Speciální číslo časopisu Forum
1348
Univerzita Karlova 2018
k 670. výročí založení UK
1348–1372 Universitas Pragensis (Studium generale Pragensis) · 1366 Henricus de Etwat de Primislawia · 1367 Henricus de Nanexen alias de Embeck · 1372 Nicolaus Gewiczka seu de Kolberg · 1372–1419 třífakultní univerzita · 1373 Thomas de Busilia · 1374 Johannes Westphalis, Johannes Wenceslai de Praga · 1375 Vigtholdus Westphalis de Praga · 1376–1377 Fridmanus de Praga · 1378 Nicolaus de Gubin, Hermannus de Wintersvick, Nicolaus Raconik · 1382 Johannes Wenceslai de Praga · 1383 Blasius Lupus · 1383–1384 Johannes Wenceslai de Praga, Heylmannus de Wormacia, Johannes Papendorp · 1384–1385 Conradus Soltow · 1385 Nicolaus de Gubin · 1386 Nicolaus de Litomysl · 1387 Nicolaus de Gubin · 1388–1389 Johannes Winkleri · 1389 Bartholomeus Torghelowe · 1389–1390 Nicolaus Bochnik · 1391–1392 Henricus de Bremis · 1392 Henricus Reczekow de Rybenicze · 1392–1393 Albertus Engelschalk de Straubinga · 1393 Johannes Eliae · 1393–1394 Elias de Thin · 1394 Henricus de Homberg · 1394 Johannes de Moravia · 1394–1395 Petrus de Redino · 1395–1396 Johannes de Mutha · 1396–1397 Henricus de Perching · 1397 Nicolaus Magni de Jawor · 1397–1398 Stephanus de Colonia seu Colinensis · 1398 Johannes Ottonis de Monsterberg · 1398–1399 Helmoldus de Soltwedel · 1400 Stephanus de Palecz · 1401 Nicolaus Stor de Swydnicz · 1402–1403 Nicolaus de Lutomyssl · 1403 Walterus Harrasser · 1404 Stanislaus de Znoyma · 1404–1405 Johannes de Pustimir · 1405 Christianus de Prachaticz · 1405–1407 Clemens de Mnichovicz · 1407 Andreas de Broda · 1407–1408 Bernhardus de Granovicz · 1408 Clemens de Mnichov · 1408 Zdenko de Labun, Marcus de Grecz · 1408–1409 Henningus de Baltenhagen · 1409 Zdenko de Labun · 1409–1410 Johannes Hus, Johannes Hoffmanus Swidnicensis · 1410 Johannes Andreae · 1410–1411 Jacobus de Sobieslavia, Gregorius de Praga, Johannes de Jessenicz, Gallus de Utery · 1411 Simon de Tisnov · 1412 Marcus de Grecz · 1412–1413 Christianus de Prachaticz · 1413 Michael de Malenicz · 1413–1414 Antonius de Luna · 1414 Gallus de Utery, Briccius de Buda · 1415 Briccius de Buda · 1415–1416 Thomas de Lissa, Simon de Rokiczana · 1416 Jacobus de Sobieslavia · 1416–1417 Johannes Cardinalis · 1418 Zdislaus de Zwirzeticz · 1372–1419 právnická univerzita · 1372–1373 Johannes de Pernstein · 1373–1375 Pertholdus de Wehingen · 1375–1376 Johannes de Hohenloch · 1376–1377 Gorlacus Horst de Stargardia · 1377–1378 Johannes Slepekow · 1378–1380 Henricus de Stwolenka · 1380–1381 Nicolaus de Kossczol · 1381–1382 Nicolaus Geunheri de Praga · 1382–1383 Carolus Haguini · 1383–1384 Georgius de Hohenloch · 1384–1385 Nicolaus Geunheri de Praga · 1385–1386 Ulricus Medek de Schellemberg · 1386–1387 Mathias Kule · 1387–1388 Smylo de Wyncow · 1388–1389 Nicolaus Geunheri de Praga · 1389–1390 Jaroslaus de Porzessin · 1390–1391 Nicolaus Erghemes de Livonia · 1391–1392 Cristanus Aroldishusen · 1392–1393 Petrus Cappleri de Sulewicz · 1393–1394 Jodocus Hecht de Rossicz · 1394 Johannes de Brun · 1394– 1395 Johannes Czeghenryd de Sundis · 1395–1396 Czenko de Labun · 1396–1397 Lucas Hezler de Legnicz · 1397–1398 Petrus Slewynk · 1398– 1400 Nicolaus Geunheri · 1400–1401 Stephanus de Manicz · 1401 Mroczko de Kiszelewo dictus Nagorka · 1401–1402 Nicolaus Geunheri · 1402–1403 Heuke de Konyad · 1403–1404 Nicolaus Geunheri · 1404–1405 Johannes Pauli · 1405–1406 Bernhardus Bulowe de Glyn · 1406–1407 Andreas Gerechini · 1407–1408 Ulricus de Glowaczow · 1408–1410 Ulricus de Strassicz · 1410–1411 Mathias de Trutenow · 1411–1412 Henricus Rolle · 1412–1413 Conradus Wertheim · 1413–1415 Mathias Rost de Praga · 1415–1416 Arnestus de Metelsko · 1416–1418 Ulricus de Strassitz · 1418–1419 Nicolaus Henrici de Praga · 1419–1622 jednofakultní utrakvistická univerzita · 1420 Martinus Cunssonis de Praga · 1420–1421 Procopius de Plzna · 1425 Petrus de Sepekov · 1425–1426 Johannes Borotin · 1426 Procopius de Plzna · 1434 Christianus de Prachaticz · 1437 Christianus de Prachaticz · 1438–1439 Petrus de Mladoniovicz · 1439–1440 Wenceslaus de Prachaticz · 1440–1441 Augustinus de Glatovia · 1442–1443 Petrus de Grecz · 1443–1444 Procopius de Plzna · 1444 Wenceslaus de Prachaticz · 1445 Johannes de Sobieslavia · 1447–1448 Mauricius de Benessow · 1449–1450 Petrus de Grecz · 1450–1451 Johannes de Czaslaw · 1453–1454 Wenceslaus de Prachaticz · 1455–1456 Martinus de Lancicia · 1456–1457 Stanislaus de Welwar · 1457–1458 Johannes de Jemnicz · 1459–1460 Wenceslaus de Wrben · 1460–1462 Johannes de Praga · 1462–1463 Wenceslaus Coranda de Plzna · 1463–1464 Johannes de Czaslaw · 1464–1465 Paulus de Dobrin · 1466–1467 Wenceslaus de Wrben · 1467–1469 Johannes de Praga · 1470–1471 Wenceslaus Coranda de Plzna · 1471–1472 Jacobus de Patzau · 1474–1475 Johannes de Tabor · 1476–1477 Gregorius Pragensis · 1477–1479 Laurencius de Rokycan · 1480–1481 Wenceslaus de Trzepsko · 1483–1484 Jacobus de Patzau · 1484–1485 Paulus de Zaacz · 1487–1488 Johannes Pragensis · 1492–1493 Paulus de Zaacz · 1494–1496 Jacobus de Strziebro Strziebrensis · 1496–1497 Paulus de Zaacz · 1498–1499 Martinus de Wlassim · 1499–1500 Wenceslaus de Pacow · 1502–1503 Georgius Kaurzimensis · 1504–1505 Jacobus Pacowiensis · 1505 Wenceslaus de Pacow · 1508–1509 Michael de Straz · 1509–1510 Wenceslaus de Pacow · 1511–1512Wenceslaus Candidus · 1512–1513Wenceslaus de Pacow · 1513Wenceslaus Coranda de Plzna · 1514–1515Wenceslaus Letomyslius · 1515–1516 Duchco Brodensius · 1516–1517 Wenceslaus Letomyslius · 1517–1519 Laurentius Trebonius · 1519–1521 Wenceslaus Letomyslius · 1521–1522 Johannes Presticenus · 1522–1523 Wenceslaus Letomyslius · 1524–1525 Johannes Presticenus · 1525–1526 Thomas Wlassymensis · 1526–1527 Mathias Chorambius · 1527–1528 Thomas Rakonus · 1528–1530 Johannes Presticenus · 1530–1531 Laurentius Trebonius · 1531–1532 Johannes Presticenus de Jaworzicz · 1532–1533 Georgius Piesensis · 1533–1535 Johannes Chocenus · 1535–1536 Georgius Pisensis · 1537– 1538 Johannes Hortensius Pragensis · 1538–1539 Martinus Glatovinus Bethlemiticus · 1539–1540 Johannes Hortensius Pragensis · 1540–1541 Georgius Pisensis · 1541–1542 Martinus Glatovinus Bethlemiticus · 1542–1545 Henricus Curius de Helfenberg · 1545–1546 Johannes Hortensius Prahenus · 1546–1548 Gregorius Orinus de Chocemicz · 1548–1551 Johannes Hortensius Prahenus · 1551–1553 Sebastianus Aerichalcus Praesticenus · 1553–1557 Johannes Hortensius Pragenus · 1557–1559 Johannes Colonius · 1559–1561 Mathias Dapsilius Curius ab Hajek · 1561–1562 Georgius Polenta a Sudetis · 1562–1572 Mathias Curius ab Hajek · 1572–1573 Petrus Codicillus de Tulechowa · 1573–1582 Mathias Curius ab Hajek · 1582–1589 Petrus Codicillus de Tulechow · 1589–1591 Marcus Bydzovinus a Florentino · 1591–1593 Trojanus Nigellus de Osskorzina · 1593–1594 Adamus Zaluzanius de Zaluzan · 1594–1597 Marcus Bydžovinus a Florentino · 1597–1599 Trojanus Nigellus de Osskorzina · 1599–1600 Martinus Bachaczii de Naumierzicz · 1600–1602 Johannes Adam Bystrziczenus · 1602–1603 Marcus Bydžovinus a Florentino · 1603–1612 Martinus Bachacius de Naumierzicz · 1612 Johannes Campanus Wodnianus · 1612–1613 Adamus Huber de Risenpach · 1613–1614 Julius Schlick · 1614–1615 Johannes Albrechtus Krzinetius de Ronow · 1615–1616 Johannes Abraham a Gerstorf · 1616–1617 Johannes Christophorus a Fünfkirchen · 1617 Stephanus Strelius de Rencer · 1617–1620 Johannes Jessenius · 1620–1621 Carolus Hilprand de Walterskirchen · 1621 Johannes Campanus Wodnianus · 1621–1622 Nicolaus Troilus Hagiochoranus · 1556–1654 jezuitská akademie · 1556–1558 Ursmarus Goisonius · 1558–1561 Paulus Hoffaeus · 1561–1574 Henricus Blissemius · 1574–1580 Joannes Paulus Campanus · 1582– 1589 Alexander Voit · 1589–1590 Joannes Reinelius · 1590–1591 Paulus Neukirchius · 1591–1592 Alexander Voit · 1593–1595 Wenceslaus Sturmius · 1595–1601 Melchiorus Trevinnius · 1601–1606 Jacobus Geranus · 1606–1610 Theophilus Christecus · 1610–1616 Jacobus Geranus · 1622–1623 Valentinus Coronius · 1623–1626 Petr Jimenéz · 1626–1629 Martin Santinus · 1629–1638 Martin Středa · 1638 Jiří Meridíes · 1638–1654 Ferdinandova univerzita · 1638–1639 Jiři Meridíes · 1639–1643 Blažej Slanina · 1643–1646 Pavel Anastasius · 1646–1650 Ondřej du Buisson · 1650–1652 Jiří Molitoris · 1652–1654 Jan Molitoris · 1638–1654 KARLOVA UNIVERZITA rektorský úřad neexistoval · 1654–1882 Karlo-Ferdinandova univerzita · 1654 Jan Molitoris · 1655 Jindřich Pipius · 1656 Mikuláš Franchimont z Franckenfeldu · 1657–1659 Ondřej Schambogen · 1660 Kryštof Norbert Knauth z Fahnenschwungu · 1661 Jan z Vrbna · 1662 Jan Marcus Marci z Kronlandu · 1663 Jan z Vrbna · 1664 Kryštof Kyblín z Waffenburku · 1665 Jan Saxius · 1666 Mikuláš Franchimont z Franckenfeldu · 1667 Václav Zimmerman · 1668 Ignác František Tam · 1669 Šimon Schürer · 1670–1671 Jakub Jan Václav Dobřenský de Nigro Ponte · 1672 Daniel Krupský · 1673 Jan Jiří Funck · 1674 Matyáš Tanner · 1675–1676 Jan Jiří Proxa · 1677 Řehoř Král · 1678 Matyáš Alois Malanotte · 1679 Jiří Weis · 1680–1681 Šebestián Kristián Zeidler z Zeidlernu · 1682 Jan Wald · 1683 Jan Jiří Funck · 1684 František z Vrtby · 1685–1686 Jakub Jan Václav Dobřenský de Nigro
vývoj a proměna názvu univerzity
1348–1372
Karel IV.
Universitas Pragensis (studium generale Pragensis)
1372–1419
1372–1419
(třífakultní univerzita)
(právnická univerzita)
1419–1622
1556–1654
(jednofakultní utrakvistická univerzita)
(jezuitská akademie)
1622
majetek zrušené utrakvistické univerzity předán jezuitům, kteří obnovili čtyřfakultní strukturu univerzity
1654
Ferdinand III.
Karlo-Ferdinandova univerzita (dekretem Ferdinanda III. byly v rámci tzv. univerzitní unie spojeny dvě jezuitské fakulty a dvě světské fakulty)
1882
na základě nařízení Františka Josefa I. z roku 1881 a zákona z 28. února 1882 se Karlo-Ferdinandova univerzita rozděluje na dvě samostatné vysoké školy
1882–1920
FrantišEk Josef I.
1882–1920
(Česká Karlo-Ferdinandova univerzita)
(Německá Karlo-Ferdinandova univerzita)
1920
1920–1945
Univerzita Karlova
(Německá univerzita v Praze, od 1. září 1939 Německá Karlova univerzita)
1998
Univerzita Karlova v Praze
2016
Univerzita Karlova
1
historie univerzity
2
historie univerzity
670 let vzdělanosti Univerzita Karlova si po staletí uchovává výjimečné postavení ve vědě a vzdělávání. Dopad vědecké práce a postoje zástupců její akademické obce mnohokrát ovlivnily evropské i světové dějiny. Staletími ověřené hodnoty se předávají z generace na generaci a každá nastupující v nich nachází novou inspiraci. I dnes je přísaha na žezlo v budově Karolina tradicí a počátkem úspěšné životní dráhy.
3
1348 Karel IV. zakládá listinou ze 7. dubna univerzitu se čtyřmi fakultami.
historie univerzity
Život nuzný, ale veselý Studenti v nejstarším období Univerzity Karlovy třeli bídu s nouzí, v zimě trpěli chladem a spali na slámě. Přesto často sáhli i po číši a v dobré náladě si neodpustili necudné tance, prostopášnosti s povětrnými dívkami či souboje na ulicích. Však za to také nejednou skončili v rektorském vězení. Jaké byly strasti a radosti studentského života, jsme se zeptali profesora Františka Šmahela, který se zabývá dějinami pozdního středověku. text Lucie Kettnerová
4
Myslíte, že studentský život ve středověku byl mnohem těžší než nyní, nebo byl často i zdro jem radosti? Každodenní život středověkých vysokoškoláků se nám zpravidla jeví podobně jako posměváčkovi ze staročeské satiry Podkoní a žák. „Co dobrého do vás, žáci? Však ste vy hubení žebráci!“ Mluvčí žáků oplatil namyšlenému dvořanovi stejnou mincí. Hladem prý nikdy netrpí, a může se stát dokonce biskupem! Ve skutečnosti chudí studenti třeli bídu s nouzí, v zimě trpěli chladem a spali na slámě. Ti zámožnější na tom nebyli o mnoho lépe. Učili se na stejných školách, neměli však tak hluboko do kapsy. Tak tomu ostatně bylo i později. Život se žije v podmínkách a možnostech té které doby.
mohla k tomu popularita pravidelných univerzitních férií neboli depozic, při nichž mladíci museli vytrpět různá příkoří pro obveselení nejenom příštích spolužáků, ale i profesorů. Beánie dávaly vítanou příležitost také divadelním produkcím na biblické i antické náměty. Většinou se konaly před začátkem semestru, nejčastěji v srpnu a dubnu. Rektoři i děkani měli z beánií slušný příjem, a proto veršovanými pozvánkami i příkazy správce latinských škol vyzývali, aby své žáky přiváděli do Prahy. Zasvěcovací obřady nejednou podstupovali čtrnácti- až šestnáctiletí hoši, kteří často ještě nějaký čas pokračovali v učení na „střední“ škole.
