Page 1

BUĎ FIT březen 2014

TÉMA:

PODNIKÁNÍ

JAN ŠEDIVÝ FIT PÁRTY

NOVÁ SAGE A HW LABORATOŘ

1


OBSAH AKTUÁLNÍ DĚNÍ NA FIT

Nová multimediální laboratoř SAGElab je znovu otevřena 4 Na FIT máme novou hardwarovou laborku 6 Robot NAO a Inteligentní vestavné systémy 8 Soutěž pro absolventy a studenty Ph.D. 9 Na Vaše staré učebnice se už nemusí prášit 10 Grafika žije! 12

POZVÁNKY

3dexpo: Výstava a přednášky o 3D tisku SHOW LAW FIT 2014: Právo a reklama na internetu SCOPE – Start-up your career

TÉMA

Juicymo Sortivo Agilní metodiky

OSOBNOST

Jan Šedivý

STALO SE

FIT párty Veletrh iKariéra 2014 Prezentace, hračky, workshopy a lákadla aneb Den otevřených dveří na FIT ČVUT #InstallFest 2014 All hail Helix!

ZÁVĚREM

Poledance aneb ne každý FIŤák je FIT Aqua aerobic s žížalkou mezi nohama Zumba – zábavné „vábení samce“ Fakta i tvrzení, co tě upoutají Úložka Hlášky z FITu

2

14 15 16 17

18 21 23

26

28 30 32 34 36

42 43 44 45 46 46


TIRÁŽ Šéfredaktorka: Eliška Hrubá Zástupce šéfredaktorky: Veronika Dvořáková Redaktoři: Jan Bouchner, Richard Holaj, Zdeněk Kasner, Adam Kučera, Tomáš Nováček Grafické zpracování a sazba: za skupinu Grafit Jakub Šiller, Filip Trefil, Vadim Petrov Jazyková korektura: Filip Drsek, Gabriela Hánová, David Knap Fotografie: Archiv PR FIT, pokud není uvedeno jinak http://fit.cvut.cz/casopis casopis@fit.cvut.cz Přetisk článků je možný pouze se souhlasem redakce a s uvedením zdroje.

3


AKTUÁLNÍ DĚNÍ NA FIT

Nová multimediální laboratoř SAGElab je znovu otevřena Scalable Adaptive Graphics Environment – to je plný název systému, který pohání zobrazovací plochu z dělených displejů o celkovém rozlišení 9600 x 4320 px. Nachází se v nové síťové multimediální laboratoři SAGElab, která vznikla především díky spoluprácí FITu, FELu, Institutu Intermédií a CESNETu. Od teď mohou studenti obou fakult naplno vyzkoušet potenciál tohoto pracoviště v místnosti 1452 na budově A. POČÁTKY A VZNIK

Historie celého projektu se začala psát v roce 2012. Toho roku byla podána žádost o grant na síťové vizualizační prostředí pro vzdálenou spolupráci, jehož řešením se zabývali Jiří Chludil s Jiřím Melni­ kovem z FIT a Zdeněk Trávníček s Romanem Berkou z  IIM  FEL. Jejich snaha přinesla úspěch –­ a to do­ konce větší, než se čekalo. Původní návrh totiž po­ čítal pouze s 2 x 2 obrazovkami, ale zásluhou Svena Ubika, vedoucího oddělení technologií pro síťové aplikace ze společnosti CESNET, se ke konci tohoto roku začala stavět plocha rovnou čtyřnásobně větší. ­Rekonstrukce budovy A, která v tu dobu ještě nebyla dokončena, pozdržela plány na umístění celého zaří­ zení v této budově, a tak byla zpočátku plocha, slo­ žená z celkového počtu šestnácti obrazovek a pohá­ něná čtyřmi servery, umístěna v prostorech Institutu Intermédií na Fakultě elektrotechnické ČVUT.

SLAVNOSTNÍ OTEVŘENÍ

Výstavba pracoviště se naplno rozběhla ke konci toho samého roku. Jeho slavnostní otevření pak pro­ běhlo již 18. března 2013 a konalo se za přítomnosti děkanů FIT a FEL ČVUT a dalších osob, kteří se o vznik celého pracoviště zasloužili. Sven Ubik a Roman Ber­ ka představili současný stav laboratoře a projekty, které v ní mohou probíhat. Dostalo se i na roli CESNE­ Tu při vzniku celého zařízení a po proslovech přišlo

4

na řadu představení jeho možností – hosté se tedy mohli pokochat například živými záběry z ISS nebo přenosem HAMU z Havaje.

STĚHOVÁNÍ DO BUDOVY A

Po zbytek roku fungovalo zařízení v prostorách In­ stitutu intermédií jako společné pracoviště studentů FIT, FEL a CESNETu. Posloužilo při obhajobě disertač­ ní práce a podívat se na něj mohli i návštěvníci Dnů otevřených dveří. Jakmile však byla dokončena dlou­ ho očekávaná rekonstrukce, laboratoř se mohla pře­ stěhovat na místo svého původního určení, tedy do místnosti 1452 budovy A. Jako dar do svého nového domova dostala zobrazovací plocha další řadu obra­ zovek, takže se natáhla do rozměrů 5 x 4 a poskytuje nyní úctyhodné rozlišení, které převyšuje standard 8K – rovných 9600 x 4320 px! Pětice serverů, která celé zařízení obsluhuje, je pak skryta za zástěnou, poskytující jejich odhlučnění od zbytku místnos­ ti. Místnost funguje v několika módech, může tedy posloužit jako posluchárna, stejně tak jako plnohod­ notné pracoviště, a její maximální kapacita je kolem 40–50 osob.

VYUŽITÍ

Pracoviště může posloužit k velice různorodým úče­ lům. V plánu jsou například živé videokonference z vědeckých pracovišť (jak v naší republice, tak ze za­


hraničí) nebo prezentací studentských projektů a zá­ věrečných prací. Co se týká využití přímo při výuce, již v uplynulém semestru byla SAGElab zapojena do předmětů BI-SP2, BI-TUR a MI-MAI, a v letním semest­ ru se počítá s předměty BI-MGA, MI-NUR a dalšími. Probíhat zde budou akce s názvem Grafické čtvrtky ve vysokém rozlišení, jejichž organizátorem je Jan Buriánek a které se budou konat každý týden počína­ je 27. březnem. Na zahájení se můžete těšit na přímý přenos videohovoru z USA! Kromě toho se SAGElab stane důležitým pracovištěm pro nově vznikající stu­ dentskou grafickou skupinu Grafit, do které se může­ te také přidat.

a tak zde leží široké možnosti pro samotné studenty k získání praxe při jejich zdokonalování. Stejně tak bude vítaná pomoc při tvorbě grafického software na obsluhu samotného zařízení. Díky společnosti CESNET se pak můžeme těšit na to, že se vybavení laboratoře bude i nadále rozšiřovat!

Zdeněk Kasner Foto: Archiv FIT

PŘÍNOS LABORATOŘE

Zařízení, jehož počet na celém světě nepřevyšuje několik desítek exemplářů, je rozhodně přínosem pro celkovou technologickou úroveň univerzity. A přestože již nyní dokáže být využita pro celou řadu služeb, těžiště jejího potenciálu leží hlavně v budoucnosti. Technologie pro přenos a pro tvorbu obsahu ve vysokém rozlišení jsou teprve v plenkách,

Další info získáte na stránkách http://sage.fit.cvut.cz/grafit

5


AKTUÁLNÍ DĚNÍ NA FIT

Na FIT máme novou hardwarovou laborku Po rekonstrukci budovy A konečně můžeme otevřít některé laboratoře, které na FIT dlouho chyběly. Jednou z nich je i hardwarová laborka. Doposud jsme nouzově obývali učebnu T9:345, kde se střídaly všechny hardwarové předměty a kde už nezbýval prostor pro samostatnou práci. V desátém patře máme nyní dvě učebny, „bakalář­ skou“ T9:1042 (kvůli rekonstrukci výtahů poběží v pl­ ném nasazení až od zimního semestru) a „magister­ skou“ T9:1048, kde se učí už teď. Mezi nimi je známé respirium, které ovšem v desátém patře funguje také jako hardwarová samoobsluha – můžete si půjčit pří­ pravek a dodělat si domácí úkol se SAPů. No a na opačném konci chodby se nachází právě HW laborka a místnost pro diplomanty. Umístili jsme tam přípravky, osciloskopy a páječky, které jsme po­ řídili už dříve a které jsme doposud museli skladovat různě po kancelářích. Navíc, díky podpoře z Fondu rozvoje vysokých škol, se nám ji před Vánocemi po­ dařilo řádně dovybavit. Pořídili jsme tři úplně nové osciloskopy (ten nejnadupanější umí současně mě­ řit 4 analogové a 16 digitálních vstupů, a to až do 2  GHz), diferenciální sondu, 2 funkční generátory (které kromě sinusovek a obdélníků dovedou gene­

6

rovat také třeba šum nebo průběh, který si uživatel nakreslí), infra páječku, „high-end“ FPGA přípravky a humanoidního robota NAO, o kterém je více infor­ mací níže. Hardwarka slouží nejenom pro práci na baka­ lářkách a diplomkách, ale taky pro Vaši samostat­ nou práci na Vašich vlastních projektech a hračkách – chcete-li si něco ubastlit, navrhnout, vyzkoušet či oměřit, přijďte. No a kromě toho její vybavení samo­ zřejmě slouží pro výuku. Např., chcete-li se naučit, jak prolomit čipovou kartu, tedy jak zjistit tajný klíč, uložený na kartě, zapište si předmět MI-BHW „Bez­ pečnost a technické prostředky“. V předmětu BI-VES „Vestavné systémy“ si pohrajete s jednočipovými mikropočítači, zatímco v BI-PNO („Praktika návrhu obvodů“) si podobně pohrajete s FPGA. Předmětů je víc, ale o tom příště.


Měření průběhu spotřeby čipové karty pomocí diferenciální sondy HZO41 a osciloskopu s velkou hloubkou paměti PicoScope 6404D. Z průběhu spotřeby je možné statistickými metodami zjistit tajný klíč, který je použit při šifrování uvnitř čipové karty.

Pájecí pracoviště umožňuje mj. pájet čipy v pouzdru BGA. Na obrázku je opravárenské pracoviště RE‑7500 (stolice se spodním infra předehřevem/pájením a vrchním infra pájením), pájecí stanice FX‑888D (žlutomodrá v pravém dolním rohu) a pájecí kleště FX-8804 (nalevo od pájecí stanice).

7


AKTUÁLNÍ DĚNÍ NA FIT

Základní testy desek Xilinx Virtex-7 FPGA VC707 Evaluation Kit (blíže k přední hraně stolu) a Xilinx Kintex-7 FPGA KC705 Evaluation Kit. Desky jsou propojeny optickým kabelem.

ROBOT NAO A INTELIGENTNÍ VESTAVNÉ SYSTÉMY Jak jsme psali výše, díky podpoře z Fondu rozvoje vy­ sokých škol se nám koncem roku 2013 podařilo zís­ kat robota NAO, což je moderní robot humanoidního typu od firmy Aldebaran Robotics. Současně s tím jsme vytvořili dva předměty s názvem „Inteligentní vestavné systémy“. BI-ZIVS (Základy inteligentních vestavných systémů) je základní forma předmětu ur­ čená pro bakalářskou etapu studia a MI-IVS je jeho pokročilejší verze v magisterské etapě. Magisterský předmět MI-IVS už běží od letního semestru, baka­ lářský předmět BI-ZIVS poběží v zimním semestru, takže až se otevřou předběžné zápisy, nezapomeňte na něj. Cílem předmětů je seznámit studenty s robotem NAO a naučit je pro něj vyvíjet aplikace. Půjde tedy o aplikace vestavných systémů s prvky umělé inteli­ gence (rozpoznání obličejů, hlasové ovládání, orien­ tace v reálném prostředí, manipulace s předměty).

Martin Novotný, KČN Foto: Jiří Buček, Miroslav Skrbek

8


SOUTĚŽ PRO ­ABSOLVENTY A ­STUDENTY PH.D. nejlepší IT nápad vyhraje 100 tisíc korun Soudobá věda a výzkum se neobejdou bez špičko­ vého a komplexního zázemí IT technologií a služeb. Právě takové poskytuje národní e-infrastruktura CESNET, kterou buduje a rozvíjí stejnojmenné sdru­ žení tuzemských vysokých škol a Akademie věd. Díky e-infrastruktuře CESNET mohou být tuzemští odbor­ níci v kontaktu s vrcholovou evropskou i světovou vědeckou komunitou, a mohou se tak podílet na klí­ čových výzkumných projektech. Nyní chce sdružení CESNET rozšířit povědomí o službách a možnostech e‑infrastruktury v širší akademické obci, především mezi vysokoškolskými studenty. Pro mladé absol­ venty a studenty doktorandských programů (Ph.D.) proto připravilo soutěž, v níž mohou využít čerstvě nabyté znalosti. Jejich úkolem bude předložit odborné komisi případovou studii zaměřenou na inovativní využití

stávajících služeb e-infrastruktury CESNET anebo na­ vrhnout nové služby a způsoby jejich využití ve vědě, výzkumu či vzdělávání. Uzávěrka pro podání soutěž­ ních návrhů je v pondělí 28. dubna letošního roku. Soutěž je určena všem studentům doktorandských programů (Ph.D.) a jejich absolventům, kteří k datu uzávěrky nepřekročí věk 35 let. Na tři nejlepší čekají finanční odměny: nejpřínosnější práce bude oceně­ na 100 tisíci korunami, druhá v pořadí 50 tisíci a třetí 30 tisíci. Smyslem je podnítit studenty k invenčnímu přístupu při využívání národní e-infrastruktury, který by se mohl odrazit v osobitých námětech na vývoj nových IT služeb užitečných pro vědeckou a výzkum­ nou práci napříč nejrůznějšími vědními obory.

