Page 1

29 2015

29 2015

ČASOPIS UNIVERZITY KARLOVY

EGYPTOLOGIE

KDO CHCE STUDOVAT EGYPTOLOGII, MUSÍ NA UNIVERZITU KARLOVU →8

UNIKÁTNÍ PŘÍSTROJ

www.cuni.cz

REVOLUČNĚ ZMĚNÍ LÉČBU DĚTSKÝCH PACIENTŮ S LEUKÉMIÍ → 30 www.iforum.cuni.cz


UNIVERZITA KARLOVA

REKTORSKÝ SPORTOVNÍ DEN STŘEDA 13. KVĚTNA 2015

UNIVERZITA KARLOVA VÁS ZVE NA

Den celoživotního vzdělávání a Festival absolventů UK SOBOTA 11. DUBNA 2015 OD 10.00 DO 17.00, BUDOVA KAROLINA (OVOCNÝ TRH 3, PRAHA 1) www.denczv.cuni.cz www.festivalabsolventu.cuni.cz

rektorskyden.cuni.cz


1 F  29  EDITORIAL

Vážené kolegyně a vážení kolegové, milé studentky a milí studenti, přátelé Univerzity Karlovy, zkrátka milé čtenářky a milí čtenáři, je mi nesmírným potěšením představit Vám již dvacáté deváté číslo časopisu Forum, druhé v novém, moder­ ním formátu. V první řadě bych chtěl poděkovat všem, kteří nám sdělili svůj názor na předchozí číslo magazí­ nu, jenž prošel s nástupem nové redakce dramatickou proměnou. Jsme vděční nejen těm, kteří byli tak laskaví, že nás pochválili, ale i těm, kteří kromě ocenění naší práce přišli i s dílčími kritickými připomínkami, prima náměty a podněty. Mnohé z nich byly velmi inspirativní a takřka všechny velice cenné. Ještě jednou všem mno­ hokrát děkujeme. Devětadvacáté číslo Fora je plné zajímavých informací. V první části Vás, věřím, zaujme obsáhlý rozhovor s pro­ fesorkou Přírodovědecké fakulty UK Janou Roithovou, která v minulém roce získala prestižní Cenu Ignaze L. Liebena. Stejně atraktivní je i část věnovaná jed­ nomu z exkluzivních oborů pěstovaných na naší alma mater – egyptologii. Profesor Miroslav Verner z FF UK vzpomíná na to, jak čeští egyptologové získali koncesi na výzkum v oblasti Abúsíru, profesor Bárta pro změnu vypráví o dnešním výzkumu a úspěších, o nichž s uzná­ ním píší média z celého světa. Veronika Dulíková, která se věnuje dějinám, archeologii společnosti a administra­ tivě v období Staré říše, část věnovanou tomuto tématu vhodně doplňuje. To, co se na univerzitě v uplynulém roce podařilo, rekapituluje ve výročním rozhovoru Jeho Magnificence profesor Tomáš Zima, jenž mluví rovněž o výzvách, které má UK před sebou. Další článek pojednává o uni­ kátním přístroji, který revolučním způsobem změní léčbu dětských pacientů s leukémií a jenž získala labo­ ratoř buněčné analýzy CLIP na 2. lékařské fakultě UK. Dalším tématem tohoto čísla časopisu Forum, téma­ tem velice aktuálním, je inbreeding. O tom, jakou roli

hraje tento tzv. „akademický incest“ (nejen) na Univer­ zitě Karlově, se zamýšlejí prorektorka profesorka Lenka Rovná, prorektor docent Jan Konvalinka, proděkan Farmaceutické fakulty UK v Hradci Králové profesor Petr Solich, profesor Štěpán Jurajda a doktorka Alice Němcová Tejkalová z Fakulty sociálních věd. Devětadvacáté číslo Fora se již tradičně věnuje rovněž studentské problematice a zprávám z Akade­ mického senátu UK. Tematika alumni je zastoupena rozhovorem s profesorem Univerzity v Cardiffu, patřící do tzv. Russell Group, Jiřím Přibáněm. Stejně zajímavé je i povídání s profesorem Tomášem Halíkem, čers­ tvým laureátem Templetonovy ceny. Opomenout jsme nemohli ani devadesáté narozeniny prvního polistopa­ dového rektora UK profesora Radima Palouše, který se jich dožil ve skvělé duševní i fyzické formě. O posezení nad šálkem dobré kávy můžete snít při čtení článku o budoucí univerzitní kavárně U Rotlevů v Kamzíkově ulici; o atmosféře na naší alma mater pak hezky vypovídá série fotografií, zachycují mimo jiné i Reprezentační ples UK na Žofíně, který se v březnu letošního roku konal po dlouhých sedmnácti letech a který si jeho účastníci podle svých slov skvěle užili. Vážené a milé čtenářky, vážení a milí čtenáři, věřím, že budete s tímto číslem časopisu Forum spokojeni nejméně tak jako s číslem předchozím. Stejně tak věřím, že se na nás budete i nadále obracet a budete nám psát, aby další číslo, které již koncipujeme, bylo ještě lepší. Prof. PhDr. Martin Kovář, Ph.D.

PROREKTOR UK PRO VNĚJŠÍ VZTAHY


2 F  29  OBSAH

OBSAH 20 8 Forum 1/2015, sešit č. 29 Časopis Univerzity Karlovy v Praze

VYDÁVÁ Univerzita Karlova v Praze

REDAKCE Ovocný trh 3, 116 36 Praha 1, Odbor vnějších vztahů

REDAKCI ŘÍDÍ prof. PhDr. Martin Kovář, Ph.D., prorektor pro vnější vztahy

ODPOVĚDNÍ REDAKTOŘI Václav Hájek, Petra Köpplová

TELEFON 224 491 248, fax: 224 491 309

E-MAIL forum@cuni.cz

GRAFICKÁ ÚPRAVA Filip Blažek, Designiq Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo na úpravu autorských příspěvků a jejich krácení. Forum je rozšiřováno zdarma na akademické půdě. Vychází čtvrtletně. Za obsah článku plně zodpovídá jeho autor. Stanoviska obsažená v textu nemusejí vyjadřovat názor redakce. Vaše ohlasy, připomínky a tipy na další náměty pro Forum uvítáme na adrese forum@cuni.cz. Toto číslo vyšlo v březnu 2015. Registrace MK ČR 72 79. Tištěná verze: ISSN 1211-1724.

ROZHOVOR

PANORAMA

Lucie Kettnerová

Lucie Kettnerová

Jana Roithová – Svět možná přišel o dobrou architektku, získal ale vynikající chemičku  4

Zahrada rajská představila díla raného středověku  20

TÉMA Lucie Kettnerová

Kdo chce studovat egyptologii, musí na Univerzitu Karlovu  8 Jak egyptologové ke koncesi přišli…  10 Oživujeme jména starých Egypťanů  12 Když ho miluješ, není co řešit  14

OHLÉDNUTÍ Vlasta Helekalová

Rektor Tomáš Zima – rok v čele UK  18

Petra Köpplová

Neustrnout v jedné oblasti a posunovat se k dalším tématům  22 Do Milovic se vracejí divocí koně  23 Právníci řeší postavení menšin  24 Petra Köpplová

Patent zachraňující tisíce kriticky nemocných začal léčením včel  25 Počítačová hra změní jednotvárnou výuku soudobých dějin  26 Objev veselých a smutných neuronů u člověka  27


3 F  29  OBSAH

56

23 OBJEKTIVEM Prof. PhDr. Ing. Jan Royt, CSc.

Nová univerzitní kavárna U Rotlevů  28 Petra Köpplová

Unikátní přístroj léčbu dětských pacientů s leukémií revolučně změní  30

FORUM ROMANUM Prof. PhDr. Lenka Rovná, CSc.

Inbreeding, nebo otevření se světu  32 Doc. RNDr. Jan Konvalinka, CSc.

Příbuzenská plemenitba  34 Prof. RNDr. Petr Solich, CSc.

Neopouštět svou univerzitu se nevyplácí  35 Prof. MUDr. Jiří Šnajdauf, DrSc., FEBPS

Inbreedingu se musejí bránit hlavně teoretické obory  35

30 Prof. Ing. Štěpán Jurajda, Ph.D.

Z pasti inbreedingu se utíká jen těžko  36 PhDr. Alice Němcová Tejkalová, Ph.D.

Nechci si jen odškrtnout položku v tabulce  36

STUDENTI Studentky povezou pekárnu do Malawi  37 Venuše ve Švehlovce, sluj pro současné živé umění  38

PROSTOR NA UK

ZPRÁVY ZE SENÁTU  43 ALUMNI Petra Köpplová

Tomáš Halík – Univerzitní a univerzální vzdělání nejsou jedno a totéž  44

INTERVIEW Petra Köpplová

Mezi extrémy musíme uhájit prostor pro rozum  46

KRONIKA  49

Prof. RNDr. Jaroslav Nešetřil, DrSc.

VÝROČÍ

Božský klid opuštěného schodiště  40

Prof. ThDr. Jan B. Lášek, dr. h. c.

HISTORIE Petra Köpplová

Kdo roste pro šibenici? Disciplinární knihy prozrazují  42

Pravdu neupálíš  56

KNIHY  58 PERSONÁLIE  62


4 F  29  ROZHOVOR

SVĚT MOŽNÁ PŘIŠEL O DOBROU ARCHITEKTKU,

ZÍSKAL ALE VYNIKAJÍCÍ CHEMIČKU

Chemie jako obor, který žene ekonomiku vpřed. Tak vidí předmět svého profesního zájmu vedoucí katedry organické chemie Přírodovědecké fakulty UK profesorka Jana Roithová, která na sklonku minulého roku získala prestižní Cenu Ignaze L. Liebena, o níž se hovoří jako o rakouské Nobelově ceně. Profesorku Roithovou ocenění samozřejmě potěšilo, ale jeho slávou se neopíjí. Více ji aktuálně zajímá, zda stihne všechno papírování, které je spojeno s vedením katedry, a jestli otřesy ze stavby vedle fakulty neohrozí její laboratorní pokusy. TEXT Lucie Kettnerová FOTO René Volfík

Vaše maminka byla lékařka, medicínu vystudoval i bratr. Pro vás byla chemie otázkou první volby, nebo jste o studiu medicíny také uvažovala? Když jsem byla malá, chtěla jsem být doktorkou. Pak jsem hrozně dlouho toužila stát se architektkou, potom jsem se zase při­ kláněla zpátky k medicíně, až z toho nako­ nec vyšla chemie. Co vás na tomto oboru lákalo? To bych zpětně také ráda věděla. Nikdy jsem nebyla takové to dítě, které by si dělalo doma pokusy. Ve škole mě bavila matemati­ ka a fyzika, chemii jsem asi nakonec zvolila kvůli tomu, že měla blíž k praktickému využití. Představovala jsem si, že pokud budu studovat biochemii, porozumím všem procesům v těle. Když jsem ale přišla na fakultu, překvapivě jsem se rozhodla pro úplně jiné zaměření.

Kdybyste se o své profesi znovu rozhodo­ vala, volila byste stejně? Kdyby mi nyní bylo deset let, tak bych asi stále snila o architektuře. Ale ve svém věku jsem s chemií spokojená, vědecké zaměření bych tedy neměnila. Je ovšem úžasné sledovat, jaké možnosti současní studenti mají. Třeba molekulární biologie je velmi podnětný obor, kde se děje spousta zajímavých věcí. Tento obor se v současnosti po vědecké stránce rozvíjí ještě více než chemie. Pokládáte obor chemie za perspektivní z pohledu budoucího zaměstnání? Chemie je v současnosti jedním z hlav­ ních oborů, který žene ekonomiku. Stejně jako biologie či fyzika patří i chemie k velmi perspektivním oblastem. Chemie stojí za výrobou všech materiálů a léčiv a díky novým poznatkům v oblasti chemie se pak


5 F  29  ROZHOVOR

Chemie je v současnosti jedním z hlavních oborů, který žene ekonomiku. Stejně jako biologie či fyzika patří i chemie k velmi perspektivním oborům.

ve výrobě může dařit optimalizovat procesy při výrobě materiálů, které dnes používáme. Jaký je nyní zájem o studium chemie? Na Přírodovědecké fakultě UK bychom určitě uvítali, kdyby byl o studium u nás zájem větší. Když jsem studovala já, tak jsem věděla, že chci dělat vědeckou chemii, a tu jsem měla spojenou s Přírodovědec­ kou fakultou UK na Albertově. Je možné, že dnes už to studenti tak necítí, a když se chtějí uplatnit v akademické sféře, jdou stu­ dovat chemii na jinou vysokou školu. Jako postdoktorandka jste sbírala zkuše­ nosti v zahraničí. Doporučila byste stu­ dentům hned po škole někam vyjet? Pokud chtějí dělat vědu, měli by odjet co nejrychleji. Jestliže tu zůstávají, dělají chybu. V zahraničí člověk pozná jiný styl práce a podívá se na vědu z jiného úhlu. Mně pobyt v zahraničí umožnil poznat, jak by to ve vědě mělo chodit, protože u nás není systém nastaven právě optimálně. Když se pak z pobytu vrátíte, musíte se postavit na vlastní nohy. Měli byste se alespoň částečně odstřihnout od minulosti a poznat nové ústavy a lidi. Pokud se člo­ věk spoléhá jen na zavedenou spolupráci s laboratořemi, kde působil, nezahájí vlastní výzkum a nevytvoří si vlastní skupinu. Které zkušenosti ze zahraničí jste přenes­ la na svou katedru? U nás na katedře se snažíme nastavovat systém tak, jak si myslíme, že by měl ve vědě fungovat. Na mysli mám například otevřené konkurzy, přijímání nových lidí a potlačování inbreedingu. Mám to štěstí, →


6 F  29  ROZHOVOR

že jsme se na katedře sešli všichni s podob­ ným názorem.

Ocenění 2003 Cena za chemii Rhodia 2005 Hlávkova cena 2008 Stipendium L’Oréal Pro ženy ve vědě 2009 Cena děkana Přírodovědecké fakulty UK 2010 Ion Spectroscopy of Reaction Intermediates 2014 Cena Neuron 2014 Cena Učené společnosti vědeckým pracovníkům do 40 let 2014 Cena Ignaze L. Liebena

Váš tým je mezinárodní. Jaké to přináší výhody? Nutno říct, že bych v týmu měla ráda i více Čechů, ale kde je vzít? Trochu mě to mrzí, na druhou stranu je přítomnost studentů z různých zemí světa pro nás také přínosem, už jen proto, že naším společným jazykem se stala angličtina. Nenarušuje práci na výzkumu fakt, že studenti na pražském pracovišti stráví jen omezený čas? Naopak, podle mě by výzkumná sku­ pina měla být tvořena hlavně doktorandy a postdoktorandy. Každý přinese něco nového. Chvíli se sice zaučuje, pak ale při­ chází s novými nápady a novým přístupem. To ovšem za chvíli ustane a přijde rutina. V zahraničí takto fungují laboratoře běžně, permanentní pracovníci tam převažují jen ve výzkumných ústavech typu Akademie věd, ale většinou ne na univerzitách. Když si vybíráte lidi do týmu, hraje při tom hlavní roli čistě zájem o obor, nebo do toho vkládáte i manažerský pohled? V mém týmu to funguje tak, že každý má svůj projekt. Bakaláři a magistři třeba zatím pracují s někým, kdo už je v doktorském programu, případně s postdoktorandem. Nehledám tedy lídry a „workhorses“, ale šikovné lidi. Někdy je u studenta hned po škole těžké rozhodnout, kdo bude mít talent na vědu, a kdo ne. Já to řeším tak, že dám zájemcům o místo něco přečíst a chci vědět, jak to pochopili. Když jsou schopni dobře chápat text, tak jim dám šanci. Stále se mluví o tom, že by vědci měli být v kontaktu s lidmi z průmyslu. Vy takové kontakty rozvíjíte? S firmami samozřejmě komunikuji. Já se ve svém výzkumu zaměřuji na hmotnostní spektrometrii, což je jedna z nejdůležitějších analytických metod. A na druhé straně existují firmy, které se zabývají vývojem a prodejem spektrometrů. Oni nás podporují tím, že nám věnují starší hmotnostní spektrometry, které si přestavujeme a zkoušíme na nich nové funkce. Když pak na něco zajímavého přijdeme, oni to třeba jednou použijí. Důležité ale je uvědomit si, že se zaměřuji na základní výzkum, ne na aplikovaný. Takže výsledky mé práce nejsou pro firmy okamžitě zajímavé. Pro váš výzkum jsou nezbytné poměrně složité přístroje. Musí být chemik také zdatný technik?

Naštěstí ne. Na stavění přístrojů mám ve skupině jednoho fyzika, s dalšími spolu­ pracuji. Je ale pravda, že když si pro experi­ menty musíte adaptovat přístroje, měl byste být schopen dělat i inženýrskou práci. Když vyvíjíte metody, měl byste alespoň trochu rozumět fyzikální podstatě procesů, které chcete zkoumat. Cokoli dnes ve vědě děláte, vyžaduje orientaci v několika oborech. Se šroubovákem v ruce vás tedy neuvi­ díme? Dnes už ne, ale před pěti lety jsem chodi­ la i s tím šroubovákem. V loňském roce jste získala několik pres­ tižních ocenění. Kterého si vážíte nejvíce? Nejvíce si vážím Liebenovy ceny, protože se jedná asi o nejvyšší mezinárodní mezi­ oborové ocenění, které lze v současné době získat. V roce 2008 jste obdržela stipendium L’Oréal nazvané Pro ženy ve vědě. My­ slíte si, že existuje něco jako „ženská“ a „mužská“ věda? Podle mě existuje rozdíl mezi dvěma jedinci, ale je jedno, zda je to muž, nebo žena. Dva lidé budou řešit problém jinak, nevěřím však na mužské a ženské řešení problému. V sociálních vědách to třeba fun­ guje jinak, ale v těch exaktních stereotypy podle mého názoru neexistují. Stalo se vám někdy, že vás v oboru jako ženu a priori podceňovali? S tím jsem se bohužel setkala mnohokrát, projdou si tím asi všechny mladší vědkyně. Dneska už je to za mnou, a jestli mě někdo podceňuje, tak mě to nezajímá. Před deseti lety jsem to ale jako problém vnímala. To je holt důsledek toho, že věda je hlavně muž­ ská záležitost. Je to český fenomén, nebo jste se s tím se­ tkala i v zahraničí? V Čechách je to daleko častější než v Německu či ve Spojených státech. Když jsem přijela do Ameriky na konferenci, tak mě překvapilo, kolik je tam přednášejících žen a profesorek. Tady jsem do té doby pracovala v čistě mužském kolektivu. Dnes se situace určitě zlepšila, ve vědě je daleko více žen, stále má ale spousta lidí v podvě­ domí uloženo, že žena se bude chtít věnovat i rodině, a podle toho se rozhoduje. Tvrzení, že diskriminace žen ve vědě nee­ xistuje, je nesmyslné. Samozřejmě existuje a je pro to dost příkladů. Rozhodnutí se často skrývají za formulací, že výběr závisí pouze na excelenci, nikoli na pohlaví. A ve jménu tohoto hesla se vyřadí všechny ženy, protože se ukáže, že jsou méně „excelentní“.


7 F  29  ROZHOVOR

Tímto způsobem jsem byla z mnoha řízení vyřazena i já. Je rozhodně těžké poměřovat excelenci nějakými objektivními kritérii. Každý posuzovatel má svůj názor a dost často to zkrátka nesvědčí ženským ucha­ zečkám. Neexistují ale žádná data, která by diskriminaci v konkrétních případech doka­ zovala, proto se s tím tak špatně bojuje. Příkladem je Národní konference o gen­ deru a vědě, která ukazuje na rozdíly v mož­ nostech uplatnění mužů a žen. Když jsem na konferenci přišla, byly v hledišti v pod­ statě pouze ženy. Muže to vůbec nezajímalo. Loni tu vystupovala profesorka Londa Schiebingerová ze Stanfordovy univerzi­ ty, která svou přednášku zahájila tím, že v tomto složení ji můžeme rozpustit. „Jděte za dveře,“ řekla, „a vraťte se, až tu bude sedět alespoň 50 procent mužů, protože do té doby jsou tyto konference naprosto bez­ významné.“ Co vás nyní nejvíce vytěžuje po pracovní stránce? V tuto chvíli mi příliš mnoho času zabí­ rá administrativa. Přelom roku je v tomto ohledu nejhorší, protože se uzavírá účetnic­ tví a píší se grantové zprávy. Do budoucna bych to chtěla nějak zredukovat, protože mi to ubírá prostor pro vědeckou činnost. Na konci roku mi pak skončí velký grant od Evropské výzkumné rady, takže musím dodělat několik klíčových studií, abych uká­ zala, že metody, které jsme vyvinuli, fungují. Máte svůj vědecký sen? Pokud bych ho měla, určitě by se netýkal získání nějaké ceny. Ocenění mě nevzrušují, i když si jich samozřejmě vážím. Například si velmi vážím toho, že jsem pozvaná na prestižní konferenci do Spojených států, na níž bych měla vystoupit v sekci věno­ vané nejnovějšímu vývoji v chemii iontů v kryogenních pastech. To je obor, který jsem před pěti lety téměř neznala. Povedlo se mi ale získat grant, abych postavila nový přístroj, a během posledních tří let jsem se dostala v práci na takovou úroveň, že mě zvou, abych přednášela o posledním vývoji v tomto oboru. To je pro mě velkou vědec­ kou poctou. Podobných met si člověk před sebe může klást nepřeberně. V tuto chvíli ale spíše řeším, jak budu zvládat provádět experi­ menty, neboť vedle laboratoře se staví a celá budova se otřásá. To je nyní můj vědecký horizont…

Prof. Mgr. Jana Roithová, Ph.D., vystudovala organickou chemii na Přírodovědecké fakultě UK, v doktorském studiu pokračovala na Vysoké škole chemicko-technologické. Poté odešla na berlínskou Technickou univerzitu, kde jako postdoktorandka pracovala ve skupině profesora Helmuta Schwarze. Po návratu do České republiky působila nejdříve v Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského AV ČR, potom v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. V roce 2007 nastoupila na Přírodovědeckou fakultu UK, kde v současné době vede katedru organické chemie. Prostřednictvím hmotnostní spektrometrie v kombinaci s infračervenou spektroskopií profesorka Roithová a její tým zkoumají průběh chemických reakcí a především vlastnosti jednotlivých reakčních částic. Výzkum aplikovaný do praxe by mohl v budoucnu přispět k zlepšení postupů přípravy některých chemických produktů.

Podle mě existuje rozdíl mezi dvěma jedinci, ale je jedno, zda je to muž, nebo žena. Dva lidé budou řešit problém jinak, nevěřím však na mužské a ženské řešení problému.


