Page 1

28 2014

28 2014

ČASOPIS UNIVERZITY KARLOVY

CERN

Na využití supermoderního urychlovače se podílejí i vědci z Matematicko­ ‑fyzikální fakulty UK → 10

Tomáš Zima:

Naším cílem je otevřená univerzita →6

www.cuni.cz www.iforum.cuni.cz


KLUB ALUMNI UK

Hlavním posláním Klubu Alumni UK je poskytovat informační, vzdělávací, kulturní a společenské služby všem svým členům z řad absolventů Univerzity Karlovy. Klub Alumni je tedy určen právě vám, kteří jste si Univerzitu Karlovu zvolili za svou a strávili na ní několik let náročným studiem oboru, do jehož problematiky jste toužili proniknout.

www.absolventi.cuni.cz


1 F  28  editorial

Vážené kolegyně a vážení kolegové, milé studentky a milí studenti, přátelé Univerzity Karlovy, zkrátka milé čtenářky a milí čtenáři, dovolte mi, abych Vám krátce po začátku akademického roku 2014–2015 představil novou verzi univerzitního časopisu FORUM. Na tom, že je po mnoha letech na čase dát časopisu novou tvář, jsme se shodli bezprostředně po nástupu profesora Tomáše Zimy do funkce rektora UK v únoru 2014. Dvacáté osmé číslo FORA, jež máte v rukou a které se již na první pohled liší od čísel předchozích, je tudíž výsledkem poměrně dlouhých koncepčních diskuzí a usilovné práce týmu, který je připravoval. Pokud jde o obsah tohoto čísla, začínáme rozsáhlým rozhovorem s nově zvoleným, v pořadí již 508. rektorem naší univerzity a – současně – i novým předsedou České konference rektorů, profesorem Tomášem Zimou, který na několika stránkách představuje své vize a priority, jež se týkají budoucnosti UK. Velkým tématem nového čísla FORA je CERN, tedy Evropská organizace pro jaderný výzkum, jejíž ředitel, profesor Rolf-Dieter Heuer, navštívil Univerzitu Karlovu u příležitosti oslav šedesátého výročí založení této výzkumné organizace. S Matematicko-fyzikální fakultou UK totiž CERN dlouhodobě úspěšně spolupracuje. V oddílu nazvaném Panorama představujeme šest významných osobností Univerzity Karlovy a jejich specializace: profesorku Jarmilu Procházkovou z Ústavu klinické a experimentální stomatologie 1. lékařské fakulty UK, docenta Ondřeje Hrušáka z 2. lékařské fakulty UK, jenž se zabývá výzkumem krvetvorby a leukémie, profesora Petra Widimského z 3. lékařské fakulty UK, který získal za svůj celosvětový přínos k léčbě infarktu myokardu zlatou medaili Evropské kardiologické společnosti, profesora Radka Pudila, vedoucího lékaře 1. interní kardioangiologické kliniky Lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice v Hradci Králové, doktora

Filipa Matějku, který působí na CERGE-EI a jenž se zaměřuje na to, co pro ekonomiku plyne z faktu, že lidé nemají úplné informace, respektive jim nevěnují pozornost, a konečně docenta Radka Skarnitzla z Filozofické fakulty UK, který na této fakultě začal realizovat semináře forenzní fonetiky. Následuje reportáž z otevření Biomedicínského centra v Plzni, článek o postupu prací na Biotechnologickém a biomedicínském centru ve Vestci (BIOCEV) a text o přestavbě areálu v Kuksu, na níž se podílí i Farmaceutická fakulta UK v Hradci Králové. V další části časopisu pak najdete mimo jiné dvojí pohled na pokus zodpovědět otázku, zda čeští vědci mohou v následujících letech získat Nobelovu cenu, z pera ředitele Českého egyptologického ústavu FF UK profesora Miroslava Bárty a prorektora UK docenta Jana Konvalinky. Část časopisu je věnována též studentům naší univerzity, některým zajímavým místům UK, nechybí ani pohled do historie, zprávy z Akademického senátu UK, z problematiky alumni, představuje se rovněž univerzitní nakladatelství Karolinum… Jak vidíte, nové číslo FORA je opravdu pestré, bez nadsázky nabité zajímavými texty a informacemi, a to všechno v nové grafické úpravě. Věřím, že s novou podobou časopisu budete spokojeni, a již teď se těšíme na Vaše komentáře a připomínky, jež pro nás budou velmi cenné a které při práci na dalších číslech rádi vezmeme v potaz.

Prof. PhDr. Martin Kovář, Ph.D. prorektor UK pro vnější vztahy


2 F  28  OBSAH

Obsah 8 4 rozhovor Forum 1/2014, sešit č. 28 Časopis Univerzity Karlovy v Praze

Vydává Univerzita Karlova v Praze

Redakce Ovocný trh 3, 116 36 Praha 1, Odbor vnějších vztahů

Redakci řídí prof. PhDr. Martin Kovář, Ph.D., prorektor pro vnější vztahy

Odpovědní redaktoři V. Hájek, P. Köpplová

Telefon 224 491 248, fax: 224 491 309

e-mail forum@cuni.cz

Vlasta Helekalová

Tomáš Zima: Naším cílem je otevřená univerzita  4

TÉMA Rudolf Pfefferkorn

CERN  8 Rudolf Pfefferkorn

Fyziku částic nečekají nudné časy  10

Grafická úprava

Rudolf Pfefferkorn

Filip Blažek, Designiq

Dobrodružství odchylek ve světě Daniela Scheiricha  12

Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo na úpravu autorských příspěvků a jejich krácení. Forum je rozšiřováno zdarma na akademické půdě. Vychází čtvrtletně. Za obsah článku plně zodpovídá jeho autor. Stanoviska obsažená v textu nemusejí vyjadřovat názor redakce. Vaše ohlasy, připomínky a tipy na další náměty pro Forum uvítáme na adrese forum@cuni.cz. Toto číslo vyšlo v listopadu 2014. Registrace MK ČR 72 79. Tištěná verze: ISSN 1211-1724.

Petra Köpplová

Motol udává tón v diagnostice dětské leukémie  17 Petra Köpplová

Infarkt nezničíme jako neštovice  18 Anna Plasová

Stačí kapka krve a dozvíme se o srdci vše?  19 Lucie Kettnerová

Lidé při svém rozhodování dělají chyby. Chybějí jim informace  20 Lucie Kettnerová

Rudolf Pfefferkorn

Forenzní fonetika umí pachatele odhalit podle jeho hlasu  21

Kovové ionty ze zubních materiálů útočí na srdce  16

OBJEKTIVEM

panorama

Helena Zdráhalová

Univerzitní medicínské centrum v Plzni  22


47

53 42 Helena Zdráhalová

Prof. RNDr. Vladimír Matolín, DrSc.

Biotechnologické a biomedicínské centrum ve Vestci  24

Přirovnání k fotbalu sedí  35

„Z apatyky do fabriky“  26

Vysoké školy jsou málo mezinárodní  36

PROJEKTY

Prof. Mgr. Jana Roithová, Ph.D.

Prof. MUDr. Pavel Martásek, DrSc.

zprávy ze senátu  43 alumni Rudolf Pfefferkorn

Pašovala do špitálu plyšáky  44

kronika  46

Cizinci versus české právo  28

Je potřeba podpořit talenty  36

Proč dopuje česká mládež?  30

studenti  37

Rozálie Němcová

prostor na UK

Víte, jak správně psát a jak nepsat česky?  55

Doc. RNDr. Jakub Langhammer, Ph.D.

Lucie Kettnerová

FORUM ROMANUM Budeme mít Nobelovu cenu?  32 Prof. Mgr. Miroslav Bárta, Dr.

Věda je jen dvojího druhu: dobrá, nebo špatná  33 Prof. doc. RNDr. Jan Konvalinka, CSc.

Dejte nám dalších padesát let  34

Setkání u medvěda  40

historie Prof. PhDr. Ing. Jan Royt, CSc.

Iniciála K – nové signum Univerzity Karlovy  42

knihy

Moru se není třeba obávat, jsou horší nemoci, uklidňuje historik Karel Černý  56 Nové knihy  57

personálie  58


4 F  28  rozhovor

Tomáš Zima: Naším cílem je otevřená UnivErzita „Chtěl bych dosáhnout toho, aby se zlepšila komunikace a informovanost,“ říká profesor Tomáš Zima, nový rektor Univerzity Karlovy, v rozhovoru pro FORUM. Nastavit se snaží nejen lepší způsob komunikace uvnitř univerzity, ale i se společností. text Vlasta Helekalová foto Jiří Hroník

Pane profesore, ve funkci rektora nyní působíte půl roku. Které konkrétní kroky bude ještě potřeba učinit, aby se univerzita proměnila v instituci, která odpovídá vašemu volebnímu programu? Jsem rád, že společně se svými kolegy a celou akademickou obcí mohu sdílet vizi, že se Univerzita Karlova brzy stane univerzitou třetího tisíciletí. Cesta k naplnění této vize nutně zahrnuje postupné zlepšení úrovně ve všech oblastech činnosti naší univerzity. Chcete-li konkrétní kroky, jsou to např. úprava financování vědy, obnovení obsahu a kvality pojmu univerzitní vzdělání, podpora nových výukových forem a vzdělávacích materiálů, posílení multioborové spolupráce či podpora orientace našich pedagogů na zahraniční spolupráci a výměnu. Nadále budu samozřejmě usilovat o větší podporu nejen naší univerzitě, ale i vysokému školství jako takovému. Ve svém volebním programu kladete velký důraz na komunikaci. Je pro vás toto téma stejně důležité i po půl roce? Zcela určitě. Překážky v komunikaci jsou překážkami úspěšného naplňování jakýchkoli vizí. Pokud komunikace není hladká a vykazuje známky velkého tření, trpí tím celá univerzita, a v důsledku tedy všechny její aktivity. Univerzita Karlova by měla úspěšně komunikovat uvnitř, vzájemně mezi jednotlivými fakultami a také se společností směrem ven. Zásadní je rozvoj komunikace mezi špičkovými vědeckými pracovišti, sdílení klíčových poznatků a mnohem intenzivnější vazba na mezinárodní spolupráci. →


5 F  28  rozhovor

Univerzitní svět není prostředím, kde by se věci daly řešit mávnutím kouzelného proutku.


6 F  28  rozhovor

Kterého z dosavadních kroků, jež jste pro proměnu UK udělal, si ceníte nejvíce, a který byste případně rád vrátil zpět? Univerzitní svět není prostředím, kde by se věci daly řešit mávnutím kouzelného proutku. Změny, které se snažím iniciovat a podporovat, jsou během na dlouhou trať. Vidím řadu možností, jak pozitivně ovlivnit chod administrativního aparátu univerzity. Chtěl bych dosáhnout toho, aby se zlepšila právě zmíněná komunikace a vzájemná informovanost nejen na rektorátu, ale také ve vztahu k administrativě jednotlivých fakult univerzity – jejích děkanátů. Slibuji si od těchto opatření operativnější řešení problémů, efektivní spolupráci a posílení vazeb mezi jednotlivými obory a jejich pracovníky. Rezervu cítím také v oblasti komunikace student–pedagog, tam máme stále co napravovat a vylepšovat. Žádného z dosavadních kroků nelituji. Rozšířil jste počet prorektorů na devět. Myslíte si, že díky tomu bude činnost rektorátu efektivnější? Pro mne má takto pojatý poradní orgán svoje opodstatnění a logiku. Myslím si, že je dobré slyšet více názorů a s větším porozuměním pak dojít ke společnému konsenzu. Považuji za důležité mít ve svém poradním orgánu zástupce více oborů, abych se s nimi mohl radit a aby mne mohli zastupovat při různých univerzitních akcích, jednáních mimo univerzitu, na dalších vysokých školách, úřadech a v zahraničí nebo třeba i promocích.

Důležité je, abychom dokázali „prodat“ úspěch všech fakult a to, v čem jsou jedinečné.

Způsob nastavení financování evropskými fondy byl pro pražské vysoké školy velmi nevýhodný. Jaká je situace v pražské výzvě v Operačním programu Výzkum a vývoj pro inovace? Pražská výzva byla v minulých týdnech podepsána a probíhají veřejné zakázky. Máme již jasno, jak se získanými prostředky naložit, ať už to bude rekonstrukce univerzitních objektů a univerzitní infrastruktury, vytvoření vědeckého zázemí, získávání nových technologií pro vědu a výzkum na univerzitě, anebo spolupráce se zahraničím a dokončení výstavy kampusů mimo Prahu, případně rekonstrukce zámku v Zahrádkách pro vzdělávací činnost. Na fakultách univerzity se blíží zahájení staveb nových kampusů. Jaké konkrétní rozvojové plány se připravují? Univerzita má několik projektů. Je to výstavba kampusu na Albertově – Biocentra a Globcentra –, dále jde o rekonstrukce dalších objektů – konkrétně kolejí 17. listopadu, objektu v Opletalově ulici a jiných. Tyto projekty se samozřejmě odvíjejí od možnosti dotací a potřebného financování v rámci státního rozpočtu. V Plzni byl slavnostně otevřen kampus v říjnu tohoto roku, aby do něj od nového semestru mohli nastoupit první studenti, a kampus v Hradci Králové se dokončuje.

Univerzita vlastní nemovitosti i mimo fakultní města. Hovořilo se například o možnosti prodeje části nemovitostí v Brandýse nad Labem… Některé objekty v Brandýse nad Labem univerzita chystá k prodeji, další bude využívat spolu s městem. Se zámkem v Zahrádkách má univerzita určité záměry, v tuto chvíli řešíme získání finanční podpory. Zámek je připraven na rekonstrukci pro vzdělávací účely, která je nyní ve stadiu přípravy zadávacích podmínek pro výběr projektanta. Zvažujeme různé formy financování rekonstrukce. Pokud se vrátíme k budově Karolina, v průběhu srpna se i tam uskutečnily určité úpravy. Na co se návštěvníci Karolina mohou od října těšit? Jde o poměrně krátkou dobu na to, abychom mohli hovořit o větších změnách. Zatím se nám podařilo zlepšit podmínky pro stravování studentů, zaměstnanců a návštěvníků rektorátu. Konkrétně v průběhu letních prázdnin došlo k rekonstrukci rektorátního bufetu, který po svém znovuotevření nabízí rozšířený sortiment jídel a nápojů. Dokončuje se projekt na rekonstrukci menzy v Kamzíkové ulici na univerzitní kavárnu. Postupně se nám daří zvyšovat a zkvalitňovat nabídku univerzitních menz a zařazovat například vegetariánská jídla. Proměnou též prochází univerzitní studentský klub. Kromě funkce rektora jste byl v letošním roce zvolen i předsedou České konference rektorů. Jak hodnotíte vysokoškolskou politiku státu? Výsledek volby mě opravdu potěšil, ale také překvapil. Samozřejmě si velice vážím tohoto projevu důvěry a vnímám to jako výzvu. Rád bych v této funkci navázal na své předchůdce. Jsem přesvědčen, že univerzity by měly být pospolité, vyjadřovat jednotné stanovisko. Budu se také snažit určitým způsobem ČKR profesionalizovat. V současné době je dokončen návrh novely vysokoškolského zákona, který je kompromisem různých názorů včetně názorů v ČKR. Chci ocenit vstřícný postup ministerstva školství při přípravě novely, kdy respektovalo názory reprezentací vysokých škol. V dalším období bude klíčové dokončení a udržitelnost nových infrastruktur a také zajištění dostatečného množství financí pro kvalitní chod českých vysokých škol. Jestliže vznikne Akreditační úřad, očekáváte, že na UK dojde k zásadní proměně studijních oborů? Můj názor je, že institucionální akreditace ulehčí činnost vysokým školám a dá jim určitou míru flexibility a svobody v rámci vytváření nových studijních oborů. Je spojena též se systémem vnitřního hodnocení, nově bude zaveden univerzitní systém pravidel a postupů právě pro vznik či změny v rámci studijních programů. Ke změnám došlo na univerzitě již v hodnocení podmínek pro udílení akademických hodností. Nastává doba, kdy i v České republice se začíná hledět na to, na které univerzitě se získávají vědecké tituly? Titul profesora se uděluje především díky znalostem, dovednostem a mezinárodnímu respektu (jde o integrovanou osobnost v daném oboru), ne kvůli tomu, že se někde zrovna uvolní nějaká „židle“. To, jestli vysoká


7 F  28  rozhovor

škola někoho na určitém funkčním místě zaměstná, je tedy jinou záležitostí. Před rokem 1989 bylo striktně určeno, kolik na kterém pracovišti má být asistentů, docentů a profesorů. Nemyslím si, že tento způsob vedl k vysoké kvalitě našich vysokých škol. Dnes ten, kdo má titul profesora, vůbec nemusí být zaměstnán na pozici profesora. Nesvazujme tedy titul a pozici. A jestliže bychom měli v daném ústavu určené třeba jedno místo profesora, je otázkou, zda by ten, kdo ho zastává, vytvářel podmínky pro své mladší kolegy, aby ho překonali. Jistě se postupně více hledí nejen na to, kde jste titul profesora získala, ale také na to, kterou vysokou školu, fakultu či obor jste vystudovala, a věřím, že zájem o tyto skutečnosti z hlediska uplatnění bude stále stoupat. Pokud jsme u problematiky vědy: UK dosud neprezentovala své excelentní vědecké obory. Které jsou podle vás „vlajkovou lodí“ UK? Ano, máte pravdu, že Univerzita Karlova nedostatečným způsobem „prodává“ své excelentní vědecké obory. Mým cílem je tuto situaci změnit. Univerzita má mnoho důležitých a významných oborů, a to jak na přírodovědných, tak humanitních fakultách. Nechtěl bych říkat, že jeden či dva univerzitní obory jsou „vlajkové“, ty nejdůležitější. Důležité je, abychom dokázali „prodat“ úspěchy všech fakult a to, v čem jsou jedinečné. Chystáte se nějak více podpořit vědu a výzkum na UK, aby se UK stala research university? Mělo by případné směřování dopad na počty přijímaných studentů? Společně se svými kolegy připravuji určité kroky vedoucí k tomu, aby probíhala kvalitní příprava nadaných mladých vědců, aby se vytvářely kvalitní týmy, které budou spolupracovat se zahraničními vědeckými institucemi. Zde je ovšem důležité, aby se studenti již v průběhu svého studia věnovali samostatným badatelským aktivitám. Na nás je, abychom je motivovali a připravili jim k této činnosti potřebné podmínky a zázemí. Chystáme tým pro technické zázemí pro podávání projektů v rámci programu Horizont 2020, podporu pro aplikaci ERC grantů, budeme vyhlašovat znovu program UNCE a diskutujeme o dalších možnostech podpory kvalitní vědy na UK. Jaké jsou podle vás přednosti studia na UK pro zahraniční studenty? Naším cílem je mít co nejvíce zahraničních doktorandů, zaměřit se na podporu magisterských programů a získávat do nich bakaláře i z jiných vysokých škol včetně zahraničních. Potřebujeme mít více otevřených magisterských programů zejména v angličtině. Pro studenty je naše univerzita atraktivní svou kvalitou, zkušenými pedagogy i možností poznávat Prahu a naši zemi. Hovoří se o nedostatku lékařských pracovních sil. Jednou z možností je navýšení počtu studentů medicíny až o 15 procent. Nedojde k poklesu kvality? Počet studentů na lékařských fakultách je v posledních letech relativně konstantní. Zvýšení počtu studentů je do určité míry reálné při garanci jejich financování ze strany státu a kapacitních možností fakult. Nemys-

lím, že by mírné zvýšení počtu studentů na lékařských fakultách vedlo k poklesu kvality studia. Myslíte si, že tento krok nepovede ke zvýšení trendu, kdy nezanedbatelný počet studentů medicíny odchází po dokončení studia do zahraničí? Že studenti lékařství, kteří prošli opravdu náročnou přípravou pro své budoucí – dovolím si říci – poslání, odcházejí do zahraničí, je pro nás všechny bezpochyby špatný signál. Studium na našich lékařských fakultách má vysokou úroveň srovnatelnou s předními školami a studenti se prakticky vzdělávají i po absolutoriu po celou svoji profesní kariéru. Nedivím se, že je o ně v zahraničí zájem. Dalším faktorem, který je vede k odchodu, je jejich nedostačující finanční ohodnocení v České republice. V zahraničí mohou získat lepší nabídky a podmínky pro svůj kariérní postup. Změny v této oblasti považuji za jeden z úkolů, které musí univerzita iniciovat. Máte nějaký vzkaz do nového akademického roku pro studenty a zaměstnance UK? Můj vzkaz je jednoduchý. Pracovat s větším nasazením a přispívat k upevňování sounáležitosti všech členů akademické obce a zaměstnanců k naší alma mater. Chceme univerzitu svobodnou, prestižní, sebevědomou, vědeckou i vizionářskou, moderní a dynamickou, otevřenou světu – univerzitu třetího tisíciletí. S tím souvisí poslední otázka. Změnil se váš časový plán s nástupem do rektorské funkce? Dostanete se ještě ke své profesní práci? Můj denní program je nesporně obsažnější, než tomu bylo v minulosti. Ale vydal jsem se na tuto cestu dobrovolně a s rozhodnutím, že nic nebudu dělat polovičatě. Snažím se tedy nic nezanedbávat a věnovat se všem svým povinnostem opravdu naplno, a to nejen ve funkci rektora univerzity, ale také ve své odbornosti při vedení ústavu.

Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., byl zvolen 508. rektorem Univerzity Karlovy a tuto funkci vykonává od 1. února 2014. Krátce po svém nástupu do čela univerzity byl zvolen předsedou České konference rektorů. V letech 2005–2012 vedl jako děkan 1. lékařskou fakultu UK. Profesor Zima se zabývá klinickou biochemií, vnitřním lékařstvím a nefrologií. Předsedá Evropské společnosti pro biomedicínský výzkum alkoholismu (European Society for Biomedical Research on Alcoholism) a České společnosti klinické biochemie. Je předsedou Vědecké rady GA ČR a členem mnoha významných vědeckých rad, jako je např. Vědecká rada České lékařské komory. Profesor Zima patří ke členům Učené společnosti České republiky a České lékařské akademie.


8 F  28  téma

CERN Jak vypadal vesmír na svém počátku a k jakým procesům v něm bezprostředně po velkém třesku docházelo? Také na to mají odpovědět experimenty prováděné v Evropské organizaci pro jaderný výzkum (CERN). Supermoderní urychlovače využívají i vědci z Matematicko­ ‑fyzikální fakulty UK. text Rudolf

Pfefferkorn 

foto CERN


10 F  28  téma

Fyziku částic nečekají nudné časy Náš vesmír vznikl velkým třeskem před 13‚8 miliardami let. Vědce i laiky samozřejmě zajímá, jak to „kdysi“ probíhalo. Urychlovače CERN by nám mohly umožnit nahlédnout pod pokličku tajemného počátku vesmíru. Srážky subatomárních částic urychlených v mnohakilometrových podzemních tunelech simulují podmínky, k nimž docházelo po velkém třesku. Průběh a výsledek kolizí by měl vědcům pomoci najít odpovědi na to, jak se vesmír vyvíjel.

Vědecký výzkum prováděný na největším urychlovači částic na světě Large Hadron Collider (LHC) a dalších cernských urychlovačích má svá specifika. Nápadná je především intenzivní spolupráce mezi vědci. V CERN neexistuje něco jako „one man show“. Na experimentech se podílí více než 10 000 vědců z 600 univerzit a dalších vědeckých institucí a samotný CERN zaměstnává přibližně 3000 pracovníků. Vše je týmová práce. I publikace. V komplexu, stojícím na francouzsko-švýcarských hranicích, se pracovníci MFF UK zabývají vedle jiných otázek také studiem rozpadů Higgsova bosonu. Spolu s vědci z téměř 40 zemí analyzují v experimentu ATLAS data o srážkách protonů urychlených v 27kilometrovém tunelu LHC takřka na rychlost světla. Srážky probíhají 40milionkrát za vteřinu sto metrů pod zemským povrchem, uvnitř detektoru ATLAS. Jeho objem je srovnatelný s polovinou katedrály Notre Dame. Hnací silou je zvídavost

Doc. RNDr. Jiří Dolejší, CSc., se zabývá srážkami těžkých iontů na experimentu ATLAS. Je ředitelem Ústavu částicové a jaderné fyziky MFF UK a na fakultě do roku 2014 působil rovněž jako předseda Akademického senátu. Jeho studenti dnes společně s kolegy například z Columbia University přinášejí nové, zásadní poznatky o chování partonů v kvark-gluonovém plazmatu. Pro české středoškoláky připravuje popularizační přednášky a také se snaží pomocí CERN povzbudit aktivitu středoškolských profesorů. Díky programu INGO II se v současné době daří ročně realizovat edukační program v CERN pro 15 středoškolských pedagogů.

V CERN je velmi dobře vidět motivace vědecké práce – zvídavost, touha poznat tajemství mikrosvěta, a nikoli úporná snaha o získání okamžitě využitelných výsledků. Orientace na základní výzkum a snaha odhalit zákonitosti vesmíru slaví úspěchy – malé i ty převratné. A vůbec nevadí, že některé přijdou jen tak mimochodem. Snad nejznámějším příkladem výsledku, který nevznikl plánovaně a s cílem obohatit lidstvo, je vytvoření koncepce webu a prvního webového prohlížeče v roce 1990. Tim Berners-Lee programoval „pouze“ nástroj pro sdílení materiálů a efektivnější komunikaci ve velkých experimentálních kolektivech v CERN. Počítačové sítě již tehdy samozřejmě existovaly, ale právě nový systém manipulace se soubory dal internetu naprosto magickou sílu. „Pokud společnost neinvestuje do základního výzkumu, začne v určité fázi ztrácet základ pro ten


11 F  28  téma

Vědou, například fyzikou, se člověk nezabývá proto, že mu to někdo přikáže, ale protože ho baví dělat něco chytrého, stále poznávat něco nového a další otázky mít stále před sebou doc. Jiří Dolejší

a­ plikovaný,“ připomíná generální ředitel CERN Rolf-Dieter Heuer. Díky zdánlivě nepraktickému základnímu výzkumu minulých dob dnes funguje televize, elektrické světlo nebo mikrovlnka… Ostatně první dotyková obrazovka byla mimochodem vyvinuta také v CERN. Charakteristika výzkumu v CERN způsobuje, že i nejmodernější současné technologie často nestačí a přístroje rychle zastarávají. Proto bude CERN v dalších letech postupně zdokonalovat urychlovač LHC. Teoretických předpovědí pro nové objevy je dostatek, záleží však na tom, co v přírodě reálně existuje. Objevy mohou být i neokázalé, například „jen“ důkladnější poznání průběhu dějů v mikrosvětě. Spousta práce čeká na badatele ještě kolem Higgsova bosonu, jehož interakce jsou zatím velkou neznámou. Existenci tzv. božské částice – Higgsova bosonu – oznámili vědci s téměř stoprocentní jistotou v roce 2012. Současně s využíváním LHC se dnes připravuje vytvoření nového urychlovače a vymýšlejí se přístroje, jež budou fungovat až za dvacet či třicet let. Jak během svého vystoupení na Univerzitě Karlově profesor Heuer uvedl, při plánování výzkumu na desítky let dopředu nelze objednávat současnou technologii, ale bude nutné vynalézt úplně nové přístroje. Prolomit nové hranice pomohou v CERN i vědci z Matematicko-fyzikální fakulty UK, kteří se do příprav projektu nového stokilometrového urychlovače zapojí.

jedním procentem z celkového rozpočtu instituce. V rámci České republiky a jednotlivých pracovišť, jež jsou v CERN zapojena, funguje vzájemná koordinace témat i zdrojů financování. Všichni participující vědci mají možnost vybrat si téma, které je přitahuje, a tuto problematiku zkoumat. Působení univerzitních diplomantů a doktorandů přímo na pracovištích CERN je zcela běžné. Podle docenta Jiřího Dolejšího, který vede Ústav částicové a jaderné fyziky MFF UK, není až tak podstatný objem času, který vědci stráví přímo v Ženevě. Data mohou totiž zpracovávat i v Praze a o výsledcích diskutovat prostřednictvím videokonferencí. Potřebují-li však pracovat na svém výzkumu přímo v CERN, je naplánování a příprava cesty otázkou několika minut. „Když se člověk chystá vycestovat někam na odbornou konferenci, stojí ho obvykle hodně času, než si vyřídí všechny potřebné formality. Pokud však potřebuje jet do CERN třeba na pracovní poradu, stačí jen vyplnit cestovní příkaz, zakliknout ubytování přímo v CERN, neboť instituce má vlastní hotel, a přes web si koupit letenku. Za čtvrt hodiny máte vše vyřízeno. Doletíte do Ženevy, tam si sednete na autobus Y a dojedete až k bráně CERN,“ popisuje docent Dolejší a doplňuje: „Každý máme vlastní, pravidelně obnovovanou průkazku, která nás opravňuje ke vstupu do CERN, máme klíče od své pracovny, obvykle sdílené s mnoha dalšími kolegy, vlastní zaregistrovaný notebook a ve skříni svou plechovku kávy. Jsme tam prostě doma.“

V CERN jsme doma

text Rudolf Pfefferkorn foto CERN, Jiří Hroník

Když technika vývoji nestačí

Do střediska pro jaderný výzkum přijíždí ročně přibližně 200 českých badatelů. Jejich příspěvek k chodu instituce je znatelně větší, než jaký by odpovídal členskému příspěvku České republiky. Stát přispívá do miliardového rozpočtu CERN zhruba 11 miliony švýcarských franků, tedy přibližně

Evropská organizace pro jaderný výzkum (CERN) od svého založení v roce 1954 vybudovala několik urychlovačů a v současnosti provozuje i největší urychlovač na světě – LHC (Large Hadron Collider). Vědci z MFF UK už od počátku 90. let intenzivně pracují na mezinárodních projektech, které zde probíhají.


12 F  28  téma

Dobrodružství odchylek ve světě Daniela Scheiricha Pokud otevřeme lednici, tak v ní svítí světlo. Ale svítí světlo i v případě, když dveře zavřeme, ačkoli svítit nemá? Fyzici nemají pochybnosti rádi. Nalezením Higgsova bosonu se téměř stoprocentně prokázala platnost tzv. Standardního modelu. Jenže co kdyby? Daniel Scheirich hledá v CERN právě jeho slabiny.

Mezi Michiganem a Prahou. Tam se zrodil vědecký zájem Daniela Scheiricha o b-kvarky. V naší metropoli získal magisterský diplom (Univerzita Karlova), v americkém městě doktorát (University of Michigan). „Již jako student jsem mohl jezdit do CERN. To byla ohromná zkušenost. Poprvé jsem tam byl už jako bakalář,“ vzpomíná Scheirich. V rámci magisterského studia pak do CERN jezdil pravidelně a spolupracoval s tamními odborníky, což mu otevřelo dveře do oboru. Jako v NASA Když se v letech 2009–2010 spouštěl detektor částic v rámci experimentu ATLAS, bylo k jeho provozu třeba dvou stovek lidí, kteří bez přestání kontrolovali, zda vše funguje tak, jak má. Dnes je to snazší, přesto každý, kdo chce být členem experimentu, musí minimálně dva týdny v roce pomoci s jeho provozem. „Já například sedím v kontrolní místnosti, jež se podobá řízení letového provozu v NASA,“ vysvětluje fyzik. Na čtyřech monitorech sleduje subsystémy, které má během směny na starosti. „Když jsme začínali, bylo to osm hodin konstantního stresu,“ líčí Scheirich. „Teď už je vše vyladěné. Devadesát procent času se nic neděje. Ale když se pak něco rozbije, stres, který prožijete, je pekelný,“ dodává. „Na vaší schopnosti zjistit a rychle spravit závadu závisí nepřerušené nabírání dat pro experimenty tisíce vědců v celém CERN.“ Fyzika z obýváku Data se nabírají třetinu roku, ale je jich takové množství, že jsou rozdělena do řady počítačů po celém světě v rámci sítě, které se říká computing grid. Všichni vědci mají ve stejnou dobu přístupná stejná data a každý může pracovat na tom, na čem zrovna chce. „Jako částicový fyzik dělám především analýzu dat,“ vysvětluje Scheirich. „Pracovat se dá prakticky z obýváku, pokud

V životě riskujete daleko více než v částicové fyzice. My si musíme být zatraceně jistí, než napíšeme, že jsme objevili nový jev.

máte dostatečně rychlé připojení.“ Vzápětí dodává, že rozdíl na startovní čáře tvoří pouze vědomosti. „Ten, kdo přichází z instituce, která má zkušenosti a vlastní zázemí – jako my, kteří máme v Praze výkonné výpočetní centrum –, je jednoznačně ve výhodě,“ shrnuje Scheirich. Kromě přístupu k datům je důležitý i přístup k lidem. „Když nevíte, jak něco udělat, je potřeba to konzultovat s lidmi, kteří to vědí. Proto je důležité do CERN jezdit,“ říká fyzik. „V průměru jednou za měsíc se koná ATLAS week nebo Physics week, což je cosi jako odborná schůze, kde se řeší aktuální problémy s experty. Obecně platí, že více práce a rychleji uděláte přímo v CERN při kafi s příslušným kolegou, než to na dálku vyřídíte ve stovkách mailů…“ Manažerské poučky v CERN neplatí Pro ostatní obory je zajímavé, že tak obrovská organizace, v níž pracuje více než deset tisíc lidí, je schopná fungovat, aniž by tu existovala klasická struktura podniku. CERN zajištuje chod urychlovače, ovšem projekty, které se na LHC dělají, mají jen malé množství zaměstnanců placených z centrály. Drtivou většinu lidí, a to je v případě ATLASU přibližně tři tisíce pracovníků, tvoří zaměstnanci univerzit, jako jsou Harvard, Vídeňská univerzita nebo Univerzita Karlova. V komerční sféře šéf motivuje lidi k lepším výkonům výší platu, v CERN ale nic takového nefunguje. Každý vědec je placen z jiného zdroje a centrální vedení CERN prakticky nemůže rozhodovat o tom, kdo dostane jakou výplatu. Výzkumné skupiny sice mají koordinátora, který ručí za kvalitu práce, ten ale nemůže říct: Odvedl jsi špatnou práci, dostaneš méně peněz. Vědci jsou zkrátka motivováni jinými důvody. „Přesto míříme k nějakému cíli, chceme změřit určitou veličinu, respektive objevit nějakou částici. A to neudělá člověk sám, na


Mgr. Daniel Scheirich, Ph.D., se na Matematickofyzikální fakultě UK věnuje vlastnostem částic označovaných jako b-hadrony. Předmětem jeho výzkumu je těžší varianta kvarku, která se běžně v přírodě nevyskytuje. Označuje se jako b-kvark – tedy botton nebo beauty. Ten lze vytvořit jen při srážkách protonů na urychlovači. Částice vznikne na několik pikosekund a její rozpad je předmětem analýz. Přesná měření vlastností některých těchto rozpadů by mohla odhalit slabiny ve Standardním modelu a pomoci fyzikům zformulovat novou, úplnější teorii.

to je potřeba spolupráce,“ míní Scheirich. Netradiční, ale vysoce efektivní systém jezdí do CERN studovat sociologové z celého světa. Tajemství 96 procent Úspěšná teorie, která popisuje částice a jejich interakci, se nazývá Standardní model. Chybějícím kouskem byl dlouhé roky důkaz existence Higgsova bosonu, který byl nedávno na LHC objeven. „Fyzika je skoro ve stejné situaci jako na konci 19. a začátku 20. století, kdy se zdálo, že už není co objevovat a vše je jasné,“ vysvětluje Scheirich. Existovaly tehdy dvě ne zcela jasné drobnosti. Jednou byla rychlost světla. Zdálo se totiž, že se světlo nechová, jak by se podle newtonovské mechaniky chovat mělo. Druhou drobností bylo záření černého tělesa. Spektrum vyzařování předmětu, který má určitou teplotu, neodpovídalo tomu, co by člověk očekával v pojetí klasické statistické mechaniky. Tyto nejasnosti vedly k formulaci teorie relativity a kvantové fyziky. Dvou fundamentálně odlišných teorií, které se ukázaly jako úspěšné a aplikovatelné v praxi. „Teď jsme v obdobné situaci – máme úspěšnou teorii, ale vnímáme určité nedostatky, o kterých víme jako o temné hmotě a energii. Hmota, již pozorujeme ve vesmíru, tvoří jen čtyři procenta veškeré hustoty energie ve vesmíru. Myslíme si, že 96 procent je něco jiného, ale nemáme vůbec tušení, co to je,“ podotýká Scheirich. V životě riskujete daleko více než v částicové fyzice Proto je podle Scheiricha jedním z cílů LHC vytvořit částici, která by mohla být kandidátem na temnou hmotu, popř. temnou energii. Pro něj a většinu fyziků v tomto oboru by bylo extrémně zajímavé, kdyby se ukázalo, že Standardní model je špatný a že je potřeba

nová teorie, ovšem jak ihned doplňuje, to vypadá málo pravděpodobně. „Spíš to bude tak, že Standardní model funguje, jenom když se pustíte do podrobnějších detailů, vyšších energií, uvidíte odchylky. Což nebude velká chyba. Je to stejné jako teorie relativity a newtonovská fyzika. Nepotřebujete teorii relativity na vysvětlení pohybu auta po silnici. Auto se pohybuje tak pomalu, že rozdíl mezi klasickou fyzikou a teorií relativity je velmi malý, skoro nepozorovatelný. Relativitu potřebujeme ve chvíli, kdy se díváte na pohyb světla,“ dodává fyzik. „V životě riskujete daleko více než v částicové fyzice. My si musíme být zatraceně jistí, než napíšeme článek o tom, že jsme objevili nový jev. Ale když má člověk v životě padesátiprocentní šanci, řekne: Dobrý, to je dostatečný důvod, abych do toho šel. Vezměte si třeba manželství – rozvedených je půlka. A přesto se lidé dále berou…“ text Rudolf

Pfefferkorn 

foto CERN,

Jiří Hroník


14 F  28  téma

½

zaměstnanců Ústavu částicové a jaderné fyziky

1.

český experiment Prvním experimentem s přímou účastí českých výzkumných pracovišť byl experiment D ­ ELPHI na urychlovači LEP (Large Electron Positron Collider). K nejznámějším výsledkům experimentů na LEP patří důkaz existence právě tří druhů neutrin a potvrzení vzájemné interakce trojice intermediálních bosonů – klíčové součásti tzv. Standardního modelu elementárních částic.

7000 tun

Analýzu dat z experimentu ATLAS umožnil pracovníkům MFF UK jejich podíl na stavbě detektoru, především hadronového kalorimetru Tilecal. Ten tvoří více než třetinu z celkové hmotnosti 7000 tun detektoru a slouží k určení energie hadronů, tj. protonů, neutronů, pionů a dalších často nestabilních částic. Na jeho přípravě se podíleli i kolegové z Akademie věd ČR. Čtvrtina submodulů hlavní centrální části kalorimetru byla vyrobena ve spolupráci MFF UK a Fyzikálního ústavu AV ČR.

Dnes se pracovníci MFF UK zabývají v experimentu ATLAS především studiem rozpadů Higgsova bosonu na tau-lepton a rozpadů top kvarků, studiem vzácných rozpadů částic s b-kvarkem, fyzikou jetů a srážkami těžkých iontů. V Ženevě se pracovníci MFF UK účastní také experimentu n_TOF (neutron time-of-flight), kde usilují zejména o pochopení emise vysoce energetických fotonů. Výsledky tohoto experimentu jsou důležité nejen pro základní výzkum, nýbrž i pro řadu aplikací spojených s jadernými reaktory a zpracování jaderného paliva. Jiná skupina se podílí na přípravě experimentu NA62, který bude studovat vzácné rozpady podivných částic.

10×

tenčí než vlas Pouhých 0,007 mm. Taková je síla vláken užívaných pro supravodivé kabely magnetů LHC. Pokud by se vlákna užitá v LHC spojila, šla by natáhnout šestkrát ke Slunci a zpět a pořád by ještě zbyla délka dostatečná na natažení 150krát k Měsíci.


foto CERN, Rudolf Pfefferkorn

ATLAS produkuje

300 MB dat za sekundu

Všechny čtyři experimenty na LHC produkují za vteřinu data o velikosti přibližně 700 MB, to znamená ročně asi 15 000 000 GB. Přístup k nim mají tisíce vědců díky počítačové síti GRID. Kdyby se data za jeden rok měla vypálit na CD, tak by jejich sloupec více než čtyřikrát přesahoval výšku Mont Blancu.

10-13 atm

Ultravysoké vakuum Protože vědci chtějí zabránit srážkám urychlovaných protonů s molekulami plynů, vytváří ultravysoké vakuum. Tlak v urychlovací trubici je 10-13 atmosférického – asi desetkrát menší než na Měsíci.

−271‚3 °C v LHC

CERN je nejchladnější místo na Zemi. Supravodivé magnety v ústřední části LHC jsou chladnější než mezigalaktický prostor. Magnety využívají k chlazení supratekuté helium o teplotě −271‚3 °C (1,9 K). Pro chlazení magnetů se v LHC používá 120 tun helia.

99‚9999991 procent rychlosti světla

Protony stihnou oběhnout 27kilometrový okruh LHC 11tisíckrát za vteřinu. Protony jsou ve svazku urychleny na 99,999999 procenta rychlosti světla.

20 % Na Matematicko-fyzikální fakultě UK bylo také otestováno 20 % detekčních modulů polovodičového detektoru SCT, které dnes v ATLAS měří dráhy částic v magnetickém poli a ze zakřivení drah určují hybnost a náboj částic. Testování probíhalo téměř nepřetržitě po dobu dvou let a fyzici, technici i studenti po jeho ukončení pomáhali sestavený detektor uvádět do provozu přímo v CERN.