Jakub Havel, CESNET Foto: http://cesnet.cz

Všechny potřebné informace najdete na http:// cesnet.cz/soutez

9


AKTUÁLNÍ DĚNÍ NA FIT

NA VAŠE STARÉ UČEBNICE SE UŽ NEMUSÍ PRÁŠIT Asi každý z nás přítomných, ale i bývalých studentů má doma v šuplíku, na polici nebo ve sklepě nepotřebné učebnice. Co s nimi? Vyhodit je? To je škoda, někomu by se mohly ještě hodit. To napadne asi každého. Vezme tedy tužku a papír, někteří tablet a tiskárnu, a sepíše seznam učebnic, který pak vyvěsí na nástěnce ve škole. Občas nějakou učebnici prodá, ale většina mu jich zůstane doma. Jednoho našeho studenta napadlo, co kdyby tato ná­ stěnka byla jen jedna, obrovská a digitální. Všechny inzeráty by na ní byly přehledně uspořádané, místo aby se válely po chodbách a v koších, kam se po ně­ jakém čase většinou dostanou. Šance, že někdo bude Vaši učebnici potřebovat, by se mnohokrát zvýšila, a navíc by nebylo potřeba inzerát každý rok vylepo­ vat znovu a čekat, zda se konečně někdo ozve. Přibližně tato myšlenka dala vzniknout projektu „Učebnicomat“, na kterém pracuje spolu s kamarádem Martin Jelínek, student 2. ročníku magisterského studia naší fakulty. Na adrese http://ucebnicomat.cz si můžete vyzkoušet elegantně jednoduché vkládání

10

inzerátu nebo najít učebnici, o kterou máte zájem. Při vkládání šikovně radí databáze z books.google.com a doplní Váš inzerát o další informace. Do budoucna autor plánuje vkládání knih pouhým vyfocením ISBN kódu chytrým telefonem a rád by integroval více služeb, které by mohly studentům pomoci. Ambiciózní projekt může studentům pomoci, ale aby se tak stalo, musí se o něm nejdříve studenti dozvědět, a to hlavně ti, kteří učebnice shánějí. Po­ mozte s jeho rozšířením a sdílejte odkaz mezi kama­ rády a na sociálních sítích.


Screenshot z aplikace UÄ?ebnicomat

Autor aplikace Martin JelĂ­nek

11


AKTUÁLNÍ DĚNÍ NA FIT

GRAFIKA ŽIJE! Tímto článkem bych vám rád jménem studentské grafické skupiny na FITu, příhodně nazvané Grafit, představil nejen skupinu, ale i naše cíle a plány. Krátce po založení sestává skupina ze dvaačtyřiceti studentů, společně s pěti zaměstnanci FITu a osmi sympatizanty mimo prostředí fakulty. Hlavní sídlo operací skupiny se nachází v SAGE laboratoři v ­místnosti 1452. Zde je pro potřeby skupiny plně k dispozici SAGE laboratoř s telestěnou, která nabízí úctyhod­ ­ né ­ rozlišení 9600 × 4320 pixelů na dohromady 20 full  HD monitorech. Jedny z věcí, díky kterým se chce s­kupina dostat do povědomí širší ­veřejnosti, jsou tzv. „Grafické čtvrtky ve vysokém rozlišení“, kdy v  SAGE laboratoři každý čtvrtek v podvečerních ­hodinách vystoupí j­edna z mnoha přislíbených osob z  ­nejrůznějších odvětví grafiky, aby o své zajímavé práci a technologiích v nich použitých přednášeli. Další aktivitou Grafitu bude pořádání work­ shopů, kde se zájemci od členů Grafitu dozví klíčové principy a základy práce v různých oblastech grafiky a využívaných programech (jmenovitě například Blender, OpenGL, WebGL, WebRTC a na dalších tématech pro workshopy se stále pracuje). V n ­ ejbližší budoucnosti se skupina bude snažit o přípravu ­nejrůznějších projektů zaměřených okolo počítačové grafiky, navázání spolupráce s rozličnými nefakult­ ními subjekty a realizovat vlastní vývoj v oblasti počítačové grafiky. Skupina velice ochotně do svých řad naverbuje každého odvážného dobrovolníka se zájmem o aplikovanou počítačovou grafiku a s chutí přispět k rozvoji grafiky na FITu.

Jan Dorazil , člen skupiny Grafit

12

Logo je tvořeno hexagonem, což je tvar, do kterého se skládají uhlíky v grafitu (např. v tužce). Fialová byla také zvolena záměrně, SAGE totiž není jen telestěna, ale i šalvěj.


http://sage.fit.cvut.cz/grafit/ https://facebook.com/GrafitCVUT

13


POZVÁNKY

3DEXPO: VÝSTAVA A PŘEDNÁŠKY O 3D TISKU O víkendu 12. a 13. dubna 2014 se v Praze koná výstavní a přednášková akce nazvaná 3dexpo. Přestože se akce nekoná na půdě FITu, spolupořádají ji členové naší laboratoře 3D tisku.

3dexpo je určeno nejen pro majitele 3D tiskáren, ale též pro zájemce z řad široké veřejnosti bez ohle­ du na zkušenosti. Akce se bude věnovat jak opensource 3D tiskárnám, tak jejich komerčním alter­ nativám. Návštěvníci tak na jednom místě mohou vidět tiskárny Prusa i3, Easy3Dmaker, DeeOrange, Fabbster-G a další, nebo si mohou rovnou na místě zakoupit součástky na postavení své vlastní tiskárny. Na programu bude i řada přednášek zaměřených jak na začátečníky, tak na pokročilé 3D tiskaře.

14

http://www.3dexpo.cz/

Jestli se o 3D tisk zajímáte nebo si chcete pořídit 3D tiskárnu, určitě se zdarma zaregistrujte a nenechte si akci ujít. Především pokud zvažujete v zimím seme­ stru zápis volitelného předmětu „3D tisk“, můžete do tématu získat náhled a potvrdit nebo vyvrátit si tak svůj zájem o tuto progresivní technologii.

Miroslav Hrončok, organizátor Foto: Marek Žehra


SHOW SHOW aneb Silicon Hill Open Wednesday je legendární hudební festival pořádaný studenty pro studenty. A kdo na SHOW vystupuje? STUDENTI! Je to totiž festival pro začínající studentské kapely, které si díky tomuto festivalu mohou vyzkoušet, jaké to je, vystupovat na opravdovém pódiu vedle takových kapel, jako jsou například Rybičky 48 nebo Imodium. Letošní ročník, již šestý, se bude konat v areálu stu­ dentských kolejí 23. dubna 2014!!!

Letos poprvé budou hudební skupiny vystupovat rovnou na čtyřech pódiích! Krom hlavní stage, bloku 10 a elektrostage budete letos moci navštívit i legendární klub 007! A také nás čeká bohatý doprovodný program! Představí se nám král a královna majálesu nominovaní za ČVUT. Také nás čekají oblíbené dívčí zápasy v bahně a Silicon Hill Strongest Man – soutěž o nejsilnějšího muže na Strahově – a mnoho dalšího! Přijďte si s námi užít první letošní open air, podpořit studentské kapely v dalším rozkvětu a tře­ ba si i zazápasit v bahně nebo ukázat, jak jste silní! Zároveň se můžete zapojit do našeho teamu orga­ nizátorů a točit například pivo nebo se jinak podílet na tvorbě druhého největšího festivalu pořádaného studentskými kluby spadajícími pod Studentskou unii ČVUT!

Alena Nevečeřalová , organizátor Foto: SHOW 2013

Pro více informací navštiv naše inter­ netové stránky nebo Facebook: http://show.siliconhill.cz/ https://facebook.com/pages/ SHOW-Strahov/

15


POZVÁNKY

LAW FIT 2014: PRÁVO A REKLAMA NA INTERNETU Zajímáte se o reklamu na internetu? Pak si určitě nenechte ujít konferenci LAW FIT! Letošní druhý ročník se totiž bude týkat právě tohoto tématu. Jak už název konference napovídá, probírat se budou právní problémy, které se reklamy na in­ ternetu týkají, ale nejen ty. Můžete se těšit nejen na zástupce advokátních kanceláří a justice, ale i na pro­ fesionály z oboru internetového marketingu. Zástup­ ci Úřadu pro ochranu osobních údajů pak např. otevřou otázky využívání informací o uživatelích v cílení reklamy a konference se dotkne i regulace cookies. Těšíme se na Vás 19. května 2014 na FITu!

Zdeněk Kučera, vyčující FIT a organizátor Foto: archiv FIT

16

www.law.fit.cvut.cz


SCOPE – START-UP YOUR CAREER Chcete si zkusit, jaké to je vyvíjet aplikace pro velké společnosti? Vyzkoušet si práci v mezinárodním týmu a naučit se něco nového? Studentská organizace IAESTE ČVUT Praha spolu s eClubem ČVUT již podruhé pořádá v létě projekt pro studenty IT – SCOPE. Letos vás kromě webových a mobilních aplikací čekají i projekty z oblasti umělé inteligence a zpracování velkých dat. Těšit se můžete i na zkušené mentory, kteří vám pomohou zdokonalit se nejen z té odborné stránky, ale i ve vašich komu­ nikačních a prezentačních dovednostech. Zároveň během léta proběhne celá řada edukativních a mo­ tivačních prezentací od odborníků z oboru.

Richard Holaj Foto: Kateřina Čížková

Pro další informace sledujte http://get-in-scope.cz nebo http://facebook/iaestescope

Prožijte nezapomenutelné léto a získejte zkušenosti k nezaplacení!

17


TÉMA: PODNIKÁNÍ

JUICYMO Mobilní aplikace jsou rychle se rozvíjejí­ cím trhem na poli IT. Zapojit se do něj rozhodli i čerství absolventi FITu Tomáš a Jana, zakladatelé firmy Juicymo specializu­ jící se na mobilní a Mac aplikace. Co vás vedlo k založení vlastní firmy?

Tomáš: Důvodů bylo více, primární byl, že neradi sta­ víme cizí hrady z písku. Když je člověk zaměstnanec, tak má omezené možnosti, nemůže nic vlastního vy­ budovat, a my jsme vždycky chtěli vybudovat něco vlastního. Tak to byla taková naše hlavní motivace.

A na co se specializujete?

Tomáš: Máme motto, „vytváříme mobilní a Mac apli­ kace, které mají šťávu“. V tom jsou obsaženy tři důle­ žité věci: mobilní, částečně Mac a především ta šťáva. Do všeho, co děláme vkládáme „Juiciness“, česky „šťavnatost“. To je vlastně důvodem, proč jsme se rozhodli do tohohle busines­ su jít, nebo i trochu přeneseně, proč jsme se rozhodli podnikat. Je celá řada firem, které jsou továrny na aplikace, vyrábějí je jako Baťa cvičky, zkrátka na běžícím páse. Důležitý je pro ně počet a ne kvalita. My k tomu přistupujeme trochu jinak, každá aplikace by měla člověku po použití umožnit nejen to, k čemu byla navr­ žena, ale zároveň by si měl po jejím použití uživatel pomyslet: „Jo, to bylo hustý, to byl zážitek!“. A s tímhle se snažíme vytvářet aplikace – nejen ty mobilní. Vlastně máme celkem čtyři divize – vy­ rábíme mobilní aplikace pro iOS a Android, poté webové aplikace respektive mobilní a responzivní webové aplikace. Nejsme webové studio, ty webové aplikace musí být vždycky nějak spjaty s mobilními aplikacemi, ať už tím, že jsou responzivní, čistě mo­ bilní, anebo tím, že je to API, které mobilní aplikace používají, zkrátka backend. Kromě toho všeho také vyrábíme Mac aplikace a naše čtvrtá divize jsou ško­ lení a konzultace.

18

A pomohlo vám ve vašem podnikání také studium na FITu?

Tomáš: Myslím si, že určitě. Mně osobně, i když to bylo občas opravdu náročné (tady mě napadají PARy ;)), FIT hodně rozšířil obzory a každému, kdo podniká nebo chce podnikat, bych doporučil, aby přinejmen­ ším nějakou vysokou školu zkusil. Jana: Mám na to naprosto stejný názor. Podle mě je důležité minimálně vysokou školu vyzkoušet, samo­ zřejmě nejlépe vystudovat. Studium na FITu je v tom­ to úžasné, úplně nám změnilo přemýšlení a hodně pomohlo. Líbí se mi, že tam učí i lidé z praxe a spousta semestrálních prací byly hodně praktické věci, takže nám určitě FIT dal hodně. Tomáš: Titul, už je pak jen třešnič­ ka na dortu, ale to hlavní, co vyso­ ká škola člověku dá, jsou rozhledy a  kontakty. A je to poznat. Vidím to, když mluvím s lidmi – ano, znám několik málo lidí, kteří na vysokou školu nešli a ty rozhledy získali nějak jinak, ale je to mnohem těžší. Jana: Určitě si nemyslím, že vysoká škola je zbyteč­ nost. Tomáš: U drtivé většiny lidí, když s nimi člověk mluví, je poznat, jestli ten rozhled mají, nebo ne. Nechci ří­ kat, že je to špatně nebo že jsou méněcenní, když ho nemají. Spíš z mého úhlu pohledu oni o něco přichá­ zejí. Neříkám, že musí nutně dostudovat, ne každý do toho chce investovat tolik času, kolik je potřeba, ale alespoň to zkusit. Už to vám ty rozhledy otevře.


A co byla během vašeho podnikání nejtěžší překážka?