Museli studenti při vstupu na pražskou univer zitu skládat přijímací zkoušky? Existovala další omezení, kdo tu mohl či nemohl studovat? Z žáka latinské školy se student stával zápisem do univerzitní matriky, zaplacením příslušného poplatku a složením slibu rektorovi. Přijímací zkoušky neexistovaly, předpokladem však byla slušná znalost latiny. Nejen v Praze, ale i na většině ostatních středoevropských univerzit se setkáváme s několika typy středověkých studentů. Ti, kdo se zapisovali na artistickou fakultu, byli mladší než dnešní studenti – zpravidla jim bylo šestnáct až osmnáct let. Na rozdíl od většiny studentů, kteří se spokojili s návštěvou přednášek a disputací, bakaláři a mistři svobodných umění usilovali o získání univerzitního gradu. Co do počtu bylo nejméně studentů na teologické fakultě, jež vyžadovala mistrovský titul svobodných umění.
Podle jedné latinské veršovánky z počátku šestnáctého století platilo, že kdo si nezajezdí na divokém kozlu, nebude mít prospěch z jízdy na Pegasu. Jaké měli studenti možnosti ubytování? Naprostá většina nově zapsaných studentů v předhusitské době hledala a nalézala ubytování v pronajatých příbytcích vyučujících mistrů, tedy bursách. Zatímco po bursách v dějinné paměti zpravidla zůstaly jen názvy, poněkud více víme o charitativních studentských příbytcích a několika studentských kolejích. V srpnu 1379 například Vincenc Nydeck ze Zhořelce odkázal osm hřiven polské měny na zakoupení domu pro chudé studenty pražské univerzity. Většina hospiců pro chudé studenty záhy zanikla. Od konce čtrnáctého století začaly díky národnostně uvědomělým mecenášům z řad českých vzdělanců i pražských měšťanů přibývat
Na začátku studia probíhaly takzvané beánie. Co je známo o jejich průběhu? Název pocházející z francouzského označení pro holobrádka či zelenáče napovídá, že vsazování na dřevěného kozla nebo jiné kratochvíle tohoto druhu měly příští studenty zbavit obhroublých mravů. Podle jedné latinské veršovánky z počátku šestnáctého století platilo, že kdo si nezajezdí na divokém kozlu, nebude mít prospěch z jízdy na Pegasu. Z předhusitské doby víme o beániích pramálo, na rozdíl od předbělohorského období, kdy by se na první pohled mohlo zdát, že nic významnějšího se už v životě studenta nemohlo přihodit. Napo-
5
1383 Karlova kolej získává Karolinum. To od roku 1386 slouží jako sídlo celé univerzity.
historie univerzity
historie univerzity
1417 Univerzita odmítá autoritu kostnického koncilu.
nadace ve prospěch univerzitní korporace domácího „národa“, do něhož náleželi i studenti z dnešního Slovenska a Uher. Během deseti až patnácti let tato korporace získala pro ubytování mistrů i studentů nejméně tři domy, v nichž se též odehrávaly její schůze a různá jednání úřední povahy.
za kázeňské a jiné přestupky proti počestným mravům. Alumnům se zvláště kladlo na srdce, aby nezanedbávali výuku a povinnou účast při pobožnostech včetně zpívání při mších v určeném kostele. Poměrně nepočetnou skupinu studentů tvořili famulové, pomocníci profesorů, s nimiž bydleli v některé mistrovské koleji. Famulové měli být ostatním studentům vzorem, což tak ale vždy nebývalo. Například roku 1605 všichni famulové skončili v rektorově vězení, neboť předčasným odchodem z bohoslužby „znesvětili den sváteční“.
A jak to bylo se stravováním? Pokud byl student přijat do některé ze studentských kolejí, měl o živobytí postaráno. Ti ze zámožných rodin si však museli platit plné zaopatření, ostatní podle okolností přispívali na stravu a topivo. Kolejní statuta někdy podrobně předpisovala, kdy bude podáváno maso, hrách či jiné pokrmy.
Za které další prohřešky mohli nezdární stu denti skončit v univerzitním vězení? Imatrikulací příští student nabýval zvláštních práv, která znamenala první krok do privilegovaného duchovního stavu. Rektorova jurisdikce totiž chránila studenta před městskými i jinými policejními a soudními činiteli. A i když také rektor měl trestní pravomoci, jeho vězení neboli karcer bylo rozhodně přijatelnější než městská šatlava. K rektorskému soudu náležely nejen sporné věci členů akademické obce, ale i přestupky negraduovaných studentů. Univerzitní řády předpisovaly za prokázané provinění peněžité pokuty nebo pobyt ve vězení, jemuž se přezdívalo kurník nebo krmník. Druhá přezdívka byla myšlena ironicky – uvězněný student se musel stravovat na vlastní náklady. Vězení bylo ukládáno za opakované přestupky morální i jiné povahy, zejména za hazardní hry. Roku 1608 bylo několik studentů dáno do kurníku, neboť kolejního správce napadli ranami a kamením. Nakonec v rektorově vězení skončil i sám lakotný správce.
Statuta jednotlivých kolejí se v jednotlivostech odlišovala, v zásadě však shodně upravovala společné stolování a postihy za kázeňské a jiné přestupky proti počestným mravům.
Máme doklady o tom, že by se na univerzitě používaly i fyzické tresty? Přestože bití metlou je na některých univerzitách doloženo, například v Kolíně nad Rýnem ještě roku 1522, v českých zemích se s ním setkáváme jen na nižších školách. Zcela výjimečně se k tomuto trestu uchýlili i rektoři jezuitské koleje, v níž panovala tužší disciplína.
Vedle běžných studentů na univerzitě vystupo vali i famulové. Jaká byla jejich role? Většina studentů, takzvaných alumnů, nalezla ubytování v jedné ze studentských kolejí. Přijetí do koleje bylo věcí odpovědných profesorů a direktorů, kteří měli na starosti chod a hospodářské zabezpečení instituce. Statuta jednotlivých kolejí se v jednotlivostech odlišovala, v zásadě však shodně upravovala společné stolování a postihy
Jak vypadala výuka například v šestnáctém století? Celkově lze říci, že výuka spočívala na starších základech sedmera svobodných umění – artes –, které se členilo na trivium (gramatika, rétorika,
6
1522 Začíná neustálý boj o konfesionální profil univerzity.
historie univerzity
Alumnům se zvláště kladlo na srdce, aby nezanedbávali výuku a povinnou účast při pobožnostech včetně zpívání při mších v určeném kostele
7
1537 Odkaz Jana France umožňuje zřízení humanistického lektorátu.
historie univerzity
dialektika) a kvadrivium (aritmetika, geometrie, astronomie, hudba). Poněkud větší pozornost byla věnována matematice i astronomii. Potřeba přesnějších kalendářů a minucí i módní záliba v astrologii, jež se nevyhnula ani královskému dvoru, toto studium podporovaly. Již před polovinou šestnáctého století začaly do výuky ve větším rozsahu pronikat výklady založené na komentované četbě antických autorů, jmenovitě Vergilia a Cicerona, později též Hésioda i Homéra. V týdenních učebních rozvrzích byla ještě v sedmdesátých letech zhruba polovina hodin věnována Aristotelově filozofii. Zpravidla po dvou hodinách připadalo na rétoriku, četbu starověkých knih a anatomii, aritmetika se často musela spokojit jen s jednou hodinou, okrajově se dostalo i na astronomii a římské právo. Soboty patřily disputacím, v nichž se prvořadá pozornost věnovala formální stránce projevu. Ne náhodou pak z artistické fakulty vzešlo nemálo latinských básníků, kteří svými verši obzvláštňovali kdekterou univerzitní i jinou slavnost.
i pro studenty ze zámožných rodin. V ojedinělých případech nemajetní studenti mohli využít buď stipendií, nebo dočasného ubytování v církevních zařízeních – hospicích. Na přelomu čtrnáctého a patnáctého století takto například vycestovalo několik studentů a bakalářů do Oxfordu. V šestnáctém století zhruba každý třetí pražský profesor studoval na některé ze zahraničních univerzit. Tu a tam se v Praze objevili i potulní studenti, takzvaní vágové či vagabundi, kteří ani zde nenacházeli vlídné přijetí.
V šestnáctém století zhruba každý třetí pražský profesor studoval na některé ze zahraničních univerzit.
Knihy ale byly v té době velmi drahé. Z jakých materiálů se tedy studenti učili a kde se k nim dostávali? Ještě dlouho po vynálezu knihtisku si nemajetní studenti museli učební pomůcky sami přepisovat. Zápis latinských přednášek jim sice usnadňovaly četné zkratky, i tak však tyto rukopisy bývají plné chyb, zkomolenin a výpustek. Většinu jinak nedostupné literatury měli studenti i profesoři k dispozici v poměrně bohatých kolejních knihovnách. Tuším, nač se mne chcete zeptat. Ano, řada těchto knih byla proti zcizení přikována k pultům řetězy. Bylo to také zapotřebí. Ve třicátých letech šestnáctého století například jistý bakalář po dva roky vynášel z koleje krále Václava vzácné pergamenové rukopisy a prodával je se svým pomocníkem na židovském tržišti.
Měli studenti šanci získat po ukončení studia místo pedagoga na univerzitě? Místo profesora na pražské univerzitě nebylo pro každého. Jejich možný počet – numerus clausus – byl dán počtem míst v mistrovských kolejích, takže příchod nového profesora byl většinou vázán na úmrtí či odchod předchůdce. Ze zkoumaného celku šestašedesáti profesorů artistické fakulty začalo jedenadvacet pedagogicky působit hned po promoci, zbývajících čtyřicet pět mistrů přešlo na univerzitu z nižších škol. Celkem jedenadvacet profesorů zůstalo na fakultě až do smrti. Šestnáct dalo přednost úřednické dráze, jedenáct se zajistilo sňatkem ve vyšší měšťanské vrstvě, tři se věnovali lékařství, jeden se vrátil na nižší školu a poslední z této skupiny se dal zlákat vidinou duchovní kariéry. Profesoři, kteří na fakultě zůstali, v průměru pedagogicky působili třináct let, ostatní jen čtyři a půl roku. Běžnou cestou vzhůru byla ženitba. Třicet profesorů uzavřelo manželství (z toho jedenáct s vdovami), třiadvacet
Dnes studenti vyjíždějí do zahraničí v rámci programu ERASMUS. Existovala už tehdy možnost vyrazit na zkušenou na jinou univer zitu? Přes značné rozdíly ve výslovnosti její mluvené podoby latina usnadňovala studium na kterémkoli vysokém učení západokřesťanského světa. Takzvané učené putování bylo ovšem velmi nákladné
8
Vraťme se ještě na chvíli k naší úplně první otázce. Jaké radosti tedy na studenty čekaly? Tak jako v jiných dobách ani středověcí studenti nenalézali potěšení jen v učivu. O jejich zábavách ve volných chvílích se zpravidla dovídáme ze žalob a stížností nespokojených měšťanů. Ve výčtu přestupků se objevují necudné tance, prostopášnosti s povětrnými dívkami, hádky a souboje na ulicích, noční pustošení ovocných zahrad, maškarády i pamflety na sousedy. Prapočátkem všeho bylo nemírné pití, jak potvrzuje jedno dvojverší z latinské žákovské poezie: „Ať celý svět slyší, že já mám nejraději číši. / Celý svět vědět to může, že bych se za chlast svlék z kůže.“
právě díky svatbě udělalo kariéru a čtrnáct výrazně zvýšilo svou společenskou prestiž. Jaké jiné uplatnění vysokoškolské studium po skytovalo? Většině absolventů, ať již bakalářů, nebo mistrů, nezbývalo nic jiného než přijmout místa správců či kantorů na městských školách. Více než pětina příštích absolventů se během studia k bakalářskému gradu živila jako školní správci, kolejní hospodáři nebo služebníci profesorů. Podobných případů bylo asi více, zvláště mezi bakaláři připravujícími se k mistrovským zkouškám. Výjimkou potvrzující pravidlo byli studenti ze vzdálených míst, kteří se snažili dosáhnout gradu co nejdříve. Většina z nich získala bakalářský grad mezi jedenadvacátým a dvaadvacátým rokem. Téměř tři čtvrtiny studentů a graduovaných humanistů si jako první zaměstnání zvolily školskou službu, zbývající se uplatnili jako magistrátní a jiní úředníci. Zarážející je naopak malý počet osob hledajících obživu v duchovním stavu. Zde je však třeba mít na paměti, že značná část školských „oficiálů“ dříve nebo později přijala svěcení.
Většině absolventů, ať již bakalářů, nebo mistrů,nezbývalo nic jiného než přijmout místa správců či kantorů na městských školách
9
1547 Za protihabsburský odboj je univerzita materiálně postižena.
historie univerzity
historie univerzity
1558 Pozastaven plat Matoušovi Kollinovi.
S jezuity i bez nich V šestnáctém století se objevila první místní konkurence pražskému učení – jezuitská škola sídlící v Klementinu. Zpočátku však bylo možné jejich vztahy označit za přátelské. Jak se dále vyvíjely, co se na univerzitě změnilo v důsledku josefínských reforem a kdy se zbraně chopila akademická legie, vypráví docentka Ivana Čornejová, specializující se na české a církevní dějiny v šestnáctém až osmnáctém století a dějiny českého školství. text Lucie Kettnerová
10
historie univerzity
Jak ovlivnil vysoké školství v českých zemích příchod jezuitů? Jezuité přišli do Prahy v roce 1556 na pozvání Ferdinanda I., který chtěl posílit katolickou stranu i katolickou víru v zemi. Bylo to období počátků rekatolizace, ovšem nenásilné, protože až do roku 1620 vedle sebe existovaly různé konfese. Jezuité ovlivnili školství velmi významným způsobem. Jezuitský řád byl založen jednak jako řád misijní – to bylo jeho původní a hlavní poslání –, ale také jako řád školský, protože už Ignác z Loyoly velmi dobře poznal na svém příkladu, jaký význam má vzdělání, a chtěl posílit právě vzdělávání mladých mužů v katolickém duchu. To se mu skutečně povedlo, protože jezuitské školy měly už od počátku velký úspěch, a jezuité se stali dokonce jakýmsi módním řádem, takže se do jejich škol hlásily spousty mladých mužů. Bylo to dáno i tím, že jejich ústavy byly bezplatné. Už v roce 1562 byly v Klementinu v koleji u svatého Klimenta založeny školy od nižších studií, tedy gymnázia, až po fakultu filozofickou a teologickou. O deset let později vznikla podobná jezuitská univerzita – podle dobové módy nazývaná akademie – i v Olomouci. Takže vedle starého Karlova učení tady byly najednou další dvě vysoké školy.
Po roce 1620 se ale tato přátelská atmosféra změnila… Po vyhlášení Obnoveného zřízení zemského bylo povoleno jediné vyznání – katolické –, takže nekatolické ústavy vzaly za své. Všechny školy byly buď rekatolizovány, nebo vznikaly zbrusu nové. Pražské univerzitě dokonce hrozilo, že by mohla být zrušena jako provinilá herezí, ale potom přišlo nařízení z Vídně, že univerzita hlásící se ke Karlu IV. má být předána jezuitům. To se stalo v roce 1622 a jezuité okamžitě připojili Karolinum ke Klementinu. Jejich zásluhou se tady obnovily fakulty právnická a lékařská, které de facto v předbělohorském Karolinu neexistovaly. Následně ale došlo k četným sporům, zejména s arcibiskupem Harrachem, který měl být kancléřem univerzity, ale jezuité měli zcela jiná pravidla pro uspořádání svých škol. Tyto neshody nabyly skutečně velkých rozměrů, docházelo k veřejným rvačkám mezi studenty a aféra se projednávala jak v Praze a ve Vídni, tak dokonce v Římě u papežské kurie. Vyřešena byla až v roce 1654, kdy vznikla univerzitní unie a ustavila se Karlo-Ferdinandova univerzita, jež pod tímto názvem existovala až do roku 1918, de iure do roku 1920. Měla fakulty duchovní, filozofickou a teologickou, které sídlily v Klementinu, a právnickou a lékařskou se sídlem v Karolinu. Ač spojení mělo fungovat na základě rovnosti, hrály jezuitské fakulty až do poloviny osmnáctého století prim díky tomu, že jezuité za sebou coby mocný řád měli řádovou stabilitu a dokázali prosazovat své názory. Dlužno říci, že současně prosazovali i akademickou autonomii proti vměšování státu.