8 F 29  TÉMA

KDO CHCE STUDOVAT EGYPTOLOGII,


9 F 29  TÉMA

MUSÍ NA UNIVERZITU KARLOVU Egyptologie je obor malý počtem studentů, badatelské výsledky však vykazuje obrovské. Každý objev učiněný českými odborníky v Egyptě vyvolá velkou vlnu zájmu médií a v ústavu zvoní telefony nejen z domácích redakcí, ale i z BBC, CNN či National Geographic. Studium na Filozofické fakultě UK sice může vypadat romanticky, kdo se však rozhodne zůstat v oboru, musí se připravit na spoustu práce, nepohodlí, horko a prach egyptské pouště. Vydrží jen ti, pro něž se stalo rozvíjení oboru celoživotní láskou a posláním. Odměnou jim budou artefakty a lidské pozůstatky spící už několik tisíc let pod rozpáleným pískem a čekající na své objevení, které přinese další střípek do mozaiky dějin starověkého Egypta. Na následujících stránkách vám historii i současné aktivity Českého egyptologického ústavu představíme trochu blíže. TEXT Lucie

Kettnerová 

FOTO Martin

Frouz


10 F  29  TÉMA

JAK EGYPTOLOGOVÉ KE KONCESI PŘIŠLI… Koncese českých egyptologů na pyramidovém poli v egyptském Abúsíru patří k největším na světě a o našich egyptolozích je v poslední době opravdu hodně slyšet. Přitom v době normalizace byl tento obor málem zlikvidován a jen jeho dobré jméno a výsledky z výzkumů v Egyptě dokázaly toto rozhodnutí vedení fakulty zvrátit. Dějiny ústavu tedy trochu připomínají houpačku. FOTO Radana Čechová, Milan Zemina

Prof. PhDr. Miroslav Verner, DrSc., se zabývá archeologií, historií a paleografií Egypta v období 3. tis. př. Kr. Specializuje se především na archeologii doby stavitelů pyramid. V letech 1975–2000 byl ředitelem Československého (později Českého) egyptologického ústavu UK. Je členem komise UNESCO pro památky starého Egypta a Núbie, členem řídicího výboru Mezinárodní asociace egyptologů a čestným členem Německého archeologického ústavu a Rakouského archeologického ústavu.

Ačkoli seminář egyptologie fungoval na Filozofické fakultě UK už od 20. let minu­ lého století, k založení samostatného ústavu došlo až o téměř čtyři desítky let později. Bezprostředním podnětem k této změně se koncem 50. let stalo vyhlášení mezinárodní akce UNESCO na záchranu núbijských pa­ mátek ohrožených vodami Vysoké přehrady u Asuánu, jejíž stavba tehdy byla započata a která měla dodat potřebnou energii pro rozvoj průmyslu a současně nastartovat hospodářské i společenské změny porevo­ lučního Egypta. Nová přehrada by si vyžádala zatopení území o délce asi pěti set kilometrů a úplně pod ní měla zmizet severní část Núbie se všemi nádhernými památkami, včetně chrá­ mu v Abú Simbelu. Egypt se proto obrátil na UNESCO, aby mu pomohlo organizovat pomoc při záchraně ohrožených památek. Československá vláda se tehdy rozhodla místo finančního příspěvku akci podpořit účastí našich egyptologů přímo na pracích v Núbii. Se souhlasem egyptské vlády tak v roce 1958 vznikl mezinárodní ústav s jed­ ním pracovištěm na Filozofické fakultě UK v Praze a druhým v Káhiře.

Poprvé v Egyptě Při založení ústavu svými organizačními schopnostmi významně napomohl žák za­ kladatele české egyptologie profesora Lexy, profesor Zbyněk Žába, pod jehož vedením byla zahájena i expedice v Núbii. Ústavu byly přiděleny dvě archeologické koncese v dolní Núbii v celkové délce asi 70 kilo­ metrů, na nichž měli čeští badatelé provést epigrafický, archeologický a antropologický průzkum. Expedice v této lokalitě pracovala několik sezon a její výsledky byly v Egyptě hodnoce­ ny velmi pozitivně. Po skončení záchranné­ ho výzkumu proto Československo dostalo nabídku v pracích pokračovat. Oblast, kde by egyptologové působili, si mohli vybrat sami. Po poradě s Jaroslavem Černým, českým profesorem egyptologie v Oxfor­ du, zvolil Zbyněk Žába pohřebiště Abúsír, v němž Černý při svých četných návštěvách rozpoznal nevyužitý vědecký potenciál. „Volba to určitě nebyla náhodná. Kromě archeologického potenciálu lokality reflek­ tovala i tehdejší skromné možnosti ústavu. Abúsír byl blízko Káhiry, takže nebylo třeba budovat základnu, ale mohlo se na výzkumy

dojíždět,“ popisuje rozhodnutí profesor Miroslav Verner, který začal egyptologii stu­ dovat v roce 1960, kdy se po mnoha letech pro posluchače otevíral nový ročník. Sám se do Abúsíru poprvé podíval v roce 1964. Egyptologie v ohrožení Doba normalizace byla pro ústav tragická. Někteří jeho členové zůstali v zahraničí, jiní museli jako „nepohodlní“ ústav opustit. V září 1971 pak byl výnosem děkana fakulty ústav jako pracoviště nepotřebné a nebez­ pečné z pohledu možné emigrace pracov­ níků zrušen. „V polovině 70. let jsem zůstal z egyptologů-pedagogů na fakultě úplně sám, stávající dva studenti měli být převe­ deni na arabistiku. Sám jsem si někdy nebyl jistý, zda má ještě smysl na fakultě zůstávat. Sdílel jsem ale názor Jaroslava Černého, že někdo tu musí zůstat a pokusit se obor za­ chránit. Jinak by byla zmařena práce několi­ ka generací českých egyptologů,“ vzpomíná profesor Verner. Začal tedy vedení fakulty argumentovat tím, že není možné jednostranně vypově­ dět závazky, které má naše země vůči jiné zemi, a opustit rozdělaný archeologický


11 F  29  TÉMA

výzkum. Nakonec přišel v roce 1974 pokyn uspořádat poslední expedici, která by práce v Egyptě uzavřela, čímž by se ústav ze smluv vyvázal. Expedice se opravdu usku­ tečnila a účastnili se jí i někteří pracovníci fakulty, kteří byli členy komunistické strany. Byli to právě oni, kdo pomohli profesoru Vernerovi přesvědčit vedení fakulty a uni­ verzity, že by byla velká chyba pozici dosa­ ženou v Egyptě opustit. „Tehdejší děkan se tedy rozhodl podívat se do Egypta osobně, aby se zde na vlastní oči přesvědčil o posta­ vení ústavu a jeho archeologické koncesi. Po návratu dal svolení, že práce v Egyptě mohou pokračovat,“ doplňuje Miroslav Ver­ ner, který byl pověřen vytvořením nového archeologického týmu. Snaha o koncesi Až do té doby pracovali egyptologové v Abúsíru na základě smluv uzavřených profesorem Žábou, jež byly vystaveny na jednu hrobku a měly charakter tzv. cleaning, tedy pouhého čištění památky od nánosů písku. Toto povolení dávalo právo nálezy pouze publikovat. Profesoru Vernerovi se povedlo koncesi z jednoho objektu změnit na velkou, teritoriálně přesně vymezenou koncesi a dosáhnout změny na nejvyšší sta­ tus výzkumu, tzv. excavation, což v té době umožňovalo získat podíl na objevených památkách (dnes již musí všechny nálezy zůstat na území Egypta). Do své žádosti uvedl, že chce nadále provádět výzkum na abúsírském pohřebišti, ale jižně od místa, kde se svým výzkumem skončili němečtí odborníci na počátku 20. století. Netrvalo dlouho a dostal pozvá­ ní k setkání s předními egyptskými archeo­ logy v domě Egyptské památkové správy nedaleko stupňovité pyramidy na pohřebišti v Sakkáře. Domníval se, že jde o nějakou společenskou akci, záhy se však přesvědčil o opaku. Po přátelském přijetí a u dobrého egyptského čaje byl požádán, aby představil své plány další práce v Abúsíru. „Najednou jsem si uvědomil, že mě zkouší z oboru, protože šlo o zásadní změnu koncese, a já jsem pro ně byl neznámou osobou. Bylo to ale nakonec příjemné setkání a koncese mi byla udělena,“ říká. Nutno podotknout, že se jedná o největší koncesi, která byla zahra­ ničnímu archeologickému týmu na pyrami­ dových polích v Egyptě udělena. Opět na výsluní První výzkum probíhal s velice skromnou finanční podporou a bez použití dnes již v archeologii běžných technologií, přesto se týmu povedlo objevit malé pohřebiště s kamennými hrobkami dvou princezen a jednoho prince i se zbytky pohřební vý­ bavy a nástěnných maleb. V jedné z hrobek

došlo krátce po jejím dokončení ke zřícení stropu pohřební komory na sarkofág, což později odradilo vykradače hrobek od jejího úplného vyloupení. Krásné předměty tu tedy čekaly pod sutí až na objevení českými egyptology. I tento objev pomohl zlepšit do­ mácí postavení egyptologie jako oboru. Další výzkum byl zahájen v malém pyra­ midovém komplexu, který přiléhal k jižní straně pyramidy krále Neferirkarea. „Uká­ zalo se, že majitelkou hrobu byla králova manželka Chentkaus, jež překvapivě měla identické jméno i hlavní titul ‚matka dvou králů Horního a Dolního Egypta‘ jako královna, jejíž velká hrobka byla objevena téměř o půl století dříve v Gíze,“ uvádí pro­ fesor Verner. Dvě hrobky patřící královně se stejným jménem a titulem pro něho byly dlou­ hou dobu záhadou. Jedná se o stejnou osobu, nebo o dvě rozdílné královny? Až po důkladném studiu všech relevantních nálezů a dokladů profesor Verner zjistil, že královny stejného jména byly opravdu dvě. Jejich neobvyklý titul, nikdy už v celých dějinách starého Egypta nedoložený, ale zůstával záhadou. Až nečekaný nález několika bloků s nápisy a scénami, objevený egyptskými archeology v Sahureově pyramidovém komplexu v Abúsíru, doplnil další střípek do mozaiky tohoto příběhu. Ukázalo se totiž, že se v Sahureově rodině narodili synové-dvojčata. Slavná povídka o božském zrození prvních tří králů 5. dynastie – Veser­ kafa, Sahurea a Neferirkarea – jako trojčat, známá z papyru Westcar, se tak dostala do nového světla. A také zmíněný záhadný titul dvou královen té doby, který pravděpodob­ ně odrážel mimořádnou situaci, kdy dvakrát královská dvojčata, postupně jedno po dru­ hém, nastoupila na trůn. Titul by proto bylo přesnější interpretovat jako „matka obou králů“. Dnes se královna pohřbená v Gíze ozna­ čuje jako Chentkaus I. a majitelka hrobky v Abúsíru jako Chentkaus II. Na podzim loňského roku udělali čeští egyptologové další významný objev, když jihovýchodně od zádušního komplexu panovníka Raneferefa našli hrobku dosud nedoložené královny Chentkaus III., která byla velmi pravděpodobně manželkou panovníka Raneferefa, syna Neferirkarea a Chentkaus II. Zároveň však byla také mat­ kou krále. Kterého? Na tuto otázku egypto­ logové zatím ještě odpověď neznají. Věří ale, že jim ji přinese některý z dalších výzkumů.

1919  František Lexa se stal soukromým docentem egyptologie na Univerzitě Karlově 1925  Ustaven seminář egyptologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy 1958  Na Univerzitě Karlově byl založen Československý egyptologický ústav v Praze a Káhiře 1961–1965  ČEgÚ UK se zúčastňuje záchranné akce UNESCO v Núbii 1976  Započaly výzkumy v jižní části královského pyramidového pole v Abúsíru 1978  Objeven pyramidový komplex královny Chentkaus 1981  Započal výzkum hrobového komplexu panovníka Raneferefa 1991 Počátek výzkumu rozsáhlého pohřebiště úředníků nazývaného jižní Abúsír 1995–2002  Výzkum bohatě vybavených hrobek členů rodiny vezíra Kara 1996 Objevena nevykradená šachtová hrobka kněze Iufaa 2007 Objevena nevykradená pohřební komora kněze Neferinpua 2012  Objev hrobky princezny Šeretnebtej


12 F  29  TÉMA

OŽIVUJEME JMÉNA STARÝCH EGYPŤANŮ Ta, která je na čele svých duší, jak zní překlad jména královny Chentkaus III., způsobila, že se na začátku roku o české egyptology opět zajímal celý svět. Objev hrobky ženy, jež byla zároveň „manželkou krále“ a „matkou krále“, přinese další střípek do mozaiky historie 5. dynastie. „V egyptologické vědě není úplně nejdůležitější to, co najdete, ale jak to zdokumentujete, vysvětlíte a zasadíte do obecnějších souvislostí,“ říká profesor Miroslav Bárta.

Na období 5. dynastie se ve svých průzkumech zaměřujete dlou­ hodobě. Proč jste se soustředili právě na toto období? V Abúsíru pracujeme na několika místech a projekty si vybíráme podle toho, kde současná egyptologie trpí největším nedostatkem informací. V jižním Abúsíru se nacházejí hroby vysokých hodnostá­ řů z celého 3. tisíciletí před Kristem, v západní části koncese jsou zase šachtové hroby z období 1. tisíciletí před Kristem a památky období 5. dynastie, tedy 25. a 24. stol. př. Kr., se ukrývají pod pískem v oblasti samotného pyramidového pole. Zkoumáním této epochy se snažíme jistit, jak se společnost slavných stavitelů pyra­ mid v té době vyvíjela a proč se postupně začala dostávat do krize, která nakonec vedla k jejímu kolapsu. Jak jste věděli, kde se na poměrně velké ploše přidělené koncese o rozměrech dva krát jeden kilometr budou nacházet pozůstat­ ky právě 5. dynastie? Musíte velmi dobře znát historii, archeologii a mechanismy, které v různých dobách určovaly, jakým způsobem pohřebiště vzni­ kala a vyvíjela se v čase a prostoru. V 5. dynastii jsou poblíž pyrami­ dových komplexů soustředěny hrobky členů královské rodiny, ale i lidí, kteří nejsou přímo spjati s rodinou, ovšem dosáhli vysokého mocenského postavení, případně se s rodinou spojili později. To bylo typické právě pro období 5. dynastie – panovníci přemýšleli, jak si zavázat úředníky z rodin se silným postavením, a začali za ty nejsilnější provdávat své dcery. Co konkrétně jste při podzimní expedici objevili? Při podzimních pracích jsme se soustředili na oblast, kde již dříve pracoval profesor Verner, jemuž se mimo jiné povedlo objevit pyramidový komplex panovníka Raneferefa. Nedaleko objevená

hrobka typu mastaba pochází z téhož období. Má obdélníkový půdorys a sestává ze dvou částí – nadzemní a podzemní. V nadzem­ ní části se nacházela kultovní kaple, kde se odehrával zádušní kult zesnulé královny. Byl tu také vstup do šachty vedoucí do podzemí, kde původně byla umístěna pohřební komora s kamenným sarkofá­ gem, pohřební výbavou a mumifikovaným tělem. Důležité je si uvědomit, že tato hrobka je součástí řady celkem čtyř mastab, z nichž byly již dříve prozkoumány dvě hrobky patřící členům královské rodiny. Jedna na své prozkoumání ještě čeká. Až bude výzkum uzavřen, začne se nám příběh skládat dohromady. Je to podobné, jako když chodíte potmě po domě s baterkou, někde ji zapnete a vidíte část domu, o kus dál si prohlédnete jednu místnost, pak další… V jakém stavu jste hrobku našli? Po zániku Staré říše, tedy po roce 2200 před Kristem, se tyto hrobky většinou staly terčem zlodějů a byly hodně poničeny. Navíc později byly zdrojem kamene pro mladší stavby v okolí. Proto jsme zde našli jen pozůstatky pohřební výbavy a část poničeného těla. I tak se ale jedná o poměrně významný archeologický nález, jak je vidět z ohlasu médií, která o tom informovala. Nejdůležitější kapitolou tohoto objevu jsou však tzv. hieratické nápisy na stěnách pohřební komory, které tam zanechali stavitelé hrobky. Nápisy uvádějí nejen jméno královny – Chentkaus –, ale i její dva významné tituly, tedy že byla „manželkou krále“ a „mat­ kou krále“. To znamená, že jeden z jejích synů se stal egyptským panovníkem. Podle našeho názoru mohl být jejím manželem král Raneferef, objevený již dříve právě naší expedicí, a synem mohl být král Menkauhor, jenž je pohřben v Sakkáře.


13 F  29  TÉMA

Už v 80. letech jsme byli první, kdo přivezl na pyramidová pole geofyziku, což je způsob, kterým detekujeme památky pod povrchem země.

Prof. Mgr. Miroslav Bárta, Dr., je ředitelem Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Vystudoval egyptologii a pravěkou a raně středověkou archeologii na UK. Po studiu egyptologie v Hamburku obhájil v roce 1997 doktorát, roku 2002 se habilitoval pro obor egyptologie, v roce 2009 byl jmenován profesorem pro obor egyptologie. Mezi hlavní oblasti jeho vědeckého zájmu patří archeologie a historie 3. a 2. tis. př. Kr. Přednášel v letech 2003 a 2004 na Pensylvánské univerzitě a v roce 2014 zastával pozici Kelly W. and Marilyn M. Simpson professor in Egyptology na Americké univerzitě v Káhiře.

Víme, jaké mohlo být postavení této ženy ve společnosti? Ženy-matky hrály velmi důležitou roli při rozhodování, kdo se stane novým panovníkem na trůně. Protože králové byli polygamní, záviselo jen na umu žen, která z nich dokáže na trůn protlačit svého syna. Synové jim potom za to prokazovali velkou úctu, protože matky představovaly legitimizaci nároku na trůn. V posledních letech se vám v Egyptě povedlo uskutečnit hned několik mimořádných objevů. Čemu to přisuzujete? Jedním z důvodů je, že naši lidé neskutečně dřou, za druhý lze považovat, že náš ústav má už více než padesátiletou kontinuitu, a třetím klíčem je multioborovost týmu, díky čemuž jen nekopíru­ jeme světové trendy, ale sami se je snažíme vytvářet. Už v 80. letech jsme byli první, kdo přivezl na pyramidová pole geofyziku, což je způsob, kterým detekujeme památky pod povrchem země. Byli jsme také první, kdo provedl detailní satelitní snímkování pyrami­ dových polí, díky čemuž vnikl speciální atlas. Jako jedni z prvních jsme také začali s používáním 3D technologií. Naše postavení v oboru je v tuto chvíli takové, že nemusíme žádat o spolupráci, ale týmy se nám často ozývají samy. Například nás kontaktovaly dva významné týmy z Japonska, které mají proto­ typy zařízení na analýzu nástěnných maleb či na prvkovou analýzu, které nikdo jiný nevlastní. Nejste už předchozími nálezy trochu rozmazleni? Nenastane zklamání, pokud toho najdete v hrobce „málo“? Nálezy v Abúsíru jsou pokaždé unikátní, vždyť každá věc je stará několik tisíc let. Ve svém věku a po pětadvaceti letech zkušeností z Egypta už svá očekávání tlumím, protože v archeologii nikdy dopředu nevíte, co se může stát. V egyptologické vědě není tak

důležité, co najdete, ale jak to zdokumentujete, vysvětlíte a zasadíte do obecnějších souvislostí. Nebojíte se nějakého trestu za to, že rušíte spánek mrtvých? Náš tým pracuje v lokalitách, kterým hrozí zánik – ať již v důsledku rozrůstání aglomerací, nebo kvůli stoupání spodních vod. V 99 procentech případů jde tedy o záchranné výzkumy. Klid mrtvých už bohužel neexistuje, neboť hrobky byly již ve starověku vykradeny. My naopak děláme to, co měli staří Egypťané na mysli, když umírali – aby jejich jméno přežilo čas. My jejich jména oživu­ jeme a dáváme do pořádku jejich hrobky. K objevu královské hrobky došlo už na podzim loňského roku. Jak se vám povedlo unikátní nález tak dlouho utajit před médii? Dělníci většinou neumějí číst ani psát a hieroglyfům nerozumí. Přibližně 60 procent našich dělníků se při výplatě mzdy podepisu­ je otiskem palce. Jinak máme zakotveno ve smlouvě s egyptským ministerstvem, že oni mají právo oznámit objev jako první, a my tuto dohodu samozřejmě naprosto respektujeme. Bylo to tedy roz­ hodnutí egyptské strany. Na kdy máte naplánovanou další expedici? S největší pravděpodobností na jaro, uvidíme podle našich finančních možností. Expedice se však zaměří na šachtové hroby v západní části koncese. Snažíme se totiž projekty střídat, aby lidé měli čas nálezy zpracovávat a také aby se mohli věnovat práci a výuce v ústavu. FOTO Martin

Frouz, Radana Čechová


14 F  29  TÉMA

Zpočátku jsem neměla představu o časové náročnosti oboru, svého rozhodnutí věnovat se egyptologii však nelituji.

KDYŽ HO MILUJEŠ, NENÍ CO ŘEŠIT Řeč je o studijním oboru. Veronika Dulíková chtěla od malička studovat egyptologii, jenže v době, kdy maturovala, se tento obor neotvíral. A i několik dalších let byla na Filozofické fakultě UK situace podobná. Veronika ale uměla být trpělivá, díky čemuž dnes může být přítomna fascinujícím objevům v lokalitě Abúsír.

