Page 1

33 2016

ČASOPIS UNIVERZITY KARLOVY

FAF UK

z hradce až na havaj → 20

ProfESOR čihák CO ZATAJILI DOBOVÍ PORTRÉTISTÉ KARLA IV.?­ → 24

www.iforum.cuni.cz


Univerzita Karlova Vás zve na

Den celoživotního vzdělávání a Festival absolventů UK sobota 16. dubna 2016 od 10.00 DO 16.00, budova Karolina (Ovocný trh 3, Praha 1) www.denczv.cuni.cz www.festivalabsolventu.cuni.cz


1 editorial Forum 33

Vážené kolegyně a vážení kolegové, milé studentky a milí studenti, přátelé Univerzity Karlovy, zkrátka milé čtenářky a milí čtenáři, tentokrát s dovolením nebudu rozebírat každý text nového vydání našeho časopisu. Toto číslo totiž patří hlavně Karlu IV., ostatně tak, jak mu de facto patří celá univerzita, a tedy všechno, co zde společně činíme. Nebýt Karla IV., nebyli bychom. Proto jsme se na něj zaměřili v roce, kdy si nejen celá Česká republika, ale vlastně celá Evropa připomíná 700 let od jeho narození. Díky kronice Petra Žitavského víme, že se Karel narodil 14. května 1316 mezi čtvrtou a zhruba půl šestou ráno, tehdy čtyřiadvacetileté Elišce Přemyslovně v městě Pražském. Konkrétně to mělo být v domě U Štupartů, nedaleko kostela svatého Jakuba. Dnes si leckdo vybaví, že Karel vyrůstal ve Francii, ale jeho první roky i kroky pamatuje česká půda. Nebyl to začátek nijak radostný. Pokřtěn byl sice 30. května 1316 na Boží hod svatodušní v katedrálním pražském chrámu za přítomnosti arcibiskupa trevírského Balduina Lucemburského a křtil ho mohučský arcibiskup Petr z Aspeltu, brzy byl ovšem s matkou uvězněn na Křivoklátě a sotva se naučil chodit, uvěznili jej zase na Lokti, aby malé dítě, po matce Přemyslovec, nehrálo velkou roli v domácí politice. Tato snaha však byla marná, z Karla se poměrně brzy stal politik evropského významu a z této evropské perspektivy pak ovlivňoval rodné a někdy se i macešsky chovající Čechy. V novém vydání našeho magazínu najdete mimo jiné článek o tom, jak Karel IV. podle antropologů vypadal, jak probíhala jeho korunovace krok za krokem, a dokonce i rozhovor se zakladatelem pražské univerzity. Ten vznikl na základě studia historických textů a pramenů, a i když nejde o rozhovor skutečný, je vcelku lákavá představa, jak by takové interview s otcem vlasti probíhalo. Mnohé z vás jistě zaujala Karlova myšlenka, že on sám univerzitu, jak je ostatně znázorněno na naší

pečeti, vkládá do rukou svatého Václava: „Pro mě je tento obraz velice symbolický. Tím, že předávám zakládací listinu do rukou samotného Václava, kladu univerzitu do ochrany nejvýznamnějšího světce Českého království a zároveň vyprošuji pro univerzitu přímluvu a ochranu u nebeského vládce. Svatý Václav se tak stává nejenom patronem zemí Koruny české, ale i patronem univerzity.“ Ano, je to tak, leccos, co na této zemi činíme, není výhradně naše dílo, neboť pracujeme jen a pouze na společném výsledku a ten patří pomyslnému vyššímu cíli. Není divu, že to Karel takto viděl – také proto se nechal korunovat svatováclavskou korunou, kterou navíc sám nechal vyrobit. Zemi tedy dle tradice dostal nikoli do svého majetku, nikoli k řízení, k ovládnutí, ale do své správy a měl ji, stejně jako onu korunu, pouze propůjčenou. Po smrti vše předal svému následovníkovi, který se stejně jako on sám odpovídal jedině svatému Václavovi, patronu i věčnému vládci českých zemí. Rozumný princip, jenž nedovolil ani tomu nejvýše postavenému myslet si, že je něco cele jeho a jen pro něj. Odkaz Karla IV. proto nejen podle mého názoru oslavíme nejlépe tím, když své úspěchy a své snažení odevzdáme také vyššímu cíli. To je vidění a vnímání světa, které bylo Karlovi vždy mnohem bližší než věci čistě přízemní, světské a mocenské. Příjemné čtení přeje Prof. PhDr. Martin Kovář, Ph.D.

prorektor UK pro vnější vztahy


2 obsah Forum 33

Obsah

30 4

rozhovor Forum 1/2016, sešit č. 33 Časopis Univerzity Karlovy v Praze

Vydává

Univerzita Karlova v Praze

Redakce

Ovocný trh 3, 116 36 Praha 1, Odbor vnějších vztahů

Lucie Kettnerová

karel IV. – Aby vznešenost tohoto království byla rozmnožena utěšenými prvotinami novoty… 4

Redakci řídí

prof. PhDr. Martin Kovář, Ph.D., prorektor pro vnější vztahy

Odpovědní redaktoři

Petra Köpplová, Lucie Kettnerová

Telefon

224 491 248

e-mail

forum@cuni.cz

Grafická úprava

Filip Blažek, Eliška Kudrnovská, Designiq

Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo na úpravu autorských příspěvků a jejich krácení. Forum je rozšiřováno zdarma na akademické půdě. Vychází čtvrtletně. Za obsah článku plně zodpovídá jeho autor. Stanoviska obsažená v textu nemusejí vyjadřovat názor redakce. Vaše ohlasy, připomínky a tipy na další náměty pro Forum uvítáme na adrese forum@cuni.cz. Toto číslo vyšlo v březnu 2016. Registrace MK ČR 72 79. Tištěná verze: ISSN 1211-1724

téma Petra Köpplová

Petr solich – Když stavíte dům, nemůžete začít střechou

10

lucie nováková – Lidé si analytickou chemii představují jako kriminálku Miami 16 hana sklenářová – Umění nacházet neviditelné / odstranit nežádoucí­18 petr chocholouš – Z Hradce Králové na Havaj 20

Dalibor šatinský – Analýza potravin, potravinových doplňků a životního prostředí 21

ZAJÍMAVOSTI 9× analytická chemie na FaF UK 22

panorama Lucie Kettnerová

Co zatajili doboví portrétisté Karla IV.? 24 Korunovace Karla IV. krok za krokem 28 Loď ukrytá v poušti 30


3 obsah Forum 33

62

35 studenti Stanislava Kučová

Ocenění patří všem dobrovolníkům 32 Lucie Kettnerová

Sportovat mohou (nejen) studenti s handicapem 34 Petra Köpplová

Tereza Bártlová – Matematička v ásanách 35

forum romanum Vítězí krátkozraké sobectví nad kouzlem mecenášství? 40 Prof. PhDr. Ing. Jan Royt, Ph.D.

Mecenášství, donátorství, sponzorství 41 Prof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc., Dr.h.c.

Nadační a další dobročinné aktivity Josefa Hlávky v kontextu doby 43

48 Doc. PhDr. Zdeněk Hojda, CSc.

Univerzita donátorem soch a pomníků 44 Karina Kottová, M.A., Ph.D.

kronika 52 knihy

Abychom nebyli chudými příbuznými 45

Matěj Spurný – Most do budoucnosti 60

PhDr. Jan Balon, Ph.D.

JAN ROYT – Praha Karla IV. 62

Vzdělání jako nástroj umožňující překonat překážky 45

prostor na uk Šatna plná vzpomínek 46

Alumni Petra Köpplová

tomáš šebek – Lékař bez hranic 48

personálie Vynikající studenti UK obdrželi Ceny rektora 64


4 rozhovor Forum 33


Aby vznešenost tohoto království byla rozmnožena utěšenými prvotinami novoty… Aktuální číslo Fora se točí kolem 700. výročí narození Karla IV., fundátora naší alma mater. Komu jinému tedy věnovat hlavní rozhovor než této osobnosti, která významně přispěla k rozvoji české vzdělanosti? Protože rozhovorů s historiky bude připraveno u této příležitosti jistě mnoho, rozhodli jsme se předložit vám trochu jiný text – odpovědi jsme na základě zpracovaných historických materiálů vložili do úst přímo Karlu IV. Snad by se na nás nezlobil. Kettnerová

BONEKphoto / Alamy Stock Photo

text Lucie


foto archiv uk

6 rozhovor Forum 33

Proč jste se vlastně rozhodl v Praze zřídit novou univerzitu? Pražská univerzitní fundace měla být určena pro obyvatele domácího království, aby už nemuseli putovat za vyšším vzděláváním do cizích zemí, a naopak aby mohli zvát cizince ke studiu do Prahy. Jak složité bylo vyřídit „papírování“? Na počátku fundace stály tři velké konstitutivní akty – jeden papežův a dva moje. Nejprve papež Kliment VI. 26. ledna 1347 v Avignonu zveřejnil listinu, v níž popsal, že Praha je příhodné místo jako centrum Českého království stejně jako skutečnost, že české země ani říše nemají vlastní obecné učení, přestože Praha může navázat na předcházející školskou tradici, danou významem zdejší partikulární školy. Za výslovný souhlas se zřízením univerzity můžeme považovat pasáž, kde se píše, že papež „z apoštolské pravomoci ustanovuje, aby ve zmíněném již městě Praze na věčné budoucí časy kvetlo obecné učení v kterémkoliv povoleném oboru“. Já jsem svůj úmysl založit univerzitu oznámil při založení Nového Města pražského, vlastní akt založení proběhl na českém zemském sněmu, který se konal v Praze na přelomu března a dubna. Uni-

verzitní zakládací listinu jsem tady předložil šlechtické obci, která s ní vyjádřila souhlas. Třetí dokument asi znáte pod označením „eisenašský diplom“. V něm jsem 14. ledna 1349 zopakoval práva zaručená papežskými a panovnickými akty, nově jsem tu ale zmínil osvobození od místních daní a poplatků a rozšířil jsem okruh osob, na něž se tyto výsady vztahují – tedy nejen na doktory, mistry a studenty, ale i na jejich služebnictvo, tedy na celou univerzitní obec. Můžete upřesnit, jaká práva tedy učitelé a studenti za vašich dob na univerzitě měli? Papež zaručil všem učitelům a studentům, kteří přijedou do Prahy, výsady ostatních obecných učení, výslovně pak zmiňuje právo udělovat mistrovskou hodnost a tzv. licenciát neboli povolení k univerzitní výuce. Promovaným zaručuje obecnou platnost nabytého vzdělání a dává jim výsadu vyučovat nejen na jejich mateřské univerzitě, ale na všech obecných učeních křesťanského světa. Já jsem učitelům a studentům slíbil hmotnou podporu, ale především jsem zaručil právní ochranu při cestě na univerzitu, při pobytu v Praze a při návratu z univerzitních studií.

Velkou oporou mi byl i pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, který mi s jednáními při papežském dvoře pomáhal.


7 rozhovor Forum 33

Jak bylo české prostředí připraveno na přijetí univerzity? Řekl bych, že velmi dobře. Existovala tu školská tradice sahající do doby kronikáře Kosmy, který ve svém díle zanechal jako jeden z prvních zprávy nejen o pražských školách, ale i o cestách domácích žáků za vyšším vzděláním do ciziny. Pražská katedrální škola z 11. století byla v následujících dvou staletích vyhledávanou školou i pro zahraniční učitele a studenty. Úřad scholastika, správce biskupské školy, existoval od počátku 13. století, druhé centrum školské vzdělanosti pak fungovalo od čtyřicátých let 13. století při vyšehradské kapitule. Kronikáři vám dosvědčí, že ve 13. a 14. století se jen v Praze mluví o téměř dvou desítkách nižších škol při farních chrámech, při kolegiálních kostelech a při některých pražských klášterech. Díky tomu mohla „moje“ univerzita ve svých počátcích navázat nejen na školskou tradici, ale využívat i stávajících školních prostor k výuce. Vašemu dědovi Václavu II. se univerzitu založit nepodařilo, údajně pro odpor české šlechtické obce. Jaká želízka v ohni jste měl vy? Určitě to byly mé osobní styky s papežem Klimentem VI., který byl v mém mládí, tehdy ještě jako kardinál Roger de Rosièrs, mým vychovatelem. Velkou oporou mi byl i pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, jenž mi s jednáními při papežském dvoře pomáhal. Arnošt sám vystudoval právnické školy v Padově a Bologni a byl přesvědčen, že církevní správa se neobejde bez kvalifikovaného, juristicky školeného aparátu. Na pečetidlo univerzity, které my dnes používáme jako univerzitní znak, jste nechal ztvárnit sebe klečícího před svatým Václavem. Proč jste zvolil právě tento výjev? Pro mě je tento obraz velice symbolický. Tím, že předávám zakládací listinu do rukou samotného Václava, kladu univerzitu do ochrany nejvýznamnějšího světce Českého království a zároveň vyprošuji pro univerzitu přímluvu a ochranu u nebeského vládce. Svatý Václav se tak stává nejenom patronem zemí Koruny české, ale i patronem univerzity. Jak byla vyřešena starost o materiální zajištění univerzity? Ta v prvních letech připadla především domácí církevní organizaci. Vypsána byla zvláštní daň pro klérus pražské arcidiecéze, tedy jakási finanční sbírka pro univerzitu, z jejíhož výtěžku byly zakoupeny první statky. Pozemkový majetek přinášel pra-

videlný roční výnos, z něhož byly hrazeny platy učitelů. Sbírka se uskutečnila v roce 1352 a vybraná suma činila 700 kop grošů, za něž byly zakoupeny vesnice Chudolazy, Zálezly, Borová a Veselá Lhota a dvory ve vsi Brocany. K těmto statkům musíme připočítat část rodových statků ve Hřmeníně a Vazicích, které na zabezpečení profesora teologie věnoval Arnošt z Pardubic, prebenda lektora teologie byla hrazena z výnosu vesnic Zlatníky a Hodkovice, které byly pro tyto účely zakoupeny v letech 1355 a 1356. V šedesátých letech pak získal pražský arcibiskup od staroměstského měšťana Henslina Beneše Počernice a sousední Čertousy. Měli obyvatelé těchto vesnic nějaká privilegia? Vesničané byli osvobozeni od všech daní, a navíc podléhali pouze královskému soudu nebo jurisdikci králova podkomořího. V roce 1366 jste položil základ první mistrovské koleji, kterou jste nazval Collegium Caroli, tedy Karolinum. Co vás k tomu vedlo? Na mysli jsem měl především materiální zajištění pražských profesorů a výuky po vzoru pařížských kolejí. K mému rozhodnutí přispělo ale založení nových univerzit ve Vídni a Krakově, které se staly pro Prahu konkurencí. Proto jsem se snažil zajistit stabilní učitelský sbor především na dvou fakultách – na nejpočetnější artistické a na nejprestižnější teologické fakultě. Kde se kolej nacházela? Mistrům jsem darem věnoval dům na okraji Starého Města, který kdysi patřil Židu Lazarovi, kromě toho získala kolej šest vesnic – Drahelčice, Holonohy, Nenačovice, Počernice, Psáry a Uněbuzy – a k tomu úroční plat v Čertousích. Teprve můj syn Václav IV. daroval roku 1383 koleji rozsáhlé paláce, které byly do té doby majetkem pražského patricijského rodu Rotlevů. Postupně vznikaly další koleje jako kolej Všech svatých, Václavova kolej či studentská kolej královny Hedviky, jež byla určena pro chudé studenty z Litvy a financovala ji nadace polské královny Hedviky. Měla univerzita kromě příjmu ze zakoupených či darovaných statků ještě nějaké vlastní finanční příjmy? Veškerý finanční příjem univerzity spočíval v poplatcích za použití rektorovy nebo celouniverzitní pečeti nebo v pokutách uložených rektorovým soudem či předepsaným statutem. Nejvýznamnější byl podíl imatrikulační taxy, kterou musel platit každý nově → zapsaný člen univerzity.

Moravský zemský archiv v Brně – Státní okresní archiv Jihlava, fond Archiv města Jihlava do roku 1848, oddělení Úřední knihy a rukopisy, i. č. 17 – Právní sborník A Jana z Gelnhausenu, fol. 53r, 54v, 56r, 58v.


8 rozhovor Forum 33

Bylo vypracováno nějaké řešení pro chudé studenty? Studenti na třech fakultách, pokud prokázali svou chudobu, byli od poplatku osvobozeni. Úplné osvobození se týkalo členů univerzity, kteří neměli více než dvanáct zlatých ročního příjmu. Při 12 a 24 zlatých bylo ponecháno na rektorově rozhodnutí, zda uchazeč zaplatí, nebo mu bude taxa prominuta. Velice častým jevem byl slib, že poplatek bude uhrazen později, až student získá nějaký majetek. Poplatek mohl být obdobně odpuštěn i budoucím právníkům, ti nejčastěji platili jen poloviny stanovené sumy, tedy sedm grošů.

odbývat alespoň dvakrát do týdne, a to v úterý a ve čtvrtek, pokud to ovšem bylo zapotřebí, soudní rozhodnutí mohlo padnout i mimo určené dny. Výrok rektorova soudu sahal od ústního napomenutí přes finanční pokutu a trest vězení až po vyloučení z univerzity. Jak mohl úředník nebo veřejnost člena akademického „stavu“ poznat, aby ho předal univerzitnímu soudu? Je pravdou, že společnost v té době byla většinou negramotná. Na první pohled nezaměnitelným znakem se stal univerzitní oděv, jehož hlavní součástí byl dlouhý splývavý plášť černé nebo modré barvy zvaný tabard, přes nějž se nosila dlouhá pláštěnka (epomis). Znakem univerzitního učitele byly navíc čepice nazývaná biret a prsten, které dostávali mistři při promoci jako odznak svého úřadu.

Kdo vlastně tvořil univerzitní obec? Tvořili ji všichni zapsaní do univerzitní matriky bez ohledu na to, zda šlo o přednášející, či posluchače, jejich služebnictvo a příslušníci řemesel spojených s univerzitou (písaři, pergameníci, knihvazači, lékárníci ad.) a podle pozdějšího statutárního ustanovení také správci nižších škol.

Jaké byly podmínky pro přijetí studentů na univerzitu? Kromě zletilosti, která tehdy byla od 14 let, a zaplacení imatrikulační taxy neexistovala žádná jiná psaná podmínka pro vstup na univerzitu. Přece jen se ale předpokládalo, že uchazeč bude mít alespoň elementární znalost latiny jako jazyka výuky, měl být schopen přečíst text a zvládnout základy počítání a také umět zpívat. Psaní nebylo podmínkou plné gramotnosti, protože výuka, založená na neustálém memorování textu, nutně nepředpokládala zapisování přednášeného výkladu.

Rektor měl kromě správy univerzity za úkol vykonávat i univerzitní jurisdikci. Jakou měla podobu? Tato jurisdikce se týkala pouze rozepří mezi univerzitními příslušníky, případně rozsouzení pří, kde člen univerzity byl stranou žalovanou. Rektorův soud se musel

Jaké bylo sociální složení studentů? Například na artistické fakultě tvořil městský stav celých 70 % graduovaných studentů, zbývajících 30 % studentů přišlo na fakultu z českých (převážně) a moravských vesnic. Studium šlechticů se omezovalo na jednotlivce.