16 F  28  panorama

Kovové ionty ze zubních materiálů útočí na srdce Zubaři se bez kovů neobejdou. Běžně se používají jako součást zubních náhrad, výplní a dalších materiálů využívaných ve stomatologii. U jednoho procenta lidí se však vůči nim projevují příznaky intolerance. Důsledky uvolňování některých kovových prvků do organismu zkoumají projekty prof. Jarmily Procházkové z 1. lékařské fakulty UK Prof. MUDr. Jarmila Procházková, CSc., se v posledních letech zaměřuje na problematiku intolerance kovů. Zkoumá dopady na lidský organismus a hledá diagnostické a terapeutické možnosti. Je mluvčí České stomatologické komory pro kraj Praha. Na projektech, které se týkají intolerance kovů z dentálních materiálů, prof. Procházková od samého začátku spolupracuje se švédskou skupinou vědců ze Stockholmu a s dalšími institucemi v Kanadě a Švýcarsku. text Rudolf Pfefferkorn foto Jan Zima

Projekt profesorky Procházkové Úloha kovů jako rizikového faktoru civilizačních onemocnění – návazná studie se soustředí na obsáhlou skupinu několika set pacientů, kteří v minulých 15 letech prošli Centrem pro diagnostiku a terapii nežádoucích účinků dentálních materiálů v Ústavu klinické a experimentální stomatologie 1. lékařské fakulty UK a u nichž byla prokázána nežádoucí reakce na kovy. „Nesnášenlivost na kovy můžeme přirovnat k určitému typu alergie. Správnější by bylo ovšem používat slovo intolerance,“ vysvětluje profesorka Jarmila Procházková. Výzkumu dopadu kovů na lidský organismus se věnuje dlouhodobě a společně s kolegy se jí podařilo prokázat souvislosti mezi některými onemocněními dutiny ústní či systémovými onemocněními a intolerancí kovů. Abrazí – při kousání – nebo elektrochemickou korozí se v dutině ústní uvolňují kovové částice výplní i protetických fixních nebo snímatelných náhrad. Uvolněné kovové ionty ze stomatologicky běžně užívaných slitin a kovových sloučenin se dostávají do těla, vážou se do metabolických dějů a ovlivňují imunitní systém. U citlivého jedince to může vyvolat zdravotní problémy. Imunologické vyšetření reakce lymfocytů na kovové ionty a výsledky specializovaných

vyšetření vedou ke stanovení diagnózy intolerance. Úskalí kovových šperků v ústní dutině „Pacientům, jimž jsme zmíněnou intoleranci zjistili, a také jejich ošetřujícím lékařům jsme doporučili, aby se pokusili omezit expozici těmto alergenům. A nejde jen o kontakt s materiály, které používají stomatologové. Kovové ionty se uvolňují například také z kovových šperků. Hodně nežádoucích účinků se projevuje i v souvislosti s pier­cingem, resp. s niklem, který tyto ozdoby obsahují,“ pokračuje prof. Procházková. Právě nikl se dříve hojně užíval jako součást dentálních slitin, pro své výborné fyzikální vlastnosti se v současné době používá ještě v ortodoncii. Nikl ovšem není jediným problematickým prvkem. Atopické alergické reakce u citlivých pacientů mohou být způsobeny také hliníkem, chromem, kobaltem, rtutí, platinou, zinkem, případně dalšími kovy, které jsou součástí dnes stále běžně užívaných kovových slitin. Problematické prvky „Kovy mohou mít u lidí s intolerancí vliv například na reprodukci či způsobit kardiovaskulární onemocnění,“ dodává prof. Jarmila Procházková. Podle předběžných

výsledků studie je patrné, že civilizační onemocnění postihují častěji mladší pacienty, u kterých nežádoucí kovy v ústech zůstaly, případně kteří nedbali daných doporučení a např. nadále kouřili (v cigaretovém kouři jsou částice niklu, kadmia, dokonce i rtuti). Na zmiňovaném výzkumném projektu profesorka Procházková spolupracuje s kolegou RNDr. Štěpánem Podzimkem, Ph.D., a prof. Věrou Adámkovou z Pracoviště preventivní kardiologie IKEM. Například v roce 2013 byla v rámci této studie zkoumána skupina 97 pacientů, kteří byli vyšetřeni již dříve, byla u nich stanovena intolerance kovů a bylo jim doporučeno odstranění intolerovaných kovů z dutiny ústní. U 72 pacientů došlo ke zlepšení jejich zdravotního stavu, u 17 pacientů nastalo zhoršení a u 8 pacientů byl jejich zdravotní stav nezměněn. Pouze u 25 % pacientů, u nichž došlo ke zlepšení zdravotního stavu, se vyskytovaly netolerované kovy v dutině ústní, zatímco u pacientů se zhoršeným zdravotním stavem mělo netolerované kovy v ústech 88 % pa­ cientů. Tři nejvíce netolerované kovy z celé škály 19 testovaných kovů u obou skupin byly nikl, rtuť a zlato.


17 F  28  panorama

Motol udává tón v diagnostice dětské leukémie Sedíte-li v autobuse jako pasažér, záleží na řidiči, jakou budete mít cestu a jak to s vámi dopadne. Stejné je to i s buňkami akutní leukémie. Buňky se od zdravých liší v mnoha ohledech; cílem vědců je rozlišit, které změny jsou „pasažéry“ a které celý proces řídí. Výzkumem krvetvorby a leukémie se zabývá tým docenta Ondřeje Hrušáka z 2. lékařské fakulty UK. Text Petra Köpplová Foto Jan Zima

V motolské laboratoři CLIP (Childhood Leukaemia Investigation Prague) se vyšetřují všechny děti, u nichž je v rámci České republiky podezření na akutní leukémii. Skupina docenta Hrušáka se soustředí na pacienty s touto nemocí, jež je nejvíce na pomezí mezi akutní lymfoblastickou leukémií (ALL) a prognosticky horší akutní myeloidní leukémií (AML). „Jeden z důležitých projektů se soustředí na podtyp leukémie, který na našem pracovišti objevila doktorka Ester Mejstříková. Zjistila, že u části pacientů se leukemické buňky dokážou diametrálně změnit. Pro nás výhodná vlastnost tohoto podtypu leukémie spočívá v tom, že už při jejím propuknutí můžeme předpovědět, že v průběhu léčby dojde ke zmíněné proměně. Pro pacienta to znamená, že mohou nastat komplikace,“ popisuje docent Hrušák. Léčba šitá na míru Laboratoř v Motole sleduje děti průběžně, což umožňuje přizpůsobovat medikaci jejich aktuálnímu stavu a zaručit jim co nejšetrnější, přesto účinnou léčbu. A to nejen v České republice. „Včera nám přišel e-mail, že v Santiagu v Chile mají dítě s hraničním typem leukémie. Vzhledem k tomu, že pro analýzu lze použít stejný software jako v Chile, můžeme pacienta vyšetřit na dálku. Porovnáním s daty v naší databázi je možné kolegům sdělit, jaký typ léčby byl u podobných pacientů zvolen jinde na světě a s jakým výsledkem,“ vysvětluje docent Hrušák přednosti mezinárodní studie, kterou zahájili. Ta pomáhá porovnávat léčbu malých pacientů ve světovém měřítku podle tzv. léčebných protokolů, které se liší pro různé typy leukémie. A čeští vědci spolu se svými zahraničními kolegy tyto protokoly postupně vylepšují. Celková úspěšnost léčby u nejčastějšího typu akutní leukémie nyní dosáhla 90 %. „To nám ale pochopitelně nestačí,“ dodává Hrušák, „jednak chceme zvýšit úspěšnost i u méně příznivých typů leukémie, dále musíme

pomoci těm zbývajícím deseti procentům a v neposlední řadě bychom rádi snížili nežádoucí účinky léčby. Tyto úkoly by nebylo možné řešit bez spolupráce se zahraničím.“

Doc. MUDr. Ondřej Hrušák, Ph.D., vede laboratoř průtokové cytometrie (CLIP cytometrie) na Klinice dětské hematologie a onkologie 2. lékařské fakulty UK. Zabývá se diagnostikou, sledováním a výzkumem akutních leukémií u dětských pacientů. V letech 2006– 2014 byl děkanem 2. lékařské fakulty UK.

„Neposlušná“ leukémie Vraťme se ale k projektu, který vychází z objevu MUDr. Mejstříkové. Buňky leukémie se během léčby zásadně promění. V čem spočívá ta změna? Buňky akutní leukémie, jimž se říká lymfoblasty, se velmi ochotně přemění a jsou z nich v podstatě jiné bílé krvinky, monocyty. Ale to se děje jen u specifické podskupiny pacientů. Buňky se musí přeprogramovat a „převtělit“ do úplně jiného typu buněk, které s původní leukémií mají jen málo společného. „Kdybychom objevili, co lymfoblastům umožní změnit se v monocyty, může to objasnit i podobnou regulaci v jiných buňkách. Uhlídání správného vývoje buněk je pro existenci člověka – stejně jako jiných mnohobuněčných organismů – klíčové,“ vysvětluje docent Hrušák. „Zatím nevíme, co způsobuje proměnu leukémie, ale snažíme se pro podtypy leukémií najít změnu na úrovni DNA, která podobné změny zpravidla definuje,“ říká docent Hrušák a dodává: „Dosud jsme našli tzv. pasažéry změn, ale potřebujeme najít i jejich řidiče.“ Laici považují leukémii za rakovinu krve, ale to platí jen částečně. Akutní leukémie postihuje primárně kostní dřeň, v krvi se zhoubné buňky objeví jen u části pacientů, navíc mohou být postiženy další orgány, jako jsou játra, slezina nebo centrální nervový systém. Leukemické buňky se vyšetřují ve vzorcích kostní dřeně či jiných tkání hlavně imunologicky, geneticky a mikroskopicky. Imunodiagnostika spočívá především na schopnosti monoklonálních protilátek navázat se na molekuly na buňkách – označené buňky se vyšetří v průtokovém cytometru a výsledky se vyhodnocují počítačově.


18 F  28  panorama

Infarkt nezničíme jako neštovice Infarkt nezlikvidujeme tak, jako jsme zlikvidovali pravé neštovice, ten bude zabíjet vždycky, říká prof. Petr Widimský, který na světové úrovni pomohl prosadit včasnou léčbu infarktu myokardu.

„Tím, že dobře léčíme infarkty, se ještě kardiologie zbytečnou nestane. Alespoň to nehrozí za mého života,“ tvrdí prof. Petr Widimský a pokračuje: „Naopak pacientů přibývá. Dříve spousta lidí zemřela na infarkt ve svých šedesáti letech, dnes je zachráníme a oni žijí i do osmdesáti či devadesáti let, ale vrací se k nám s menšími infarkty nebo jinými chorobami.“ Podle prof. Widimského bude infarkt zabíjet vždycky. „Je ovšem rozdíl, jestli zabije třicet nebo ještě více procent lidí jako dříve, nebo jen čtyři procenta, jak je tomu dnes,“ říká. Velkou roli podle něj hraje prevence, nejdůležitější totiž je, aby pacient infarkt vůbec nedostal. V tom se v České republice udělal veliký kus práce: jak na poli primární prevence včetně lepšího stravování, životního stylu a boje proti kouření, tak i té sekundární, tzn. farmakologické prevence u osob, které již infarkt prodělaly a dostávají léky, jež snižují riziko opakování srdeční příhody. Budoucností jsou vstřebatelné materiály Jednou z mnoha metod léčby akutního infarktu je angioplastika (PCI) ve spojení se současnou a následnou farmakologickou léčbou. „Ta začíná již podáním léku proti srážlivosti krve ve voze záchranné služby. Pacienta připraví na zákrok, po němž následuje další medikace. Některé léky udržují průchodnost opravené tepny, jiné bojují se srdeční arytmií, další pak třeba s vysokou hladinou cholesterolu, aby se cévy nezanášely. Farmakoterapie je proto stejně důležitá

Prof. MUDr. Petr Widimský, DrSc., FESC, FACC, přednosta III. interní kardiologické kliniky FNKV a proděkan 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, získal za svůj celosvětový přínos k léčbě infarktu myokardu zlatou medaili Evropské kardiologické společnosti. Jako předseda České kardiologické společnosti letos převzal také hlavní cenu od Světové zdravotnické organizace. Přední český kardiolog byl iniciátorem randomizovaných studií PRAGUE 1. a 2., jejichž výsledky způsobily celosvětovou revoluci v léčbě infarktu myokardu. Studie potvrdily prospěšnost převozu pacientů s infarktem ke katetrizační intervenci, angioplastikám a PCI i ze vzdálenosti do 100 km. V roce 2011 prof. Petr Widimský za své vědecké výsledky získal Národní cenu vlády ČR Česká hlava. Profesor Widimský také působil jako viceprezident Evropské kardiologické společnosti.

jako angioplastika,“ tvrdí prof. Widimský, podle nějž nyní již žádný velký zvrat v této oblasti kardiologie čekat nemůžeme. „Dramatická změna už proběhla. Spočívá v tom, že se pacient dostane na katetrizační sál včas.“ Dílčí kroky ve zlepšení léčby však probíhají neustále. Jedním z nich je i klinický výzkum využití vstřebatelných stentů, na kterém v současné době prof. Widimský s kolegy pracují. Společně s pracovištěm v Rotterdamu jsou vůbec první na světě, kteří tuto metodou začali uplatňovat. „Vstřebatelné stenty jsme nevyvinuli, ale jako první jsme je začali pacientům s infarktem zavádět. A výsledky jsou zatím velmi nadějné. Jsme ovšem teprve na začátku tříleté studie, která by měla prokázat jejich pozitiva,“ uvádí prof. Widimský. Mění se struktura onemocnění Co do počtu úmrtí má ale infarkt zdatného soupeře – na následky mozkové mrtvice u nás umírá přes 50 000 lidí ročně. „Na středně velkou nebo velkou mozkovou mrtvici stále umírá třetina z takto postižených lidí, polovina zůstane těžce ochrnuta. Pouze

čtvrtina lidí se po této příhodě vrátí do normálnějšího života, což je katastrofální stav,“ říká prof. Widimský. U infarktu jde o minuty, ale u mrtvice o vteřiny. Lidé by měli vědět, že když jim ochrne ruka, noha nebo nemohou mluvit, jde o závod s časem. „Snažíme se s tím ve spolupráci s neurology a s radiology něco dělat, ale je to mnohem těžší než u infarktu. Nyní zkoušíme co nejrychlejší katetrizační přístup. Pokud nám přivezou pacienta s mozkovou mrtvicí, tak rovnou vytahujeme sraženinu z mozku a nedáváme trombolýzu. Zatím jsou výsledky velmi nadějné, jsme však teprve v počátcích.“ text Petra

Köpplová 

foto Robert

Starý

Velkou roli hraje prevence – nejdůležitější totiž je, aby člověk infarkt vůbec nedostal.


19 F  28  panorama

Stačí kapka krve a dozvíme SE o srdci vše? Asi bychom si všichni přáli, aby odpověď byla kladná. Ale tak jednoduché to není. Přesto dokážeme z odebraného vzorku krve získat celou řadu informací o stavu srdce a cév, což podstatně urychlí stanovení diagnózy, přispěje k volbě správného léčebného postupu a často také umožní zhodnotit efektivitu terapie, říká prof. MUDr. Radek Pudil, Ph.D., z Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Královéhradecké pracoviště se dlouhodobě věnuje výzkumu v oblasti kardiomarkerů, tedy molekul, které přinášejí řadu důležitých informací o pacientově srdci a cévách. Výzkum se neomezuje pouze na testování známých kardiomarkerů v diagnostice velkého množství velmi častých onemocnění (například akutních koronárních syndromů či srdečního selhání), ale zaměřuje se i na nové možnosti jejich využití v klinické praxi. Potenciál je velký Pouze diagnostikovat onemocnění už nestačí. Kardiomarkery mají podstatně větší potenciál. U složitých akutních stavů mohou sloužit jako významná pomůcka v rozhodovacím procesu lékaře při prvním kontaktu s pacientem, význam mají pro stratifikaci rizika pacientů, případně mohou být využitelné při hodnocení vlivu terapie. „Snažíme se objevit výpovědní hodnotu kardiomarkerů pro včasné odhalení nežádoucích a potenciálně nebezpečných vlivů medikamentózní terapie či některých terapeutických výkonů u onemocnění, jež nemusejí být primárně kardiologická a která mohou být pro citlivější osoby ohrožující,“ vysvětluje prof. Pudil. Příkladem je včasné odhalení kardiotoxického efektu chemoterapie nádorových onemocnění, kdy úspěšná terapie dokáže potlačit nádorové

onemocnění, ale u některých nemocných může být výsledek této terapie znehodnocen rozvojem srdečního selhání. Včasná detekce těchto projevů dokáže upravit léčebný postup tak, aby nedošlo ke zhoršení srdečních funkcí. Z teorie do praxe Lékaři z Hradce Králové se ve spolupráci se zahraničními producenty podílejí na testování některých nových technologií v praxi. Patří mezi ně například zkoušení nových, tzv. biočipových metod a multimarkerové strategie. V rámci řešení grantových projektů tým vytváří proteinové mapy pro různá onemocnění kardiovaskulárního systému. V oblasti diagnostiky hypertrofické kardiomyopatie se s využitím nejmodernějších proteomických metod snaží odhalit nové markery tohoto onemocnění. K dovedení výsledků do klinické praxe ale vede dlouhá cesta a je potřeba absolvovat ještě řadu dalších testů. „Výzkumy jsou vždy výsledkem spolupráce řady týmů. Právě toto prostředí je obrovskou devízou, jež k nám přitahuje řadu mladých vědců – od studentů doktorských studijních programů přes postdoktorandy až po mladé lékaře, kteří se aktivně zapojují do nových výzkumných výzev,“ vyzdvihuje význam spolupráce prof. Pudil. text Anna

Plasová 

foto Jan

Prof. MUDr. Radek Pudil, Ph.D., je zástupcem přednosty 1. interní kardioangiologické kliniky Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Současně je proděkanem pro vědeckou činnost a doktorské studijní programy. Věnuje se neinvazivní kardiologii. Výzkumně se zaměřuje především na oblast kadiomarkerů a jejich využití v klinické praxi. Je autorem více než stovky recenzovaných publikací, autorem či spoluautorem několika desítek zahraničních publikací. Podílel se na řešení některých výzkumných záměrů či grantových projektů.

Zima

K dovedení výsledků do klinické praxe ale vede dlouhá cesta a je potřeba absolvovat ještě řadu dalších testů.


20 F  28  panorama

Lidé při svém rozhodování dělají chyby. Chybějí jim informace Pošlete zaměstnavateli svůj životopis a čekáte na odpověď. Zda dorazí, závisí i na tom, jak se jmenujete. Personalisté totiž věnují zaslaným informacím jen omezenou pozornost. Zjistil to RNDr. Filip Matějka, Ph.D., s týmem kolegů z CERGE-EI a FSV UK. text Lucie Kettnerová foto Jiří Hroník

Filip Matějka se ve svých výzkumech dlouhodobě zaměřuje na to, co pro ekonomiku vyplývá z faktu, že lidé nemají úplné informace, případně jim nevěnují pozornost. Jedním ze svých posledních výzkumů ověřil dříve jen simulované teorie přímo v praxi. Spolu s kolegy Julií Chytilovou, Vojtěchem Bartošem a Michalem Bauerem se rozhodli zjistit, kolik pozornosti věnují personalisté zaslaným životopisům a zda při jejich vyhodnocování nedochází k rasové diskriminaci. Má větší šanci Novák, nebo Nguyen?

Na začátku výzkumu poslali ekonomové několik stovek životopisů, které se lišily jen jménem. Některé obsahovaly české jméno, další jméno romské, případně vietnamské. Vzdělání i zkušenosti všech „uchazečů“ o zaměstnání byly stejné. Následně odborníci sledovali, zda byl žadatel pozván na pohovor. „I když naši fiktivní uchazeči měli vzdělání i pracovní zkušenosti stejné, počet pozvání romských a vietnamských jmen byl přibližně o polovinu nižší. Abychom zjistili, kolik pozornosti věnují personalisté zaslaným informacím, vložili jsme do e-mailu

link, který vedl na podrobné životopisy. Z toho bylo možné poznat, kolik jich na ně kliklo. Měření ukázalo, že na romské a vietnamské životopisy se podívalo daleko méně personalistů. Personalisté se tedy rozhodují už po první větě, která obsahuje jméno,“ popisuje Filip Matějka a dodává, že v Belgii už například v prvních kolech pohovorů u některých společností nesmí být u životopisů uvedeno jméno, pohlaví ani národnost. Odborníci z CERGE-EI a FSV UK by byli rádi, kdyby se podobný přístup vyzkoušel i v České republice. „V ideálním případě by se měl vyzkoušet ve státní správě, jelikož právě stát má za úkol omezovat nešvary, jako je diskriminace. Zatím jsme se ale setkali se sympatizanty spíše v komerční sféře,“ říká Filip Matějka. Malé ohlédnutí

Posledních čtyřicet padesát let vycházela ekonomie zejména z předpokladu, že lidé dělají to, co je pro ně nejlepší. Pokud mají na výběr z několika možností, vždy si vyberou tu nejlepší variantu. Podle této teorie začnou lidé například méně pracovat a více si užívat, aby optimalizovali svou spokojenost.