Tomáš: Začít. Nám vlastně se začátkem firmy po­ mohl kamarád, tak trochu nás k tomu dokopal, on je takový „startovač“, vlastně takhle podobně pořešil i další firmy. Nakonec z toho tedy před založením vy­ couval, ale vlastně nás namotivoval. Jana: My jsme si vždycky říkali, že bychom něco chtěli zkusit, ale byla to taková vzdálená budoucnost. Ale nikdy jsme si neřekli „A teď“. Tomáš: Právě s tímhle nám hodně pomohl, za což mu patří velký dík. A jinak poté v tom samotném podnikání nějaký těžký moment – to asi bylo někdy na začátku, než jsme se naučili zajistit správný balanc mezi tím, kolik zakázek nakontraktovat, a tím, že se musí řešit rozumné odhady a podobně. Na začátku jsme v tomhle dost plavali, teď už na na to máme daleko lepší systém. Jednak používáme svůj pro­ ces, který ukazuje, jak postupně aplikace vytváříme a snažíme se praktikovat SCRUM. Na technickou část projektů používáme Unified Software Development Process. V každém případě teď už postupujeme in­ krementálně a to nám hodně zjednodušilo život. Je hezké, že spousta lidí si o tom třeba přečte a tak dále, my jsme tak taky začínali, ale pak nám trvalo, než jsme to dokázali aplikovat – což teď děláme, a je to vidět – a i v tom se ještě stále zlepšujeme. No a pak další velice osvobozující moment byl, když jsme ne­ dávno odstátnicovali a začali se věnovat podnikání naplno. A to je vidět ve všech možných ukazatelích a metrikách.

A jak se dalo zvládat zároveň podnikání a studium? Tomáš: Podnikání při škole je určitě náročná věc. Já jsem kvůli tomu třeba prodlužoval o semestr.

Jana: Pro mě to také někdy bylo náročné, ale zvládla jsem to. Občas jsem si musela dát noční hackathon ;) Tomáš: Určitě toho, že jsme začli podnikat už při stu­ diu v žádném případě nelitujeme, protože je to zkrát­ ka úžasná zkušenost. Je krásný pocit, když člověk dodělá státnice a najednou zjistí, že není v té situaci: „Ježišmarja, co budu dělat, kde najdu práci, jak začnu podnikat a tak dále…?“, ale spíš, že je fajn, když od té chvíle máme dvakrát tolik času na to podnikání. To je prostě parádní pocit.

Ptal jsem se vás už na nejtěžší okamžik. Ale co naopak, okamžik, kdy jste měli opravdu takový pocit „vítězství“, kdy jste byli opravdu spokojení?

Tomáš: V podnikání nejsou žádné průměrné dny, jsou tam úžasné dny a nebo úplně strašlivě špatné dny. Ty úžasné jsou například, když se získá něja­ ká zakázka nebo se dotáhne myšlenka na projekt, produkt, dokončí se produktový inkrement a po­ šle se klientovi a tak dále. Úžasný pocit pak je, když klient řekne: „Jo, to je paráda, fakt úžasný.“ Teď jsme měli například klienta z USA a po úvodní spolupráci, dvoutýdenní, tuším, a nějakých prvních dodávkách a první fakturaci, nám napsal, že naše komunikace, nacenění i dodávky jsou úžasné, takže to byl krásný, parádní pocit.

19


TÉMA: PODNIKÁNÍ A nějaké větší úspěchy, na které jste hrdí?

JANA MOUDRÁ

Tomáš: I přes to, že teď tvoří většinu našich příjmů zakázková výroba aplikací na míru, tak tam úplně ne­ míříme. Naším cílem jsou produkty. V současné době máme nějaké dva menší produkty už vydané. Jeden je Mac aplikace pro vývojáře v Ruby on Rails, která jim ulehčuje vývoj, ta je už na Mac App Store. Dru­ hým produktem jsou Mockpady, což jsou tečkované bloky, které vyrábíme a prodáváme tady v Čechách. Jde o to, že když jsi designér nebo programátor, co si kreslí nějaké diagramy, případně návrhář uživa­ telského rozhraní, tak pokud máš bílý papír, je to špatně, protože nemáš nic, co ti poskytuje vodítko, a ne každý dovede udělat rovnou čáru na bílý papír. A naopak, když vezmeš čtverečky, tak tě to moc ruší. Tudíž to, co chceš, jsou tečky. A když chceš tečky a chceš tečky v České republice, tak chceš Mockpad. Pointa je taková, že jsme ho navrhli přesně pro tyto účely, v Čechách se tiskne i kompletuje a jsou na něj použity kvalitní materiály ze zahraničí. Designéři, co si ho zatím koupili, jsou z toho nadšení. Obecně s teč­ kovanými bloky je problém ten, že ze zahraničí se da­ jísehnat, ale dostat je sem je pak dražší. Proto jsme se vlastně rozhodli to tady v Čechách takhle lokálně vyřešit, ale je to spíš takový produkt „for fun“.

Tomáš: Náš velký vzor je společnost 37signals, dnes­ ka už se jmenuje Basecamp, která má i podobné mo­ tto jako my – „Stay small, do big“, a toto jde zařídit, jenom když má firma produkty, a ne tehdy, když je to „továrna na aplikace“. Juicymo není továrna na apli­ kace a nikdy nebude.

Jana: Sice děláme software, ale tomuto říkáme „hardware pro designéry“.

Jana: Hlavně proto, že to není něco, s čím bychom se ztotožňovali.

Jana Moudrá je absolventkou magisterského studia na ČVUT FIT. Svému nej­ většímu koníčku – IT se věnuje již mnoho let a plně jím žije. Baví ji vše kolem moderních webových technologií, designu a tvorby mobilních aplikací pro operační systém Android. Ráda se v tomto oboru dále vzdělává, taktéž školí a spolupořádá vývojářské akce v GUG.cz.

Tomáš: To by nám neumožňovalo dělat ty aplikace šťavnaté.

TOMÁŠ JUKIN Tomáš Jukin je absolventem magisterského studia na ČVUT FIT, je nadšeným vývojářem, konzultantem a lektorem v Objective-C, ve kterém tvoří aplikace pro iOS a Mac, a také se věnuje Ruby on Rails, v nemž vytváří webové aplikace. Kromě toho, že v lednu 2013 s Janou založil společnost Juicymo, přednáší objektově orientované programování a webové technologie na Unicorn College a společně s Janou pořádá vývojářské akce v GUG.cz – největší z těchto akcí byl pražský DevFest 2013, jehož byl Tomáš hlavním organizátorem (a Jana byla jeho zástupkyní).

20

Takže tohle je taková vaše vize do budoucnosti?

Tomáš: Teď tvoří zhruba 80 % zakázková činnost a 20 % produkty, toto chceme obrátit. Když to dob­ ře dopadne, tak zakázkovou výrobu chceme úplně zaříznout, což nevíme, jestli bude nakonec možné. Vize jsou určitě ty produkty, teď máme v hlavě dva hlavní, pár vedlejších, a chceme tudy jít. Přitom si ale chceme pořád udržet tu naši vizi, to naše „proč pod­ nikáme“ a to je, že vytváříme mobilní a Mac aplikace, které mají šťávu. Že ty aplikace v tobě zanechají ně­ jaký pocit, a že když někde potkám kamaráda nebo někoho, kdo se dívá do svého iPhonu či iPadu na aplikaci a používá jednu z těch našich, tak já musím být schopen přijít k němu, ukázat na tu aplikaci a říct: „Hele, na téhle super aplikaci jsme se podíleli a jsme na to hrdí!“ Když tohle nebude fungovat, tak to není business pro nás.

Richard Holaj


SORTIVO Ivo Lašek je absolventem magisterského studijního pro­ gramu „Softwarové inženýrství“ na ČVUT FEL. V rámci to­ hoto studia strávil také rok v zahraničí na Vienna Univer­ sity of Technology. Po zisku inženýrského titulu nastoupil jako doktorand na nově vzniklou Fakultu informačních technologií ČVUT v Praze, kde se věnoval hlavně séman­ tickému webu a vytěžování dat. Svou první firmu Hledejceny.cz založil již před lety ve druhém ročníku bakalářského studia. Nezahálel ani v uplynu­ lém roce, kdy se rozhodl založit si další firmu Sortivo, oženil se a v listopa­ du se mu narodila holčička. Má rád cestování, sporty všeho druhu a knihy. Tématem rozhovoru má být podnikání. Pověz mi tedy, prosím, co tě vedlo k založení vlastní firmy.

Sortivo není moje úplně první firma. Do roku 2012 jsme s kamarádem provozovali porovnávač cen Hledejceny.cz. Ten jsme pak prodali Mladé frontě. Za těch sedm let, co jsme Hledejceny dělali, člověk nasbírá hodně nápadů a kontaktů. Přišlo mi škoda to zahodit a sednout si na teplou židli v nějakém korpo­ rátu. Rozjíždění firmy je vždycky trochu adrenalin. :)

Proč zrovna název Sortivo? Má to nějaký hlubší význam?

Chtěli jsme něco, co je volné na .com doméně. Zpra­ cováváme data. Ten název má evokovat „sorting data“, případně taky „sort out“ – řešíme lidem jejich problémy s IT. Vymyslela to moje manželka. Původ­ ně to byl vtip (přidala tam moje jméno, čehož jsem si nevšiml :) ). Byla dost překvapená, když jsem název poslal na obchodní rejstřík.

Představíš čtenářům, čím se Sortivo zabývá? Na jakou oblast se specializujete?

Jsme vývojářská firma, děláme webové projekty. Za­ měřujeme se na náročnější problémy, kde je potře­ ba dobře škálovat (pro hodně uživatelů, hodně dat nebo obojí). Neděláme moc takové ty designové pre­ zentace, spíše se zaměřujeme na webové aplikace, sběr a dolování dat z webu a pokročilé vyhledávání.

Založení podnikání provázejí téměř vždy nějaké nepříjemnosti. Zkus si, prosím, vzpomenout na to, co bylo v počátcích nejtěžší. Když má člověk vlastní firmu, musí se smířit s tím, že hodně času zabírají banální problémy jako různé papírování. To se ale dá určitě překonat. Firmu jsme zakládali loni na jaře, takže to beru tak, že jsme pořád ještě celkem v počátcích. To nejtěžší nás možná ještě čeká...

Jak ti k tomu všemu, kde jsi teď, pomohlo studium na vysoké škole?

Hodně. Vysoká škola tě učí určitému stylu uvažová­ ní. Člověk nemůže čekat, že se tam naučí nějaké ex­ tra praktické věci, ale určitě se tam naučí analyticky přemýšlet. A to je mnohem důležitější než zevrubná znalost konkrétního frameworku, který bude za pět let totálně zastaralý. Když nabírám nové lidi, snažím se brát vždyc­ ky spíš vysokoškoláky (i když třeba ještě studenty). Znám hodně lidí, kteří jsou i bez vysoké školy skvělí v tom, co dělají. Ale když máte úplně neznámé dva lidi, řekl bych, že s vysokoškolákem máte menší prav­ děpodobnost, že se spálíte.

A jak ti k tomu pomohlo konkrétně studium na FIT? Já jsem studoval magisterské studium ještě na FELu. Na FIT jsem přešel až na PhD. PhD je kapitola sama

21


TÉMA: PODNIKÁNÍ pro sebe. Čím dál víc vnímám, že pokud chceš mít opravdovou konkurenční výhodu oproti ostatním, je PhD celkem dobrá volba. Ale u nás asi hluboce ne­ doceněná. Doktorandství je často vnímané jako způ­ sob, jak se na další čtyři roky zazdít někde ve škole a bádat nad problémy, kterým nikdo nerozumí a kte­ ré jsou úplně odtržené od reality. Když to ale člověk vezme za správný konec, dává mu škola čtyři roky prostoru zabývat se tím, co ho baví. Nedostáváš moc peněz jako stipendium, ale je tu možnost získání grantů, můžeš navazovat spolu­ práce se špičkovými vědeckými centry po celém svě­ tě, jezdit na konference, absolvovat různé zahraniční stáže, dělat si kontakty. To všechno tě posouvá ně­ kam úplně jinam. Ve finále můžeš konkurovat Oraclu, protože se ti podařilo za čtyři roky navrhnout slušnou in-memory databázi, a ne konkurovat webovému studiu z Horní Dolní s tím, že máš fialové tlačítko mís­ to růžového. Já jsem tohle trochu podcenil, proto o tom mluvím. :)

Když jsi zakládal firmu, studoval jsi na FIT poslední ročník doktorského studia a čekaly tě státnice. Dalo se to skloubit s vlastním studiem, učením studentů a výzkumem?

Skloubit se to dá. Hledejceny jsem dělal od začátku druháku bakaláře. Není asi špatné pracovat při škole, člověk získá trochu praktičtější pohled. Na druhou stranu pak děláš školu polovičatě. Třeba u PhD je to hodně znát. Tam máš celkem velkou volnost, a když pracuješ, bere ti to fokus na výzkum.

Působí ve firmě ještě nějací studenti z naší fakulty?

Skoro výhradně. FIT je dobrý zdroj chytrých a praco­ vitých lidí. Kromě toho máme kanceláře v inkubátoru ČVUT, takže je to výhodné i pro studenty. Nemusí ni­ kam daleko dojíždět.

Zmínil jsi, co bylo v začátcích nejtěžší. A co naopak? Kdy se dostavil pocit prvního malého vítězství? Malá vítězství se dostavují průběžně. Když se objeví nějaký klient, který je ochotný zaplatit za tvůj pro­ dukt, když se ti podaří dojednat nějaký zajímavý kon­ trakt... To je fajn pocit.

Dosáhlo Sortivo nějakého úspěchu, na který jsi opravdu hrdý?

Když jsme firmu zakládali, udělali jsme si business plán. Po pár měsících začalo být jasné, že je dost ne­ reálný. Nakonec se ale ke konci roku situace obrátila a podařilo se nám s odřenýma ušima v prosinci těch cílů dosáhnout. Na konci roku jsme měli vyrovnaný rozpočet s tím, že investujeme do interních projektů, které zatím nevydělávají. Taky se nám celkem slibně vyvíjí projekt na monitoring veřejných rejstříků, který děláme společně s KCT Data. Už ho používají firmy jako RWE nebo České radiokomunikace.

Jakou máš vizi do budoucna? Jakým směrem by se firma měla dále ubírat?