Školy si samozřejmě konkurovaly, ovšem ne z finančních důvodů, nýbrž proto, že chtěly ukázat, která z nich je lepší. Konkurovaly pražskému učení, které za stu dium vybíralo poplatky? Myslím, že poplatky nebyly to hlavní, protože v té době studovali především synové z rodin, které si to mohly dovolit. Nadaní, ale nemajetní studenti
S vlivem jezuitů souvisí i povinná přísaha pro movendů, nově nastupujících profesorů i nově zvolených akademických hodnostářů na ne
11
1562 Privilegium Ferdinanda I. zakazuje jezuitům vybírání tax.
navíc byli od poplatků osvobozeni. Nikdo tedy vylučován nebyl. Školy si samozřejmě konkurovaly, ovšem ne z finančních důvodů, nýbrž proto, že chtěly ukázat, která z nich je lepší. Konkurovaly si tedy v tom lepším smyslu – snažily se předhánět v kvalitě výuky, a zvaly se dokonce vzájemně na disputace či na divadelní představení, jež bývala součástí humanistické výuky, a to jak v Karolinu, tak i v Klementinu.
1609 Zaveden pevný studijní řád a zrušen celibát profesorů.
historie univerzity
poskvrněné početí Panny Marie. Bylo to takto striktně vyžadováno i v jiných zemích? Přísaha na neposkvrněné početí byla obvyklá v řadě zemí, zejména tam, kde jezuité ovládali univerzity – třeba ve střední Evropě působili jezuité tak či onak na všech univerzitách s výjimkou Salcburku, kde byla benediktinská univerzita. Tato zvyklost vznikla původně na Pyrenejském poloostrově a rozhodně nejde o české specifikum. U nás byla nařízena od roku 1651 ještě před univerzitní unií a na neposkvrněné početí se přísahalo až do josefínských reforem, kdy bylo nahrazeno slavnostní přísahou sponsio solemnis, která v různých úpravách existuje dodnes. Na utrakvistické univerzitě se dříve přísahalo na kompaktáta, což byl určitý „státní zákon“. Ale přísaha na neposkvrněné početí Panny Marie byla trochu problematická, protože ne všichni – a nemyslím protestanty, ale ani ne všichni katolíci – ji uznávali. Neposkvrněné početí, tedy že i sama Panna Maria byla počata bez prvotního hříchu, bylo dogmatizováno až v polovině devatenáctého století už anachronicky. A třeba dominikáni, kteří tuto přísahu neuznávali, nemohli na univerzitě dosahovat žádných učených gradů, což bylo českým unikátem. Ve Vídni, kde jezuité působili na filozofii a teologii – ovšem neměli úplný monopol na všechny katedry –, byli ti řeholníci, kteří neuznávali tuto přísahu, od ní osvobozeni. Ono tvrdé opatření u nás tedy bylo spíše výjimečné.
Francii a například v belgické Lovani existovaly koleje také. Dochovaly se až do současnosti. U nás ke změně došlo zřejmě proto, že Karolinum, tedy ta stará utrakvistická univerzita, přestalo v roce 1622 definitivně existovat, a když se obnovily fakulty lékařská a právnická, tedy světské fakulty, začínalo se vlastně nanovo. Profesoři, kteří přicházeli z ciziny, bydleli v bytech nebo pronájmech a studenti také spíše u měšťanů. Koleje, jež byly v dost špatném stavu už před Bílou horou, byly potom pronajímány jako byty. Místo kolejí nastoupil seminář svatováclavský a svatobartolomějský konvikt, jezuitské instituce podobné starším kolejím. Bydlet tu mohli i světští studenti, a to zdarma buď na základě podpory nadací, které byly dost hojné, nebo různých jiných subvencí.
Akademické legie byly zakládány všude nebo ad hoc, když se nedostávalo pravidelného vojska, což bylo dost často.
Na začátku sedmnáctého století konečně došlo ke zrušení celibátu světských pedagogů. Stály za tím ryze praktické důvody? Jistě to byly i praktické důvody, protože učitelé mající rodinu se museli o sebe postarat sami a nemohli spoléhat pouze na výnosy univerzitních statků, které byly vždycky dost mizerné, neboť nedostatek peněz se na univerzitě po Bílé hoře v části světské, tedy té karolinské, táhne skutečně jako proslavená červená nit. Když si mistr vzal bohatou nevěstu, mohl být lépe zabezpečen.
Univerzita měla i vlastní akademické legie, tedy vojsko. Kdy nejvýrazněji studenti zasáhli do bojů v Praze? Akademické legie byly pravidelným jevem v řadě univerzitních měst, protože studenti se už od šestnáctého století museli cvičit ve zbrani a univerzity mívaly vlastní učitele šermu. Součástí studentského kroje byl dokonce plášť a kord. Akademické legie byly zakládány všude nebo ad hoc, když se nedostávalo pravidelného vojska, což bylo dost často. Musíme si uvědomit, že armáda nefungovala jako armády moderních států, ale pluky byly přesouvány podle potřeby a stávalo se při akutním vojenském ohrožení, že města, kde byla univerzita, nebyla bráněna řádnou posádkou. Potom přichá-
V průběhu sedmnáctého a osmnáctého století v Praze zanikl systém kolejí. Proč k tomu do šlo? To přesně nevíme. Systém kolejí se udržel v Anglii v Oxfordu a Cambridgi, do jisté míry zůstal ve
12
1650 Ferdinand III. přikazuje univerzitě přísahu na neposkvrněné početí Panny Marie.
historie univerzity
Mezi popravenými českými pány byl i rektor Jan Jesenius
13
1783 Univerzita zestátněna a zbavena vlastního hospodářství.
historie univerzity
Studenti shromáždění kolem Uffo Horna
14
zela ke slovu akademická legie, ale i měšťanská domobrana. Pochopitelně studenti byli mnohem lépe vycvičeni ve zbrani než měšťané a také to byli mladí lidé, kteří měli chuť bojovat, nebyli tak svázáni rodinnými pouty a tolik se nebáli. Ve válečných nebo vojenských konfliktech proto byli mnohem úspěšnější. V roce 1648 se akademická legie účastnila obrany staroměstské paty Karlova mostu proti švédským žoldnéřům a Klementinum jako jezuitská kolej pro ni tvořilo zázemí, kde byli ošetřováni ranění a studenti se zde stravovali. V tomto roce dochází k prvnímu dobrovolnému spojení studentů všech pražských vysokých škol v akademické legii. Legie měly v Karolinu svou zbrojnici, měly i svůj prapor, o němž dnes nikdo neví, kam zmizel. Další významná akademická legie nastoupila v roce 1741 při válkách o dědictví rakouské, kdy byla Praha obležena francouzsko-bavorsko-slezskými vojsky. Nejslavnější akademická legie je z roku 1848, kdy byla účast vůbec největší. Jde o poslední oficiální vystoupení studentů ve zbrani ve svébytném vojenském nebo polovojenském útvaru.
Pokud se řekne „zestátněna“ a „zbavena“, vypadá to dramaticky a násilně, ale k takovému vývoji vše směřovalo už dříve. Univerzity kdysi dávno, tedy ve středověku, vznikly v lůně církve. I když samozřejmě byly zcela samostatné, snažily se vnějšímu vlivu – jak církevnímu, tak státnímu – vzpírat. Vliv státu od sedmnáctého století velmi sílil a v druhé polovině osmnáctého století už byl enormní všude. Spíše to však byla snaha o jistou unifikaci. Zestátnění mělo být relativně pokrokovým opatřením pro unifikaci všech těchto institucí, protože od té doby se všechny univerzity v celé monarchii začaly vyvíjet úplně analogicky. Josefovy reformy v oblasti školství měly fatální význam pro celý budoucí vývoj. Byla to úplně úžasná změna, vlastně modernizace celého systému studií. Na filozofických a teologických fakultách se už za Marie Terezie po zrušení jezuitského řádu vyměnil téměř celý učitelský sbor. Smělo zůstat jenom pár jezuitů, kteří se vyznamenali třeba ve fyzice nebo matematice, jinak proběhla kompletní výměna a došlo ke změnám i na lékařské a právnické fakultě. Zejména lékařská fakulta se stala významným centrem výuky lékařů a došlo ke zvýšení prestiže medicíny vůbec.
Pobírali studenti za svou službu žold? Za tuto vojenskou činnost byli opravdu placeni. Legie byla uspořádána jako vojenská kompanie, oddíly měly své velitele a nad nimi stál vrchní velitel. Všichni členové byli z univerzity. Nejvíce studentů v legii vždy bylo z filozofické fakulty, samozřejmě ne řeholníků, ale světských studentů, protože bylo i nejvíce posluchačů této fakulty. Další v pořadí byli mladí právníci a nejméně bylo studentů lékařské fakulty, ti se měli starat samozřejmě i o zdravotní zajištění.
A jak to bylo se zmiňovaným zbavením vlast ního hospodářství? Univerzita byla zbavena svých autonomních práv a přestal fungovat akademický magistrát (senát), což byl dříve nejvyšší správní orgán celé univerzity, který měl i pravomoci soudní. Spravoval také univerzitní statky a vesnice, z nichž plynuly škole výnosy. Univerzita do té doby fungovala jako normální feudální vrchnost, postupem času se ale tento způsob financování stával anachronismem. Majetek univerzity ovšem nebyl zabaven, nýbrž vykoupen – univerzitní profesoři se stali státními úředníky a byli vypláceni z eráru, potažmo ze státních peněz. Také proto je jmenoval panovník, posléze prezident. Nebylo to tedy dáno tím, že by šlo o významnou hodnost, jak se teď někdy soudí, akt jmenování profesorem vyplývá z josefínských reforem.
Probíhala v období bojů výuka? Při jakémkoli vojenském ohrožení byla výuka přerušena, a to nejen kvůli akademické legii, ale i kvůli bezpečnosti. Dokonce pokud hrozilo nebezpečí, což se týkalo i morových epidemií, byly školy rozpuštěny a studenti měli odejít někam na venkov. Univerzitu výrazně zasáhly v osmdesátých letech osmnáctého století josefínské reformy, kdy byla zestátněna a zbavena vlastního hos podářství. Co konkrétně to pro ni znamenalo?
15
1784 Zrušena univerzitní jurisdikce, studijní řád zavádí němčinu jako vyučovací jazyk.
historie univerzity
historie univerzity
Pád a prestiž 1809 Studentská legie se účastní bitvy u Wagramu.
Příběh věhlasu akademiků univerzity 1802—2018 Univerzita jako centrum intelektuálního odporu, zdroj podnětů ke generačnímu střetu o kariérní šance a intelektuální práva je fenomén, který opakovaně vstupuje do dějin. Vládnoucí elity se většinou k nebezpečí chovají stejně – snaží se eliminovat její činnost. S profesorem moderních dějin Jiřím Peškem jsme v rozhovoru nacházeli paralely v devatenáctém i dvacátém století. text Petra Köpplová
16
Nakolik ovlivnily napoleonské války vývoj uni verzity na počátku devatenáctého století? Dnes se fixujeme na to, co jsme dokázali zničit ve dvacátém století, a dopad starších válek podceňujeme. Válečná katastrofa počátku devatenáctého století však znamenala naprostou destrukci a vykrvácení Evropy, od státních bankrotů v roce 1811 přes zničení množství hmotných památek až po tvrdý dopad válečných let na evropskou populaci. Devastace Evropy v době napoleonských válek byla takřka nepředstavitelná, z této katastrofy se léta zotavovaly nejen Čechy, ale i celá Evropa. Obnova univerzity na počátku devatenáctého století se odehrávala za situace, kdy převažovaly obavy vedení monarchie z dalších revolucí a stát se zároveň proměňoval v absolutně centralistický. V téže době, kdy se v Prusku začaly vytvářet moderní univerzity, se císař František I. a hrabě Metternich snažili v Rakousku vše umrtvit, limitovat, centralisticky omezit, získat o všem dění perfektní přehled a posílit cenzuru. Výsledky Vídeňského kongresu a karlovarských článků z roku 1819 znamenaly přísnou kontrolu univerzity. V pojetí Františka I. měly školy primárně vychovávat loajální úředníky. Společnost, která se v té době přirozeně industrializovala a modernizovala, neměla relevantní zpětnou vazbu o tom, co jí může univerzita nabídnout. Nebyla to zdaleka pouze česká záležitost. S obdobnými problémy se potýkaly všechny země a všude do toho zasahovali politici, parlamenty, policie a podobně. Problém modernizace univerzit řešili například i v Británii, kde Cambridge vsadila na modernizaci, zatímco Oxford nadále zůstal u náboženské výchovy mladých aristokratů založené na disciplíně.
výrazně samozřejmě před rokem 1989, ale chybí i dnes. Pozitivní vliv liberálních aristokratů se (proti jejich konzervativním protihráčům) uplatnil i ve velké revoluci roku 1848, kterou stále ještě nahlížíme prostřednictvím marxistických stereotypů. Vynikající kniha Ralpha Melvilla už před dvaceti lety objasnila klíčovou roli takových osobností, jako byl hrabě František Stadion, a také koncepční roli nespokojené šlechty i části nejvyšší byrokracie, která byla přesvědčena, že monarchii je potřeba modernizovat a postavit na racionální základy. Urození aristokratičtí úředníci se podle Melvilla samozřejmě neidentifikovali s revolucionáři, revoluci vnímali jinak, ale stali se jejími vítězi. Zrušení poddanství za platby jim umožnilo refinancovat velkostatky, rozvinout zemědělskou výrobu, navázat financemi na etablování moderních výrob. Tato aristokratická vrstva byla vzdělaná, rozuměla nutnosti reformovat stát a byla schopna komunikovat se špičkami měšťanských kruhů. A navíc si byla jista, že moderní stát potřebuje nejen úředníky, faráře a občas lékaře, ale daleko širší spektrum odborníků. Prestiž lidí, kteří byli přinejmenším imatrikulováni na univerzitě, byla v této době obrovská. Už těsně před revolucí, v polovině čtyřicátých let, si studenti uvědomovali, že jsou elita, že univerzita má v národnostně smíšené společnosti zásadní roli. I proto se v Praze objevil onen důrazný historizující odkaz na Karla IV. a na důležitost univerzity.
Prestiž lidí, kteří byli přinejmenším imatrikulováni na univerzitě, byla v této době obrovská.
Aristokraté zásadním způsobem přispěli k ná rodnímu obrození a ovlivňovali i vzdělanost… V Čechách v tomto ohledu nedoceňujeme vliv aristokratů, kteří byli v tuhé, temné předbřeznové době nespokojeni s centralismem, převozem knihoven a kulturních pokladů i aktivit do Vídně. Byla to společenská skupina, jež měla moc, prestiž a finance a byla přesvědčena, že jí úředníci nemají co šlapat na paty. Na truc si pěstovala zemské muzeum a financovala Bernarda Bolzana: její členové ukazovali, že si něco mohou dovolit. Podobný nezávislý a vlivný fenomén u nás později chyběl,
Se založením berlínské univerzity se změnil ukazatel kvality a do popředí se dostala věda. Prusko na popud Alexandera von Humboldta
17
1819 Děkan filozofické fakulty Bernardo Bolzano je zbaven profesury.
historie univerzity
1848 Uffo Horn vyzývá 15. března studenty k vytvoření vlastního ozbrojeného sboru.
historie univerzity
zavedlo v roce 1834 maturity. Držela monar chie krok s děním? Základní přesvědčení, že stát potřebuje výrazné vědecké osobnosti, byl obsažen v Thunových reformách. Hrabě Leo Thun je zastřešil politicky, zatímco Hermann Bonitz je formoval ve spolupráci s dalšími odborníky. Po zavedení Thunovy reformy byli z pražské univerzity, která už před rokem 1848 byla v některých oborech lepší než vídeňská, stahováni klíčoví vědci do Vídně. I přes policejní režim Alexandera Bacha byl zakrátko vidět ohromný modernizační impulz, dopad proměny systému gymnázií a volného přechodu z gymnázií na univerzitu. Studovat na gymnáziu, dostat se k maturitě a odstudovat alespoň nějaký semestr na vysoké škole znamenalo v českém i německém prostředí velkou prestiž. Profesura na gymnáziu byla tehdy společensky významnější než dnešní vysokoškolská profesura a nejvyšší ročníky gymnázií se mohly srovnávat s úrovní předbřeznové filozofické fakulty. Vznikla sílící sebevědomá vrstva vzdělanců. Pro ně bylo důležité být členem elitního „klubu“ spolužáků z gymnázia. Skutečnost, že člověk patří do společnosti „majitelů diplomů“, se cenila a otvírala dveře.
náctého století šanci na uplatnění svých politických práv. Dnes se bohužel tyto věci neberou na vědomí, ale ani historici kulturně vzdělanostní skutečnosti téměř neuvádějí v syntézách a přehledech. Jako by politika, ekonomika a popis sociálních struktur stačily k porozumění proměnám společnosti. V té době, o níž mluvíme, to však byla její esence. Praha byla nejpozději od rozdělení univerzity v roce 1882 druhým nejvýznamnějším univerzitním městem habsburské monarchie. V polovině osmdesátých let studovaly na české univerzitě čtyři a půl tisíce studentů a na německé až tři a půl tisíce, to byla pro tehdejší poměry města i země společenská elita o síle, kterou si dnes ani nelze relevantně představit.