„Když však věda začala nahlížet detailněji na další otázky, ukázalo se, že v některých případech tento předpoklad selhává. Lidé zkrátka někdy při svém rozhodování dělají chyby,“ upozorňuje Filip Matějka. Klient banky si například nevybere optimální hypotéku. Někdy je důvodem to, že lidé mají problém vstřebávat informace – nesledují novinky, nejsou je schopni zpracovat, případně se neorientují na trhu. I když má například úroková míra zásadní vliv na to, kolik lidé ve výsledku zaplatí, věnují porovnání nabídek jednotlivých institucí velmi málo času. „V reálu si lidé obejdou jen dvě až tři banky. Pokud by si dali tu práci a výběru věnovali pouhé dvě hodiny navíc, ušetřili by obrovské peníze,“ říká Filip Matějka. Podobně si podle Matějky voliči vybírají i mezi politickými stranami. „Lidé o politice často mluví a vyjadřují své názory na politiky, když se jich však zeptáte, co vědí o konkrétním programu jednotlivých stran, je toho velmi málo. Proto se některé politické strany svým programům nakonec moc nevěnují a spíše vymýšlejí marketing. Prostě k tomu nejsou nepozornými voliči nuceni.“

RNDr. Filip Matějka, Ph.D., vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu UK a Princeton University, v USA obhájil i doktorskou práci z ekonomie. V roce 2010 získal titul Mladý ekonom roku, který uděluje Česká společnost ekonomická. V současné době působí jako odborný asistent na CERGE-EI. Ve svém výzkumu se zaměřuje na to, co pro ekonomiku plyne z faktu, že lidé nemají úplné informace, respektive jim nevěnují pozornost. Dlouhodobě spolupracuje s nositelem Nobelovy ceny za ekonomii Christopherem Simsem, který rozvíjí teorii racionální nepozornosti.


21 F  28  panorama

Forenzní fonetika umí pachatele odhalit podle jeho hlasu Je obviněný stejnou osobou, jež je slyšet ze záznamu anonymního telefonátu? S tímto odhalením by kriminalistům mohl pomoci forenzní fonetik. Bohužel touto specializací u nás disponuje jen pár odborníků, proto Fonetický ústav FF UK začal realizovat semináře forenzní fonetiky, které by měly poptávku po těchto specialistech vyplnit.

Seminář vznikl na základě zájmu nejen studentů, ale i odborníků, protože forenzní fonetika v této zemi zatím není příliš praktikovaná na odborné úrovni. V Kriminalistickém ústavu Praha (KUP) sice existuje oddělení audio-video a dokumentace, ale jeho pracovníci nemívají lingvistické či fonetické vzdělání. „Fonetické a lingvistické znalosti jsou pro srovnávání hlasů a další úlohy nezbytné – je třeba například vědět, jaké jsou meze variability hlasu u jednoho mluvčího. Proto hned první běh kurzu forenzní fonetiky navštěvoval pracovník KUP, kapitán Luboš Voříšek,“ říká doc. Mgr. Radek Skarnitzl, Ph.D., který seminář vedl. Není od věci si připomenout, že obor fonetika, a tedy i seminář forenzní fonetiky, se v celé České republice vyučuje pouze na Filozofické fakultě UK. V lavici i v laboratoři

Během semináře se posluchači setkají jak s teorií, tak s praxí. V úvodních hodinách se dozvědí něco o historii identifikace mluvčího, například kdy se hlas použil pro identifikaci pachatele u soudu poprvé, o úlohách forenzní fonetiky a jejích možnostech nebo o fyziologii hlasu s jeho unikátnostmi a variabilitou. Další část kurzu se již věnuje praxi, a to tzv. profilování mluvčího. „Snažíme se ověřit, co jsme schopni na základě poslechu o mluvčím zjistit, například jeho pohlaví, věk, region, z jaké socioekonomické třídy pochází či jakého dosáhl vzdělání,“ popisuje Radek Skarnitzl. „S takovým úkolem se forenzní fonetik setká tehdy, kdy policie zachytí například anonymní telefonát a hlas je jediným vodítkem k identitě pachatele.“ Hlavní část kurzu tvoří percepčně poslechový přístup a instrumentální, tedy akustický přístup k identifikaci mluvčího. Studenti se zde na základě předchozí teorie zaměřují na různé akustické parametry, jako jsou základní hlasová frekvence a formanty samohlásek, a na možnosti jejich využití při identifikaci mluvčího. Studenti si vyzkouší i statistické vyhodnocování, kde podle dostupných parametrů dvou mluvčích určí, s jakou pravděpodobností se jedná o stejného či odlišného mluvčího. Nedílnou součástí kurzu je krátká, avšak důležitá kapitola věnovaná etickým otázkám. Ani zkušený forenzní fonetik totiž nikdy nemůže určit identitu mluvčího s absolutní jistotou a měl by si toho být vědom. text Lucie Kettnerová foto Jan Zima

Doc. Mgr. Radek Skarnitzl, Ph.D., působí ve Fonetickém ústavu FF UK. Předmětem jeho odborného zájmu jsou zvukové vlastnosti češtiny a angličtiny a také vlastnosti českého přízvuku v angličtině. V současné době se zaměřuje především na možnost identifikace mluvčího na základě řečového signálu. Kromě podílu na dalších grantových projektech je od roku 2012 řešitelem výzkumného projektu Individuální rysy mluvčího v češtině a jejich možné využití ve forenzněfonetické praxi. Jako výstup tohoto projektu vyjde na počátku roku 2015 kolektivní monografie, která shrnuje bádání celého řešitelského týmu v oblasti fonetické identifikace mluvčího.

Co je forenzní fonetika Hlavním úkolem forenzní fonetiky je analyzovat mluvený projev s cílem identifikovat takové výslovnostní rysy, které mohou původce záznamu identifikovat. Zjištění by měla kriminalistům pomoci odhalit mluvčího, jenž se mohl stát pachatelem trestného činu (například autora telefonických výhrůžek).


22 F  28  OBJEKTIVEM

Univerzitní medicínské centrum v Plzni

Nejmodernější vybavení pro rozvoj vědy a výzkumu i pro vzdělávání budoucích lékařů a vědců, funkční a působivá architektura, dostatek prostoru. Lékařská fakulta UK v Plzni se rozrostla o komplex budov Univerzitního medicínského centra (UniMeC). Slavnostní otevření minikampusu se uskutečnilo v pátek 17. října.


×

Pásku před vstupem do UniMeC LF UK v Plzni společně přestřihli rektor UK prof. Tomáš Zima, děkan fakulty prof. Boris Kreuz­ berg, ředitel Fakultní nemocnice Plzeň doktor Václav Šimánek a náměstek ministra školství pro vysoké školství a výzkum prof. Jaromír Veber. Mimořádný den pro fakultu i celou univerzitu nenarušilo ani podzimní deštivé počasí. Součástí nového areálu fakulty je vedle budovy určené především výuce, kam se přestěhovalo několik fakultních teoretických ústavů, také Biomedicínské centrum, kde budou moci vědci pracovat v laboratořích vybavených prvotřídní technologií. Jedinečné vědecké středisko v celém západočeském regionu se zaměří na základní i aplikovaný výzkum v oblasti regenerace životně důležitých orgánů. Jedním z témat, na která se chce soustředit, je třeba i zdokonalení metod pro práci s kmenovými buňkami a jejich vy­užití pro regeneraci srdce nebo jater. O budoucnost výzkumného centra nemá vedení fakulty obavy. „Máme dva pěkné příklady, které mi dávají naději uprostřed starostí o udržitelnost projektu. Jedním z nich je, že se nám do týmu podařilo získat doktora Karla Ježka, který sedm let působil ve výzkumné skupině rodiny Moserových, což jsou norští vědci, již letos získali Nobelovu cenu za výzkum mozku. Nedávno jsem se navíc dozvěděl, že náš mikrobiolog, docent Jaroslav Hrabák, získal patent v oblasti výzkumu rezistence mikrobů vůči antibiotikům. Činíme tedy kroky, které ukazují, že bychom parametry udržitelnosti měli splnit,“ podotkl děkan Lékařské fakulty UK v Plzni prof. Boris Kreuzberg. Výstavba vzdělávacího a vědeckého centra započala v roce 2012 poté, co se Univerzitě Karlově podařilo získat na vybudování areálu v Plzni dotaci z Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace. Celkové náklady na stavbu činí 569 milionů korun, z toho je 15 procent hrazeno z rozpočtu univerzity a zbytek z evropských fondů. Text Helena Zdráhalová Foto Radana Čechová


24 F  28  OBJEKTIVEM

Biotechnologické a biomedicínské centrum ve vestci

V pětihektarovém areálu u Vestce na okraji Prahy vyrostl z 3‚4 tisíce tun oceli a 23‚1 tisíce kubíků betonu komplex budov, který bude po dokončení sloužit špičkovému výzkumu. V Biotechnologickém a biomedicínském centru Akademie věd ČR a Univerzity Karlovy (BIOCEV) bude bádat několik stovek vědeckých pracovníků a vysokoškolských studentů.


25 F  28  OBJEKTIVEM

×

I když budovy vybavené moderními laboratořemi ještě nejsou hotové, na výzkumných programech projektu BIOCEV – Funkční genomika, Buněčná biologie a virologie, Strukturní biologie a proteinové inženýrství, Biomateriály a tkáňové inženýrství, Vývoj léčebných a diagnostických postupů – se už v provizorních prostorách pracuje. V areálu již stojí tři hlavní budovy. Ta největší, rozdělená do několika křídel, bude samotným srdcem BIOCEVu, kde budou umístěny laboratoře i potřebné prostory sloužící vědcům. „Dnes už neplatí to, že biochemik udělá objev v biochemii, molekulární biolog v molekulární biologii – bývá to na hranici různých oborů. BIOCEV bude obrovské fórum vědy, které umožní, aby se odborníci z různých oborů shromáždili pod jednou střechou a produkovali to nejlepší, co lze ve vědě vyprodukovat,“ vysvětlil význam vzniku interdisciplinárního vědeckého pracoviště ředitel centra BIOCEV prof. Pavel Martásek.

Stavba, financovaná z větší části prostředky z Evropského fondu regionálního rozvoje prostřednictvím Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace (1‚959 miliard korun) a částečně také z rozpočtu ČR (346 milionů korun), by měla být definitivně dokončena na jaře příštího roku. Po zkušebním několikaměsíčním provozu by během léta roku 2015 měl BIOCEV přivítat první vědecké pracovníky. Předpokládá se, že v centru bude působit na 600 lidí včetně nevědeckého personálu, přinese tedy možnost pracovního uplatnění třeba i lidem z blízkého okolí. text Helena Zdráhalová foto Radana Čechová, BIOCEV


26 F  28  OBJEKTIVEM

„Z apatyky do fabriky“ Rekonstrukce barokního areálu Kuks je téměř hotová. Sochy ctností a neřestí Matyáše Bernarda Brauna nebudou jediným lákadlem. Nová expozice Českého farmaceutického muzea Z apatyky do fabriky byla slavnostně otevřena v pátek 29. srpna.

České farmaceutické muzeum v Kuksu patří svými sbírkami k největším v Evropě. Nejstarší předměty pocházejí ze sbírky založené roku 1883 Farmaceutickou společností v Praze. Muzeum expozicí Kouzlo apatyky v Kuksu navázalo na barokní oficínu lékárny.


Otevírací doba duben a říjen o víkendech od 9 do 17 hod., květen až září mimo pondělí denně od 9 do 17 hod. VSTUPNÉ: základní – 30 Kč zlevněné – 20 Kč

Kontakty České farmaceutické muzeum Hospital Kuks, 544 43 Kuks tel.: 495 067 580 Mgr. Ladislava Valášková, Ph.D.

×

foto Vladimír Šigut


28 F  28  PROJEKTY

Cizinci versus české právo Právními a sociálními problémy, s nimiž se musejí vypořádávat lidé pocházející ze zemí mimo Evropskou unii, kteří chtějí v České republice pracovat, se zabýval tým JUDr. Martina Štefka, Ph.D., z Právnické fakulty UK. Projekt Občané třetích států a jejich problémy v systémech českého sociálního pojištění a pobytového práva podpořila i Grantová agentura ČR. Vědci upozorňují především na to, že příslušníci třetích států (například občané Ukrajiny či Vietnamu), kteří zde chtějí dlouhodobě pobývat, jsou nuceni platit velmi drahé zdravotní pojištění u komerčních pojišťoven. Tato povinnost přitom zanikne až ve chvíli, kdy zde nastoupí do zaměstnání a zařadí se tak do systému veřejného zdravotního pojištění. Z toho důvodu dochází k zanedbávání prevence a odkládání ošetření až do doby, kdy budou tyto osoby kryty veřejným zdravotním pojištěním. Peníze, které do té doby cizinci odváděli komerčním pojišťovnám, se do systému veřejného pojištění navíc nepřevádějí. Problém nastává například také tehdy, když žena­ ‑cizinka otěhotní. V zaměstnání tím pádem skončí a znovu se dostane mimo veřejný systém pojištění. Pokud chce v České republice zůstat, musí se znovu připojistit u komerční firmy. Náklady spojené s porodem a péčí o dítě jsou přitom finančně značné. To je jen jeden z problémů, na nějž výzkum Martina Štefka a jeho kolegů upozornil. „Je to téma, kterému je třeba věnovat pozornost i v budoucnu. Nyní jsme položili jakýsi základní kámen. Tuzemský pracovní trh se bez cizinců neobejde, je proto otázkou, jak se k nim a k jejich zapojení do české společnosti postavíme,“ podotkl. V rámci výzkumu vědci publikovali vedle řady studií a odborných článků také monografii Sociální práva cizinců, jež se zabývá pracovním právem a právem sociál­ního zabezpečení, které má zásadní dopad na integraci cizinců do české společnosti. Doktor Štefko o problematice přednáší také na Právnické fakultě UK.

Texty Helena Zdráhalová a Lucie Kettnerová Foto UK, Petr Neubert

K vydání se chystají první rozsáhlé české komentáře ke knihám Starého zákona Už za pár let si zájemci budou moci přečíst nové původní výklady vybraných knih Starého zákona v češtině. Pracují na nich odborníci napříč tuzemskými univerzitami v koordinaci Centra biblických studií, které v roce 1999 založily Evangelická teologická fakulta UK a tehdejší Ústav pro klasická studia, nyní Kabinet pro klasická studia Filozofického ústavu AV ČR. V rámci projektu postupně vycházejí knižní komentáře také novozákonních textů. „Čím je text závažnější, tím obtížnější je mu porozumět. Bible je navíc velmi vzdálená naší době jak v čase, tak i v prostoru – vznikla v jiné kultuře a v naprosto jiné době. Smyslem interpretace je tak umožnit i současnému člověku, aby biblickému textu porozuměl,“ podotkl ředitel Centra biblických studií a proděkan Evangelické teologické fakulty UK Jan Roskovec, Th.D. Na interpretaci vybraných textů jsou dnes zaměstnáni téměř všichni tuzemští biblisté specializující se na Starý zákon. „Vytvořit komentář k některé ze starozákonních nebo novozákonních knih je z pohledu biblisty vrcholový opus. Všechna ostatní studia, která v biblistice podnikáme, jsou vlastně jen jakési pomocné kroky k pokusu aktuálně, přesně a zároveň i s historickou poctivostí biblické knihy interpretovat,“ připomněl náročnost úkolu, který si společně s kolegy zadali. Zatímco první novozákonní výklady pod hlavičkou Českého ekumenického komentáře už vyšly a další půjdou do tisku na konci letošního roku, na interpretace vybraných spisů Starého zákona si čtenáři budou muset ještě chvilku počkat. První z nich, komentář knihy Kazatel, by však měl vyjít už v příštím roce.


29 F  28  PROJEKTY

Malé děti čtou rády, s věkem však zájem o knížky klesá, ukázal průzkum

České děti se chtějí u knížek hlavně bavit, nejoblíbenější knížkou je stále Harry Potter. Průměrně přečtou dívky za rok 11 knih, zatímco chlapci jen 7 – v tuto chvíli jasně vítězí papírové knížky. Nejvíce čtou děti ve věku 8–9 let. Ukázal to průzkum, který realizovala Pedagogická fakulta UK ve spolupráci s agenturou SC&C. Unikátní analýzu čtení realizovala mezi českými školáky ve věku od 8 do 15 let doktorandka katedry primární pedagogiky PedF UK Mgr. Jolana Ronková. Cílem projektu, do něhož se zapojilo 4705 žáků z celé republiky, je podpořit čtenářskou gramotnost českých dětí, jejichž výsledky se v mezinárodních výzkumech opakovaně zhoršují. Nejvíce čtou dívky ve věku 8–9 let Výsledky průzkumu ukázaly, že obliba čtení závisí na pohlaví i na věku. Čtení baví více dívky (80 %) než chlapce (59 %), s rostoucím věkem obliba čtení klesá jak u chlapců, tak u dívek. Nejvíce mají rády čtení dívky ve věku 8–9 let (93 %), ve věku 14–15 let čte rádo už jen 67 % dívek. Ještě větší pokles lze zaznamenat u chlapců – zatímco ve věku 8–9 let po knížce rádo sáhne 74 % chlapců, o šest let později to už je jen 35 %. Ovšem celých 14 % z těch dětí, které čtení baví, čte jen jednou za čtvrt roku, anebo ještě méně často. Jolanu Ronkovou tedy zajímalo, v jakých případech by se tyto děti věnovaly knize více. „Téměř třetina by nečetla více v žádném případě, další děti by ke čtení motivovalo, kdyby se nedívaly tolik na televizi a nestrávily tolik času na počítači,“ vyjmenovává. Nejvyšší průměr přečtených knih za rok mají jak chlapci, tak dívky mezi 10 a 11 lety – dívky zdolají 12 knih, zatímco chlapci jich pokoří 9. Kdybychom zprůměrovali všechny věkové kategorie, vyšlo by nám, že dívky za rok přečtou 11 a chlapci 7 knih. Vedou papírové knihy a Harry Potter Zatím u všech věkových kategorií vítězí papírové knihy, i když u 14 a 15letých dětí je to vyloženě „o prsa“ (54 % papírové versus 46 % elektronické texty). „Rozdíly mezi Prahou, zbytkem Čech a Moravou se v průzkumu neprojevily,“ doplňuje Jolana Ronková. V průzkumu třetina dětí označila, že má doma 10–29 dětských knih, žádnou dětskou knihu doma přiznalo 6 % dětí a naopak více než 400 knih vlastní 4 % dětí. Absenci dětských knih nejvíce přiznávají chlapci mezi 12. až 15. rokem, takže je možné, že knihy, které mají v současnosti doma, řadí již mezi knihy pro dospělé nebo pro mládež. Vkus dětí je velmi rozmanitý, žádný knižní „trhák“ nemají. Například Harry Potter je sice nejoblíbenější knihou, ovšem v součtu ho uvedlo jen 8 % dětí. Obdobně je na tom Deník malého poseroutky se 7% preferencí. Více než dvě třetiny (68 %) dětí uvádí jako svou nejoblíbenější knihu titul, který se do první desítky nejzastoupenějších nevejde. Nejdůležitější pro výběr knihy je její téma, a zda je obsah podaný vtipnou, zábavnou formou. A o jakém tématu děti baví číst? „V otevřené otázce vykrystalizovala typicky dívčí témata jako koně, kouzla či upíři, typicky chlapeckým tématem je fotbal, genderově nevyhrazená témata jsou pak psi, respektive zvířata,“ vyjmenovává magistra Ronková. Příklady táhnou Průzkum ukázal, že malé děti čtení baví, ale s věkem obliba klesá. „Velmi důležité je vést děti ke čtení od malička, kdy jsou více „tvárné“ a ovlivnitelné příkladem rodičů. Nejúčinnější bývá přímá dětská zkušenost, tedy pokud dítě samo vidí, že lidé v jeho okolí ve svém volnu čtou rádi, povídají si o knihách a mají z knih radost. Dokážete-li tuto radost s dětmi sdílet, např. při společném předčítání, nákupu nových knih, návštěvě knižních festivalů či společným chozením do knihovny, máte téměř vyhráno,“ doporučuje Jolana Ronková.

Obliba čtení u dívek a chlapců podle věku 93 %

88 % 74 %

70 %

73 % 57 %

67 % 35 %

8–9 let

10–11 let

12–13 let

14–15 let

Zdroj: průzkum Čtení dětí


30 F 28  PROJEKTY

Umělecká intervence na Bílé hoře upozorňuje na dnešní souvislosti tragické bitvy

Proč dopuje česká mládež? Když cyklista Lance Armstrong veřejně přiznal, že dopoval a že slavnou Tour de France sedmkrát po sobě vyhrál za pomoci zakázaných přípravků, vyvolalo to u mnoha lidí úžas a pohoršení. Jak se však na požívání zdraví ohrožujících látek, které slibují snadnější vystoupání na vrchol, dívá česká mládež? To se budou snažit osvětlit odborníci působící na katedře pedagogiky, psychologie a didaktiky TV a sportu Fakulty tělesné výchovy a sportu UK. Jejich projekt Doping českých adolescentů: Prevalence, související faktory a zkušenosti nyní finančně podpořila Světová antidopingová agentura. Odborníci na základě zahraničních studií předpokládají, že problematika dopingu se týká 2 až 10 procent mladé populace. „Zabývat se budeme jak vrcholovými, tak rekreačními sportovci. Z předchozích výzkumů víme, že zejména chlapci v posilovnách a fitcentrech jsou ochotní konzumovat různé podpůrné prostředky, což je pro ně rychlejší a snazší cesta k formování postavy. Problém je, že u rekreačního sportu, na rozdíl od vrcholového, nefunguje žádná forma kontroly,“ podotkl vedoucí projektu prof. PhDr. Pavel Slepička, DrSc. Výzkumný tým se zaměří na skupiny nesportující mládeže, členy školních sportovních klubů i na dívky a chlapce, kteří patří do juniorské reprezentační špičky. „U skupiny vrcholově orientovaných jedinců chceme dělat individuální pohovory, abychom zjistili hlubší motivaci a sociální kontext toho, co je vede k tomu, vyhnout se dopingu, nebo se naopak k tomuto způsobu dosažení úspěchu přiklonit,“ vysvětlil profesor Slepička. Spolu s odborníky katedry pedagogiky, psychologie a didaktiky TV a sportu FTVS UK se do výzkumu zapojí i další externí pracoviště, zejména ve fázi terénního šetření. Na projektu bude český tým pracovat až do konce roku 2016.