Já jsem svůj úmysl založit univerzitu oznámil při založení Nového Města pražského, vlastní akt založení proběhl na českém zemském sněmu, který se konal v Praze na přelomu března a dubna. Kolik imatrikulovaných studentů studia skutečně dokončilo? „Úmrtnost“ byla opravdu velká. U artistické fakulty dvě třetiny až tři čtvrtiny zapsaných studentů nedosáhly žádného gradua. Klerici s nižším svěcením často pouze využívali právních výhod imatrikulace a s řádným studiem ani nepočítali. Jiní přecenili své síly nebo finanční možnosti, i když chudí studenti měli různé úlevy. U práv bylo toto číslo ještě vyšší, převyšovalo 90 %. Stejně jako v Paříži i v Praze se vytvořily čtyři univerzitní národy – bavorský, český, polský a saský. Jak byla ve 14. století tato „národnost“ pojímána? Univerzitní národy nebyly žádnými „nacionálními“ společenstvími, vymezenými jazykově nebo národnostně, ale sdruženími univerzitních příslušníků pocházejících či přicházejících z jednoho regionu. Jednalo se tedy o ryze teritoriální princip, podle něhož Moravský zemský archiv v Brně – Státní okresní archiv Jihlava, fond Archiv města Jihlava do roku 1848, oddělení Úřední knihy a rukopisy, i. č. 17 – Právní sborník A Jana z Gelnhausenu, fol. 53r, 54v, 56r, 58v.

Jak vysoký byl tento poplatek? Na třech fakultách byl nastaven na šest grošů, z nichž třetina měla připadnout rektorovi a šest haléřů univerzitnímu pedelovi. Na juristické univerzitě byla imatrikulační taxa 14 grošů, dalších deset musel připlatit ten, kdo chtěl zaujmout výhodnější místo v předních lavicích posluchárny vyhrazených urozeným a výše postaveným osobám (tzv. scamna nobilium).


9 rozhovor Forum 33

„…aby naši věrní obyvatelé království, kteří bez ustání lační po plodech vědění, se nemuseli v cizích zemích doprošovat almužny, ale aby našli v království stůl k pohoštění prostřený a aby se ti, jež vyznamená vrozená bystrost a nad ni, stali poznáním věd vzdělanými, a nebyli již více nuceni a za zbytečné mohli pokládat, za účelem vyhledávání věd kraj světa obcházet, k cizím národům se obracet, nebo aby jejich dychtění bylo ukojeno, v cizích končinách žebrat, nýbrž aby za svou slávu považovali, že mohou jiné z ciziny k sobě zvát a účastny je činit té lahodné vůně a tak velikého vděku.“ foto archiv uk

Ze zakládací listiny Univerzity Karlovy

se sdružovali bez rozdílu učitelé a studenti do určitého společenství, které mělo hájit jejich společné, ale i individuální zájmy. Jaký byl poměr mezi jednotlivými národy na univerzitě před Dekretem kutnohorským? Z počátku výrazně převažovaly „německé“ národy. Bavorský univerzitní národ měl do konce 80. let okolo 30 % graduovaných artistů, poté jeho podíl na fakultní frekvenci klesá na 20, resp. 15 % celkového počtu. Zastoupení saského národa činilo v 70. a 80. letech kolem 20 %, aby se po přechodném snížení na cca 14 % před koncem 14. století stal druhým nejpočetnějším univerzitním národem s téměř čtvrtinovým podílem mezi graduovanými studenty artes. Největší kolísání najdeme u polského národa, jehož členové zpočátku činili jen 16 %, ovšem od počátku 15. století jejich počet stoupal až k 30 %, takže zaujali vedoucí postavení místo bavorského národa. „Domácí“

začínali na pouhých 12 % a postupně jejich poměr stoupl až na 22 %. Jen pro srovnání – po Dekretu kutnohorském se z celkového počtu 221 promovaných k českému univerzitnímu národu hlásilo 192 osob. Jak jste spokojen se současným směřováním univerzity, u jejíhož zrodu jste stál? Těší mě, že si Univerzita Karlova dala za cíl být, v tom nejlepším slova smyslu, „univerzitou třetího tisíciletí“, tj. univerzitou svobodnou, sebevědomou, vážící si svých tradic a současně předjímající a spoluurčující vývoj disciplín na ní pěstovaných; univerzitou moderní, inspirativní a otevřenou světu, schopnou vstřebávat nejrůznější podněty, univerzitou prestižní nejen v českém a evropském kontextu, ale i ve světě.

Výrok rektorova soudu sahal od ústního napomenutí přes finanční pokutu a trest vězení až po vyloučení z univerzity.

Jak vznikal rozhovor Odpovědi na otázky byly vytvořeny na základě faktů zpracovaných v Dějinách Univerzity Karlovy I (1347/48– 1622), ed. M. Svatoš, jako zdroj posloužila i zakládací listina UK a Dlouhodobý – strategický záměr UK 2016–2020.


10 téma Forum 33

Pro analytické chemiky byla internacionalizace samozřejmostí již před 15 lety Tým analytických chemiků pod vedením profesora Petra Solicha z Farmaceutické fakulty UK v Hradci Králové patří díky vývoji a aplikaci nových analytických metod mezi světovou špičku. Jedná se o početně největší vědeckou skupinu na fakultě, jejich úspěšnost dokazuje i výrazné zastoupení členů v první desítce nejúspěšnějších vědců na FaF a skutečnost, že relativně velká část rozpočtu fakulty na vědu směřuje na tuto katedru, která současně tvoří výzkumnou skupinu ACG (Analytical Chemistry Group). „Věda, to je týmová spolupráce, to jsou nápady, které se intenzivně diskutují, musíte mít ovšem i finanční možnosti, ale i být ochotni se vědě obětovat. Pro náš tým je vědecká práce koníčkem, pracují tady vědci, kteří svému oboru věnují i patnáct hodin denně. A právě díky této mentalitě a široké internacionalizaci našeho bádání jsme úspěšní,“ říká profesor Solich. text Petra

Köpplová  foto Jiří Hroník, Thinkstock


11 tĂŠma Forum 33


12 téma Forum 33

Zn2+ Al3+ Mn2+

Když stavíte dům, nemůžete začít střechou

Fe3+

Analytická chemie je důležitá v mnoha oblastech přírodních věd. Má za úkol určit, které látky a v jakém množství se vyskytují v různých typech vzorků – např. v biologickém materiálu, potravinách, rostlinách, v životním prostředí, ale třeba i v léčivých přípravcích. Světové renomé za vývoj a aplikaci nových analytických metod si vybudoval tým analytických chemiků pod vedením profesora Petra Solicha z Farmaceutické fakulty UK v Hradci Králové. Nemůžete začít prvním patrem nebo střechou, musíte od základů.

Začněme od Adama, představte nám prosím svůj tým a co dělá. Naše katedra analytické chemie a její výzkumná skupina ACG (Analytical Chemistry Group) se zabývá vývojem a aplikací nových analytických metodik a postupů. Je to tým, kde všichni spolupracují, i když každý dělá něco v trochu jiné oblasti. Je to, jako když stavíte dům – cihla k cihle. Nemůžete začít prvním patrem nebo střechou, musíte od základů. Tato katedra měla vynikající základy dané profesorem Joklem a později profesorem Karlíčkem, měla to štěstí, že zde bylo v minulosti běžné o věcech diskutovat, mít společný zájem na rozvoji pracoviště, nebyli to individualisté. V součas-

nosti často používaný pojem na UK, internacionalizace, pro nás byl samozřejmostí již před 15–20 lety. A přispěly k tomu i nenahraditelné zkušenosti, které jsem získal během patnáctiletého působení na pozici koordinátora pro výměnné studijní programy Erasmus na FaF UK. Díky tomu není dnes problém úzce spolupracovat s mnoha pracovišti po celém světě, přijímat zahraniční postdoktorandy z vědecky kvalitních zemí, organizovat celosvětové konference. Vyvrcholením těchto aktivit bylo nedávno podání mezinárodního projektu v rámci Horizontu 2020 jakožto koordinující pracoviště pro šest evropských univerzit a minulý měsíc jsme podali další velký projekt pod hlavičkou OP VVV Podpora


13 téma Forum 33

excelentních výzkumných týmů – s názvem Vytvoření expertního týmu pro pokročilý výzkum v separačních vědách (akronym STARSS). Klíčovou osobou tohoto projektu je prof. Švec, působící v USA. Věříme, že jeho vědecké zkušenosti – jeho h-index je 78 – by byly pro celou fakultu přínosné. Jde tedy hlavně o přístup, aktivitu a chuť něco dělat, což je tak trochu i vlastní povaze vědeckého pracovníka. Jaká je vaše role v týmu? Jednoduše řečeno připravuji mladé generaci podmínky pro výzkum. Již dávno jsem dospěl k názoru, že se kvalitní výzkum neobejde bez dobrého vědeckého managementu – je potřeba nejenom sehnat peníze, přístroje, připravit podmínky pro vědu, ale i vědět, jak a kde publikovat výsledky vědecké práce. A pak ještě dvě „maličkosti“ – sehnat kvalitní „lidské zdroje“ a pak každému v týmu najít pozici, kde nejlépe využije své schopnosti. Někdo je výborný pedagog, jiný má cit pro vědeckou práci, další umí komunikovat se zahraničím apod. – a pokud se najde dirigent, který takový kolektiv naladí na jednotnou notu, je vyhráno. Častým problémem mnoha pracovníků na vysokých školách je to, že mají pocit, že mají všechno řídit sami, o všem rozhodovat, a nedají důvěru mladší nastupující generaci. V této souvislosti bych rád zdůraznil vynikající nápad, jakým bylo před pár lety vytvoření univerzitních center excelence UNCE, podporující mladé aktivní vědecké pracovníky na UK. Poznal jsem, že je potřeba mladé vědecké generaci dát nejenom důvěru, podpořit je, ale i věřit v jejich síly a schopnosti. Moje role je tedy usměrňovat, řídit, vědět, do čeho jít. To dnešní mladá vědecká generace často ještě netuší. Hodně se mluví o aplikaci výzkumu v praxi. Váš obor je toho, myslím, klasickou ukázkou, že? Máme jednu zásadu: věda je krásná. Když uděláte dobrou publikaci, je to příjemné. Když vytvoříte světovou publikaci ideálně s mezinárodním týmem, je to vynikající. Ale co z toho má společnost? Je to „jen“ kvalitní publikace. A tak se našim krédem postupně stalo, že dopad naší práce má mířit do praxe. Už v roce 1993 jsme pro lékárny v rámci vedlejší hospodářské činnosti fakulty připravovali sady chemikálií ke kontrolní činnosti, tzv. reagenční aparáty. Tím jsme získali na výzkumnou činnost peníze, které v té době chyběly, peníze na nové přístroje a mezinárodní spolupráci. Rovněž jsme již v 90. letech založili akreditovanou laboratoř, a můžeme tedy provádět nejenom lékopisné analýzy, ale i např. vyvíjet nové analytické metodiky pro desítky firem. Co přesně tedy společnosti přinášíte? Jak popsat někomu, kdo chemii nedělá, co vlastně děláme? V podstatě vyvíjíme a poté aplikujeme do praxe nové analytické metodiky a postupy, které umí čím dál tím rychleji, citlivěji a s větší selektivitou analyzovat vybrané látky v různých typech vzorků. To je princip analytické chemie. Samozřejmě je to otázka i zpracování analyzovaného materiálu, třeba biologického – jako jsou krev, krevní sérum, moč, další biologické tekutiny –, dále sem spadá zjišťování kvality vody, nečistot a rozkladných produktů v léčivých přípravcích, kontrola kvalita potravin. Tam všude se používají analytické metody,

které na základě většinou chemických reakcí a jistých fyzikálně-chemických principů – a s využitím moderních přístrojů – určují kvalitu a kvantitu, tedy jaké látky a v jakém množství se ve vzorcích nacházejí. Je nějaký konkrétní moment, kde může vaši činnost ocenit vlastně úplně každý Čech? Jistě. Z Asie se dováží spousty tzv. potravinových doplňků, které nejsou registrovány jako léčiva, neprocházejí tedy před uvedením na trh náročným procesem schvalování jako léčiva, nejsou pod dostatečnou kontrolou, ale přitom v řadě případů mohou mít významné účinky na organismus. Spolupracujeme s firmami, které chtějí analyzovat obsah účinných látek v těchto potravinových doplňcích, abychom eliminovali ty přípravky, které mohou být problematické. Často se v akademické obci vedou spory mezi aplikovaným a základním výzkumem. K čemu se kloníte? Jsou dva přístupy k analytické chemii – první je základní výzkum, druhý je aplikovaný. Typickým základním výzkumem v oblasti analytické chemie je např. nové přístrojové uspořádání pro oceánografické analýzy, které řeší dr. Chocholouš, nebo nové dosud nepopsané metodiky v oblasti superkritické fluidní chromatografie, o kterých se zmiňuje doc. Nováková. Co se týká aplikovaného výzkumu, úzce spolupracujeme např. s výzkumnou laboratoří ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové, kde v současnosti máme pět našich doktorandů. Pokud nějaké klinické pracoviště chce např. sledovat onkologický problém a v literatuře zjistí vhodný marker, může se přihodit, že ještě není metodika jeho analýzy popsána, a tak výzkumná laboratoř na základě analytické instrumentace, kterou má k dispozici, zkusí metodu vypracovat. Pokud pro tu metodiku použije nové postupy, např. nový typ analytické separační kolony, v tu chvíli jsou to vlastně novinky i v metodické části. Tato první, nerutinní část, kdy se vypracovává nová metoda pro stanovení nové kombinace látek, to je základní výzkum v analytické chemii, použití této metody pro reálné vzorky pacientů je pak výzkum aplikovaný. A konkrétní odpověď na vaši otázku: oba typy výzkumu se v určitých oblastech mohou prolínat a oba jsou stejně důležité. →

Častým problémem mnoha pracovníků na vysokých školách je to, že mají pocit, že mají všechno řídit sami, o všem rozhodovat, a nedají důvěru mladší nastupující generaci.


15 téma Forum 33

Dnes už jsem spíše vědecký manažer, a ne klasický vědec. V takové pozici můžete být blízko u vlastní vědy, ještě ji „cítit“, víte, co by se mohlo či mělo dělat, ale nemůžete se jí už časově a detailně věnovat. Už jsme se toho dotkli, ale ještě bych ráda rozvedla otázku zahraniční spolupráce… O řadě našich současných mezinárodních vědeckých spoluprací se zmíní konkrétně moji kolegové, já bych chtěl zdůraznit jeden princip. Když jsme v naší výzkumné skupině získali v roce 2011 v rámci projektů OPVK celkem sedm tříletých pozic pro postdoktorandy a část pozic musela být obsazena osobami, které nestudovaly na UK, nešli jsme takovou cestou jako školy, jež si vybraly neznámé postdoktoranty z Indie a podobných zemí, ale na odborných zahraničních konferencích a prostřednictvím našich dlouhodobých mezinárodních vědeckých kontaktů jsme si dopředu a cíleně vytipovávali šikovné doktorandy, kteří právě končili Ph.D. studium. Věděli jsme o nich od jejich školitelů, jak jsou zapáleni do vědy, a tím se nám podařilo získat několik vynikajících pracovníků. Měli jsme zde postdoktorandku z Thajska, jež Ph.D. studovala ve Španělsku a která již dříve publikovala v nejprestižnějším světovém analytickém časopise Analytical Chemistry, další byla z výborně

hodnocené španělské Univerzity v Granadě a dodnes – i po skončení projektu OPVK – je členem naší výzkumné skupiny také bývalý doktorand původem z Německa, který ale rovněž získal Ph.D. ve Španělsku. Španělština se tedy stala vedle angličtiny běžnou řečí na naší katedře. A není tedy překvapující, že i jediný „hostující profesor UK“ na Farmaceutické fakultě UK, prof. Manuel Miro, je ze španělské Universitat de les Illes Balears. A ještě jedna zajímavost – jednu z postdoktorandských pozic tehdy obsadila vědecká pracovnice z Ruska. Před pár lety přijela na fakultu jako stipendistka, když získala čtyřměsíční prezidentské stipendium udělované 100 nejlepším doktorandům v Rusku, a protože byla pro vědeckou práci zapálena a znali jsme její kvality, pokračovala s námi další tři roky jako postdoktorandka. Máte za sebou více než deset let v řídící funkci. Jak se dnes sám vidíte? Dnes už jsem spíše vědecký manažer, a ne klasický vědec. V takové pozici můžete být blízko u vlastní vědy, ještě ji „cítit“, víte, co by se mohlo či mělo dělat, ale nemůžete se jí už časově a detailně věnovat. Věda se v České republice začala více podporovat až okolo roku 2000. Když řídí vědecký kolektiv někdo, kdo nebyl dlouhodobě v zahraničí, kdo v životě nezažil vědeckou práci v mezinárodním kolektivu, může být sice dobrý manažer, může být i výborný odborník, ale řadu zákonitostí vědeckého bádání nemůže pochopit, tyto mezinárodní zkušenosti se prostě musí prožít a zažít, aby se vám tzv. „dostaly do krve“. I proto je mi pojem internacionalizace Univerzity Karlovy tak blízký. Těch pater už máme postaveno hodně, ale střecha je pořád ještě v nedohlednu…

Prof. RNDr. Petr Solich, CSc., působí jako proděkan pro vnitřní záležitosti, evropské projekty a strategický rozvoj fakulty, je vedoucím katedry analytické chemie na Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Věnuje se automatizaci v analytické chemii, průtokovým analytickým metodám a chromatografickým separačním metodám. Je hlavním řešitelem univerzitního výzkumného centra UNCE Studium léčiv a dalších biologicky aktivních látek perspektivních v prevenci a léčbě závažných civilizačních onemocnění, vede výzkumnou skupinu analytické chemie ACG. Profesor Solich je autorem a spoluautorem více než 200 impaktovaných publikací, autorem 7 učebnic a 6 patentů. Počet citací přesahuje 2900 a má h-index 31.