Profesor byl na konci devatenáctého století v Německu osobností, která byla společensky i příjmem na úrovni ministra.
Studenti demonstrovali svoji sounáležitost s univerzitou a národností vstupem do spolků. Byl jejich vliv opravdu tak významný? Různé studentské spolky vznikaly a vyhraňovaly se až o něco později, ale jejich role v druhé polovině devatenáctého a první polovině dvacátého století byla bezmála stejně významná jako role politických stran. Byla to mocenská seskupení, z nichž mladí funkcionáři přecházeli rovnou do nejvyšší politiky. Studenti byli přirozeně politické kulturní bytosti, od kterých veřejnost automaticky očekávala systematickou pasivní i aktivní účast na kultuře. Nestudovali tehdy jen proto, aby získali diplom, ale – minimálně do první světové války – hráli o velkou kariéru. Prestiž akademických titulů byla vnímána jako alternativa aristokratických titulů a jejich držitelé je také dokázali kariérně zpeněžit: továrníci, bankéři, ale i akciové společnosti, všichni potřebovali mít v rodině nebo správní radě někoho, kdo má doktorský, či dokonce profesorský titul. Národní společnost se nemohla bez této vrstvy (stejně jako třeba bez operního divadla) politicky emancipovat, neměla na konci devate-
Prestiž profesorů a jejich vliv na společnost jsou s dneškem nesrovnatelné. Jak velkou moc vlastně měli? Profesor byl na konci devatenáctého století v Německu osobností, která byla společensky i příjmem na úrovni ministra. Také u nás byli mnozí univerzitní profesoři zároveň poslanci zemského sněmu nebo vídeňského parlamentu. To jsou aspekty, jež se dnes už příliš nevnímají – hovoříme spíše o univerzitě a jejích hierarchiích zevnitř, ale ona byla významně zakotvena i zvnějšku. Když byla v Rakousku roku 1861 přijata ústavnost, první českou politickou garnituru tvořili národní nadšenci, kteří si mysleli, že to budou dělat na „vedlejšák“. Záhy zjistili, že to nejde – lékaři by přišli o klientelu a podobně. Během
18
1868 Ústřední spolky českých a německých studentů prosazují společně své zájmy.
historie univerzity
Knižní koloběh
19
historie univerzity
1879 Rektorem se stává Ernst Mach.
sedmdesátých let devatenáctého století se vytříbila skupina, jež to zvládala – novináři a právníci, kteří dokázali vést velké kanceláře, aniž by v nich museli sedět. A samozřejmě univerzitní profesoři – vlastní výuka jim zabírala jen menší objem práce a část povinností delegovali na asistenty. Univerzitě to „spláceli“ vlivem na ministerstvo i na zemské správní orgány.
mohou společensky prosadit. Proto Miladu Horákovou zavřeli nacisté a jako symbol nenáviděli komunisté.
Fašisticky asociální a mizogynně xenofobní postoj byl odrazem boje o to, kdo se zařadí ke společenské elitě, kdo bude moci reálně vystudovat.
Univerzita na konci devatenáctého století byla ovšem ryze mužským světem. První ženy jako řádné studentky vstoupily na univerzitu až v roce 1897, v Německu to ale bylo bezmála o deset let později. Studentek bylo zpočátku málo a nároky byly vysoké – na obou pražských univerzitách se vyskytovali jak antisemité, tak mizogyni. Uznat, že žena může být odborně lepší než muž, bylo pro některé profesory nepřekonatelné sousto. V Berlíně někteří profesoři – například král anatomů Rudolf Virchow – odmítali studentky zkoušet. Zdůvodňovali to různě, v principu se však většinou báli, že jim privilegia akademického „šlechtictví“ dívky začnou odčerpávat. Praha byla k ženám v akademické sféře vstřícnější. Ještě progresivnější než česká byla německá univerzita. Už jen proto, že na ní působilo více židovských profesorů. Židovské dívky této generace – zejména z bohatých pražských obchodnických nebo finančnických rodin – byly nesmírně chytré, cílevědomé a úspěšné. Už za první války se některé stávaly asistentkami, například v chemických a fyzikálních ústavech. Velká část z nich se profilovala jako špičkové odbornice. Jména Grete Egererová, Gertrud Kornfeldová nebo Julie Moschelesová ale nakonec zazářila jasněji v meziválečném zahraničí než u nás. A když se špičková odbornice jako Alice Hofmannová provdala za svého profesora, musela podle předpisů opustit univerzitu i vědu. V celé Evropě se ženám naplno otevřely dveře ke vzdělání už proto, že byla zoufalá potřeba zajistit více pediatriček, gynekoložek a středoškolských profesorek. Po válce se ženám konečně zpřístupnily i právnické fakulty. Uplatnily se na nich velké symbolické osobnosti – etablovala se například Milada Horáková, která byla jednou z nejúspěšnějších meziválečných právniček, a realizovala i politickou kariéru. Vzdělankyně jako ona měly velkou motivační roli: ukazovaly, že se ženy reálně
Jak se projevila sociální proměna na univerzi tách po první světové válce? Po první světové válce přišla na univerzitu řada sociálně slabých chlapců, často vojáků se zkušeností zabíjení, krutosti a utrpení. Stát se snažil stabilizovat část vojáků stipendii, ulehčit jim cestu do civilní společnosti. Po celé Evropě se nabízely studijní kredity a zjednodušené maturity. Zmasověním studentstva se zostřila i konkurence mezi muži z lepších rodin, ženami, sociálně slabými a cizinci. Drsný boj uvnitř studentské komunity se projevil už v prvním ze tří „studentských“ listopadů v roce 1929, před začátkem krize. Studenti – hlavně z ČVUT a přírodovědné fakulty UK – vyšli do pražských ulic demonstrovat zčásti proti vládě, která se o ně nestarala, zčásti s cílem odstranit chudé, ženy a cizince z univerzity. K tomu se hned připojila německá univerzita a české i německé vysoké školy v Brně. Fašisticky asociální a mizogynně xenofobní postoj byl odrazem boje o to, kdo se zařadí ke společenské elitě, kdo bude moci reálně vystudovat. Na vysokých školách bylo málo míst v klinikách, laboratořích i knihovnách. V Německu bili Židy i Židovky, ve Varšavě nacionálové vyhazovali židov-
20
ské studentky z oken. Šlo o zoufalý konkurenční boj napříč Evropou. Všichni si uvědomovali, jaké privilegium je absolvování univerzity a jaké nabízí šance.
Československo bylo jedinou evropskou zemí s plně rozvinutým státním menšinovým školstvím, včetně té nejvyšší roviny: německé univerzity, dvou technik a dalších speciálních vysokých škol. S příchodem hospodářské krize ovšem stát začal hystericky šetřit. Uvažovalo se o zrušení české univerzity v Brně a místo ní vytvoření sloučené vysoké německé školy – stát si myslel, že se finančně zachrání redukcí školství. Je to trpká ironie: vídeňské ministerstvo se v průběhu devatenáctého století vypracovalo na dobrou koncepčně-manažerskou úroveň. Ministerstvo školství a národní osvěty, které se ustavilo po roce 1918, zůstávalo nekoncepčním byrokratickým aparátem, jenž raději kontroloval a zakazoval, místo aby inicioval. Objevil se problém s nedostatkem financí, ministerstvo nebylo schopno tomu čelit a nechávalo univerzity ve štychu. Šetřilo a bylo mu jedno, co zničí.
Roku 1882 došlo k rozdělení univerzity na čes kou a německou. Nakolik se dosud společný vývoj diverzifikoval? Role české univerzity pro českou společnost byla nesrovnatelně větší. Německá univerzita takové zázemí neměla. Ovšem vědecké kapacity německé části se mohly daleko intenzivněji koncentrovat na vědu, a to v evropském záběru. Ve třicátých letech ale v důsledku krize najednou přestávaly státní zkoušky a doktoráty sociálně i kariérně platit – začal být problém najít místo v oboru a poté už i jakékoli jiné. Dřív člověk s „pouhou“ maturitou našel slušné úřednické zaměstnání. To za velké krize už dávno neplatilo. Studenti přesto vnímali vysoké školy jako určité východisko ze zoufalé situace. Studium bylo možností, jak oddálit problém tvrdého startu do života. Právě tehdy UK překročila hranici deseti tisíc imatrikulací. K sociálním problémům se ve třicátých letech přidružil německý a v nemalé míře i český antisemitismus. Šlo ovšem o celoevropský jev. Čechy byly umírněné: situace zde byla ve srovnání s Německem, Rakouskem či Polskem stále nejklidnější. Ve dvacátých letech byla německá univerzita ještě asi z jedné třetiny židovská. Německá právnická fakulta měla na přelomu století čtyřicet procent židovských studentů, medicína asi třetinu. To se okolo roku 1930 začalo obracet – židovští profesoři sice zůstali na německé univerzitě i nadále a patřili k jejím největším guruům, ale poměry se neustále vyostřovaly pro studenty. Antisemité se identifikovali s německým nacismem a poměrně rychle ovládli německou univerzitu. Do roku 1937 se jim podařilo vyhnat naprostou většinu židovských studentů. Už od počátku třicátých let bylo ale evidentní, že se židovští studenti, zejména ti bilingvní, přesouvají na českou část. Ve třicátých letech se tedy akademická prestiž, o které mluvíme, rozpadla a rozpustila, velká hospodářská krize a politické konsekvence ji zničily.
Objevil se problém s nedostatkem financí, ministerstvo nebylo schopno tomu čelit a nechávalo univerzity ve štychu. Šetřilo a bylo mu jedno, co zničí. Zůstala po druhé světové válce prestiž aka demické obce nepozměněna, nebo válka a uzavření vysokých škol způsobily nenávratné změny? Nacistické zavření vysokých škol a nasazení masy studentů do výroby změnilo mentalitu mladých. Najednou se na léta dostali do vrstev, s nimiž předtím velká část z nich neměla blízký kontakt. Vedlo to k jejich politizaci novým směrem, odráželo se to v názorové radikalizaci,
Národnostní složení státu za první republiky znamenalo udržování dvojjazyčného školství. Jak řešilo finanční nákladnost ministerstvo školství?
21
1901 Marie Fabiánová a Marie Baborová získávají doktorát na filozofické fakultě.
historie univerzity
1948 Na oslavách 600 let založení univerzity naposledy veřejně vystupuje prezident Beneš.
historie univerzity
prohloubilo to jejich pochopení pro sociální otázky. Pováleční levicově nadšení studenti nám z dnešní perspektivy nepřipadají jako pozitivní. Když ale byly tisíce vzdělaných a vnímavých lidí pět let nasazeny ve fabrikách nebo zavřeny v koncentračních táborech, převrátilo jim to vnímání světa, změnilo to jejich hodnoty, pohled na cenu člověka a jeho možnosti. Mládež najednou viděla svět jinak, byla radikalizována nacionálně i sociálně, měla pocit, že ji předchozí systém nechal na holičkách.
venska ovládnutého Rudou armádou s předstihem rozhodl Stalin. Byla jen otázka, do jaké míry a za jakou cenu se občané pokusí vzdorovat, výsledek byl předem dán. Ti, kdo si myslí, že situace byla v českých rukách, nemají představu o moci a hrůznosti sovětského režimu, tak jak se projevoval ve všech dobytých zemích. Jinde byl daleko brutálnější, než si lidé v Československou uměli představit. V Sovětském svazu nehrály miliony mrtvých sebemenší roli. Dnes víme, že za druhé světové války zahynulo čtyřicet milionů občanů Stalinovy říše, z toho asi jedenadvacet milionů vojáků – hnali je do minových polí, do nesmyslných frontálních útoků ve vlnách, jako to později dělal Chomejní ve válce s Irákem. Stalin potřeboval zredukovat zemědělský proletariát. Představy, že se proti režimu tohoto typu mohla ubránit malá demokracie, jsou krásné, ale iluzorní. Příklad Polska by měl pro srovnání postačit. Studenti byli procentuálně největší skupinou postiženou čistkami roku 1948. Mezi učiteli nejméně utrpěli profesoři, daleko více docenti a zejména asistenti. Komunistické vedení celkem oprávněně vnímalo naši univerzitu jako poten ciální jádro intelektuálního odporu. Po roce 1948, tedy i po všech čistkách, byla proto cíleně minimalizována, byly vyčleněny určité fakulty. Před únorem 1948 bylo na UK zapsáno dvacet tisíc studentů, v roce 1956 jich zbylo sedm a půl tisíce. Byl to pokus nebezpečnou univerzitu uškrtit – to,
Před únorem 1948 bylo na UK zapsáno dvacet tisíc studentů, v roce 1956 jich zbylo sedm a půl tisíce. Přispěli tedy studenti univerzity k politickému zvratu v roce 1948? Cesta k „Vítěznému únoru“ byla rámcově rozhodnuta na velmocenské úrovni. O osudu Českoslo-
22
historie univerzity
co se dělo po napoleonských válkách, teď dělal komunistický režim. Strana chtěla limitovat nebezpečí a nacpat na univerzitu dělnickou mládež. Ta byla sice převážně „negramotná“, ale měla ideologický potenciál. Totéž ostatně udělal Stalin v roce 1929, když v rámci pokusu o náhradu akademických elit povolal na sovětské univerzity pět tisíc dělníků z výroby, jimž rozdal profesury. Počet studentů, opět hlavně z dělnických kruhů, se během pěti let ztrojnásobil. Ukázalo se však, že se mladí dělníci během několika let nemohli naučit všechno potřebné. Pak byli dosazováni na místa šéfů a divili se, že se výroba nebo stavby nedaří. Tak začali hledat třídní škůdce a sabotéry. Totéž zopakovali komunisté u nás a trvalo to de facto až do krachu pětiletky v roce 1962, než pochopili, že je potřeba skutečné mladé inteligence – lékařů, učitelů, odborníků všeho druhu –, a čísla studentů se opět začala zvyšovat.
Studenti Univerzity Karlovy odstartovali revo luci v roce 1989. Odkud se etablovala nespoko jená vrstva? Revoluci v roce 1989 z nezanedbatelné míry dělaly děti z vyšších partajních kruhů a používaly k tomu také infrastrukturu, kterou jim režim poskytoval. Jádry spravedlivé naštvanosti se stávaly i organizace Socialistického svazu mládeže, které měly možnost kopírovat písemnosti, vydávat časopisy, legálně vytvořit sítě spřízněné mládeže. Šlo o – z nemalé míry opět generační – revoltu, jejíž základy byly položeny v rámci systému. To v nejmenším nesnižuje význam studentů, ale je třeba si to uvědomit. Dnes studuje na vysokých školách ČR na čtyři sta tisíc mladých lidí a stát není schopen tuto – v jádru zbytečnou a škodlivou kvantitativní expanzi zformálněného studia – ufinancovat. Platíme za ni snižováním odborné úrovně. Studentů bylo na konci režimu asi 176 tisíc v celé republice, z toho dvě třetiny v dnešní ČR. Jakmile byl v květnu 1990 přijat vysokoškolský zákon, jenž obnovil autonomii, rozběhla se famózní expanze. Na vysoké školy přišla řada lidí, kteří dříve nemohli studovat.