Jak dlouhá byla vaše cesta k vysněné egyptologii? V době, kdy jsem maturovala, se egyp­ tologie neotvírala. Studenti se přijímali rok předtím a pak až za pět let. Proto jsem si hledala nějaký obor, který by se mi později mohl hodit. Nakonec jsem si vybrala historii a muzeologii. Neodradilo vás tak dlouhé čekání? Samozřejmě jsem zvažovala, zda má smysl začít studovat znovu od prvního ročníku. Bála jsem se, že už budu stará, až dostuduji. Snažila jsem se tedy alespoň na přijímačky dobře připravit, poslední rok jsem dojížděla do knihovny našeho ústavu a chodila na přednášky do Náprstkova muzea. V té době jsem ovšem studovala v Opavě, takže pro mě byla návštěva Prahy pokaždé, co se týče dopravy, dost složitá. Kde se takový sen vlastně v malé holčičce z Moravy vezme? Když jsem chodila na druhém stupni přes náměstí ze školy, ráda jsem si prohlí­ žela v knihkupectví knížky. A objevila jsem tam výpravnou publikaci Za sedmi divy světa od Vojtěcha Zamarovského, která měla na přebalu zobrazené pyramidy. Knihu jsem si pak přála dostat k Vánocům. Dodnes

máme doma schovanou fotku, jak ji celá šťastná držím pod stromečkem v ruce. Když jste si obor vybírala, měla jste už představu, co budete jednou dělat? To jsem vůbec netušila. Ještě když jsem začala egyptologii studovat, velké vyhlídky na získání místa na fakultě nebyly. Pak se situace naštěstí trochu změnila a několik studentů dostalo možnost v ústavu praco­ vat. Členkou expedice v Abúsíru jsem od jara roku 2010. Kromě české archeologické koncese jsem na podzim roku 2011 dostala příležitost zúčastnit se cesty k Jeskyni plav­ ců a Jeskyni šelem na pomezí egyptských, libyjských a súdánských hranic, kde se prav­ děpodobně zrodila egyptská civilizace. Tato expedice byla velice zajímavá pro poznání skalního umění, noční pouště, proměnlivos­ ti krajiny a především artefaktů z doby fara­ onů v těchto místech odlehlých od nilského údolí. Zpočátku jsem neměla představu o časové náročnosti oboru, svého rozhodnu­ tí věnovat se egyptologii však nelituji. Jak se k vám během expedice chovají děl­ níci? Respektují vás? Přístup našich dělníků, zvláště těch, s nimiž spolupracujeme dlouhodobě, je ke mně i k mým kolegyním skvělý. Členy naší


15 F  29  TÉMA

Mgr. Veronika Dulíková vystudovala historii a muzeologii na Slezské univerzitě v Opavě, poté egyptologii v kombinaci s oborem dějiny a kultura islámských zemí na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V současné době zde studuje doktorský program v oboru egyptologie. Věnuje se dějinám, archeologii, společnosti a administrativě v období Staré říše. Od roku 2010 se účastní archeologických expedic v Egyptě. Vytváří databázi hodnostářů z oblasti memfidských pohřebišť. Je redaktorkou odborného časopisu Pražské egyptologické studie.

expedice už berou jako svou rodinu. Někte­ ří nás zvou do svých domovů, jiní nám nosí sladkosti nebo připravují večeře. Jak se dorozumíváte? Dělníci anglicky neumí, takže se dorozu­ míváme arabsky. Z arabštiny umím základy, na tom nejnutnějším se tedy domluvíme. Co je během expedice vaším úkolem? Náplň mé práce je poměrně rozmanitá, protože mým úkolem je jednak dokumen­ tace na výzkumu, což znamená, že kreslím plány, fotografuji, vyrábím nálezové karty a zpracovávám nálezy, jednak se podílím na chodu expedice. Sem spadá řízení jedné z našich terénních toyot, nákupy či ve výjimečných případech i jednání s předá­ ky. Pokaždé je to pro mě velká zkušenost a často ani netuším, kde vlastně jsou moje hranice. Který z vašich dosavadních objevitelských zážitků patří k těm největším? V hrobovém komplexu princezny Šeret­ nebtej se nám povedlo najít dva úžasné soubory soch, které vznikly před 4500 lety. První soubor byl z hrobky hodnostáře Nefera, kde byly nalezeny i krásné nepravé dveře, jejichž barvy vypadaly, jako by je

někdo právě namaloval. Spousta lidí mi říkala, že takové nálezy potkají člověka třeba jen jednou za život. A my jsme vzápětí obje­ vili další soubor deseti soch v hrobce prin­ cezny Šeretnebtej. Datum objevu si velmi dobře pamatuji. Bylo to 4. listopadu 2012 a na tento den připadalo výročí devadesáti let od objevu Tutanchamonovy hrobky. Když vím, jaké pocity jsme prožívali my, neumím si před­ stavit, co musel při svém objevu prožít Howard Carter. Asi musel být blízko infark­ tu… Jste těsně před dokončením doktorské práce. Jakému tématu se v ní věnujete? Ve své práci se zaměřuji na období panovníka Niuserrea, což je polovina 5. dynastie. V době jeho vlády nastalo mnoho změn jak ve společnosti, tak v nábo­ ženství či administrativním vývoji. Právě tyto změny se snažím postihnout. Hodně mi u toho pomáhá databáze úředníků, kterou vytvářím od roku 2006 a jež zahrnuje jejich jména a funkce, které zastávali. V databázi mám podchycena i rodinná propojení. Díky navázané spolupráci s kybernetikem Ing. Radkem Maříkem, CSc., vzniká v celo­ světovém hledisku unikátní počítačová ana­ lýza společenských sítí v době 5. dynastie.

V tomto období totiž panovník začal mimo jiné provdávat své dcery za vysoké hodno­ stáře, a když si vytvoříme graf královské rodiny, dcer, na ně navázaných hodnostářů a dalších spolupracujících osob, může nám to mnohé osvětlit. Máte rozpracované ještě nějaké zajímavé téma? Rýsuje se ještě jedno téma, které mě zajímá, a to jsou korálky a šperky obecně ve Staré říši. Vzniklo to tak, že při podzim­ ní expedici jsem dostala za úkol nakreslit korálky, které měl jeden z úředníků, jehož pohřební komora byla do té doby netknu­ ta, na krku, na pažích a na nohách. Mně se pak povedlo rekonstruovat náhrdelník z fajánsových korálků, z nichž některé byly původně obaleny zlatými fóliemi. V této souvislosti nás napadlo, že by bylo zajíma­ vé rekonstruovat i další nalezené soubory, které máme ze stejné hrobky k dispozici. Ty pro změnu patřily ženě a dítěti. Současně bychom chtěli zhotovit kopie těchto šperků, které bychom mohli v budoucnu v Čechách vystavovat.

FOTO Martin Frouz, Zdeňka Sůvová


16 F  29  TÉMA

Nezbytná koncese

Větší tu nenajdete

Bez udělení koncese by si badatelé do země nekopli. Zajímavostí je, že jejím držitelem není podle egyptské legislativy instituce, ale konkrétní fyzická osoba. V součas­ nosti je udělena prof. Miroslavu Bártovi.

Česká archeologická koncese v Abúsíru o ve­ likosti přibližně 2 km² je největší zahraniční koncesí v Egyptě. Leží asi 20 km jihozápadně od Káhiry mezi pyra­ midovými poli Gízou a Sakkárou.

Všechno zůstává v Egyptě Od roku 1989 nemá ná­ lezce podle památkového zákona nárok na podíl z objeveného nálezu. V minulosti však čeští egyptologové pro naši republiku získali např. kamenné nádoby a ko­ rálkové šperky z pyra­ midového komplexu pa­ novníka Raneferefa. Tyto památky jsou uloženy v Náprstkově muzeu.

V péči jedné rodiny

Knihy psané na zdech

Rodina el-Kerétíů půso­ bila při českých archeo­ logických výzkumech v Egyptě (v Abúsíru, během záchranné akce UNESCO v Núbii a Zá­ padní poušti) na pozici předáků dělníků (reisů) více než 50 let.

Nevykradená pohřební komora kněze Iufay zahrnovala nejenom unikátní pohřební výba­ vu, ale i nejrozsáhlejší dochovaný soubor nábo­ ženských textů, jako jsou úryvky z Textů pyramid, Textů rakví a Knihy mrtvých.


17 F  29  TÉMA

FOTO Martin Frouz

Papyrové archivy

Šesté místo v žebříčku

V létě se nekope

Pozor na chamsín

Čtyřnohý nosič vody

Papyrové fragmenty objevené v zádušních chrámech pyramidových komplexů v Abúsíru umožnily nahlédnout do fungování zádušních chrámů a administrativy doby stavitelů pyramid. Jejich zpracování trvalo desítky let.

Když odborný magazín Heritage Daily na začát­ ku roku 2014 vyhlašoval deset nejvýznamnějších světových archeologic­ kých objevů uskutečně­ ných v uplynulém roce, na šestou pozici umístil objev více než čtyři tisíce let staré hrobky lékaře Šepseskafancha, který učinili odborníci z Čes­ kého egyptologického ústavu FF UK.

Průměrné roční tep­ loty v Egyptě dosahují 22‚5 °C, v létě je to dokonce 40 °C. Aby se egyptologové vyhnuli nesnesitelnému vedru, jezdí do lokality od úno­ ra do května a od září do listopadu.

Chamsín je suchý a hor­ ký vítr typický pro Egypt. V překladu z arabštiny znamená „padesát“, což označuje počet dní, po které tento pouštní vítr skutečně trvá.

Když je expedice v pl­ ném proudu, je potřeba, aby z nedaleké vesnice Abúsír nosil osel denně v kanystrech čerstvou vodu pro dělníky. Oslík však není „ústavní“, ale patří Mahmudovi, který s českými egyptology spolupracuje už desítky let.


18 F  29  OHLÉDNUTÍ

Snažím se naplňovat jednu z tezí svého volebního programu, a sice že hlavním poslaním rektorátu je služba celému univerzitnímu společenství.

TOMÁŠ ZIMA — ROK V ČELE UK

Univerzita Karlova má rok nového rektora. Co se mu za toto období povedlo změnit a z čeho má radost? „Stále více usilujeme o excelenci ve vědě a o nalezení co nejvyváženějšího poměru mezi specifickým a aplikovaným výzkumem,“ říká profesor Tomáš Zima, který má největší radost z toho, že se může podílet na rozvoji univerzity, jíž zasvětil celý svůj život. TEXT Vlasta

Helekalová 

FOTO UK

Pane rektore, jak jste spokojený s prvním rokem svého působení v čele Univerzity Karlovy? Jaké byly a jsou vaše priority a které věci se vám podařilo do­ táhnout do konce? Důležitých věcí, na nichž jsme pracovali, je nesmír­ ně mnoho, a proto uvedu pouze několik příkladů. Za jednu z priorit, jež se naší univerzity bytostně týká, považuji práci na novele vysokoškolského zákona, na níž jsem se se svými kolegy z UK i z České konference rektorů dlouhodobě podílel. Rád bych zmínil i to, že se nám podařilo otevřít nové budovy Lékařské fakulty UK v Plzni – kampus stojící v těsném sousedství fakult­ ní nemocnice zahrnuje budovu teoretických ústavů,

určenou převážně pro výuku studentů – a také Biome­ dicínské centrum – ústav zaměřený na výzkum a vývoj. V současné době připravujeme významný strategický dokument, a sice dlouhodobý záměr naší univerzity na léta 2016–2020. To je opravdu jenom několik málo pří­ kladů za všechny. Během svého působení v nové funkci jste měl mož­ nost jednat s mnoha významnými osobnostmi. Kdo na vás udělal největší dojem a proč? Máte pravdu, během roku jsem se setkal s celou řadou vědců, politiků, státníků, diplomatů i s předsta­ viteli mnoha světových univerzit. Většina těchto setkání a jednání byla velmi inspirující a pro budoucí spoluprá­ ci naší univerzity se zahraničními institucemi přínos­ ná. Největší dojem na mě udělal prezident Spolkové republiky Německo Joachim Gauck, který byl hostem Univerzity Karlovy v Praze hned několikrát. Jeho projev v Karolinu byl, myslím, že nejen pro mě, nezapomenu­ telný. Ještě nikdy jsem neslyšel zahraničního státníka mluvit o naší univerzitě a o Praze tak poutavě jako pana prezidenta. Joachima Gaucka si navíc vážím i pro jeho statečné občanské postoje a také pro jeho přístup k čes­ ko-německým vztahům. Mohl bych jmenovat i gene­ rálního tajemníka OSN Ban Ki-moona, jenž se rovněž upřímně zajímal o naši práci, i mnohé další osobnosti, včetně mých kolegů z německých, francouzských, japonských, korejských a dalších univerzit.


19 F  29  OHLÉDNUTÍ

Jako rektor UK a předseda České konference rekto­ rů jste denně ve styku s médii. Zlepšení komunikace UK byla jedna z vašich volebních priorit. Jste po roce spokojen se současnou prezentací UK v médi­ ích? Myslím si, že se nám podařilo vylepšit vztahy s celou řadou médií. O univerzitě je mnohem více slyšet, a to ve všech oblastech její činnosti. Znovu jeden příklad za všechny – společně s generálním ředitelem České tele­ vize Petrem Dvořákem jsme podepsali memorandum o vzájemné spolupráci a podpoře, jehož cílem je pro­ hloubení a zefektivnění komunikace mezi našimi insti­ tucemi. Česká televize se do budoucna stane hlavním mediálním partnerem vybraných akcí pořádaných UK, například oslav spojených s výročími Mistra Jana Husa či Karla IV., zakladatele naší univerzity. Pokud jde o „běžnou agendu“, UK informuje o svých aktivitách prostřednictvím Odboru vnějších vztahů, vlastního webového portálu, elektronického časopisu iForum i prostřednictvím tištěného Fora a dalších médií. Věcí, jimiž se můžeme chlubit, je mnoho, a to nejen v oblasti vědecké či pedagogické práce. Rovněž naši studenti jsou velmi aktivní – úspěšně reprezentují univerzitu na různých veletrzích vysokého školství, na vědeckých konferencích i na sportovních akcích. Medializace jejich aktivit je pro nás důležitá, neboť – mimo jiné – ukazuje, že naše nejstarší a nej­ významnější univerzita je stále živoucím organismem. V poslední době jsme se zaměřili více na zahraniční stu­ denty; konkrétně se jedná o studenty z Ukrajiny, kteří získali Stipendium Václava Havla a budou zařazeni do bakalářských a magisterských studijních programů na fakultách UK. Jak se změnil během roku váš pohled na UK jako na vědeckou univerzitu? Podařily se vám již nějaké konkrétní kroky ve snaze dosáhnout kvalitativních změn v oblasti financování vědy či posílení multi­ oborové spolupráce? V září 2014 schválila vláda nové složení Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Domnívám se, že jde přede­ vším o obnovení důvěry a o to, učinit zásadní a pozitiv­ ní obrat ku prospěchu české vědy, což se týká i Univer­ zity Karlovy. My na UK stále více usilujeme o excelenci ve vědě a o nalezení co nejvyváženějšího poměru mezi specifickým a aplikovaným výzkumem. Za velmi pod­ statné považuji i otázky spojené s vytvořením transpa­ rentní a rozumné metodiky hodnocení vědy. Na UK je řada vynikajících vědeckých osobností, které v uply­ nulém roce získaly významná světová ocenění, ať už se jedná o profesorku Roithovou, či o profesora Halíka. To samo o sobě svědčí o tom, že česká věda je v řadě oborů na špičkové úrovni. Velmi mě těší nastolení užší spolupráce s Akademií věd v celé řadě projektů. Stali jsme se hlavním i mediál­ ním partnerem Týdne vědy a techniky, nejrozsáhlejšího vědeckého festivalu v České republice, který Akademie věd ČR pořádá. Matematicko-fyzikální fakulta Uni­ verzity Karlovy dlouhodobě spolupracuje s Evropskou organizací pro jaderný výzkum (CERN) na význam­ ných projektech nejen v oblastech částicové fyziky, ale i v otázkách využití moderních technologií. Odborníci z Univerzity Karlovy se v CERN podílejí zejména na

provozování a vylepšování projektu ATLAS. O úzké spolupráci svědčí rovněž fakt, že v loňském roce, kdy se konaly oslavy 60. výročí založení této instituce, navštívil UK její generální ředitel prof. Rolf­‑Dieter Heuer, jehož přednáška měla u našich studentů veliký ohlas. Radost jsem měl i z toho, že se Univerzita Karlova v novém mezinárodním žebříčku hodnotícím kvalitu světových univerzit, tzv. Best Global Universities Ran­ kings, v prvním ročníku umístila na děleném 179. místě z 500 nejlepších světových univerzit a v rámci Evropy jí náleží pěkné 67. místo.

Věcí, jimiž se můžeme chlubit, je mnoho, a to nejen v oblasti vědecké či pedagogické práce. Pane rektore, mění se nějak sídlo UK, staroslavné Karolinum? Máte s ním nějaké plány? Snažím se naplňovat jednu z tezí svého volebního programu, a sice že hlavním posláním rektorátu je služ­ ba celému univerzitnímu společenství. V řadě oblastí poskytujeme větší servis fakultám, například pokud jde o právní služby či problematiku veřejných zakázek. Připravujeme se společně na nové výzvy z Operačního programu Výzkum, vývoj a  vzdělávání. Vytvořili jsme evropské centrum, jehož cílem je zlepšit zázemí pro podávání evropských projektů a také komunikaci se státy EU. Zaměřujeme se i na lepší poskytování slu­ žeb pro studenty a zaměstnance UK, což je například rekonstrukce rektorátního bufetu a probíhající rekon­ strukce v Kamzíkově ulici, kde vznikne univerzitní kavárna. Připravujeme i rekonstrukci dalších objektů, které má univerzita ve svém vlastnictví. Je něco, co vás jako rektora trápí a co byste si přál změnit? Trápí mě to, co asi i jiné lidi v podobném postavení, a sice neupřímnost a lež, jimž musím čas od času čelit, stejně jako čistě účelové jednání nebo neochota říkat otevřeně nepříjemné věci. Ale takový je život. Poslední dvě otázky: Nakolik vás funkce rektora takříkajíc pohltila? A existuje něco, co vám pokaždé, když jdete do Karolina, udělá radost? To, co mne stále provází, je vědomí obrovské odpo­ vědnosti za budoucí podobu naší alma mater. Současně mám ale i radost z toho, že se mohu podílet na rozvoji univerzity, jíž jsem zasvětil celý svůj život. To je radost, která ani po roce nepomíjí. Důležité je pro mě i to, že mám na rektorátu skvělé kolegy. Jsme dobře sehraný tým, o to je to všechno snazší. Jen kdyby měl den více hodin…


20 F  29  PANORAMA

ZAHRADA RAJSKÁ

PŘEDSTAVILA DÍLA RANÉHO STŘEDOVĚKU Před pár dny skončila ve Valdštejnské jízdárně výjimečná výstava Otevři zahradu rajskou. Benediktini v srdci Evropy 800–1300, kterou připravila Národní galerie v Praze ve spolupráci s Centrem medievistických studií AV ČR a Katolickou teologickou fakultou UK. Jak náročná byla její příprava?


21 F  29  PANORAMA

Mgr. Dušan Foltýn se zaměřuje na dějiny klášterů v českých zemích a ve střední Evropě. Působí v Centru medievistických studií AV ČR a na katedře dějin a didaktiky dějepisu PedF UK.

Prosba Otevři zahradu rajskou je převzata z modlitby opata Sugera z kláštera Saint-Denis u Paříže a Národní galerie v Praze jejím prostřednictvím zvala k návštěvě výstavy raně středověkého umění, pro niž se organizá­ torům povedlo shromáždit na 250 exponátů svezených z celého Česka a ze sedmi dalších zemí, jež dokumentu­ jí materiální a duchovní kulturu střední Evropy. Poslední výstava obdobného rozsahu i významu zaměřená na raný středověk se v Praze uskutečnila před patnácti lety a byla věnována střední Evropě kolem roku 1000. Podílel se na ní zčásti stejný mezinárodní autorský tým jako na výstavě věnované benediktinům v čele s ředitelem Centra medievistických studií AV ČR prof. Petrem Sommerem, který byl otcem myšlenky na uspořádání další velké výstavy zaměřené na tuto epochu dějin. Než vstoupí první návštěvník Realizace výstavy tohoto rozsahu je samozřejmě nároč­ ná jak z pohledu organizace, tak financí. Získat a hlav­ ně převézt exponáty ze zahraničí je technicky velmi obtížné, finančně nákladné je pak zejména pojištění exponátů. „Národní galerii se bohužel nepodařilo získat státní záruku, která je v západních zemích obdobným výstavám zcela běžně přiznávána, takže bylo nutné za zápůjčky uhradit komerční pojištění,“ popisuje situaci historik Dušan Foltýn, jenž na přípravách výrazně par­ ticipoval. K realizaci výstavy významně přispěl zejména grant z projektu NAKI (Národní kulturní identita) Mi­ nisterstva kultury ČR. Samotná příprava zabrala organizátorům více než tři roky. Ne všechny exponáty, jež usilovali přivézt do Prahy, se jim však podařilo získat. „Velký zájem jsme měli například o soubor exponátů uložených v klášteře v Lavanttalu, původně pocházející z kláštera sv. Blažeje ve Schwarzwaldu, ale požadavky na pojištění pro nás byly neakceptovatelné,“ říká Dušan Foltýn, na druhou stranu však přiznává, že se povedlo získat několik expo­ nátů, s nimiž původně ani nepočítali. Výběr zapůjčených uměleckých děl přesto nakonec velmi dobře zohledňuje dějiny pronikání benediktinské­ ho řádu na území střední Evropy od generace zaklada­ telů přes rozvoj důležitých benediktinských center až po dobu přelomu 13. a 14. století, kdy benediktini již ustoupili z dominantní pozice mezi nově vznikajícími řády. Další linie, kterou výstavní koncepce sleduje, se pak týká prezentace bohatství románského umění.

Procházka klášterem Pokud byste se na expozici podívali z balkonu, viděli byste, že svou strukturou evokuje uspořádání bene­ diktinského kláštera. „Inspirovali jsme se ze slavného plánu, dochovaného ve švýcarském St. Gallenu,“ upo­ zorňuje Dušan Foltýn. Výstava návštěvníky postupně provedla mnišským chórem a kryptou, křížovou chod­ bou, prelaturou i kapitulní síní a seznámila je rovněž s privátními a technickými částmi kláštera, jako jsou refektář, dormitář či infirmarium. K vidění tu byla opravdu vrcholná umělecká díla i předměty denní potřeby. Do první kategorie spadají památky kamenosochařské, zlatnické a památky knižní malby, druhou skupinu reprezentuje například vybavení kuchyně. Podle Dušana Foltýna lze za historicky nejcennější exponát považovat nejstarší rukopis řehole sv. Benedik­ ta, jenž byl zapůjčen z klášterní knihovny v St. Gallenu. Jedná se o text řehole, který byl v době Karla Velikého předepsán jako závazný pro všechny kláštery na území jeho říše a na jehož základě byla provedena klášterní reforma. „Z českých exponátů bych rád upozornil na zcela výjimečný soubor textilií z hrobu kněžny Ludmily ze svatojiřského kláštera a iluminovaný Pasionál abatyše Kunhuty – soubor pěti duchovních textů z první čtvr­ tiny 14. století, jenž je považován za druhý nejcennější středověký rukopis na českém území. Tím prvním je Vyšehradský kodex, který se nám alespoň na dva dny povedlo vystavit v prostorách Klementina,“ říká. Sám má největší slabost pro předměty, které nebylo tak úplně jednoduché pro Prahu získat. Je to například pohřební soubor vyrobený pro neznámého opata v kláš­ teře v Týnci u Krakova, který je na území Polska pova­ žován za jeden z nejcennějších archeologických nálezů. TEXT Lucie Kettnerová FOTO Luboš Wišniewski

Výstavou to nekončí Realizace výstavy je jen jedním z výstupů projektu Kultura a umění benediktinského řádu ve střední Evropě 800–1300. Připravuje se velká monografie, která shrne dosavadní dlouholeté bádání mezinárodního týmu odborníků.


22 F  29  PANORAMA

NEUSTRNOUT V JEDNÉ OBLASTI A POSUNOVAT SE K DALŠÍM TÉMATŮM Nové teoretické představy a pozorování prostřednictvím moderních teleskopů umožňují profesoru Davidu Vokrouhlickému vytvářet představy o migrování obřích planet sluneční soustavy – Jupiteru, Saturnu, Uranu a Neptunu – na jejich současnou oběžnou dráhu kolem Slunce. Držitel loňské Ceny Paola Farinelly svým výzkumem vztahu záření a pohybu těles též rozšířil obzory bádání o základní otázky dynamiky a fyziky solárního systému. TEXT Petra Köpplová  FOTO Radana Čechová, NASA

„V současné době se zabýváme otázkami, které doprovázely utvoře­ ní finální architektury sluneční soustavy. Velké planety se nemohly zformovat na drahách, na kterých je nyní pozorujeme, ale stalo se tak v daleko kompaktnější konfiguraci. Byly skoro na kruhových drahách blíže Slunci,“ vysvětluje profesor Vokrouhlický. Výzkum týmu Astronomického ústavu MFF UK se zabývá procesy, jež za­ čaly okamžikem, kdy planety naší planetární soustavy již utvořily fi­ nální podobu, ale jejich dráhy ještě těm současným podobné neby­ ly, tedy zhruba před 4 miliardami let. Během krátké doby několika desítek až stovek milionů let však prodělaly bouřlivý vývoj, na jehož konci je současný stav. Zatímco čtyři velké planety – Jupiter, Saturn, Uran a Neptun – jsou nyní na stabilních drahách a budou kolem Slunce kroužit

po miliardy let, u terestrických planet od Merkuru po Mars není tak jisté, zda za miliardy let budou v té samé konfiguraci, v jaké je vidíme dnes. Především dráha Merkuru je na pokraji dlouhodobé stability a může doznat určitých změn. Představu, jak probíhala migrace obřích planet na jejich součas­ nou oběžnou dráhu, týmu v průběhu posledních desetiletí umožňu­ jí zpřesnit pozorování prostřednictvím velkých teleskopů. Například jenom díky nim jsme od devadesátých let minulého století schopni sledovat transneptunická tělesa. Právě architektura uspořádání oběžných drah těchto těles v sobě nese důležitý otisk procesu mig­ race planet. Stejně tomu je i v případě planetek mezi drahou Marsu a Jupiteru nebo těch, které doprovázejí Jupiter na jeho oběžné dráze.