16 téma Forum 33

lidé si analytickou chemii představují jako kriminálku Miami Patří mezi čtyřicet nejvlivnějších analytických chemiků do 40 let na světě. Řeč je o doc. PharmDr. Lucii Novákové, Ph.D., která před dvěma roky získala ocenění zahraničního časopisu The Analytical Scientist. Jak jste se dostala k analytické chemii? Chemie všeobecně mě bavila již na střední škole a během studia na Farmaceutické fakultě UK mi byly sympatické chemické disciplíny. Začala jsem pracovat na diplomové práci na katedře farmaceutické chemie a kontroly léčiv, tématem byla analýza kokainu a jeho metabolitu pomocí metody kapalinové chromatografie. A od té doby mě analýza toxikologicky významných látek ve vědě provází. Kokain je lékopisná látka, nebo minimálně toho času alespoň byla, protože se ještě používal v některých léčebných medikacích. Pro analýzu tedy byl dostupný, i když jeho zacházení podléhá zvláštním předpisům. Farmaceutická fakulta jako instituce zabývající se výzkumem a zacházením s léčivými látkami samozřejmě takové oprávnění zacházet s návykovými látkami má. Ty totiž podléhají přísné kontrole a musí se o nich vést evidence, takže pro kokain jsem si chodila do trezoru a musela pečlivě zaznamenávat každý navážený miligram. Mým cílem bylo stanovení kokainu a jeho metabolitu a už tenkrát se mi líbila práce se separačními technikami. Byla pro mě obrovská čest, když jsem jako studentka mohla pracovat na novém přístroji HPLC, a řekla bych, že tak bylo definitivně rozhodnuto o mé další cestě a o lásce k analytické chemii. Když jsem během doktorátu začala pracovat s dalšími chromatografickými technikami, o správnosti rozhodnutí již nebylo pochyb. Spousta lidí nemá představu, co analytická chemie obnáší… Většina lidí si práci v analytické laboratoři představuje asi jako kriminálku Miami. Přijdete, vložíte vzorek do stroje, vyleze vám záznam s výsledky a máte hotovo, ale ono to takhle přesně není. Naše práce pomáhá ostatním objasňovat jejich výzkumné otázky tím, že sledujeme průběh určité reakce, procesu nebo profilu koncentrací různých biologicky aktivních látek pomocí příslušných analytických metod. Vyvinout je není vůbec jednoduché a často už vůbec ne rychlé. Za každou takovou metodou je velké množství znalostí a zkušeností, a pokud se jedná o metodu zcela novou, pak i mnoho

nových experimentů a času. Na druhou stranu to znamená, že nás potřebuje každý, což nám umožňuje podílet se na mnoha zajímavých projektech. Výzkum naší vědecké skupiny ACG v rámci katedry analytické chemie FaF UK je zaměřen na rozvoj separačních metod a hmotnostní spektrometrie. Pokud je ve vzorku přítomno více látek, provedeme nejprve separaci neboli oddělení látek pomocí chromatografických technik, abychom poznali, kolik látek je zahrnuto a o které se jedná. V naší laboratoři ve spojení se separačními metodami široce využíváme techniku hmotnostní spektrometrie, což nám umožňuje analyzovat i složité matrice díky jejich citlivosti a selektivitě. Také oblast chirálních separací byla ještě před nedávnou dobou poměrně výzvou, ale to se změnilo s výrazným pokrokem téměř zapomenuté metody superkritické fluidní chromatografie a s jejím návratem do laboratoří. Požadavky na kontrolu chirální čistoty látek se ve farmacii velice zpřísnily po aféře s thalidomidem, jehož užívání během těhotenství zapříčinilo vážné poruchy u dětí. Právě v oblasti superkritické fluidní chromatografie spolupracuji s Univerzitou v Ženevě a díky tomuto kontaktu jsem měla možnost

Právě v oblasti superkritické fluidní chromatografie spolupracuji s Univerzitou v Ženevě a díky tomuto kontaktu jsem měla možnost se zapojit do vývoje metod pro analýzu dopingových látek pro sportovce.


17 téma Forum 33

Doc. PharmDr. Lucie Nováková, Ph.D., byla časopisem The Analytical Scientist zařazena do žebříčku 40 nejvlivnějších analytických chemiků do 40 let („Top 40 Under Forty“) za rok 2014. Ve svém výzkumu se věnuje separačním chromatografickým technikám, zejména UHPLC a UHPSFC ve spojení s hmotnostní spektrometrií. Pravidelně publikuje v nejlepších oborových světových časopisech a přednáší na konferencích v oblasti separačních metod. Je autorkou nebo spoluautorkou více než 70 impaktovaných publikací a počet citací přesahuje 1600. Na královéhradecké farmaceutické fakultě patří mezi tři nejúspěšnější vědce (za období posledních 5 let). Spolu s Michalem Doušou (Zentiva) je autorkou dvoudílné monografie Moderní HPLC separace v teorii a praxi.

se zapojit do vývoje metod pro analýzu dopingových látek pro sportovce. Nové spektrometry (HRSM) pracují v necílovém režimu, což je pro dopující sportovce nevýhodné, protože se zaznamená celé spektrum dat a informaci o zneužité látce lze zjistit zpětně i několik let poté. Pro steroidní hormony, které se užívají dlouhodobě, je složitější vyvinout analytickou metodu, jelikož jejich hladiny jsou kvůli dlouhodobému užívání velmi nízké. Naproti tomu stimulancia jsou snazší, protože hladina je díky podávání před sportovním výkonem relativně vysoká. Navíc steroidní hormony jsou svými strukturami velice podobné látky a superkritická fluidní chromatografie se ukázala být velice zajímavou alternativou k dosud používaným postupům analýzy právě pro tento typ látek. O dopingové analýze jsme s Univerzitou v Ženevě publikovali již tři odborné články a byli jsme první, kdo zapojil techniku superkritické fluidní chromatografie ve spojení s hmotnostní detekcí pro takový typ analýz. Celkem jsme již adresovali více než 200 látek ze seznamu WADA. Díky spolupráci na tomto projektu jsem měla čest participovat také na vzniku prvního mezinárodního tutorialu k metodě SFC a do budoucna to jistě bude jedna z velice často citovaných publikací. Máte nějaký recept, jak stihnout vědu a dostatek spánku? Budete se divit, ale poctivě se musí dělat všechno. Proto šest až osm hodin spánku se snažím dodržovat. Většinou. Když ale přijde období, kdy je potřeba doopravdy intenzivně pracovat, pak je samozřejmě třeba obětovat volný čas a třeba i spánek, já tomu říkám „funkční level dva“. Ale samozřejmě organismus nejde vyčerpávat donekonečna. Když jsem pracovala na projektu v Ženevě, bylo potřeba se výzkumu věnovat nadstandardně. Tlačil nás čas, pracovali jsme v laboratoři patnáct hodin denně, protože jsme měli přesně nasmlouvané termíny měření v Německu. Abychom mohli používat nejlepší instrumentaci, létali jsme ze Ženevy měřit vzorky do laboratoře ve Frankfurtu. Jelikož jsem původem z vesnice, jsem určitě zvyklá takzvaně vzít za práci, v tom jsem vyrostla. Byla jsem doma nejstarší z pěti dětí,

a vzhledem k tomu, že jsme v rodině neměli kluka, občas mi tato pozice náležela. Dokonce na to vzpomínám s úsměvem, protože sekání s kosou nebo řízení traktoru mě bavilo. Práce mi tedy nikdy nebyla cizí, a když mě něco zaujme, dovedu se nadchnout pro věc a následně jí i věnovat enormně mnoho času. Tak tomu bylo také na začátku mého profesního vývoje až do teď. Díky zázemí katedry analytické chemie, přístrojovému vybavení a otevřenému přístupu pana profesora Solicha (kdykoli jsem přišla s nějakým nápadem, podpořil jej) se mi podařilo relativně rychle se spoustu věcí naučit a posunout se ve výzkumu. Pokud se vrátíme do vaší laboratoře, jak velké vzorky zpracováváte? Máme tady nejen vzorky od laboratorních zvířat z farmakologických skupin z fakulty v obsahu desítek mikrolitrů, ale i vzorky rostlinného materiálu či léčivých přípravků, jako jsou tablety nebo topické přípravky. Vzorky od pacientů z nemocnice mají většinou asi jeden mililitr a není tolik náročné s nimi pracovat jako s minimálními objemy ze studií na laboratorních zvířatech. Tak malé objemy samozřejmě vyžadují speciální techniky pro jejich úpravu. Získala jste za svoji práci řadu ocenění… Ano, ke konci svého doktorského studia jsem získala taková ta klasická ocenění – Cenu ministra školství pro nejlepší studenty, Hlávkovu cenu, ale musela bych mít před sebou životopis, abych si je všechna vybavila. Samozřejmě, veliká prestiž je pro mě zejména zařazení do žebříčku Top 40 Under Forty, což je čtyřicet nejvlivnějších vědců v oblasti analytické chemie do čtyřiceti let. Do tohoto žebříčku se nemůžete přihlásit na základě svého zájmu. Můžete se tam dostat teprve tehdy, když vás někdo renomovaný v oboru nominuje. Jednotlivé přihlášky pak posuzuje mezinárodní komise, což znamená, že musíte mít na mezinárodním poli jméno. Právě proto, že jde o ocenění v mezinárodním měřítku, velice mě těší.


18 téma Forum 33

Umění nacházet neviditelné / odstranit nežádoucí Buňky jsou vybíravé a nevpustí jen tak nějakou látku. Zda se léčivu podaří projít přes membránový transportér a zda bude schopno v buňce interakce, analyzuje v rámci spolupráce s farmakology docentka Hana Sklenářová. Specifikem hradecké laboratoře průtokových technik na katedře analytické chemie je využívání metody, která není až tak často rozšířena ve výzkumných, natož rutinních laboratořích. Jedná se o nízkotlaké průtokové techniky, konkrétně o sekvenční injekční analýzu.

Tento postup, který vyvinuli koncem 20. století profesoři J. Růžička a E. Hansen, ulehčuje v laboratoři manipulaci se vzorky a umožňuje vytvářet nové metodiky, jak automatizovat analýzu látek včetně on-line přípravy vzorků k analýze. Využití nacházejí nejen ve farmakologii, ale i např. pro monitorování kvality životního prostředí. Docentka Sklenářová spolupracuje rovněž na metodikách analýz vody a v dalších výzkumných oblastech s univerzitami v Argentině, Španělsku, Portugalsku a USA. Nové metodiky, které se v Hradci vyvíjejí, umožňují při analýze složitější matrice (obsahující sledovanou látku v malém množství) odstranit ostatní složky vzorku většinou extrakčním postupem, ovšem již bez nutnosti manuálních operací. Ty jsou časově náročné, spotřebují víc organických

rozpouštědel a hlavně mohou být zatíženy chybou obsluhy, která extrakci provádí. Díky automatizaci v průtokovém systému je látka stanovena plně automatizovaně bez rizika lidské chyby. „Snažíme se rutinním laboratořím ukázat, jaké možnosti průtokové techniky mají a že díky nim lze miniaturizovat řadu běžných postupů. Úpravy vzorku jsou jen jedna část, protože to, co se tady snažíme zdokonalit, je propojení systémů pro úpravu vzorku s instrumentálně složitějšími systémy pro dostatečně citlivou analýzu velmi malých koncentrací sledovaných látek,“ vysvětluje docentka Sklenářová. „Na publikace našeho základního výzkumu samozřejmě navazují patenty, kterými se snažíme automatizaci extrakčních postupů posunout o trochu dál.“

Snažíme se rutinním laboratořím ukázat, jaké možnosti průtokové techniky mají a že díky nim lze miniaturizovat řadu běžných postupů.


19 téma Forum 33 Počítač

8cestný selekční ventil

st 3

V rámci účasti na toxikologických studiích docentka Sklenářová sleduje, zda testovaná látka – nové léčivo, popřípadě exogenní látka z prostředí, která se dostane do lidského organismu – je schopna interakce, vazby na membránový transportér, který je na povrchu buňky. „Máme nějakou látku, která se v studiích používá jako model, je jednoduchá a většinou fluoreskuje. K tomuto markeru přidáváme různé další látky, což mohou být třeba léčiva, a sledujeme, jestli jednoduchá molekula – tedy marker – projde, nebo neprojde přes monovrstvu buněk, zda se látka naváže na membránu, nebo pokud projde dovnitř do buňky, zda pak třeba zablokuje průchod jiné látky. Hlavně chceme monitorovat tyto interakce v reálném čase a současně se tento postup snažíme také zautomatizovat.“ Při monitorování dané látky se běžně sleduje stav na začátku a pak například v hodinových odstupech. Docentka Sklenářová by ráda farmakologům poskytla přehled kinetiky a případně i spolupracovala na možnostech, jak v rámci jednoho testu sledovat více látek najednou. Potenciál analytické chemie se vždy prokazuje ve spojení s aplikační sférou. Zmíněný postup by mohl vyřešit problém, se kterým se může potýkat každý z nás. Pokud ve starším věku budeme používat více léčiv a víc účinných látek, dalo by se tímto způsobem jednoduše zjistit, zda při používání kombinace léčivých látek nezablokujeme jedno léčivo tím, že ho užíváme ve stejnou dobu jako jiné. „Chtěli bychom sledovat, které kombinace nejsou vhodné, která léčiva by se dohromady neměla používat a měla by se nahradit jinou účinnou látkou,“ vysvětluje docentka.

st 2 6 5

st 1 medium

7 8 4 3

1 2

Odpad

odpad

Fluorimetr

Cirkulační smyčka Insert

Pístové čerpadlo Nosný proud (voda)

Peristaltické čerpadlo

Plastové víčko

Termostat

Franzova difuzní cela LabJack Magnetická míchačka

Průtokový systém pro monitorování průchodu látek přes buněčnou monovrstvu

Spolu s kolegy ze zahraničních laboratoří vymýšlí nové postupy, jak by bylo možné usnadnit diagnostiku i toxikologické studie. Jak je převést do malého jednorázového mikrofluidního zařízení, ve kterém by bylo možné takovéto testy provádět. Mikrofluidní zařízení, jež pracuje na stejném principu jako průtokové systémy, se dá vyrobit i 3D tiskem. „Buď se používají různé polymery, které lze zpracovávat mechanicky, ale protože nedosáhneme požadované přesnosti, začíná se teď testovat 3D tisk. Zde se např. řeší otázka, zda můžeme kultivovat živé buňky na 3D tištěných materiálech.“

Sekvenční injekční analýza (SIA) je druhá generace průtokových analytických metod. Řadí se do tzv. neseparačních průtokových metod a její výhodou je rychlost, která umožňuje i při rozsáhlejším počtu vzorků nenáročnou automatizaci komplikovaných postupů při sériových analýzách. Miniaturizované průtokové systémy navíc významným způsobem snižují spotřebu vzorků i chemikálií a zabraňují lidské chybě při přípravě i samotném stanovení. Předchůdcem této metody byla průtoková injekční analýza (FIA). Rozdíl mezi oběma metodami spočívá v principu dávkování vzorku a činidel do systému (u nové metody se používá selekční vícecestný ventil a pístové čerpadlo), ale především v geometrii nosného proudu, který je diskontinuální, takže umožňuje přímý i zpětný tok, čímž je vzniklý průtokový systém výrazně univerzálnější pro velké množství aplikací.

Doc. PharmDr. Hana Sklenářová, Ph.D., je zástupkyní vedoucího katedry analytické chemie. Specializuje se na průtokovou injekční analýzu (FIA), sekvenční injekční analýzu (SIA), automatizaci analýzy pitné a povrchové vody, tvorbu metodik pro automatizaci analýzy látek včetně on-line přípravy vzorků k analýze a automatizací toxikologických testů. Na těchto tématech spolupracuje s univerzitami v Portu, Palmě a Bahía Blance (Argentina). Je autorkou 52 impaktovaných publikací, podala dva české patenty a její počet citací přesahuje 430.


20 téma Forum 33

Z Hradce Králové na Havaj Jak daleko je z Hradce Králové na Havajské ostrovy? Více než 12 000 kilometrů. Přesto je tato cesta jednoduchým vyústěním sbližování dvou na prvních pohled natolik různorodých oborů, jakými jsou farmacie a oceánografie. Právě projekt vývoje analytických metod na bázi průtokových metod, jimiž se zabývá SIA Group vedená profesorem Petrem Solichem z Výzkumné skupiny analytické chemie, zavedl české vědce z Farmaceutické fakulty UK v Hradci Králové až do dalekého Tichomoří. Oceánografie standardně používá průtokové metody pro zautomatizování měření. Skupina ze School of Ocean and Earth Science and Technology na University of Hawaii at Manoa, se kterou vědci z FaF UK v Hradci Králové spolupracují, se soustřeďuje na měření stopových kovů (zinku, manganu, hliníku, železa), což jsou markery různých bioprocesů v oceánu. Třeba zinek je růstový marker bioplanktonu a podle jeho obsahu se dá usuzovat, jak dochází ke změnám v růstu planktonu. Vzorek se na lodi odebírá každé čtyři hodiny (pět litrů vody). Přínos královéhradeckého týmu tkví v tom, že připravil takové analytické metody, jejichž pomocí se sesbírané vzorky mohou zpracovávat a změřit již během plavby, čímž se výrazně snižují náklady na jejich odběr, případný transport do laboratoře a současně i likvidaci odpadu. Pouhý litr mořské vody k měření totiž přijde i na stovku dolarů. Pomocí těchto jednodu-

Výsledky měření mohou být třeba dva tři roky staré, než se objeví výsledky jiných skupin. A teprve až se dají dohromady, vyjde třeba po pěti letech článek, který celou problematiku shrnuje. Je to globální věda.

chých metod ovšem lze měřit rovněž mimo laboratoř a snadno zpracovat i vzorky, aniž by byly nějakým způsobem znečištěny. Základní přístroj, přetvořený odborníky FaF UK, je komerčně dostupný a prakticky využitelný nejen v oceánu, takže je jeho pomocí možné i měření např. v českých říčních lokalitách. Hlavním přínosem jejich objevu je vyvinutí způsobu, který spotřebuje méně vzorků a činidel. Jednoduchým přeprogramováním dokáže v jednom sestavení měnit podmínky měření, a lze jej proto využít pro různé látky. Ke spolupráci mezi havajskou univerzitou a Farmaceutickou fakultou UK mohlo dojít díky profesorovi Jaromíru Růžičkovi, který na University of Hawaii at Manoa ve skupině chemických oceánografů v současnosti působí. Technologickou část výzkumu, jež zahrnuje vývoj automatizovaných analyzátorů a inovaci dosud používaných postupů, obstarala výzkumná skupina na vědeckém pracovišti v Hradci Králové, dokončení pak proběhlo během několika stáží na oceánografickém pracovišti na Havaji. „V recenzním řízení máme publikaci o přístroji pro stanovení stopových množství zinku v mořské vodě,“ uvedl PharmDr. Petr Chocholouš, Ph.D., z FaF UK. „V případě oceánografie se věda nedělá ze dne na den jako při léčení člověka. Výsledky měření mohou být třeba dva tři roky staré, než se objeví výsledky jiných skupin. A teprve až se dají dohromady, vyjde třeba po pěti letech článek, který celou problematiku shrnuje. Je to globální věda.“

PharmDr. Petr Chocholouš, Ph.D., spolupracuje na vývoji vysoce citlivých a selektivních průtokových analytických metod pro stanovení stopových kovů v mořské vodě se School of Ocean and Earth Science and Technology na University of Hawaii at Manoa v americkém Honolulu v rámci bilaterálního ČR–USA projektu Pokročilé analytické techniky pro oceánografii a monitorování životního prostředí. Je nositelem ceny FIA Award for Younger Researchers za významné objevy a dlouhodobý přínos k rozvoji průtokových analytických metod, udělené v roce 2014 Japanese Association for Flow Injection Analysis (JAFIA), Japan Society for Analytical Chemistry.


21 téma Forum 33

Analýza potravin, potravinových doplňků a životního prostředí Analytická chemie je rychle se rozvíjející obor, který musí nově vyvinutými metodami nabízet stále něco nového – rychlejší nebo citlivější stanovení, např. selektivnější a nové postupy úprav vzorků či detekce. V tomto oboru není jednoduché přijít s něčím opravdu převratným. Nyní se o to pokouší doc. RNDr. Dalibor Šatínský, Ph.D., z FaF UK v Hradci Králové, jehož hlavním oborem je analýza potravin, potravinových doplňků a životního prostředí pomocí on-line extrakčních chromatografických technik.