Šedesátá léta jsou v celé Evropě nedílně spoje na s univerzitními studentskými protesty. Rok 1968 byl demonstrací nové generace. V roce 1968 měla univerzita už znovu kolem dvaceti tisíc studentů, tentokrát však přes polovinu tvořily dívky. Studenti byli opět zvláštní živel, výběr byl opět limitován. Režim neustále mnoho lidí šikanoval, nepovoloval jim studium, zakazoval přechod ze střední školy na vysokou. Studenti, kteří protestovali v roce 1968, byli z velké části dětmi komunistických elit, jež však už nebyly ochotny akceptovat režim starých polovzdělaných partajních kreténů. Inteligence sílila a získávala sebevědomí. Když Lidové milice zbily roku 1967 pochod strahovských studentů v Nerudově ulici, ozývali se partajní funkcionáři, kdo že jim mlátí děti, místo aby spravil koleje. Tato druhá poúnorová generace již vnímala věci jinak. Generační střet o kariérní šance a intelektuální práva – „Co mi bude nějaký negramotný blb zakazovat něco číst či publikovat?“ – hrál v té době velkou roli. Tato generace potom byla zablokována normalizací ze sedmdesátých let. Šest set padesát tisíc lidí, tedy takřka celý přírůstek inteligence před pražským jarem, přišlo o své pozice nebo bylo přeřazeno na nižší pozice a nekvalifikované práce. Z rodin, které měly „kádrový problém“, se dostala na vysoké školy jen
V roce 1946 začala přestavba Karolina podle návrhu Jaroslava Fragnera
23
1990 Václav Havel obdrží čestný doktorát Univerzity Karlovy.
malá část lidí. Tuto etapu historie je ovšem velmi těžké zkoumat. Prameny nelze číst prvoplánově. Uvnitř vzdělanostních elit fungovala do velké míry solidarita, probíhal boj klanů ve stranické polykracii a někteří staří univerzitní matadoři dokázali své klany ubránit a vytvářet si neformální mocenské a obranné struktury.
historie univerzity
Stopy Jaroslava Fragnera v Karolinu Architekt Jaroslav Fragner, profesor Akademie výtvarných umění, byl v roce 1945 jmenován generálním projektantem rekonstrukce Karolina, včetně celého přilehlého areálu. Ve třech etapách stavebních změn, které se protáhly na více než 30 let, přinesl nekompromisní a preciznost vyznávající Fragner do rekonstruovaných prostor vzduch, světlo a novou dynamiku, a to s využitím růžového bronzu, kůže a dubu. Vyšel z logiky prostoru středověkého Karolina, propojil je s provozně výukovou částí areálu a vytvořil Karolinum nové. Obnova Karolina, která skončila dva roky po Fragnerově smrti (roku 1967), je bezesporu vyvrcholením jeho tvorby a jedním z nejvýznamnějších děl české architektury 20. století.
24
historie univerzity
25
současnost univerzity
Počet absolventů UK = 100 studentů
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016
1000
2000
3000
4000
5000
6000
7000
8000
9000
Deset zemí, z nichž přijelo nejvíce studentů v rámci programu Erasmus
QS World University Rankings 2018 geografie 71 filozofie 81
Academic Ranking of World Universities 2017 ekonomie 95
Best Global Universities 2017 matematika 71 fyzika 48 botanika a zoologie 93
= 10 studentů
Německo Francie Itálie Slovensko Velká Británie Polsko Nizozemsko Finsko Řecko Slovinsko
100
26
200
300
současnost univerzity
Celkový počet studentů UK a počty studentů na jednotlivých fakultách
49 236 Katolická teologická fakulta
0 113 754
Evangelická teologická fakulta
7 117 553
Husitská teologická fakulta
0 181
Právnická fakulta
5
Celkem studentů Počet cizinců studujících na UK v cizím jazyce 2 879 Počet studentů Ph.D. 7 428 Počet absolventů 8 274
■ Počet studentů podle fakult v roce 2016 ■ Počet absolventů podle fakult 2016 ■ Počet cizinců studujících na UK v cizím jazyce
911
569
4124
1. lékařská fakulta 753
2. lékařská fakulta 3. lékařská fakulta Lékařská fakulta v Plzni Lékařská fakulta v Hradci Králové Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Filozofická fakulta Přírodovědecká fakulta Matematicko -fyzikální fakulta Pedagogická fakulta Fakulta sociálních věd
666
264 231
5267 1807
364 298 405
251
404
244
2124 2096 1782
65 304
1708
20
1261
6382
3 932
4802
42 437 25 331
Fakulta tělesné výchovy a sportu
74 398
Fakulta humanitních studií
117 376
2290 920
5356 976
4631 2069 2580
27
Zdroj: Výroční zpráva Univerzity Karlovy 2016
současnost univerzity
Nobelista Jaroslav Heyrovský začal kariéru na UK Studium chemie, fyziky a matematiky započal Heyrovský na filozofické fakultě v Praze, aby záhy přešel do Londýna na University College. Tam mezi jeho učitele patřily takové osobnosti, jako byl sir William Ramsay a profesor Frederick G. Donnan. Chemii se věnoval i za první světové války, kdy sloužil jako chemik ve vojenské nemocnici. Kariéru na Univerzitě Karlově odstartoval jako asistent v Ústavu anorganické a analytické chemie u profesora Bohuslava Braunera. Heyrovský, první profesor fyzikální chemie u nás, stojí za objevem analytické polarografické metody v roce 1922. Spolupráce s japonským chemikem Shikatou vedla o pár let později k vytvoření polarografu, tím Heyrovský zásadním způsobem napomohl k rozvoji fyzikální chemie a chemických disciplín. V roce 1959 obdržel Jaroslav Heyrovský Nobelovu cenu za chemii.
28
současnost univerzity
17× Budoucí vědecké úspěchy Univerzity Karlovy se skrývají v současnosti. Rozhodli jsme se vám přiblížit 17 fakult a 17 vědeckých příběhů. Dozvíte se, co je potřeba, aby byl člověk úspěšný, čím se vědci inspirují a proč tak rádi pracují na své fakultě. S výběrem nám pomohli děkanky a děkani jednotlivých fakult. Citát Mohli byste nám prozradit své oblíbené motivační heslo nebo citát z knihy?
Vzor Kdo je váš oblíbený vědecký vzor? A pokud byste měli možnost, který den z jeho kariéry byste s ním chtěli strávit?
Inspirace Co vás inspiruje na vašem současném pracovišti a proč byste doporučili svoji fakultu kolegům v oboru?
Preference Kterou část své výzkumné či pedagogické práce máte nejraději?
Rekognice Daniel Kahnemann popsal rychlé a pomalé myšlení. Jak předcházíte chybám v úsudku během výzkumu?
29
souÄ?asnost univerzity
30
současnost univerzity
Marek Šmíd katolická teologická fakulta
Marek Šmíd je církevní historik, který se věnuje především zahraniční politice Vatikánu ve dvacátém století. Zajímají jej jeho vztahy s fašistickou Itálií či nacistickým Německem. Je řešitelem grantu GA ČR Svatý stolec a české země v letech 1914–1918. Citát Když jsem studoval na univerzitě v Itálii, měl jsem na dveřích plakát s výrokem Alberta Einsteina, který mi utkvěl hluboce v paměti: Chtěl bych poznat Boží myšlenky, ostatní věci jsou detaily. vzor Vědeckými vzory jsou mi spíše současníci. U nich, církevních historiků, si vážím skromnosti, pokory a svědomitosti. Upřímně obdivuji, když je jejich lidský profil stejně zářný jako jejich vědecké dílo, které vychází z ryzosti jejich srdce. Oceňuji tedy lidsky přístupné, sdílné a obětavé kolegy, jakými jsou např. prof. Pavel Ma-
rek a prof. Róbert Letz. S nimi je každý okamžik darem a jsem za něj vděčný. Inspirace V současné době všechna pracoviště podporují především vědecký růst jedince. Katolická teologická fakulta navíc rozvíjí i vnitřní život člověka, který teprve onomu objektivnímu růstu dává smysl. Jak totiž může člověk porozumět světu, když neporozuměl sám sobě? Preference Mám rád šero archivů a mám rád světlo poslucháren. Rád diskutuji se studenty, zajímá mě jejich názor,
jejich pohled na věc, jejich zkušenost. Výzkum bez přenosu poznatků na studenty či odbornou veřejnost by se stal samoúčelným, výuka bez vědeckých výzev formálním převypravováním již napsaného. Rekognice Rosteme vlastním výzkumem, zkušenostmi, poznatky, kontakty a zrajeme nad svými texty. Při pohledu zpět pak překonáváme sami sebe a učíme se z našich nedokonalostí. Je to cenná zkušenost, která nás posouvá a zároveň nám nastavuje zrcadlo, abychom si uvědomovali naše limity.
ZALOŽENA
1348
Fakulta očima děkana „Katolická teologická fakulta se věnuje mezinárodně ukotvené výuce a výzkumu na poli teologie, filozofie, kanonického a konfesního práva, aplikované etiky, církevních a obecných dějin a dějin křesťanského umění. Obohacena tradicí svých oborů vstupuje do současných odborných a společenských diskuzí a inspiruje je křesťanským pohledem na člověka a svět.“ prof. PhLic. Vojtěch Novotný, Th.D.
31
souÄ?asnost univerzity
32
současnost univerzity
Tabita Landová evangelická teologická fakulta
Tabita Landová je teoložka, která zkoumá způsoby komunikace evangelia v současné společnosti i v dějinách. Zaměřuje se na oblast bohoslužeb a kázání, jejich tradiční formy i pokusy o inovace. Citát Při své práci se zabývám texty bible, kázáními, liturgickými texty a zvyky. Často si přitom vzpomenu na výrok, že „tradice není přesýpání popela, nýbrž předávání ohně“. O působení bible toto dictum platí bez výhrad. Biblické texty již po dvě tisíciletí inspirují k novým pohledům na skutečnost, působí proměny v životě lidí, jsou zdrojem naděje. vzor Výrazně mě ovlivnil nedávno zesnulý profesor praktické teologie a bývalý děkan ETF Pavel Filipi. Pod jeho vedením jsem studovala i začínala pracovat na fakultě. Měl široký rozhled po krajině českých církví, schopnost proniknout do hloubky problémů a srozumitelně formulovat myšlenky.
Inspirace Evangelická teologická fakulta je dobře fungujícím pracovištěm, které poskytuje prostor pro svobodné bádání, akademický růst a navazování zahraničních kontaktů. Panují zde blízké a na vzájemné důvěře založené vztahy nejen mezi kolegy, ale také mezi vyučujícími a studenty. Dobře vybavená knihovna s velkým množstvím volně přístupných svazků dlouhodobě láká i návštěvníky odjinud. Preference Ráda objevuji nové věci – čtu staré texty z nových perspektiv, ale také nacházím nové možnosti porozumět současné církevní praxi ve světle tradice. Dokončuji knihu o nejstarší dochované postile jednoty bratrské a žasnu nad neú-
navným úsilím českých bratří obnovovat vlastní bohoslužebný život a současně hledat to, co je spojuje s věřícími napříč konfesemi. Obojí úkol pro církve přetrvává dodnes. Rekognice Domnívám se, že intuivní náhledy a především zapojení imaginace jsou důležitou součástí výzkumu, zejména při formulování nových hypotéz. Ty je však třeba ověřit a podezdít mravenčí prací: pečlivou heuristikou a důkladnou hermeneutikou textů. Ovšem současně je třeba mít na paměti, že teologie je zvláštní disciplína: východiskem je pro ni víra ve vzkříšení Ježíše Krista. A tu ověřit nelze.
ZALOŽENA
1919
Fakulta očima děkana „Evangelická teologická fakulta uskutečňuje studia teologie a sociální práce. V teologii se zaměřuje na reformační tradici, se zvláštním důrazem na studium a interpretaci bible v církevní i obecně kulturní tradici (v čemž spolupracuje s AV ČR a zahraničními partnery). Studium sociální práce je zaměřeno na křesťanskou perspektivu a péči o spirituální potřeby lidí v obtížných situacích.“ doc. Jiří Mrázek, Th.D.
33
souÄ?asnost univerzity
34
současnost univerzity
Ivan Kohout husitská teologická fakulta
Ivan Kohout je badatelem v oblasti židovského náboženství a synagogálním předzpěvákem. Svou pozornost věnuje především knize Zohar a navazující literatuře. Aktuálně studuje kantorský zpěv na prestižní Abraham Geiger Kolleg v Berlíně. Citát Spousta těch, co žijí, zaslouží smrt. A někdo umírá a zasluhuje život. Můžeš mu ho dát? Potom nevynášej příliš horlivě rozsudky smrti. Protože ani ti nejmoudřejší nedohlédnou do všech konců. (John Ronald Reuel Tolkien, Pán prstenů: Společenstvo Prstenu) vzor Jedním z mých vědeckých vzorů je profesor Vladimír Sadek, který byl schopen vnímat svět kolem sebe jako nikdy nekončící řetězec zázraků. Učení židovské mystiky, kterou se zabýval, se mu v tomto
ohledu stalo vlastní a jím předložená vědecká reflexe židovské mystiky tedy vychází i z osobní zkušenosti. Rád bych s ním strávil dobu, kdy se mohl díky politickému uvolnění podívat do Izraele a zde se setkal s Gershomem Scholemem. Inspirace Naše pracoviště rozvíjí dovednosti, jejichž použití otevírá možnost čerpat z moudrosti židovských textů. Jako inspirativní vnímám jejich svobodomyslnost a výzvu židovského náboženství zkvalitňovat a obohacovat prostor, ve kterém
žijeme. Svou fakultu bych doporučil pro její náboženskou otevřenost a pro dobré mezilidské vztahy, které zde panují. Preference V oblasti výzkumu exegezi vycházející z gramatiky jazyka. V oblasti pedagogické výuku synagogální hudby. Rekognice V současné době se snažím o to, aby byl můj prvotní úsudek co nejméně ovlivněn sekundární literaturou. Po sekundární literatuře sáhnu teprve poté, co je myšlenka v základu zformována.
ZALOŽENA
1919
Fakulta očima děkanky „Husitská teologická fakulta realizuje výzkum a vzdělání v oblasti teologie, religionistiky a židovských studií. Dále vzdělává odborníky pomáhajících profesí, speciálně sociální pracovníky, charitativní pracovníky a sociální pedagogy. Participuje na výzkumu migrace v globálním světě. Úzce spolupracuje s církvemi, neziskovými organizacemi a veřejnou správou.“ doc. ThDr. Kamila Veverková, Th.D.
35
souÄ?asnost univerzity
36
současnost univerzity
Jakub Drápal právnická fakulta
Jakub Drápal se zabývá penologií (vědou o ukládání trestů) a vězeňstvím. Studium práva v Praze a kriminologie v Cambridge ho vedlo k empirickému zkoumání českého trestního systému. Dnes si většinu času hraje s daty a doufá, že to postupně povede k zlepšení ukládání trestů v ČR. Citát Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více. (Lukáš, 12:48, Český ekumenický překlad) vzor Rád bych se inspiroval profesorem Julianem Robertsem z Oxfordu. Líbí se mi, že kombinuje prohlubování teorie v oblasti ukládání trestů a praxi, ve které se snaží nastavit spravedlivá a realizovatelná pravidla. Ideální den by tak spočíval v diskutování specifik postkomunistických kontinentálních právních systémů v oblasti ukládání trestů. A protože má rád točené české pivo, tak doufám, že Prahu ještě vícekrát navštíví a že k takovému dnu dojde.
Inspirace Právnická fakulta se začíná v posledních letech více otevírat zahraničí. Právo je přitom relativně národní fenomén a do určité míry je třeba jej zkoumat z národní perspektivy. Domnívám se tedy, že pokud by dnes někdo uvažoval zejména o sdíleném doktorátu (cotutelle), tak je pro to vhodná doba. Právnická fakulta dnes nabízí dobré možnosti krátkodobých i dlouhodobých zahraničních výjezdů; to v současnosti považuji za základní. Má jistě i své vady na kráse, na ty se ale tato otázka neptá.
výsledek. Nejvíce vzrušující to je, když opravdu nevím, jakým směrem budou data ukazovat. Rekognice Dlouhodobým převalováním v mysli a diskuzí. Většinu projektů, na kterých pracuji, mám v hlavě několik měsíců či let, než na nich začnu plně pracovat. V průběhu si zapisuji, jak bych co řešil, a některé projekty opouštím; ty, které realizuji, několikrát před dokončením pozměním. O teoretických otázkách rád diskutuji.
Preference Když delší dobu pracuji na zpracování dat a konečně spatřím
ZALOŽENA
1348
Fakulta očima děkana „Právnická fakulta má chytré studenty, kteří sem tam vyhrají nějakou mezinárodní soutěž, a zkušené učitele, kteří jim v tom pomáhají, neradí-li zrovna státu nebo o právu nemluví do médií. Pořád se tam něco děje: přednášky významných hostů, debaty či workshopy. Věnuje se českému právu, ale před světem se neuzavírá, každý rok vyšle na zkušenou více než sto studentů. A jezdí tam páternoster!“ prof. JUDr. Jan Kuklík, DrSc.