Prof. RNDr. David Vokrouhlický, DrSc., působí jako zástupce ředitele Astronomického ústavu Matematicko-fyzikální fakulty UK. V červenci 1999 byla po prof. Vokrouhlickém pojmenována planetka číslo 7631. Za výzkum negravitačních sil ve sluneční soustavě převzal v roce 2014 Cenu Paola Farinelly.

Když se téma vyčerpá, je oživením najít jiné Planetky jsou specialitou profesora Vokrouhlického. Pomohl vytvo­ řit fyzikální modely negravitačních sil a jejich momentů působící na tato tělesa a jeho práce o tzv. Jarkovského efektu dokázala význam radiačních sil na jejich orbitální vývoj. Mnohé z nich byly na základě jeho předpovědí přímo deteko­ vány. Jeho výzkum také napomohl ujasnit mechanismus dopravy meteoritů k Zemi. „Ve vědě to bývá tak, že člověk pracuje na určitém tématu, během času se však toto téma vyčerpá, co se nápadů a představ týká, a pak je oživením najít jiné. Dříve jsme se věnovali více pro­ cesům vztahu záření k pohybu těles ve sluneční soustavě a využili jsme množství pozorování, abychom se o věcech dozvěděli, co bylo možné,“ vysvětluje fyzik, proč po významném ocenění zaměnil předmět svého výzkumu. Největší radost dělá profesoru Vokrouhlickému právě meziobo­ rovost. Své žáky se snaží nabádat k tomu, aby neskončili u jednoho tématu: „Je potřeba najít onu delikátní rovnováhu ve vědě – stejně jako v umění a řemesle –, jak moc akcentovat zacílení na jedno téma a v něm se stále zlepšovat a jak moc se snažit postihnout různá témata.“ Jak přiznává, obojí má svá úskalí.


23 F  29  PANORAMA

DO MILOVIC SE VRACEJÍ DIVOCÍ KONĚ Skupina vědců ve spolupráci se společností Česká krajina realizovala na počátku roku projekt zaměřený na návrat divokých koní do volné přírody. V okolí středočeských Milovic vypustila čtrnáct klisen exmoorského ponyho, které dostaly jeden praktický úkol. Spásáním hrubé vegetace udržovat místní pastviny.

„Celá oblast poměrně mohutně zarůstá třti­ nou křovištní, což je u nás nepůvodní druh trávy, která se chová invazně a potlačuje druhovou rozmanitost. Doufáme, že s tím koně něco udělají, protože by neměli být tak ‚mlsní‘ jako domácí zvířata. Jak dobře jim to půjde, uvidíme,“ vysvětlila Mgr. Eva Horčičková, doktorandka botaniky z Příro­ dovědecké fakulty UK, která se dlouhodobě věnuje vlivu kopytníků a velkých savců vů­ bec na vývoj a diverzitu krajiny. Exmoorští poníci nebyli zvoleni náhodně. Na základě důkladného studia dostupných vědeckých poznatků by měli nejlépe vyho­ vovat představě vyhynulého divokého koně (Equus ferus), který v minulosti cválal i po tuzemských pláních. Toto archaické pleme­ no je již takřka tisíc let chováno v náročných podmínkách britských pahorkatin, je odolné vůči přírodním rozmarům a dlouhodobě přežívá bez lidské péče. Díky své schop­ nosti zhodnotit nutričně chudou potravu jsou tito koně využíváni nejen v domovské Velké Británii, ale i v Dánsku, Nizozemsku a Německu na údržbu stepních porostů či těžko přístupných míst. Zatím je hlídá ohradník Poníci se z Británie do Milovic přestěhovali v lednu. Zatím obývají aklimatizační ohra­ du, z níž budou brzy vypuštěni na 40hek­ tarovou pastvinu lemovanou elektrickým ohradníkem. Pokud se tu klisnám bude dařit, měla by k nim na jaře přibýt i pánská společnost. Klisny jsou již od okamžiku svého pří­ jezdu pod bedlivým etologickým dohledem organizovaným Mgr. Martinou Komárko­

vou, Ph.D., absolventkou PřF UK, která v současnosti působí ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Praze. „Koně se před příjezdem do Milovic navzájem prakticky neznali. Snažíme se tedy o zachycení vzni­ kající hierarchické struktury, rozklíčování pozice jednotlivých klisen ve stádě a přede­ vším následné porovnání se systémem, který ve svém harému později ovlivní hře­ bec,“ říká Martina Komárková a dodává: „Pro úspěch projektu ovšem pouze koně a jejich apetit nestačí. Zásadní bude také vliv lidského faktoru. Poprvé u nás budou společně koexistovat koně a lidé, aniž by jedni sloužili druhým pro hospodářské či sportovní účely. Budeme muset změnit leti­ tý pohled na tohoto lichokopytníka a opět ho začít vnímat jako divokou zvěř, která se obejde bez kontaktu, dokrmování a zdravot­ ní péče. Nezbývá než věřit, že snaha bude na obou stranách.“ Vypuštění poníků do volné přírody bude možné až za několik let a vyžádá si mimo jiné i některé změny v legislativě. Naopak již v blízké budoucnosti by se tito koně měli objevit v dalších lokalitách, kde budou napomáhat k zachování otevřené krajiny. TEXT red. FOTO Kateřina Malá

Více o milovických divokých koních a o výzkumech Evy Horčičkové čtěte v internetovém časopise iForum.


24 F  29  PANORAMA

Vědecké výsledky výzkumné skupiny

PRÁVNÍCI ŘEŠÍ POSTAVENÍ MENŠIN Menšinová otázka se v minulém roce významně zkomplikovala. V České republice naštěstí situace tolik vyhrocená není, krize na Ukrajině i referenda ve Skotsku a Katalánsku ovšem opět hrozí, že rozdmýchají vášně menšin v celé Evropě. Potřeba důkladného zkoumání této otázky tedy vzrůstá. Na Právnické fakultě UK již čtvrtým rokem probíhá mimořádně rozsáhlý projekt Problémy právního postavení menšin v praxi a jejich dlouhodobý vývoj.

Projekt se zaměřuje na aplikaci vědeckých poznatků do praxe a vedle klasických vě­ deckých publikací vznikají i příručky a me­ todiky pro menšiny. V jeho rámci odborníci rozvíjejí u nás ojedinělý koncept tzv. street law, ve kterém právníci vzdělávají zejména studenty středních škol. Služby využívají sociálně znevýhodnění a často právě také příslušníci menšin na okraji společnosti, jako jsou přistěhovalci nebo Romové. Do projektu se zapojily dvě desítky odborníků z Právnické fakulty UK, což zajišťuje velký vliv výsledků na současnou právní vědu a praxi a díky účasti deseti spo­ lupracujících externích odborníků i široké mezioborové pojetí. Hlavní řešitel prof. Jan Kuklík říká: „Projekt zkoumá historické kořeny menšinové problematiky na našem území a to, jak ovlivňují současnost. Kromě

‚tradičních‘ národnostních menšin, jako jsou německá, polská či maďarská, se zabý­ vá i vznikem tzv. nových menšin, které hrají stále větší roli.“ O spolupráci projevila zájem Rada vlády pro národnostní menšiny, pro niž se fakulta stala díky tomuto projektu oficiální koope­ rující institucí. Na jednáních Rady se aktiv­ ně podílejí spolupracovníci projektu a jejich vystoupení leckdy představují i podstatnou část agendy. I proto se uvažuje o vzniku stá­ lého centra pro práva národnostních men­ šin na Právnické fakultě UK. TEXT red. FOTO Eugen Kukla

→ kolektivní monografie Právní postavení náboženských menšin (Harald Christian Scheu – Jakub Kříž – Kateřina Děkanovská a kol., 2013) → kniha prof. Ivana Halásze z Budapešti Krajania a tzv. krajanské zákony na ich podporu v strednej Európe → rozsáhlá publikace o restitucích židovského majetku ve srovnání evropských států Jana Kuklíka a kol. Jak odškodnit holokaust? → monotematické číslo časopisu Acta Universitatis Carolinae Iuridica (1/2013) věnované právům menšin

Konference a workshopy Workshop Menšiny v Evropě – Evropa menšin se konal 24. února 2014 v Lichtenštejnském paláci v Praze. V rámci projektu se také 29. října 2014 konala mezinárodní konference Používání menšinových jazyků v úředním styku a před soudními orgány, některé akce se uskutečňují i v zahraničí jako např. konference v Budapešti plánovaná na 25. března letošního roku.


25 F  29  PANORAMA

PATENT ZACHRAŇUJÍCÍ TISÍCE KRITICKY NEMOCNÝCH ZAČAL LÉČENÍM VČEL Rezistence bakterií na antibiotika představuje pro lékaře a pacienty noční můru. Tým Jaroslava Hrabáka však zkrátil délku testu odolnosti bakterií vůči antibiotikům o neuvěřitelných osm až dvanáct hodin, čímž usnadnil léčbu kriticky nemocných pacientů po celém světě.

Plzeňskému týmu se podařilo patentovat metodu na porovnávání bakterií, která při epidemii v nemocničním zařízení umož­ ní určit, zda je původcem tatáž bakterie, a pomůže odhalit konkrétní enzym, jenž ovlivňuje podané antibiotikum. Laboratoř antibiotické rezistence a aplikací hmot­ nostní spektrometrie v mikrobiologii Bio­ medicínského centra Lékařské fakulty UK v Plzni v současné době pracuje na rozšíření národního patentu na Evropu a Spojené státy americké. Vědci se soustředí na enterobakterie, které máme v zažívacím traktu všichni, a to ve střevech. Ty mohou u kriticky nemoc­ ných pacientů způsobovat velmi těžká a v některých případech smrtelná one­ mocnění. Patentovaná metoda využívající

hmotnostní spektrometrii umožní lékařům otestovat rezistenci bakterií na β-laktamová antibiotika, tedy na jediné léky, které obvyk­ le infekci spolehlivě zvládnou. „Na jedné straně mapujeme cesty přeno­ su, abychom byli schopni zabránit šíření, ale vyvíjíme i nové metody k velmi rychlému odhalení nebezpečného fenoménu rezisten­ ce bakterií na další antibiotika,“ říká vedou­ cí týmu doc. Ing. Jaroslav Hrabák, Ph.D. Bakterie se šíří v nemocničním prostředí Zatímco i sedmdesát let od zavedení peni­ cilinu do klinické praxe zůstává bakteriální původce angíny citlivý na penicilin, u ente­ robakterií je tomu jinak. Problém způsobují především bakterie, jimž říkáme Klebsiella

Pokud se bakterie dostane do životního prostředí, jedná se o téměř nevratný proces. Bohužel tak zbývá jediná možnost – vyvíjet nová antibiotika.

pneumoniae, ale v poslední době i kmeny Escherichia coli. Existují státy jako například Řecko a Itá­ lie, kde se tyto bakterie šíří v nemocničním prostředí a představují až 50 procent všech infekcí v nemocnici. Bakterie se v nemoc­ nici nejčastěji přenášejí špatně dezinfiko­ vanýma rukama, což se dá minimalizovat, nicméně pozvolné šíření rezistence zastavit nelze. V České republice se díky podpoře ministerstva zdravotnictví vytvořily meto­ dické pokyny, kterými se nemocnice řídí, a jednotky případů za rok jsou většinou spojeny s převozem pacientů ze zahraniční­ ho ošetření. Velmi nebezpečným fenoménem je sku­ tečnost, že se bakterie dostávají i do život­ ního prostředí. „Kolegové z Brna například prokázali, že divocí ptáci žijící u nemocnic jsou těmito bakteriemi kolonizováni. Pokud se bakterie dostane do životního prostředí, jedná se o téměř nevratný proces. Bohužel tak zbývá jediná možnost – vyvíjet nová antibiotika,“ poukazuje docent Hrabák. TEXT Petra Köpplová FOTO Radana Čechová, Thinkstock.com

Doc. Ing. Jaroslav Hrabák, Ph.D., působí od listopadu 2014 jako manažer Biomedicínského centra Lékařské fakulty UK v Plzni. V diplomové a dizertační práci se věnoval bakterii Paenibacillus larvae, původci jedné z nejnebezpečnějších chorob včel, zvané včelí mor. Od roku 2005 se zabývá rezistencí bakterií na antibiotika, zejména gramnegativních bakterií na β-laktamy, a od roku 2010 využívá v klinicko-mikrobiologické diagnostice hmotnostní spektrometrii. Je autorem či spoluautorem 29 publikací v časopisech s IF (nejvyšší IF 17‚313) a jednoho národního patentu.


26 F  29  PANORAMA

POČÍTAČOVÁ HRA ZMĚNÍ JEDNOTVÁRNOU VÝUKU SOUDOBÝCH DĚJIN Prožít klíčové okamžiky českých a československých soudobých dějin z pohledů různých aktérů umožní studentům nová výuková hra Československo 38–89.

První modul hry Atentát se na veřejnosti objeví na za­ čátku května. V anglosaském světě jsou hry a simulace stabilní sou­ částí výuky, především ve výuce přírodních věd. Spo­ lečný projekt univerzity a Akademie věd ČR je zatím v Čechách ojedinělý. „Právě dokončujeme technické detaily, zkracujeme videa a upravujeme metodiku pro učitele,“ vysvětluje náplň posledních dnů před spuště­ ním projektu jeho vedoucí a designér Mgr. Vít Šisler, Ph.D., ze Studií nových médií na FF UK. Digital game – based learning (výuka pomocí her) podle výzkumů prokazatelně usnadňuje studentům pochopit komplexní problematiku, ale umožní jim i déle si pamatovat informace, které se během hry dozvědí. Československo 38–89 je proto vytvořeno ve dvou podobách – jako didaktická pomůcka pro výuku historie na středních školách a jako klasická počítačová hra pro veřejnost. Verzi určenou školám autoři rozšířili o metodické návody pro pedagogy a speciální aktivity pro studenty. „Učitelé na hře oceňují zejména prezentovaní odlišných subjektivních pohledů na minulost, které nutí studenty kriticky hodnotit dějinné události,“ cituje Šisler výsled­ ky testování, které přes rok probíhalo ve více než třech desítkách středních školách. V každém modulu, věnovaném určitému historické­ mu výseku, má hráč jasně definovaný cíl. V tom prvním, o heydrichiádě, pátrá po osudech svého dědečka. Cílem hry je na základě různých výpovědí a dobových mate­ riálů složit z dostupných fragmentů konkrétní příběh v celé jeho šíři. V závislosti na tom, jaké otázky hráč volí a jaké materiály získá, se dostává do různých rovin a detailů příběhu.

„V určitém okamžiku se vzpomínky pamětníka prol­ nou s interaktivním komiksem, který má hráč možnost ovlivňovat. Hra tak kombinuje komiksové zpracování s videem a dobovými materiály, jako je rozhlasové a televizní vysílání, dobový tisk a dokumenty, deníky a předměty denní potřeby,“ vysvětluje záměr tvůrců jejich vedoucí. Výběr postav zahrnuje jak „typické“ role, tak jednotlivce a skupiny a hra nezapomíná ani na pohledy příslušníků národnostních menšin. Připravované herní moduly zpracovávají historii od atentátu na Heydricha po normalizaci a díky propojení osobními příběhy dochází i k prolnutí jednotlivých částí hry. Hra bude funkční nejméně dalších šest let, což je odhad, jak dlouho může technický interface být aktu­ ální. „Necílíme hru jen na PC, ale chceme později hru zpřístupnit třeba i pro systém Android. Máme velkou výhodu, že náš editor to umožňuje – například při nahrání obrázku v plné velikosti automaticky vygeneru­ je všechna ostatní rozlišení a obsah se dá vyexportovat pro různé platformy i pro různé jazyky,“ vysvětluje specialitu hry vedoucí programátor Mgr. Jakub Gemrot z Matematicko-fyzikální fakulty UK. Můžeme se tedy těšit, že stejně jako americká hra Revolution či dánská Global Conflicts se bude i Čes­ koslovensko 38–89 používat při výuce a pomůže žákům lépe porozumět komplexním politickým, sociálním a kulturním souvislostem. TEXT Petra Köpplová FOTO http://cs3889.cz

„Studenti narození po roce 1989 mají obecně spíše nízké povědomí o klíčových událostech českých soudobých dějin, zejména ve vztahu k obdobím v letech 1938–1945 a 1948–1989. Především v období 1948– 1989 dosud zůstává mnoho bílých míst, která nejsou dostatečně pokryta výukovými materiály pro střední a základní školy,“ vysvětluje motivaci pro tvorbu hry Vít Šisler. Jádro týmu pracujícího na hře tvoří patnáct lidí, ale dále se na projektu podílí velké množství externistů – od animátorů po testery. Ze spolupráce Kabinetu softwaru a výuky informatiky Matematicko-fyzikální fakulty se Studii nových médií na FF UK vzešla v minulosti výuková simulace Evropa 2045.


27 F  29  PANORAMA

OBJEV VESELÝCH A SMUTNÝCH NEURONŮ U ČLOVĚKA Existenci tzv. emotivních neuronů v hlubokých strukturách mozku v místě, které se nazývá subtalamické jádro, prokázala pracovní skupina profesora Roberta Jecha. Jedná se o první takový nález u člověka a je důkazem klíčové role tzv. bazálních ganglií při vzniku emocí a ovlivnění nálady. TEXT Petra Köpplová FOTO Thinkstock.com

K objevu dospěli vědci z 1. lékařské fakulty UK při léč­ bě pokročilého stadia Parkinsonovy nemoci, během níž zavádějí elektrody pro hlubokou mozkovou stimulaci. „Neurony jsme nalezli pomocí speciálních mikroelek­ trod, které do mozku zavádíme, abychom našli optimál­ ní místo pro umístění trvalé léčebné elektrody. Při té příležitosti máme jedinečnou šanci dozvědět se o moz­ ku něco nového,“ říká profesor Jech. Při zákroku je nutné se hluboko v mozku trefit do specifického místa subtalamického jádra, které velikostí lze přirovnat k zrnku rýže. Pacient je po celou dobu při vědomí a s lékaři komunikuje, a ti tak mohou zjišťovat efektivnost, popř. nežádoucí účinky zákroku. Jak se buňky při operaci mozku chovají, sledují lékaři prostřednictvím zavedených tenkých elektrod, jejichž hroty jsou tenčí než vlas a které jsou velikostí srovna­ telné s těly neuronů. Místo, kde se elektroda v mozku nachází, lékaři při operaci identifikují pomocí zvuku, na který aktivitu neuronů převádějí. Operačním sálem zaznívá zvuk podobný motorce, krupobití nebo silnému dešti „Podle řeči jednotlivých neuronů přesně poznáme, v jakém místě se elektroda nachází. Je to podobné, jako když autem projíždíte Evropou a podle jazyka, jímž ho­ voří lidé, které potkáváte, usuzujete, ve které zemi právě jste,“ popisuje způsob umisťování elektrod do mozku profesor Jech. Pacienti během operace sledují obrázky, které v sobě nesou emotivní náboj. Vědci jim pouštějí obrázky, jež se používají v mezinárodních testováních – obrázky jídla, které jsou obecně hodnoceny jako pozitivní, erotické či averzivní –, a zjišťují aktivitu. Vědci mohou po souhlasu

Hluboká mozková stimulace je chirurgické řešení, kdy se do určitých jader v mozku zavádí elektroda, která se připojí na neurostimulátor implantovaný do podkoží. Elektroda vysílá impulzy, které příznivě ovlivní funkci motorického systému. Metoda se používá i u dalších neurologických onemocnění, jako je dystonie, u níž dochází k mimovolným stahům svalů, kdy člověk sám není schopen ovládat končetinu nebo část těla. Metoda je v České republice aplikována od roku 1998.

pacienta operační zákrok na chvíli přerušit a zavedené mikroelektrody využít na prozkoumání oblasti a nahrání aktivity jednotlivých neuronů. „Ukázalo se, že některé neurony reagují pouze na emotivní obsah viděných scén. Tyto neurony totiž měni­ ly svou aktivitu pouze v souvislosti s tím, zda zrakový podnět vyvolával příjemné, nebo negativní emoce. Jiné neurony zase reagovaly výhradně jen na intenzitu emo­ tivního zážitku,“ dodává k výsledku šestiletého výzkumu profesor Jech. Objev může mít mezioborově význam jako informace o tom, že jsme schopni něco tak špatně uchopitelného jako emoce měřit pomocí fyzikálně definovaných veli­ čin. Mezi nehmatatelným subjektivním světem emocí a fyzickým světem neuronů tedy existuje těsný vztah, který lze exaktně měřit. Ukázalo se, že zpracování emocí se zřejmě děje odděleně ve vztahu k emotivnímu náboji a jeho intenzitě.

Výsledky výzkumu prof. doc. MUDr. Roberta Jecha, PhD., a jeho kolegů, MUDr. Terezy Serranové, Ph.D., a Mgr. Tomáše Siegera, jsou završením více než šestileté spolupráce odborníků z Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty UK, Nemocnice Na Homolce a Elektrotechnické fakulty ČVUT. Jejich společný grant v roce 2013 získal Cenu Grantové agentury ČR.


28 F  29  OBJEKTIVEM

NOVÁ UNIVERZITNÍ KAVÁRNA U ROTLEVŮ


29 F  29  OBJEKTIVEM

×

Dům v ulici Kamzíková neměl v období první republiky nejlepší pověst, neboť v jeho sousedství fungovaly veřejné domy.