Dvaačtyřicet bezejmenných hlav nakreslených na stejném počtu starých litografických kamenů bude po celý podzim pokrývat hrob padlých v bitvě na Bílé hoře. Za dočasnou uměleckou intervencí, která má připomínat tuto pro české dějiny tak významnou bitvu a zamýšlet se nad tím, co znamená pro společnost dnes, stojí vedoucí Centra teologie a umění při Katolické teologické fakultě UK architekt Norbert Schmidt společně s malířem Patrikem Háblem a skladatelem Michalem Ratajem. Vedle kamenů, které nyní pokrývají hrob padlých neznámých dvaačtyřiceti mužů a dvou žen, obohatily místo i další prvky v podobě kříže a nápisu biblického hesla spojeného s Bílou horou: Dejte císaři, co je císařovo, a Bohu, co je božího. Nedílnou součástí je také zvuková klenba z fragmentů modliteb sester, hlubokého broušení kamenů a jasných zvonů. „Od začátku nám šlo o to, chápat areál jako celek a hrob jako novou vrstvu, která se do celku, jenž dotvořil Santini, přidává. Záměrem bylo, aby naše dílo komunikovalo s prostorem, rozeznívalo ho a obohatilo,“ vysvětlil Ing. arch. Mgr. Norbert Schmidt. Během práce na uměleckém díle autory potkalo také jedno velmi příjemné překvapení. To, že je v místě skutečně pochováno dvaačtyřicet mužů, tedy stejný počet, kolik zvolili litografických kamenů na pojednání hrobu, zjistili až poté, co měli dílo hotové. „Zdá se, že pustit se do tohoto experimentu bylo opravdu správné rozhodnutí,“ podotkl s úsměvem Norbert Schmidt a doplnil, že kameny byly velkoryse zapůjčeny z Vysoké školy uměleckoprůmyslové, kde Patrik Hábl pedagogicky působí. Celý projekt vyvrcholí na začátku listopadu, kdy si budeme připomínat 394. výročí bitvy na Bílé hoře. Dočasná úprava hrobu padlých, za níž stojí Norbert Schmidt, Patrik Hábl a Michal Rataj, bude veřejnosti přístupná během celého podzimu.


31 F  28  PROJEKTY

Zapomenuté Slezsko. Vědci se zaměřili na historii území roztříštěného mezi státy Slezsko, dnes rozdělené mezi Českou republiku a Polsko, trpělo a trpí tím, jak si jej opakovaně porcovaly různé státní celky. Možná právě to je důvod, proč je historiky velmi málo prozkoumané. Příležitost změnit to dostal tým českých vědců, který se zapojil do mezinárodního projektu Men and Books – For a Risk-free Use of the European Written Cultural Heritage podpořeného Evropskou komisí a spolufinancovaného též Fakultou humanitních studií UK. Českou republiku v mezinárodním rakousko-polsko-českém projektu zastupovali historik docent Zdeněk R. Nešpor, který se zaměřil na dějiny slezského protestantismu, a historička umění doktorka Blanka Altová. Dobové tisky, dokumenty a listiny, které ukrývá archiv evangelického kostela ve Svídnici, tvořily odrazový můstek pro výzkum tuzemských vědců. „Bylo výborné, že jsme mohli detailně studovat dokumenty uložené ve Svídnici, což se dosud nikomu nepodařilo. Nutno ale říci, že pro nás to tvořilo jen část práce. Informace, které jsme tam získali, jsme se snažili zapojit do kontextu, snažili jsme se pátrat po vazbách, které mělo evangelické Slezsko

vůči Čechám a Moravě,“ vysvětlil Zdeněk R. Nešpor. Na základě dvouletého výzkumu tým českých vědců připravil řadu studií, které se věnují architektuře středoevropských protestantských kostelů a protestantské náboženské literatuře v českých zemích. Nyní Zdeněk R. Nešpor společně s Blankou Altovou připravují texty pro publikaci, jež o evropském projektu Men and Books vyjde v Rakousku.


32 F  28  FORUM ROMANUM

Budeme mít Nobelovu cenu? V říjnu proběhlo tradiční vyhlašování laureátů Nobelovy ceny. A člověku se logicky na mysl vkrádá otázka – získá toto prestižní ocenění i některý z vědců Univerzity Karlovy? Proto jsme se zeptali hned pěti odborníků na jejich názor. Otázka zněla: Může Univerzita Karlova dostat do deseti let Nobelovu cenu?

5�


Věda je jen dvojího druhu: dobrá, nebo špatná Prof. Mgr. Miroslav Bárta, Dr. Ředitel Č eského egyptologického ú stavu F F U K

Jako zástupce oboru, který obvykle bývá s typicky českým despektem řazen mezi tzv. „humáče“, zřejmě nejsem tím nejpovolanějším, abych se vyjadřoval ke kvalitě vědy u nás obecně. Navzdory tomu se ale přece jen pokusím krátce představit svůj subjektivní názor a náhled na to, proč se české vědě nedaří získávat „nobelovky“ či jejich obdoby v jiných oborech: až na čestnou výjimku z poslední doby, profesora Tomáše Halíka. Nedaří se nám to, přestože jsme v některých oborech nepochybně na vrcholu možného stavu věcí a blízko těm nejvýznamnějším oceněním (kvůli kterým ale přirozeně nikdo z vědců vědu nedělá). Svá slova míním hlavně jako úvahu o tom, proč řada veleúspěšných českých oborů není mnohem delší. Kafemlejnek bere energii a čas V první řadě se na současném stavu významnou měrou podílí obecný přístup administrátorů vědy. Těch úředníků, kteří musí vše a každého a za všech okolností nějakým způsobem bodovat. Nemá cenu zmiňovat „kafemlejnek“, pro nějž musí sami vědci lopotně připravovat podklady a jenž je až chorobným způsobem používán pro patronizování vybraných vědeckých odvětví. Jenom na okraj: kdyby někdo přišel s něčím takovým na univerzitách Ivy League (kde jsem měl možnost přednášet a jejichž prostředí velmi dobře znám), je třetina tamních vědců bez zaměstnání… Zbytečně tak mrháme energií a časem, jež mohou, respektive musí chybět jinde. Významným problémem a zhoubou je i záměrná polarizace vědeckého prostoru. V důsledku lobbismu nebo hrubé neznalosti se obory leckdy třídí na užitečnější a méně užitečné. Ty, jejichž

Foto Jiří Hroník, BIOCEV, UK

33 F 28  FORUM ROMANUM

význam je pro společnost značný, ale jež nefungují na prostém principu „dolar dovnitř, deset dolarů ven“, se pohybují na pokraji likvidace a nezřídka jsou s velkou chutí zostouzeny. Věda je přitom jen dvojího druhu: dobrá, nebo špatná. Ne tak v Česku. U nás se základní výzkum stal skoro nadávkou a zbožňovanou mantrou je slovo „inovace“. Kdo z vědců nedokáže obratem odpovědět na otázku „K čemu je to dobré“, je považován za člověka, který není zcela při smyslech. I díky tomu se to ve vědě hemží „brouky Pytlíky“, kteří znají odpověď na vše, a vědeckými „podnikateli“, již jsou experty na psaní projektů s „vyhledávanými“ tématy. Těch, kteří se nebojí říci „já nevím“, je stále méně. Já sám si přitom těch, kteří dokážou říci „nevím“ (a jsou přitom nepochybně kvalitními vědci) a vykazují sklony k schizofrenii, protože si nikdy nejsou jisti správností cesty, velmi považuji. Kvalitní věda musí stát na neustálém puzení k hledání cesty, tomto nekončícím procesu, jehož konec obvykle nelze dohlédnout. Konkurenci musí vytlačit spolupráce Bohužel v České republice není ani zdaleka automatické to, co například ve Spojených státech amerických: mezioborová spolupráce a letní školy a semináře, na nichž se může například potkat genetik s lingvistou a historik s chirurgem. U nás je, bohužel, běžnou normou boj mezi jednotlivými obory a vzájemné hanění. K tomu často přistupuje umělá antagonizace vztahu vysokých škol a Akademie věd ČR. Věda jako taková se často bere jen jako nástroj a prostředek, třebaže primárně by měla sloužit k poznávání světa, k poznávání a uchopování nového. Že to je kvalita, o kterou zhusta ani zdaleka nejde, dokládá konečně i to, že z názvu Rady pro výzkum, vývoj →


34 F  28  FORUM ROMANUM

a inovace se věda vytratila někam do neznáma – a spolu s ní i jakákoli vize. Jde sice o symbolickou záležitost, jenže: leckdy si ani neuvědomujeme, jak moc naše mysl se symboly pracuje. Přitom je více než zřejmé, že je to právě dnešní doba a stav civilizačního vývoje, které před nás kladou velké výzvy a nutně vedou k nezbytnosti mnohem kvalitnějšího poznávání světa a k mezioborové spolupráci. Situace v energetice, technologiích, změnách klimatu či vývoji civilizací na této planetě jsou takové povahy, že jen pošetilý a málo informovaný jedinec nebo zájmová skupina mohou tvrdit, že s pomocí jednoho oboru nebo směru výzkumu vše vyřešíme, a proto je třeba ostatní zašlapat do země, protože každý přece vidí, že jsou k ničemu. Z historie vědy je známo, že inovace samotné i přes svou velkou a nespornou důležitost velké, kruciální problémy nikdy zcela nevyřešily. Stejně tak je známo, že výsledek základního výzkumu nelze předjímat. Není nijak překvapující, že i penicilín, jeden z klíčových objevů dvacátého století, byl objeven víceméně náhodou. Pak ovšem příjmy z licence na jeho výrobu zajistily finanční prostředky britské vědě na desetiletí dopředu. Podobně kritickým faktorem se mi na základě vlastní zkušenosti jeví i velmi škodlivá tendence ke „zlidovění“ vysokého školství a zejména univerzit, jež má za cíl naplnit tabulky o počtu vysokoškolsky vzdělaných obyvatel Evropské unie. To má přirozeně leckde závažný vliv na kvalitu výuky i kvalitu jednotlivých stupňů výuky a finálních prací. Úspěch není hanbou Jako další velký problém vidím obecný stav české společnosti, která má ujímání z toho, je-li někdo hodnocen výjimečně, má-li výjimečné schopnosti a výjimečné výsledky. To se přirozeně projevuje i v akademickém prostředí, i když se na tomto poli již dosáhlo důležitého posunu. V rámci vymezeného prostoru k této úvaze není možné se vyslovit ke všem možným aspektů problému stavu české vědy. Navíc k tomu postrádám mnohé důležité kompetence. Nicméně jsem přesvědčen, že hlavní problém české vědy spočívá v představě o tom, co věda vlastně je (vynecháme-li „business“), postojích k tomu, co od ní očekáváme, a v odvaze chtít dosahovat těch nejvyšších vrcholů. Aby se na této cestě ocitalo stále více vědců a vědeckých týmů, vyžaduje chování, jež v této zemi stále není normou a které logicky přitahuje reakce proměnlivé povahy a kvality. Abych nekončil zcela pesimisticky: v poslední době nabývám přesvědčení, že alespoň moje alma mater, Univerzita Karlova, dělá všechno pro to, aby se věci změnily k lepšímu.

Dejte nám dalších padesát let Prof. doc. RNDr. Jan Konvalinka, CSc. prorektor U K PRO v ědeckou č innost Nejspíš ne. Dokonce bych se vsadil, že ne, a to zejména proto, že bych takovou sázku s velkou radostí prohrál. Před deseti lety odpovídal můj přítel a kolega Václav Hořejší na podobnou, ale mnohem realističtější otázku, jestli česká věda může dostat Nobelovu cenu do padesáti let. Docela optimisticky prohlásil, že na té úrovni můžeme být možná už o trochu dříve. Od té doby uběhlo jen deset let, přišla ekonomická krize a stagnace nejen ve financování vědy – a věci se pohnuly dopředu jen o málo. Dejte nám dalších padesát let! Nobelova cena se udílí za fyziku, chemii, medicínu nebo fyziologii, za mír a literaturu (cenu Švédské národní banky za rozvoj ekonomie na památku Alfreda Nobela, kolegové z CERGE prominou, pro tuto úvahu vynechám). Kdyby některý z učitelů UK dostal Nobelovu cenu za literaturu, bylo by to skvělé (a zrovna u této ceny jeden opravdu nikdy neví), ale těžko by se tím naše alma mater mohla chlubit jako svým úspěchem. Nobelova cena míru pak v posledních letech zpravidla znamená, že oceněný pomohl zjednat mír po dlouhých letech válečného konfliktu, pověsil na hřebík již upadající teroristickou živnost nebo byl propuštěn po mnoha letech věznění z politických důvodů. A nic z toho bych univerzitě, naší zemi a nakonec ani tomu oceněnému nepřál. Špičková věda vyžaduje obrovské investice Takže nám zbývají jen klasické Nobelovy ceny za „velké“ přírodovědné obory a medicínu a tam vidím naše šance v příštích deseti


35 F 28  FORUM ROMANUM

letech bledě. Důvody jsou podobné těm, které způsobí, že Sparta Praha ve stejné době s největší pravděpodobností nevyhraje Ligu mistrů. (Mimochodem, v roce 1969 porazil Slovan Bratislava ve finále podobné soutěže FC Barcelonu – to dneska zní jako pohádka z jiného času, kdy krajinou projížděli rytíři na koních a země byla ještě placatá.) Dnešní vrcholový fotbal, podobně jako špičková věda „nobelovské úrovně“, vyžaduje obrovské investice, ty nejlepší, královsky zaplacené talenty, hvězdné trenéry, prvotřídní vybavení – a dlouhá desetiletí kontinuity. Tohle se za deset let nedá stihnout. Tím ovšem vůbec nechci říci, že to nemáme zkoušet. Tady totiž nejde o Nobelovu cenu – to je nakonec jenom symbol a trochu novinářsky nafouklá ikona úspěchu, za kterou se nemusíme hnát. Jde ale o to, jaké si klademe cíle a kam chceme dojít. Jsem naprosto přesvědčen, že taková škola, jako je Univerzita Karlova, musí mít ty nejvyšší ambice a že musí postupně vytvářet podmínky pro to, aby se mohly naplnit – ne nutně v tom, že někdo z pracovníků UK získá Nobelovu cenu, ale v tom, že se snad v některých oborech dostaneme na naprostou světovou špičku (a mohou to být tak „nenobelovské“ obory jako matematika nebo kardiologie, egyptologie nebo lingvistika). Možná v té loterii ještě dlouho nevyhrajeme, ale rozhodně si musíme aspoň začít kupovat los. To vyžaduje nejen velké, opravdu velké prostředky, ale také společnou vůli, že toho chceme dosáhnout, shodu na tom, že těm nejlepším vytvoříme mimořádné prostředí – a také na tom, kdo to ti nejlepší vlastně jsou a jak je poznáme. Když se totiž mluví o excelenci, ozývá se obvykle souhlasné mručení a horlivě se kývá hlavami. Problém nastává tehdy, když se ukáže, že ty excelentní je třeba vybrat a podpořit je a že to nejspíš nepůjde, aniž by se ubralo těm, ehm, méně excelentním. Bez podpory to nepůjde Nezvládneme to sami, budeme k tomu potřebovat národní politiku podpory vědy a vzdělávání, která bude velkorysá, promyšlená a hlavně dlouhodobě stabilní. Netřeba vynalézat každý půlrok znova kolo, stačí se podívat, jak věci fungují u úspěšných sousedů v Evropě nebo za oceánem. Pro mne je vynikajícím příkladem takové velkorysé národní politiky projekt Czech Institute of Science and Technology, na kterém dlouhodobě pracuje Rada vlády pro výzkum a inovace. Plánuje štědrou podporu vynikajícím týmům světové úrovně, náročně vybraným mezinárodním poradním výborem. Peníze nebudou určeny na stavby nových ústavů (těch nám teď vzniká dost), ale na dlouhodobou podporu toho nejlepšího, co tady ve vědě máme, případně co můžeme ze světa získat. Koncepce, jež stojí na tom, že velmi náročně vybereme ty nejlepší, které můžeme dostat, a pak je necháme dělat, co sami chtějí, je totiž podle mého přesvědčení zdaleka nejefektivnějším způsobem podpory špičkové vědy, jaký se dá vymyslet. Pro mne bude osud tohoto velmi pečlivě připraveného projektu v zákrutech dalšího schvalování státními orgány určitým signálem, jak vážně to naše politická reprezentace i my sami myslíme s podporou výzkumu na vysoké úrovni v naší zemi. Na Nobelovu cenu pro Univerzitu Karlovu to v příštích deseti letech podle mého odhadu nevypadá. Nevadí. Pojďme pracovat na tom, abychom tady za deset let měli mezinárodní, dynamickou, otevřenou instituci, kde bude radost studovat a pracovat, kde budou vznikat nové nápady a kolem nich nové týmy, kam budou přicházet talentovaní studenti z daleka široka a špičková věda bude samozřejmou součástí vysokoškolského života. A možná z toho za nějakou dobu kápne i ta Nobelova cena.

Přirovnání k fotbalu sedí Pravděpodobnost, že česká věda získá Nobelovu cenu, je skutečně malá a přirovnání k fotbalu dost dobře sedí. Výkony opravdu určují peníze na nákup hráčů a na prostředí jejich přípravy víc než fotbalový talent daného národa. A na Klapzubovu jedenáctku budeme zřejmě čekat stejně dlouho jako na blanické rytíře. Oba příspěvky ukazují na to, že problém je v penězích a v jejich rozdělování. Důležitější je kontrola, zda peníze v daném projektu byly spláchnuty správným potrubím než to, jakou službu cestou udělaly. V tragické snaze o nápravu jsou peníze rozmělňovány do nepřehledné změti pod přísným dohledem úředníka, nad nímž stojí, slušně řečeno, nedobrý zákon. Paradoxně ale zároveň budujeme politicky motivované megalomanské projekty, mnohé bez racionálního základu a s malou šancí na přežití, a tím spíš na excelenci. Dobré je, že zoufalost žalostného stavu si ale začínáme uvědomovat. Třeba jednou dojdeme k tomu, že vedoucí excelentních týmů budou mít více peněz, méně účetních povinností a více pravomocí v rámci jasných, ale jen obecných pravidel. Že nepůjdeme nadále naší českou cestou vytyčenou lobbisty z neprůhledných zájmových skupin, kteří o vědě jako takové nic netuší, ale budeme opisovat od těch schopnějších. A třeba jednou podpora vědy a vzdělání bude mít i jiný smysl než popisování billboardů a programových prohlášení. A pak to třeba půjde i bez pana Klapzuby. Prof. RNDr. Vladimír Matolín, DrSc.


36 F 28  FORUM ROMANUM

Je potřeba podpořit talenty Vysoké školy jsou málo mezinárodní Myslím, že není reálné, že by česká věda získala v dohledné době Nobelovu cenu. Mnohem pravděpodobnější je, že nějaký Čech působící v zahraničí by na podobné ocenění mohl dosáhnout. U nás nejsou v současné době podmínky nastaveny tak, abychom se mohli rovnat světové vědecké špičce, proto si často neumíme udržet nejúspěšnější vědce a neumíme přitáhnout úspěšné cizince. Vysoké školy jsou bohužel málo mezinárodní a většina studijních programů je v češtině, takže se už při hledání vůdčích vědeckých osobností většinou omezujeme na poměrně malý rybník česky mluvících profesorů a profesorek. Souvisejícím problémem je, že nejsme vědecky přitažlivá země pro nejtalentovanější postgraduální a postdoktorální studenty, kteří jsou nezbytnou součástí výzkumu. Výčet překážek na cestě k excelentnímu výzkumu je samozřejmě daleko delší a mnoho z nich je popsáno v obou hlavních příspěvcích. Očekávám, že bude ještě dlouho trvat, než budeme schopni konkurovat Německu, Švýcarsku nebo Anglii a než se s nimi budeme moci přetahovat o nejlepší vědce, na kterých stojí excelentní výzkum. Důležité ale je, že o tom diskutujeme a že v posledních letech sílí snahy o změny. Prof. Mgr. Jana Roithová, Ph.D.