37
souÄ?asnost univerzity
38
současnost univerzity
Petr Bušek 1. lékařská fakulta
Petr Bušek se zabývá výzkumem proteas (enzymů štěpících bílkoviny) především v oblasti mozkových nádorů s cílem určit jejich možný patogenetický význam a nalézt způsoby jejich léčebného cílení. Je držitelem Ceny fondu Scientia a Ceny Josefa Hlávky. Citát V různých situacích mi v hlavě vytanou různé „mantry“, ale stejně jako ve sportu je pro mne tou nejčastější: Nemůžeš? Přidej! vzor Neumím uvést jednu osobu. Za inspirativní považuji řadu vědeckých příběhů. Většinou v nich vystupuje několik klíčových aktérů, bez jejichž vzájemné spolupráce by dosažení výsledku nebylo možné. V oblasti poznání základních principů a mechanismů mi vytane na mysli James Dewey Watson a Francis Crick (objasnění struktury DNA), v oblasti rychle aplikovatelného objevu s výstupem pro medicínu Frederick Grant Banting a Charles Best (izolace inzulinu). Okamžiky, kdy se těmto vědcům potvrdila smělá hypotéza nebo
viděli přímý dopad svého objevu v praxi, považuji za vyvrcholení jejich vědeckého snažení, ale většinou k nim vedla dlouhá (nicméně velmi inspirativní) cesta lemovaná dílčími nezdary a překážkami. Ona spletitá cesta by pro mne byla lákavější než jeden konkrétní den. inspirace Ve své práci oceňuji možnost kontaktu a spolupráce s experty ze širokého spektra specializací od klinické medicíny po teoretické obory z Čech i zahraničí. 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy je v tomto směru velmi dobrou platformou.
uceleného výstupu. V oblasti pedagogické je to nalézání souvislostí a rozvoj znalostí o mechanismech fungování světa kolem nás při přípravě na výuku. Následně je to nalézání cest, jak znalosti předat v interakci se studenty. Rekognice Impulzivní, intuitivní a inspirativní ideje se snažím podrobovat kritické analýze a v diskuzi se spolupracovníky nalézat jejich nedostatky a slabiny. Až po jejich eventuální modifikaci se pokouším je realizovat.
Preference V oblasti výzkumu jsou to období, kdy dostupná data podpoří naši hypotézu a podaří se je shrnout do
ZALOŽENA
1348
Fakulta očima děkana „První lékařská fakulta je přímým nástupcem nejstaršího středoevropského lékařského učení. V pregraduálních a doktorských programech vzdělává v češtině a angličtině studenty z celého světa, její absolventi se prosazují doma i v cizině. Disponuje excelentní expertizou a technologickým zázemím biomedicínské vědy. Je aktivním ‚korporátním občanem‘ v diskuzi o zdravotnických a preventivních tématech.“ prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc.
39
souÄ?asnost univerzity
40
současnost univerzity
Petra Laššuthová 2. lékařská fakulta
Petra Laššuthová působí na klinice dětské neurologie 2. lékařské fakulty. Věnuje se objasňování genetických příčin vzácných dědičných neurologických onemocnění. Držitelka Ceny Josefa Hlávky a Ceny Ervína Adama. CITÁT Přednáška Maxe Webera Věda jako povolání je pro mě osobně důležitá v tom, jak chápu vědu. Jednou z myšlenek je, že určitá vášeň pro otázku je potřebná, až nevyhnutelná. Zároveň ale souhlasím i s C. S. Lewisem, že vášeň má mít podobu tzv. tichého zaujetí – dlouhodobého, skromného, ale vytrvalého zaujetí. vzor Ráda si čtu rubriku Obituaries v časopise Nature, vždy je věnována významnému zesnulému vědci či vědkyni. Většinou mě zaujmou příběhy lidí, kteří jsou svým způsobem zarputilí – věnují se své otázce. Často se jejich nápady for-
movaly ve společných diskuzích s kolegy. Takové prostředí bych chtěla zažít – debatovat nejen o konkrétních výsledcích z laboratoře, případně organizačních záležitostech (to člověk řeší často), ale mít čas prodiskutovat i záležitosti obecnější povahy, směřování, tendence. inspirace Na fakultě je dobrá institu cionální podpora výzkumu. Nejsme odkázáni pouze na krátkodobé úvazky v grantovém systému, ale máme i dlouhodobou podporu z vedení fakulty. To považuji za největší přínos. Umožňuje nám to věnovat se vybraným otázkám kontinuálně.
Preference Člověk je do jisté míry závislý na těch momentech, kdy se něco povede objasnit, zodpovědět. Ale to platí asi pro každou lidskou činnost. Rekognice Sama nevím, jak přijít na chyby, ale v tomto hodně spoléhám právě na společné diskuze. Je pár kolegů/ kolegyň, se kterými mohu o problémech diskutovat. Mít takové vztahy považuji za velice vzácné, a o to víc si jich vážím.
ZALOŽENA
1953
Fakulta očima děkana „Druhá lékařská fakulta je jednou z nejžádanějších a vysoce ceněných lékařských fakult. Je výjimečná nejen pro obohacení výuky i výzkumu o vývojové aspekty ve všech akreditovaných programech (všeobecné lékařství, fyzioterapie, ošetřovatelství), ale i pro svou otevřenou přátelskou atmosféru a interaktivní výuku, založenou na nízkém počtu studentů připadajících na jednoho pedagoga.“ prof. MUDr. Vladimír Komárek, CSc.
41
souÄ?asnost univerzity
42
současnost univerzity
Andrea Štofková 3. lékařská fakulta
Andrea Štofková se v Ústavu normální, patologické a klinické fyziologie 3. lékařské fakulty věnuje výzkumu neuroinflamačních mechanismů onemocnění sítnice a centrálního nervového systému. V roce 2014 obdržela cenu od Japan Society for the Promotion of Science na výzkum v Japonsku, kde absolvovala dvouletý pobyt na Institute for Genetic Medicine, Hokkaido University. Citát Nezáleží na tom, jak pomalu jdeš, pokud se nezastavíš. (Konfucius) vzor Mým oblíbeným vědcem je Jan Evangelista Purkyně. Jeho všestranné zaměření je jedním z důvodů, proč zanechal svoji stopu v různých systémech lidského těla i na poli vědy obecně. Purkyně měl především velký pozorovací talent a mnohokrát neváhal provádět experimenty i sám na sobě. Pokud bych se mohla vrátit v čase do jeho doby, určitě bych chtěla vidět, jak v té době probíhaly experimenty v jeho laboratoři bez možností současné techniky.
Inspirace Velmi si cením podpory Ústavu normální, patologické a klinické fyziologie 3. lékařské fakulty, který mi umožnil po návratu z dlouhodobého postdoktorského pobytu v Japonsku zužitkovat zkušenosti ze zahraničí a postupně budovat novou laboratoř s moderními metodikami. Preference Na mé práci mám nejraději momenty, kdy se mi podaří potvrdit hypotézu. A i když se hypotéza nepotvrdí, moje práce mi umožňuje podívat se do míst neznámých, popsat nepoznané souvislosti. Pokud se podaří objevit nový mechanismus nebo způsob, jak něco
léčit, otevírají se nové možnosti v dalších oblastech, které mohou celkově posunout náš obor dále. Rekognice Můj systém práce vychází ze zevrubného sledu experimentů. Teprve z těchto dlouhodobě kumulovaných výsledků postupně formulujeme závěry a potvrzujeme hypotézy či vytváříme nové hypotézy pro další výzkum. Vrátím-li se k vaší otázce, jedná se o intenzivní myšlenkový proces, kde chybám v úsudku předcházíme hlavně dlouhodobě soustředěnou prací a diskutováním do hloubky o dané problematice.
ZALOŽENA
1953
Fakulta očima děkana „Třetí lékařská fakulta připravuje v magisterském studijním programu budoucí lékaře a v bakalářských programech další zdravotnické pracovníky. Výuka probíhá moderní formou problémově orientovaného studia. Vědecké aktivity fakulty jsou zaměřeny zejména na kardiovaskulární výzkum, neurovědy, metabolismus a diabetes, traumatologii a onkologii.“ prof. MUDr. Petr Widimský, DrSc.
43
souÄ?asnost univerzity
44
současnost univerzity
Václav Liška lékařská fakulta v plzni
Václav Liška se specializuje na hepato-pankreato-biliární chirurgii, onkochirurgii a experimentální chirurgii. Hlavním směrem jeho výzkumu je regenerace jater za využití experimentálních modelů různých postižení jaterního parenchymu. Je držitelem Maydlovy ceny. Citát In hoc signo vinces (V tomto znamení zvítězíš). Toto motto má velmi hluboký křesťanský význam, současně je to i heslo našeho města Plzně. Já v něm spatřuji hlavně vytrvalost, soustavnost a věrnost. vzor Prof. Eduard Albert, český chirurg a profesor na univerzitě ve Vídni a Innsbrucku. Ostatně má i velký význam pro naši univerzitu, protože je po něm pojmenován Albertov. Myslím, že by bylo hezké se zúčastnit některé z jeho operací, u kterých mu je připisováno prvenství.
Inspirace Chirurgická klinika naší lékařské fakulty je velmi inspirativní prostředí. Přednosta naší kliniky prof. MUDr. Vladislav Třeška, DrSc., zde vybudoval ojedinělé pracoviště hepato-pankreato-biliární chirurgie evropského významu. Jsem rád, že jsem se stal členem tohoto týmu. Z hlediska naší lékařské fakulty považuji za velmi klíčovou výstavbu Biomedicínského centra. Preference Nedá se to snadno vyhodnotit, ale lze říci, že pedagogická práce je opravdu hodně uspokojující. Nemyslím tím nyní jen práci s pregraduálními
studenty při přednáškách a praktických cvičeních, ale například i práci se studenty v rámci studentské vědecké činnosti, dále práci s postgraduálními studenty a mladými klinickými kolegy. Rekognice Pro vědeckou práci je důležitá intuice i fantazie. Bohužel tyto s sebou nesou rizika chyb či spíše nesprávných cest. Ale tak už to ve výzkumu chodí. Je třeba vše hodnotit kriticky a přijímat i závěry, které nám nedávají za pravdu. Ostatně hypotézy máme v první řadě od toho, abychom je vyvraceli.
ZALOŽENA
1945
Fakulta očima děkana „Lékařská fakulta UK v Plzni je excelentním vědeckým, výzkumným a pedagogickým ústavem, který již od roku 1945 utváří univerzitní prostředí města Plzně. Na fakultě studuje přes 2200 studentů, kterým škola nabízí maximální možnost rozvoje. V letošním roce fakulta zahajuje výstavbu nového kampusu v lokalitě teoretických ústavů, jeho dokončením vznikne pravé univerzitní městečko.“ prof. MUDr. Jindřich Fínek, Ph.D.
45
souÄ?asnost univerzity
46
současnost univerzity
Darina Kohoutová lékařská fakulta v Hradci Králové
Darina Kohoutová je gastroenteroložka s mezinárodními zkušenostmi (University College London, Imperial College, Royal Marsden Hospital, London; Gemelli University Hospital, Rome). V klinické a výzkumné praxi se zabývá problematikou Barrettova jícnu a pankreatobiliárními poruchami. Vyhrála mezinárodní a národní vědecké soutěže na téma intestinálního mikrobiomu. CITÁT Je jednoduché hrát na hudební nástroj: vše, co musíte udělat, je stisknout správnou klávesu ve správný čas a instrument bude hrát sám. (Johann Sebastian Bach) vzor Rodiče mají knihu Tvrdohlavá Marie popisující život Marie Curie-Skłodowské. V dětství jsem knihu vícekrát četla a hlavní hrdinku knihy obdivuji pro její nesmírnou píli a pokoru, díky nimž dokázala, v kombinaci se svým nadáním, uspět za hranicemi své vlasti. Ráda bych s ní strávila den, kdy definitivně oznámila,
spolu se svým manželem Pierrem Curiem, objev radioaktivního prvku polonium. Inspirace V postgraduálním výzkumu mne vždy inspirovala vzdělanost, výborná schopnost analýzy a predikce mých učitelů. Z hlediska klinicko-výzkumného se hradecká škola zakladatelů současné gastroenterologické kliniky dá bezesporu srovnat s top mezinárodním univerzitním prostředím. Preference Plánování a rozvoj spolupráce s novými, i mezinárodními týmy.
Rekognice Snažím se všechny části výzkumu opakovaně analyzovat. Pokud se jedná o multidisciplinární výzkum, pak konzultuji jednotlivé kroky s ostatními odborníky, jejichž pohled dodá širší perspektivu a možnost získání lepšího porozumění/nadhledu na problematiku. Při analýze prvních výsledků, byť mám sebevětší radost, se snažím respektovat moudrý výrok Jana Amose Komenského: „Je věcí rozumnosti zdržovat se úsudku před plným poznáním věcí, zvláště pak slov a činů.“
ZALOŽENA
1945
Fakulta očima děkana „Lékařská fakulta UK v Hradci Králové je nejstarší vysokou školou ve východních Čechách. Zajišťuje výuku všeobecného i zubního lékařství v českém i anglickém jazyce a výuku ve dvaadvaceti doktorských studijních programech, každý v českém i anglickém jazyce. Základní výzkumné zaměření je studium závažných medicínských problémů spojených se stárnutím populace a s civilizačními chorobami.“ prof. MUDr. RNDr. Miroslav Červinka, CSc.
47
souÄ?asnost univerzity
48
současnost univerzity
Martina Čečková farmaceutická fakulta v hradci králové
Martina Čečková je farmakoložka specializující se na přestup látek přes placentu z matky do plodu a s tím jen zdánlivě nesouvisející mechanismy rezistence nádorových buněk. Opakovaně absolvovala vědecké zahraniční pobyty na Medizinische Universität ve Vídni a na britské University of Manchester a za svou práci získala několik vědeckých ocenění. CITÁT Oskar Wilde a „Když prší, hledej duhu, ve tmě se pak dívej po hvězdách“ a také jednoduchá hesla „laskavost, poctivost, odvaha a smysl pro humor“. vzor Napadá mě primatoložka Jane Gooddallová, žena, která svým nadšením, cílevědomostí, trpělivostí a též intuicí dospěla k převratným objevům „jen“ tím, že zvídavě, tiše a vytrvale pozorovala a práce jí byla koníčkem i smyslem života. V jejím případě bych určitě chtěla být přítomna okamžiku, kdy David Šedovous prolomil ostych a dosavadní tabu a dovolil Jane proniknout do své šimpanzí rodiny. Inspirace Baví mě propojenost jednotlivých farmaceutických klinických i prekli-
nických oborů. Pod jednou střechou jsou u nás syntetizovány nové látky, testována biologická účinnost in vitro i in vivo a zároveň je zajištěna velmi citlivá chemická analýza např. pro farmakokinetické experimenty. Přitom se jedná o špičkově vybavená pracoviště na vysoké odborné úrovni, ve většině výzkumných skupin jsou zastoupeni renomovaní odborníci s intenzivní sítí mezinárodních kontaktů a spoluprací. Preference Kteroukoli, při níž najednou daný výzkum začne dávat smysl, naše znalosti se začnou propojovat a dávat pomyslný střípek do mozaiky v dané oblasti bádání a díky tomu pak zřetelně vyvstanou další otázky a výzkumné výzvy. A nezapřu
ani svůj původ z učitelské rodiny – když po zkouškovém období přijde čas přednášek a seminářů, vždy si znovu uvědomím, jak mě i předávání znalostí dál studentům baví. Rekognice Složitější problémy a experimenty se snažím promyslet předem a dám si čas na rozumovou analýzu. Často se mi povede informace propojit s pomocí podvědomého zpracování, kdy klíčový nápad dostanu v lese při běhu, při hře s dětmi nebo v okamžiku, kdy se ráno probudím. Ale nevím, co by na to řekl pan Kahneman…
ZALOŽENA
1969
Fakulta očima děkana „Farmaceutická fakulta UK v Hradci Králové je nejvýznamnějším centrem farmaceutického vzdělávání a výzkumu v České republice. Připravuje odborníky zajišťující účinnou a bezpečnou farmakoterapii a dále pracovníky v oblasti zdravotnické bioanalytiky pro analýzy biologického materiálu ve zdravotnických laboratořích. Na výzkumu spolupracuje s mnoha zahraničními univerzitami i významnými farmaceutickými společnostmi.“ prof. PharmDr. Tomáš Šimůnek, Ph.D.