FOTO Radana Čechová  VIZUALIZACE: Břetislav Heczko, BREAK POINT

V současné době probíhá rekonstrukce objektu v ulici Kamzíková, který by se tak měl brzy otevřít nejen univerzitním pracovníkům, ale také širší veřejnosti. Název budoucí kavárny U Rotlevů byl zvolen s vědomím, že jádro historické budovy Karolina tvoří palác nobilitované měšťanské rodiny Rotlevů, který univerzitě svého času věnoval český král Václav IV. Architektonický návrh interiéru budoucí kavárny a přilehlého dvorku provedl Tomáš Veselý. Jeho původní ideu po diskuzích korigovali pracovníci památkové péče, historická komise Univer­ zity Karlovy a další orgány univerzity. Snahou všech bylo vytvořit „klidovou zónu“ pro zaměstnance školy i návštěvníky Prahy při respektování historické hodnoty objektu a jeho sounáležitosti k UK. Kavárnu například ozdobí knihovny a za příznivého počasí bude možné posedět na dvorku. TEXT Prof. PhDr. Ing. Jan Royt, CSc. PROREKTOR UK PRO TVŮRČÍ A EDIČNÍ ČINNOST 


30 F 29  OBJEKTIVEM


31 F  29  OBJEKTIVEM

UNIKÁTNÍ PŘÍSTROJ LÉČBU DĚTSKÝCH PACIENTŮ S LEUKÉMIÍ REVOLUČNĚ ZMĚNÍ

×

Rozpoznat jedinou leukemickou buňku mezi 100 000 zdravými a zjistit, jaké jsou její funkční vlastnosti, umožní nová unikátní technologie, tzv. hmotnostní cytometrie. Přístroj s výrobním číslem 94 získala laboratoř buněčné analýzy CLIP na 2. lékařské fakultě UK. Výjimečnou technologii, tzv. hmotnostní cytometrii, použije motolský tým k vývoji nových metod na dia­ gnostiku leukémií, k zavedení nových testů v imunologii a hlubšímu pochopení dalších jevů, odehrávajících se v buňce. Hmotnostní cytometr kombinuje princip cytometrie (měření jednotlivých buněk) s principem hmotnostní spektrometrie („time-of-flight“), který umožňuje pou­ žití až 100 různých hmotnostních značek. Hmotnostní cytometr umožňuje buňky nejen detailně identifikovat, ale i zjistit přítomnost mnoha nitrobuněčných proteinů a tak sledovat účinek šetrných inhibitorů signálních cest uvnitř buněk, které dokážou zasáhnout pouze buňky leukemické, ale nezasahují výrazně buňky zdravé. Hematoonkologové 2. lékařské fakulty UK budou mít díky novému přístroji možnost výběru nejvhodnějšího léku „na míru“ pro pacienta, čímž sníží zátěž i vedlejší účinky léčby smrtelného onemocnění především u dět­ ských pacientů. Extrémně citlivé měření překonává omezení dosud používaných diagnostických metod, které neumožňova­

ly přímé zaměření na jednotlivé buňky a jejich funkční vlastnosti. V případě agresivních forem nemoci se někdy vyselektuje malé množství obzvláště nebezpečných leukemických buněk, na které léčba neúčinkuje, novou metodou hmotností cytometrie je možné je identifiko­ vat a zároveň zjistit, které mechanismy (signální dráhy) tyto buňky používají, aby unikly léčbě. Cytometr získal multioborový tým laboratoře CLIP, která je součástí Kliniky dětské hematologie a onkolo­ gie 2. LF UK a FN Motol z prostředků projektu „CLIP Leukémie: buněčná analýza hmotnostní cytometrií“, reg. č. CZ.2.16/3.1.00/21540, spolufinancovaného z Operačního programu Praha – Konkurenceschopnost. CLIP pod vedením prof. MUDr. Jana Trky, Ph.D., se věnuje diagnostice i výzkumným, technologicky náročným metodám a bioinformatickému zpracování dat. Laboratoř CLIP – cytometrie, vedená doc. MUDr. Ondřejem Hrušákem, Ph.D., je největším cytometric­ kým centrem v ČR. TEXT Petra Köpplová FOTO Lucie Galdová


32 F  29  FORUM ROMANUM

Vzdělání a vědecká kariéra spojená s jedinou katedrou či ústavem, tzv. akademický incest (inbreeding), je v českém vysokém školství rozšířenou záležitostí. Komu škodí? Škodí vůbec?

Inbreeding, nebo otevření se světu? Prof. PhDr. Lenka Rovná, CSc. PROREKTORKA PRO EVROPSKOU PROBLEMATIKU

Pokud chtějí být české vědecké a vzdělávací instituce kompetitivní, musejí se otevřít světu. Vytvořit meziná­ rodní týmy, zapojit se do mezinárodních vědeckých sítí, vtáhnout zahraniční odborníky a studenty do domácích institucí a získávat zkušenosti v zahraničí. Opakem ta­ kového chování je tzv. inbreeding. Pojmenovává rozšíře­ ný jev: posluchači, kteří nastoupili na jednom oboru do bakalářského studia, absolvovali studium magisterské a získali titul Ph.D., na tomtéž pracovišti zůstali a půso­ bí nadále. V současném světě postupující internacionalizace je ovšem takové chování reliktem. Jaké však má příčiny u nás? Jedním z důvodů je skutečnost, že česká popu­ lace se ve srovnání s ostatními evropskými národy vždy nerada stěhovala. A pokud, tak většinou ne daleko. Češi získávali zkušenosti především ve Vídni, ale stejně se vraceli a nabyté vědomosti uplatňovali doma. Emigrace z českých zemí byla většinou vynucena vnějšími pod­ mínkami – počínaje bitvou na Bílé hoře a konče okupa­ cí Československa v roce 1968 a následnou normalizací. Svět otvírá oči Svět po roce 1989 se otevřel nejen svobodou a úžasnými možnostmi, ale upozornil i na naléhavost změn vlivem


33 F 29  FORUM ROMANUM

postupující globalizace a internacionalizace. Lidé se už nepohybují jen v uzavřených státních celcích, ale nad­ národně. Na scénu vstupují na mnoha úrovních (míst­ ní, národní, evropské a mezinárodní) mnozí aktéři (stát, trh a občanská společnost) a jejich vzájemná komuni­ kace probíhá na vertikálních i horizontálních osách. Tento jev ve svých pracích analyzuje prof. Gary Marks z Univerzity v Severní Karolíně, člen Mezinárodní rady rektora UK, který je také tvůrcem používaného koncep­ tu „multilevel governance“. Rozhodování tu už nejsou činěna exkluzivně na národní úrovni, ale i místní, mezi­ národní či evropské. Česká republika byla brzy po znovuzískání svobody konfrontována s procesem postupující internacionali­ zace. Výzkumné a vzdělávací instituce, které začínaly zvedat hlavu a hledat si své místo ve výzkumném pro­ storu, se musely začít konfrontovat s celoevropským či světovým prostředím. Humanitní a společenské vědy se v mnoha oblastech musely etablovat, některé vznikaly nově. Neuvěřitelnou pomoc v této době představovaly vzdělávací a vědecké programy Evropské unie. Česká republika ještě jako kandidátská země nastoupila do vlaku, který se teprve rozjížděl. Program Erasmus patří k největším úspěchům novodobé evropské integrace, představuje nejen významný zdroj nových vědomostí pro studenty, ale i cenné životní zkušenosti. Pamatuji se, jak mnoho mých studentů po návratu například vznášelo požadavky na zlepšení interaktivnosti výuky na základě zážitků ze zahraničí. Postupně se budovaly užší spolupráce s partnerskými univerzitami, jejich vědecký­ mi týmy, vyměňovaly se zkušenosti z vědecké a pedago­ gické práce. Tolerovaný inbreeding Jak však učinit vědecké týmy na českých institucích více konkurenceschopnými? Inbreeding je spojen na jedné straně s nízkou mobilitou v českých zemích a na straně druhé s problémem zrychleného rozvoje věd­ ních disciplín v posledních letech. Tento rozvoj již není možné zvládat s pomocí domácích zdrojů. Profesor Zdeněk Strakoš ve svém pojednání o nutnosti získat větší množství prestižních grantů ERC na UK zdůraz­ nil, že v první řadě je potřeba mít povědomí o jejich důležitosti a vytvořit příznivou a vstřícnou atmosféru. Je u nás takové vstřícné prostředí? Nechci se vyjadřo­ vat k fenoménu inbreedingu naprosto negativně, sama jsem mnohé své současné mladší kolegy provedla všemi třemi typy studia. Dovedu si rovněž představit, že moji kolegové z jiných oborů se budou bránit tím, že si prac­ ně vychovali své následovníky, ale oni jim poté odešli. Zakládala jsem katedru na „zelené louce“, vím, jak je důležitá kontinuita a stabilní tým lidí, kteří obor rozví­ její, pečují o studenty, jsou společně se svými školiteli součástí zahraničních týmů, které v nás spatřují spoleh­ livého partnera. Při vysoké fluktuaci by něco takového nebylo možné. Obhajuji však obé: stabilní základ týmu tvořený kole­ gy a kolegyněmi z domácích i zahraničních univerzit. Pokud bychom přijali i tu možnost, že student absolvuje všechna svá studia v domovské instituci, musí být toto studium proloženo dlouhodobým pobytem v zahraničí, prací na mezinárodních vědeckých projektech a konti­ nuálním kontaktem s kolegy na zahraničních pracoviš­

tích, a to nejlépe formou publikací a společného výzku­ mu. Zde opět sehrávají klíčovou roli evropské projekty, zvláštní důraz kladou na práci s doktorandy, na jejich prezentaci výzkumu formou workshopů a letních škol či zapojení se do celých vědeckých týmů. Velice si cením toho, že jsem se v rámci projektů 5., 6. či 7. rámcové­ ho programu či díky projektům, jako jsou například Tempus, projekt Jeana Monneta, Visegradského fondu, VolkswagenStiftung, měla a mám možnost podílet na evropském výzkumu společně se svými doktorandy, že mohli prezentovat své práce před uznávanými odbor­ níky, zapojit se do činnosti pracovních skupin projektů či publikovat výstupy své práce. Tento inbreeding bych viděla jako hodný tolerance. Štiky v českém rybníce Vedle toho bych se ale přimlouvala za to, aby bylo povinné, že každá nově otevíraná pozice na UK bude inzerována mezinárodně – například pomocí meziná­ rodních či evropských vědeckých asociací. Před pár lety jsem byla svědkem, kdy vedoucí jedné katedry UK od­ pověděl dvěma nadšeným končícím studentům Ph.D. z prestižní americké univerzity, kteří se ptali na možnost pracovat na UK, že pokud neumějí česky, nemohou zde vyučovat. Něco takového by se již stávat nemělo. Pozitivní roli v získávání zahraničních kolegů hraje například program post-doc na UK. Jen na pracovišti, kde působím, ho využili dva zahraniční kolegové, kteří nakonec po dvou letech projektu nastoupili na celý pracovní úvazek a jsou platnými členy týmu. Od těchto kolegů si slibujeme nové nápady, nové přístupy k řešení problémů, mohou být v pozitivním smyslu takovými štikami v rybníce. Podíváme-li se po světě na prestižní vědecká pra­ coviště, jsou naprosto otevřená a jediným kritériem je odbornost a schopnosti daného jedince. Zajímavý trend zavedly skandinávské univerzity. Mám zkušenosti především z Univerzity v Göteborgu, kde působím jako členka vědecké rady Centra evropského výzkumu. Ote­ vřeli zde velké množství grantů pro vědecké pracovníky po doktorátu, podařilo se jim přitáhnout kvalitní vědce ze Spojených států, Velké Británie i jiných zemí. Mnozí po skončení grantu zůstali. V USA či v Německu není možné, aby student po získání doktorátu zůstal na stej­ ném pracovišti. Jedná se ale o velké země a mechanické srovnávání s Českou republikou není adekvátní. Post­ doktorandi přitom představují žádaný artikl, na základě výzkumu učiněného při přípravě své doktorandské práce chrlí publikace, obyčejně ještě nejsou zatíženi administrativními úkoly, během doktorátu si zvykli tvrdě pracovat na výzkumu a rovněž jsou více mobilní. Naše prostředí by mělo být otevřenější k internacio­ nalizaci našich týmů a vytvořit co nejvstřícnější atmo­ sféru. České prostředí a Univerzita Karlova nejsou neatraktivní a zájem schopných vědeckých pracovníků i přes nepříliš příznivé ekonomické zázemí musíme podpořit. Hlavním cílem UK je být tzv. research university, hrát roli špičkové vědecko-výzkumné instituce ve stře­ doevropském prostoru i v mezinárodním srovnání. Nejdůležitější cestou, která k tomuto cíli vede, je větší otevřenost a internacionalizace vědy a výuky. Ta se → s fenoménem inbreedingu nesnáší úplně dobře.


34 F  29  FORUM ROMANUM

Příbuzenská plemenitba Doc. RNDr. Jan Konvalinka, CSc. PROREKTOR PRO VĚDECKOU ČINNOST

Wikipedie definuje inbreeding jako „příbuzenské křížení neboli v biologii křížení mezi příbuznými jedinci. Důsledkem inbreedingu je snížení genové variability potomstva, což nese snížení adaptační schopnosti celé populace. Sjednocuje se také vnímavost k patogenům, což může vést ke snadnějšímu vyhynutí všech zasažených jedinců. Dalším důsledkem je častější uplatňování recesivních genů, které mohou nést genetické choroby, jež se v běžné populaci většinou neprojevují. U lidí můžeme jako příklad uvést vzájemné sňatky evropských královských rodů nebo populace Amišů a Židů, které v důsledku inbreedingu trpí různými genetickými onemocněními, jako je např. Tay-Sachsův syndrom.“ Tolik encyklopedie. V akademické praxi se inbreedingem myslí stav, kdy student obhájí bakalářskou a magisterskou práci třeba na katedře komparativní farmakogenetiky, pak pokra­ čuje s dizertací na téže katedře, kde se stane asistentem, později odborným asistentem, docentem, profesorem, a pokud nezemřel, učí tam komparativní farmakogene­ tiku šťastně dodnes. Obstát i sám před sebou Z encyklopedické definice je jasné, že inbreeding dlou­ hodobě vede k degeneraci, a pokud to jenom trochu jde, je lepší se mu vyhnout. V akademickém světě po­ malu docházíme k témuž závěru: věda je mezinárodní, dynamická a mění se před očima. Jestliže s jejím vý­ vojem máme udržet krok (a máme ho zprostředkovat svým studentům), potřebujeme živé, osobní zkušenosti z jiných pracovišť, nejlépe ze zahraničí. Nejde jen o me­ tody a osobní kontakty, které tam můžeme získat. Jedná se také o zkušenosti z jiné organizace práce, jiných stan­ dardů, jiných akademických zvyklostí, konkurenčního prostředí, spolupráce s kolegy. A také znalost cizího ja­ zyka, zkušenost jiné kultury a i ten těžko zprostředkova­

telný pocit sebevědomí, když obstojíte v cizím prostředí bez zázemí, rodiny a známostí. Nedá se to zaplatit a jen velmi těžko to lze něčím nahradit. Samozřejmě platí, že zahraniční pobyt nebo změna pracoviště samy o sobě z nikoho skvělého vědce nebo učitele neudělají. I já znám případy kolegů, kteří strávili celý profesionální život na jednom místě (obvykle ne z vlastní vůle) a dokázali ohromné věci. Antonín Holý se padesát let prakticky nehnul z nevelké laboratoře v Dejvicích, a přitom přivedl na svět několik skvělých protivirových léků. To jsou však výjimky, které potvrzují pravidlo. Navíc na univerzitě musíme na prvním místě myslet na studenty a jejich výchovu. Jsem přesvědčen, že učitel s praktickou, dlouhodobou zkušeností z předních pra­ covišť v celém světě toho může svým studentům předat víc než skvělý farmakogenetik-komparatista, jenž strávil celou odbornou kariéru na katedře, kterou oni právě studují. Proti sebezahledění Dovolím si osobní poznámku: kdybych měl jmenovat jednu jedinou věc, která mne po pětadvaceti letech svobodného vývoje naší země opravdu zklamala a ne­ příjemně překvapila, bude to pokračující izolovanost a sebezahleděnost naší společnosti. Možná je to jen pocit, ale zdá se mi, že po začátku 90. let, kdy vyjel na zkušenou do světa každý, kdo jenom trochu mohl, a celá země se těšila, až také „vstoupí do Evropy“, se velká část naší společnosti uzavírá do sebe. Sdělovací prostředky, politická reprezentace, ale i třeba kulturní instituce a velká část veřejnosti jako kdyby se zabývaly jen samy sebou a s ostatním světem nechtěly mít nic společného, protože mu nerozumějí a mají z něj strach. Mám pocit, že stav naší politiky, veřejné správy, úroveň veřejné diskuze nebo i kvalita kuchyně našich restaurací hodně odrážejí skutečnost, že spousta z nás odmítá vystrčit nos z tepla domova. Je jen jediný způsob, jak to změnit: do toho světa vyrazit a poznat ho na vlastní kůži. Z vandru domů Když ovšem říkáme A, měli bychom říci i B. Vedle povzbuzování k cestě do světa musíme umět vytvářet podmínky pro to, aby se ti nejlepší mohli vrátit zpět a dostat šanci ukázat, co se naučili. Naši univerzitu mu­ síme ještě více zpřístupnit i pro akademické pracovníky z jiných institucí a hlavně ze zahraničí, aby se opravdu stala takovou, jakou má být – otevřenou, mezinárodní, kulturně pestrou a vědecky inspirující institucí, kde je radost pracovat a studovat. Dobře vím, kolik legislativ­ ních, organizačních a finančních problémů tomu brání, ale nesmíme to vzdát. Nedávno mi jeden milý a vážený mladší kolega v nějaké diskuzi řekl, že nikam do ciziny odjet neplá­ nuje, protože „má tu fakultu rád“. Dovolím si dát vám jednu radu: pokud máte svou fakultu opravdu rádi, to nejlepší, co nejen pro ni, ale i pro své studenty, pro svůj obor a koneckonců i pro svou rodinu a sami pro sebe můžete udělat, je sebrat se a na pár let vyrazit do světa. Vyplatí se to vám i naší alma mater.


35 F 29  FORUM ROMANUM

Neopouštět svou univerzitu se nevyplácí

Inbreedingu se musejí bránit hlavně teoretické obory

Po přečtení obou článků týkajících se akademického inbreedingu si čtenář uvědomí, jaké možnosti z pohledu internacionalizace v dnešním českém akademickém prostředí existují a jak relativně málo je umíme (či chceme?) využívat.

V podstatě s oběma autory ve většině jejich úvah, změn a doporučení souhlasím, takže bych zde mohl končit. Pokusím se však uvést ne negující, ale racionální úvahy na toto téma z pohledu lékaře, klinického pracovníka a chirurga.

Měl jsem to štěstí, že jsem v roce 1991 mohl strávit pět měsíců na jedné britské univerzitě. Řada mladších kolegů si vůbec neuvědo­ muje, jak moc jsme před dvaceti a více lety byli vědecky izolováni, jak těžké bylo začít publikovat v evropských a světových časopisech, jak mizerné tehdy byly jazykové znalosti a omezené finanční i in­ formační možnosti. A po 25 letech mohu jednoznačně potvrdit, že zahraniční pobyt (a e-mail ani Skype tehdy neexistoval) mi pomohl nastartovat – i relativně hodně let po promoci – mou vědeckou a akademickou kariéru. S inbreedingem se dá bojovat dvěma způsoby – vnějším a vnitř­ ním. Buď tedy můžeme vysílat studenty a mladé vědecké pracov­ níky do zahraničí (s důrazem na kvalitní pracoviště), nebo nastavit podmínky tak, aby se české vysoké školy a jejich laboratoře staly prostředím, kde dorozumívacím jazykem nebude jen čeština nebo slovenština, ale ve velké míře i angličtina, popř. němčina či španěl­ ština, časem možná i ruština. Mám to štěstí, že v takové „mezinárodní společnosti“ denně pobývám a s uvedenými jazyky se setkávám. A je to velmi inspiru­ jící a motivující! Věřme, že nejenom naše Univerzita Karlova, ale i ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a další příslušná mini­ sterstva umožní nastavit takové podmínky, abychom po nějakém časovém období o pojmu inbreeding už neslyšeli, aby prostě v aka­ demické oblasti přestal existovat.

Prof. RNDr. Petr Solich, CSc. PRODĚKAN PRO VNITŘNÍ ZÁLEŽITOSTI, EVROPSKÉ FONDY A STRATEGICKÝ ROZVOJ FARMACEUTICKÉ FAKULTY UK V HRADCI KRÁLOVÉ KATEDRA ANALYTICKÉ CHEMIE FAF UK

Na Univerzitě Karlově je pět lékařských fakult, kde stu­ duje významné procento studentů. Více než 90 procent z nich nebudou vědečtí pracovníci, ale kliničtí a praktič­ tí lékaři. Všichni jsou ze zákona povinni postgraduálně skládat zkoušky ze zvoleného oboru. V současné době na sebe lékařské fakulty vzaly povinnost odborné garance výchovy těchto lékařů včetně zkoušek. Tato povinnost je tedy přenesena i na Univerzitu Karlovu jako takovou. To je realita. O nějaké finanční podpoře mezinárodní výuky klinických lékařů lze jenom snít. V pregraduální výchově lékařů je možné, aby studenti „vyrazili do světa a poznali ho na vlastní kůži“ s programem Erasmus – a to je dobře. Samozřejmě souhlasím, že klinický pracovník i chi­ rurg se musí inbreedingu bránit, jinak se z něj stane rutinér bez reálné možnosti dalšího vývoje ve svém oboru. Takže pro Univerzitu Karlovu „non inbreeding“ ano, ale hlavně pro vědecké, teoretické a klinické obory s rozdílnou intenzitou, rozsahem a obsahem. Prof. MUDr. Jiří Šnajdauf, DrSc., FEBPS PŘEDNOSTA KLINIKY DĚTSKÉ CHIRURGIE 2. LF UK A FN MOTOL PŘEDSEDA ČESKÉ PEDIATRICKO-CHIRURGICKÉ SPOLEČNOSTI ČLS JEP


36 F 29  FORUM ROMANUM

Z pasti inbreedingu se utíká jen těžko Inbreeding je intelektuální jed, jenž otráví každou akademickou studnici moudrosti, do které pronikne. Působí postupně a nenápadně, takže si jeho rozkladného vlivu nevšimneme snadno. Mé domácí pracoviště, CERGE-EI UK, si před skoro dvaceti lety zakázalo najímat své vlastní absolventy. Vím proto, jak náročná taková strategie je, i to, jaké plody nese. Úvahy pana prorektora a paní prorektorky jsou rozumné, přátelské, ale málo adresné. Z pasti in­ breedingu a izolace se těžko utíká: na katedru složenou ze samých „místních“ se pracovník, který má dobrou možnost uplatnění mimo Českou republiku, nepohrne, i kdyby nabízela dobré platové podmínky. Připravuje Univerzita Karlova nástroj podpory pracovišť, která se snaží o změnu kurzu? Sleduje rozsah inbreedingu přes jednotlivá pracoviště jako případný podklad pro jejich hodnocení? Bez toho se dále nepohneme. Prof. Ing. Štěpán Jurajda, Ph.D. PŘEDSEDA VĚDECKÉ RADY CERGE UK A DRŽITEL NEURON IMPULSU 2011 KATEDRA EVROPSKÉ EKONOMICKÉ INTEGRACE A HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY FSV UK

Nechci si jen odškrtnout položku v tabulce Vystudovala jsem bakalářskou žurnalistiku na FSV UK, tamtéž magisterská mediální studia, absolvovala jsem tu doktorské studium a pracoviště, kde se všechno odehrálo, dnes dokonce vedu. V zahraničí jsem nikdy nebyla soustavně déle než měsíc. Už vidím zježené vlasy na hlavách odpůrců inbreedingu. Jenže já pojem chápu obecněji – ve smyslu, že rozšířit obzory a kompetence mohou i kratší zahraniční pobyty a působení mimo univerzitu. Opakovaně jsem totiž viděla, že dlouhodobé zahraniční působení může člověku pomoci rozjet kariéru, ale cenou za ni také může být velká ztráta. Anebo se nestane vůbec nic. Za posledních 13 let jsem pracovně i soukromě procestovala řadu zemí na všech světadílech kromě Austrálie, jako jedna z prvních žen v Česku jsem pracovala jako televizní sportovní komentátorka. Proto nemám pocit, že bych byla produktem inbreedigu, tak jak se v současnosti často úzce chápe, tedy jako někdo, kdo dlouhodobě nesbíral zkuše­ nosti na jiné, primárně zahraniční univerzitě. Považuju striktní posuzování inbreedingu (vyjádřené například i omezeními v žádostech o granty) za problematické, protože nezo­ hledňuje realitu globalizovaného světa ani situaci v řadě oborů. Ano, lidé mají poznávat svět, ano, je podstatné mít na pracovišti absolventy různých škol. Ale pro vědce je zásadní aktuální výkon a napojení na mezinárodní struktury. Zda toho dosáhl tím, že vycestoval na rok ven, nebo to zvládl nějak zkombinovat, má být jeho věc. Mám výhodu, že s kolegy ze zahraničí mohu být v kontak­ tu přes internet a setkávat se na workshopech, konferencích nebo výjezdech na Erasmus+. Výzkum dělám v Česku, a až po něm pře­ stane být poptávka, vyrazím do světa na delší dobu. Teď nemusím. Pokud si to nechci jen odškrtnout jako položku v tabulce. PhDr. Alice Němcová Tejkalová, Ph.D.