Nemohu se vyjadřovat k cenám za ekonomii, nechci se vyjadřovat k ceně za mírová úsilí. Ceny za literaturu odrážejí komplexnost literární tvorby i jejího chápání. Zatímco Nobelova cena za literaturu odráží tvůrčí dráhu a dílo nadaného jedince, k jehož realizaci „stačí tužka a papír“, toto lze vztáhnout – možná – i na vybrané velké teoretické objevy v jiných oborech v minulosti, jinak je tomu dnes v oboru fyziologie a medicíny, v oblasti mého profesionálního směřování. Když se podíváme na ceny za literaturu, jsou rozděleny poměrně velmi široce do řady zemí a kultur, jsme hrdi na to, že díky Jaroslavu Seifertovi jednu cenu pro Československo máme. Rozvrstvení udělených cen za fyziologii a medicínu, a v současnosti i za chemii a fyziku, nevykazuje již celosvětové rozdělení, ale ukazuje jednoznačně na velmi úzkou skupinu úspěšných zemí, ve kterých byl objev laureáta realizován. Není složité zjistit, že Nobelovy ceny v této oblasti jsou vázány na robustní vědecko-výzkumné zázemí, investice do základního výzkumu a kritickou „vědeckou masu“. Mám za to, a rezonuji v tom s kolegou Janem Konvalinkou, že pro nás je důležité vytvořit podmínky pro talentované mladé vědce, aby se jim tu tvořilo dobře, a výrazně podpořit excelenci, aby měli u koho tvořit a s kým komunikovat a abychom se v některých oborech mohli srovnávat se světovou špičkou. Zázraky se občas stávají, ale Nobelovu cenu na UK v příštích deseti letech nevidím. Podaří-li se nám na UK vytvořit podmínky pro vědu třeba srovnatelné s našimi jižními sousedy, bude to nasměrování k možnému ocenění, symbolu vědeckého úspěchu v dalších generacích. Prof. MUDr. Pavel Martásek, DrSc.

Zapojte se do diskuze na iforum.cuni.cz


37 F  28  studenti

10� studEnti 1.

2.

UK má v Hollaru nový společenský prostor

Daruj krev s Univerzitou Karlovou

Na začátku zimního semestru otevřela Fakulta sociálních věd UK na Smetanově nábřeží nový studentský společenský prostor nazvaný Hollar. Jeho vznik iniciovali studenti, kteří v uplynulých dvou letech věnovali energii přestavbě starých garáží. „Žurnalistika, marketing a PR i mediální studia, které se na Hollaru vyučují, jsou kreativní obory. Každý rok přitáhnou desítky mladých lidí, jež spojuje zájem o aktuální společenské dění a komunikaci. Jenže naše škola dosud nenabízela mnoho možností, jak se realizovat nebo kde trávit čas mimo přednášky. Proto jsme iniciovali vznik studentského ‚klubu‘ v pavlačovém vnitrobloku, abychom místo trochu oživili zevnitř a přilákali i lidi zvenčí,“ říká Kateřina Písačková, absolventka žurnalistiky a iniciátorka hnutí Oživme Hollar.

V průběhu května a června mohli studenti-prvodárci přijít darovat svou krev na některou z vybraných transfuzních stanic v městech, kde má Univerzita Karlova své fakulty, tedy v Praze, Plzni a Hradci Králové. Vyzývala je k tomu akce pořádaná Studentskou unií UK a spolkem mediků Trimed při 3. LF UK. Součástí projektu byla i soutěž o nejaktivnější fakultu. Hlavní cenu v podobě 100 litrů vína si nakonec vyzvedli studenti 3. lékařské fakulty UK.

1.

3.

Studenti z Právnické fakulty UK poskytují První právní pomoc Nejste si jistí tím, co se píše v nájemní smlouvě k bytu, kam se chcete nastěhovat se svými novými spolužáky, nebo potřebujete jinou právní radu a nemůžete si ji ze svého studentského kapesného dovolit? S prosbou o pomoc se můžete obrátit na kolegy z Právnického akademického spolku Juristi při Právnické fakultě UK, kteří provozují bezplatnou internetovou poradnu. Stačí jen konkrétní dotaz napsat do e-mailu a ten zaslat na adresu ppp@juristi.cz. Důležité je dotaz přesně formulovat a e-mail případně doplnit i o potřebné dokumenty (smlouvy apod. se začerněnými osobními údaji). Čím více informací zájemce o pomoc poskytne, tím spíše se dočká přesné odpovědi. „Pokud budou v dotazu chybět nějaké podstatné informace, požádáme zájemce e-mailem o doplnění,“ upozornil jeden z hlavních organizátorů První právní pomoci a student Právnické fakulty UK Viktor Hatina.


38 F 28  studenti

4.

Studentky UK přispívají k záchraně ohrožených mořských želv Na světě dnes žije sedm druhů mořských želv. Jak dlouho tomu tak bude, může vysokou měrou ovlivnit člověk. Lidé totiž patří k největším nepřátelům těchto plazů a významně přispěli k tomu, že v současné době patří na seznam živočišných druhů, kterým hrozí vyhynutí. Čtyři druhy mořských želv vyhledávají ke svému rozmnožování pobřeží Indonésie, kam se v létě vydala i studentka biologie na Přírodovědecké fakultě UK Petra Magnusková. Několik dní pomáhala v indonéské záchranářské stanici, a to díky projektu Mořskéželvy.cz, který vybudovala dnes už absolventka Přírodovědecké fakulty UK Mgr. Hana Svobodová. „Přímo na ostrovech mají záchranáři základnu, tedy spíš takový malý domeček, ve kterém pobývají. Obvykle tam jsou tři rangeři, kteří hlídají, aby rybáři nesbírali želví vajíčka. Pokud želva klade vajíčka moc blízko břehu, přenášejí snůšku dál od moře, aby ji nezatopila mořská voda. Náš hlavní úkol byl pomáhat záchranářům a také je trochu podpořit psychicky, aby neztráceli víru v to, že dělají dobrou věc,“ popisuje Petra Magnusková.

5.

Básnická sbírka Podolí vynesla hned dvě nominace Student českého a anglického jazyka na Pedagogické fakultě UK Jonáš Zbořil byl za svůj básnický debut Podolí nominován na Magnesii Literu 2014, s toutéž sbírkou se mu povedlo získat od odborné poroty i nominaci na Cenu Jiřího Ortena. ční poté co jsi zemřela ve svém pokoji vytrhli dveře z pantů a teď to ční tolik to ční že lidé chodí okolo a zastavují otvor tak nepříčetně velký není možno vejít (Ukázka ze sbírky Podolí)

Dětský den na 1. LF UK

6.

6.

I medvídci mají svou nemocnici Smyslem projektu Nemocnice pro medvídky je formou hry dětem z mateřských školek přiblížit lékařské činnosti, nástroje a prostředí s cílem zahnat vše­ obecně rozšířený strach z bílých plášťů. Medici v této hře vystupují jako lékaři, děti jako rodiče nebo kamarádi nemocných plyšových medvídků či jako sestřičky. Za projektem stojí studenti medicíny v rámci organizace IFMSA CZ (International Federation of Medical Students Association Česká republika). V současnosti je registrováno přes 250 „medvídkových lékařů“, kteří jen během loňského roku navštívili více než 40 školek, kde práci lékaře představili zhruba 800 dětí.

5.

7.

Univerzitní umělecký soubor volá mladou krev S novým akademickým rokem je možné rozšířit hlasové skupiny Vysokoškolského uměleckého sboru UK (VUS UK). Zájemci mohou přijít na některou ze zkoušek, které se konají vždy v pondělí a ve středu od 19:15 ve zkušebně na koleji Arnošta z Pardubic (Voršilská ul. 1, Praha 1). VUS UK vznikl již v roce 1948, a je tak vůbec nejstarším českým akademickým sborem, který tvoří studenti, absolventi a zaměstnanci Univerzity Karlovy a ostatních pražských vysokých škol. Repertoár sestává ze skladeb vokální duchovní i světské tvorby od středověké polyfonie až do současnosti, od lidových písní po rozsáhlá kantátová a oratorní díla. Soubor pravidelně vystupuje nejen v České republice, ale i v zahraničí. Plánovaná vystoupení a další informace o souboru naleznete na www.vus-uk.cz.


39 F 28  studenti

9.

8.

Bože, cože?! – studenti prošli již počtvrté zatěžkávací zkouškou Ve dnech 2.–19. září se uskutečnil v Topičově salonu CRASHTEST 4, již čtvrtý ročník výstavního projektu studentů dějin křesťanského umění na UK, díky němuž mají studenti jedinečnou možnost zorganizovat v roli kurátorů výstavu z děl svých vrstevníků studujících na vysokých uměleckých školách. Název CRASHTEST vychází ze samotné podstaty projektu. „Jeho smyslem je, aby budoucí historici umění, kteří studují u nás na Katolické teologické fakultě UK v Ústavu dějin křesťanského umění, dostali příležitost setkat se s tím, co bude důležité pro jejich další profesní život – a tím je mimo jiné tvoření výstav. Současně nám šlo o to, aby se studenti seznámili s umělci, kteří vstoupí do svého profesního života za několik let. A navíc jsme si přáli přivést do středu Prahy výtvarníky, kteří nejsou z Prahy a kteří nemají příležitost zde vystavovat – na rozdíl od těch, co tu studují,“ vysvětluje PhDr. Milan Pech, Ph.D., který stojí za realizací projektu CRASHTEST.

9. 10.

Studenti bojují proti útlaku prostřednictvím autorských divadelních představení

„Lidé se často stydí za to, že jsou oběťmi útlaku. Divadlo utlačovaných je způsob, jak o něm dát vědět i ostatním a jak to změnit,“ říká Mgr. Dana Moree, Dr., která již druhým rokem vede na Fakultě humanitních studií UK kurz tzv. divadla utlačovaných. Tuto metodu v 70. letech vymyslel brazilský dramatik Augusto Boal. Jejím cílem je, aby utlačovaní lidé své pocity převedli do krátké divadelní hry a odehráli ji před publikem. Během představení však ani diváci nezůstanou jen v pasivní roli a do příběhu se aktivně zapojují. Divadlo tak slouží jako prostor pro změnu situace a hledání možných řešení. Skupina nyní chystá několik představení, která odehraje pravděpodobně nyní na podzim v Praze v Rock Café. Kurz divadla utlačovaných vypsala Dana Moree na Fakultě humanitních studií UK i v letošním akademickém roce, otevřený je zájemcům ze všech fakult. Jaké téma si nakonec zvolí a převedou v divadelní hru, bude záležet na složení budoucí skupiny.

Na mistrovství světa v inline alpine slalomu bodovala studentka UK

Studentka čtvrtého ročníku Lékařské fakulty UK v Plzni Barbora Procházková získala bronzovou medaili ve slalomu družstev a v obřím slalomu se umístila v elitní desítce. Mistrovství světa v inline alpine slalomu se konalo v polovině září v Oberhundemu v Německu.

8.

Text Rozálie Němcová Foto Jan Zima, Dana Moree, UK


40 F  28  prostor na UK

Setkání u medvěda

Jasnou první volbou při uvažování o oblíbených místech naší univerzity pro mě byla kostra jeskynního medvěda, která stojí u vchodu do budovy děkanátu Přírodovědecké fakulty UK na Albertově.


41 F  28  prostor na UK

Medvěd – dlouhá léta to vlastně byla spíše zaprášená kostra v temném koutě přízemí – představuje ikonický orientační bod pro celé generace albertovských studentů, pedagogů i absolventů. Když se někde sejít, tak jedině u medvěda. Se studenty, s kolegy, s hosty. Je tak přirozeně místem, kde mi dodnes začíná většina setkání, která mám rád mimo jiné i proto, že nabízejí příležitost tu téměř pokaždé neplánovaně potkat kolegy, studenty nebo známé. Samotná kostra navíc před dvěma lety prošla důkladným restaurováním, takže po očištění a nasvícení je dnes z medvěda působivý exponát, jejž snadno najdou i nezasvěcení návštěvníci. text Doc. RNDr. Jakub Langhammer, Ph.D.  Foto Radana Čechová, Petr Jan Juračka

Adresa Přírodovědecká fakulta UK Albertov 6, Praha 2


42 F  28  historie

Iniciála K nové signum Univerzity Karlovy

text Prof. PhDr. Ing. Jan Royt, CSc.

PROREKTOR UK PRO TVŮRČÍ A EDIČNÍ ČINNOST Každá významná instituce minulosti i současnosti používá pro svoji prezentaci na veřejnosti logo či signum. Používání zkratek či iniciál má kořeny již v prostředí antického Říma. Zkratka SPQR (Senatus Populusque Romanus), jež se poměrně často vyskytuje na vítězných obloucích, byla symbolem moci Říma, jejímž vykonavatelem byl senát a lid římský. Nový návrh grafického designu univerzity začíná pracovat s použitím písmene K, poukazujícího na zakladatele naší almae matris. Výtvarný návrh písmena vychází z iniciály jména zakladatele Univerzity Karlovy, tehdy římského a českého krále Karla IV., jak je uvedena na zakládací listině ze 7. dubna 1348. Úlohou iniciály ve středověkých listinách bylo dát jasný signál, kdo listinu vydává. Podstatnou byla i úloha inciály coby jakéhosi ochranného prvku před zneužitím, neboť její často složitá výtvarná forma šla těžko napodobit a byla znamením, že ji užívá královská kancelář. Iniciály panovníků se objevují ve vrcholném středověku i na jimi objednaných stavbách jako výraz vladařské reprezentace. Výtvarná podoba takto užité iniciály je často odvozena z formulářů titulatur v listinách. Na konci 14. století, tedy v období „podzimu středověku“, vládne v prostředí královských dvorů exkluzivní dvorská kultura používající složitou dvorskou symboliku s duchovním podtextem. V rukopisech krále Václava IV. se často objevuje panovníkův motiv vpletený do iniciály jeho jména, tedy písmena W. Iniciály M a P zdobí stěny sídla komtesy de Nevres v Germolles. Iniciály své (Y) a manželky Markéty Bavorské nosil vévoda Jan I. Burgundský v podobě šperků či jako ozdobu na opascích. Nalezneme je také na soklu Sluterovy Madony na portále kartouzy v Champmol.

Návrat k tradici V případě nového grafického návrhu jde o navázání na tradici, neboť iniciála K byla užita ve spojení s univerzitou již v nedávné minulosti, jak je patrné na mříži vstupu do historického areálu Karolina. Použil ji také Vladimíra Sychra ve výtvarném návrhu tapiserie zdobící stěnu Velké auly Karolina, kterou vyhotovila Marie Teinitzerová. Písmeno K v kombinaci s univerzitní pečetí bylo a je používáno na publikacích Nakladatelství Karolinum. V současné době se „univerzitní K“ objevuje nově na propagačních materiálech Univerzity Karlovy určených nejen zahraničním zájemcům o studiu jako viditelné znamení tradice a starobylosti univerzity. Selektivně a s jistou znalostí kontextu je možné uplatnění písmene K v architektonických návrzích na výzdobu interiéru v rekonstruovaných prostorách v Kamzíkové.

Prof. PhDr. Ing. Jan Royt, CSc., je prorektorem pro tvůrčí a ediční činnost na UK a předsedou Historické komise UK. Hlavní oblastí jeho zájmu je křesťanská ikonografie a středověké malířství. Působí jako ředitel Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty UK a současně přednáší na Katolické teologické fakultě UK i dalších fakultách.


43 F  28  zprávy ze senátu

Zprávy z Akademického senátu Univerzity Karlovy Akademický senát má za sebou první týdny a měsíce v novém složení. Senátoři, studenti i akademičtí pracovníci, se průběžně zapojují do akcí souvisejících s životem univerzity (konference, oslavy) nebo ji navenek reprezentujících (veletrhy, akce pro veřejnost). Na jaře tohoto roku se Akademický senát například snažil reagovat na dění mimo univerzitu – přijal proto usnesení věnovaná aktuálnímu dění v Grantové agentuře UK a také k situaci s nejasným prodejem domu v Divadelní ulici sousedícího s FSV UK a AMU, poškozeného výbuchem v roce 2013. Zmodernizovali jsme webové stránky a zpřehlednili jednání zavedením promítací techniky. Předsednictvo Akademického

senátu UK také na svém výjezdním zasedání navštívilo FaF a LF v Hradci Králové. Sociální komise, která předkládá rektorovi návrhy na podporu studentských aktivit, vytvořila podrobnou „kuchařku“ pro podání žádosti o tzv. studentské peníze. Mohou o ně žádat všechny studentské spolky sdružující studenty z více fakult. Připomeňme na tomto místě, že všechna jednání Akademického senátu i pracovních komisí, na nichž může každý člen akade-

mické obce vznést své připomínky, jsou veřejná. Senátorky i senátoři jsou otevřeni také neformálním kontaktům, protože cílem všech je, aby Univerzita Karlova představovala moderní a přívětivou instituci, na níž se bude dobře studovat, bádat a pracovat. Tomáš Nigrin, předseda AS UK

Nové složení předsednictva Akademického senátu UK senat.cuni.cz

Předseda

Místopředseda

PhDr. Tomáš Nigrin, Ph.D. (FSV)

Bc. Martin Holý (HTF)

e-mail: tomas.nigrin@ruk.cuni.cz

e-mail: martinholy@email.cz

Členové předsednictva

MUDr. Josef Fontana (3. LF)

Prof. MUDr. Zuzana Červinková, CSc. (LF HK)

e-mail: josef.fontana@ruk.cuni.cz

e-mail: wolff@lfhk.cuni.cz

JUDr. Ing. Josef Staša, CSc. (PF)

Doc. Ing. František Zahálka, Ph.D. (FTVS)

e-mail: stasa@prf.cuni.cz

e-mail: zahalka@ftvs.cuni.cz


44 F  28  alumni

Pašovala do špitálu plyšáky Zakladatelka RS Centra, zástupkyně přednosty Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, členka čestné Rady absolventů UK a členka Alumni při Evropském výboru pro léčbu a výzkum roztroušené sklerózy. Tím vším je profesorka Eva Havrdová, která o sobě sama říká, že se k medicíně dostala z patologické touhy pomáhat lidem. Text Rudolf Pfefferkorn Foto Jiří Hroník

„Je potřeba zabránit odlivu vzdělaných mozků,“ říká hned v úvodu rozhovoru Eva Havrdová, kterou trápí, že mladí nadaní lékaři často odcházejí za hranice a už se nevracejí. Podle ní by se u nás měly vytvořit pro tyto odborníky takové podmínky, aby mohli nejen odjet načerpat zkušenosti do zahraničí, ale také své vědomosti přivezli zpět k nám. „Musí mít ale důvod. Musí vědět, že si jich alma mater váží a že ocení to, s čím se vrátí. Ne že budou mít pocit, že o jejich práci doma nikdo nestojí,“ vysvětluje Eva Havrdová a hned kritizuje reálný stav: „Česká společnost se tak bohužel nechová. Už několik let dává najevo, že je jí to úplně jedno. Tomu musíme zabránit, protože bychom mohli během deseti let najednou zjistit, že už nemáme žádnou inteligenci.“ A čísla hovoří zcela jasně: dříve (před pěti lety) odcházelo do zahraničí zhruba třináct procent studentů, teď je to už přes dvacet. V České republice tito studenti tedy vůbec nenastoupí do práce. Mladé lidi nemůžeme přehlížet Vyřešit situaci s odlivem „mladých mozků“ se snaží mimo jiné i Klub Alumni UK, v němž je Eva Havrdová aktivní. „Je to jeden ze způsobů, jak dát najevo, že máme rádi své absolventy a vážíme si jejich práce. Na amerických univerzitách jsem se setkala s tím, jak se absolventi s úctou a důvěrou vracejí na univerzitu. Na své alma mater najdou profesory, které mohou požádat o radu, když budou ve vlastní praxi tápat. Velmi mě to překvapilo, ale zároveň oslo-

Chtěla jsem medvěda, kterého by se pacienti drželi při lumbální punkci vilo,“ popisuje a dodává, že Klub Alumni vnímá i jako nástroj k vyjednávání. „Musíme vytvořit tlak na instituce, které rozhodují o tom, jak u nás absolventi ihned po ukončení univerzity žijí a jaké mají možnosti uplatnění. Vedení naší univerzity musí najít sílu vyvinout určitý tlak, jako tomu bylo dříve,“ vysvětluje Havrdová. Důležité je podle ní také zviditelňovat výsledky absolventů, kteří něco dokázali. Zveřejňovat, že obstáli ve světě, že publikují v zahraničních časopisech s vysokým impakt faktorem a že spolupracují se zkušenými vědci. Sama Eva Havrdová lituje, že tento projekt v době, kdy končila studia, neexistoval. Na univerzitu se proto dostala vlastně přes kontakty v zahraničí. „V podstatě pro mne bylo jednodušší publikovat v zahraničí, kde oceňovali výsledky daleko dříve než v Čechách. Musela jsem hodně pracovat a dosáhnout určitých hmatatelných úspěchů, než si mě někdo z univerzity všiml,“ vzpomíná. „Teprve pak mne vedení fakulty požádalo, abych se na univerzitu vrátila. Proto my nyní chceme včas podchytit studenty, kteří jsou schopni dělat vědeckou práci, a dát jim příležitost.“