„V poslední době jsme se začali věnovat aditivním látkám, které v potravinách nemají být,“ vysvětluje činnost svého týmu docent Šatínský. „Tím, jak se trh Evropské unie otevírá, sem proudí potraviny z různých oblastí světa, různého původu a různé kvality. Sledujeme v nich proto např. mykotoxiny a látky, které v nich být nemají, jako jsou například i zakázaná barviva. Začali jsme proto vyvíjet nové metody pro stanovení těchto látek.“ Nová metoda byla vyvinuta např. pro analýzu běžně známého mykotoxinu ochratoxinu A. Výzkumný tým z FaF UK se zaměřil na sledování jeho hladiny v českém pivu. „Mykotoxiny vstupují do potravního řetězce přes použité suroviny, které již mohou být primárně kontaminované,“

Česká piva jsou na tom z hlediska opravdu stopových množství ochratoxinu A velice dobře a splňují normy EU. Všech 45 zkoumaných vzorků ležáků z různých pivovarů v ČR bylo v pořádku.

vysvětluje doc. Šatínský, který konzumenty oblíbeného zlatavého moku ihned uklidňuje: „Česká piva jsou na tom z hlediska opravdu stopových množství ochratoxinu A velice dobře a splňují normy EU. Všech 45 zkoumaných vzorků ležáků z různých pivovarů v ČR bylo v pořádku. Hodnoty ochratoxinu A, které se do piva dostanou přes suroviny, se pohybovaly 10–50x níže, než je povolená limitní koncentrace.“ Analyzovat vzorky piva je podle doc. Šatínského z analytického hlediska poměrně jednoduché, jeho tým proto míří spíše k vývoji technik pro úpravu a extrakce složitějších vzorků. „V poslední době jsou velmi moderní bio potraviny, je však otázka, co je pro člověka lepší,“ uvažuje doc. Šatínský. „Pro laika je lákavější bio jablko, ale netuší, co vše se v něm může skrývat. Otázkou tedy je, zda je lepší klasické jablko, v rozumné míře chemicky ošetřené podle přísně kontrolovaných norem, nebo neošetřené bio ovoce, na kterém může růst např. cizopasná houba, jež může do ovoce produkovat mykotoxiny.“ V případě potravinových doplňků tým doc. Šatínského vyvíjí analytické metody pro kontrolu jejich kvality, respektive kont-

Doc. RNDr. Dalibor Šatínský, Ph.D., se zabývá zejména analýzou potravin, potravinových doplňků a v neposlední řadě také analýzou životního prostředí. Je autorem a spoluautorem 67 impaktovaných publikací, jejichž počet citací přesahuje 1100. Spolupracuje s univerzitami v Portugalsku, Honolulu a v Granadě. Hlavním tématem jeho výzkumu jsou on-line extrakční techniky v chromatografických systémech.

rolu deklarovaného obsahu biologicky aktivních látek. Trh s potravinovými doplňky zažívá z celosvětového hlediska v posledních letech obrovský boom. Bohužel současná legislativa kontroly kvality dohlíží pouze na jejich hygienickou a zdravotní nezávadnost. Zjištěné výsledky v posledních několika letech nás však utvrzují v tom, že z hlediska kontroly obsahu uváděných biologicky aktivních látek se kvalita jednotlivých doplňků značně liší. Docent Šatínský zároveň upozorňuje, že při kontrole kvality potravin nikdy nelze podchytit všechny škodlivé nebo zakázané látky během jedné analýzy. „Rozbor musíme vždy na něco cílit, na něco, co je pro potravinu rizikové,“ vysvětluje. „Například pokud jeden druh jogurtu vyrábí padesát výrobců, muselo by se všech 50 vzorů analyzovat prakticky na všechno – od polychlorovaných bifenylů (PCB) přes těžké kovy, mykotoxiny až po to, co se do mléka může dostat přes rostlinnou výrobu. To však není reálné, takže je analýza vždy cíleně zaměřena na konkrétní skupinu kontaminantů.“


22 zajímavosti Forum 33

9 × analytická chemie na FaF UK

350×

Tolikrát se vejde nejmenší analytický přístroj (mikroSIA) do největšího a nejdražšího přístroje v rámci ACG i FaF UK (Synapt G2-Si).

4

směry analytického výzkumu (kapalinová chromatografie, hmotnostní spektrometrie, průtokové metody, elektroforetické metody); viz http://portal.faf.cuni.cz/ Groups/Analytical-ChemistryGroup/.

12 489 km

do Bahía Blanky – nejvzdálenější zahraniční partner – Universidad Nacional del Sur, Bahía Blanca, Argentina.

8

mezinárodních ocenění.

3

firmy z USA, se kterými ACG úzce spolupracuje (Waters – Milford, FIAlab – Seattle, Global FIA – Fox Island).


23 zajímavosti Forum 33

1 : 4 690 000 000

je poměr zinku a sodíku v mořské vodě.

8

dlouhodobých zahraničních partnerů (University of Melbourne, University of Hawaii at Manoa, Universidad Nacional del Sur, Universidade de Coimbra, Universidade do Porto, Université de Genève, Universidad de Granada, Universitat de les Illes Balears).

18

19

dlouhodobých stáží vědců z ACG v zahraničí za posledních 5 let (Honolulu, Melbourne, Auckland, Boulder, Bahía Blanca, Londýn, Cardiff, Ženeva, Brusel, Paříž, Amsterodam, Utrecht, Oslo, Umeå, Porto, Palma de Mallorca, Granada, Krakov, Bratislava).

národností z Evropy i zbytku světa působících v ACG (česká, slovenská, polská, maďarská, ukrajinská, ruská, slovinská, litevská, německá, italská, španělská, portugalská, americká, brazilská, argentinská, kolumbijská, thajská, australská).


24 panorama Forum 33

Co zatajili doboví portrétisté Karla IV.? Vypadal Karel IV. opravdu tak, jak ho známe z obrazů? A jak se Karlův v mládí poměrně bujarý život odrazil na jeho zdraví? Díky podrobnému antropologickému bádání profesora Emanuela Vlčka odpovědi na tyto otázky již známe. Výzkum tehdy probíhal mj. v Anatomickém ústavu 1. LF UK, kde ho pracovníci ústavu mohli bezprostředně sledovat. text Lucie Kettnerová FOTO ČTK, Thinkstock, Michal Hladík


25 panorama Forum 33

Zatím nejdůkladnější analýza kosterních ostatků Karla IV. se uskutečnila u příležitosti šesti set let od jeho úmrtí. Z královské hrobky na Pražském hradě byly ostatky vyzvednuty 6. prosince 1976 a na téměř dva roky putovaly do Antropologického oddělení Národního muzea, jehož byl profesor Vlček přednostou. Protože ale Národní muzeum nedisponovalo potřebným laboratorním zázemím, probíhala velká část výzkumu v prostorách Anatomického ústavu 1. LF UK blízko Karlova náměstí. „Od začátku jsme byli s profesorem Vlčkem v kontaktu a věděli jsme o Karlu IV. prakticky všechno, některé zapeklité otázky týkající se zranění a následného zhojení s námi konzultoval. Dokonce pro fakultní veřejnost uspořádal 26. dubna 1978 speciální přednášku, kde všechny svoje nálezy prezentoval,“ vzpomíná profesor Radomír Čihák. Pokud by k převážení ostatků docházelo dnes, pravděpodobně by u toho asistovala ochranka. V 70. letech se však bezpečnost tolik neřešila, pro badatele tak nebyl problém dát lebku do obyčejné igelitové tašky a přenést ji. Stejně tak se antropologové při své práci museli vzdát jakékoli posvátné úcty ke královským ostatkům. „Když potřebujete na lebce vidět to, co potřebujete vidět, tak ji musíte bez úcty vzít do ruky a obrátit tak, abyste to viděl. Navíc výzkum už probíhal dlouho, profesor Vlček postupně prozkoumal všechny královské hroby, které v Čechách jsou, takže jsme už na to byli tak zvyklí, že nám to nepřišlo odlišnější než pohled na jinou lebku,“ popisuje profesor Čihák.

Když překládali Karlovy ostatky v minulých stoletích, tak při tom ztratili drobné kůstky ruky a nohy, tři zuby a další části těla.

Utajená jizva Kosterní pozůstatky toho vypoví o člověku opravdu mnoho a historici zde stojí před novou situací, kdy informace nezískávají z psaného pramene, tedy z mínění pisatele, ale objektivně jako přírodovědný fakt. Lebka Karla IV. prozrazuje, že panovník byl krátkolebý, pravděpodobně po obou rodičích. Měl vysoký úzký obličej. V pravé horní čelisti chybějí tři zuby, k jejich vypadnutí ale došlo až po smrti. „Když překládali Karlovy ostatky v minulých stoletích, tak při tom ztratili drobné kůstky ruky a nohy, tři zuby a další části těla,“ vyjmenovává nenahraditelné ztráty profesor Čihák. Panovníkův chrup byl naprosto zdravý. Najdeme na něm jen jediný malý kaz a obrovskou abrazi zubů, která byla typická až do 19. století. „Při mletí mouky mlýnskými kameny se do ní dostávala kamenná drť, jež zuby obrušovala. Díky tomu na nich nebyly kazy, protože se zubovina vždy zbrousila do čerstvého materiálu,“ vysvětluje Radomír Čihák. Na lebce najdeme i následky zranění. Jedno dobře vyhojené zranění je sečná rána,

vedená od levého nadočnicového oblouku přes kořen nosu pod pravou očnici, jeho následkem jsou nosní kůstky uchýleny trochu doleva. Karel IV. měl tedy nos mírně uhnutý doleva, ovšem ne tolik, aby to bylo na první pohled viditelné. „Zajímavé je, že z vyhojené jizvy musel mít kožní jizvu, docela nápadnou, která ovšem na žádném dobovém portrétu není zaznamenána,“ konstatuje profesor Čihák. Portrétisté krále vylepšovali. Následky turnaje Velmi těžké zranění, které mělo doživotní následky, najdeme na dolní čelisti. Její bradová část byla vylomena a vražena dovnitř; stopou po tom jsou pruhy zahuštěné kosti a zesílená povrchová vrstva kosti na dolním okraji bradové části čelisti. V důsledku velké rány do brady došlo k odlomení kloubů spojujících čelist se spánkovou kostí. Při srůstu nastala deformace a posunutí kloubních výběžků, což při pohledu z boku vypadalo, jako by měl císař mírný horní předkus. Toto zranění vzniklo s největší pravděpodobností při některém z rytířských turnajů, jimž panovník holdoval, od soupeře mohl například dostat úder dřevcem přímo do brady. K úrazu došlo na podzim 1350, král byl pak po čtyři měsíce nemocen a na veřejnosti se tajilo, co mu vlastně je. I papež Kliment VI. (předtím kardinál Pierre Roger de Rosières, Karlův učitel z Francie) dostal zprávu, že jde jen o všeobecnou nevolnost. Další deformace najdeme i na Karlově páteři. Místo typických vyklenutí s konvexitou dopředu v krční a v bederní oblasti je tu plynulý oblouk s konvexitou dozadu a na krční páteři vlevo na kloubních výběžcích najdeme spoustu kostních výrůstků, které ji deformují. V důsledku velkého úderu do brady totiž došlo ke zvrácení → hlavy dozadu – zde se ovšem výklady

Chcete se o životě a smrti Karla IV. dozvědět víc? Navštivte seminář, který se koná 21. dubna od 15.30 ve velké posluchárně Anatomického ústavu 1. LF UK, U Nemocnice 3, Praha 2.


26 panorama Forum 33

6

2

1

3 8 7

11

5 9 10

odborníků rozcházejí. Docent Ramba, stomatolog, má za to, že páteř císaři zmáčkl dolní okraj přilby, zatímco profesor Vlček se domnívá, že to byl límec brnění. „Já bych souhlasil spíš s Vlčkem, protože nejvíce změn najdeme na šestém krčním obratli, kdežto přilba dosahovala maximálně ke třetímu. Tedy úder do brady způsobil vyvrácení hlavy, úraz páteře a krvácení do páteřního kanálu, kvůli kterému Karel ochrnul na všechny čtyři končetiny, a trvalo čtyři měsíce, než se výron vstřebal a úraz se zhojil,“ říká profesor Čihák. Toto zranění jistě muselo být ve středověku velmi fatální a zhojení čelisti jen s malou změnou skusu a skutečnost, že Karel končetiny nakonec rozhýbal, je výsledkem práce velmi zkušených ranhojičů, pocházejících pravděpodobně z Itálie. Rodový znak Podrobný výzkum také prozradil, že Karel IV. měl rozštěp křížové kosti – oblouky obratlů prvního křížového obratle nebyly srostlé a měl dozadu otevřený páteřní kanál v rozsahu 3. až 5. křížového obratle. V ny-

nější populaci najdeme tento stav velmi často, jde o vrozenou variaci. Podobný rozštěp našel profesor Vlček u všech Lucemburků, které zkoumal – u Jana Lucemburského, Václava IV., moravských Lucemburků, a dokonce ještě i u Ladislava Pohrobka, vnuka Zikmunda Lucemburského, který byl Lucemburk po matce. Na pánvi Karla IV. lze spatřit ještě jednu zajímavost: výrůstky z dolního okraje sedacích kostí do okostice, které svědčí o intenzivní jezdecké aktivitě krále. „Zkrátka tato část těla byla hodně otlučená o sedlo, jak panovník několikrát prokřižoval celou Evropu,“ upřesňuje profesor Čihák. Zrádná pneumonie Rozříznutá hrudní kost naznačuje, že tělo bylo mumifikováno. Našla se dokonce velká mycí houba, která byla uložena zřejmě v břišní dutině a jež obsahovala přibližně tři až tři a půl litru balzamační tekutiny. Skelet horních končetin je silný a zdravý, změnu najdeme na klíční kosti, kde chybí deflexio

claviculae, tedy mírné ohnutí kosti od lopatky směrem dolů k hrudní kosti. Profesor Vlček to vykládal jako změnu držení těla změnou tvaru páteře. Na horních končetinách chybí obě kosti vřetenní, které se ztratily již v dřívějších staletích také pravděpodobně při překládání ostatků. Známku úrazu nese i levá loketní kost – v konečné části, v hlavičce, došlo ke zlomenině v oblasti růstové chrupavky. Protože právě z dolní chrupavky roste kost aktivněji do délky, měl Karel v důsledku úrazu tuto kost zkrácenou o 17 mm. Chrupavka přirozeným způsobem zaniká s koncem růstového období mezi šestnáctým a osmnáctým rokem. Vzhledem k tomu, že z ní nenarostlo 17 mm, dokážeme odhadnout, že k úrazu došlo o něco dříve, již kolem 15. roku života. Většina drobných kostí ruky byla ztracena, výrůstky na dochovaných částech prstů ale nesou jasné známky dny. „O Karlovi IV. je známo, že


27 panorama Forum 33

Prof. MUDr. Radomír Čihák, DrSc., začal pracovat v Anatomickém ústavu 1. lékařské fakulty UK již v prvním semestru svých medicínských studií, v letech 1970–1990 byl přednostou tohoto ústavu. V současné době zde působí jako emeritní profesor. Ve svém vědeckém zaměření se soustředí na vývojovou morfologii pohybového aparátu a biomechaniku. Aktivně se věnuje Univerzitě 3. věku, je autorem učebnice anatomie, která se dočkala již třetího vydání.

prsty trénoval. Když dával audience, řezal při tom proutky. Tím vlastně cvičil a rehabilitoval, protože dnové záchvaty jsou velice bolestivé a nepříjemné. Zmiňované výrůstky jsou důsledkem ukládání krystalků močové kyseliny, jejíž přebytek je typický pro převážně masitou stravu,“ vysvětluje profesor Čihák. Král tedy nebyl rozhodně žádný asketa, minimálně v konzumaci masa se neomezoval. Na dolních končetinách je několik dalších zvláštností. V kolenním kloubu je stopa po krevním výronu, a dokonce uvnitř kosti nastala jistá strukturální změna, z čehož vyplývá, že koleno muselo dostat značný úder, ale bez zlomeniny. Levá lýtková kost nese stopy po zlomenině, ovšem velmi dobře zhojené. Posledním fatálním úrazem Karla IV. byla zlomenina krčku levé stehenní kosti, ke které muselo dojít začátkem listopadu 1378. Ta ho upoutala na lůžko a podle tehdejších možností nedovedli lékaři zabránit

Karel IV. už o sobě tedy asi vydal všechna svá tajemství. vzniku pneumonie, na jejíž následky císař 29. listopadu zemřel. Lépe už to nejde Ostatky Karla IV., stejně jako ostatky dalších panovníků, byly profesorem Vlčkem prozkoumány velmi podrobně, přesto se však nabízí otázka, zda by současné moderní zobrazovací technologie nedokázaly odhalit ještě další zajímavosti. „Myslím si, že tehdy antropologové udělali všechno, co mohli. Rentgeny se prováděly u profesora Sehra na 3. lékařské fakultě, který disponoval velmi citlivým xeroxovým rentgenem, takže snímky jsou naprosto dokonalé. Podle mého názoru už bychom nic dalšího neobjevili,“ tvrdí Radomír Čihák. Karel IV. už o sobě tedy asi vydal všechna svá tajemství.

Kosterními pozůstatky českých panovníků se prof. Emanuel Vlček začal zabývat už v roce 1955. Postupně prozkoumal ostatky českých králů rodu přemyslovského, lucemburského a habsburského, zkoumal mimo jiné i kostry sv. Jana Nepomuckého, Albrechta z Valdštejna, Bedřicha Smetany i Karla Hynka Máchy. Jen na Pražském hradě studoval na šedesát hrobů.


28 panorama Forum 33

Korunovace Karla IV. krok za krokem V sobotu 3. a v neděli 4. září projdou Prahou historické královské průvody, které připomenou slavnou korunovaci Karla IV. a jeho choti Blanky z Valois. Průvody, které bude na různých místech centra Prahy moci sledovat i veřejnost, jsou součástí projektu Korunovace Karla IV. českým králem, jehož cílem je rekonstruovat korunovační řád podle Ordo ad coronandum Regem Boemorum. text Lucie Kettnerová FOTO Petr Šálek

Oslavy jsou záměrně situovány nedaleko od místa historicky doložené korunovační hostiny Karla IV., jejímž svědkem byl v roce 1347 Havelský trh.