ŘEDITELKA INSTITUTU KOMUNIKAČNÍCH STUDIÍ A ŽURNALISTIKY FSV UK ČLENKA KOLEGIA REKTORA

Zapojte se do diskuze na iforum.cuni.cz

FOTO Radana Čechová, Luboš Wišniewski, Michaela Říhová, archiv Štěpán Jurajda


37 F  29  STUDENTI

STUDENTKY POVEZOU PEKÁRNU DO MALAWI Studentky druhého ročníku oboru sociální a charitativní práce na Husitské teologické fakultě UK Klára Chvojková, Jarmila Šulcová a Markéta Kubíčková se rozhodly koupit v Jihoafrické republice pekárnu. Otevřou ji v Lilongwe, hlavním městě afrického Malawi. TEXT Martin Dudek FOTO Klára Chvojková, Thinkstock.com

Unikátní pilotní projekt přitom nechtějí omezit jen na prosté zprovoznění technologického zařízení. „V pekár­ ně plánujeme zřídit i podnikovou prodejnu, kde se bude slané a sladké pečivo prodávat, a zároveň ho chceme dodávat do místní školy, jíž by se tak snížily náklady na stravování dětí,“ říká Klára Chvojková a pokračuje: „Pe­ kárna bude současně fungovat jako tréninkové centrum. Žákům chceme poskytnout možnost pochopit pravidel­ né pracovní návyky a povinnosti. Pokud zvládnou půl­ roční kurz, získají od nás potvrzení o jeho absolvování, což jim může pomoci v budoucím zaměstnání.“ Pekárna, kterou zaštítili Salesiáni Dona Boska, je zatím ve fázi zrodu. Organizátorky se její ideu snaží dostat do povědomí co největšího počtu lidí, získat sponzory a uspořádat na začátku června benefiční večer. Účast již přislíbily zpěvačky Irena Budweiserová a Ivana Fitznerová a všichni doufají, že se podaří vybrat cílovou částku 200 000 korun. Ta by uhradila nejen nákup samotné pekárny a transport na vytipované místo, ale i její další vybavení nebo nezbytné provozní a cestovní náklady organizátorek. „Náš projekt součas­ ně zamýšlíme jako návod, který začínajícím dobrovol­ níkům ukáže, co vše je nutné zvládnout, než se někam vyjede. Uvidí, že se nemusí bát vytvořit si vlastní pro­ jekt,“ uzavírá Klára Chvojková.

Koncert na podporu projektu se koná v Malostranské besedě 1. června. Během večera vystoupí zpěvačka, textařka, skladatelka a pedagožka Irena Budweiserová, dále pak muzikantka, skladatelka a autorka knihy Máme dítě s handicapem Ivana Fitznerová a mužskou část osazenstva zastoupí zpěvák a herec Ondřej Ruml. Večerem vás bude provázet herečka a moderátorka Tereza Kostková.


38 F 29  STUDENTI

VENUŠE VE ŠVEHLOVCE, SLUJ PRO SOUČASNÉ ŽIVÉ UMĚNÍ Pražský divadelní a kulturní svět má novou scénu. Díky skupině Depresivní děti touží po penězích po mnoha letech opět ožil sál na Švehlově koleji. Prostory ve stavbě architekta Jana Chládka spravuje organizace Zákulisí. Sál nyní nese kosmický název Venuše ve Švehlovce. Divadlo Depresivní děti touží po penězích totiž tenkrát hledalo odpovídající scénu pro inscenaci Loni v Marienbadu. Made in Czechoslovakia. Ta kombi­ nuje prvky filmu francouzské nové vlny Loni v Marienbadu od Alaina Resnaise z šedesátých let společně s estetikou československých ROH zotavoven a od­ borových komedií. Premiéra hry se konala v opuštěném komplexu v Marián­ ských Lázních, ale bylo nutné najít prostor pro pražské uvedení. Jak se později ukázalo, sál Švehlovy koleje svou patinou dokonale korespondoval s požadavky představení. „Dostali jsme se do kontaktu s vedením Kolejí a menz UK. S jejím ředitelem Ing. Macounem se podařilo dohodnout původně jednorázové uvedení. Za tuto vstřícnost jsme všichni v týmu velice vděční a nesmírně si jí vážíme,“ vysvětluje začátky nového kulturního centra Jakub Čermák, dramaturg prostoru. „Po jednorázovém uvedení jsme dostali mnoho velmi pozitivních reakcí od diváků, a to jak na představení, tak na prostor, kde se odehrávalo,“ pokračuje Jakub. „Ukázalo se, že sál může fungovat v provozu, který je blízký alterna­ tivním divadlům – ve Venuši také nyní tři takové skupiny působí jako domácí soubory: Chemické divadlo, 11:55 a Depresivní děti touží po penězích. Každé z nich hraje v průměru dvakrát měsíčně.“ Není tu ovšem pouze divadlo. Multižánrový záběr Venuše navazuje na dáv­ nou tradici různorodých studentských aktivit. Původní parter o rozměrech 14 × 8 metrů se proměnil v plochu jeviště, čímž skupiny získaly možnost uvádět i pohybově náročná představení. Prostor ovšem není odhlučněn, a tak se zatím řeší, jak pořádat koncerty. O provoz sálu se stará nezisková organizace Zákulisí a v současné době se ustavuje poradní orgán Venuše, kde bude zastoupen i člen Kolejí a menz UK. „Leží nám na srdci, aby Venuše fungovala i pro studenty a se studenty. Také jsou nezanedbatelnou částí našich diváků. Někdy přijdou i s nápadem, co ve Venuši uspořádat, a tomu se vždy snažíme vyjít vstříc. A určitě mohou přijít i studenti UK, kteří sami na Švehlovce nebydlí,“ vyzývá k aktivitě dramaturg prostoru Jakub Čermák. TEXT Rudolf Pfefferkorn FOTO Šimon Jiráček

Nezisková organizace Zákulisí, z. s., vznikla v roce 2012 jako neformální skupina studentů pražských vysokých škol (Arts Management na Vysoké škole ekonomické, katedra kulturologie na Univerzitě Karlově) a zástupců pražské nezávislé divadelní scény. Od října 2014 provozuje kulturní centrum Venuše ve Švehlovce. Studentské iniciativy a umělecké skupiny mohou Zákulisí kontaktovat na e-mailu venuse.ve.svehlovce@gmail.com.


39 F 29  STUDENTI

Památkově chráněná budova je zážitek nejen pro umělce, ale i pro diváky. Je to velmi inspirativní místo se silným geniem loci.


40 F  29  PROSTOR NA UK

BOŽSKÝ KLID OPUŠTĚNÉHO SCHODIŠTĚ


41 F  29  PROSTOR NA UK

V Profesním domě, budově MFF UK na Malostran­ ském náměstí, jsou dvě schodiště. Hlavní schodiště je mramorové, hned vedle jezdí také výtah. Kromě toho ale v budově máme ještě zadní schodiště, které snad kdysi bývalo hlavní. Je původní, dřevěné a ve své pros­ totě působí monumentálně a velmi krásně. Možná je to také proto, že se vlastně nepoužívá. A to je škoda. Já ho mám moc rád pro jeho tajemnou opuštěnost. Když přivřu oči, představuji si, že tudy chodil třeba Bol­ zano. Všude božský klid a samá freska. Jak jinak, když tu dveře vedou rovnou do kostela. A skrývá ještě jedny. Ty nevedou nikam. Vlastně vedou – do skryté místnosti zabudované ve zdi chrámu, jež snad kdysi sloužila jako márnice. Inspirující prostředí nejen pro diskrétní mate­ matiky. TEXT Prof. RNDr. Jaroslav Nešetřil, DrSc., dr. h. c. mult. FOTO Radana Čechová


42 F  29  HISTORIE

Jára Cimrman: „V policejních kartotékách jsou kriminální živly podřadné, druhá třetí sorta.“ Mezi zločiny, které studenti páchali, byla i krádež dvou vzduchovek na střelnici, zločin uražení Jeho Veličenstva a jiných členů císařského dvora nebo přestupek proti bezpečnosti těla.

KDO ROSTE PRO ŠIBENICI? DISCIPLINÁRNÍ KNIHY PROZRAZUJÍ TEXT Petra Köpplová

„Už ve školních škamnách se pozná, kdo roste pro šibenici,“ tvrdí Jára Cimrman. Seznam vyloučených studentů z Univerzity Karlovy potvrzuje teorii českého klasika. Prvotřídní delikventy nenajdete v policejních kartotékách, ale v disciplinárních knihách. Za toulání, žebrání a dělání dluhů byl jako první na české univer­ zitě vyloučen Emil Čermák. Studenta práv udal notář, u kterého se na cestách zastavil se svým společníkem a chtěl půjčit peníze. C. k. akademický senát, který o kauze studenta práv z Valašského Meziříčí rozhodoval, uznal, že se Čermák „touláním mimo Prahu po čas semestru letního 1885 bez dostatečných prostředků“ prohře­ šil proti povinné pilnosti a akademické cti, a proto bude vyloučen. Jako kdyby se Čermák poučil Cimrmanovou poznámkou: „Co je to za eso, když se nechá chytit,“ a po vyloučení ze studií tak zvolil jinou profesní dráhu. Stal se prvním šéfredaktorem Lidových novin a v letech 1920–1930 ředitelem ČTK. Delikty studentů se univerzita dozvídala většinou od policie, případně – jako v případě Čermáka – na základě udání. Nezane­ dbatelnou část zdokumentovaných prohřešků tvořily univerzitní přestupky jako falšování indexu, ale vyskytly se i případy výtržností, například při rektorské instalaci v listopadu roku 1883. Důtka s výstrahou Trest čekal na univerzitě na všechny, kdo „trvalou nedbalostí nebo neslušným chováním, nemravnými nebo pohoršlivými skutky budí pohoršení nebo kdo se opováží urážeti akademické úřady nebo učitele“.

Škála trestů před rokem 1918 byla široká – sahala od napomenutí nebo výstrahy od děkana či před učitelským sborem až po důtku od rektora před akademickým senátem. Ta mohla být zostřena pohrůž­ kou, že bude následovat podmíněné vyloučení, vyloučení na určitou dobu po jeden až tři semestry, vyloučení z dané univerzity a vylou­ čení ze všech univerzit v Rakousku. Důtku před akademickým senátem si vysloužil i první českoslo­ venský ministr spravedlnosti František Soukup. Poslanec za sociální demokracii, zakladatel novin Právo lidu a místopředseda Senátu Národního shromáždění byl potrestán za vystoupení na dělnické schůzi v Senci a Kladně. V disciplinárních knihách najdeme i jméno dalšího místopřed­ sedy Senátu Václava Klofáče. Mezi delikty první republiky patřilo i hanobení české národnosti. Alexij Jolkovič, podkarpatský Rusín, byl odsouzen podle zákona na ochranu republiky za protičeské výroky. V Bardějově ve Větrné ulici vykřikoval: „Vy Čechuni, vás nenávidím. Vy jste horší než Maďaři, neboť za maďarského režimu při sčítání lidu se více osob přihlásilo k národnosti rusínské než za nynějšího režimu.“ Kromě disciplinárního řádu pro studenty ale existoval i discipli­ nární řád pro profesory. Jaká provinění dělali profesoři, prozradíme příště. PRAMENY POSKYTL MGR. JAKUB JAREŠ, ÚSTAV DĚJIN UNIVERZITY KARLOVY A ARCHIV UNIVERZITY KARLOVY

Seznam vyloučených a potrestaných studentů vedl od vzniku české univerzity v roce 1882 kvestor. Disciplinární kniha obsahuje delikty univerzitních studentů z celého Rakouska-Uherska, protože současně sloužila k tomu, aby se univerzity v mocnářství navzájem informovaly a předešly přijetí již vyloučených studentů. I za první republiky se tresty řídily disciplinárním řádem z výnosu ministra kultu a vyučování z 13. října 1849, platným pro všechny univerzity v Rakousku. Po znovuotevření univerzity po druhé světové válce fungoval Čestný soud pro vysoké školy, který trestal za poškození národní cti za války.


43 F  29  ZPRÁVY ZE SENÁTU

ZPRÁVY Z AKADEMICKÉHO SENÁTU UNIVERZITY  KARLOVY Koncem ledna skončilo další funkční období Akademického senátu Univerzity Karlovy, a tak je čas na malou rekapitulaci toho, co za tuto dobu projednal, na čem se podílel a kam se posunul. Uplynulé volební období můžeme vnímat také jako dobu, kdy zároveň začalo funkční období nového rektora Univerzity Karlovy prof. Tomáše Zimy. V létě byla se souhlasem Akademického senátu UK rovněž jmenována nová kvestorka Ing. Miroslava Oliveriusová.

Lepší komunikace Předsednictvo Akademického senátu UK si jako hlavní cíl stano­ vilo především zlepšení komunikace, a to jak interně, tak se svým okolím. Stranou nezůstaly ani mimopražské součásti univerzity. Předsednictvo například podniklo výjezdní zasedání do Hradce Králové. Novinkou byla i pravidelná setkání předsednictva s před­ sedy pracovních komisí nebo čtvrteční předsenátní posezení. S no­ vým vzhledem univerzitního webu se proměnily i stránky senátu, které se staly přehlednějšími, přibyl na ně kalendář všech zasedání a dalších akcí. Na závěr roku byla spuštěna také aplikace Google pro snazší sdílení dokumentů. Větší administrativní podpora V květnu nahradila dosavadní tajemnici Mgr. Lenku Pošíkovou Danka Humlová, ke které přibyla jako tajemnice legislativní komise Akademického senátu UK ještě Tereza Svobodová. Díky tomuto posílení jsme mohli pracovním komisím zajistit větší administra­ tivní podporu, především co se týká zápisů z jejich zasedání. Další výhodou této změny je promítání powerpointové prezentace na zasedáních senátu. Navazování nové spolupráce Před Vánocemi proběhlo v Karolinu setkání předsednictev aka­ demických senátů pražských veřejných vysokých škol. Zástupci z Univerzity Karlovy, ČVUT, ČZU, VŠE a VŠCHT si vyměnili své zkušenosti jak s akademickou samosprávou, tak fungováním vy­ sokých škol obecně. Věříme, že to bude jen začátek dlouhodobější spolupráce. Nové předsednictvo Na závěr bych rád poděkoval nejen všem členům senátu, ale i dal­ ším osobám, které se podílely na jeho chodu, za jejich čas, nadšení a všechny podněty, které obohatily jak senát, tak i celou Univerzitu Karlovu. Zároveň děkuji všem členům dosavadního předsednictva Akademického senátu UK. Na další rok v něm MUDr. Josefa Fon­ tanu (3. LF UK) nahradil Mgr. Roman Šolc (PřF UK), jinak se složení senátu nijak nezměnilo. PhDr. Tomáš Nigrin, Ph.D.

FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD UK, PŘEDSEDA AKADEMICKÉHO SENÁTU UK

Mgr. Roman Šolc (PřF UK), nový člen předsednictva Akademického senátu UK


44 F  29  ALUMNI

UNIVERZITNÍ A UNIVERZÁLNÍ VZDĚLÁNÍ NEJSOU JEDNO A TOTÉŽ Popírá existenci univerzálně vzdělaných intelektuálů, ale vlastním akademickým rozpětím Jiří Přibáň svou tezi dokonale boří. Absolvent Právnické fakulty UK, sociolog a filozof práva, specialista na evropské právo a teoretik práva působí na Univerzitě v Cardiffu, patřící do tzv. Russell Group. TEXT Petra Köpplová FOTO Luboš Wišniewski

„Vědění nelze uložit do skladu,“ uvádí Konrad Liess­ mann v Teorii nevzdělanosti. A Jiří Přibáň toto tvrzení ještě stupňuje. Mluví o digitálním barbarství a ignoran­ ci. „V naší internetové kultuře podléháme falešné iluzi, že si všechny informace můžeme dohledat,“ říká. Jedině tím, že se studenti Univerzity Karlovy dokážou vyhnout digitálnímu barbarství, budou podle Přibáně schopni obstát v konkurenci. Propojit vědomosti s myšlením Akademická obec je mnohogenerační pospolitostí, ve které se setkávají studenti s učiteli, aby se naučili nejen poznávat, ale především myslet. „Vždycky mě překva­ pí, kolik mají čeští studenti faktických znalostí, ale jak málo s nimi dokážou pracovat, rozvíjet je a originálně interpretovat,“ porovnává. Přibáň vnímá vzdělanost jako schopnost propojit vědomosti s myšlením. V tomto ohle­ du jsou podle něj studenti ve Velké Británii nebo Spo­ jených státech ve výhodě. Ačkoli znají mnohem méně, umí se chytře a často i provokativně a polemicky ptát a aktivně vyhledávat informace, které jim chybí. „Jestli má i v dnešním globálním vědeckém provozu a informačním nadbytku šířeném po internetu akade­ mická obec naší univerzity nějaký smysl, jsou to právě sdílené vzorce chování a zvyky, jakými se pěstuje spo­ lečná kultura vzdělanosti,“ dodává. Univerzitní versus univerzální vzdělanost Ihned ovšem upozorňuje, že dnes existuje propastný rozdíl mezi univerzitní a univerzální vzdělaností, kterou bychom mohli považovat za kulturní kánon naší spo­ lečnosti. Univerzálně vzdělaní intelektuálové vymřeli a na jejich místě již nějaký čas stojí speciálně vzdělaní experti.

Čeští studenti mohou být úspěšní jen do té míry, v jaké bude úspěšná česká věda.

Podle Přibáně společnost trpí nostalgií po intelektu­ álech, takže velmi často za univerzálně vzdělané učence mylně považuje odborníky. Veřejnost od expertů žádá, aby jí dali z jejich odborného úhlu odpověď na základní existenciální a společenské otázky. Tento stav podle něj vyvolává zvláštní zmatek, kdy se z biologů stávají odbor­ níci na teologii, ekonomové se považují za jediné znalce společenského vývoje a matematici se automaticky považují za filozofy. „Společně s Maxem Weberem bych tedy místo káno­ nu vzdělanosti raději hovořil o vědě jako povolání, kte­ rou by měla univerzita pěstovat a ke které samozřejmě patří i jistá vzdělávací a vědecká etika,“ dodává. Věda jako osobní zaujetí a vášeň i po 25 letech? Čeští studenti mohou být úspěšní jen do té míry, v jaké bude úspěšná česká věda, prohlašuje Přibáň. Ta však podle jeho názoru dosud v mnoha případech stojí a padá s osobním zaujetím a vášní a jen obtížně se dá provozovat jako povolání. Pěstovat vědu jako povolání totiž i čtvrt století po sametové revoluci zní spíš jako přání, nikoli jako samozřejmost. „Hovoříme-li o akademických vzorcích chování a zvycích, připomeňme zlozvyk ve středoevropské uni­ verzitní kultuře tzv. tyranských profesorů, kteří chodí pozdě na přednášky, chovají se pohrdavě k docentům na jejich pracovišti a doslova zneužívají práci asistentů, již si bezostyšně přivlastňují, aby tím posílili svůj impact factor,“ popisuje Přibáň. V britském a americkém systé­ mu naproti tomu hrozí opačné nebezpečí, totiž proměna univerzitního vzdělávání v jedno z průmyslových odvět­ ví, ve kterém studenti vystupují jako zákazníci, jimž je třeba ve všem vyhovět. Vyhnout se těmto extrémům Při­ báň považuje za základní výzvu pro dnešní univerzity.


45 F  29  ALUMNI

Prof. JUDr. Jiří Přibáň, DrSc., absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Od roku 2001 působí především na Cardiff Law School v britském Walesu; přednášel také na University of California v Berkeley, European University Institute ve Florencii, University of San Francisco a University of Pretoria v Jihoafrické republice. Pravidelně přispívá do českých médií a BBC World Service.

Lepší škola a lepší šance? „Myslím, že je dobře, když v české společnosti nejsou určité školy a univerzity vyhrazeny jen jistým společen­ ským vrstvám. Dokonce si myslím, že to není přínos, ale temný stín na britské společnosti, ve které například tři čtvrtiny soudců u odvolacích soudů nebo polovina členů kabinetu jsou absolventy Oxfordu nebo Camb­ ridge,“ říká Přibáň. Přestože na soukromých školách si může studium dovolit jen necelých osm procent populace, na Oxfordu tvoří tato minorita polovinu studentů. „Takové nerov­ nosti hraničící s třídním apartheidem nenajdete v žádné jiné evropské zemi. A netýkají se jen zmiňovaných dvou univerzit. Například Univerzita v Cardiffu patří mezi špičkové univerzity v tzv. Russell Group, což je obdo­ ba americké Ivy League, do které patří dvacet čtyři univerzit, jako jsou například LSE, UCL, Univerzita v Edinburghu atd. Když ovšem vystudujete na univerzi­ tě, která není v Russell Group, vaše šance získat slušné místo v soukromém i státním sektoru výrazně klesají a vaše vzdělání se vzhledem ke školnému a dalším výda­ jům stává nechtěným luxusem,“ uzavírá Jiří Přibáň.

Buďte členy Klubu Alumni i vy! Stát se členem Klubu Alumni je skutečně jednoduché – na univerzitních webových stránkách stačí pouze vyplnit registrační formulář.

Kterou knihu, jež vás v posledních měsících zaujala, byste doporučil našim čtenářům? Knihu Realita masmédií (Academia 2014) od Niklase Luhmanna. Ačkoli se jedná o menší studii tohoto nejvýznamnějšího sociologa poválečného Německa, čtenář v ní najde nejen přesný popis, jak fungují média v současné společnosti, ale také jak funguje samotná společnost. Ostatně, sám se snažím ve své práci kriticky vycházet z Luhmannovy koncepce tzv. sociologického osvícenství a kombinovat ji s pragmatickým pojetím práva a právní teorie.

Jak se v Británii vůbec žije? Je to země pohostinná? Británie již dávno není zemí, kde se v neděli podává vysušená pečeně přelitá hnědou omáčkou neurčitého obsahu. Rozhodně bych se ale neřadil mezi ty, kterým se říká „foodies“, lidi trávící volný čas chozením do stylových restaurací a porovnávající jejich úroveň. Taková restaurace je pro mě vždy jen doplněk návštěvy nějaké výstavy nebo koncertu. Velký požitek ale mám, kdykoli se pozdě večer začtu do beletrie a při tom si dám skleničku některé ze single malt whisky z ostrova Islay, v nichž se vzácně setkává síla oceánského vzduchu s tíhou rašelinové půdy. Pomalé pití takového nápoje není ani tak požitek jako spíš duchovní zážitek.