49
souÄ?asnost univerzity
50
současnost univerzity
Michal Láznička filozofická fakulta
Michal Láznička je doktorský student obecné lingvistiky. Zajímá ho variace v gramatice u zdravých mluvčích a při jazykových poruchách. Ve svém výzkumu se snaží propojovat poznatky z jazykových korpusů a experimentů. CITÁT Nejde sice o citát z knihy, ale často si při své práci připomínám aforismus, který je připisovaný statistikovi Georgi Boxovi, o tom, že všechny modely jsou mylné, ale některé jsou užitečné. vzor Naše vědecká komunita není z největších, a tak jsem měl možnost se setkat s předními postavami současné lingvistiky, za všechny bych jmenoval Lauru Janda, americkou slavistku. Podívám-li se do historie, bylo by jistě zajímavé být přítomen
na přednášce francouzského lékaře Paula Brocy, kde představil jeden z nejslavnějších případů afaziologie.
Preference Za nejzábavnější část své práce pokládám generování hypotéz a jejich převod do podoby experimentů.
Inspirace V rámci Filozofické fakulty působím na dvou pracovištích – v Ústavu obecné lingvistiky a Ústavu Blízkého východu a Afriky. Jde spíše o menší pracoviště, kde panují dobré poměry jak profesně, tak lidsky a která poskytují výborné zázemí pro rozvoj vědecké i pedagogické činnosti na té nejvyšší úrovni.
Rekognice Snažím se dodržovat všechny zásady dobré praxe ve výzkumu. Myslím zároveň, že zcela zásadní jsou diskuze s kolegy, které často ukážou na potenciální problémy.
ZALOŽENA
1348
Fakulta očima děkana „Filozofická fakulta, založená jako jedna ze čtyř původních fakult pražské univerzity roku 1348, je tradičním centrem české vzdělanosti a z hlediska vědeckého výkonu nejvýznamnější humanitní institucí v České republice. Ve více než sedmdesáti oborech zde studuje přes 8000 studentů. V minulosti zde působil například Jan Hus, Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš, Jan Patočka či Albert Einstein.“ doc. PhDr. Michal Pullmann, Ph.D.
51
souÄ?asnost univerzity
52
současnost univerzity
Jakub Trubač Přírodovědecká fakulta
Jakub Trubač vede Centrum výzkumu radiogenních a stabilních izotopů Přírodovědecké fakulty. Věnuje se strukturní geologii, lékařství a geochemii, především procesům v bio/geochemii, geochemické variabilitě a petrogenezi hornin a organické hmoty. Je dvojnásobným držitelem Ceny děkana PřF. CITÁT „Jediným solidním základem našeho světa jsou horniny,“ napsal jako úvodní motto do skript František V. Holub. Myslím si, že je to svatá pravda. Geologie je prostě jedním z důležitých pilířů našeho hmotného světa a vychází z ní vše, včetně nás samotných.
Inspirace V roce 2015 jsem dostal šanci vytvořit analytické centrum přímo na půdě Přírodovědecké fakulty na Albertově. To svým vybavením odpovídá světové špičce a kolegům bych doporučil, ať potenciál laboratoře využívají a nezáleží, v jakém oboru pracují.
vzor Docent František V. Holub byl můj velký učitel, který bohužel již není mezi námi. Vždy jsem byl moc šťastný, když jsem s ním mohl strávit čas přímo při terénním výzkumu, při němž dokázal vždy propojit své pozorování do širších geologických souvislostí.
Preference Stále je co objevovat a s novými analytickými přístroji a nižšími detekčními limity jsem schopen rozpoznat detaily v přírodních procesech, které mnohdy dříve nebylo možné zachytit. A pokud se podaří naše výsledky vědecké práce z laboratoře publikovat v mezinárodních časopisech, mám skromnou radost.
Rekognice Lidská intuice je myslím velmi úžasný nástroj a mnoho vědců, pokud intuici naslouchá, ji určitě ve svém výzkumu využívá. Já už se ve vědě pohybuji delší čas a zjistil jsem, že kromě intuice lze velmi efektivně předcházet chybám v úsudku také pomocí zkušeností. Díky zkušenostem během výzkumu zraje, učí se z chyb a nakonec se může naučit značnou část svých chyb v úsudku eliminovat.
ZALOŽENA
1920
Fakulta očima děkana „Přírodovědecká fakulta vzdělává na 4800 studentů, kteří se přímo zapojují do špičkového výzkumu v biologických, chemických, geografických a geologických oborech a environmentálních vědách. Fakultní týmy úzce spolupracují s partnery v AV ČR a dalších domácích institucích stejně jako na univerzitách a ve výzkumných ústavech po celém světě. Popularizací přírodních věd oslovujeme i širokou veřejnost.“ prof. RNDr. Jiří Zima, CSc.
53
souÄ?asnost univerzity
54
současnost univerzity
Michal Pešta matematicko -fyzikální fakulta
Michal Pešta je československý matematik a stochastik. Zabývá se chováním a kontrolou náhody. Kromě teoretických problémů matematické statistiky se věnuje aplikacím matematiky v pojišťovnictví a onkologii. Získal Cenu Nadačního fondu Bernarda Bolzana. CITÁT Nápis na bráně pekla v Danteho Božské komedii Naděje zanech, kdo mnou ubírá se je možná na první pohled nemotivační citát, ale pro mě osobně si zachovává stimul. Věřím totiž, že při vstupu do řešení a priori obtížného problému je lepší sám sebe ubezpečit o minimu úspěchu, než se zkoumání neznámého rovnou vyhnout. To však trochu odporuje jedné z ctností dobrého matematika a tou je lenivost. Příliš činorodí lidi často nenajdou nejefektivnější nebo nejkratší cestu (anebo cestu vůbec), popřípadě zvolí jednu z jmenovaných možností, protože právě díky usilovnosti jsou ochotní se trápit. vzor Nemám konkrétní vědecký vzor, ale je tu velmi bohaté cuvée vědeckých idolů. Historicky počínaje Pythagorem
a konče Jaroslavem Hájkem. Jinak bych vůbec neprotestoval proti slunečnému dnu s Hájkem a pivem klidně před Pythagorovou jeskyní na Samose debatujíce o novodobých problémech stochastiky. Inspirace Dosažený úspěch mých kolegů. Ačkoli jsou mnozí celosvětově uznávaní, jsou vždy nápomocní a velmi lidští. Kolegům v oboru bych svoji fakultu, případně katedru doporučil právě proto, že u nás najdou širokospektrálnost v různých úrovních a současně obrovskou kvalitu, často skromně prezentovanou. Preference Ve výzkumné části práce mám rád teoretickou matematickou statistiku (a zainteresovaní vědí, že slovo matematická je tu velmi důležité). V peda-
gogické časti jde o momenty, kdy student sám překročí svůj stín a postupuje v práci samovolně dál než do úrovní, na které jste se ho snažili navést a namotivovat. Rekognice My matematici máme výhodu, že pokud se dopustíme chyby v úsudku během výzkumu, máme nádherný aparát, který tuto chybu opraví. A tím je důkaz, důkaz hypotézy. Matematika je ryze exaktní věda. To je kouzlo, kterému se asi žádná jiná věda nevyrovná. Tím by se mohlo naivně zdát, že u matematiků musí dominovat Kahnemanův druhý systém pomalého myšlení. Avšak právě balanc obou systémů a místy až nadvláda „rychlého“, intuitivního a atributivního myšlení stojí při zrodu elegantních objevů.
ZALOŽENA
1952
Fakulta očima děkana „Matematicko-fyzikální fakulta UK rozvíjí bohatý pedagogický i výzkumný program. Její matematická, fyzikální a informatická sekce v souhrnu generují až šest procent vědeckého výkonu celé ČR. Fakulta se podílí na centrech excelence a řeší stovky grantových projektů včetně prestižních ERC. Vychovává jak úspěšné vědce a analytiky, tak učitele, prakticky zaměřené programátory, finančníky i podnikatele.“ prof. RNDr. Jan Kratochvíl, CSc.
55
souÄ?asnost univerzity
56
současnost univerzity
Stanislav Štěpáník pedagogická fakulta
Stanislav Štěpáník působí na katedře českého jazyka, jeho hlavním zájmem je didaktika českého jazyka. V současnosti je řešitelem projektu Primus Didaktika českého jazyka v současném vzdělávacím kontextu. Zároveň pracuje jako středoškolský učitel. CITÁT Motivační heslo v pravém slova smyslu nemám. Spíše řadu různých výroků, které formují můj každodenní život. Jeden mi rezonuje v mysli od té doby, co jeho autorka, prof. Iveta Radičová, byla předsedkyní vlády Slovenské republiky: „Invektíva nie je urážkou adresáta, ale sebaponížením autora.“ Třeba ten mě ve vypjatých chvílích hodně usměrňuje nebo osvobozuje. vzor Tajně miluji prof. Liptákovou a prof. Kesselovou z Prešovské univerzity v Prešově, s nimiž mám možnost pracovat i neformálně se setkávat. Jsou to nesmírně
přátelské, otevřené a hlavně skromné ženy, v komunikaci s nimi by málokdo odhadl, že jde o jedny z největších kapacit didaktiky mateřského jazyka na, nebojím se říci, evropském poli. Profesorky spolu chodily na základní školu. Velmi rád bych byl jejich spolužákem sedícím v lavici poblíž. Inspirace Velmi si cením toho, že Pedagogická fakulta UK stanovila rozvoj oborové didaktiky jako svou jednoznačnou prioritu. Jsem přesvědčen o tom, že právě to je zcela stěžejní úloha pedagogické fakulty a také její veliká deviza.
Preference Cítím se bytostně spjat se základoškolskou a středoškolskou praxí – také proto si i v současnosti ponechávám – byť maličký – úvazek na střední škole. Považuji se primárně za učitele. Pracovat s mladou generací a formovat ji je fascinující. Jsem přesvědčen o tom, že dobrý didaktik by měl být v praxi neustále. Rekognice Snažím se obklopit těmi nejlepšími z nejlepších. Daleko lepšími, než jsem já. Proto mám ve svém týmu veliké vědecké osobnosti od nás i ze zahraničí.
ZALOŽENA
1946
Fakulta očima děkana „Pedagogická fakulta připravuje na výkon povolání pedagogické pracovníky pro všechny stupně škol, připravuje další odborníky v pedagogice, edukativní psychologii a v oborových didaktikách, rozšiřuje však i vzdělání pedagogů stávajících. Zajišťuje studium na bakalářském, magisterském a doktorském stupni i v rámci celoživotního vzdělávání. Toto zaměření jednoznačně určuje poslání fakulty.“ prof. PaedDr. Michal Nedělka, Dr.
57
souÄ?asnost univerzity
58
současnost univerzity
Zuzana Havránková fakulta sociálních věd
Zuzana Havránková patří podle mezinárodní databáze RePEc mezi 10 nejcitovanějších českých ekonomů. Zabývá se ekonomií energetiky a životního prostředí, ale také financemi a mezinárodním obchodem. Její výzkum byl oceněn Světovou bankou, ministrem školství ČR a guvernéry české i slovenské centrální banky. Je matkou čtyř dětí. CITÁT Když jsem v létě po prvním ročníku univerzity pracovala v USA, měl šéf na stole cedulku: Dream big, work hard, plan well, smile always, and good things will happen. Funguje to. vzor Obdivuji historičku Deidru McCloskey. Její trilogie o příčinách průmyslové revoluce patří mezi nejdůležitější počiny ve společenských vědách za poslední století. Ráda bych s ní strávila kterýkoli den její práce na těchto knihách. Inspirace Na Fakultě sociálních věd se propojuje pestrá škála oborů. Některé, jako třeba ekonomie, jsou v řadě ohledů
podobné „tvrdým“ vědám (co se týče využití matematiky a statistiky), zatímco jiné upřednostňují narativní přístup. Výsledkem je inspirativní a svobodná výzkumná atmosféra, kterou navíc podporuje vstřícný přístup děkanky Alice Němcové Tejkalové a ředitele Institutu ekonomických studií Martina Gregora. Preference Nejbližší je mi práce s daty, jejich analýza – zejména když mám jako první k dispozici úplně nový data set, který si sama sesbírám. Je radost zjistit něco nového; při výzkumu se člověk stále učí.
Rekognice Kahneman a Tversky popisovali systematické chyby v úsudku (nejen) expertů. Ve výzkumu se taková chyba nejčastěji projevuje jako publikační selektivita, kdy jsou ke zveřejnění vybírány zejména intuitivní a statisticky významné výsledky. Jeden z nejcitovanějších vědců dneška John Ioannidis ukazuje, že díky tomu je většina publikovaného výzkumu zavádějící pro praxi. Tomu lze předcházet použitím statistických metod, které selektivitu testují a které sama používám.
ZALOŽENA
1990
Fakulta očima děkanky „Cílem Fakulty sociálních věd je rozvíjet pedagogickou a výzkumně-analytickou činnost a rozšiřovat profesní přípravu v klíčových sociálněvědních oborech: ekonomii, komunikačních studiích, mezinárodních teritoriálních studiích, politologii a sociologii.“ PhDr. Alice Němcová Tejkalová, Ph.D.
59
souÄ?asnost univerzity
60
současnost univerzity
Tomáš Malý fakulta tělesné výchovy a sportu
Tomáš Malý zkoumá adaptační a maladaptační procesy sportovců. Jeho práce byly oceněny na významných zahraničních sympoziích (Nagoja, Moskva). Vědeckou práci propojuje do klinických podmínek, kde pomáhá zkušenostmi a znalostmi historicky nejúspěšnějšímu českému fotbalovému klubu AC Sparta Praha. CITÁT Je těžké vybrat jeden citát. Lidé, kteří mě znají, vědí, že rád používám motivační citáty. Život je jako jízda na kole: chcete-li si udržet rovnováhu, musíte být stále v pohybu. (Albert Einstein) Svůj úspěch hodnoťte podle toho, čeho všeho jste se pro něj vzdali. (dalajláma) vzor Z oboru vyberu prof. Jense Bangsbo, který je profesorem fyziologie a sportovních věd na University of Copenhagen. Inspiruje mě proto, že dokázal významně a úspěšně propojit teorii s praxí v oblasti sportovních věd. Setkal jsem se s ním několikrát osobně, nemusím si proto přát jeden den. Ale pokud bych si mohl vybrat osobnost, pak by to byl nositel
Nobelovy ceny za ekonomii John Nash. Inspiruje mě jeho práce Teorie her, která řeší problém rovnováhy v nekooperativních hrách. Inspirace Inspiruje mě každý nový den, který vnímám jako výzvu. Na pracovišti je ohromný potenciál, který je schovaný jak v lidských zdrojích, tak materiálním zázemí. Kdo má rád výzvy, dynamické prostředí a hlavně chce investovat správně, je to správná volba. Nakonec často ve sportu používáme slovo strategie, které pochází z řeckého slova strategos a znamená plán zaměřený na dosažení cíle. Proto sportovním žargonem řečeno, kdo chce uspět a být nejlepší, musí mít správnou
strategii pro každý cíl a na to potřebuje se soustavně vzdělávat. Preference Nejoblíbenější fází je formulace vědeckého problému a stanovení vědeckých hypotéz na základě principů a kritérií pro jejich formulaci a operacionalizaci. Oblíbenou činností je i tvorba metodologického designu výzkumu a finální psaní rukopisu do dobrého vědeckého časopisu. Rekognice Ve vědeckém světě se snažím chyby v úsudku verifikovat podle matematických postupů, ale také je třeba vnímat kromě čísel i věcnou, praktickou (effect size) významnost či přínos.
ZALOŽENA
1959
Fakulta očima děkanky „Fakulta tělesné výchovy a sportu se zaměřuje na výchovu a vzdělávání odborníků v oborech nelékařských a v tělesné výchově a sportu. Významný prostor je vyhrazen výzkumu v úzké národní i mezinárodní spolupráci pro zajištění budoucí generace pedagogů, výzkumníků a příbuzných profesí širokého společenského dopadu.“ doc. MUDr. Eva Kohlíková, CSc.
61
souÄ?asnost univerzity
62
současnost univerzity
Pavel Mücke fakulta humanitních studií
Pavel Mücke je historik, který se zabývá moderními a soudobými dějinami. Oslovují ho lidské příběhy na pozadí doby poznávané mj. skrze orální historii. Byl členem výkonného výboru International Oral History Association. CITÁT Schopný tvoří, neschopný poučuje. (George Bernard Shaw)
Rukopisů, v něž předtím tak intenzivně věřila.