Mám vizi Sortiva jako takové továrny na firmy nebo zajímavé projekty. Cílem je upéct v Sortivu nějaký projekt – ten u nás dostane někdo na starost –, a když se ukáže jako životaschopný, vydělí­ me ho do zvláštní firmy, kde bude mít šéf toho projektu podíl, a najdeme pro něj investora, aby se mohl rozlétnout do ne­ beských výšin. My tomu dáváme základní zázemí, know-how a nějaké peníze na rozjezd. Paralelně s tím jde záměr vybudovat skupinu speci­ alizovaných lidí (vývojářů), které nabízíme k dispozici i dalším firmám. Je to takový Elastic Deve­ lopment. Potřebuješ zrovna specialistu na databáze pro svůj aktuální projekt? OK, pošleme ti ho. V tuhle chvíli jsme hodně silní ve fulltextovém vyhledávání, optimalizaci databází (Postgres, MySQL) a v někte­ rých NoSQL databázích (třeba Mongo). Koketujeme s Hadoopem a pokročilejším zpracováním textů. Poslední dobu se nám rozjíždí takový směr vy­ tahování lidí z bryndy. Často webové projekty vznik­ nou tak, že zakladatel neprogramátor najde nějaké levné programátory na začátek. Pak ale projekt pře­ roste schopnosti těch programátorů a je třeba to ře­ šit. S tím aktuálně taky pomáháme.

Díky za rozhovor, snad se vám všechny vize a přání vyplní! Nedá mi to a ještě na závěr se zeptám: Padne tam letos to Ph.D.?

Pořád doufám, ale času je čím dál méně. V listopadu se nám narodila holčička, takže s časem na bádání to jde z kopce. Vždycky jsem se divil těm lidem, kterým zbývá už „jen“ dopsat dizertaci a kteří pořád nejsou schopní to dodělat. Teď jsem na tom stejně. :) Díky.

Jan Bouchner

22


AGILNÍ METODIKY Řízení projektů je velice podstatnou součástí IT průmyslu. Dnes se firmy stále častěji uchylují k takzvanému agilnímu řízení. Na to o co se vlast­ ně jedná jsme se zeptali jednoho z průkopníků agilního řízení IT projektů v České republice Eduarda Kunce. Pověděl byste nám pro ty, kdo to nevědí, jak agilní řízení funguje?

Agilní řízení je momentálně ve světě velký trend. Hodně firem přechází na to, že se firma bude řídit agilně, ale ono to v podstatě není nic nového. Vy­ chází z lean principů, které aplikovali v japonských továrnách už před mnoha lety. Přišli vlastně na to, že když se postup bude řídit jinak a nebude se tolik plánovat, tak možná dosáhneme lepších výsledků, než když všechno naplánujeme na roky dopředu

a budeme doufat, že to dobře dopadne. Takže zjed­ nodušeně řečeno ten princip spočívá v tom, že my vezmeme tým lidí, kteří jsou schopni spolupracovat, necháme je, ať se rozhodnou, kolik toho zvládnou za nějakou časovou jednotku, typicky od dvou týdnů do měsíce, v některých případech možná i do šesti týdnů. Ten tým je za to rozhodnutí plně zodpovědný. Takže, když řeknu „Uděláme tohle“, tak jsou tam od toho, aby to udělali, a už jim žádný manažer nestojí v cestě a neříká jim, co mají kdy dělat a jak to mají dě­ lat. Takže ten tým, kde leží největší část těch znalostí,

je zodpovědný za to, aby se produkt posouval, a to, jakým způsobem to dělají na týdenní bázi, je nám jedno, my v podstatě jenom stanovujeme mantinely, ve kterých se musí pohybovat.

Agilní řízení není metodika určená čistě pro IT. Čím si vysvětlujete, že zrovna v tomhle oboru se tolik uchytila? Minimálně ve světě je hodně populární.

To máte pravdu, ve světě je agilní řízení v IT opravdu velice populární. Já si myslím, že IT a všeobecně vývoj softwaru v tomhle paradoxně hodně zaostal, když se podíváte, například opět se vrátím k té výrobě au­ tomobilů, tak všechny automobilky se lean principy začaly zabývat po Toyotě. Toyota vymyslela systém, začala ho zavádět, byl efektivní, všechny automobil­ ky se od toho učily, další oblasti průmyslu se od toho učily, jenom programátoři řekli: „Nic pro nás, nezá­ jem, oni tam dělají to železo, my děláme tu duševní činnost.“ Jenomže někdy kolem roku 2000 se začaly objevovat agilní a lean principy i ve vývoji softwaru a najednou si celá ta vývojářská komunita řekla „Hele, tady je něco novýho, tak pojďme na to“ a ono už to nebylo nové samozřejmě, protože ve výrobě už to běželo dávno. No, nicméně, co to přináší? Dává to li­ dem větší kontrolu nad tím, jaký bude výsledek. Když plánujete projekty klasickým způsobem, tak něco na­ plánujete na rok dopředu a potom se všichni po no­ cích tajně modlí, aby to opravdu tak dopadlo, kdežto když děláte věci agilně, tak se často po té cestě za­ stavujte a ptáte, jestli pořád jdete správným směrem, jestli to, co jste udělali, vyhovuje tomu, co zákazníci chtějí, a jestli ty budoucí kroky, které se chystáte udě­ lat, pořád dávají smysl. No a když nedávají, tak je na­ čase se zastavit a přehodnotit, co a proč vlastně dě­ láte. To v tom klasickém řízení vlastně nebylo možné a není možné. Když se podívám na CA předtím, než jsme začali používat agilní metodiky, tak jsme si udě­ lali projektový plán na rok a půl dopředu, kdy nejdřív se udělal kompletní design, architektura, pak

23


TÉMA: PODNIKÁNÍ se to nějak naprogramuje, pak se to otestuje, a když zbude čas, tak se udělá dokumentace. No ale často to pak dopadlo katastrofálně, že se ten produkt sice dodal, ale ve zpoždění a velmi často ve chvíli, kdy ten zákazník už ho nechtěl. Takže teď se vlastně zastavu­ jeme ve velmi pravidelném rytmu, pořád se zákaz­ níky validujeme, jestli to pro ně dává smysl, jestli je to to, co chtějí, a umožňuje nám to korigovat ty naše příští kroky.

Agilní metodiky se obecně považují za vhodné spíše pro menší společnosti, takže mě zaujalo, že je aplikujete v tak velké společnosti, jako je CA. Nebyl to minimálně na začátku velký problém? Přeci jen většina velkých firem funguje spíš na plánování.

Ze začátku to problém byl. Obecně začít zavádět agil­ ní metodiky se dá buď seshora, nebo zespoda. Takže buď vzniknou nějaké týmy, které se začnou chovat jinak, a začne to přinášet výsledky, takže ostatní je kopírují, aby také měli dobré výsledky. A pak to ze­ spoda začne bublat a postupně management začne chápat, že se něco děje a že to, co se děje, může být dobré pro firmu, a začne to podporovat. Anebo na­ opak, začne se to tlačit shora, někde se rozhodne ma­ nagement, že chce dělat věci jinak. U nás to byl tak trochu mix obojího. Měli jsme tým, kde jsme začali aplikovat agilní metodiky, a potom ve vhodnou dobu přišel i správně načasovaný management, který řekl: „To se nám líbí, pojďme zkonvertovat celý vývoj na to, aby byl agilní.“ Tím vývojem myslím nejen pro­ gramování, ale i testování, dokumentaci a celkově projektové řízení. Takže takhle jsme se rozhodli a to nám pořád trvá.

24

Agilních metodik je celá řada. Kterou používáte vy a proč jste se rozhodli zrovna pro tuto?

My používáme SCRUM, což je v současnosti jedna z nejoblíbenějších metodik. Není úplně nová, ale zdá se být nejlépe funkční pro firmy naší velikosti. Ale to samozřejmě funguje i pro mnohem menší firmy. SCRUM nám vlastně dává framework, ve kterém ta metodika běží, a je dost kontrolovatelný, aby s ním firmy takovéto velikost dokázaly fungovat. Samo­ zřejmě menší firmy mohou používat kanban, mohou používat další a další metodiky. Kanban používáme, když máme týmy, které dělají podporu, a nedá se dobře plánovat, jaká práce jim přijde, protože když u nějakého zákazníka něco přestane fungovat, tak se to musí řešit hned a ne až za měsíc, tak tam je SCRUM třeba nevhodný.

A používate i další metodiky? Například extrémní programování, test driven development?

My je využíváme v rámci SCRUMu, takže naše týmy mají možnost se rozhodnout, že třeba chtějí vyzkou­ šet párové programování, mnoho týmů ho používá a je to velmi efektivní.

Takže v zásadě SCRUM používáte jako rámec, který si upravujete podle potřeb?

Přesně tak, SCRUM nám dělá rámec. Používáme tako­ vé ty základní artefakty, které má – planning, denní standupy, dema pro zákazníky, retrospektivy. Vlastně tohle nám dává nějaký framework, ale v rámci toho, pokud se tým rozhodne, že chce dělat párové progra­ mování, tak ho dělá. Když jim to přináší dobrý výsled­


ky, proč ne, když se za tři měsíce rozhodnou, že jim to nevyhovuje, a chtějí zkusit něco jiného, tak je to čistě na nich.

O vás se dá bez přehánění říci, že jste jedním z průkopníků agilních metodik v ČR, mimo jiné jste jedním ze spoluzakladatelů a také předseda české agilní asociace. Pověděl byste nám o této organizaci více? No my jsme agilní asociaci založili se Zuzanou Šocho­ vou a Pavlem Šukem s cílem propagovat agilní meto­ diky na našem trhu. Nechtěli jsme to dělat komerčně, protože těch komerčních lidí je tady poměrně hodně, stojí to nemalé peníze a my si myslíme, že když bu­ deme dělat pravidelná setkávání komunity a přijdou tam lidi, co budou chtít sdílet své zkušenosti, tak je to mnohem přínosnější než pár konzultantů, kteří po trhu pobíhají. Takže vlastně agilní asociace teď dělá pravidelná setkávání a workshopy, které jsou veřejně přístupné každému, kdo se chce přijít podívat a do­ zvědět se něco nového. Ty jsou samozřejmě zdarma. Vlastně pomáháme tvořit a formovat tu komunitu.

A jak jste se vlastně dostal k agilnímu řízení? Já jsem se k agilnímu řízení dostal už poměrně dáv­ no, když jsem pracoval v malém startupu, kde jsem si koupil knížku a zaujalo mě to. Takže jsem začal ten startup přetvářet do agilního prostředí, potom jsem vystřídal pár dalších firem a momentálně jsem v CA, což je velká nadnárodní korporace, kde jsem v sou­ časnosti viceprezident pro vývoj softwaru. Momen­ tálně právě procházíme velkou transformací na agil­ ní řízení. Vlastně se poslední tři roky snažíme celou firmu zkonvertovat tak, aby fungovala agilně. Takže agilní řízení jsem si vyzkoušel od malých firem až po velkou korporaci.

Říkal jste, že vaše začátky byly v malé startupové firmě? Čím jste se zabývali a jaký byl ten zásadní rozdíl oproti vaší současné pozici?

Velice zjednodušně řečeno jsme dělali aplikace pro logistiku, a to jak na backendu, například tak, že ve skladu firmě vyjel seznam, co mají naložit, tak apli­ kace pro mobilní zařízení, které používal řidič. Takže přijel na místo, aplikace zaznamenala čas, kdy přijel, řekla mu, kolik má vyložit, a ta data se pak následně zpracovávala v backendu. To byla poměrně malá fir­ ma, pak jsem přešel do větší firmy, ta byla americká, asi kolem 1500 lidí a dělali jsme software pro čerpací

ING. EDUARD KUNCE Eduard Kunce je Senior Director of Software Enginee­ ring v CA Technologies, Prague Technology Center. Jeho hlavní povinností je řízení všech distribuovaných týmů v Praze. Vede odděle­ ní přibližně 70 inženýrů a manažerů a řídí je v dosažení cílů. Zároveň je také předsedou a spoluzakladatelem České Agilní asociace.

stanice v Čechách. Ta firma samozřejmě dělala ten software i pro další oblasti a tady už to bylo samo­ zřejmě jiné. Předtím byli naši zákazníci malí hráči na trhu, kteří potřebovali nějaké řešení, nároky nebyly příliš vysoké a tady přišly do hry obrovské řetězce čerpacích stanic typu Shell, Repsol, Lukoil – velcí hrá­ či na trhu, obrovští giganti. Tam jsme tedy taky za­ čali zavádět agilní metodiky a tam už to vyžadovalo i větší spolupráci od zákazníků, takže to byl trochu větší přerod. My jsme po nich najednou chtěli, aby se s námi každý měsíc bavili a říkali, jestli to, co dělá­ me, dává smysl, takže tam jsem se naučil taky trochu bojovat z té druhé strany. No a teď v CA je to velice podobné, akorát ještě ve větším měřítku, kdy těch týmů je poměrně hodně, máme hodně zákazníků z celého světa od vládních organizací po obrovské banky a automobilky. A ta spolupráce je zase trošku jiná, má to jiné aspekty, je poměrně složitější, nicmé­ ně ten princip SCRUM pořád funguje.

Máte toho ve své kariéře za sebou poměrně hodně. Jaký je v tuto chvíli váš cíl do budoucna?

Tak ono CA jako takové je velká výzva a ještě zdaleka nejsme hotovi, takže mým cílem tady je tu transfor­ maci dál podporovat a samozřejmě pomáhat lidem, kteří zkušeností tolik nemají a kteří v tom jsou s námi. Máme spoustu SCRUM masterů, kteří jsou noví, mají sice certifikát, ale pořád se učí, jak s lidmi pracovat. Tohle je takový ten můj firemní cíl. Pak ten komunitní cíl v rámci agilní asociace. Jednak teď vydáváme kníž­ ku, pokračujeme v pořádání našich komunitních akcí, každý rok děláme konferenci, která je zaměřená na agilní metodiky. Těch cílů je poměrně hodně.

Richard Holaj

25


OSOBNOST

JAN ŠEDIVÝ Představil byste nám v krátkosti eClub? Čím se zabývá a jak dlouho vlastně již funguje?

Teď jsme dokončili sedmý běh. Hlavní náplní eClu­ bu jsou přednášky, respektive setkání a ty jsou vždy jednou za týden. V tuto chvíli se konají v ERA světě a v  budově FELu na Karlově náměstí, obě místa se střídají. Zrovna příští přednáška bude ve škole, minulá byla v ERA světě. Probíhá to každé úterý, v ERA světě od pěti, na fakultě od šesti.