46 F  29  INTERVIEW

MEZI EXTRÉMY MUSÍME UHÁJIT PROSTOR PRO ROZUM


47 F  29  INTERVIEW

Profesor Tomáš Halík je pro některé představitelem moderního učence, pro jiné zase moderního teologa. Často bývají jeho osobní postoje a názory brány tu jako postoje akademické obce, tu názory katolické církve. Jak ale sám říká, vždy mluví zásadně za sebe a v dialogu, diskuzi a kritickém posuzování vidí cestu z dnešního extremismu a fundamentalismu. TEXT Petra Köpplová FOTO Jiří Hroník

Vaše nedávné postoje spojené s atentátem na redakci časopisu Charlie Hebdo v Paříži nešlo přehlédnout, naopak oficiální stanovisko katolické církve v médi­ ích takřka zapadlo. Jak dalece však šlo o váš osobní názor a do jaké míry to bylo vyjádření oficiálního stanoviska církve? Kdykoli se vyjadřuji k společenským otázkám, mlu­ vím vždy výhradně za sebe. Nikdy jsem nebyl oficiálním mluvčím církve ani jiné instituce. Ale po vydání onoho článku v Lidových novinách jsem cítil podporu mnoha křesťanů různých vyznání a výslovně mne podpořil například biskup Václav Malý. Dá se porovnat náš domácí postoj k vašemu vyjád­ ření s ohlasy například v německých médiích? Psal o něm i deník Frankfurter Allgemeine Zeitung. Přátelé v Německu a v řadě dalších zemí, kde byl můj text publikován či alespoň jeho hlavní myšlenky reprodukovány v médiích, zaznamenali široké vyjádření souhlasu s mým stanoviskem. Dnes už mé stanovisko při veřejné debatě na Západě naprosto není ojedinělé. V Německu ovšem existuje na rozdíl od naší vlasti „kul­ tura sporu“, tzv. Streitkultur, která je jednou z podstat vyspělé demokracie. Velké noviny typu Frankfurter Allgemeine se brání veškeré bulvarizaci, což je jeden z pilířů občanské společnosti a její kulturnosti. Svým vystoupením jste vyvolal bouřlivé reakce. Mají všechny ty výhrady a útoky zleva i zprava nějaké spo­ lečné jmenovatele?

V Čechách jsem čekal vlnu nesouhlasu spojenou – jak je u nás zvykem – s osobními urážkami a zkreslová­ ním mého stanoviska. Zleva mi podsouvali spíš snahu neuznávat princip svobody projevu, zprava snahu zleh­ čovat vinu teroristů – v obou případech zcela neprávem. Byl jsem však překvapen, jaké množství souhlasných e-mailů, ale někdy i článků můj text u nás vzbudil a jak mnoho lidí mi děkovalo, že jsem slovy „Nejsem Char­ lie“ vyjádřil i jejich pocity, z jejichž vyjádření nahlas měli obavu. Vím, že část lidí, zejména z extremistů na levici i pravici, mne bude napadat vždy, ať řeknu cokoli, protože prostě a priori nesnášejí intelektuály, Pražáky a katolíky – a ve mně mají oblíbený cíl, spojující všech­ ny tři obrazy nepřítele. Kritici vám dokonce vyčítali, že se se svým postojem stavíte na stranu islamistů. Tady jsem si ale vždy kladla otázku, jestli vám nepodsouvají něco, co neří­ káte – obrana muslimů není totéž, co obrana teroris­ tů. Jako bychom opět ze strachu upadli do schemati­ smu a zjednodušování. Jsem připraven jít proti většinovému mínění a před­ sudkům a zastávat se těch, na které se nespravedlivě útočí – nedávno to byli Romové, dnes jsou to mus­ limové. Dnes se většinou setkáváme s neschopností rozlišovat teroristy, kteří většinou o koránu a islámské kultuře kromě pár citátů nic nevědí, a 90 procent mus­ limů, kteří s teroristy nic společného nemají. Lidé, již se mezi stále atraktivnějšími extrémy snaží uhájit prostor rozumu a slušnosti, musí počítat s útoky ze všech stran. →


48 F  29  INTERVIEW

Politici u nás většinou populisticky nadbí­ hají radikálním náladám a zjednodušeným schematickým stanoviskům. Bulvarizující se mediální scéna prahne spíše po jedno­ duchých heslech než diferencovaných stu­ diích. Bylo překvapivé, kolik kritiků mého textu není schopno rozlišit mezi legalitou a legitimitou a připustit, že ne všechno, co není trestné podle zákona, je tím pádem už správné a nenapadnutelné. Úrodnou půdou pro předsudky v oblasti nábožen­ ství je náboženský analfabetismus, který je v Čechách masový a mylně se označuje za ateismus. Lidé se bojí nejvíc toho, co neznají. Ano, například takové mučednictví isla­ mistů je pro nás nový jev. Kde vidíte jeho zdroje a jaký je katolický postoj k mučed­ nictví tohoto typu? Kult mučedníků patří k jednomu směru islámu a má své kořeny už v jeho raných dějinách. Ten, kdo umírá jako sebevrah a vrah zároveň a strhává tím do smrti nevin­ né lidi, si ovšem titul mučedníka přisvojuje neprávem. Takový druh sebevraždy a zejmé­ na zabíjení nevinných je smrtelný hřích nejen v katolickém chápání, ale je přísně odsouzen i v islámské etice a náboženském právu. Chrání nás právo, ale také mravní cit Tady se ale dostáváme k otázce odpuštění nebo pochopení, které stojí tváří v tvář riziku dalších podobných útoků. Existuje v tomto kontextu možnost porušit páté přikázání? V případě přiměřené sebeobrany a zejména při obraně nevinných a bezbran­ ných není použití násilí porušením přikázá­ ní Nezabiješ či přesněji Nezavraždíš. Jak tedy máme reagovat na někoho, komu zjevně nesejde na základních hodnotách západní společnosti? Jde-li o podstatné hodnoty, společnost je povinna je – a tím i sebe – bránit. Jasným slovem v diskuzi i právními kroky. Po diskuzi, jíž jsme byli kolem útoků na Charlie Hebdo svědky, to vypadá, že bu­ deme muset nově vymezit nebo alespoň zpřesnit definici svobody slova. Kam až se dá nebo má ustupovat, kde jsou hranice a kdo je má určovat? Kde je hranice a jak ji rozeznat? Od toho máme kulturnost – rozum, svědomí, vzdělání, vkus, cit pro hodnoty. Barbar na rozdíl od kulturního člověka tu hranici nepozná. Kdo o této hranici rozhoduje, kdo ji kodifikuje? V lepším případě autor sám, jeho rozum, svědomí, vzdělání, vkus, cit pro hodnoty. Kde kulturní klima chybí,

V případě přiměřené sebeobrany a zejména při obraně nevinných a bezbranných není použití násilí porušením přikázání Nezabiješ či přesněji Nezavraždíš.

je třeba právní ochrany lidské důstojnosti, např. zákona proti hanobení rasy, národa a přesvědčení, který má každá právní země včetně naší. Ovšem ani to, co zákon neza­ kazuje, není tím pádem ještě správné – spo­ lečnost chrání jak právo, tak mravní cit. Ten se tříbí výchovou ke kulturnosti a toleranci, svobodnou diskuzí, hlasem rozumu a svě­ domí, jež jsou morálně zavázáni vnést do diskuze zejména ti, kteří mají ve společnosti autoritu. Jedna věc je tedy shodnout se na jistých mezích pro karikatury, ale co v otázce svobody bádání o islámu. Co když další útok bude třeba na fyziku, která se dosta­ ne do rozporu s výkladem koránu? Nástup vědecko-technologické civilizace a „kulturní revoluce“ osvícenství kdysi způ­ sobil otřes tradičního křesťanství a přiměl křesťanství nově a hlouběji interpretovat obsahy víry a reformovat formy. V mnoha islámských zemích k žádnému otřesu náboženství nedošlo a bezproblémově tam koexistuje vědecko-technologická civilizace s takovou podobou islámu, kterou bychom nazvali fundamentalistickou. Často se setká­ me s dosti křečovitými a pro nás absurdní­ mi pokusy sladit vědecké výsledky s textem koránu. Útok na fyziku bych ovšem nečekal. Pokusy číst a vykládat posvátné texty v his­ torickém kontextu za pomoci filozofické hermeneutiky s použitím literárně-kritic­ kých metod – to, co je už dlouho široce roz­ šířené v moderní a postmoderní křesťanské teologii – je v islámu naprostou výjimkou, navíc podezřelou z hereze. Zdá se mi, že za poslední léta zažíváme nevídanou vlnu fanatismu. Může změ­ nit svět, jak ho známe? Dá se tento stav srovnat s nástupem anarchismu na konci 19. století? Solidní odpověď by si vyžádala rozsah tlusté knihy. Jsou zde mnohé zdroje – kromě jiného psychologické (patologické rysy osobnosti) a sociálněpsychologické (sociál­ ní, kulturní a duchovní vykořenění a z něho plynoucí frustrace, pocit nepřijetí a ohro­ žení, agrese jako kompenzace strachu). Dostojevský v Běsech geniálně popsal cha­ raktery lidí a skupin, zárodečného prostředí anarchismu, nacismu a komunismu. Vyko­ řeněným lidem vždy bývá nabídnuta ideolo­ gie tu rasové, tu třídní a nejnověji civilizační a náboženské nenávisti. Cíl této nenávisti

zůstává ovšem týž, buržoazní Západ stojící na křesťanství, židovství a osvícenském racionalismu. Jsou tu analogie mezi těmito násilí plodícími ideologiemi, ale vždy velkou roli hraje též kulturní a dějinný kontext. Nástrojem prevence je dialog Vraťme se na začátek. Je dnes vůbec mož­ né tento dialog vést? A s kým? Známé heslo Hanse Künga „Není míru ve světě bez míru mezi náboženstvími, není míru mezi náboženstvími bez dialogu mezi náboženstvími“ naši zkušenost potvrzuje. Nejsnadnější dialog je mezi vzdělanými lidmi a také mezi mladými lidmi. Kde lidské mysli už zmrazila hluboce zakořeněná nená­ vist a předsudky, kde se volá po násilí nebo kde se násilí už děje, tam je dialog krajně ohrožen, ba dokonce je nemožný. Dialog je nástrojem prevence násilí a pak hojení následků násilí, dialog je cestou k smíření a trvale udržitelnému spolužití. Jak v tomto ohledu hodnotíte německé hnutí Pegida? Německé hnutí Pegida – podobně jako české hnutí Islám v ČR nechceme – nabízí na složité reálné problémy jednoduché a většinou nereálné či zcela patologické odpovědi. Nepřekvapilo mne, že se z jeho zakladatele vyklubal nácek, v minulosti trestaný za násilné činy. Je příznačné, že největší strach z muslimů v celé Evropě byl zaznamenán tam, kde skoro žádní musli­ mové nejsou, v České republice a bývalém NDR. Mentalita příznivců hnutí Islám v ČR nechceme je velmi podobná fanati­ kům v islámských zemích, kteří pálí vlajky západních zemí a o Západu vědí stejně málo jako naši bojovníci proti muslimům o islámu. Extrémy se přitahují a ve světě je tolik frustrace, strachu, předsudků a nená­ visti, že si lidé tyto pocity potřebují vylít – u nás naštěstí většinou jen slovní agresí, leckde ve světě bohužel i fyzickou. Máte své osobní řešení? Hledat, nacházet a hájit mezi extrémy prostor pro rozum, slušnost a vzájemnou úctu a zároveň mít odvahu jít někdy proti proudu. Není to lehké – ale domnívám se, že to patří k mravním povinnostem člena akademické obce.


49 F  29  KRONIKA

30. 10.

KRONIKA

Jediný týden, který trvá 14 dní Vědecký festival Týden vědy a techniky byl slavnostně zahájen dne 30. října v budově Akademie věd ČR na Národní třídě. V pořadí již 14. ročník nabídl 220 přednášek, 40 výstav, 70 dnů otevřených dveří a 14 interaktivních expozic, projekce vědeckých filmů, soutěže a kvízy, workshopy, exkurze nebo vědecké kavárny. Největším partnerem po programové stránce byla Univerzita Karlova, jejíž fakulty připravily pro veřejnost téměř pět desítek zajímavých akcí.

11. 11.

Držitelé Stipendia Václava Havla zavítali do Karolina Rektor Univerzity Karlovy profesor Tomáš Zima přijal studenty z Ukrajiny, kteří získali Stipendium Václava Havla a budou zařazeni do bakalářských a magisterských studijních programů na fakultách naší univerzity. Většina z nich zahájí svá studia ročním kurzem češtiny v Praze, Poděbradech nebo Mariánských Lázních. O stipendium požádalo více než dvě stě zájemců, z nichž bylo nakonec vybráno sedmnáct příjemců stipendia. Jednou ze stipendistek, která přišla do Karolina, byla i osmnáctiletá Ai-Nuru Umerovová. Pochází z krymského Simferopolu. Na Ukrajině studovala právo, po ruské anexi Krymu ale školu opustila a požádala o stipendium v České republice.


50 F 29  KRONIKA

17. 11.

LISTOPAD 1989 JAKO TRVALÁ VÝZVA

Prohlídku historické budovy UK zakončili prezidenti visegrádské čtyřky a prezident Německa v Křížové chodbě Karolina, kde společně s rektorem UK Tomášem Zimou slavnostně zahájili výstavu Listopady/Novembers.


51 F  29  KRONIKA

Prezidenti čtyř středoevropských zemí – Slovenska, Německa, Maďarska a České republiky – odhalili na Albertově pamětní desku připomínající 25. výročí událostí roku 1989. Slovenský prezident Andrej Kiska při té příležitosti řekl: „I my na Slovensku si klademe otázku, zda se naplnily naše ideály o sametové revoluci. Naplnila se naše idea, že pravda a láska zvítězí? My ty ideály máme, protože máme svobodu, a pokud se nesmíříme s tím, co nám vadí, nic není ztraceno.“ Polský prezident Bronisław Komorowski připomněl česko-polskou solidaritu: „Zvuk klíčů jsme slyšeli až ve Varšavě a máme ho stále ve svých srdcích.“

Oslavy 17. listopadu vyvrcholily na slavnostním setkání v Karolinu. Za studenty vystoupil místopředseda Akademického senátu UK Martin Holý.


52 F  29  KRONIKA

18. 11. Rektor složil hold studentům z roku 1939 V roce 1939 patřili mezi vysokoškoláky, kterým nacistický režim nedovolil pokračovat ve studiu. Josefu Dvořákovi, Jaroslavu Francovi, Karlu Hýbkovi a Vojmíru Srdečnému je 95 let, ještě o rok starší jsou Eduard Kuhn a Zdeněk Vítek. Šestice mužů studovala na různých tuzemských vysokých školách, když se na podzim roku 1939 začali lidé bouřit proti okupační moci. A právě i oni patřili mezi více než dvanáct stovek studentů, kteří byli 17. listopadu 1939 pozatýkáni a posláni do koncentračního tábora v Sachsenhausenu. Za odvahu, kterou během svého života prokázali, jim v Karolinu osobně poděkoval rektor UK prof. Tomáš Zima. „To, že je třeba se postavit násilí a bezpráví, je příkladem a vzorem pro další generace nejen studentů, ale i všech občanů České republiky,“ prohlásil ve svém projevu prof. Zima.

Představení Havlovy Zahradní slavnosti pro akademickou obec UK ve Stavovském divadle


53 F 29  KRONIKA

21. 11.

Český lev se spojil s galským kohoutem Univerzita Karlova se spolu s Akademií věd ČR dohodly na úzké spolupráci s Francouzským ústavem pro výzkum ve společenských vědách (CEFRES). Memorandum o vzájemné spolupráci těchto institucí podepsali v Karolinu velvyslanec Francie v České republice JeanPierre Asvazadourian, předseda AV ČR Jiří Drahoš a rektor UK Tomáš Zima.

27. 11.

Centrum sportovních aktivit zdravotně postižených studentů UK slavilo Během 10 let své existence uskutečnilo Centrum sportovních aktivit 82 týdenních kurzů a velkých akcí, jichž se zúčastnilo 1481 zdravotně postižených a které zajišťovalo celkem 2261 instruktorů, odborných asistentů, doprovodů a trasérů. Slavnostní setkání u příležitosti kulatého výročí proběhlo v Císařském sále Karolina. Činnost centra se soustřeďuje především na zdravotně postižené – začátečníky, pro něž vytváří technické a metodické postupy k osvojení základních pohybových dovedností. Vychovává také sportovní instruktory a odborné doprovody pro různé sporty podle druhu postižení, neboť sportovní aktivity s postiženými vyžadují vysokou odbornost instruktorů a individuální přístup ke každému jednotlivci.

8. 12.

Setkání s laureáty Templetonovy ceny Filozofa Charlese Taylora a teologa a filozofa Tomáše Halíka, dva nositele Templetonovy ceny, spojuje daleko více než jen tzv. Nobelova cena za náboženství. Společný je jim i zájem o dialog mezi věřícími a nevěřícími, napětí mezi náboženskou tradicí a její reformou, zájem o diverzifikaci a růst náboženství. Prokázali to při své společné pražské přednášce na půdě Univerzity Karlovy. „Dosud jsme žili v křesťanské společnosti, která nás zásadně utvářela, ale nyní vstupuje do éry, kde už tomu tak nebude,“ prohlásil Charles Taylor ve svém projevu.


54 F  29  KRONIKA

10. 12.

Kulatý stůl: Sto let od rozpoutání první světové války Setkání u kulatého stolu na téma stého výročí od rozpoutání první světové války a stoletého výročí vánočního příměří se účastnili z FF UK prof. PhDr. Ivan Šedivý, CSc., a doc. PhDr. Václav Horčička, Ph.D., a pplk. Mgr. Otakar Foltýn z Generálního štábu Armády ČR. Moderátorem večera byl prof. PhDr. Martin Kovář, Ph.D., prorektor pro vnější vztahy UK.

16. 1.

Svoboda a demokracie nejsou samozřejmostí Jan Palach se upálil před 46 lety, což si také letos v lednu připomněli současní studenti a představitelé UK v čele s rektorem prof. Tomášem Zimou během pietního setkání před fakultou, kde Palach studoval. Bylo mu tehdy dvacet let, studoval historii a politickou ekonomii na Filozofické fakultě UK a vůbec mu nebylo lhostejné, co se děje s jeho rodnou zemí – Československem. Proto se Jan Palach rozhodl k zoufalému a zároveň hrdinskému činu. Aby vytrhl obyvatele země z letargie, do které upadali po srpnu roku 1968, symbolicky se právě před budovou Národního muzea v Praze 16. ledna 1969 zapálil. „Na tomto místě bych dnes rád řekl, že Palachovo výročí – 46 let od jeho sebeupálení a 26 let od tzv. Palachova týdne – má stále větší váhu. Proč? Při vysvětlování bychom se neobešli beze slov, jako jsou hrdinství nebo statečnost, sebeúcta či pravda,“ zdůraznil rektor.

20. 1.

Když hovoří politici, usínají nejen lidé, ale i lvi Mongolský prezident Cachjagín Elbegdordž v lednu navštívil Karolinum a setkal se s rektorem univerzity profesorem Tomášem Zimou. Prezident po diskuzi se studenty mongolistiky Filozofické fakulty UK ocenil vynikající úroveň výuky a vyzval přítomné akademiky, aby využili možnosti prezidentského stipendia pro studium v jeho zemi. V závěru debaty se prezident věnoval problematice práv a svobod občanů své země v porovnání s Čínou a debatu zakončil nadsázkou, prohlásiv, že „když hovoří politici, usínají nejen lidé, ale i lvi“.


55 F 29  KRONIKA

PLES UNIVERZITY KARLOVY Univerzita Karlova po 17 letech obnovila tradici reprezentačních plesů. Užili jste si vrchol letošní plesové sezony? Pokud jste v sobotu 14. března v paláci Žofín nebyli, podívejte se na naši plesovou reportáž.


56 F 29  VÝROČÍ

PRAVDU NEUPÁLÍŠ Dne 6. července 2015 si připomeneme smutné výročí – uplyne 600 let od upálení Mistra Jana Husa. Hus je jistě výraznou osobností, která oslovila mnohé jeho následovníky. Donedávna ovšem pohled na něho českou společnost rozděloval; jako osobnost, která může všechny sjednocovat, začal být viděn teprve koncem 20. století, kdy svůj původně vyhraněný postoj k němu začala měnit i římskokatolická církev. Není sporu o tom, že Hus patří především pražské univerzitě – byl více než dvě desetiletí členem její akademické obce jako student, učitel, děkan artistické fakulty a konečně v roce 1409 jako rektor. Řídil se hlasem svého svědomí a v zápasech, jimž byl vystaven, nepodlehl a hájil až do konce to, co považoval za správné, pravdivé a nutné. Univerzita Karlova si letošní výročí připomene výstavou (duben–srpen 2015), filmem M. Jan Hus a pražská univerzita, slavnostním shromážděním akademické obce v Karolinu 2. července a v neposlední řadě odbornou konferencí, která se bude konat ve spolupráci s Univerzitou v Kostnici ve dnech 16.–19. září tohoto roku. Husovo dílo je rozsáhlé, přináší­ me zde jen malé ukázky, týkající se bezprostředně univerzitního života. Prof. ThDr. Jan B. Lášek, dr. h. c.

DĚKAN HUSITSKÉ TEOLOGICKÉ FAKULTY UK


57 F  29  VÝROČÍ

Upálení M. Jana Husa, iluminace: Litoměřický graduál, před 1517, Státní okresní archiv Litoměřice, autor fotografie: Jan Brodský

Hus, Jan, Stein, Evžen, ed. a Ryba, Bohumil, ed. M. Jan Hus jako universitní rektor a profesor: výbor z jeho projevů. V Praze: Jan Laichter, 1948. 132-[I] s. Sloupové pamětní; Kniha 5.

„ „ „ „

A buďte muži statečnými, buďte jednomyslni v pravdě, neohroženě učíce pravdě. Nebojte se odpůrců pravdy, milujte se navzájem, učte mládež! A vy, nejmilejší žáci, střezte se neřestí, nesvárů, řev­ nivosti! Poslouchejte v dovolených věcech svých mistrů, ctěte je jako své otce! Neboť tak vzroste sláva Boží v národě, zaraduje se obec království českého, zastkví se město Praha a nad jiné university bude universita Praž­ ská oplývati věděním a ctnostmi. Rovněž se učme nikoho neurážeti, pro všechny chtíti dobro, starších ctíti, vrstevníkům nezáviděti, vyhýbati se domýšlivosti, říditi se rozumem a držeti se ctnosti. Zachovávejme, co je dovolené, vyhýbejme se tomu, co je špatné pro naši spásu, nestyďme se mluviti pravdu. Nezadržujme slovo, když ho je zapotřebí pro spásu, nezakrývejme je v jeho lesku; slovu pravdy nijak neod­ mlouvejme, slovem míru a spravedlnosti se vždy řiďme, aby mír a spravedlnost byly s námi. … a přinucen byv statuty naší university rozhodl jsem se svolati dnes naši životodárnou universitu a ji, jak by bylo třeba, napomenouti. Napomenutí, jak ví láska vaše, nemá však mířiti do prázdna, ale k tomu, aby jím mohlo býti potlačeno, co je škodlivé, a posíleno, co je prospěšné. Napomenutí představeného má se totiž ob­ raceti k podřízeným, sledujíc potlačení zlých a povzne­ sení dobrých, aby první opustíce zlou vůli následovali dobrých v jejich díle, druzí bojujíce pro ctnosti odnášeli si odměnu i čest a tak poslušností rozhojňovali obecné dobro. Toto pak zajisté dobro musí kterékoli společenstvo a kterýkoli jeho člen zamýšleti a zvláště jeho správ­ ce neb rektor, který je v řízení představen jako hlava ostatním údům. Vždyť rektor musí nejen pečlivě říditi ostatní, ale především sám sebe a vše, co náleží k jeho nitru, a tak účinně ovládati vášně a chtíče, bojující proti duši; neboť tak jsa zařízen bude příkladem své zralosti rozumně říditi své podřízené k ctnostnému životu. Vzdělávej tedy učením ducha, abys byl významný ze znalosti vědění, nad jiné plodný z učení a na duchu dokonalý z ctnostného života. Vzdělávej tedy učením ducha, aby se učení stalo tvým věděním, vzdělávej uče­ ním ducha, aby se stalo tvým vzděláním; vzdělávej uče­ ním ducha, aby z učení vyplýval dobrý život. Vpravdě, poněvadž jsi kněz, a nejen kněz, nýbrž kněz-farář, je ti zapotřebí trojího, co v uvedených slovech bylo již do­ tčeno, totiž vědění, vzdělání a života. Vědění, aby ses jím ochránil před zlem a rozumně přiklonil k dobru; vzdělá­ ní, abys jím prospěl podřízeným a vzdělával je v tom, co je dovoleno. Života, abys v sobě samém, jsa dokonalý, ostatním zářil jako skvělý vzor. Vzdělávej tedy učením ducha, abys byl vědoucí, učící a dokonalý. Neboť vědění jest neužitečné bez vyučování.


