělaný Rayman Origins a Legends, a tak se se na obrazovky všech možných herních přístrojů vrací stará série o podivném mimozemšťanovi, zachraňujícím svůj zotročený národ s pomocí nově nabytých kouzelných schopností. Zatím jde sice jen o první díl série s podtitulem Abe‘s Oddysee oblečený do 2.5D kabátu (2D grafika s 3D pozadím), ale i tak je to jistota dobré zábavy a upečených mozkových závitů, kterou by si neměl nechat ujít nikdo, kdo to myslí se herní scénou alespoň trochu vážně. Platformy: PlayStation Network, Microsoft Windows, OS X, Linux, Wii U, Xbox One Datum vydání: 23. 7.

RISEN 3: DARK LORDS

Třetí díl RPG série od tvůrců slavného Gothicu nás vrací zpátky do zemí, kde mystičtí Titáni vládnou obrovskou silou. Na rozdíl od druhého dílu se ale nepodíváme za kormidlo pirátské lodě, ale vrátíme se zpátky nohou na suchou zemi, čímž se styl hry vrátí ke středověké tématice prvního dílu. V Dark Lords se vžijeme do kůže válečníka, kterému zlí duchové sebrali duši, a on musí vyhledat dávno zapomenuté a civilizací vyhnané mágy a přesvědčit je, že svět a hlavně hrdinova duše ještě stojí za záchranu před temnými silami zla. Platformy: Microsoft Windows, PlayStation 3, Xbox 360 Datum vydání: 15. 8.

THE SIMS 4

Nejznámější simulátor života (kromě světa tam venku) se vrací se svým čtvrtým dílem, který má být opět lepší, hezčí, zábavnější a realističtější než všechny předchozí díly dohromady. Takže pokud máte pocit, že váš opravdový život je málo opravdový, má špatné renderování grafiky, nesmyslnou AI vaší přítelkyně nebo nemůžete naplnit progress bar vaší aspirace, není nic lehčího, než si vytvořit druhý (třetí, čtvrtý, to záleží na vás) život ve hře života, zvané The Sims. Platformy: Microsoft Windows, OS X Datum vydání: 4. 9.

ZÁVĚREM

NEKROLOG PRO ODCHÁZEJÍCÍ KUS SOFTWARU Ponechán napospas zhoubným nákazám, pomalu zmírá. Ztrácí se z očí, náš král, mnohými obdivován, mnohými již zapomenut, však navždy zůstane nehynoucí legendou. Windows XP. Narozen v roce dvoutisícím prvém, sbíral své eXPerience na tomto světě téměř čtrnáct let, než se odebral na věčnou blaženost, odříznut od okolního světa svým vlastním stvořitelem. Podobu této blaženosti si vždy nesl s sebou ve svém wallpaperu „Bliss“, zcela jistě netuše, jak osudnou se mu tato nejrozšířenější fotografie uplynulé dekády stane. Za dobu svého pobytu na tomto světě dokázal proniknout takřka kamkoliv – do našich domácností, do škol, do knihoven, do bankomatů... A všude byl přijímán s otevřenou náručí. Vždyť co zvládne vyvolat větší emoce a nostalgičtější vzpomínky, nad čím spíše byste dokázali uronit slzu, než nad představou jak z omalovánek vzešlého Průzkumníka Windows, pastelově modrým menu Start nebo nad obrazovkou smrti v trochu odlišném odstínu.

A přece, i přes všechny nástrahy stále přežívá, udržován při smyslech svými obdivovateli a ctiteli v místech vskutku nečekaných: skryt hluboko za neprůhlednými zdmi firemních sídel či v dalekých krajinách čínských. Z našich končin se ovšem již nadobro vytrácí, a tak musí lidstvo nyní čelit podobně nebezpečné, bezmála apokalyptické hrozbě, jakou na počátku milénia byl fenomén Y2K. Celý svět se může zhroutit. A hlavně – legenda odchází, a tak oblast základního softwarového vybavení počítače, které je zavedeno do paměti při jeho startu a zůstává v činnosti až do jeho vypnutí, již nikdy nebude jako dřív. Odpočívej v nehmatatelné části křemíkového nebe v pokoji.

Zdeněk Kasner

MENSA ÚLOŽKY DVOJICE

TEČKY

Dvojice zde představují páry znaků, které mají být spojeny čarou. Tato spojující linie se pohybuje vodorovně nebo svisle a může zatáčet do pravého úhlu. Spojující čáry se nikdy nesmí střetnout a povolená je pouze jedna linie na políčko.

V tabulce se smějí čísla zapisovat tak, aby se v každém řádku a každém sloupci každá číslice od 1 do 9 vyskytovala právě jednou. Pokud stojí mezi dvěma políčky vyplněné kolečko, musí se číslo v jednom z těchto políček rovnat dvojnásobku čísla v druhém políčku. Pokud je mezi dvěma políčky prázdné kolečko, musí být číslo v jednom z těchto políček o jednu větší než číslo v druhém políčku. Pokud se mezi políčky nic nenachází, neplatí žádné pravidlo.

Příklad zadání

Příklad řešení

Příklad zadání

Příklad řešení

Zadání

ZÁVĚREM TEST

Otázka č. 1

Otázka č. 2

Otázka č. 3

Otázka č. 4

! SPOILER ALERT – ŘEŠENÍ !

Dvojice – řešení

Řešení testu: 1) D

2) C

3) E

4) B

Tečky – řešení

VYHODNOCENÍ PROGRAMOVACÍ ÚLOŽKY

Vše dobře dopadlo, bývalý student FITu odevzdal úlohu. Na každý záludný vstup odpověděla správným výstupem a na konci hrdě stálo„All heap blocks were freed – no leaks are possible.”

Autorem vítězného kódu a hrdinou dne se stává David Rosca, za svou snahu bude odměněn FIŤáckým tričkem. Nechť se o něj přihlásí na PR oddělení.Pro ostatní soutěžechtivé jedince se pokusíme co nejdříve připravit další úložku.