A o jaký typ přednášek se jedná?

Máme dva typy přednášek – edukativního a mo­ tivačního charakteru. U těch motivačních vystupují různí přední podnikatelé, kteří už založili prosperující firmy, někteří už je i prodali. V zásadě posluchačům, tedy studentům vyprávějí o tom, co museli udělat pro to, aby ta firma f­ungovala, a s jakými obtížemi se setkali. Měli jsme jednoho přednášejícího, který založil firmu, ­nastartovala a byla opravdu skvělá, vy­ dělala velké peníze a pak ta firma téměř zkrachovala, protože se jednalo o něco podobného Facebooku a všichni přešli právě na Facebook místo toho, aby dál používali jeho aplikaci. Druhý typ přednášek je edukativního charakteru, ale soustředíme se u nich na to, co se dnes označuje jako soft-skills, neboli schopnost prezentovat a schopnost komuniko­ vat s  lidmi nebo shánět zákazníky, čili spíše něco z  toho business charakteru. Shodou okolností byla jedna z  posledních edukativních ­přednášek o  REST architektuře. REST architektura je dnes dominantní přístup k  návrhu webových aplikací, takže Filip Ko­ lařík povídal o tom, jak se to má dělat správně. Filip Kolařík je autorem aplikace jménem HTTP develop­ ment client, což je plugin do Chromu, který umožňu­

Jan Šedivý

Vystudoval magisterské a doktorské studium na FEL ČVUT, pracoval na vedoucích pozicích ve firmách, jako je Google nebo IBM. Je držitelem celé řady patentů a ocenění. Po téměř dvaceti letech v průmyslu se vrátil na ČVUT, kde působí jako vyučující na katedře kybernetiky. Rovněž zde založil eClub, který se snaží pomoci studentům rozvíjet jejich nápady a kreativitu.

26

je rychlé testování RESTového rozhraní – můžete měnit parametry a posílat různé HTTP požadavky, takže má určitě bohaté zkušenosti.

Takže máte i odborné edukativní ­přednášky?

Ano, občas se objeví i některá týkající se technologií nebo vývoje, ale bývá to tak ­maximálně jednou za semestr.

A z jakého důvodu jste původně založil eClub? Co byl ten počáteční impulz?

V zásadě hlavně kvůli podpoře studentských pro­ jektů a jejich dalšího pokračování. Studenti mají různé možnosti kariéry, když skončí studium. Mo­ hou se nechat zaměstnat do velkých firem jako HP, Cisco, IBM, tady v Praze je jich spousta, případně jít do soukromé firmy, střední nebo menší, obvykle na pozici administrátora nebo vývojáře softwaru, těch je většina. Jen malé procento pokračuje v dokto­ randském studiu, a ač nemám statistiky, ­myslím, že ještě menší procento si zkusí založit startup. Počet ta­ kových studentů u nás je podstatně menší, než kolik jich odchází do průmyslu. Není to v souladu s trendy, které vidíme v jiných státech, jako jsou třeba USA nebo Velká Británie, kde zejména na některých uni­ verzitách je počet lidí, kteří zakládají startupy, velký.


eClub

Cílem eClubu ČVUT je sdružovat studenty nadšené pro nové technologie, inovace a spo­ lupráci. Snaží se motivovaným studentům s vůlí dokázat něco víc, pomoci změnit sny v business. Rovněž pořádá každý semestr soutěž o nejlepší startupový projekt, v posledním kole se umístil na třetím místě i student FIT Michal Majer s projektem Opinion Fight. Pokud se chcete dozvědět více, navštivte http://www.eclub.cvutmedialab.cz/

To znamená, že řeší konkrétní praktické úkoly pro průmyslové použití – i tyto budeme letos paralelně s těmi startupy odměňovat.

Říkal jste, že máte mezinárodní porotu. Jakým způsobem je složená?

Porota je složená jak z lidí z průmyslu, tak z aka­ demické oblasti, aby posoudili jak ty diplomky, tak projekty studentů. Zatímco ti lidé z průmyslu na to koukají prakticky, co jim to přinese z v­ businessu, tak ten akademický pohled se samozřejmě liší. Závěrem soutěže probíhá právě takzvaný demoday, kde stu­ denti v desetiminutových příspěvcích p ­rezentují, co je podstatou jejich businessu nebo nově i již zmíněných závěrečných prací. Vše nahráváme při prezentaci anglicky a porotci, kteří nejsou z Čech, poté přes internet hodnotí vzdáleně. Proto vždy máme vyhlášení až týden po demoday, ačkoliv letos to možná uděláme tak, že vyhlášení proběhne ihned po prezentacích, a to z toho důvodu, že já další týden nebudu mít čas, tak by to bylo velice obtížně realizo­ vatelné.

Takže soutěž streamujete. Týká se to jen soutěže, nebo i přednášek?

Takže eClub si vlastně klade za cíl upozornit stu­ denty, že i toto je možný způsob kariéry, který není jednoduchý, ale když se to povede, tak ta odměna je veliká – neporovnatelně větší, než kdyby byli zaměst­ nanci, ale vyžaduje to velké úsilí a tvrdou práci.

To je chválihodný cíl. V rámci eClubu pořádáte i soutěž. Pověděl byste nám o ní trochu víc?

Ano, soutěž je podstatná část. Abychom činnost startupů u nás podpořili, využíváme nadaci ČVUT Media Lab. Ta s námi spolupracuje a pomáhá udělo­ vat stipendia. Ta jsou udělována na základě umístění v soutěží o nejlepší projekty, která se koná jednou za semestr. Vždy máme mezinárodní porotu, která vybere první tři, a ti dostanou peníze na to, aby svůj nápad mohli rozvíjet a dále na něm pracovat. Dopo­ sud jsme určitě investovali přes milion a půl, takže se snažíme mít ta stipendia poměrně atraktivní. V tomto semestru máme novinku, že soutěže jsou dvě, jedna je ta tradiční, tedy podpora startupů, a ta druhá je podpora studentů, kteří píší bakalářské nebo diplo­ mové práce s tím, že budou skutečně použity v praxi.

Streamujeme všechny přednášky a současně i nahráváme na YouTube. Máme asi devět univerzit­ ních pracovišť, která jsou s námi vždy online a přes internet pokládají dotazy. A samozřejmě, kdo před­ nášku neviděl, se na ni může na YouTube podívat. U   některých přednášek už máme tisíce zhlédnutí, což je určitě dobré.

Gratuluji, ale vrátil bych se ještě na okamžik k soutěži. Kolik máte v průměru účastníků? Vždy máme tak deset, jedenáct, dvanáct – to jsou ­čísla, která se nejčastěji objevují.

To jsou hezká čísla. Máte nějakou odezvu od bývalých soutěžících?

Máme, odezvy jsou převážně pozitivní, ale to si spíše vysvětluji tím, že od těch, kterým se to nelíbilo, odez­ va není žádná. Nicméně máme i několik firem, které vznikly přímo v eClubu z lidí, kteří jej navštěvovali nebo dokonce vyhráli, ale pak tu ­firmu založili na jiném projektu. Například proto, že se tým rozpadl a založili firmu, která se věnuje něčemu jinému. Ale celkově těch firem bude, já myslím, že už skoro deset. Neustále přibývají.

Richard Holaj Foto: Archiv Jana Šedivého

27


STALO SE

FIT PÁRTY Pryč s předem neoznámeným vstupným! Pryč s lidma, co se školou nemaj nic společnýho! Pryč s hloupými disco kluby! Pryč s random DJs hrajícími ten největší odpad, co mainstream nabízí! A hlavně, pryč s mystifikací stu­ dentů, nevinných prváků obzvlášť! HÁRDY PÁRT

Když jsem přišel na FIT, jedna z prvních věcí, co mě praštily do očí, krom ProgTestu (a to byla spíš rána těsně nad pas), byly plakáty zvoucí na

☆☆☆ ČVUT PÁRTY VÍTÁNÍ PRVÁKŮ ☆☆☆.

Byl jsem prvák na ČVUT, tak jsem se tedy šel nechat přivítat. Moje zklamání je zbytečné více rozebírat, věřím, že mnozí ho sdílí a ostatní ho odhadnou z výkřiků z úvodu. Byl jsem však příjemně překvapen, když druhý den moje hejty na facebookové události byly jedny z mnoha. Paralelně s touto akcí probíhaly události v podstatě obdobné, jen se vyměnilo jméno školy.

RESIST!

Po konci semestru přišly Vánoce a asi měsíc před svátky začala další sociálněmediální masáž bujícími prsy skrytými částečně za minimalistickou, ovšem vánočně laděnou podprsenku, částečně za blýskavý

28

název náhodné vysoké školy. Tehdy jsem se zeptal průniku facebooku a FITu, zdali by měl (průnik) zá­ jem o vlastní večírek. Reakce byly přesně takové, jaké jsem si jen mohl přát, a tak jsem začal připravovat první FIT párty.

NOVÁ NADĚJE

U takové akce jsou nutné hlavně tři věci: sehnat účinkující, místo a návštěvníky, všechno ostatní (pásky, plakáty, razítka, speciální výzdoba...) jsou blbiny navíc. Aby párty byla skutečně FIT, chtěl jsem samozřejmě muziku jen z FITu. Podařilo se mi sehnat tři kapely a myslel jsem si, že je to možná až až (to jsem se ovšem mýlil, po oficiálním konci se teprv rozjely pořádné tanečky). Umístit celou událost jsem původně chtěl do dejvické Klubovny, v čemž mě průnik silně podpořil, ale ku svému překvapení jsem zjistil, že se tam nevejdeme, akci jsem tedy na­ konec přemístil do Hoodoo MC na Žižkově. Úspěch byl značný, s partou věrných jsme po zavření Hoodoo ještě řádně prozkoumali žižkovské kulturní dědictví.


MEWTWO STRIKES BACK

Hodně lidí se ptalo, kdy bude další. Moje odpověď zněla, že za rok. Během letního semestru je SHOW, na začátku zimního zas Strahov OA, neboli akce, se kterými se nechci křížit. Navíc všeho moc škodí, a v tomto případě ani ne tolik lidem jako akci samot­ né – na vlastní kůži to poznal jeden můj kamarád, který pořádal tzv. PartIES (IES UK). Těm akcím zlomi­ la vaz krátká perioda a násilná organizace ve stylu „­Chcem všechno a chcem to co nejdřív“.

DRUHÉ KOLO

FIT párty 2013 byla v žikovském Hoodoo music club, měla cca 170 účastníků a zahráli Mouchy, Farside a Děti v lihu. FIT párty 2014 se udála ve vršovickém Base­ ment baru, přišlo přes 230 lidí a zahráli Far­ side, Kočky neberem, J!Scream, Squarewave Orchestra, Blackout Logic a SpringCleft. Velké díky patří Dvořce za nadšení, pomoc s propagací a krásnou cédéčkovou dekoraci.

Dlouho jsem se rozmýšlel, jak pojmout FIT párty se­ mestru B132. Hudba se sežene, toho jsem se nebál,

29


STALO SE ale na místo jsem měl vysoké požadavky. Hoodoo bylo fajn, ale taneční sál byl zbytečně velký a míst na sezení nebylo moc. Vzhledem k tomu, jak vypadaly FIT narozeniny, jsem se rozhodl, že prostě musí být dost místa pro lidi, kteří chtějí pít pivo a řešit linuxy (tu frázi berte s nadsázkou, sám se této činnosti věnu­ ji pochopitelně rád, a není to jen díky pivu). Nechtěl

jsem se ale vzdávat prostoru pro kapely a pro tančení. Naštěstí se v Kobzových Vršovicích o ­ bjevil Basement Bar, který všechny mé prosby vyslyšel, tedy až na kvalitu piva, což mě trápí, ale Hoodoo a Jihoměstský pivovar prostě nasadily laťku, která se jen těžko pře­ konává. O hudební stránku se tentokrát postaralo dvakrát tolik interpretů, z toho dva cizí. Cizí? Nechtěl jsem tam původně jen fiťáky? Bohužel kulturní rozmach FITu je o něco menší než na AMU, šáhnul jsem tedy trochu stranou a lajnap doplnil o ­ smibity a bonusovým DJem.

POSLEDNÍ ODSTAVEC!

Na závěr si dovolím výzvu: Fiťáci! Dělejte divný hudební projekty, hudba se dá programovat, midi a arduino nabízí řadu možností, chiptunová scéna je u nás skoro neexistující! Stavárna má Silent disco, elektrofakulta FELFest, na strojárně teď byla Stu­ dentská noc, nenechme se zastínit – ať se z FIT párty stane akce, kterou nám ostatní fakulty závidí!

Vadim Petrov, organizátor

VELETRH IKARIÉRA 2014 Každoročně, začátkem jara, startuje série veletrhů pracovních příležitostí zaměřených na studenty technických vysokých škol – veletrhy iKariéra. Pořádá je studentská organizace IAESTE a 5. 3. 2014 proběhl v pořadí již 20. veletrh iKariéra na ČVUT v Praze. HISTORIE VELETRHŮ

Nápad na spolupráci firem a studentů českých tech­ nických vysokých škol vyústil v roce 1995 v první veletrh, tehdy pod názvem Veletrh pracovních příležitostí. Od té doby se tyto veletrhy rozšířily a konají se každoročně na 6 největších tuzemských technických vysokých školách (ČVUT v Praze, VŠCHT v Praze, VUT v Brně, ZČU, UTB ve Zlíně a TUL v Liberci), ten na ČVUT v Praze je z nich největší a je také jedním z nejprestižnějších veletrhů pracovních příležitostí u nás, každoročně jej navštíví více než 6 000 lidí.