Psalo se datum 2. září léta Páně 1347, když římský král Karel Lucemburský a francouzská princezna Blanka z Valois absolvovali mnohahodinový obřad v románské Spytihněvově bazilice sv. Víta na Pražském hradě, aby se stali českým králem a českou královnou. Letos na podzim se pokusí historici tuto slavnostní událost věrně zrekonstruovat včetně kajícné poutě na Vyšehrad v předvečer korunovace. Budou mít však již na co navazovat. V roce 2007 totiž proběhla rekonstrukce korunovačních obřadů v pražském benediktinském opatství Panny Marie a sv. Jeronýma v Emauzích, a to u příležitosti

660. výročí korunovace Karla IV. českým králem. Tehdy byla předvedena hlavní část obřadu, tj. vlastní korunovace. Garanty odborné stránky se stali historici z Ústavu dějin křesťanského umění KTF UK a Ústavu dějin umění AV ČR. Tento projekt nyní tedy bude „oprášen“ a rozšířen o pouť na Vyšehrad, kterou měl budoucí král vykonat pěšky, a korunovační průvod z Hradčan do centra Prahy. Pocta Přemyslu Oráči Zatímco místo ztvárnění korunovace není v době uzávěrky ještě známé (a pravděpodobně obřad ani nebude veřejnosti přístup-


29 panorama Forum 33

Pražský hrad Hradčanské nám. Loretánská Pohořelec Úvoz Nerudova Malostranské nám. ný), trasa královského procesí na Vyšehrad a program na tomto někdejším historickém sídle českých knížat jsou již rozpracovány. „V odpoledních hodinách 3. září vstoupí panovník v doprovodu pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic a předních šlechticů na Vyšehrad. Nejprve navštíví rotundu sv. Martina, základy románské baziliky sv. Vavřince a nakonec i baziliku sv. Petra a Pavla, kde budoucí král stejně jako v roce 1347 symbolicky převezme z rukou kanovníků vyšehradské kapituly mošnu a lýkové opánky Přemysla Oráče, prvního knížete a zakladatele rodu Přemyslovců. Karel IV. byl potomkem českých knížat a králů ze strany své matky, královny Elišky Přemyslovny,“ popisuje Mgr. Miroslav Smaha, doktorand oboru dějiny křesťanského umění na KTF UK a vedoucí projektu. Odtud se procesí s hořícími loučemi vydá napříč historickým centrem města po tzv. Královské cestě zpět na Pražský hrad a právě tato část by mohla být divácky velice poutavá. Podle Karlova korunovačního řádu pak následovala večerní pobožnost – nešpory – v pražském metropolitním kostele. Nešporami byly završeny obřady v předvečer korunovace, proto se zvažuje možnost, aby loučový průvod z Vyšehradu mohl být ukončen vstupem Karla IV. do katedrály sv. Víta. Atraktivní pro malé i velké návštěvníky Prahy bude jistě i korunovační průvod, který se uskuteční o den později a jenž povede z Hradčanského náměstí ke Staroměstskému náměstí, kde vypuknou oslavy v podobě dvorské hostiny a velkolepého rytířského turnaje. Oslavy jsou záměrně situovány nedaleko od místa historicky doložené korunovační hostiny Karla IV., jejímž svědkem byl v roce 1347 Havelský trh.

Karlův most Křižovnické nám. Karlova Staroměstské nám. Celetná Ovocný trh Rytířská Havelská Spálená Karlovo nám.

schéma trasy loučového průvodu

Korunovační slavnosti se uskuteční u příležitosti výročí 700 let od narození římského císaře a českého krále Karla IV., zakladatele Univerzity Karlovy. Projekt vzniká ve spolupráci Univerzity Karlovy a hlavního města Prahy, partnery jsou Královská kolegiátní kapitula na Vyšehradě, Národní kulturní památka Vyšehrad a další instituce. Více informací bude k dispozici na karel700.cuni.cz a www.korunovacnislavnosti.cz.

Vyšehradská Vratislavova Vyšehrad

Vědecký projekt, nikoli pouťová atrakce „Naším cílem bude v rámci možností provést rekonstrukci středověké korunovační liturgie a co nejvěrohodněji ztvárnit atmosféru obřadu, který zavazuje panovníka k následování Ježíše Krista, krále králů, spravedlivou vládou. Z časových i prostorových důvodů však nemůže jít o věrnou kopii, neboť korunovace se všemi obřady trvala takřka den a půl. Jen vyslechnout si mnohahodinovou mši by navíc bylo pro dnešní účastníky velmi náročné,“ vysvětluje Miroslav Smaha. Pro realizaci projektu bude zapůjčena kopie svatováclavské koruny. Gotické žezlo a jablko pro krále a královnu bude potřeba nechat vyrobit, aby odpovídaly pravděpodobnému vzhledu v době před polovinou 14. století. Na základě historické rekonstrukce vzniknou i korunovační roucha a další oděvy pro historické postavy. Do inscenace ceremoniálu budou vybráni účinkující z řad tvůrčích skupin, které se zabývají českou historií a dobovými reáliemi, podmínkou jsou vlastní oděvy, doplňky a zbraně plně odpovídající období druhé čtvrtiny 14. století. Do příprav se také zapojí mnoho historiků i kunsthistoriků nejen z Univerzity Karlovy.


30 panorama Forum 33

Loď ukrytá v poušti Archeologická expedice Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty UK učinila v jižním Abúsíru nový nečekaný objev, který znovu poukázal na význam tohoto pohřebiště úředníků doby Staré říše. V písku nalezli 18 metrů dlouhou dřevěnou loď z období cca 2550 př. Kr. text Lucie Kettnerová foto Veronika Dulíková, Lucie Jirásková, Martin Frouz

Práce v místě nálezu započaly již v roce 2009 odkrýváním neobvykle rozsáhlé mastaby označené jako AS 54. Její půdorys měří přibližně 53 × 24 metrů. Orientace, architektonické detaily a jméno panovníka Huniho (3. dynastie), objevené na jedné z kamenných misek uložených v severní pohřební komoře hrobky, naznačují vysoké postavení majitele této hrobky, který měl být pohřben v (dosud nenalezené) jižní šachtě. Vzhledem k rozsáhlému poničení křížové kaple hrobky není bohužel jméno jejího majitele známo. „Naprosto unikátní výzdobný prvek vnější zdi hrobky představuje jižní fasáda, kde se střídají tmavé nepálené cihly vyrobené z nilského bahna s cihlami vyrobenými z jílu, resp. tafly. Výsledný efekt připomíná ohradní zeď Džoserovy Stupňovité pyramidy pocházející z přibližně stejné doby,“ přibližuje výzdobu prof. Miroslav Bárta, vedoucí expedice a ředitel Českého egyptologického ústavu FF UK. Dochovaný unikát Při čištění oblasti jižně od mastaby AS 54 byla při loňské podzimní expedici nečekaně objevena 18‚5 metru dlouhá dřevěná loď, volně uložená na povrchu tvořeném

taflou, obklopená a zakrytá žlutým vátým pískem. Ačkoli se nachází téměř 12 metrů na jih od mastaby AS 54, její orientace, délka a keramika, která byla vyzvednuta z jejího vnitřku, jasně odkazují na spojitost mezi mastabou a lodí, obou datovaných do doby přelomu 3. a 4. dynastie (cca 2550 př. Kr.). „I přesto, že je dnes toto přibližně 4500 let staré dřevo velmi křehké, mají zbytky lodě obrovskou vypovídací hodnotu, která vnáší nové světlo do bádání o stavbě lodí ve starém Egyptě. Dřevěná prkna byla kdysi spojena dřevěnými čepy, jež se stále nacházejí na svém původním místě. Pouštní písek překvapivě zachoval i rostlinná vlákna, ta byla uvázána do silných svazků a lan a umístěna uvnitř lodi poblíž spojů prken. Na mnoha místech jsou i se všemi detaily stále viditelné křížové spoje, které držely loď pohromadě. Právě dochovanost těchto prvků vytvořených z rostlinných vláken je v prostředí starého Egypta jedinečná. Všechny tyto nepatrné detaily představují zásadní objevy, jelikož většina staroegyptských lodí se dochovala buď ve špatném stavu, nebo rozebraná na jednotlivé části,“ popisuje profesor Bárta.

Opatrné odkrývání a dokumentace abúsírské lodi zásadně přispěje k vědeckému poznání lodí ve starém Egyptě a jejich využití v pohřebním kultu. A kde je jedna loď, tam je možné očekávat i nálezy dalších.


31 panorama Forum 33

Prof. Mgr. Miroslav Bárta, Dr., je ředitelem Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty UK. Vystudoval egyptologii a pravěkou a raně středověkou archeologii na UK. Po studiu egyptologie v Hamburku obhájil v roce 1997 doktorát, roku 2002 se habilitoval pro obor egyptologie, v roce 2009 byl jmenován profesorem pro obor egyptologie. Mezi hlavní oblasti jeho vědeckého zájmu patří archeologie a historie 3. a 2. tis. př. Kr.

V průběhu letošního roku proto Český egyptologický ústav zahájí společný projekt s odborníky z Ústavu pro lodní archeologii texaské univerzity (Institute of Nautical Archaeology, Texas A&M University), který povede k důkladnému studiu technik využitých při stavbě trupu lodi. Účel zatím neznámý Zajímavé konstrukční detaily ale nejsou jediným unikátem spojeným s nálezem lodi. Tradice pohřbívání lodí v rámci pohřebišť byla zaznamenána již v raně dynastické době, kdy plavidla doprovázela jak královské hrobky, tak mastaby členů královské rodiny, elity tehdejší společnosti. „Skutečně se jedná o velmi neobvyklý nález, jelikož lodě takové velikosti a konstrukce byly v této době určeny pouze pro nejvýznamnější členy společnosti, což byly osoby patřící do královské rodiny. Tento fakt skýtá prostor pro další objevy, které by mohla přinést nadcházející sezona,“ dodává Miroslav Bárta. Diskuze badatelů o důvodech pohřbů lodí při hrobkách vede ke dvěma základním interpretacím. Buď se mělo jednat o součást pohřební výbavy sloužící zemřelému v posmrtném životě, nebo symbolizovaly sluneční bárky využívané pro cestu podsvětím. I panovníci doby Staré říše navázali na tuto raně dynastickou tradici a jejich pyramidové komplexy v mnoha případech doprovází hned několik lodí. „Bohužel byla většina jam určených pro lodě nalezena prázdná, případně obsahovaly jen vrstvy hnědého prachu ve tvaru původní lodě,“ uvádí profesor Bárta. Výjimkou jsou dvě lodě panovníka Chufua v Gíze, které se dochovaly ve stavu umožňujícím moderní rekonstrukci, ovšem bez výše zmíněných prvků z rostlinných vláken. Všechny dosud nalezené velké staroříšské lodě ovšem patřily výhradně k hrobkám panovníků; tedy až do nového objevu v Abúsíru. „Opatrné odkrývání a dokumentace abúsírské lodi zásadně přispěje k vědeckému poznání lodí ve starém Egyptě a jejich využití v pohřebním kultu. A kde je jedna loď, tam je možné očekávat i nálezy dalších,“ naznačuje Bárta. Další výzkumy napoví více Nález vyniká i v kontextu dalších nálezů lodí v Abúsíru. Mezi ty starší patří objev zcela rozpadlé lodi jižně od Neferirkareovy pyramidy, která byla jedním z dvou plavidel pohřbených na severním a jižním úpatí jeho pyramidy, soudě alespoň podle dochovaných dobových textů. Další dvě menší lodě se původně nacházely v k tomu určené místnosti v Raneferefově zádušním chrámu a konečně nikoli loď, ale místnost ve tvaru lodi, je součástí architektury Ptahšepsesovy mastaby. Všechny tyto doklady jsou ale

podstatně mladší než poslední nález. Vedle toho nicméně z Abúsíru pocházejí i nálezy tzv. modelů lodí, které byly součástí pohřbů tehdejších příslušníků dvorské elity. Ty nejkrásnější byly nalezeny v posledních letech v jižním Abúsíru a jsou datovány do doby panovníka Niuserrea, tedy na konec 25. stol. př. Kr. Loď nalezená na jih od mastaby AS 54 poukazuje na výjimečné postavení majitele této hrobky. „Vzhledem k tomu, že hrobka se nenachází v bezprostřední blízkosti královské pyramidy, je málo pravděpodobné, že patřila přímo některému členovi královské rodiny. Na druhou stranu velikost mastaby stejně jako přítomnost lodi jasně situují majitele hrobky AS 54 mezi elitu tehdejší společnosti s úzkým napojením na vládnoucího panovníka. Další odpovědi by měla přinést právě začínající sezona v Abúsíru,“ dodává profesor Bárta.


32 studenti Forum 33

Ocenění patří všem dobrovolníkům Letošní mimořádná cena rektora byla udělena Mgr. Monice Horákové, DiS., a to za humanitární činnost. Doktorandka z Fakulty humanitních studií UK založila, koordinovala a vedla skupinu nevládních dobrovolníků, kteří na hlavním nádraží v Praze již několik měsíců poskytují pomoc uprchlíkům. „Nevnímám to jako ocenění jen pro sebe, cena není jen pro Horákovou. Uprchlíkům pomáhalo mnoho lidí a ocenění je pro nás pro všechny. Univerzita nám dává signál, že to, co děláme, je v tuhle chvíli důležitá věc, a to je dobře.“ text Stanislava Kučová foto Petr Vrabec, archiv UK

Monika Horáková se ve své doktorské práci z oboru historická antropologie na katedře obecné antropologie Fakulty humanitních studií UK zabývá Němci, kteří do roku 1945 žili v jižních Čechách. Jezdí za nimi do jejich dnešních domovů ve Stuttgartu a okolí a zkoumá, jak se postupně sžívali s novou společností. Zajímá ji, nakolik je možné označit je ještě dnes za cizí sociální skupinu, a zkoumá různé aspekty jejich života. Možná proto se rozhodla pomáhat i nynějším uprchlíkům, lidem na cestě, bez domova. Její zkušenost z posledních měsíců se promítne také do dizertační práce, v níž se chystá reflektovat i současnou migraci.

Téma vykořenění a hledání nového domova ji dříve zajímalo pouze v obecné rovině; přemýšlela o tom, co je to domov, kam člověk patří. Tématem migrace, jak se jím zabýváme dnes, se však nezaobírala. Zlomový okamžik přišel na začátku září 2015, kdy si přečetla, že z českých uprchlických zařízení bude propuštěno asi 230 lidí, kteří budou cestovat dál do Německa. Ve stejnou dobu se dozvěděla, že politik David Macek vyrazil s autem plným jídla a pití do Břeclavi k vlaku, v němž cestovaly uprchlické rodiny. Monika Horáková se z hodiny na hodinu rozhodla nabídnout podobnou pomoc na nádraží v Praze, přičemž oslovila několik přá-


33 studenti Forum 33

tel. „Představovala jsem si, že přijede vlak, v něm budou sedět lidé a já jim nabídnu pomoc. Ale vůbec jsem nevěděla, jak to udělat nebo zda se s nimi dorozumím.“ Akce se zdařila a dobrovolníci zjistili, že lidé více než materiální pomoc potřebují informace, vlídné slovo a radu, jak se zorientovat v neznámém prostoru, protože odešli z několik měsíců trvající detence a nevědí, co mají dělat. Dost dlouho trvalo, než uprchlíci začali dobrovolníkům důvěřovat, pak se však pomoc začala úspěšně rozbíhat. Magistra Horáková a její spolupracovníci měli na počátku seznam asi 30 překladatelů z různých jazyků, kteří byli ochotni pomáhat a kdykoli přijet, a několik lůžek zdarma v blízkém hostelu. Pomáhali také psychologové, zdravotníci, nezištnou pomoc nabídlo několik lékařů. Zapojili se lidé napříč politickým, náboženským i profesním spektrem. „Změnilo mi to život a myslím, že i ostatním. Mnoho lidí dokonce přehodnotilo svou práci a místo současného sezení v kanceláři uvažuje o přímé pomoci lidem.“ Dosud se na hlavním nádraží vystřídalo celkem asi 600 dobrovolníků, které dnes koordinuje Moničina kolegyně z fakulty Zuzana Schreiberová. Pomoc je stále profesionálnější, zájemci se dorozumívají přes webové stránky, stále přijíždí zhruba 10 lidí týdně. Dnes už pomocníci vědí, kdy lidé přijedou, a služba se může lépe připravit. Monika Horáková vzpomíná: „Dříve jsme čekali od čtyř od rána do půlnoci. Přijelo třeba 10 lidí najednou a služba sestávala ze tří lidí, museli volat další na pomoc. Nejhorší bylo, když se taková skupina objevila v noci, protože byla ráno propuštěna z Vyšních Lhot a dál žádné vlaky nejely.“ Skupina dobrovolníků není řízená shora, každý dostane prostor pro to, co nejlépe umí. Existují pouze základní pravidla. Společenství

Monika Horáková je doktorandka Fakulty humanitních studií UK, novinářka a překladatelka, od roku 2014 zastupitelka městské části Praha 2, členka předsednictva Strany zelených. V roce 2015 dala dohromady tým lidí, který na pražském hlavním nádraží 20 hodin denně pomáhal uprchlíkům, převážně těm, kteří byli právě propuštěni z českých detenčních zařízení.

bude určitě fungovat i dál, mezi lidmi vznikly pevné vazby. Dobrovolníci však suplují činnost státu. Strategie České republiky je vypadat nepřístupně a represivně. K největším prohřeškům podle magistry Horákové patří protiprávní zbavování osobní svobody migrantů, omezování v pohybu a nucený pobyt v nehumánních podmínkách. Rodiny uprchlíků bývaly často rozděleny a propuštěny v různou dobu bez možnosti se dorozumět. Kdyby nebylo dobrovolníků a dalších nevládních skupin, uprchlíci by těžko hledali cestu, jak svou bezvýchodnou situaci vyřešit. Dobrovolníci při poskytování pomoci nerozlišují, odkud člověk, který na pražské hlavní nádraží přijel, pochází. Je nepřijatelné zjišťovat, z jakého důvodu opustil svoji zemi. Přijde v nedostatečném oblečení, nemá peníze, je hladový, jakékoli rozlišování by odporovalo zásadám humanitární pomoci. Velké podpory se dobrovolníkům dostalo od kolektivu Autonomního sociálního centra Klinika. Důležité také je vyrovnat se s mnohdy těžkými osudy uprchlíků. Dobrovolníci se musejí smířit i s tím, že ty, kteří odjeli, už třeba nikdy neuvidí. „Měli jsme doma afghánskou rodinu se třemi dětmi bez mámy, která byla zavražděna. Odjeli, ale jejich příběh v nás zůstal. Musíme se s tím nějak vypořádat.“ Uznání dobrovolníci cítí i ze strany zahraničních médií, která v iniciativě vidí protipól vládního postoje k uprchlické krizi. Ocenění rektora Univerzity Karlovy je dalším pozitivním milníkem na cestě pomoci.

Skupina dobrovolníků není řízená shora, každý dostane prostor pro to, co nejlépe umí. Existují pouze základní pravidla. Společenství bude určitě fungovat i dál, mezi lidmi vznikly pevné vazby.