Nakladatelství Karolinum: nejen české publikace www.karolinum.cz

J A N ROY T

The Master of the Třeboň Altarpiece

The Master of the Třeboň Altarpiece J A N ROY T Karolinum


59 F 28  KNIHY

NOVÉ KNIHY Grafy, mapy, stromy Abstraktní modely literární historie Moretti Franco brožovaná, 122 str., ISBN 9788024626093 doporučená cena: 160 Kč

Hory a moře mezi „námi“ Power, Martina brožovaná, 396 str., 1. vydání, ISBN 9788024622606 doporučená cena: 390 Kč

Gerontologie Štěpánková, Hana – Höschl, Cyril – Vidovićová, Lucie a kol. brožovaná, 290 str., 1. vydání, ISBN 9788024626284 doporučená cena: 330 Kč ISBN 9788024626840 (PDF) cena E-knihy: 200 Kč

Slovenščina ni težka. Slovinština není těžká Jahić Honzak, Jasna brožovaná, 520 str., 3. vydání, ISBN 9788024627359 doporučená cena: 420 Kč

Pražská škola v korespondenci Havránková, Marie – Petkevič, Vladimír brožovaná, 798 str., 1. vydání, ISBN 9788024627427 doporučená cena: 590 Kč

Demokracie v postliberální konstelaci

Kolektivní paměť. K teoretickým otázkám Maslowski, Nicolas – Šubrt, Jiří a kol. brožovaná, 320 str., 1. vydání, ISBN 9788024626895 doporučená cena: 350 Kč ISBN 9788024626963 (PDF) cena E-knihy: 210 Kč

Znoj, Milan – Bíba, Jan – Vargovčíková, Jana brožovaná, 242 str., 1. vydání, edice: Politeia ISBN 9788024628783 doporučená cena: 270 Kč ISBN 9788024628868 (PDF) cena E-knihy: 160 Kč


60 F 29  KNIHY

Školní vzdělávání v Estonsku

Jak se vzdělává v Estonsku Kniha Školní vzdělání v Estonsku přináší systematicky utříděné poznatky o vzdělává­ ní v zemi, která může být českému čtenáři v mnoha ohledech blízká. Monografie obo­ hacující českou srovnávací pedagogiku je určena odborníkům v oblasti vzdělávání, ale rovněž učitelům, studentům připravujícím se na povolání učitele či tvůrcům vzdělávací politiky. Publikace je již pátou analyticko-srov­ návací studií z řady Školní vzdělávání v zahraničí. Dosud byly vydány publikace věnované školnímu vzdělávání v Německu (2008), Velké Británii (2009), Švédsku (2011) a Ruské federaci (2013). Autorka Věra Ježková prezentuje pohled na estonské školní vzdělávání zvenku, její estonští spo­ luautoři z Univerzity v Tartu, prof. Edgar Krull a Karmen Trasbergová, zprostředko­ vávají pohled zevnitř. Tento originální pří­ stup konfrontující externí a interní pohled na daný školský systém se uplatňuje v celé ediční řadě. Komplexně pojatá monografie zohled­ ňující všechny úrovně školního vzdělávání přináší systematicky utříděné poznatky o vzdělávání v zemi, která českému čtenáři může v mnoha ohledech ledacos připomí­ nat. Reforma vzdělávání a obecně změny v životě společnosti po rozpadu Sovětského svazu jsou do jisté míry podobné transfor­ macím, které v oblasti vzdělávání prožívala Česká republika po roce 1989. Jako druhý důvod volby této země uvádí česká autorka školní úspěšnost Estonska v mezinárodních výzkumech.

Ježková, Věra – Krull, Edgar – Trasbergová, Karmen brožovaná, 146 str., ISBN 9788024626871 nakladatelství Karolinum doporučená cena: 170 Kč

Publikace respektuje kulturní a historic­ kou specifičnost dané země, proto je v první kapitole, tak jako v celé ediční řadě, před­ stavena celá země v širším kontextu. Zatím­ co úvodní kapitoly věnované cílům a prin­ cipům nové estonské vzdělávací politiky či obnovenému estonskému vzdělávacímu systému (např. řízení a financování školství či povinné další vzdělávání učitelů) mají spíše deskriptivní charakter, v následujících oddílech autoři vybírají problémové oblasti estonského školství (evaluace vzdělávacího systému a hodnocení žáků, národnostní otázka ve školním vzdělávání, otázka jazy­ kového vzdělávání). Pro čtenáře jsou tyto kapitoly zajímavé také proto, že nabízejí komparaci estonského školského systému s dalšími pobaltskými státy a současně s českou realitou. A v čem se publikace od ostatních z ediční řady liší? Věra Ježková si povšimla národního ducha, nevtíravého patriotismu, hrdosti nad tím, že si malý národ dokázal zachovat svou identitu a jazyk a zároveň se vyvinout ve vyspělou demokratickou společ­ nost. Tento důraz na národní historii, kul­ turu a jazyk v ostatních publikacích ediční řady autoři nezaznamenali. TEXT PhDr. Veronika Laufková FOTO Vít Krobot

Křest knihy se konal v reprezentativních prostorách estonské ambasády v Praze. Setkání se zúčastnili i zástupci lotyšské, švédské, francouzské a finské ambasády, ředitel nakladatelství Karolinum Petr Valo, děkanka Pedagogické fakulty UK Radka Wildová, dr. Jindřich Fryč z MŠMT a další hosté.


61 F  29  KNIHY

Práce Otokara Fischera se po 30 letech konečně dočkaly vydání Vydavatelé měli u Otokara Fischera velký dluh. Výbor z jeho prací měl vyjít už na konci 80. let, kvůli změnám ve společnosti však k tomuto počinu nedošlo. Teprve po třiceti letech od edičního návrhu Josefa Čermáka byl výbor studií a statí konečně realizován. Nejvýznamnější představitel české germani­ stiky v období před druhou světovou válkou Otokar Fischer (1883–1938) je svým peda­ gogickým působením úzce spjat s pražskou filozofickou fakultou, v roce 1917 zde byl jmenován mimořádným, 1927 řádným pro­ fesorem a 1930 se stal ředitelem germanis­ tických studií. V akademickém roce 1933/34 byl děkanem fakulty. V obecném povědomí je znám jako pře­ kladatel Goethova Fausta nebo Nietzscheho Zarathustry, ale jeho kritické a esejistické dílo, rozeseté po stovkách příspěvků v novi­ nách, časopisech a sbornících, nebylo po roce 1945 – vyjma dvou rozsahem a téma­ tem omezených výborů z let 1965 a 1983 – dosud podstatněji připomenuto. Dluh nyní splácí dvoudílný knižní výběr více než 160 prací, který má dlouhou historii. Složitá cesta ke čtenářům Antologii s titulem Literární studie a stati na­ vrhl v roce 1984 literární historik (mj. zna­ lec díla F. Kafky), editor a překladatel Josef Čermák (nar. 1928). Edičně se projektu

ujal vynikající textolog Emanuel Macek (1924–1997), který také sestavil bibliografii prací O. Fischera. Titul měl vyjít v roce 1988, ale kvůli jeho mimořádnému rozsahu a náročnosti zpracování se přípravy pro­ dlužovaly, až přišel rok 1989 a se šťastným zhroucením komunismu bohužel krátce nato zanikl i Odeon. Připravený strojopis zůstal v archivu nakladatelství Torst, kde se dařilo uplatnit některé nerealizované odeon­ ské projekty, nikoli však finančně nákladný výbor z díla O. Fischera. Když se u příležitosti autorova 130. výro­ čí narození a 75. výročí úmrtí začala v Insti­ tutu pro studium literatury připravovat na rok 2013 mezinárodní konference o Fis­ cherově díle, napadlo organizátory dávný strojopis „oživit“. Filozofická fakulta UK, na jejíž půdě se konference konala, vydava­ telskou aktivitu přivítala a mimořádný čin byl s podporou Česko-německého fondu budoucnosti po třiceti letech od Čermákova edičního návrhu konečně realizován. Fischerovy žánrově pestré texty jsou ve dvou svazcích rozděleny do sedmi oddílů:

Otokar Fischer: Literární studie a stati vázaná, 588 stran, ISBN 97488073085353 doporučená cena: 440 Kč

1. Problémové studie (obecně pojaté úvahy o tvorbě, kritice a překládání), 2. Práce bohemistické (od Máchy po Mahena), 3. Studie s tematikou česko-německou, 4. Práce germanistické (od Gerstenberga po 30. léta 20. století), 5. Studie a stati o ostatních literaturách, práce komparativní a články o překladech, 6. Studie k otázkám formy (pojednání o verši, přízvuku či rýmu) a 7. Literární publicistika (osobněji laděné články či vzpomínky). Dvoudílné Literární studie a stati vycháze­ jí ve Vydavatelství FF UK v grafické úpravě navazující na tzv. velkou bílou řadu naklada­ telství Odeon, pro niž byl zamýšlen i tento fischerovský výbor. TEXT Michael Špirit  FOTO Památník národního písemnictví

PhDr. Michael Špirit, Ph.D., působí v Ústavu české literatury a literární vědy Filozofické fakulty UK, výboru Otokara Fischera dal definitivní podobu.


62 F  29  PERSONÁLIE

Z čeho máte při ohlédnutí se zpět velkou radost? Nejdůležitější bylo, že se univerzita mohla po roce 1989 znovu postavit na vlastní nohy a hlásit, že jsme s to být rovnocennými partnery. To, myslím, byla největší věc, která se podařila. Důležité také bylo, že univerzita začala nově vnitřně komunikovat. Už neplatilo, že každá věc, která se týkala třeba jedné fakulty, musela jít přes OV KSČ. Rektorát přímo komunikoval s jednotlivými fakultami a jednotlivými pracovišti. A konečně neméně důležité také bylo, že studenti sami byli schopni vzít věci do vlastních rukou. Už jsme nebyli odděleni clonou stranicko-politického rozhodování.

RADIM PALOUŠ:

Takže happy end…

Mít vždy na zřeteli dlouhodobé cíle a neotročit krátkodechým aktualitám První polistopadový rektor Univerzity Karlovy profesor Radim Palouš oslavil 6. listopadu své 90. narozeniny. Univerzitě Karlově doporučuje nejen dávat prostor nadaným studentům a posílat je na vyspělá pracoviště, ale především mít dlouhodobé cíle a dobré kontakty s absolventy. V den svých devadesátin zahájil profesor Palouš na Pedagogické fakultě UK fotovýstavu dokumentující jeho působení za posledních deset let. Poblahopřát prvnímu polistopadovému rektorovi přišli zástupci vedení univerzity i fakulty. „Svůj život jsem mohl snést jedině po boku manželky a našich synů. Nikdo z nich mi nikdy nevyčetl, že nemáme peníze nebo že nemohou jít studovat. Nikdy, nikdy, takže život byl vlastně velice lehký,“ uvedl optimisticky. Univerzitní oslava tohoto životního jubilea se konala v téže místnosti Karo­ lina, kde zasedá Akademický senát a kde v roce 1990 proběhla první svobodná volba, v níž byl profesor Palouš zvolen prvním polistopadovým rektorem. Právě zásluhy profesora Palouše o navrácení naší alma mater do svazku světových univerzit ve svém projevu vysoce vyzdvihl současný rektor prof. Zima. „Slovo, které je pro nás všechny důležité, slovo univerzita je ad unum verto – v jedno se obracející. Jsem rád, že jsem se dožil tohoto dne a že vás mohu poprosit o to, abyste in unum vertere měli na paměti a drželi je jako základní štít instituce, která je ve státě jedna z nejdůležitějších,“ uvedl v děkovném pro­ slovu rektor Palouš.

Prof. PhDr. Radim Palouš, dr. h. c. mult., (* 6. listopadu 1924) absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor filozofie, kde byl žákem prof. Jana Patočky. V roce 1948 obhájil rigorózní práci na téma Masarykovo filozofické mládí. Absolvoval rovněž Přírodovědeckou fakultu Vysoké školy pedagogické, obor chemie. Po škole působil jako středoškolský profesor a v roce 1957 obsadil na

základě konkurzu místo asistenta analytické chemie. K oboru filozofie se mohl postupně vracet v šedesátých letech. Roku 1967 byl jmenován docentem (habilitační práce: Škola moderního věku) a v roce 1990 pak vysokoškolským profesorem. Účastnil se a také sám organizoval ilegální filozofické semináře a působil jako editor samizdatových publikací (např. Nové cesty

Můj život byl složen spíše ze složitostí, pronásledování a vyhazovů. Po doktorátu z filozofie jsem dělal soustružníka v Poldovce na Kladně. Pozor, já nehubuji na tu práci, ale že jsem musel vstávat ve čtyři hodiny a v půl páté být v autobuse. Vrátil jsem se ve čtyři odpoledne a to bylo velice náročné. Mívali jsme totiž u nás Patočkův seminář, a když Patočka v sedm hodin přišel, aby rozvíjel náročná filozofická témata, tak jsem si říkal, že příště si musím dát sirky do očí, aby se mi mimoděk nezavíraly a hlava neklesala. Že někdy život končí happy endem, jsem nikdy netušil. Když po roce 1989 byla svoboda a mohl jsem vyjet s Občanským fórem do Ženevy vyjednávat přístroje, ještě jsem netušil, že to je end. Nicméně se pak už nic politicky zlého nestalo a mohl jsem to jako happy end života vnímat. Do roku 2003 jsem vyučoval filozofii, pak se uchýlil ke svému počítači a do rodinného soukromí. Takže ano, happy end. Bad end už nepřišel.

myšlení). Stal se jedním z prvních signatářů Charty 77, v období 1982 až 1983 byl jejím mluvčím. V roce 1989 byl jedním z organizátorů listopadového převratu a spoluzakladatelem Občanského fóra. V letech 1990–2004 byl členem Papežské rady pro kulturu. Od ledna 1990 do února 1994 byl profesor Radim Palouš rektorem Univerzity Karlovy.


63 F 29  PERSONÁLIE

Univerzita Karlova udělila zlatou pamětní medaili prof. RNDr. Bedřichu Moldanovi, dr. h. c., za jeho celoživotní přínos k problematice životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje a za zásluhy o založení a rozvoj Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy 30. 10. 2014 doc. MUDr. Petru Bartůňkovi, CSc., za jeho zásluhy o rozvoj lékařských věd v oboru vnitřního lékařství 30. 10. 2014 prof. JUDr. Milanu Bakešovi, DrSc., za jeho dlouhodobý pedagogický a vědecký přínos k rozvoji oboru finančního práva a finanční vědy 30. 10. 2014 prof. Charlesu Taylorovi, nositeli Templetonovy ceny, za jeho zásluhy o rozvoj filozofie, politologie a religionistiky 8. 12. 2014

Ortoped Pavel Dungl převzal medaili Za zásluhy o stát v oblasti vědy Prezident republiky Miloš Zeman se rozhodl již tra­ dičně u příležitosti 28. října ocenit zásluhy o budování svobodné demokratické společnosti, vynikající výsledky práce, zásluhy o obranu vlasti, hrdinské a výjimečné činy a udělit či propůjčit státní vyznamenání České republiky. Medaili Za zásluhy I. stupně obdržel prof. MUDr. Pavel Dungl, DrSc., přednosta ortopedické kli­ niky 1. lékařské fakulty UK a Nemocnice Na Bulovce. Prof. MUDr. Pavel Dungl, DrSc., se jako ortoped a traumatolog zabývá zejména dětskou traumatologií a traumatologií nohy. Je autorem mnoha nových léčeb­ ných postupů, z nichž některé nesou jeho jméno. V sou­ časnosti zastává post přednosty ortopedické kliniky 1. LF UK a Nemocnice Na Bulovce a 1. místopředsedy České společnosti pro ortopedii a traumatologii. Je čle­ nem oborových rad na 2. lékařské fakultě UK, 3. lékař­ ské fakultě UK a Lékařské fakultě UK v Plzni.

Univerzita Karlova udělila stříbrnou pamětní medaili prof. MUDr. Jaroslavu Starkovi, za jeho zásluhy o rozvoj lékařských věd v oboru kardiochirurgie 11. 11. 2014 Mgr. Jiřímu Rohanovi, předsedovi organizačního výboru Univerzitního sportovního klubu, za organizaci Mistrovství světa ve vodním slalomu v Praze-Troji ve dnech 11.–15. 9. 2013 18. 12. 2014

Univerzita Karlova udělila pamětní list Jánosu Áderovi, prezidentovi Maďarska 17. 11. 2014 Bronisławu Komorowskému, prezidentovi Polské republiky 17. 11. 2014 Andreji Kiskovi, prezidentovi Slovenské republiky 17. 11. 2014 Joachimu Gauckovi, prezidentovi Spolkové republiky Německo 17. 11. 2014 Miloši Zemanovi, prezidentovi České republiky 17. 11. 2014

TEXT Lucie Kettnerová FOTO ČTK

prof. PhDr. Radimu Paloušovi, dr. h. c., emeritnímu rektorovi Univerzity Karlovy, který vychoval řadu vysokoškolských pedagogů a vynikajících českých filozofů a svým rozsáhlým vědeckým cílem, jakož i společenským působením rozmnožil slávu a věhlas naší alma mater 18. 11. 2014


64 F  29  PERSONÁLIE

Tři nejlepší učebnice UK mají matematici, právníci a medici

MEDAILI JOSEFA HLÁVKY OBDRŽEL MATEMATIK ALEŠ PULTR Medaile Josefa Hlávky uděluje nadace Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových od roku 1996 tradičně před státním svátkem Dne boje za svobodu a demokra­ cii předním osobnostem české vědy a umění za jejich celoživotní vědeckou a pedagogickou činnost a za šíření dobrého jména české vědy ve světě. Letos toto význam­ né ocenění v Lužanech převzalo pět nestorů české vědy, mezi nimi i prof. RNDr. Aleš Pultr, DrSc., z MFF UK, kde působí nepřetržitě od roku 1961. Hlavními oblastmi jeho zájmu jsou teorie kategorií a struktur, v poslední době pak zejména otázky související s teoretickou infor­ matikou. Kromě něj nadace ocenila Cenou Josefa Hlávky téměř pět desítek nejlepších studentů pražských vyso­ kých škol, brněnské techniky a mladé talentované vědce Akademie věd ČR. Z Univerzity Karlovy ocenění získali: Mgr. Milan Děček, Právnická fakulta UK Mgr. Kateřina Voleková, Ph.D., Filozofická fakulta UK PhDr. Jaromír Baxa, Ph.D., Fakulta sociálních věd UK MUDr. Antonín Šípek, 1. lékařská fakulta UK Mgr. Hana Janoušková, Ph.D., 2. lékařská fakulta UK MUDr. Jakub Žiak, 3. lékařská fakulta UK Mgr. Eliška Potůčková, Farmaceutická fakulta UK v Hradci Králové Mgr. Martina Vítková, Ph.D., Přírodovědecká fakulta UK Ing. Lucie Augustovičová, Matematicko-fyzikální fakulta UK Mgr. Jana Wohlmuth Markupová, Fakulta humanitních studií UK Mgr. Dalibor Vik, Husitská teologická fakulta UK

Studenti nikdy nebudou holdovat matematice, tvrdí profesor Aleš Pultr, autor univerzitní učebnice roku. Matematiku podle něj stu­ denti pochopí až v dospělosti, kdy budou lépe uvažovat. Jeho Introduction to Mathematical Analysis získala i Cenu Jaroslava Jirsy – uni­ verzitní ocenění za nejlepší učebnici roku. Dále jej získali profesoři Jan Dvořák, Jiří Švestka, docentka Michaela Zuklínová a kolektiv za učebnici Občanské právo hmotné a prorektor Jan Škrha za titul Hypoglykemie. Od patofyziologie ke klinické praxi. Dílo profesora Aleše Pultra a jeho žáka Igora Kříže, profesora Univerzity v Michiganu, navazuje na dlouholetou tradici precizního zpracování učebních textů matematické analýzy. Učebnice postup­ ně přechází od základních k pokročilejším tématům, jako jsou diferenciální geometrie, oblasti komplexní analýzy nebo variačního počtu. Moderní učebnici matematické analýzy vydalo nakladatelství Birkhäuser.

Cena Neuron a miliony pro mladé vědce míří na UK Pátý ročník slavnostního udílení Cen Neuron za přínos světové vědě opět potvrdil excelentnost Matematicko-fyzikální fakulty UK. Ocenění za fyziku převzal ve čtvrtek 11. prosince profesor Jiří Bičák, astrofyzik zabývající se též filozofií fyziky 20. století. Profesor Jiří Bičák je vůdčí postavou Centra Alberta Einsteina pro gravitaci a astrofyziku, které se zaměřuje na Einsteinovu teorii gra­ vitace, vícedimenzionální prostoročasy, ale i na výzkum astrofyzikál­ ních dopadů gravitace především na extrémně silné gravitační pole v blízkosti černých děr. Centrum spojuje výzkumné týmy UK a Aka­ demii věd České republiky a podpořila jej Grantová agentura ČR. Nadační fond Neuron ocenil finančně také tři univerzitní výzkumné projekty.

Za UK získali podporu Neuron Impuls v oborech: Medicína: MUDr. Zuzana Libá, Ph.D., projekt Cytokiny u autoimunitních onemocnění nervového systému Fyzika: Mgr. Tomáš Mančal, Ph.D., projekt Bioinspirované světlosběrné systémy na bázi fluorografenu Matematika: RNDr. Jan Šťovíček, Ph.D., projekt Homotopické metody v teorii reprezentací


UNIVERZITA KARLOVA

REKTORSKÝ SPORTOVNÍ DEN STŘEDA 13. KVĚTNA 2015

UNIVERZITA KARLOVA VÁS ZVE NA

Den celoživotního vzdělávání a Festival absolventů UK SOBOTA 11. DUBNA 2015 OD 10.00 DO 17.00, BUDOVA KAROLINA (OVOCNÝ TRH 3, PRAHA 1) www.denczv.cuni.cz www.festivalabsolventu.cuni.cz

rektorskyden.cuni.cz


29 2015

29 2015

ČASOPIS UNIVERZITY KARLOVY

EGYPTOLOGIE

KDO CHCE STUDOVAT EGYPTOLOGII, MUSÍ NA UNIVERZITU KARLOVU →8

UNIKÁTNÍ PŘÍSTROJ

www.cuni.cz

REVOLUČNĚ ZMĚNÍ LÉČBU DĚTSKÝCH PACIENTŮ S LEUKÉMIÍ → 30 www.iforum.cuni.cz

Forum CZ 29 2015  
Forum CZ 29 2015  
Advertisement