Pacienti zlobí Osvětu se ale Eva Havrdová snaží dělat i v jiných oblastech a oborech, například směrem ke svým pacientům, kteří se u ní léčí s roztroušenou sklerózou. „Po pacientech žádáme, aby pečovali o svou psychickou a fyzickou kondici. My nechceme jen předepisovat léky, ale potřebujeme, aby lidé změnili svůj životní styl. A to je nekonečný příběh, protože lidé se sebou ve valné většině nechtějí nic dělat,“ svěřuje se Havrdová. „Snažím se jít příkladem – vstávám brzy a denně cvičím 40 minut, večer bych se k tomu kvůli únavě už nepřinutila. Lépe se mi pak komunikuje s pacienty, které se pokouším vést ke stejnému životnímu stylu. Mohu vycházet z vlastní zkušenosti.“ Podle Evy Havrdové je u nás současná situace léčby roztroušené sklerózy ve srovnání s ostatními postkomunistickými zeměmi na velmi dobré úrovni. „Posledních patnáct let, kdy máme k dispozici léky, jež mají smysl a zabírají, se nám daří. Pacientům je lépe. Aby to ale mohlo pokračovat, potřebujeme mladé vědce a dobré lékaře, již jsou ochotni zasvětit svůj život jednomu oboru, který má smysl,“ vrací se zpět k problému nedostatku odborníků Eva Havrdová. Ilegální medvěd Za důležitou otázku považuje profesorka Havrdová i lidský přístup. Stručně řečeno, třeba i jen obyčejného plyšáka, který by pomohl pacientům lépe zvládat stresovou zátěž při různých zákrocích. „Pacienti se potřebují k někomu nebo něčemu přitulit, mít něco pro radost, něco mazlivého,“ sou-


45 F  28  alumni

dí lékařka. „Dávali jsme jim při lumbální punkci polštář a říkali: ‚Představujte si, že držíte plyšového medvěda.‘ A pak jsme s kolegyní viděly v San Diegu medvěda a rázem jsme věděly, že toho chceme. Když jsem s ním šla po ulici, lidé se začali usmívat – tohle plyšáci zkrátka umějí. Řekla jsem si, proč to neudělat ve zdravotnictví?“ Jenže jakkoli se to zdá snadné, propašovat takového medvěda mezi české nemocniční zdi je takřka nadlidské úsilí. „Chtěla jsem medvěda, kterého by se pacienti drželi při lumbální punkci – mohli by se přes něj ohnout,“ vysvětluje Havrdová. „Dnešní situace vypadá v nemocnici tak, že se pa­cient ohne přes židli a třese se strachy. Je to logické, punkce není nic příjemného. Akreditace nám ale medvěda zakázala, protože není omyvatelný. Tak jsme mu dali jednorázový nemocniční obleček. Stejně nám ho zakázali. V našem zdravotnictví se prostě s psychickou stránkou nepočítá. Proto jsme medvěda prostě ukryli a pacientům ho stejně půjčujeme,“ říká rozhodně Eva Havrdová, která ví, že s pacienty je potřeba vlídně komunikovat. „Ale když je kolem všechno bílé, doktor má na sobě bílý plášť, tak to moc dobře nefunguje. Jsem ráda, že nám nemocnice dovolila alespoň zvolit barvu zdí a čalounění.“ Podle Havrdové je toho hodně, co se ještě musí zlepšit. Na vině je podle ní kromě jiného často obecný přístup vědců ke své profesi. „Bereme se strašně vážně. I vědu je zapotřebí zlehčit,“ míní. Rajčata a japonské zahrady Čeho si Eva Havrdová na své práci nejvíce cení? Že je v současné době u nás asi 9000 pacientů léčeno biologickou léčbou. „Svého času to vypadalo, že kvůli tomu několikrát přijdu o místo. Byly velké politické tlaky, aby se s touhle léčbou vůbec nezačínalo, nakonec to ale klaplo. Každý nový diagnostikovaný pacient dostane léčbu. Byl to soustředěný tlak, a to nejen z mé strany. Obecně tenhle moment považuji za svůj osobní úspěch,“ tvrdí. A pokud jde o soukromí, sílu nachází Eva Havrdová v klidu a harmonii, které kolem sebe pěstuje. „Ráda vytvářím harmonické sestavy, něco jako japonské zahrady. Miluji malé formy, aby se daly dobře kontrolovat. Malé jehličnany, rajčata, jablka, rybíz. Nebo kamínky, ty mám rozsypané mezi stromy, a jezírko, které mi postavil tatínek, když jsem byla malá. Chovám tři kočky, dvě venkovní a jednu domácí. Soused je rád, že nemá myši,“ směje se lékařka.

Prof. MUDr. Eva Havrdová, CSc., zahájila spolupráci se světovými univerzitami, jako jsou Harvard a Melbourne. Pracovala pro Evropskou platformu pro roztroušenou sklerózu – sdružení laických organizací, které v Evropské unii bojují za dostupnost léčby.

Snažím se jít příkladem – vstávám brzy a denně cvičím 40 minut, večer bych se k tomu kvůli únavě už nepřinutila.

Buďte členy Klubu Alumni i vy! Stát se členem Klubu Alumni je skutečně jednoduché – na univerzitních webových stránkách stačí pouze vyplnit registrační formulář.


46 F  28  kronika

kronika 4. 3.

Nový rektor složil inaugurační slib Klíč, prsten, pečetidlo, žezlo a řetěz. To jsou insignie, které 4. března slavnostně převzal nový rektor Univerzity Karlovy, profesor Tomáš Zima. Prezident republiky Miloš Zeman, který se slavnostního uvedení nového rektora do úřadu zúčastnil, ve svém projevu uvedl, že Tomáš Zima je pro něj zárukou dobré spolupráce s akademickou obcí, přičemž podstatou této spolupráce by podle něj měla být znalostní společnost, v níž jsou informace nejdůležitějším faktorem společenského vývoje. „Spor o jmenování vysokoškolských profesorů je neskonale méně významný než rozvoj znalostní společnosti,“ vrátil se prezident v projevu k problematice jmenování profesorů. Oficiálního představení nového rektora se ujal předseda Akademického senátu UK Tomáš Nigrin. Připomněl, že nově zvolený rektor představuje osobnost, která v sobě spojuje kvality špičkového vědce a manažera. Právě manažerská kvalifikace se, podle Nigrina, stává v poslední době nutnou kvalifikací pro výkon této funkce. „Každý z nás, vědců, pedagogů i studentů,

může totiž podávat nejlepší výkony jen tehdy, když má dobré zázemí a podmínky pro práci v rámci dobře fungující instituce. Univerzita Karlova nemůže žít jen ze své tradice,” prohlásil Nigrin. Nový rektor svým inauguračním projevem pokračoval v tradici profesních přednášek a představil lékařskou a klinickou biochemii jako svůj obor. Klinická biochemie a laboratorní diagnostika by měly směřovat k co nejpřesnějšímu popisu nerovnováh a narušených regulací. „V této souvislosti si s jistou nadsázkou dovolím říci, že o něco podobného budu usilovat i jako rektor Univerzity Karlovy. Také mně půjde o harmonizaci vztahů v našem společenství a o prospěch univerzity jako celku i naší společnosti, jejíž je nedílnou součástí,“ zdůraznil rektor Zima. Odstupující rektor Václav Hampl podal ve Velké aule závěrečnou zprávu za dvě čtyřletá období, kdy působil v čele univerzitní obce. Udělením pamětních medailí také ocenil členy akademické obce za jejich zásluhy o rozvoj univerzity a fakult.


47 F  28  kronika

Lidé musí žít spolu, nejen vedle sebe, říká nositel Templetonovy ceny profesor Halík Univerzitní profesor a akademický pastor Tomáš Halík obdržel prestižní Templetonovu cenu za výjimečné zásluhy o posilování duchovního rozměru života. Oznámení o ceně připadlo na výroční den smrti jeho učitele Jana Patočky, který byl jedním z největších intelektuálních inspirátorů profesora Halíka. Slavnostního předání ceny v kostele svatého Martina v polích na Trafalgarském náměstí se zúčastnili také rektor univerzity profesor Tomáš Zima, ministr kultury Daniel Herman a kardinálové Dominik Duka a  Miloslav Vlk.

13. 3.

4. 4.

Pamětní medaile UK patří všem pracovníkům OSN, vzkázal Ban Ki-moon Generální tajemník Organizace spojených národů Ban Ki-moon si vyhradil čas ve svém nabitém programu při návštěvě České republiky, aby proslovil přednášku na Univerzitě Karlově. Ve Velké aule Karolina v pátek 4. dubna pohovořil na téma Česká republika a Organizace spojených národů: Mír, rozvoj a lidská práva v měnícím se světě.


48 F  28  kronika

7. 4.

Univerzita Karlova při oslavách 666 let od založení udělila ceny Miloslava Petruska a Bedřicha Hrozného Univerzita Karlova v Praze si letos připomněla výročí 666 let od svého založení. U příležitosti oslav tohoto výročí předal rektor profesor Tomáš Zima Cenu Miloslava Petruska za prezentaci Univerzity Karlovy a Cenu Bedřicha Hrozného za tvůrčí počin. Ocenění získaly týmy z Fakulty sociálních věd UK, Lékařské fakulty UK v Plzni a Matematicko-fyzikální fakulty UK. Cenu Miloslava Petruska převzala skupina studentů pod vedením Denisy Kasl Kollmannové z Institutu komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních věd UK. Ocenění získala za kampaň „Změna paradigmatu: Kouření v restauracích lidem vadí“. Skupina ve spolupráci s výzkumnou společností Ipsos připravila průzkum na téma kouření v restauracích, který následně úspěšně prezentovala v českých médiích a na internetu. Cenu Bedřicha Hrozného za tvůrčí počin získal kolektiv Lékařské fakulty UK v Plzni za objev inovativního způsobu zajištění nesrážlivosti krve v mimotělním oběhu přístroje k náhradě funkce ledvin a související patent metody a zařízení k jeho realizaci. Druhým oceněným byl kolektiv Matematicko-fyzikální fakulty UK za objevy spadající do oblasti nově formovaného oboru optospintroniky (odvětví elektroniky, které využívá k ukládání a zpracování dat magnetický moment – spin – nosičů náboje), jež byly publikovány v prestižních mezinárodních časopisech.


49 F  28  kronika

Nedopusťme, aby tank mířil na Kafku, připomněl prezident Gauck

6. 5.

Univerzita Karlova jako symbol Evropy, možností vědy a jejího ohrožení a v neposlední řadě odvahy užívat vlastního rozumu. Tak během svého projevu při návštěvě naší alma mater hovořil prezident Spolkové republiky Německo Joachim Gauck. „Univerzita byla vždy odrazem historických událostí, pars pro toto velké politiky. Ze svých zářných počátků za charismatického císaře se propadla do propasti totalitních systémů. Avšak díky četným vzdorujícím Čechům a Slovákům tvoří dnes opět místo pro svobodný diskurz,“ uvedl prezident Gauck a vyjádřil hluboký respekt před dlouhou řadou nezávislých, demokraticky smýšlejících studentů a profesorů, kteří na univerzitě působili. Německý prezident ve svém proslovu hovořil také o komplikovaných vztazích mezi Čechy a Němci, které nazval dějinami utrpení. Přesto však oba národy mají mnoho společného, například zkušenost s komunismem nebo fakt, že dokázaly tento režim překonat. Přes komplikovanost vzájemných vztahů však vyjádřil uspokojení nad úspěšným smířením, k němuž dochází mezi Čechy a Němci od pádu komunistického režimu v obou zemích. „Společně máme v Evropě jeden závazek: nikdy více nedopustit, aby tank mířil na Kafku, aby se ničila rozmanitost, aby násilí triumfovalo nad duchem. Ani na jaře, ani v srpnu. Nikdy. Nikde,“ zakončil svůj projev německý prezident Joachim Gauck.


50 F 28  kronika

Slovenský prezident Ivan Gašparovič obdržel zlatou medaili Univerzity Karlovy

28. 5.

Makedonský prezident Gjorge Ivanov navštívil Univerzitu Karlovu Makedonský prezident Gjorge Ivanov, který působil jako profesor politologie na univerzitě ve Skopje, pronesl při své návštěvě Česka ve Velké aule Karolina projev věnovaný současné geopolitické situaci v Evropě. Cenu svobody převzal u příležitosti slavnostního zakončení 22. ročníku letní školy The American Institute on Political and Economic Systems (AIPES), jejímž pořadatelem je nadace The Fund for American Studies ve spolupráci s Fakultou sociálních věd UK a Georgetown University. Mezi její nositele patří například Lech Wałęsa nebo Václav Klaus.

4. 8.


51 F  28  kronika

8. 9.

Rolf-Dieter Heuer navštívil Univerzitu Karlovu u příležitosti oslav 60. výročí založení výzkumného střediska pro jaderný výzkum (CERN). Rektor UK ocenil jeho výrazný osobní příspěvek ve fyzice částic a zvláště vedení mezinárodní částicové komunity v CERN při objevování nových poznatků pro lidstvo udělením zlaté pamětní medaile. V rámci programu na univerzitě zahájil 8. září Heuer celodenní konferenci pro studenty středních škol a na Právnické fakultě UK pronesl veřejnou přednášku na téma CERN – 60 Years of Science for Peace. CERN dlouhodobě spolupracuje s Matematicko-fyzikální fakultou UK na významných projektech nejen v oblastech částicové fyziky, ale i v otázkách využití technologií. Fyzici Univerzity Karlovy se v CERN podílejí zejména na provozování a vylepšování projektu ATLAS.

3. 10. Ministr financí Spolkové republiky Německo Dr. Wolfgang Schäuble obdržel 3. října zlatou medaili Univerzity Karlovy. Oceněn byl za přispění k evropské koordinaci fiskálních politik a za zásluhy o evropskou integraci a rozvoj spolupráce a porozumění mezi národy. Medaili převzal od rektora Univerzity Karlovy Tomáše Zimy v rámci svého vystoupení v Karolinu.


52 F  28  kronika

Během Dne celoživotního vzdělávání se lidé na UK setkali i s Karlem IV. Vzdělávat se dá v každém věku. Přesvědčit se o tom mohli lidé, kteří se v sobotu 11. října přišli podívat do Karolina na Den celoživotního vzdělávání. Návštěvníci se během celodenní akce mohli seznámit s širokou nabídkou zájmových i profesních vzdělávacích programů, jež zájemcům nabízejí fakulty Univerzity Karlovy.

11. 10.

Rektor Univerzity Karlovy profesor Tomáš Zima přijal devět sportovců UK, kteří slavili výrazný úspěch na 13. ročníku Českých akademických her. Ty se uskutečnily ve dnech 22. až 27. června v Liberci.

15. 10.

Setkání rektora Univerzity Karlovy se sportovci, kteří reprezentovali svoji alma mater na Českých akademických hrách, patří již mezi univerzitní tradice. Tentokrát rektor přijal sportovce, kteří se za UK umístili na prvních místech a získali pro UK zlaté medaile – Radku Hanzlovou z Fakulty sociálních věd UK, která zvítězila v běhu na 1500 m, z Fakulty tělesné výchovy a sportu UK Marcelu Moláčkovou, jež byla úspěšná ve skoku o tyči, Jakuba Holého, který zvítězil v judu ve váhové kategorii do 73 kg, a Jindřicha Turka, jenž ve stejné disciplíně zvítězil v kategorii do 90 kg. Zlatí byli i plavci z Fakulty tělesné výchovy a sportu UK Jan Kutil v kategorii muži volný způsob 100 m. Marek Obešlo z 2. LF UK zvítězil ve stolním tenisu, Natálie Ondráčková z Filozofické fakulty UK se stala vítězkou v šermu žen, stejně jako Karolína Čechová v tenisové ženské dvouhře. Nejúspěšnější ze všech sportovců byla Simona Baumrtová (na obrázku), studentka 1. ročníku Fakulty tělesné výchovy a sportu UK, která na Akademických hrách získala hned šest zlatých medailí v plaveckých disciplínách – na 50 m motýlek a znak, na trati 200 m zvítězila v polohovém závodě a na 50 a 100 m v závodě s ploutvemi.


53 F 28  kronika

Významný izraelský genetik profesor Gruenbaum obdržel čestný titul UK

20. 10.

Čestnou vědeckou hodností doctor honoris causa lékařských věd, kterou mu udělila Univerzita Karlova, se může pyšnit prof. Yosef Gruenbaum, Ph.D. Předseda The Alexander Silberman Institute of Life Sciences Hebrejské univerzity v Jeruzalémě si toto uznání vysloužil za dlouholetou úzkou spolupráci s UK, za pomoc české vědě a především za své objevy v oblasti genetiky a významný přínos rozvoji biologie a medicíny. Čestný titul převzal profesor Gruenbaum v pondělí 20. října ve Velké aule Karolina.


Nakladatelství Karolinum: nejen kvalitní tištěné publikace www.karolinum.cz


55 F 28  knihy

Víte, jak správně psát a jak nepsat česky? S psaním odborných textů se na vysoké škole setká každý student. Mnohdy si ale klade oprávněnou otázku, zda jeho text splňuje požadavky na odbornost i po jazykové stránce, nebo jestli už není naopak až hyperkorektní. Prof. PhDr. Jarmila Panevová, DrSc., a prof. PhDr. Petr Sgall, DrSc., ve své útlé příručce poukazují právě na frekventované chyby a poklesky jak v oblasti pravopisu a tvarosloví, tak v oblasti stavby věty a textu, a to i v odborném textu. Kniha Jak psát a jak nepsat česky vyšla v Nakladatelství Karolinum již podruhé. Prvním vydáním si mohli čtenáři listovat už v roce 2004. Autoři si nekladou za cíl vytvořit novou příručku mluvnice, ale soustřeďují se na ty body písemného vyjadřování, které vyvolávají specifický zájem buď proto, že představují složitá a nejasná úskalí, nebo že se jim ve velkých mluvnicích, v Pravidlech pravopisu a dalších příručkách nevěnuje tolik pozornosti, jak by bylo zapotřebí. Zaměřují se například na změny v kodifikaci spisovné normy, kdy uživatelé váhají, zda se „to už smí“ takto psát, nebo ne. Publikace je primárně určena pro autory informačních a popularizačních textů, užitečná však může být i pro redaktory, publicisty či překladatele do češtiny. Nemá však ambice jakkoli radit tvůrcům umělecké literatury. Příklady, na nichž jsou dokumentovány prohřešky proti jazykovým zásadám, autoři vybírali jak z odborné literatury a Českého národního korpusu, tak z časopiseckých textů a denního tisku. Výklad je rozdělen do osmi tematických oddílů: Vyjadřování knižní, hovorové a neutrální; Výběr slov; Trasy a zákruty českého tvarosloví; Větná stavba (skladba, syntax); Slovosled a aktuální členění; Výstavba promluvy (diskurzu, textu); Pravopis a jeho zákoutí a Čeština mezi jazyky světa. Orientaci napomáhají tři rejstříky – kromě věcného a jmenného také rejstřík slov a tvarů. Text Rozálie Němcová

Víte, že jsou významové rozdíly mezi… … důvodem a příčinou? Určitý důvod může mít jednání člověka nebo bytosti jemu podobné, která sleduje nějaký cíl a toto jednání uskutečňuje, aby cíle dosáhla. Naproti tomu příčina směřování k cíli nepředpokládá, odpovídá spojce protože. … tušil a myslel? Slovo myslel užijeme v takovém případě, kdy šlo o názor později nepotvrzený, zatímco tušil daleko spíše znamená, že k tomu opravdu došlo.

Víte, že… … v Čechách říkáme prkno, truhlář, rozsvítit, postel či uhodit se a na Moravě použijeme spíše podoby deska, stolař, rozžít, lůžko a udeřit se?

Vyzkoušejte se Ze kterého jazyka přešla do češtiny tato slova? Bohatství, zdraví, smrt (z íránského), sobota (z hebrejského), anděl (z řeckého), kostel (z latinského), pytel (z německého). Co je to kalambúr? Slovní hříčka na základě zvukové podobnosti, např. Výbuch – Ví Bůh.

Co je to kalk? Jak psát a jak nepsat česky Panevová, Jarmila – Sgall Petr brožovaná, 198 str., ISBN 9788024625058 doporučená cena: 190 Kč

Doslovný překlad cizích odborných termínů, např. podmět podle subjekt nebo běžný účet podle conto corrente.


56 F 28  knihy

Moru se není třeba obávat, jsou horší nemoci, uklidňuje historik Karel Černý V létě proběhla médii zpráva, že se v Číně objevila nákaza dýmějovým morem. Tato nemoc totiž nebyla nikdy vymýcena, jen s ní již díky antibiotikům umíme bojovat. „Moru bych se tedy při cestování nebál, daleko větší strach bych měl z jiných onemocnění,“ říká docent Karel Černý, který shodou okolností právě v té době vydal rozsáhlou monografii Mor 1480–1730: Epidemie v lékařských traktátech raného novověku.