30

JUBILEJNÍ 20. ROČNÍK

Ve středu 5. 3. 2014 od 9:00 proběhl v dejvickém kam­ pusu na ČVUT v Praze již 20. veletrh pořádaný IAESTE ČVUT Praha. Návštěvníci měli možnost během jedno­ ho dne oslovit některé ze 109 firem, které se veletrhu účastnily, a získat přehled o požadavcích a nárocích na trhu práce. Firmy byly zastoupeny personalisty, kteří mohli poradit, jak se připravit na pracovní po­ hovor a co po svých zaměstnancích požadují, ale i specialisty, kteří mohli zodpovědět i technické otázky. Stánky byly rozmístěny na fakultách elektro­ technické, strojní, stavební, informačních technologií a  architektury.


Kromě stánků firem mohli návštěvníci využít stánky Kariérního centra ČVUT, kde jim zkušení ­lektoři poradili mimo jiné, jak vypilovat svůj životo­ pis. Na místě probíhal i bohatý doprovodný program. Jednu z mnoha zajímavých přednášek vedl například absolvent ČVUT Ivan Pilný, který v minulosti praco­ val mimo jiné jako generální ředitel Microsoft pro ­Českou republiku. Dále během veletrhu proběhla velká veletržní soutěž, kde hlavní cenou byl tablet, sud piva nebo sluchátka. Pro ty, které už bohatý program veletrhu vyčerpal, bylo připraveno několik chillout zón.

KDO JSME

IAESTE (The International Association for the Ex­ change of Students for Technical Experience) je mez­ inárodní, nevládní, nepolitická a nezisková organi­ zace, která sdružuje mladé lidi po celém světě. IAESTE International bylo založeno v roce 1948 v Londýně s vizí, že mladí lidé, kterým je dána šance žít a pracovat společně, dokáží postřehnout ­nesmyslné mezilidské bariéry a místo nich vybudo­ vat vzájemný respekt a uznání. Tehdejší Českoslov­ ensko bylo také jednou ze zakládajících zemí, ale už po roce, díky změně politického režimu, bylo půso­ bení IAESTE Československo přerušeno. Stalo se opět

plnohodnotným členem IAESTE International až v­roce 1976. Po rozdělení Československa pak vzniklo IAESTE České republiky a IAESTE Slovensko. Od svého vzniku se IAESTE rozšířilo do více než 85 zemí světa. Mezi hlavní cíle IAESTE České republiky patří rozvoj mezinárodní spolupráce a porozumění, roz­ voj jazykových a odborných znalostí studentů a or­ ganizování odborných praxí v zahraničí. V ČR působí IAESTE na 7 největších technických vysokých školách (ČVUT v Praze, VŠCHT v Praze, VUT v Brně, ZČU, UTB ve Zlíně, TUL v Liberci a VŠB-TU Ostrava), kde má svá centra.

Anna Pavelková, tisková mluvčí veletrhu

31


STALO SE

­ REZENTACE, P HRAČKY, W ­ ORKSHOPY A ­LÁKADLA ANEB DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ NA FIT ČVUT Zatímco se někteří z nás stále ještě lopotili s posledními zkouškami a in­ telektuálně zápolili za stěnami učeben o přežití, do atria Nové budovy proudily zástupy dychtivých, natěšených a nicnetušících studentů střed­ ních škol. Neboť i přes to, že se vstupní dveře jako obvykle rozvážně a  po­ malu otáčely kolem své osy, na naší fakultě se 3. února 2014 konal Den otevřených dveří. Co vše zde bylo k vidění? Názorné směrovky, vedoucí až od Dejvického metra, dávaly všem jasně najevo, že mají nechat bez povšim­ nutí VŠCHT po levici, FEL a strojní fakultu po pravici, obtočit se kolem „rohu“ technické knihovny, neza­ leknout se mohutného strážného pilíře a dokráčet až k nám, do Nové budovy. Zde dnes na každého nově příchozího čekal bohatý program. Kdo zamířil rovnou do protější přednáškové místnosti, mohl si od vedoucích kateder a dalších členů fakulty pos­ lechnout zajímavé informace o jednotlivých studi­ jních oborech, prostorech fakulty, průběhu výuky a dalších tématech, která jsou pro případné uchazeče klíčová. Nechyběla ale ani názorná ukázka tělocviku nebo pozvánka na další Seznamovák. Kdo naopak postál chvíli u stánků v přízemí, mohl si vyhrát do sytosti s jedinečnými kousky techniky – robot NAO, 3D tiskárna RepRap, čtečka čipových karet z RFID laboratoře nebo také exemplář chytrých brýlí Google Glass (kterým neodolal ani pan děkan). K vidění zde

32


dále byly i stánky s prezentacemi nového studijního programu Bioinformatika nebo korespondenčního semináře FIKS. O zábavu neměli nouzi ani samotní studenti, kteří zde pomáhali. Dívky obsadily infostánek, kde kromě samotného informování zásobovaly kolem­ jdoucí letáčky a pomáhaly zájemcům s výběrem správné barvy fakultních triček, ostatní si mezitím mohli vyzkoušet práci průvodců, když se společně se skupinkami „turistů“ vydali objevovat zákoutí této budovy a NTK. Několik šťastlivců také dostalo tu možnost vyšlapat schody na budově A (nebo, pro což se nakonec rozhodla většina, počkat si na výtah)

a podívat se do multimediální laboratoře SAGE vybavené unikátním zobrazovacím zařízením s ro­ zlišením 9600 × 4320 bodů. Atmosféru celý den pak doplňoval všudypřítomný maskot, ochočený modrobílý lev. I podle reakcí samotných zájemců lze usoudit, že se DOD letos opět povedl na jedničku a že se naše fakulta prezentovala v dobrém světle. Budeme dou­ fat, že našim nástupcům splní realita jejich očekávání a pustí se do dalšího studia pilně a s chutí.

Zdeněk Kasner

33


STALO SE

#INSTALLFEST 2014 Slyšeli jste už někdy tu báchorku o místě, kde jsou tučnáci větší než lidé, kde se předvádí nejnovější počítačové vychytávky přímo na tanečním parketu a kde může student mít přednášku chvíli po svém učiteli? Věřte, na každé pověsti je trochu pravdy, toto místo opravdu existuje. ­Konkrétně tomu tak bylo na Strahově, kde o víkendu 1. a 2. března proběhl další ročník InstallFestu, souboru přednášek a workshopů ze světa GNU/Linuxu. Přípravy na celou tuto akci probíhaly už měsíce předem. Registrovaní návštěvníci měli možnost do začátku února předem hlasovat o tom, jaké přednášky by rádi viděli, a na základě výsledků ­ hlasování byl pak poskládán velice různorodý pro­ gram. Ano, sto lidí znamená sto chutí, ale nakonec si určitě mohl vybrat každý, koho tato oblast alespoň trochu zajímá. Opravdu jsem napsal jen sto lidí? To jsem tro­ chu podcenil, protože už jen přímo na místě se těch stovek vystřídalo rovnou několik. Celá akce proto probíhala souběžně ve třech lokacích, aby se tento nápor rozložil – v přednáškové místnosti školicího centra, v jeho počítačové učebně a v podzemí bloku 7. Někteří lidé pak obsadili čajovnu, kde mohli v le­

34

hkém čajovém opojení sledovat z celé akce živý stream. I tak ale několik židlí donesených navíc do hlavního přednáškového sálu přišlo vhod. Právě zmíněný stream byl zdrojem ještě dalších, nepřímých návštěvníků, kteří si vše pouštěli z pohodlí domova a na strahovský kopeček vůbec nezavítali. O tento informační kanál se staral tým AVC Silicon Hill, který vysílal přednášky na internetových stránkách In­ stallFestu živě a v HD kvalitě. Mimochodem, pokud máte zájem, můžete je zpětně zhlédnout na adrese ­http://­installfest.cz/if14/archiv. Jeden z návštěvníků si postekl, že se na Install­ Festu málo instaluje, a je třeba uznat, že měl trochu pravdu. Samotný název totiž pochází ještě z doby, kdy se jednalo hlavně o seminář, na kterém ti zkušeně­


jší pomáhali nováčkům, kteří do světa open-source teprve nahlíželi. I když ani na letošním I­nstallFestu nechyběla praktická část ve formě ­ workshopů, jednalo se spíše o cyklus přednášek, kde se v roli přednášejících vystřídali jak odborníci z oboru, tak i  studenti a učitelé (nejen) z naší fakulty. Někteří představili svoje projekty, někteří si vybrali jiná téma­ ta, která často byla i trochu obskurního charakteru. Kde jinde, než právě na InstallFestu, máte možnost si poslechnout hodinovou přednášku o  vykřičníku nebo popřemýšlet o způsobech, jak ovládat počítač pomocí kulečníkové koule? Návštěvníci si navíc mohli zakoupit trička s vitruviánským tučňákem vykresleným pomocí ASCII artu. Jiné, než podobně geekovské tričko, by se na tuto akci prostě nehodi­ lo – uznejte sami. Prostory školicího centra Silicon Hillu, ve kterých se odehrávala hlavní část celé akce, budou procházet příští rok rekonstrukcí, takže je v současnosti ­budoucnost InstallFestu poněkud nejistá. Budeme doufat, že podaří domluvit jiné místo a celá akce se bude opakovat i příští rok. Ať už to ale dopadne jakkoliv, tak je potřeba poděkovat organizátorům za práci, kterou na celém festivalu letos odvedli.

Zdeněk Kasner Foto: https://twitter.com/InstallFest_SH

http://installfest.cz/if14/archiv

35


STALO SE

ALL HAIL HELIX!

PROOF OF CONCEPT OPIC S PSACÍMI STROJI Nedávno se na internetu objevil nový fenomén a vzniknout mu dal jeden sociální experiment: Co kdyby n lidí najednou hrálo jednu jedinou hru? Na twitch.tv byl tedy spuštěn stream emulované Pokémon Red Version ovládané příkazy z chatu. V následujícím textu se pokusím více přiblížit, o co vlastně jde, a nastínit, proč to má přesah daleko větší než jen hraní staré dětinské hry. #twitchplayspokemon JAK TO FUNGUJE?

Kdo nikdy nevlastnil Gameboye, možná neví, že se jedná o velice jednoduchou konzoli, k ovládání stačí tlačítka A, B, Start, Select a d-pad Up, Left, Down, Right. K dostání jsou Gameboye dnes běžně, ale často ve špatném stavu, proto se ke hraní starších her používají emulátory na PC. Stačilo tedy propojit chat na konkrétním streamu twitch.tv s emulátorem. Použit byl VisualBoyAdvance a pythonovský IRC bot, kód ale nebyl zveřejněn, dle autora proto, že je dost naprasený. Po registraci na twitch.tv se člověk se může stát jedním z armády hráčů a náhodně nebo cíleně psát názvy tlačítek. Proč armády? Stream velice rych­ le získal na popularitě a běžně je online (nonstop, ­upozorňuji) 20 000 až 80 000 uživatelů. Kvůli tomu

36

jde chatem množství příkazů větší, než je hra scho­ pná zpracovat (například při pohybu z jednoho ­čtverečku na druhý se žádné vstupy neinterpretují). Jaký to má následek? Ještě větší počet příkazů! Reál­ ně jsou tedy vstupy z chatu interpretovány s asi dva­ cetisekundovým zpožděním, pokud vůbec.

ANARCHIE VS. DEMOKRACIE

Hra je záludná, plná bludišť, časových omezení a ­jednosměrných cest. Jednou z největších překážek jsou minibludiště tvořená malými srázy. Z herního hlediska to znamená, že se dají seskočit dolů, ale už nejde jít znova nahoru a musí se to celé obcházet (občas trochu, občas přes půlku herního světa). Stačí tedy, aby jeden troll zadal „down“, a Twitch­ PlaysPokemon (dále jen TPP) právě ztratil postup za


RYCHLÉ INFO Kdo to hrál? Uživatelé twitch.tv, rekord online přes 120 000 O co ve hře jde? Postavit silný tým šesti pokémonů, obejít svět, získat osm odznáčků od cizích trenérů a na závěr vyhrát pokémoní ligu. Podařilo se to? Ano. Jak dlouho to trvalo? 16 dní, 7 hodin a 45 minut. Jen pro orientaci, autor článku odehrál tuto hru za 35 hodin a 51 minut.

poslední hodinu. A tak je to se vším, ­zdánlivě triviál­ ní věci trvají neuvěřitelně dlouho (použít správnou schopnost na správném místě), běžné operace se najednou stávají smrtelně nebezpečnými (v počítači lze vyměnit pokémony za jiné, ale také je nadobro vypustit do divočiny). Objevily se tedy tendence dát tomu všemu ně­ jaký řád, což vyústilo ve dvě fungující ­záležitosti:

Díky masivní popularitě pokémonů na Deviantart vzniklo nepřeberné (sám jsem to zkoušel přebrat) množství neumělého a k tomu trocha povedého fanartu.

J­ednou se samovolně stal stream komentářů na ­Redditu (asi jako komentátoři u sportovního utkání), kdy stačilo aktivnímu komentátorovi navrhnout ro­ zumný plán a on ho, jakožto hlavní informační kanál a médium, rozšířil mezi ostatní. Tímto způsobem se několikrát podařilo sjednotit dost velkou část hivemindu na to, aby se podařily i složitější operace (například vrátit se o dvě města zpět a tam získat ně­ jaký předmět). Druhým prvkem, který omezoval totální cha­ os, se stal systém Anarchie/Demokracie. Anarchií byl nazván původní herní režim, kdy si každý mohl dělat co chtěl, a Demokracie zase označovala režim, kdy se každých deset sekund vykonal právě jeden příkaz, a to ten s největším počtem hlasů. Od zave­ dení systému se neustále vedl boj o herní režim, ve kterém většinu času vedla Anarchie. Demokracie byla zaváděna jen výjimečně, obvykle v případě, že anarchistický progres za posledních několik hodin byl nulový a byla malá šance, že se za daných pod­ mínek něco zlepší.