Vzor Žádný jednoznačný vědecký vzor nemám, neboť z každého se snažím vzíti to nejlepší. Ale pokud bych si přeci jen měl vybrat, byl by to Tomáš Garrigue Masaryk v čase, kdy se jemu a jeho kolegům nakonec silou vědeckých argumentů podařilo přesvědčit českou veřejnost o nepravosti
Inspirace Inspiruje mě zejména velmi tvůrčí, liberální, dělná a přitom kolegiální a přátelská atmosféra. Navíc bych naši fakultu doporučoval i díky velmi chápavému a osvícenému vedení, které dokáže dát prostor iniciativním a kreativním lidem, a to jak vyučujících, tak studujících.
Preference Z práce vědecké mám nejraději vlastní základní výzkum, z oné pedagogické pak přednášky spojené s diskuzemi. Rekognice Jednou z metod prevence před potenciálními chybami je práce a diskuze v týmu. To se pak mohu opřít o náš „kolektivní mozek“.
ZALOŽENA
2000
Fakulta očima děkanky „Fakulta humanitních studií se odborně zabývá širokým spektrem věd o člověku a lidské společnosti. Působí jako mezioborový spojovník filozofie, sociálních a humanitních disciplín s přírodními a lékařskými vědami o člověku na UK. Soustřeďuje se na výzkumná témata z oblasti filozofie, sociálních a humanitních věd, realizuje a podporuje projekty základního i aplikovaného výzkumu v těchto disciplínách.“ Ing. arch. Mgr. Marie Pětová, Ph.D.
63
Forum, speciální číslo 1/2018 Časopis Univerzity Karlovy Vydává Univerzita Karlova Redakce Média UK Ovocný trh 5, 116 36 Praha 1 Redakci řídí prof. PhDr. Martin Kovář, Ph.D., prorektor pro vnější vztahy Odpovědné redaktorky Petra Köpplová, Lucie Kettnerová Telefon 224 491 248 E-mail Forum@cuni.cz Grafická úprava Filip Blažek, Eliška Kudrnovská, Designiq portréty René Volfík a Luboš Wišniewski Toto číslo vyšlo v březnu 2018 Registrace MK ČR 72 79 Tištěná verze: ISSN 1211-1724
zdroje ilustrací
Obálka René Volfík / s. 1, 2 ČTK / s. 7 Rijksmuseum / s. 9 Rijksmuseum / s. 13 Wikimedia Commons / s. 14 Muzeum hlavního města Prahy, inv. č. 010.494 / s. 19 Rijksmuseum / s. 22 ÚDAUK, Archiv UK Dokumentační sbírka, Dar stavitele Jana Lopaty, foto 00237 / s. 24–25 foto René Volfík / s. 28 ČTK / s. 30, 32, 38, 40, 42, 46, 50, 52, 54, 60 a 62 René Volfík / s. 34, 36, 44, 48, 56 a 58 Luboš Wišniewski
Ponte · 1687 Emmanuel de Boye · 1688 Jan Kryštof Schambogen · 1689 Václav Sattenwolff · 1690 Jan Jindřich Proxa · 1691 Václav Sattenwolf · 1692 Jan Kryštof Schambogen · 1693 Ondřej Müntzer · 1694 Jan Antonín Cassinis de Bugella · 1695 Jan Dubský · 1696–1697 Jan Jindřich Turba · 1698 Ferdinand Rudolf Waldhauser · 1699 Jan František Löw z Erlsfeldu · 1700 Kašpar Knittel · 1701 Jan Jindřich Turba · 1702 Tomáš Schmidl · 1703 Jan František Löw z Erlsfeldu · 1704 Jáchym Stechau · 1705 Jan Kašpar Ignác Wolwert de Neffe · 1706 Jiří Kinský · 1707 Jan Kašpar Ignác Voigt · 1708 Jan Miller · 1709–1710 Václav Jan z Kriegelsteinu · 1711 Jan Miller · 1712 Jan František Löw z Erlsfeldu · 1713 Jakub Stessl · 1714– 1715 Václav Xaver Neumann z Puchholtze · 1716 František Fragstein · 1717 Jan František Löw z Erlsfeldu · 1718–1719 Heřman Oppersdorf · 1720 Jan Adam Besnecker · 1721 Jakub Stessl · 1722 Leonard Ferdinand Meisner · 1723 František Retz · 1724 Václav Xaver Neumann z Puchholtze · 1725–1726 Jan Nonnert · 1727 Ferdinand Leonard Meisner · 1728 Jan Seidel · 1729 Václav Xaver Neumann z Puchholtze · 1730–1731 Julius Zwicker · 1732 Ferdinand Leonard Meisner · 1733 Jan Seidel · 1734 Václav Xaver Neumann z Puchholtze · 1735 Jan Seidel · 1736 Jan Jakub Gelhausen · 1737 Václav Xaver Neumann z Puchholtze · 1738 Jan Heilman · 1739–1740 Václav Xaver Neumann z Puchholtze · 1741–1743 Jiří Peter · 1744 Jakub Smith z Balroe · 1745 František Xaver Heissler · 1746 Jindřich Petr Proichhausen · 1747 Leopold Grimm · 1748 Antonín Václav Rings · 1749 Leopold Grimm · 1750 Mikuláš Ignác Königsmann · 1751 Bernard Weber · 1752 Jan Ignác Mayer z Mayersbachu · 1753 Bernard Weber · 1754 Josef Azzoni · 1755–1756 Baltazar Lindner · 1757 Jan Antonín Scrinci · 1758 Jan Tille · 1759 Jan Nepomuk Václav Dvořák z Boru · 1760 Jan Tille, od 17. 6. 1760 Jan Antonín Scrinci · 1761 Jan Antonín Josef Scrinci · 1762 Jan Matyáš Schweiberer · 1763 Ignác Kajetán Veit · 1664 Ignác Kajetán Veit · 1765–1766 František Xav. Wissinger · 1767 František Du Toy · 1768 Jáchym Pleiner · 1769 František Václav Štěpán z Kronefelsu · 1770 Petr Janovka · 1771 Josef Wignet · 1772–1773 František Wissinger (poslední jezuitský rektor) · 1774 František Václav Stephan · 1775–1776 Pavel Seddeler · 1777 František Du Toy · 1778 Antonín František Veselý · 1779 Ferdinand Woldřich · 1780–1781 Tomáš Jan Hrdlička · 1782 Leonard Antonín Verbeck · 1783–1784 Karl Jindřich Seibt · 1785 Josef Antonín Schuster · 1786 Cosmas Schmalfus · 1787 Tadeáš Bayer · 1788 Jan Diesbach · 1789 Ferdinand Woldřich · 1790 Karel Rafael Ungar · 1791 Václav Vojtěch Forsat · 1792 Jan Diesbach · 1793 Josef ryt. z Bretfeldu · 1794 Jiljí Chládek · 1795 Jan Křtitel Zauschner · 1796 Antonín Strnad · 1797 Josef ryt. z Bretfeldu · 1798 Kašpar Royko · 1799 Josef Bohumír Mikan · 1800 Stanislav Vydra · 1801 Jan Nepomuk šl. Vignet · 1802 Vavřinec Chrysostomus Pfrogner · 1803 Antonín Michelič · 1804 Jan Goskho ze Sachsenthalu · 1805 Josef ryt. z Bretfeldu · 1806 František Xaver Hain · 1807 Ignác Matuschka · 1808 Václav Lenhart · 1809 Josef sv. p. z Bretfeldu · 1810 Karel František Fischer · 1811 Josef Rottenberger · 1812 Milo Jan Nepomuk Grün · 1813 Josef sv. p. z Bretfeldu na Kronenburgu · 1814 František Pitroff · 1815 František Müller · 1816 Alois Martin David · 1817 Josef sv. p. z Bretfeldu na Kronenburgu · 1818 Karel František Fischer · 1819 Josef Rottenberger · 1820 František Mikuláš Titze · 1821 Michael Schuster · 1822 František Seraf Wilhelm · 1823 Ignác Nádherný · 1824 Josef Antonín Köhler · 1825 Martin Adolf Kopetz · 1826 Benedikt Jan Nepomuk Pfeiffer · 1827 Jan Theobald Held · 1828 Ladislav Jandera · 1829 Jan Nepomuk Kaňka · 1830 František Tippmann · 1831 Vincenc Julius Krombholz · 1832 Kassián Hallaschka · 1833 Tomáš Karel Härdtl · 1834 Maxmilián Millauer · 1835 František Wünsch · 1836 Josef Leonard Knoll · 1837 Karel Václav Wolfram · 1838 Vilém Václavíček · 1839 Antonín Jan Jungmann · 1840 Josef Jakub Jungmann · 1841 Antonín Karel Mudroch · 1842 Mikuláš Tomek · 1843 Jan Nepomuk Fischer · 1844 Jeroným Josef Zeidler · 1845 Leopold Hasner, ryt. z Arthy · 1846 Jeroným Josef Zeidler · 1847–1848 Josef Reisich · 1849 Josef Hoffmeister · 1850 František Seraf. Češík · 1850–1851 Matyáš Popel · 1851–1852 Vincenc František Kostelecký · 1852–1853 Jiří Norbert Schnabel · 1853–1854 Jan Nepomuk Ignác Rotter · 1854–1855 František Jan Piťha · 1855–1856 Jeroným Josef Zeidler · 1856–1857 Jan Chlupp · 1857–1858 Gabriel Güntner · 1858–1859 Antonín Jaksch · 1859–1860 August Reuss · 1860–1861 František Eduard Tuna · 1861–1862 Jan Křtitel Smutek · 1862–1863 Josef Löschner · 1863–1864 Jan Jindřich Löwe · 1864–1865 František Xaver Schneider · 1865–1866 Vincenc Náhlovský · 1866–1867 Josef Halla · 1867–1868 Vincenc František Kosteletzký · 1868–1869 Jan Bedřich Schulte · 1869–1870 Eduard Petr · 1870–1871 Emanuel Seidl · 1871–1872 Karl Adolf Konstantin Höfler · 1872–1873 Jan Nepomuk Schier · 1873–1874 František Sal. Antonín Mayer · 1874–1875 Josef Hasner, ryt. z Arthy · 1875–1876 Bedřich Stein · 1876–1877 Karel Czyhlarz · 1877–1878 Antonín Reinwarth · 1878–1879 Jan Streng · 1879–1880 Ernst Mach · 1880–1881 Hugo ryt. Kremer-Auenrode · 1881–1882 Josef Schindler · 1882–1920 (Německá KarloFerdinandova univerzita) · 1882–1883 Ewald Hering · 1883–1884 Ernst Mach (během funkčního období jej vystřídal Ferdinand Lippich) · 1884–1885 Friedrich Rulf · 1885–1886 Wenzel Frind · 1886–1887 Carl Gussenbauer · 1887–1888 Moritz Willkomm · 1888–1889 Dominik Ullmann · 1889–1890 Joseph Sprinzl · 1890–1891 Philipp Knoll · 1891–1892 Johann Kelle · 1892–1893 Emil Sax · 1893–1894 Gustav Karl Laube · 1894–1895 Joseph Schindler · 1895–1896 Karl Hugo Huppert · 1896–1897 Anton Marty · 1897–1898 Josef Ulbrich · 1898–1899 Anton Kurz · 1899–1900 Karl Holzinger Ritter von Weidich · 1900–1901 Hans Chiari · 1901–1902 Friedrich Frh. von Wieser · 1902–1903 Adolf Bachmann · 1903–1904 Karel Rabl (zvolený rektor Virgil Grimmich zemřel 13. 8. 1903) · 1904–1905 Alois Rzach · 1905–1906 Josef Rieber · 1906–1907 Emil Pfersche · 1907–1908 August Sauer · 1908–1909 Rudolf Ritter Jaksch von Wartenhorst · 1909–1910 Josef Zaus · 1910–1911 Max Grünert · 1911–1912 Heinrich Rauchberg · 1912–1913 Robert Ritter Lendlmayr von Lendenfeld (zemřel 3. 6. 1913, v úřadě pokračoval prorektor Heinrich Rauchberg) · 1913–1914 Richard Ritter von Zeynek · 1914–1915 Heinrich Swoboda · 1915–1916 Adolf Zycha · 1916–1917 Ottokar Weber · 1917–1918 Anton Elschnig · 1920–1945 Německá univerzita v Praze, od 1. září 1939 Německá Karlova univerzita · 1918– 1919 August Naegle · 1920–1921 Franz Wähner · 1921–1922 Robert Mayr-Harting · 1922–1923 Samuel Steinherz · 1923–1924 Karl Kreibich · 1924–1925 Josef Jatsch · 1925–1926 Karl Cori · 1926–1927 Otto Peterka · 1927–1928 Heinrich Rietsch · 1928–1929 Otto Grosser · 1929–1930 August Naegle · 1930–1931 Karl Cori · 1931–1933 Mariano San Nicolò · 1933–1934 Gerhard Gesemann · 1934–1935 Otto Grosser · 1935–1936 Karl Hilgenreiner · 1936–1937 Michael Stark · 1937–1938 Rudolf Schranil · 1938–1940 Ernst Otto · 1940–1942 Wilhelm Saure · 1942–1944 Alfred Buntru · 1944 Friedrich Klausing · 1944–1945 Kurt Albrecht · 1882–1920 (Česká Karlo-Ferdinandova univerzita) · 1882– 1883 Václav Vladivoj Tomek · 1883–1884 Antonín Randa · 1884–1885 Jan Streng · 1885–1886 Václav Vladivoj Tomek · 1886–1887 Emil Ott · 1887–1888 Vilém Weiss · 1888–1889 František J. Studnička · 1889–1890 Matouš Talíř · 1890–1891 Vladimír Tomsa · 1891–1892 Antonín Frič · 1892–1893 Jiří Pražák · 1893–1894 František X. Kryštůfek · 1894–1895 Arnold Spina · 1895–1896 Karel Vrba · 1896–1897 Jaromír Hanel · 1897–1898 Eugen Kadeřávek · 1898–1899 Josef Reinsberg · 1889–1900 Jan Gebauer · 1900–1901 Josef Stupecký · 1901–1902 Jan Sýkora · 1902–1903 Ivan Horbaczewski · 1903–1904 Čeněk Strouhal · 1904–1905 František Stroch · 1905–1906 Antonín Vřešťál · 1906–1907 Jaroslav Hlava · 1907–1908 Jaroslav Goll · 1908–1909 Leopold Heyrovský · 1909–1910 Josef Král · 1910–1911 Jan Jánošík · 1911–1912 Jaromír Čelakovský · 1912–1913 František Vejdovský · 1913–1914 František Mareš · 1914–1915 Kamil Henner · 1915–1916 Rudolf Dvořák · 1916–1917 Vítězslav Janovský · 1917–1918 Gabriel Pecháček · 1918–1919 Karel Hermann-Otavský · Od 1920 (Univerzita Karlova) · 1919–1920 Josef Zubatý · 1920–1921 František Mareš · 1921–1922 Bohumil Němec · 1922–1923 Cyril Horáček · 1923–1924 František Pastrnek · 1924–1925 Otakar Kukula · 1925–1926 Karel Petr · 1926–1927 Josef Vančura · 1927–1928 Lubor Niederle · 1928–1929 Vladimír Slavík · 1929–1930 Jindřich Matiegka · 1930–1931 August Miřička · 1931–1932 Josef Pekař · 1932–1933 Rudolf Kimla · 1933–1934 Karel Domin · 1934–1935 Josef Drachovský · 1935–1936 Gustav Friedrich · 1936–1937 Karel Weigner · 1937–1938 František Slavík · 1938–1939 Vilém Funk · 1939–1940 Bedřich Hrozný · 1945–1946 Jan Bělehrádek · 1946–1947 Bohumil Bydžovský · 1947–1948 Karel Engliš · 1948–1954 Jan Mukařovský · 1954–1958 Miroslav Katětov · 1958–1966 Jaroslav Procházka · 1966–1969 Oldřich Starý · 1969–1970 Josef Charvát · 1970–1976 Bedřich Švestka · 1976–1990 Zdeněk Češka · 1990–1994 Radim Palouš · 1994–1999 Karel Malý · 2000–2006 Ivan Wilhelm · 2006–2014 Václav Hampl · od 2014 Tomáš Zima
Katolická teologická fakulta Evangelická teologická fakulta Husitská teologická fakulta Právnická fakulta 1. lékařská fakulta 2. lékařská fakulta 3. lékařská fakulta Lékařská fakulta v Plzni Lékařská fakulta v Hradci Králové Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Filozofická fakulta Přírodovědecká fakulta Matematicko -fyzikální fakulta Pedagogická fakulta Fakulta sociálních věd Fakulta tělesné výchovy a sportu Fakulta humanitních studií
www.cuni.cz