Společně za stejná práva

Mezi nejvýznamnější mužské podporovatele sdružení patřili prezident T.G.Masaryk aprofesor Jaroslav Heyrovský, na jehož pracovišti působilo několik výzkumnic.

Božena Němcová, Karolina Světlá či Eliška Krásnohorská. Právě tyto dámy přispěly kakcentování rovnoprávnosti pohlaví azaložily první spolky zajišťující ženám vyšší vzdělání či společenské postavení. Zvláštní postavení potom sehrály organizace reprezentující absolventky vysokých škol.

TEXT Drahomír Suchánek FOTO archiv Marie Šebkové

S cílem zlepšit postavení dívek na univerzitách a následně i napomoci jejich uplatnění v praxi vzniklo ještě před první světovou válkou jako první svého druhu Sdružení akademicky vzdělaných žen (1908). Po zrodu Československé republiky na jeho činnost navázalo Sdružení vysokoškolsky vzdělaných žen (1922). „Zakládáme Sdružení, aby také sjednocená vysokoškolská obec ženská zasáhla tvořivě do dnešní výstavby nového společenského ústrojí a zvláště nové morálky života,“ charakterizovala cíle jedna z jeho zakladatelek Albína Honzáková.

Sdružení bylo již od počátku otevřeno jak promovaným vysokoškolačkám, tak i ženám, které teprve studovaly – stačilo prokázat absolvování čtyř semestrů studia. Přesto počet členek zůstával dlouho spíše skromný. Důvodem byl rozšířený optimismus, že nová československá společnost bude stát na zásadách rovnosti a otevřenosti a umožní ženám spravedlivý přístup ke vzdělávání i práci. Především ty mladší věřily, že se uplatní ve smíšených profesních organizacích a zvláštní, primárně ženám určené sdružení pro ně nebylo tolik atraktivní.

Ženy opět zkola ven Až postupné negativní zkušenosti, vrcholící v období hospodářské krize, přiměly další akademičky, aby se začaly více angažovat. Právě kvůli těmto omezením se potvrdil smysl existence žensky profilovaných spolků, byť sdružení zůstávalo otevřené i mužským podporovatelům. „Zklamaly se ty, které očekávaly, že se bude muži i ženě měřiti stejným loktem,“ posteskla si v této souvislosti první československá doktorka práv Anděla Kozáková-Jírová. V době krize, kdy muselo mnoho vysokoškolaček nedobrovolně uvolnit své místo mužům, proto představovala aktivita sdružení jednu z mála forem obrany ženských práv, ať už veřejnými vystoupeními, či intervencemi u státních orgánů a významných osobností. V tomto období také narostl počet členek a sdružení prostřednictvím publikační a výstavní činnosti ukazovalo nezastupitelnou roli vzdělaných dam ve společnosti.

Význam spolku poklesl na konci třicátých let a v průběhu druhé světové války, kdy nemohl vyvíjet větší aktivitu. Po obnovení Československa se činnost organizace už nevrátila na dřívější úroveň a vše završilo v roce 1950 její rozpuštění pod nátlakem komunistických orgánů. V té době také proběhla perzekuce některých významných členek sdružení, především právničky a političky Milady Horákové. Další musely odejít do exilu jako například Anděla Kozáková-Jírová. Odkaz sdružení však nikdy zcela nezapadl a v akademickém prostředí rezonovala snaha o prosazení rovných příležitostí i nadále.

Delegátky International Federation of University Women s prezidentem T. G. Masarykem během garden party vKrálovské zahradě dne 23. 7. 1930 (z fondu SVVŽ v Archivu Národního muzea v Praze)