CHURCHILL MĚL PRAVDU

Komunita TPP měla jako každá dosavadní lidská společnost přirozenou potřebu se nějak organizovat. Podívejme se nyní podrobněji na oba herní režimy. Anarchie je vlastně extrémním případem přímé demokracie – každý má hlas, všechny hlasy jsou si rovné a navíc – každý hlas je okamžitě uveden v real­ itu (nebo aspoň tak rychle, jak to technické prostřed­ ky dovolí). Pro efektivní postup je potřeba relativně malé množství hlasů, které „to myslí dobře“, ale i jen jeden troll zvládne napáchat poměrně velké ško­ dy. Jinými slovy, systém je hodně živý a čilý, občas ale udělá chybu, za kterou draze zaplatí (například zahnání Abbyho na začátku hry, viz sekci „Mytolo­ gie“). Demokracie připomíná v mnohém náš dnešní systém, a ještě spíš ten francouzský než český.

Jakožto internetový fenomén inspiroval TPP mnoho tzv. memů.

37


STALO SE Většinu času stojí na místě, každé rozhodnutí trvá a závěr jakéhokoli dlouhodobého plánu je v ne­ dohlednu. Krom toho jsou dost nahlas slyšet hlasy odpůrců stávajícího režimu – v TPP to vypadalo tak, že skalní ­anarchisté v demokracii hlasovali zásadně pro START9, aneb aby se devětkrát zmáčklo tlačítko Start. Důležité je si uvědomit, a tady se vracíme ke známému Churchillovu citátu o nejlepším stát­ ním zřízení, že oba systémy skutečně zafungovaly. Naše společnost funguje totiž právě tak – až na to, že je ještě větší a je daleko těžší sjednotit vůli lidu. V  českých zemích se to naposled podařilo při loňských prezidentských volbách. Společnost se sice neshodla na jednom kandidátovi ve stylu me­ siášského Havla nebo (očekávané) Tymošenkové, ale vybrala dva hlavní a ty silně podporovala – a jeden nakonec zvítězil.

LINKS

http://twitch.tv/twitchplayspokemon Podrobnější popis na Dorkly http://dorkly.com/article/59505/ /the-majesty-of-twitch-plays-pokemon Original Reddit updates http://reddit.com/live/ /sw7bubeycai6hey4ciytwamw3a Red a falešný prorok Flareon: Původně se měl vyvi­ nout ve vodního pokémona a stát se v­ ­ýznamným členem finálního týmu, místo toho se ale vyvinul v ohnivého a přinesl zkázu ­Abbymu.

Transformovány do čitelnější časové osy http://reddit.com/r/ /twitchplayspokemon/comments/1y6wyc/ /nearly_complete_timeline_of_events/

FINÁLNÍ TÝM

Konečný tým sestával z následujících členů: (uvedeno jako „lidská“ přezdívka1, herní přezdívka, druh [level]) Lord Omastar, –, Omastar [51] Bird Jesus, AAABAAAJSS, Pidgeot [69] All Terrain Venomoth, AATTVVV, Venomoth [39] Archangel of Justice, AA-J, Zapdos [81] Air Jordan, AIIIIIIRRR, Lapras [30] King Fonz, AAAAAAAAAA, Nidoking [53] Poznámka: Každému pokémonovi lze dát přezdívku. Ty, na kterých se shodl chat, jsou uvedeny jako herní přezdívky, zatímco ty, které se díky Redditu rozmohly, jsou uvedeny jako „lidské“.

1

38


MYTOLOGIE

TPP dal vzniknout silné, i když stručné mytologii in­ spirované židovsko-křesťanskou kulturou. Nabíledni je vysvětlení, že většina uživatelů pocházela z euro­ amerických zemí a jako takovým jim příběhy o me­ siáších a lžích ďábla jsou důvěrně známé, oficiální statistiky o původu uživatelů však boužel zveřejněny nebyly. Na příběh TPP se dá ovšem nahlížet i jako na shakespearovskou tragédii plnou špatných rozhod­ nutí a zničených či nalezených vztahů. Nyní tedy, jak to vlastně bylo.

lze použít některé předměty, ovšem dají se označit i ty, které jsou v souboji nepoužitelné, a právě to se stávalo velice často. Netrvalo dlouho a z náhod­ ného mačkání tlačítek se stalo přání konzultovat další postup s božským symbolem. Mimochodem, http://askhelixfossil.com.

PŘÍBĚH

Mladý hrdina Red vyrazí se svým přítelem Abbym na cesty. Časem se spřátelí mj. s Jayem Leno a dalšími a nalezne tajemnou Helix fosilii. Čtvrtý den dojde ovšem k dramatickému zvratu, kdy falešný prorok za­ seje nesvár do skupiny a Red se rozloučí jak s ­Abbym, tak s Jayem. Hned nato si však Red uvědomí své strašné chyby a v slzách zažene i falešného proroka. Jedinou útěchou mu může být Bird Jesus, který mu zjeví boží moc Helix fosilie a navede ho na správnou cestu. Red pokračuje dál světem a získává další přátele, až do tzv. Krvavé neděle jedenáctého dne. Ten den Red získá dalšího velkého spojence, přezdívaného Archangel of Justice nebo také Anarchy Jesus, ale draze za něj zaplatí svou smrtí skoro všichni, které do té doby Red miloval. Jediný Bird Jesus vyjde z masak­ ru živý – důkaz, že on je vyvoleným. Ke konci cesty se stane to, na co všichni zbožně čekali – Helix fosilie se reinkarnuje v boha na zemi Lorda Omanyta (a později Omastara) a všechny šťast­ ně, i když zdaleka ne bezbolestně dovede k cíli.

PŮVOD PŘÍBĚHU

Je nutno poznamenat, že příběh výše není výplodem jednoho autora, ale jen krátkým shrnutím událostí, komentářů, mluvnických hyperbol a stejně tak i roz­ porů a konfliktů účastníků TPP. Deviantart a Imgur se naplnily fanartem, vznikly komunity, které podrobně mapovaly všechny události, a finální slovo, pokud se k nějakému vůbec došlo, měli komentátoři na Reddi­ tu, a i ti se občas lišili v interpretacích.

BŮH A ĎÁBEL

Je zajímavé, že celý kult Helix fosilie vznikl jen shodou okolností. Nedlouho po začátku hry se dá sehnat buď Helix, nebo Dome fosilie. Byl zvolen Helix, který se stal symbolem božství, Anarchie a dobra, a zbývající Dome byl označen za původce všeho zlého, zejména Demokracie. Obě jsou po většinu hry úplně k ničemu, ovšem nedají se jakožto speciální předměty zahodit. Proč je tedy označit za božské? V soubojové nabídce

obrázek z http://reddit.com/r/ /twitchplayspokemon/comments/1yhopy/ /a_most_sacred_tablet_fan_art/

39


STALO SE Dovolím si prezidentské volby přirovnat k mo­ mentu získání Master ballu. Master ball dostane hráč po poražení zlých Rakeťáků, je to předmět, který se ve hře vyskytuje právě jednou, a dá se s ním chytit jakýkoli pokémon na první pokus. Stejně jako první přímá volba prezidenta se jedná o záležitost unikát­ ní a přitahuje kdekoho, aby se vyjádřil. Co se týče ­Master ballu, ten lze jako jeden z mála vzácných předmětů zahodit, a to je přesně to, co si skalní anar­ chisté přáli. Zodpovědnější hráči ho však chtěli zach­ ovat a použít v příhodný čas. Po poměrně efektivním poražení Rakeťáků se tedy strhla bitva, kdy Red cho­ dil náhodnými směry, každou chvíli pomocí tlačítka Start kontroloval kdeco a long story short, další dvě hodiny se nestalo vůbec nic. Během „ničeho“ ovšem probíhal zuřivý boj mezi Anarchií a Demokracií, až se konečně agresivní zahazovači vzdali a Master ball byl později vhodně využit k chycení Anarchy Jesuse. Jestli prezidentské volby a spor o Master ball dopadly dobře, či ne, ať se raději každý rozhodne pro sebe.

ZÁVĚREM

Ve chvíli, kdy vychází tento časopis, se komunitě TPP podařilo vyhrát další pokémoní hru a hrají již třetí, pokaždé jen s několikahodinovou odmlkou. Myslím si, že pokud by někdo sbíral správná data, dalo by se o celém experimentu (ze kterého se teď stala v podstatě jen další internetová atrakce) napsat několik zajímavých esejů. Je to takový mikrokosmos, který výborně reflektuje současnou společnost, a ze­

Díky velkému množství soubojů, z nichž ty nejtěžší se vždy několikrát opakovaly, se dařilo držet Bird Jesuse vždy na výrazně vyšší úrovni, než byli ostatní přátelští i nepřátelští pokémoni. Vlevo vyobrazen jako přesvalený prorok, nahoře jeho běžná podoba.

40


jména jevy, které se vyvíjejí teprve poslední dobou. ­Historicky největší vliv médií v kontrastu s nezávis­ lými komunitními projekty: Jak moc komentátoři na Redditu ovlivňují Schrödingerovu kočku, která má tisíc a jeden názor a sama sebe definuje anarchistick­ ou svobodou? Snadno dostupné informace a rela­ tivně vysoká vzdělanost a současně degenerace ko­ munikačních prostředků, aneb na půl minuty spadne server a všichni spamují RIOT.

Podobných podivných společenskovědních témat by se dala ještě vymyslet spousta, a to ani zdaleka nemluvíme o tom, co takovýto úspěch znamená pro gamedesign a vůbec pro hru samotnou. Ač se jedná na první i na druhý pohled o blbost a  až na třetí o solidní vědecký materiál, TPP byl rozhodně zajímavý projekt, pro samotnou twitch.tv úspěšný přinejmenším marketingově. Pokud se skutečně nacházíme uprostřed revoluce zábavního průmyslu, TPP je jedno z těch příjemných znamení.

Vadim Petrov

Wall of text nikdo nečte a je to tak i v případě TPP, kde byly složitější plány navrhovány ve formě grafik. Všimněte si formátu na výšku – odpovídá zvyku scrollovat obrázky jako na Facebooku či na 9gagu.

Obrázek anime Pidgeota http://bulbapedia.bulbagarden.net/wiki/ /File:018Pidgeot.png Ostatní buď pořídil autor sám nebo, pokud nen9 uvedeno jinak, pochází z velkorysé galerie http://knowyourmeme.com/memes/ twitch-plays-pokemon/ /photos/sort/oldest

41


ZÁVĚREM

POLEDANCE ANEB NE KAŽDÝ FIŤÁK JE FIT Když mě moje kamarádka v únoru pozvala na lekci poledance, řekl jsem jí, že tam mě nikdo nedostane. Když jsem s ní o pár dní později stál před dveřmi tanečního centra, říkal jsem si, že tam mě nikdo ne­ dostane. Když jsem pak převlečený stál pod velmi vysokou tyčí a díval se na její daleký vršek, říkal jsem si, že tam mě nikdo nedostane. Nedostal, ale nepřed­ bíhejme... Představili se nám dva milí lektoři, on sval­ natý a ona gumová a kamarádka se na mě podíva­ la, jestli už to se mnou neseklo. Zatím jsem žil. Po krátké rozcvičce, při které jsem ztratil první, druhý a dokonce i třetí dech a měl jsem chuť jít umřít na nejbližší žíněnku, jsem začal zjišťovat, že je za námi ta nejlehčí část celé lekce. Nastalo první cvičení s tyčí.

Nejdřív jsem se k ní přibližoval s lehkým děsem, ale pak se ukázalo, že v té podivné, od podlahy ke stropu táhnoucí se rouře problém není. Byl ve mně. Léta programování a sezení ve škole si vybrala svo­ ji daň a ani řádně plněné novoroční předsevzetí „Cvičit!“ nepomohlo. I při tak ladném sportu, jako je poledance, musí být člověk pěkně namakaný. Klo­ bouk dolů pro všechny striptérky. Následoval rychlý sled různých přítahů, testů výdrže, šplhání a padání, při kterých jsem cítil, jak mi odumírá těch pár svalů, co jsem v rukou ještě donedávna měl. A když jsme se konečně dosta­ li k samotným tanečním prvkům, tak to nebylo o moc lepší. Zkušenější slečny měly své pánské doprovody naučit nějakou otočku kolem tyče, což se ukáza­ lo být jako problém. Nevím z jakého důvodu, ale mému vousatému obličeji a chlupatým nohám chy­ běla jakási ladnost, tudíž mé spiny byly spíše jakou­ si nepovedenou variací na výjezd hasičů. Snad se počítá alespoň snaha. Ale postupně jsem začal chápat, jak se má která ruka a noha natáhnout, aby si je člověk úplně ne­ zlámal. A překvapivě, když už to mé poskakování kolem tyče začalo alespoň trochu nějak vypadat, do­ stavil se celkem dobrý pocit a já zjistil, že mě to i baví. I když jsem většinu cviků zvládl dost polovičatě nebo vůbec, pár zářných momentů tam bylo a o ty jde především. Ostatní mužské poledancery, kteří se drželi jednou rukou, hlavou dolů a stíhali u toho ještě štípat dříví švýcarským nožem, jsem se snažil ignoro­ vat. Já sem přišel sportovat, ne se vytahovat. A tak z pocitu, že ze středověkého vplétání do kola se stalo vplétání do tyče, se stává dobře strávené dopoledne. Sice ještě teď, když večer v posteli dopi­ suji poslední řádky svého útrpného počínání, cítím, kde všude jsem se tyče dotkl a kde všude se země dotkla mě, ale byl to neskutečný zážitek, na který moje tělo ani mysl nikdy nezapomene. A o to přeci jde, ne?