34 studenti Forum 33

sportovat mohou (nejen) studenti s handicapem Pohybové aktivity pomáhají zdravotně postiženým k integraci do společnosti a umožňují jim prožití plnohodnotného života. Díky výzkumu realizovanému v Centru sportovních aktivit zdravotně postižených studentů UK mohou těžce tělesně handicapovaní lyžovat nejenom na monoski, ale i na dvou lyžích. text Lucie Kettnerová foto archiv Jana Hruši

Centrum se při své výzkumné činnosti soustřeďuje především na zdravotně postižené – začátečníky, protože nejtěžší bývá uskutečnění právě toho prvního kroku. „Postupně vytváříme metodické návody usnadňující osvojení základních pohybových dovedností pro jednotlivé sporty a vychováváme instruktory a doprovody specializované podle sportu a postižení. Sportovní aktivity s postiženými totiž vyžadují vysokou odbornost instruktorů a individuální přístup ke každému jednotlivci,“ říká vedoucí centra PaedDr. Jan Hruša, CSc. Protéza řízená na dálku V posledních letech se v oblasti výzkumu v centru věnují především lidem s amputovanými dolními končetinami. Kromě metodiky tu připravují speciální sportovní pomůcky, které testují ve spolupráci s katedrou biomechaniky FTVS UK, a od roku 2009 se věnují ve spolupráci s protetickou firmou Otto Bock ČR také stavbě a ověřování nových protetických systémů na lyžování. Už v roce 2011 se tým složený z protetiků, dvou vozíčkářů a dvou amputovaných (jeden s jednostrannou podkolenní amputací, druhý s jednostrannou exartiku-

lací v koleni) zúčastnil celosvětového kongresu výuky lyžování INTERSKI v rakouském St. Antonu, kde handicapovaný lyžař s exartikulací v koleni předvedl jako první na světě jízdu na dvou lyžích se systémem C-Leg. „Sjezdové lyžování s jednostrannou nadkolenní amputací bylo po dlouhá desetiletí možné pouze na jedné lyži se stabilizátory, což vedlo k přetěžování zdravé dolní končetiny a bederní páteře. Lyžování na dvou lyžích přichází až v posledních letech díky moderním technologiím,“ popisuje doktor Hruša. C-Leg (Computerized Leg) od firmy Otto Bock je kolenní kloub řízený mikroprocesorem s hydraulickým ovládáním. Snímače zaznamenávají namáhání systému, momenty ohybu kotníku nad chodidlem, úhel kolene a rychlost otáčení kolene. Základní nastavení se provádí na počítači pomocí speciálního softwaru. Výsledkem je systém umožňující amputovanému pohodlnou chůzi, aniž by se neustále musel soustředit na protézu. Jedná se tak o první inteligentně ovládaný kolenní kloub. Vhodnost protézy pro lyžování si odborníci nejprve ověřili v laboratorních podmínkách na tenzometrické desce L.A. s.A.R. Posture, která určí vertikální reakční


35 studenti Forum 33

Centrum sportovních aktivit ZP studentů nabízí studentům UK se zdravotním postižením pomoc při řešení individuálních pomůcek. Díky dlouhodobé spolupráci s protetickými firmami jsou schopni vám domluvit konzultaci k řešení protetické pomůcky či speciální ortézy, zajistí pro vás i lyžařské instruktory a různé lyžařské pomůcky. V případě zájmu se ozvěte na e-mail Hrusa@ftvs.cuni.cz.

sílu podložky vestoje a promítne její směr působení na pokusnou osobu. U stojících pokusných osob je k dispozici individuální, objektivní a v rámci podmínek měření opakovatelná referenční linie, s jejíž pomocí je možné vyhodnotit biomechanickou situaci. „Výsledky měření ukázaly, že při vhodné úpravě chodidla protézy, kdy uvolníme pohyb kolene směrem dopředu, posuneme těžiště lyžaře nad přední část lyží, a tím umožníme technicky správné a bezpečné sjezdové lyžování,“ popisuje doktor Hruša. Hydraulika na míru Ještě novějším modelem protézy pro sportovce s nadkolenní amputací, kteří provozují zimní sporty, je systém ProCarve rovněž z dílny firmy Otto Bock. Jeho kolenní kloub je vybaven výkonným tlumičem ovládajícím pohyb. Tlumič se skládá z pneumatické pružiny a hydraulické jednotky. Individuálně nastavitelný tlak vzduchu řídí flexi kloubu a hydraulika tlumí jeho extenzi. Spolu s chodidlem ProCarve poskytuje cílený a koordinovaný systém řešení uživatelům s amputací nad kolenem nebo s exartikulací kolenního kloubu. Chodidlo lze použít samostatně, v kombinaci s kolenním kloubem ProCarve nebo s dalšími typy kloubů. Připojeno může být přímo k vázání lyže. Stejně jako kolenní kloub má chodidlo tlumicí jednotku ovládající pohyb okolo čepu. Funkce a možnosti nastavení jsou stejné jako u kolenního kloubu.

„V posledních dvou letech provádíme ve spolupráci s firmou Otto Bock výzkum nastavení jednotlivých segmentů protézy ProCarve s ohledem na úroveň dovedností lyžaře, jeho hmotnost a sklon svahu,“ uvádí Jan Hruša. Do testování se zapojují i studenti speciálních studijních oborů FTVS UK. „Aby člověk překonal handicap a dokázal prožívat stejně radostné chvíle jako zdravý člověk, musí se do procesu vybavení mnohdy zapojit i další odborníci. Velmi proto vítáme možnost dlouholeté spolupráce s doktorem Hrušou. Na kurzech, kterých se společně účastníme v letních i zimních měsících, jsme schopni připravit speciální pomůcky například pro lyžování a zároveň zajistit odborné vedení při začátcích sportovních aktivit. Tyto akce vedly ke zjištění požadavků na protézu, díky nimž jsme dnes schopni zcela přesně přizpůsobit pomůcku danému jedinci a jeho sportovním dovednostem,“ pochvaluje si spolupráci Bc. Vladan Princ, ředitel divize Orthobionic Otto Bock ČR, který FTVS UK sám absolvoval a v současnosti tu vede několik seminářů z oblasti protetiky.

Sjezdové lyžování s jednostrannou nadkolenní amputací bylo po dlouhá desetiletí možné pouze na jedné lyži se stabilizátory, což vedlo k přetěžování zdravé dolní končetiny a bederní páteře.

Centrum sportovních aktivit ZP studentů UK pomáhá už dvanáct let Hlavním cílem centra je vytváření podmínek pro realizaci sportovních aktivit zdravotně postižených studentů UK a dalších zdravotně postižených – mládeže i dospělých. Zaměřuje se především na začátečníky, pro které vytváří technické a metodické postupy k osvojení základních pohybových dovedností.


36 studenti Forum 33

Tereza Bártlová

matematička v ásanÁch

Celkem 26 poloh, 42 stupňů Celsia, 90 minut a 100procentní koncentrace. Těmito čísly popisuje bývalá předsedkyně Studentské komory Akademického senátu MFF UK a současná členka fakultní propagační komise, didaktička a rekreační matematička Tereza Bártlová, jak se dá při sportu zapomenout na matematiku a starosti všedního dne. Uvedená čísla jsou indiciemi k modernímu dynamickému cvičení, které se nazývá bikram jóga. text Petra Köpplová foto René Volfík, Lucie Vysloužilová, Thinkstock


37 studenti Forum 33

Bikram jóga Bikram jóga, častokrát také označovaná jako tzv. „horká jóga“, je dynamický 90minutový program 26 póz Hatha jógy (fyzické jógy) a dvou dýchacích cvičení v sále vyhřátém na 42 °C. Každá z těchto póz systematicky připravuje tělo na pózu následující, pořadí se nikdy nemění. Kontroverzní prohlášení samotného tvůrce o obrovských přínosech této metody pro lidské tělo vědecké výzkumy opakovaně vyvrátily. zdroj Wikipedie

A pak to teprve začíná – neuvěřitelný boj s vlastní psychikou, ve kterém jde nakonec hlavně o to nevzdat se a vydržet do konce!

la. Tohle je první aspekt, který vnímáte vždycky, když se začněte věnovat nějakému novému druhu cvičení. Na druhou stranu se vám díky tomu formuje a mění vaše postava, takže když cvičíte delší dobu a pravidelně, už se vám nestane, že byste tramvaj nedoběhli. Naopak. A pole dance v tomto ohledu není výjimkou. U něj navíc potřebujete flexibilitu, takže když budete ještě strečovat a pracovat na své flexibilitě, tělo se stane nejen pevné, ale i ohebné. Nespornou výhodou u pole dance také je, že celou dobu pracujete pouze s vahou vlastního těla. Takže je jedno, jaký druh postavy máte – vždy musíte zvládnout jen svoje vlastní tělo a překonat vlastní hranice, což je mimochodem mnohdy ten nejtěžší úkol.

Prozraďte mi na úvod, jak souvisí sport s matematikou? Používáte při cvičení bikram jógy své znalosti z matematiky? Můj záměr, proč jsem vůbec začala sportovat, byl přesně opačný. Když jsem ve škole, učím se na zkoušky nebo píšu článek, a tak dost zaměstnávám mozek. Pro mé tělo ovšem není moc příjemné být unavená psychicky, ale ne fyzicky. Vede to pak k probdělým nocím, kdy se sice cítím unavená, avšak zároveň nemůžu usnout. Sportovat jsem začala, abych našla rovnováhu, vyčistila si hlavu, změnila myšlenky a odpočinula si od matematiky.

Zpátky ale k bikram józe. Od tyče k jogínské šavásaně je docela velký skok. Co vás tedy přivedlo k bikram józe? Původně jsem hledala nějaké doplňující cvičení k pole dance. Když se věnujete delší dobu jen jednomu sportu, máte tendenci zatěžovat pořád stejné svalové partie, z čehož pak vznikají nepříjemné úrazy. A přesně této situaci jsem chtěla předejít. Na bikram józe mi bylo hned od začátku sympatické, že se cvičí ve vyhřáté místnosti, což jsem si tenkrát sice nedokázala do důsledku představit, ale říkala jsem si, že oproti studené chromové tyči to bude příjemná změna. A skutečně byla. I když jsem pravidelně strečovala, hodně mě překvapilo, jak se díky teplu svaly natolik prohřejí, že se stanou skutečně elastickými, protahování tak jde daleko lépe a vy se najednou celkem snadno dostanete do nějaké jógové pozice, která přitom na první pohled vypadá, že se do ní bez zlámání všech údů v těle není možné dostat.

To ale platí asi o každém sportu, tak proč zrovna bikram jóga? Zkoušela jste i nějaké jiné sporty? V minulosti jsem vystřídala několik sportovních disciplín. Asi jako každý jsem občas chodila do posilovny, cvičila pilates, v zimě jsem lyžovala a v létě plavala nebo jezdila na kole. Ale stávalo se mi, že i když jsem jela na kole, pohyb nohou se pro mě za chvíli stal monotónním a já už jsem zase přemýšlela nad nějakým matematickým důkazem. Když jsem se kvůli vysoké škole přestěhovala do Prahy, uchvátil mě pole dance. Až tento sport mě nadchnul natolik, že jsem si poprvé osahala své fyzické možnosti a zjistila, jak funguje moje tělo, co je v mých silách a na co budu muset ještě hodně trénovat. A poprvé jsem poznala, jaké to je, když nechám starosti venku za dveřmi tělocvičny. To zní jako velmi náročný sport. Pamatujete si na první hodinu? Živě si pamatuji na dobu, kdy jsem navštěvovala první kurz pole dance. A to obzvláště chvíle, které následovaly bezprostředně po tréninku. Mým hlavním cílem bylo mít dostatek času na to, abych v klidu došla na tramvajovou zastávku a nebyla nucena tramvaj dobíhat. Věděla jsem totiž, že mě tak bolí svaly, že bych ji stejně nedoběh-

Jaké byly vaše první dojmy po hodině bikram jógy? Bylo to jiné než u pole dance? Bylo to hodně jiné. Musím říct, že první hodina jógy mi nepřišla ani zdaleka tak náročná jako následující hodiny. Na první hodině se spíš rozkoukáváte, jak cvičení vypadá, co všechno se dělá, a než se nadějete, je po 90 minutách a můžete jít domů. Alespoň tak jsem to tenkrát vnímala. Další hodiny už byly daleko horší. To už víte, co máte dělat, a tak se začnete víc soustředit na techniku, abyste cviky dělali správně a zatínali ty správné svaly, čímž si samozřejmě cvičení dobrovolně ztížíte. V tu chvíli to začíná být poměrně náročné. Zároveň už také víte, jaké cviky ještě přijdou, co všechno je ještě před vámi a kolik toho ještě budete muset odcvičit. A pak to teprve začíná – neuvěřitelný boj s vlastní psychikou, ve kterém jde nakonec hlavně o to, abyste se nevzdali → a vydrželi do konce.


38 studenti Forum 33

Ve své dizertační práci se zabývám rekreační matematikou, což je neuvěřitelně široké téma. Je to v podstatě jakákoliv matematika, která nás baví.

Což nakonec platí také v životě… Je to u bikram jógy o tolik intenzivnější? Intenzivní to je a hodně. U bikram jógy musíte skutečně propojit svoje tělo a hlavu, jinak budete mít celou dobu pocit, že jste se omylem ocitli na nějakém vojenském cvičení. Představte si, že jste hodinu a půl zavření v místnosti, kde je stejné klima jako v tropech. Už po prvních pěti minutách se začínáte nepříjemně potit, špatně se vám dýchá. A co víc, dýchat byste ani moc neměli – jen tak zvolna nosem. Kolem vás je spousta lidí, často doslova hlava na hlavě. Neúnavný lektor stále něco vysvětluje, živě gestikuluje a slovně vás navádí do další a další prapodivné polohy, ve které musíte zatnout hned několik svalů, abyste nespadli přímo na nos. V každé poloze se musí nějaký čas vydržet. Fyzicky už nemůžete. Stékající pot vás začíná štípat v očích, což je dost nepříjemné, a vy se sami sebe ptáte, jestli tohle opravdu máte zapotřebí. Na matfyzu je celkem oblíbený jeden citát nějakého neznámého studenta: „Milý Bože, kdyby mi zbývala už jen jediná hodina života, dej, ať ji mohu strávit na přednášce z analýzy. Pak mi bude tato hodina připadat jako věčnost.“ Ano, i takhle může na někoho přednáška z analýzy působit. A myslím, že z tohoto úhlu pohledu je bikram jóga silnou konkurencí. Pro mě je to vždy moment, kdy si uvědomím, že začínám sahat na své fyzické a psychické dno. Jediná možnost, jak to zvládnout, je zcela ovládnout své myšlenky, vypustit je z hlavy a plně se soustředit jen na daný okamžik. Musíte se napojit na instruktorův hlas, zapomenout na lidi okolo sebe, vykašlat se na pot nebo na to, jestli vás někde něco svědí, prostě nic nehodnotit. Soustředit se jen sami na sebe do zrcadla.

Jako kdyby nikdo jiný v sále nebyl – jen vy a instruktor. Jen tak se zvládnete zaměřit na svoje svaly, některé zatnout, jiné povolit. Postupně zklidnit dech a cvičení zvládnout až do konce. Ale když se vám tohle všechno povede, cítíte se na konci cvičení jako znovuzrození. Jako kdybyste se právě vrátili z týdenní dovolené u moře. Zdá se, že je pro vás bikram jóga srdeční záležitostí. Jak to zvládáte s doktorátem a výukou? Bohužel se nemohu obojímu věnovat naplno, tak vítězí doktorát. Ve své dizertační práci se zabývám rekreační matematikou, což je neuvěřitelně široké téma. Je to v podstatě jakákoli matematika, která nás baví. Pro někoho to mohou být různé hlavolamy či skládanky typu origami. Patří sem ale také


39 studenti Forum 33

Mgr. Tereza Bártlová byla v letech 2012–2013 předsedkyní Studentské komory Akademického senátu MFF UK. Je oceňovanou autorkou matematických článků v časopise Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. Je držitelkou certifikátu Vertical Pole dance pro začátečníky, mírně pokročilé a pokročilé. Účastnila se prvního i druhého mistrovství ČR v pole dance, kde obsadila 18. místo ve finále v kategorii profesionálů. V současné době dokončuje svou dizertační práci a aktivně se připravuje na šampionát v bikram józe.

hry s čísly jako třeba nám známé sudoku. Součástí jsou i karetní či jiné strategické hry. V zahraničí jsou dětským publikem oblíbená také rozličná kouzelnická vystoupení, a to ať už s kartami, nebo typu „Uhodnu, které číslo si myslíte“. I za tím je ukryta spousta matematiky. Vzhledem k tomu, že jsem vystudovala učitelství matematiky a deskriptivní geometrie, úlohy z rekreační matematiky hodně používám ve svých hodinách při práci s žáky. Jak vnímáte rozšířený názor, že špatně vyučujeme matematiku? V dnešní době je toto téma velmi populární. Špatné výsledky žáků z matematiky jsou nosným tématem spousty rozhovorů v médiích a většina z nich se točí kolem myšlenky, že je tento předmět na našich školách špatně vyučován. Ač si živě pamatuji na svá středoškolská léta, jako studentka jsem nikdy neměla pocit, že by mi matematiku vysvětlovali špatně. Vždycky mě bavila. Večer jsem si u televize počítala různé příklady, a když mi něco nešlo, vrtalo mi to hlavou a tak dlouho jsem nad tím přemýšlela, dokud jsem něco nevymyslela. Obecně si myslím, že matematika vyžaduje určitý druh píle a vytrvalosti. Je na ní jak zrádné, tak i krásné, že je jako pyramida. Její základ sestává z několika stavebních kamenů, na které pak stavíte další a další vrstvy. Postupně tak přidáváte nové znalosti, které zároveň propojujete s těmi, co už máte. Ale v momentě, kdy vám nějaké znalosti chybí, na to těžko navážete dalšími poznatky. Když v biologii nerozumíte mineralogii, neznamená to, že nezvládnete biologii člověka. V matematice není skoro žádné téma vyčleněno tak, že pokud jej nezvládnete, nic se neděje. Ve většině případů vás vaše neznalost dřív nebo později dohoní. V tom je právě ona zrádnost matematiky a bohužel také důvod, proč studenti matematiku ne-

snášejí. Často jim chybějí nějaké předchozí znalosti například ze základní školy a oni nemají na co navázat, kde se chytit. Jeden ze způsobů, jak to vyřešit, je samozřejmě reformovat naše školství. Další je zaujmout studenty natolik, aby se matematice věnovali i ve svém volném čase mimo školní prostředí. A právě různé způsoby neformální výuky jsou teď mým hlavním předmětem zájmu – ukázat studentům, že matematika může být i zábava, že není jen o bezduchém počítání nicneříkajících rovnic na tabuli, ale že má své využití i v běžném životě a že stojí za to ji umět.

Na matematice je jak zrádné, tak i krásné, že je jako pyramida. Její základ se skládá z několika stavebních kamenů, na které pak stavíte další a další vrstvy.


40 forum romanum Forum 33

Vítězí krátkozraké sobectví nad kouzlem mecenášství? Karel IV. nechal vyvážit Václava po narození zlatem a to pak daroval církvi. Najde se v současné době stejně velkorysý mecenáš pro univerzitu? Nebo se všichni řídí radou G. B. Shawa: „Nedávejte své prostředky do ničeho, co si jednotlivec může udělat sám, bez vašeho zákroku. Nedělejte nikdy nic a neinvestujte své prostředky rovněž tam, o čem tvrdí stát, že to zabezpečí a že je to jeho doména. Demoralizujete tím daňové poplatníky a umožňujete, aby neefektivní instituce zabíraly místo efektivním, ba dokonce umožňujete paradoxně, aby státní sektor zabíral místo soukromému, i když vaše původní motivace byla zcela opačná – ukázat, že soukromý sektor funguje efektivněji!“ (G. B. Shaw: Socialismus pro milionáře) foto Radana Čechová, archiv UK


41 forum romanum Forum 33

Mecenášství, donátorství, sponzorství Prof. PhDr. Ing. Jan Royt, Ph.D.