S datací první epidemie moru si nejsou jisti ani odborníci. Důvodem je, že mezi slovem mor, jímž se v minulosti často opisovala jakákoli velká epidemie, a morem jakožto zcela konkrétním onemocněním, které je způsobováno bakterií Yersinia pestis, je rozdíl. „V současné době převládá teorie, že nejstarší relativně spolehlivě doložitelný mor byl tzv. Justiniánův mor, který se šířil od poloviny 6. století. Po 8. století mor z Evropy mizí. Proč, to nevíme. Znovu se dramaticky objevuje až kolem roku 1346 v oblasti tzv. Hedvábné stezky a v letech 1347–1348 masivně proniká do Evropy námořními cestami přes Středozemní moře a pak se šíří jako požár celou Evropou. Mluvíme o takřečené černé smrti, jež podle odhadů

Mor 1480–1730: Epidemie v lékařských traktátech raného novověku Černý, Karel brožovaná, 506 str., ISBN 9788024622972 doporučená cena: 440 Kč cena E-knihy: 260 Kč

spolkla kolem 50 milionů obětí, což mohla být téměř jedna třetina obyvatel Evropy,“ vysvětluje Karel Černý. Od té doby se mor do Evropy vrací ve 20–50letých periodách. V 17. století se perio­dy začínají prodlužovat a mor ze středu Evropy definitivně mizí kolem roku 1717. Potom se již stává záležitostí neevropských zemí. V 2. polovině 19. století se objevil v některých čínských provinciích a postupně se rozšířil až do Hongkongu a dalších oblastí. Tam je totiž mor „doma“. Tehdy se jednalo o poslední velkou pandemii, která trvala až do okamžiku, než se povedlo nasadit antibiotika. V současné době mor propuká v oblastech, kde se nacházejí přírodní ohniska morových epidemií, např. na Madagaskaru, ve Střední Asii, v USA nebo nedávno v Číně, tedy oblastech, kde je hojný výskyt hlodavců, třeba svišťů. Podle docenta Černého však není nutné se nemoci obávat, i pokud se zrovna do některé z lokalit chystáte. „Mor je naštěstí choroba poměrně snadno léčitelná antibiotiky, pokud se rozpozná včas. Výjimkou je pouze plicní mor, který je velmi vzácný, ale zároveň téměř vždy smrtelný. Osobně bych měl daleko větší strach z jiných onemocnění.“ Mor jako boží trest Bakteriální původ moru byl pro lékaře i jejich pacienty dlouhou dobu neznámý. Obyčejným lidem bylo obtížné vysvětlovat jiný koncept, než že mor je božím trestem. Velmi rozšířená byla také teorie, že mor je environmentální problém, tedy že je projevem znečištění životního prostředí, např. vlivem zemětřesení. „V 16. století přibylo zdůvodnění, že mor existuje ve formě neživých částeček, které se přenášejí z jedince na jedince. V 18. století se pro změnu mluví o zastavení cirkulace krve. Panuje totiž představa, že choroby

vznikají, když někde krev cirkuluje příliš rychle nebo příliš pomalu. Až v 19. století proběhla mikrobiologická revoluce, kdy bylo objeveno mnoho skutečných původců nemocí včetně Yersinie pestis,“ doplňuje docent Černý. Text Lucie Kettnerová

Doc. Mgr. Karel Černý, Ph.D., působí od roku 2001 v Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. LF UK, v současné době jako jeho přednosta. V roce 2013 byl jmenován docentem pro obor dějiny lékařství.

„Dílo Karla Černého jsem pečlivě přečetla. Nejen pečlivě, ale doslova s nadšením. I když je rozsahem objemné, nenudí a čte se velmi dobře nejen díky množství zajímavých informací, ale i kvůli autorovu čtivému a poutavému stylu, což je třeba zvláště ocenit vzhledem k náročnému vědeckému obsahu,“ uvedla v recenzním posudku doc. PhDr. Ivana Čornejová, CSc., z Ústavu dějin Univerzity Karlovy a archivu Univerzity Karlovy.


Atlas ortopedické tuberkulózy

KAROLINUM

Netval, Miroslav – Chocholáč, Dalimil brožovaná, 94 str., ISBN 9788024624013 doporučená cena: 130 Kč cena E-knihy: 80 Kč

Tělovýchova a sport ve službách české národní emancipace Marek Waic brožovaná, 212 str., ISBN 9788024622590 doporučená cena: 260 Kč cena E-knihy: 160 Kč

Zdeněk Štembera Jaroslava Dittrichová Daniela Sobotková a kolektiv

PERINATÁLNÍ NEUROPSYCHICKÁ MORBIDITA DÍTĚTE

KAROLINUM

Perinatální neuropsychická morbidita dítěte Štembera, Zdeněk – Dittrichová, Jaroslava – Sobotková, Daniela a kol. brožovaná, 660 str., ISBN 9788024621685 doporučená cena: 490 Kč cena E-knihy: 290 Kč

Karolinum

Marek Waic Tělovýchova a sport ve službách české národní emancipace

Krajinářská tvorba Jana Rudolfa Černína Šantrůčková, Markéta brožovaná, 316 str., 1. vydání ISBN 9788024623979 doporučená cena: cca 370 Kč

K ARO LI NUM

Monografie je věnovaná přínosu tělesné výchovy a sportu české národní emancipaci v období od vzniku sokolské organizace v roce 1862 až do první světové války, kdy byla zakázaná činnost České obce sokolské, Českého olympijského výboru a fotbalové asociace. Ke konci 19. století již Sokol dominuje českému spolkovému životu a díky široké členské základně a mnohostranné činnosti je jeho přínos k vytváření české národní společnosti zcela mimořádný. Podobně ojedinělá je také od přelomu 19. a 20. století mise českých olympioniků, kterým se podařilo důstojně a úspěšně prezentovat na celosvětové scéně český národ jako samostatný a rovnocenný s velkými národy reprezentujícími mocné státy. Český sport od svých počátků udává ve stálém soutěžení i hašteření s rakouskoněmeckými sportovci tón sportovnímu životu podunajské monarchie a čtenáři jsou přiblížena jeho stěžejní odvětví. Jedná se o veslování, přičemž veslaři jsou průkopníky nejen národně laděného sportu, ale také klubové identity, cyklistiku, která na konci 19. století překračuje klubový rámec a kolo láká k turistice tisíce neorganizovaných sportovců, a fotbalu, jenž ve stejné době proniká na výsluní divácké popularity.

PERINATÁLNÍ NEUROPSYCHICKÁ MORBIDITA DÍTĚTE

ATLAS ORTOPEDICKÉ TUBERKULÓZY

Jiří Ployhar Roky a vteřiny

Ployhar, Jiří brožovaná, 160 str., 1. vydání ISBN 9788024625164 doporučená cena: 450 Kč

Miroslav Netval Dalimil Chocholáč

Marek Waic | Tělovýchova a sport ve službách české národní emancipace

waic_telovychova a sport_mont.indd 1

1/2/14 3:49 PM

ekonomie rodiny

v proměnách času, institucí a hodnot

Monografie Teorie výchovy – tradice, současnost, perspektivy má sloužit vysokoškolským pedagogům i širší odborné veřejnosti jako opora při vědním bádání, výuce a dalším vzdělávání v jedné ze základních pedagogických disciplín. Kniha je společným dílem několika generací vysokoškolských učitelů. Autoři se zamýšlejí nad historií oboru, jeho přítomným stavem i novými možnostmi cílevědomého působení na děti, žáky a studenty. Výchova a její teoretické koncepty jsou autory nahlíženy z pozic srovnávací pedagogiky, filosofie, náboženství, umění, vývojové, sociální i pedagogické psychologie a hlubinně orientované psychoterapie. Lze předpokládat, že konfrontace řady různých pohledů čtenáře zaujme a pomůže jim nalézt nové podněty pro vlastní pedagogickou či badatelskou práci. Čtení může být obohacující rovněž pro psychology, sociology a studující uvedených oborů.

Ekonomie rodiny v proměnách času, institucí a hodnot

Lubomír mLčoch

Karolinum

Mlčoch, Lubomír brožovaná, 194 str., ISBN 9788024623238 doporučená cena: 250 Kč cena E-knihy: 150 Kč teorie vychovy_mont.indd 1

Richard Jedlička (ed.) | Teorie výchovy – tradice, současnost, perspektivy

cké tuberkulózy. Je autohraničních periodikách.

Roky a vteřiny Miroslav Netval a Dalimil Chocholáč ATLAS ORTOPEDICKÉ TUBERKULÓZY

absolvent Lékařské fakul978 pracuje na I. ortopee. Jeho profesní zájem je u v ortopedii. V roce 1981 pro tuberkulózu pohyboskupicích. Od té doby se kulózy. é činnosti na 1. lékařské nstitutu postgraduálního datestační přípravy pro dická tuberkulóza. Je auných monografií (Ortopeů, publikuje v odborných

Zdeněk Štembera, Jaroslava Dittrichová, Daniela Sobotková a kolektiv

NOVÉ KNIHY

Přestože hypotéza o vlivu porodnických komplikací na neuropsychický vývoj dětí byla poprvé vyslovena již před 170 lety, teprve v průběhu 20. století došlo k významnému nárůstu studií věnovaných této problematice. Zájem odborníků byl nejprve zaměřen na snižování vysoké mateřské, kojenecké a perinatální úmrtnosti, od druhé poloviny 20. století se soustřeďuje též na další vývoj dětí s perinatální zátěží, zejména na předčasně narozené děti a asfyktické novorozence. Předkládaná publikace přináší přehled současného stavu výzkumů a klinické praxe i výhledů do dalších let ve vztahu k perinatální neuropsychické morbiditě na pozadí historického vývoje jak v zahraničí, tak v naší republice. Autoři dávají čtenáři ojedinělou možnost získat systematicky seřazená fakta ohledně vývoje plodu a dítěte i zdravotní péče v porodnictví, perinatologii a dětské psychologii. Kniha je zdrojem důležitých informací, včetně množství literárních odkazů, pro klinické odborníky, výzkumné pracovníky i studenty oborů perinatologie, porodnictví, neonatologie, pediatrie, dětské neurologie a psychologie. Obsahuje též významné informace pro státní orgány, které rozhodují o financování projektů zaměřených na zlepšení zdraví nových generací v ČR. I v mezinárodním měřítku lze těžko nalézt knihu podobného rozsahu a významu.

Jiří Ployhar Roky a vteřiny

57 F  28  knihy

Teorie výchovy – tradice, současnost, perspektivy Jedlička, Richard brožovaná, 276 str., ISBN 9788024624129 doporučená cena: 300 Kč

Richard Jedlička (ed.) Teorie výchovy – tradice, současnost, perspektivy K ARO LI NUM

1/27/14 4:20 PM


Foto Profimedia.cz

58 F 28  personálie

Jacques Le Goff (*1924 – †2014) čestný doktor UK

Středověk jinak Francouzský vědec, který svými názory měnil zažitý pohled na středověk. Se studiem dějin začal na École normale supérieure, poté působil v prestižních francouzských institucích jako École française de Rome, na univerzitě v Lille či v Centre national de la recherche scientifique. Profesuru získal v roce 1962 na École pratique des hautes études po Fernandu Brodelovi a této škole zůstal věrný po zbytek života. Z jeho rozsáhlého díla zmiňme dvě publikace, jež vyšly i v Česku. Kultura středověké Evropy vznikla v polovině 60. let minulého století a Le Goff se v ní pokusil o koncepční syntézu středověku z pohledu školy Annales. V dané době šlo o programovou práci, bořící generacemi zažitá paradigmata. Do druhé poloviny jeho badatelské činnosti spadá Svatý Ludvík, s nímž se francouzská veřejnost seznámila v polovině 90. let minulého století. Le Goff, věren svému vědeckému přesvědčení, tu zúročil bohatou životní zkušenost. Svým originálně psaným životopisem krále, který provokuje netradičností, vybízí k úvahám o tom, jak živěji a jinak psát biografie. Text Doc. PhDr. Václav Drška, Ph.D.


Univerzita Karlova udělila zlatou pamětní medaili

Foto Theodor-Hellbrügge-Stiftung

generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů Banu Ki-moonovi za zásluhy o rozvoj spolupráce a porozumění mezi národy dne 4. 4. 2014

Prof. Theodor Hellbrügge (*1919 – †2014) čestný doktor UK

Klíčem je mateřská láska Zakladatel a dlouholetý ředitel Dětského centra v Mnichově, významný představitel sociální pediatrie, oboru zaměřeného na prevenci, výzkum a praktickou pomoc dětem se zdravotními postiženími. Jeho užší profesní směřování ovlivnilo na začátku poválečné praxe setkání s dětmi, jejichž zdraví poznamenal Hitlerův nechvalně známý projekt Lebensborn (psychomotorické potíže, poruchy pohybového ústrojí). Mladý Hellbrügge sledoval skupinu těchto dětí až do šedesátých let, kdy další vyšetření prokázalo, že jejich poruchy způsobila absence mateřské péče ve zmíněném projektu. V roce 1960 založil na mnichovské Ludwig-Maximilians-Universität první výzkumnou jednotku pro sociál­ ní pediatrii a dorostové lékařství. Vybudoval Dětské centrum v Mnichově jako první komplexní zařízení pro vývojovou rehabilitaci, časnou diagnostiku a sociální začlenění dětí s postižením. V jeho rámci vznikla první integrovaná mateřská škola, koncept reflexní lokomoce tu rozvíjel Václav Vojta, studiu časné interakce mezi kojenci a rodiči se věnoval Hanuš Papoušek. Po profesoru pojmenovaná Nadace Theodora Hellbrüggeho uděluje prestižní Gesellovu cenu, kterou před čtrnácti lety převzal i český lékař Zdeněk Matějček.

prof. RNDr. Václavu Hamplovi, DrSc., za mimořádné zásluhy o rozvoj Univerzity Karlovy dne 7. 4. 2014 prof. RNDr. Janu Kratochvílovi, DrSc., za jeho dlouhodobý pedagogický a vědecký přínos k rozvoji oboru mechaniky kontinua na Univerzitě Karlově dne 24. 4. 2014 prof. MUDr. Leu Steinhartovi, DrSc., za jeho dlouhodobý pedagogický a vědecký přínos k rozvoji oboru radiologie a kardiologie na Univerzitě Karlově dne 24. 4. 2014 Joachimu Gauckovi, prezidentovi Spolkové republiky Německo, za jeho zásluhy v boji o demokracii, svobodu a lidská práva a rozvoj spolupráce a porozumění mezi národy dne 6. 5. 2014 prof. MUDr. Jánu Vilčekovi, Ph.D., za jeho vědecký přínos v oblasti virologie a imunologie dne 19. 5. 2014 Ivanu Gašparovičovi, prezidentovi Slovenské republiky, za jeho zásluhy o rozvoj spolupráce a porozumění mezi národy dne 28. 5. 2014 prof. JUDr. Václavu Pavlíčkovi, CSc., za jeho dlouhodobý pedagogický a vědecký přínos k rozvoji oboru ústavního práva dne 7. 8. 2014 prof. Rolfu-Dieteru Heuerovi, generálnímu řediteli Evropské organizace pro jaderný výzkum CERN, za výrazný osobní příspěvek ve fyzice částic, zvláště za vedení mezinárodní částicové komunity v CERN při objevování nových poznatků pro lidstvo dne 8. 9. 2014

prof. MUDr. Evě Sykové, DrSc., za její zásluhy o rozvoj biomedicíny v oblasti neurověd dne 29. 9. 2014 Dr. Wolfgangu Schäublemu, spolkovému ministru financí Spolkové republiky Německo, za přispění k evropské koordinaci fiskálních politik a za zásluhy o evropskou integraci a rozvoj spolupráce a porozumění mezi národy dne 2. 10. 2014

Univerzita Karlova udělila stříbrnou pamětní medaili prof. MUDr. Karlu Pavelkovi, DrSc., za jeho dlouhodobý pedagogický a vědecký přínos k rozvoji oboru revmatologie na Univerzitě Karlově dne 23. 4. 2014 doc. Jindřichu Halamovi, Dr., za jeho zásluhy o rozvoj Evangelické teo­logické fakulty Univerzity Karlovy dne 3. 6. 2014 JUDr. Janu Wagnerovi za dlouhodobou podporu Univerzity Karlovy ve funkci člena její správní rady dne 10. 9. 2014

Historickou pamětní medaili udělila Univerzita Karlova prof. Ing. Lubomíru Mlčochovi, CSc., emeritnímu děkanovi Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, dne 29. 5. 2014 prof. MUDr. Vratislavu Schreiberovi, DrSc., emeritnímu prorektorovi univerzity a proděkanovi Fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, dne 30. 6. 2014 Univerzitě Komenského v Bratislavě na paměť jejího vzniku a k ocenění dlouhodobé a plodné spolupráce a jako výraz úcty k nejprestižnější vzdělávací a vědecké instituci na Slovensku dne 11. 7. 2014

Univerzita Karlova udělila pamětní list prof. MUDr. Jiřímu Tichému, DrSc., emeritnímu děkanovi 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, dne 7. 4. 2014


60 F 28  personálie

Prof. Gaynor Sadlo

Prof. Heiko Herwald

Prof. Manuel Miró

(*1948)

(*1964)

(*1975)

hostující profesorka UK

hostující profesor na UK

hostující profesor na UK

Léčba prací

Past na bakterie

Farmacie podle Španěla

Německý rodák Heiko Herwald, profesor mikrobiologie na univerzitě ve švédském Lundu, je jedním z předních evropských odborníků na patogenezi těžkých bakteriálních infekcí se specifickým zaměřením na sepsi. Zásadním způsobem přispěl k poznání významu proteinu, jenž na sebe váže heparin (HPB), a dalších proteinů uvolňovaných z aktivovaných neutrofilů u sepse. Své poznatky zároveň dovedl do klinické praxe, neboť je spoluautorem patentů pro využití nových biomarkerů závažných bakteriálních infekcí. Od roku 2006 spolupracuje s Klinikou infekčních nemocí 1. LF UK na studiu patogeneze sepse, je spoluřešitelem grantových projektů, zajišťuje vzájemnou výměnu postgraduálních studentů a podílí se na publikační činnosti infetologů 1. LF Univerzity Karlovy. Do České republiky jezdí jednou až dvakrát ročně, aktivně se účastní seminářů věnovaných danému oboru, podílí se na výměně poznatků českých a švédských lékařů – konkrétně infektologů z 1. LF UK, kteří se účastní odborných akcí na partnerské univerzitě.

Profesor Manuel Miró ze španělské University of the Balearic Islands je světově uznávaným odborníkem v oblasti rozvoje využití automatizovaných a miniaturizovaných analytických technik. S Farmaceutickou fakultou Univerzity Karlovy spolupracuje již od roku 1999. V současné době působí na pozici zahraničního experta v projektu OPVK CZ.1.07/2.3.00/20.0235, Vybudování výzkumného týmu experimentální a aplikované biofarmacie. Několikrát ročně pravidelně konzultuje se studenty i akademickými pracovníky Farmaceutické fakulty UK v rámci pořádaných seminářů odborná témata v oblasti biofarmaceutických aplikací moderních analytických metod a jako editor prestižního časopisu Analytica Chimica Acta předává své zkušenosti prostřednictvím mezinárodních workshopů týkajících se problematiky publikování odborných článků. Další spolupráce s prof. Manuelem Miró, jehož h-index 31 je v jeho věku výjimečný, se připravuje v rámci společného výzkumného projektu v programu Horizont 2020, kde bude působit jako koordinátor několika zahraničních pracovišť včetně dvou kateder z Farmaceutické fakulty UK.

Australanka Gaynor Sadlo působí v oblasti ergoterapie od roku 1969, kdy zastávala různé pozice v oboru ergoterapie v klinické praxi v Austrálii a v Anglii. Tento zdravotnický obor se zaměřuje na diagnostiku a intervenci v oblasti aktivit denního života a indikaci potřebných technických a rehabilitačních pomůcek. Ergoterapie se rovněž zaměřuje na terapii poškozených kognitivních funkcí a na ergodiagnostiku. Gaynor Sadlo se věnuje dvěma klíčovým oblastem výzkumu: ergoterapeutické vědě a pedagogice, a to hlavně v oblasti Problem Based Learning – PBL. Od roku 1980 je průkopnicí tohoto vzdělávání ve Velké Británii a poskytuje konzultace po celém světě. V roce 1997 získala doktorát ve vzdělávání v ergoterapii Design studijních programů, je špičkovou manažerkou akademického týmu na Univerzitě v Brightonu. Její tým získal národní cenu Velké Británie v oblasti vzdělávání na vysokých školách. V současné době pracuje na studii o použití PBL v praxi, transformuje pracovní prostředí na univerzitní půdě. Mezi její další vědeckovýzkumné práce patří „Studie ovlivnění zdravotního stavu (health condition) ergoterapií“ v rámci vědy o ergoterapii.

Miroslava Oliveriusová novou kvestorkou Univerzity Karlovy

Novou kvestorkou Univerzity Karlovy se stala Ing. Miroslava Oliveriusová. Na starosti bude mít hospodaření univerzity, její zastupování v majetkoprávních věcech a řízení její vnitřní správy. Miroslava Oliveriu­sová vystudovala Fakultu obchodní Vysoké školy ekonomické v Praze. V uplynulých letech pracovala v různých ekonomických pozicích na Ministerstvu vnitra ČR, nejprve jako ředitelka ekonomického odboru a posléze jako náměstkyně ministra vnitra pro ekonomiku a provoz.


KLUB ALUMNI UK

Hlavním posláním Klubu Alumni UK je poskytovat informační, vzdělávací, kulturní a společenské služby všem svým členům z řad absolventů Univerzity Karlovy. Klub Alumni je tedy určen právě vám, kteří jste si Univerzitu Karlovu zvolili za svou a strávili na ní několik let náročným studiem oboru, do jehož problematiky jste toužili proniknout.

www.absolventi.cuni.cz


28 2014

28 2014

ČASOPIS UNIVERZITY KARLOVY

CERN

Na využití supermoderního urychlovače se podílejí i vědci z Matematicko­ ‑fyzikální fakulty UK → 10

Tomáš Zima:

Naším cílem je otevřená univerzita →6

www.cuni.cz www.iforum.cuni.cz

Forum CZ 28 2014  
Forum CZ 28 2014  
Advertisement