Tomáš Nováček

42


AQUA AEROBIC S ŽÍŽALKOU MEZI NOHAMA K zapsání se na tento tělocvik v rámci ČVUT mě mo­ tivovalo především to, že můj status doktoranda (= studenta, co má zdarma tělocvik) pomalu končí, a měl jsem chuť vyzkoušet si ještě něco nového. Věrným spolubojovníkem v této misi mě byl ex­ travagantní FIŤák Bc. Václav Strnad (strnava2). Nyní se pokusím nastínit, jak vypadá typická hodina aqua aerobicu. Čtvrtek 16:05. Scházíme se před bazénem Slavia na Kubánském náměstí. Hodina sice začíná v 16:00, ale chodíme vždycky pozdě, abychom se nemuseli bavit s děvčaty. Strnava2 na mě už čeká, sám se jít bojí. V pánské šatně jsme sami, rychle se převlékáme a mizíme do sprch. Sem již doléhají hlasité pokyny naší cvičitelky, Mgr. Kláry Minaříkové. Dodáváme si kuráž a vstupujeme na bazén. Ve vodě se již nadnáší dvacítka studentek, dvě ženy předdůchodového věku a jeden divný týpek. Probíhá rozcvička. Základní pozice aqua aerobiku je šlapání vody, neboli stání na místě při synchro­ nizovaném střídání nohou. Přidáváme se, ale jsem cvičitelkou hned napomenut, že moc skáču („Ne­ skákej, neskákej“). Mgr. Minaříková zapíná přenos­ ný kazetový přehrávač (ghetto blaster) a začíná cvičení podle rytmu hudby. Velice oceňuji drama­ turgii, která se odehrává v rytmu diskotékových hitů 90. let. Zamačkávám slzu a vzpomínku na Tere­ zu Pergnerovou a ke šlapání vody přidávám pohyb rukou. Strnava2 nadhazuje mezi děvčata první ice breaker – „Ty vole, z toho mě zas budou bolet bicáky“, leč bez odezvy.

Z ghetto blasteru se line píseň skupiny E-Rotic „Fritz Love My Tits“ a cvičitelka Mgr. Minaříková rozdává gumové pěnové ovály dlouhé cca 180 cm, zvané žížalky. Každý dostává svoji. Žížalku roztahu­ jeme od sebe a stlačujeme zpět v různých pozicích, čímž procvičíme přední deltový sval, zadní deltový sval, triceps a prsní svalstvo, to vše za šlapání do rytmu hudby. Následuje trénink nohou. Žížalku si vsuneme mezi nohy a šlapeme jako na kole. Tímto způsobem překonáváme několikrát bazén tam a zpět za hlasitého povzbuzování od naší cvičitelky („Drž žížalku pořádně, ať se ti nesplaší!“). Žížalky odevzdáváme a začíná vrchol hodiny, socializační hra. Utvoříme 4 družstva, v kterých se chytíme za ruce a v živém řetězu běháme z jedné strany bazénu na druhou. Z kazety zní remix hitu skupiny Roxette, spodní basová linka je nahrazena univerzálním tucacím rytmem od Ace of Base. Se strnava2 uznale pokyvujeme hlavou, že je vše v na­ prostém pořádku. Na závěr hodiny následuje protažení, které je velice příjemné a dává i smysl. Tím hodina končí, my odcházíme do sprch, s divným týpkem se téměř nebavíme. Lekci zakončujeme v přilehlém Bistru u Arnoštka, jehož motto na vývěsním štítu zní „Od snídaně do půlnoci“. Doufáme, že se domů dostaneme o něco dřív, a již se těšíme na další lekci.

Josef Gattermayer, doktorand FIT

43


ZÁVĚREM

ZUMBA – ZÁBAVNÉ „VÁBENÍ SAMCE“ Již během mého dospívání mě fascinoval tanec a latinskoamerické rytmy. Bohužel jsem se kromě základních kurzů společenského tance nikdy ak­ tivněji tomuto sportu nevěnoval, neboť jsem ne­ byl obdařen výraznějším pohybovým talentem, a navíc nejsem velký týmový hráč a přítomnost partnerky mě obtěžuje. Když jsme ale jednou po hodině Aqua aerobicu ještě s varhánky na bříškách prstů s Ing. Josefem Gattermayerem (gattejos) přemýšleli o zápisu tělesné výchovy na následu­ jící semestr, přišla řeč i na naši společnou lásku k latinskoamerickému tanci a kultuře. Zumba tedy byla jasná volba.

Pro lekce Zumby jsme si zvolili úterní termín, který se později ukázal jako nejvíce obsazený. Před první lekcí jsem měl trochu trému a bál se, jak nás několik desítek přihlášených děvčat přijme. Je úterý, v osm hodin ráno začíná naše první lekce Zumby. S Gattejosem se scházíme před sportovním areálem na Julisce pět minut po osmé, rychle se převlékneme a jdeme na věc. Hned u dveří nás s úsměvem na rtech vítá lek­ torka Klára a pobízí nás, abychom zaujali místa v první řadě, ať prý lépe vidíme na předcvičovanou choreografii a ať se dívky za námi mají na co dí­ vat. Zdvořile odmítáme a hledáme volná místečka v zadních řadách. Přiznám se, že se situací, kdy jsem okolím vnímán jen jako „kus masa, na který se dá zeza­ du dívat“, jsem se setkal v životě poprvé a moc dobrý

44

pocit jsem z toho neměl. Zvláštní pocity ve mně ještě chvíli přetrvávaly, protože pro většinu dívek v sále jsme byli něco jako vetřelci a náležitě nám to dávaly najevo svými pohledy a uchichtáváním. Mezi všemi těmi slečnami na nás koukal i jeden chlapec, jehož pohled se mi ale zdál až moc „mlsný“. Raději jsme s ním bližší kontakt nenavazovali. Mé smíšené pocity ze mě ale najednou opadá­ vají. Klára pouští první skladbu, začínáme hned pěkně zostra písní v rytmu Merengue. Při Zumbě vám nikdo nic nevysvětluje, všechno musíme odkou­ kat, což nám z počátku dělá problémy, ale po chvíli hodíme všechny starosti za hlavu a necháváme se tou podmanivou hudbou strhnout. Kroky neřešíme, hudbu vnímáme celým tělem, nohy tančí samy. Něk­ teré prvky choreografie více či méně připomínají „vábení samce“, zpočátku v nás je nějaký vnitřní blok a vynecháváme je, po několika lekcích si i je vezmeme za své a moc nás baví. Zhruba v půlce hodiny si gattejos všímá, že nás skrz prosklenou stěnu v horní pravé části tělocvičny sledují nějací muži. Během semestru se ukázalo, že tam chodí pravidelně, ale nám to nevadí. Prožitky během Zumby jsou natolik silné, že nás nic nemůže vyvést z míry. Tanečních stylů během hodiny stíháme plno, od Samby až po Reggaeton. Jen píseň Waka Waka od Shakiry, na kterou jsem si Zumbu trénoval doma, chyběla, ale to nám vůbec nevadí. Hodina končí. Nechceme věřit, že už uběhlo 60 minut. Jsme zpocení, udýchaní, ale přitom nabiti novou svěží energií. Neskutečně příjemnou, téměř postkoitální atmosféru Klára korunuje písní Impos­ sible od Jamese Arthura a my už jen provádíme závěrečný strečink. Děvčata v sále už se na nás mile usmívají a my víme, že nás mezi sebe přijala. Ve sprše se pak ještě s gattejosem zasmějeme nad svými největšími zaškobrtnutími, jeden druhému ukazu­ jeme, jak prvky choreografie provést správně, a pak už se naše cesty rozchází. Oba ale už teď víme, že po téhle ranní Zumbě bude následovat úspěšný den.

Václav Strnad Foto: autor


FAKTA I TVRZENÍ, CO TĚ UPOUTAJÍ ...aneb věděli jste, že?

Spojení mezi šálkem kávy a jazykem Java není jen čistě náhodné –  káva z indonéského ostrova Jáva byla natolik známá, že se výraz java vžil jako slangový výraz pro kávu, a na základě něj pak byl pojmeno­ vaný tento jazyk (nejspíše proto, že je káva mezi programátory oblíbeným nápojem). Celé to ale mohlo být také úplně jinak, jazyk se měl původně jmenovat Oak podle stromu, který rostl před domem jeho tvůrce. Kvůli tomu, že stejně pojmenovaný pro­ gramovací jazyk již existoval, se ale musel název na­ konec změnit. Ve Windows nemůžete vytvořit složky s názvy CON, PRN a AUX. Jedná se ještě o dědictví z doby MS-DOS, kde šlo o vyhrazené názvy zařízení. Zajímavostí ale může být, že slovo con sice značí konzoli, ale je to také shodou okolností jedna z nejpoužívanějších francouzských nadávek. Jsou různé způsoby, jak naznačit, že jste vylepšili ja­ zyk C. Někdo se s tím popral programátorsky, někdo hudebnicky a někdo lexikálně – a tak máme jazyky C++, C# a D. Název programu grep z unixové příkazové řádky pochází z výrazu g/re/p – hledej globálně regulární výraz a vytiskni ho. Součet všech přirozených čísel je -1/12. Nevěříte? Zkuste si to vyhledat. Mainframe je slovo, které se stává v poslední době populární, ale označuje v podstatě obyčejný sálový počítač. Narozdíl od serverů u něj není důležitá vysoká rychlost, ale hlavně spolehlivost a jednoduchá možnost údržby, nejlépe přímo za běhu. Jedním z ta­ kových mainframů byl i známý počítač ENIAC, který pracoval bez přerušení mezi lety 1947–1955.

Existuje programovací jazyk Chef, který je navržený tak, aby jeho zdrojové kódy vypadaly jako recepty. Jeho filozofie říká, že programy by měly být nejen funkční, ale také chutné a snadno připravitelné. Kód pro Hello World v něm vypadá následovně: Hello World Souffle. Ingredients. 72 g haricot beans 101 eggs 108 g lard 111 cups oil 32 zucchinis 119 ml water 114 g red salmon 100 g dijon mustard 33 potatoes Method. Put potatoes into the mixing bowl. Put dijon mustard into the mixing bowl. Put lard into the mixing bowl. Put red salmon into the mixing bowl. Put oil into the mixing bowl. Put water into the mixing bowl. Put zucchinis into the mixing bowl. Put oil into the mixing bowl. Put lard into the mixing bowl. Put lard into the mixing bowl. Put eggs into the mixing bowl. Put haricot beans into the mixing bowl. Liquefy contents of the mixing bowl. Pour contents of the mixing bowl into the baking dish. Serves 1.

45


ZÁVĚREM

ÚLOŽKA Váš bývalý spolužák, který byl během prvního seme­ stru odejit z FITu, přestoupil na nejmenovanou uni­ verzitu. Dostal úkol z programování v C a potřebuje s ním pomoct. Zadání je spočítat počet výskytu všech slov (slova jsou oddělená bílými znaky) v zadaném textu a vypsat lexikograficky seřazená slova s počtem jejich výskytů. Pokusil se napsat program, ale ten se nechová správně. Pomozte mu nalézt všechny chyby. Pokud mu pomůžete, odkáže vám své fiťácké tričko, protože ho už nepotřebuje. Vašich bývalých spolužáků je na této škole celkem 10, pokud někdo jiný vašemu kamarádovi pomůže, můžete pomoci některému z ostatních bývalých fiťáků, kteří by vám mohli za odměnu dát také své památky na studium na naší fakultě (například stylovou placku). Úlohu musí odevzdat do dvou týdnů. Vyřešenou úlohu posílejte na emailovou adresu casopis@fit.cvut.cz #include <stdio.h> #include <stdlib.h> #include <string.h> #include <ctype.h> int main ( void ) { char * input = NULL, ** words = NULL, buffer[100]; int inputLen = 0, wordsNr = 0, l, i, cnt = 0; while ( ! feof ( stdin ) ) { fgets ( buffer, sizeof ( buffer ), stdin ); l = strlen ( buffer ); input = (char *) realloc ( input, inputLen + l ); strncat ( input, buffer, l ); for ( i = inputLen; i < inputLen+l; i ++ ) if ( isspace (input[i]) ) { words = (char **) realloc ( words, wordsNr + 1 ); words[++wordsNr] = input + i + 1; input[i] = 0; } inputLen += l; } qsort ( words, wordsNr, sizeof *words, (int(*)(const void*, const void*))strcmp ); for ( i = 0; i < wordsNr; i ++, cnt ++ ) { if ( words[i] != words[i-1] ) { printf ( “%d x %s\n”, cnt, words[i] ); cnt = 0; } free ( words[i] ); } free ( words ); free ( input ); return 0; }

46

HLÁŠKY Z FITU Tomáš Kalvoda: „Dívám se na vytištěné písemky na zítřejší termín Základů matematické analýzy a vidím, že jsem jednu variantu označil jako „F”. To nepovz­ budí, že?” Tomáš Kalvoda: „Má ještě někdo otázky?” Student: „Já... já jsem na špatné zkoušce.” Tomáš Kalvoda: „A kam jste šel?” Student: „Na statistiku.” Tomáš Kalvoda: „A nechcete to alespoň zkusit?” Michal Valenta: „Připravte si na stůl ISIC kartu. To ať si můžeme prohlídnout, jak jste se na začátku studia ještě usmívali.” Jiří Chludil: „Když zjistíte, že ve zkoušce fakt plavete, tak uděláte co?” Studenti: „Utopíme se? Přineseme lahvinku? Dáme si přihlášku na zemědělku?” Jiří Chludil: „To o té zemědělce už přede mnou nikdy neříkejte.” Jan Kyncl: „V elektrotechnice je důležité předpoví­ dat budoucnost. Je lepší udělat simulaci zkratu v Temelíně a sledovat křivky, než koupit měděnou traverzu a koukat, co to udělá.” Jan Starý: „Tohle je ale taky něco z přírody, ne? Nějaký poměr listů na kytkách.” Student: „Myslíte, že to příroda počítá integrály?” Jan Starý: „No jasně. Však kdybyste byl Bůh a designoval svět, taky se nebudete patlat s každým lístkem. Prostě stvoříte vzoreček a budete to genero­ vat podle něj.” Daniel Dombek: „Vy se mnou vůbec nekomuniku­ jete!” Student: „Stačí se na vás koukat, vy to přednášíte tak hezky…” Daniel Dombek: „Jé, to mi ještě nikdy neřekli” Student: „Jo, je to takové kouzelnické vystoupení.” Student: „To je černá magie!” Daniel Dombek: „Ne, je to černá magie, která se dá dokázat. To je lepší než normální černá magie.”


47

Buď FIT  

Časopis Fakulty informačních technologií ČVUT, březen 2014