PROREKTOR PRO TVŮRČÍ A EDIČNÍ ČINNOST UK

Klasickým příkladem fundátora je císař a král Karel IV., jenž v roce 1348 založil naši univerzitu a zajistil darem vesnic a pozemků její činnost.

Obdarovávat, tedy být štědrý ke svým bližním či společnosti, patří mezi základní lidské ctnosti, jak to vyjadřuje alegorie Štědrosti od Matyáše Bernarda Brauna v Kuksu z let 1728–1730, jež je součásti cyklu Ctností. Dar byl a je součásti rituálů řady náboženských svátku (např. Štědrý den), přátelských či oficiálních návštěv vladařů a státníků, navzájem se obdarovávají přátelé či příbuzní při příležitosti narozenin, svátků či svatby. V posledním případě může jít o dary přímo „danajské“. Toto rčení je převzato z příběhu o trojském koni, jak je vylíčen v Homérově Odysseji (VIII., 493–515) a ve Vergiliově Aeneidě (II., 49). Jde o narážku na varovná slova věštce Láokoóna: „Nevěřte tomu koni, Trojané! Ať je to cokoli, bojím se Danaů (Danaji označovali okolní národy Acháje, pozn. aut.), i když přinášejí dary.“ (Equo ne credite, Teucri! Quidquid id est, timeo Danaos et dona ferentes.) Svatební dary nemají naštěstí tak fatální dopad a končí obvykle v bazarech, na půdách nebo v lepším případě jako dary „putovní“. Klasickým příkladem bohatého obdarování jsou dary, které mágové přinesli narozenému Kristu. Zlato symbolizovalo jeho královskou hodnost, kadidlo jeho oběť a oslavení a myrha jeho pohřbení. Známé jsou i obskurní dary v podobě portrétu z uhlí či celých vlakových souprav, které ke kulatým narozeninám obdrželi diktátoři typu Adolfa Hitlera, Josifa Vissarionoviče Stalina či Klementa Gottwalda. Lidé po celá staletí přinášeli do chrámů votivní dary (ex voto), buď aby si naklonili příslušné božstvo, či mu poděkovali za

zázračné uzdravení nebo za narození dítěte. Zakladatel naší alma mater Karel IV. např. nechal vyvážit čerstvě narozeného dědice Václava zlatem a to pak daroval církvi. Forma obdarování může mít mnoho podob. Nás přirozeně nejvíce zajímá fundátorství, donátorství a mecenášství. Fundátor je osobnost, která ku prospěchu vlastnímu či obecnému založila významnou instituci – ať už světskou, či církevní. Fundátor kostela, města, kláštera nebo univerzity na sebe bral závazek nejen založit instituci či zbudovat stavbu, ale také udržet její provoz. Za tím účelem daroval pozemky pro stavbu samotného objektu i „obročí“, tedy pole, louky či lesy na její provoz podle velikosti a účelu zamýšlené fundace. Z tohoto důvodu fundátor musel být dosti majetný. Odměnou mu pak bylo, že fundace nese jeho jméno či stavba je opatřena jeho erbem nebo vyobrazením. Klasickým příkladem fundátora je císař a král Karel IV., jenž v roce 1348 založil naši univerzitu a zajistil darem vesnic a pozemků její činnost. Karel je také fundátorem Nového Města pražského či katedrály sv. Víta. Hranice mezi vymezením funkce fundátora či donátora je velmi úzká. Za donátora (z lat. donare – darovat, věnovat) v užším slova smyslu můžeme považovat subjekt, který vlastním přičiněním vytvořil určitou hodnotu (finanční hotovost, pozemkový majetek) a tuto hodnotu odkázal dedikací (darovacím dokumentem) nejčastěji veřejné organizaci. Donátory byli šlechtici, měšťané, církevní hodnostáři, řemeslnické korporace či později spolky, kteří věnovali →


42 forum romanum Forum 33


43 forum romanum Forum 33

do chrámu či na veřejné prostranství oltář, obraz, liturgické náčiní, liturgické knihy či sochu. Donátorem podporujícím rozvoj věd a umění je třeba Josef Hlávka, který založil nadaci fungující dodnes, jež je zajištěna jeho majetkem. Donátorem byl i král Václav IV., když Univerzitě Karlově věnoval palác rodiny Rotlevů, a také Rainer Kreissl, který naší alma mater v roce 1994 věnoval mimo jiného patriarší korunu, údajně z ostrova Aghtamar v Arménii. Při příležitosti oslav 650letého výročí založení naší univerzity jí výtvarní umělci darovali na 276 svých děl. Ve srovnání zejména s americkými univerzitami jsme však tak trochu „chudými příbuznými“. Například uměleckou sbírku Harvardovy univerzity může závidět každá přední světová galerie či muzeum a totéž platí o soukromých nadacích pro úspěšné studenty či vědecké projekty. Zde se máme ještě mnohému co učit. Hojně užívaným pojmem je dnes také mecenáš, což je termín pocházející z latiny, kde znamenal podporovatele umění a věd. Název je odvozen ze jména starořímského diplomata a podporovatele družiny básníků Gaia Cilnia Maecenata (70 př. n. l. – 8 př. n. l.). Mecenášem může být člověk, který podporuje osoby nebo instituce finančně nebo jinými způsoby bez odplaty či protislužby, čímž se liší od sponzora, který obvykle požaduje za svůj dar na podkladě smlouvy určité plnění, ať už ve formě reklamy, formule, či loga na objektech (v knihách, časopisech atd.), jež sponzoroval. Univerzita Karlova je úctyhodná instituce, která si váží stejně svých fundátorů, donátorů, mecenášů i sponzorů, čehož výrazem je i nedávno instalovaná deska mecenášů, donátorů a sponzorů ve vestibulu rektorátu naší univerzity.

Hlávka nebyl jediný, první ani poslední, stal se však svou velkorysostí, mohutností svých činů příkladem pro mnohé.

Nadační a další dobročinné aktivity Josefa Hlávky v kontextu doby Josef Hlávka se stal nepochybně nejvýznamnějším podporovatelem české vědy, vzdělanosti a umění v 19. století. Byl úspěšným architektem a stavitelem, podnikatelem a organizátorem vědeckého života, prozíravým i obětavým českým vlastencem. Jeho četné zásluhy vyjádřil při posledním rozloučením s ním profesor české části Karlo-Ferdinandovy univerzity Antonín rytíř Randa. „On jest tvůrcem České akademie pro vědy, slovesnost a umění, on jest zakladatelem Národohospodářského ústavu při téže akademii, on jest iniciátorem a původcem Akademie výtvarného umění, on jest fundátorem Studentské koleje vysokých škol pražských, on věnoval statisíce na nadace a stipendia ve prospěch nadaných studujících, mladých učenců a umělců, nastávajících řídících obchodníků a průmyslníků. Co v jiných zemích ke kulturním účelům poskytuje stát nebo země, z části i vyšší bohaté kruhy společnosti, to pro národ český vykonal skoro sám jediný, z lidu vyšlý bohatýr ducha a práce: Josef Hlávka! Až do posledního dechu pracoval pro svůj národ, jemuž bezmeznou láskou oddán byl.“ Randa ve zkratce na příkladu Josefa Hlávky ukázal specifika dobročinných aktivit české společnosti. Hlávka nebyl jediný, první ani poslední, stal se však svou velkorysostí, mohutností svých činů příkladem pro mnohé. Jistě se inspiroval u svého

dobrodince, úspěšného vídeňského stavitele Františka Šebka, u něhož se vyučil zedníkem a který mu předal svou zavedenou stavební firmu. Šebek byl významným představitelem české menšiny ve Vídni, podporoval církevní vrchností pronásledovaného kněze, filozofa a matematika Bernarda Bolzana, v Praze založil „Šebkovo nadání“ a ve své rodné Vlašimi „Studentské Šebkovo nadání“. Josef Hlávka také inspiroval k založení studentské koleje v Brně hraběte Kounice, švagra Antonína Dvořáka, který to vyjádřil i v názvu této instituce. Množství českých vzdělávacích nadací v 19. století pocházelo především od osobností z měšťanských kruhů, jejichž původ byl plebejský. Prof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc., Dr.h.c.

PŘEDSEDA SPRÁVNÍ RADY A PREZIDIA NADACE NADÁNÍ JOSEFA, MARIE A ZDEŇKY HLÁVKOVÝCH


44 forum romanum Forum 33

Univerzita donátorem soch a pomníků Jan Royt ve svém příspěvku správně upozornil, že hranice mezi fundací, mecenátem, donátorstvím, a dodal bych ještě kulturní investicí do veřejného prostoru, byla velmi plynulá. Takto se například veřejně reprezentovaly i univerzitní fakulty věnováním sousoší svých patronů na Karlův most. Právnická fakulta věnovala svatého Iva (jedno ze dvou mostních sousoší od Matyáše Bernarda Brauna), na opačném, malostranském konci mostu najdeme patrony lékařské fakulty, Kosmu a Damiána spolu s Kristem Spasitelem (autorem byl Jan Oldřich Mayer). Ještě okázaleji se prezentovaly obě jezuitské fakulty, filozofická a teologická, a to sousošími zakladatelů svého řádu, svatého Ignáce z Loyoly (sousoší se zřítilo do řeky při protržení mostu za povodně roku 1890) a svatého Františka Xaverského. Obě díla od Ferdinanda Maxmiliána Brokofa patří k těm nejcennějším a ikonograficky nejzajímavějším. Všechny čtyři fakultní sochy vznikly v krátkém rozmezí dvou let, 1709–1711. Poslední tečku za univerzitní prezentací v tomto prostoru přineslo 19. století. Při vstupu na most ze Starého Města, na Křižovnickém náměstí, si ke svému 500. výročí univerzita připomněla svého zakladatele Karla IV.

Poslední tečku za univerzitní prezentací v tomto prostoru přineslo 19. století. Při vstupu na most ze Starého Města, na Křižovnickém náměstí, si ke svému 500. výročí univerzita připomněla svého zakladatele Karla IV. sousoším od drážďanského sochaře Ernsta Julia Hähnela. V tomto případě nebyla sice jediným donátorem (pomník byl postaven za prostředky získané sbírkou, do níž ale sama univerzita podstatně přispěla), byla však jednoznačně iniciátorkou tohoto prvního moderního pomníku v Praze. Doc. PhDr. Zdeněk Hojda, CSc.

KATEDRA POMOCNÝCH VĚD HISTORICKÝCH A ARCHIVNÍHO STUDIA FF UK


45 forum romanum Forum 33

Abychom nebyli chudými příbuznými Pan prorektor Royt ve svém podnětném textu zmiňuje dva body, na které bych ráda krátce reagovala. Oproti americkému prostředí, kde je tradice individuálního dárcovství, sponzorství ad. dlouhodobě zakotvena, se skutečně můžeme cítit jako „chudí příbuzní“, i když role státu ve financování kultury je tam naopak mnohem nižší než u nás. Dárcovství ze strany jednotlivců či konkrétních společností je přirozeně spjato také s individuálnějšími požadavky, než jaké klade například státní grantový systém. A tím se dostáváme k druhému bodu – ať je to cokoli, bojíme se Danaů, i když přinášejí dary. Takovými Danaji pro iniciativy působící v oblastech umění, vědy či vzdělávání mohou být právě zástupci poněkud „cizích“ světů ekonomie a podnikání. Obě strany hovoří odlišným jazykem a mnohdy to vypadá, že se bojí vzájemného neporozumění, a tak od sebe raději nic nechtějí. Přitom jsem přesvědčena, že se domluvit i navzájem obohatit mohou. A dokonce se jejich komunikace může stát předpokladem toho, aby oba „tábory“ v současné společnosti smysluplně fungovaly.

Vzdělání jako nástroj umožňující překonat překážky

Karina Kottová, M.A., Ph.D.

ředitelka Společnosti Jindřicha Chalupeckého

FOTO Peter Fabo

Přestože je historie filantropických aktivit v České republice velmi dlouhá, nelze říci, že by tyto aktivity měly ustálenou podobu, jež by odpovídala vyspělým zahraničním vzorům. Tam, kde se daří systematicky rozvíjet kulturu „darování“ v oblasti vědy, vzdělávání a výzkumu, je tato oblast ztotožňována s pozitivními významy, ať již v podobě podílu na rozšiřování vědeckého poznání, anebo v příslibu sociální mobility spojovanému v prostředí univerzit s odstraňováním nerovností. Vzdělání je ve vyspělých společnostech tradičně chápáno jako nástroj umožňující překonat překážky, jež jsou dány rozdíly mezi chudými a bohatými, urozenými a neurozenými a podobně. Americké univerzity evidentně nejlépe reagovaly na odvěkou lidskou potřebu zapsat se do dějin, spojit své jméno s něčím trvalým a pozitivním, jak o tom vypovídají názvy poslucháren, budov či celých institucí, často nesoucích jména úspěšných absolventů, kteří nezapomněli na to, komu vděčí za svůj „vzestup“. Tento model není pochopitelně jednoduché v našich podmínkách napodobit. Nepochybně však lze pečovat o to, aby české akademické instituce byly prvotním referenčním bodem pro úvahy těch, kteří chtějí své jméno spojit s něčím pozitivním. PhDr. Jan Balon, Ph.D.

INSTITUT SOCIOLOGICKÝCH STUDIÍ FSV UK


Šatna plná vzpomínek Text red. Foto UK a Jiří Hroník

Osmatřicet let, šest rektorů Univerzity Karlovy, na dvě stě tisíc studentů těšících se na promoci, tak by se v číslech dal shrnout pracovní život Aloise Součka. Většina absolventů nezná jeho jméno, ale když uvidí jeho tvář, začnou vzpomínat na svůj velký den, kdy jim právě Alois Souček nabídl žezlo, aby na něj přísahali své spondeo ac polliceor. Alois Souček je totiž nepřehlédnutelným univerzitním pedelem. Jeho místem, které má s univerzitou pevně spojené, je rektorská šatna. Právě zde jej studenti nejčastěji potkávají při přípravě na promoci. Zažil tu ale nejen studenty a jejich pedagogy. V roce 1991 se tu například potkal s princem Charlesem, v roce 1999 s Georgem Bushem nebo v roce 2007 s Václavem Havlem. Letos zde pak také ke svému životnímu jubileu za mimořádnou a dlouholetou obětavou práci pro Univerzitu Karlovu a její reprezentaci obdržel stříbrnou pamětní medaili UK. „Moje práce mě strašně těší. Je to krásné, když se se studenty setkám v aule a mohu jim nabídnout žezlo, na které přísahají. To je pak člověk jako znovu narozený,“ komentoval své ocenění Alois Souček.


47 prostor na uk Forum 33

×

Adresa Ovocný trh 3–5 116 36, Praha 1 – Staré Město GPS N 50.0865686 E 14.4223959


48 ALUMNI Forum 33

tomáš šebek lékař bez hranic V noci na 3. října provedla americká armáda opakovaný nálet na nemocnici mezinárodní humanitární organizace Lékaři bez hranic v afghánském městě Kundúz. Při útoku zemřelo nejméně 42 lidí, mezi nimi 24 pacientů, 14 pracovníků nemocnice a čtyři ošetřující osoby. Mezi zdravotníky byli i kamarádi chirurga Tomáše Šebka, který v místní nemocnici strávil na misi pět měsíců. text Petra Köpplová foto Jiří Hroník, archiv Tomáše Šebka


49 alumni Forum 33

Nemám mesiášský komplex. Jezdím pomáhat, protože mě baví chirurgie. Je to prostě jeden aspekt mého zájmu o obor a medicínu.

Lékaři bez hranic jsou neutrální organizací, která v souladu se ženevskými konvencemi poskytuje v exponovaných místech péči všem. Platí to také o Afghánistánu. Podle mezinárodního humanitárního práva není neozbrojený raněný bojovníkem a nikdo nesmí postihovat zdravotníka, který mu poskytuje pomoc. „Nezjišťujeme, kdo z pacientů patří k řadám opozičních sil, tedy k Tálibánu, a kdo je běžným Afgháncem, i když se to možná trochu pozná podle chování místního personálu. V nemocnici se prostě občas stane, že vedle sebe leží pacienti ze znepřátelených táborů. U nás spolu třeba hráli šachy. Možná i dva na život a smrt znesváření sousedé se mohou v určité situaci shodnout,“ komentuje Tomáš Šebek situaci v kundúzské nemocnici a dodává: „Do nemocnice agrese nepatří. Osobně mi je líto, že k náletu došlo, a jako zástupce Lékařů bez hranic se snažím, aby tato událost nezapadla a stal se z ní precedens, který pomůže zvýšit ochranu zdravotníků.“

v nemocnici nefunguje elektrický proud nebo neteče voda. Medicína, již lékaři provozují v elementárních podmínkách, je však srovnatelná s naší přetechnizovanou a specializovanou péčí. Lékař se jen musí proměnit v polyvalentního doktora, který se u nás běžně vyskytoval ještě v padesátých letech minulého století. „Medicína je služba jako každá jiná a poděkování od pacienta je pro lékaře jasnou zprávou, že odvedl dobrou práci. Na Haiti mne drbali na hlavě. Tam bylo standardem, že se nás pacienti neustále dotýkali. V Afghánistánu je zase pravidlem, že se lidé dělí i o to málo, co mají. Nejčastěji to bývá nabídka vlastního jídla, které si přinesou do nemocnice a jímž poděkují. Je prima, když vám člověk řekne: ‚Děkuji, že jsi mi pomohl.‘ Nemám mesiášský komplex. Jezdím pomáhat, protože mě baví chirurgie. Je to prostě jeden aspekt mého zájmu o obor a medicínu,“ říká doktor Šebek.

Kulturní a profesní rozdíly V Kundúzu prý ještě v roce 1970 stála hokejová hala a dívky chodily s rozpuštěnými vlasy bez šátku. Dnes jsou poměry jiné. „Věděl jsem, že kraťasy si na misi brát nemusím. Na základně, kde byli samí cizinci, jsem samozřejmě běhal půlmaraton v trenýrkách, ale vyjít tak ven na veřejnost nebylo možné,“ podotýká Šebek. Odlišnosti však zasahují i do profesní stránky života: „Muslimové používají jen pravou ruku, levá je nečistá. V Afghánistánu tamní doktor operoval hlavně pravou rukou. Když jsem to viděl, nestačil jsem se divit, protože ten lékař byl excelentní chirurg, a já si jen představoval, co by dokázal, kdyby operoval více oběma rukama. Byl by z něj světový formát.“ Chirurgie je týmová práce, není to hra pro solitéra. Na misích Lékařů bez hranic se běžně stává, že

Nutná míra improvizace V Čechách přijde chirurg na sál, kde najde vysoce organizovaný tým, dostane do ruky skalpel a začne operovat. „V Afghánistánu to má takový kouzelný rozměr, který vás naučí, jak věci v nemocnici fungují,“ komentuje Šebek. „Než se dostanu na sál, musím zařídit, aby se tam dostal pacient, aby to byl ten správný pacient, aby měl potvrzený souhlas s operací, aby na sále byl tým, který potřebuji, a aby tam byly nástroje. Než začnu operovat, tak můžu i patnáct minut lítat jako fretka.“ České zdravotnictví má – stejně jako třeba britský National Health System – své standardy nastavené na světové úrovni. Češi jako lékaři však do tohoto systému vnáší určitou míru improvizace nebo individuality, což českému zdravotnictví a pacientovi nakonec poskytuje daleko větší komfort a lepší lékařské služby než poměr- →


50 ALUMNI Forum 33

V Kundúzu mají Lékaři bez hranic skvělé výsledky. Jedno procento pacientů, kteří umírají během operace, je extrémně nízké vzhledem k tomu, kolik těžce raněných pacientů se přiváží.


51 alumni Forum 33

MUDr. Tomáš Šebek absolvoval v březnu 2015 čtvrtou misi s Lékaři bez hranic. Po dvou misích na Haiti zamířil opětovně do traumacentra v afghánském Kundúzu. Nemocnice poskytuje chirurgickou péči lidem zraněným s válečnými zraněními způsobenými výbuchy bomb či střelbou. Vzpomínky na práci a pobyt v Kundúzu vydal pod názvem Mise Afghánistán. Český chirurg v zemi lovců draků.

Většinou je v pacientovi někde díra, někudy kulka vejde a vyjde. To je lepší varianta, než když zůstane vevnitř, to napáchá větší paseku.

ně rigidní NHS. Doktor Šebek vyzdvihuje i důležitost následováníhodných vzorů: „Univerzita Karlova mi dala výborné teoretické znalosti. Na improvizaci vás však obecně nepřipraví instituce, ale setkání s lidmi, kteří vám dají návod, jak si v některých situacích poradit. Nejsem na alma mater už 14 let, ale stále vzpomínám na své učitele a na vychytávky, které nám předali, pokud člověk dobře poslouchal.“ Skutečnost, že Češi mají schopnost improvizace, dokládá Šebek hned několika příklady z misí. Naposledy v Afghánistánu si jeho kolega, anesteziolog Pavel Roleček, vymyslel způsob, jak zajistit přetlakovou ventilaci pacienta jednoduchou kombinací kýble s vodou a roury. Fungovalo to skvěle a všichni se divili, že vlastně jen využil základní pravidla fyziky. V Kundúzu mají Lékaři bez hranic skvělé výsledky. Jedno procento pacientů, kteří umírají během operace, je extrémně nízké vzhledem k tomu, kolik těžce raněných pacientů se přiváží. „Většinou je v pacientovi někde díra, někudy kulka vejde a vyjde. To je lepší varianta, než když zůstane vevnitř, to napáchá větší paseku. Když pacient umře, je to neštěstí a prohraný boj. Víte, že příroda je příroda a její zákonitosti nepřelstíte, ať se snažíte jakkoli. Je to smutné, ale naštěstí na misi hned přijde další pacient, který dopadne lépe, a v hlavě se to srovná.“ Při hromadných neštěstích funguje v nemocnicích systém triáže. V nemocnici v Kundúzu to bylo osm a více těžce raněných. „Všichni to tam brali s klidem. Dovedu si představit, jak to vypadá v českých podmínkách, když vám přivezou tři čtyři lidi z autonehody. Kolem toho je vždycky zmatek. Afghánci to berou jako každodenní chleba a pacienty jednoduchým klíčem roztřídí a ošetří.“ Nejhorší na válce v Afghánistánu je podle Šebka fakt, že je nekonečná a nedává lidem vůbec žádnou naději: „Vždycky tam někdo vrazí a snaží se nastolit pořádek. Pořád je tam někdo, kdo lidem otravuje život, a oni nemají perspektivu. Strašně si vážím těch, co jsou po 40 letech války stále ještě schopní mluvit o vlastenectví

a říci: ‚Já tady zůstanu a budu se snažit, aby ta země byla zase taková, jaká byla dříve.‘ Mám však pochopení i pro ty, kteří odtamtud odchází, a vážím si obou. Máme hroznou kliku, že jsme se narodili v české kotlině, kde se nic neděje, kde je pohoda a která je dosud jednou z nejbezpečnějších zemí na světě. Oni se prostě narodili jinde. I paní Vonáskové by se mohlo stát, že by se nenarodila na Žižkově, ale v Kundúzu. Je to vina těch lidí?“


52 kronika Forum 33

18. 12.

Krátké kalhoty pro Havla Rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima si povytáhl kalhoty v pase stejně jako bývalý prezident Václav Havel při vojenské přehlídce v roce 1989. Připojil se tím k akci Krátké kalhoty pro Václava Havla. „Vzpomínka na jeho krátké kalhoty nicméně zůstává, a to i s ohledem na dnešní stav věcí veřejných v naší zemi, stále živá. V některých okamžicích je dokonce tak živá, že se mi, nestydím se to napsat, po oněch komicky krátkých kalhotách a po jejich majiteli stýská,“ uvedl rektor Tomáš Zima na svých webových stránkách.

kronika

17. 12.

Vánoční koncert Ve Velké aule Karolina zazněla na Vánočním koncertu také Česká mše vánoční Hej, mistře! Jakuba Jana Ryby, a to tentokrát v rekonstruované verzi dle původního rukopisu. Na tradiční předvánoční akci vystoupil pod vedením Jakuba Zichy Vysokoškolský umělecký sbor Univerzity Karlovy a komorní orchestr Camerata Carolina.


53 kronika Forum 33

7. 1.

UK×MUNI Nervydrásající zápas prožili fanoušci UK na brněnském stadionu Za Lužánkami. První třetinu končil tým naší alma mater neúspěšným skóre 2:1. Druhá třetina se hráčům v červených dresech vydařila, srovnali výsledek a změna taktiky na trpělivou hru zezadu se jim osvědčila – UK vedla 4:2. Ovšem pouhých sedm minut před koncem zápasu domácí tým snížil. Téměř 8000 diváků v hledišti napjatě sledovalo závěrečný souboj, ve kterém červený tým nakonec uhájil své vítězství.

Uchazeči objevovali nabídku studijních programů Ve čtvrtek 14. ledna proběhl na Vysoké škole ekonomické v Praze první ročník veletrhu pražských veřejných vysokých škol. Nabídku svých studijních programů zde kromě hostitelské školy představily Univerzita Karlova, České vysoké učení technické v Praze, Česká zemědělská univerzita, Vysoká škola chemicko-technologická a pražské umělecké veřejné vysoké školy (Akademie múzických umění, Akademie výtvarných umění a Vysoká škola uměleckoprůmyslová). Zájemci o studium se mohli u stánků jednotlivých fakult informovat o přijímacím řízení a zjistit si podrobnosti o studijních oborech. Během celého dne pak probíhaly prezentace fakult.

14. 1.


54 kronika Forum 33

15. 1.

Přijetí velvyslanců Rektor Tomáš Zima spolu se členy vedení UK přijal v Karolinu na novoročním setkání velvyslance zemí akreditovaných v ČR. Diskuze se týkala možné spolupráce v oblastech vzdělávání, výuky a výzkumu. Rektor přítomné hosty seznámil stručně s historií UK i její současnou podobou. Hosté měli možnost navštívit historické prostory Karolina včetně expozice o dějinách univerzity.

Ples UK Reprezentační ples Univerzity Karlovy se opět konal v prostorách paláce Žofín. Litujete, že jste letos nepřišli? Pak si nezapomeňte příští rok včas rezervovat vstupenky.

15. 1.


55 kronika Forum 33


56 kronika Forum 33

odhalení desky podporovatelů uk 19. 1.

V přízemí budovy Karolina odhalil rektor Tomáš Zima spolu s představiteli vedení univerzity desku podporovatelů Univerzity Karlovy.

Komentovaná prohlídka Karolina Komentované prohlídky komplexu historických budov univerzitního Karolina se stále těší mimořádnému zájmu veřejnosti. Univerzita Karlova se proto rozhodla uspořádat v pořadí již třetí prohlídku. Akce proběhla pod tradičním vedením prorektora UK profesora Jana Royta, který zasvěceně seznámil návštěvníky s historickým i uměleckým vývojem univerzity. Vedle návštěvy vnitřních prostor Karolina měli účastníci prohlídky možnost prohlédnout si i expozici univerzitního muzea.


57 kronika Forum 33

26.–27. 1. IX. ročník veletrhu Gaudeamus Evropský veletrh pomaturitního a celoživotního vzdělávání Gaudeamus je v České republice tradiční akcí s dlouhou historií, prezentující komplexní nabídku pomaturitního studia a celoživotního vzdělávání v České republice, na Slovensku a na celém světě. UK u toho nemohla chybět.

Odhalení busty 18. 2.

Zástupci Univerzity Karlovy a České fyzikální společnosti Jednoty českých matematiků a fyziků slavnostně odhalili v prostorách Univerzity Karlovy (na adrese Ovocný trh 7) pamětní desku Ernsta Macha. Stalo se tak u příležitosti 100. výročí úmrtí tohoto významného matematika a fyzika, který zastával i úřad rektora Univerzity Karlovy.


58 kronika Forum 33

Dny Horizontu 2020 Pro mladé vědkyně a vědce připravila UK ve spolupráci s nizozemským partnerem Yellow Research trénink psaní žádostí o individuální zahraniční stáže ve výzvách Marie Skłodowska-Curie Actions. Na programu se podílelo také Technologické centrum AV ČR. Účastníci měli možnost vyslechnout si představení strategie podpory získávání ERC grantů a seznámit se s příklady úspěšných řešitelů nejen ERC projektů, ale i projektů v dalších oblastech Horizontu 2020.

23.–25. 2. Univerzita Karlova otevřela v prostorách vysokoškolských kolejí Hvězda novou mateřskou školu a jesle. Školku spolu s jeslemi a dětským hřištěm zřídily Koleje a menzy Univerzity Karlovy. Zařízení navazují na manželské koleje, které Univerzita Karlova na kolejích Hvězda zrekonstruovala v minulém roce. Škola přijímá malé žáčky od 1. března a přednostně je určena pro děti studentů a zaměstnanců Univerzity Karlovy.

Otevření školky Maxík

29. 2.


59 kronika Forum 33

29. 2.

Nová informační centra na kolejích V prostorách kolejí Hvězda a Švehlova byly otevřeny pobočky Informačního, poradenského a sociálního centra UK. Na obou kolejích mohou zájemci využívat obecné informační služby týkající se studia na UK, informační služby v oblasti mobilit, koučink a sociální poradenství. Obě pobočky poskytují informační služby i v angličtině. Centrum na koleji Hvězda výhledově nabídne též skupinovou a individuální arteterapii.

10. 3.

Tibetská vlajka Univerzita se i​ letos připojila ke kampani Vlajka pro Tibet.


most do budoucnosti

Laboratoř socialistické modernity na severu Čech


61 knihy Forum 33

V šedesátých a sedmdesátých letech 20. století bylo kvůli povrchové těžbě uhlí zlikvidováno jedno z nejcennějších historických měst severních Čech. Náhradou za starý vznikl nový Most, který vzbuzoval veliká očekávání, ale nakonec stal symbolem úpadku i bezohlednosti československého státního socialismu.

Kniha plasticky vypráví o životě ve starém Mostě po druhé světové válce a přibližuje diskuze a vyjednávání, které předcházely rozhodnutí o jeho zbourání, i ty, v nichž se rozhodovalo o charakteru nového města. Most se nakonec stal symbolem úpadku i bezohlednosti státního socialismu v Československu. Spurný však ukazuje, že takto nebyl vnímán od počátku. Nevynáší nad proměnou města soudy, ale snaží se ji analyzovat a rozumět jí v širším dobovém kontextu. Jako nejpodstatnější přitom vnímá důsledky vysídlení Němců a odcizení mezi lidmi a přírodou v českém pohraničí, produktivismus a technokratismus sdílené v poválečných dekádách velkou většinou Evropanů na východ i na západ od železné opony a také někdejší, rovněž univerzální, přesvědčivost vize racionálně plánovaných měst. Kniha tak čtenářům nabízí alternativní pohled na socialistickou diktaturu – jako na uspořádání, které se v dobovém kontextu mohlo prokázat průkazným civilizačním výkonem. To, co dnes vnímáme spíše coby hanbu, Spurný představuje jako kdysi svého druhu chloubu společenského uspořádání založeného na hospodářském růstu, sociální spravedlnosti a víře v pokrok. TEXT red. Foto Nakladatelství Karolinum

Most do budoucnosti Laboratoř socialistické modernity na severu Čech Matěj Spurný brožovaná, 288 str., ISBN 9788024633329 vyjde: květen 2016


62 knihy Forum 33

Praha Karla IV. Royt, Jan brožovaná, 200 str., 1. vydání ISBN 9788024631165 doporučená cena: 370 Kč

Praha Karla IV. Důstojný příspěvek k univerzitním oslavám 700. výročí narození zakladatele naší alma mater připravilo Nakladatelství Karolinum. Text předního českého odborníka na lucemburskou gotiku a prorektora pro tvůrčí a ediční činnost UK profesora Jana Royta doplňuje 130 fotografií pražských památek, reálií, dokumentačních obrázků a mapek. Kniha přináší zevrubnou syntézu a poskytuje čtenáři barvitý obraz hlavního města Českého království v období lucemburské gotiky na pozadí historických souvislostí vlády Karla IV., tedy v době, kdy se hlavní město zemí Koruny české po Karlově korunovaci v roce 1355 na římského císaře poprvé stává i metropolí Svaté říše římské. Fundace Karla IV. v Praze – katedrála, kamenný most, univerzita –, vybudování Nového Města s jeho magickým křížem kostelů a urbanistické záměry dodnes určují tvář metropole. Úroveň umění jednotlivých hutí se promítla i do děl vznikajících na zakázku církve, aristokracie, ale i města. „Před námi se odvíjí poutavý a velice čtivě napsaný příběh, v němž se prolínají záměry, představy, vize a velkorysé ambice Karla IV. konfrontované a interpretované v unikátních památkách této epochy, ale zejména v atmosféře gotického města, jemuž český král a následně také i římský císař předurčil úlohu ‚druhého nebo malého Říma‘, jak se někdy také tato idea interpretuje. Karel IV. významně ovlivnil urbanistickou a architektonickou podobu Prahy, ale také bohatou a umělecky kvalitní malířskou a sochařskou výzdobu, jež mnohé stavby provázela,“ doporučuje Roytovu práci v recenzi doc. PhDr. Vladimír Hrubý. TEXT red.  Foto Nakladatelství Karolinum


63 knihy Forum 33


64 personalie Forum 33

Univerzita Karlova udělila slavnostní list a historickou medaili UK prof. MUDr. Josefu Markovi, DrSc., jednomu z nejvýznamnějších klinických endokrinologů, který vychoval řadu vysokoškolských pedagogů a vynikajících českých lékařů a svým vědeckým bádáním v oblasti vnitřního lékařství, jakož i společenským působením rozmnožil slávu a věhlas naší univerzity 19. 1. 2016

Univerzita Karlova udělila zlatou pamětní medaili prof. MUDr. Bohuslavu Ošťádalovi, DrSc., za dlouholetou činnost v akademických orgánech Univerzity Karlovy a zásluhy o rozvoj postgraduálního doktorského studia biomedicíny při Univerzitě Karlově a rozvoj lékařských věd v oblasti experimentální kardiologie 31. 3. 2016

Vynikající studenti UK obdrželi Ceny rektora Rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima ocenil 24. února nejlepší absolventy každoročně udělovanou prestižní Cenou rektora. Cenu převzalo sedm absolventů. Profesor Zima zároveň udělil Mimořádnou cenu rektora. Cena rektora pro nejlepší absolventy Univerzity Karlovy je udělována vynikajícím studentům bakalářského nebo magisterského studijního programu, kteří dosáhli mimořádných výsledků ve vědecké, výzkumné, sportovní nebo kulturní činnosti. Cenu prof. MUDr. Karla Weignera pro nejlepší absolventy lékařských oborů převzali MUDr. Matěj Patzelt z 3. lékařské fakulty UK a Bc. Klára Kučerová z 2. lékařské fakulty UK. Oba byli ohodnoceni za výborné studijní výsledky. Matěj Patzelt své studijní projekty úspěšně prezentoval nejen na tuzemských, ale i zahraničních vědeckých konferencích a soutěžích, Klára Kučerová se s úspěchem účastnila několika vědeckých studentských konferencí v ČR i v zahraničí. Cenu prof. JUDr. Karla Engliše pro nejlepší absolventy společenskovědních oborů obdrželi Mgr. Jakub Drápal z Právnické fakulty UK a Bc. Tereza Auzká z Fakulty sociálních věd UK, rovněž za mimořádné studijní výsledky. Cenu prof. RNDr. Jaroslava Heyrovského pro nejlepší absolventy přírodovědných oborů získali Mgr. Julie Nekola Nováková z Přírodovědecké fakulty UK a Bc. Lukáš Folwarczný z Matematicko-fyzikální fakulty UK. Julie Nekola Nováková obdržela cenu za svou diplomovou práci, Lukáš Folwarczný za vynikající vědecké výsledky v teoretické informatice, za to, že prokazuje praktické informatické dovednosti a v neposlední řadě je zapáleným organizátorem a pedagogem na středoškolských akcích.

Cenu prof. PhDr. Václava Příhody pro nejlepší absolventy učitelského studia získala Mgr. Karolína Sezemská z Přírodovědecké fakulty UK, a to za mimořádné studijní výsledky. Mimořádná cena rektora byla udělena: Studentům a studentkám Fakulty sociálních věd UK, kteří jsou sdruženi v divadelním spolku Teritoriální tyjátr, a to za činnost přispívající k rozvoji a propagaci fakulty. Cenu převzal Bc. Jiří Volák. Studentům 3. lékařské fakulty UK Denise Dybowiczové a Juliu Lukešovi, kteří byli oceněni za mimořádný čin prokazující rozvahu v kritické situaci. Denisa Dybowiczová jela 22. července 2015 vlakem Pendolino, který naboural do kamionu stojícího na kolejišti ve Studénce. Jako jedna z mála poskytla ještě před příjezdem záchranářů první pomoc zraněným cestujícím. Julius Lukeš byl oceněn za svou rychlou pomoc kubánskému cestujícímu při své letecké cestě z Kuby. Jako jediný v letadle vyslyšel výzvu ruské posádky letadla o pomoc při záchraně cestujícího, letadlo pak na základě jeho vyhodnocení dané situace mimořádně přistálo v New Yorku. Mgr. Monice Horákové, DiS, z Fakulty humanitních studií UK, která byla ohodnocena za svou humanitární činnost. Studentka doktorského studia založila, koordinuje a vede skupinu nevládních dobrovolníků, kteří poskytují na hlavním nádraží v Praze humanitární pomoc uprchlíkům.


Karolinum / Křížová chodba / 14 / 5—31 / 8 / 2016

Druhý život Karla IV. Ovocný trh 3 / Praha 1 Otevřeno denně mimo pondělí 10.00—18.00 Vstup zdarma www.karel700.cuni.cz

Generální partner

Za podpory

Hlavní partner

Partneři

Pořadatelé

Hlavní mediální partner

Mediální partneři


www.cuni.cz

Profile for Forum Časopis Univerzity Karlovy

Forum CZ 33 2016  

Forum CZ 33 2016  

Profile for ukforum
Advertisement