Page 1

2 XXXI. ročník

Zpravodajství Zpravodajství || Tvorba Tvorba || Kultura Kultura || Zábava Zábava

Téma: 6 – 9

17. 17. LISTOPAD LISTOPAD

2. ŠKOLNÍ ČASOPIS VYSOČINY ROKU 2010


Obsah

17. listopad

6

Zpověď boxerky v palčácích − Polsko

Praha - město ostrých hran

10 12

4

Donatella Versace navrhla kolekci pro H&M

14

Jazykový koutek: ESPAŇOL? (1)

15

Komentář: Skoro každý den se procházím po chodbě a slyším ze všech stran: „3. G má další problém, jsou hrozní, s nimi se to nedá vydržet a další podobné hlášky. Když se ale na tuto otázkou zamyslíte tak zjistíte, že ne všichni jsou zas tak hrozní. Všichni nás berou jako celek, ale co se týče problémů, je opravdu jen pár „vyvolených“. Dokážeme se jako celek na něčem shodnout, i když to bývá někdy dost obtížné, a někdy dokonce spolu i vycházet. Ale co se týče, problémů — NEJSME všichni stejní.

2

Titulní strana: Vlna Foto: Jan Němec Grafika: Štěpán Mareš


Úvodem

Milí čtenáři, přišel šedavý podzim a dny se nám krátí. My se v těchto dnech zamýšlíme nad tak křehkou věcí, jakou je svoboda, které se ne vždy daří, a s ohledem nadcházející dny jsme jí věnovali část obsahu tohoto čísla. Do dnešních dnů se bohužel nepodařilo zajistit rozhovor s panem učitelem Horáčkem, takže si můžete alespoň počíst ve větším množství autorské tvorby, kterou vám přinášíme.

Marius Jaroslav Svoboda

3


Fejeton

Praha — město ostrých hran V letošním roce jsem už dvakrát navštívil Prahu a musím přiznat, že jsem čím dál víc v rozpacích, nevím, co si mám o našem hlavním městě myslet. Jsem smutný z toho, jak se stává Praha více a více nedostupnější pro českého turistu. Když jsem na Staroměstském náměstí promluvil česky, měl jsem strach, aby na mne prodejce „tradičního“ trdelníku (v mém žebříčku největších hloupostí je trdelník na čestném druhém místě) vůbec reagoval. O prázdninách jsem s rodinou navštívil i jiné východoevropské metropole: Bukurešť, Soluň a Budapešť. Nikde jsem se nesetkal s tím, že by stánkaři měli šestijazyčnou reklamu, ve které chybí název v rodném jazyce. Nikde se neobtěžovali mluvit anglicky nebo rusky. To zní sice jako hloupost, ale já si myslím, že pokud chci navštívit cizí zemi, musím počítat s tím, že na moji angličtinu nikdo zvědavý nebude. Cítil jsem, že například obyvatelé Bukurešti jsou na svoje město opravdu hrdí, i přesto, že betonová zástavba z Ceauceskovy éry je věc opravdu odporná. Snažili se, aby se nám — turistům návštěva co nejvíce líbila. Taková národní hrdost mi v Praze chybí. Pochybuju, že stánkařům a řidičům, kteří dělají „servis“ turistům z druhé půlky zeměkoule, nejvíc záleží na tom, aby odjeli spokojení. Spíš než chlouba naší země se z Prahy stala světoznámá turistická atrakce, kterou ale být nikdy neměla. Návštěvníkům Prahy se občas trošku divím, že si vůbec vybalí zavazadla. Já osobně bych se otočil hned na letišti. Nechápu, jak je stále ještě možné, že taxikáři chtějí za trasu Ruzyně — centrum čtyřmístnou částku. Proč jsou hotely několikanásobně dražší než srovnatelné hotely v západní Evropě? Z Prahy se rychle stala metropole světové úrovně, ale nemůžu se zbavit dojmu, že služby, které by měly spíš turistům pomáhat, než aby vyprazdňovaly jejich peněženky, za krásnými památkami výrazně zaostávají. Stále naštvaný a dotčený jsem jeden večer svého pobytu opustil starou Prahu a metrem se vydal do jejích okrajových částí. V naprosto úžasné dejvické hospůdce, kde nikdo nemluvil rusky ani nenabízel trapný trdelník, jsem si uvědomil, jak moc rozdílná Praha je. Zapomněl jsem na všechno špatné, co se dělo v centru, a užíval si tu skvělou atmosféru „pravé“ Prahy. Myslím si, že lidem, kteří zde žijí celý život a jsou na svoje město alespoň trochu hrdí, se musí z toho cirkusu pro turisty obracet žaludek. Večer jsem viděl z tramvaje nasvícené Hradčany a ihned jsem zapřemýšlel, kdy se do Prahy opět podívám. Velká škoda, že neexistují vyhrazené dny pouze pro české turisty.

4

Václav Vafek


Aktuálně

STALO SE...

říjen, listopad 2011

14. října

140. výročí gymnázia

3. listopadu

ČEZ, prezentace na chodbě před učebnou č. 133

4. listopadu

Lesní domy světa, 2. C

7. listopadu

Okresní kolo v basketbalu

8. listopadu

VU obratlovců, Studenec, 3. ročník — seminář biologie

9. listopadu

Třebíčsko, zeměpisná exkurze, 4. A, 4. B

10. listopadu

Matematická olympiáda, kategorie B, C, Jihlava

14. listopadu

Volejbalový turnaj, Dačice

15. listopadu

Přednáška Myrmekologická rezervace u Mohelna

STANE SE...

listopad, prosinec 2011

18. listopadu

Schůzka zástupců tříd s vedením školy

19. listopadu

Stužkovací večírek třídy 4. C

24. listopadu

Třídní schůzky s rodiči

25. listopadu

Beseda s D. Písaříkovou, 3. C, 3. B, 3. C

26. listopadu

Stužkovací večírek třídy 4. B

29. listopadu

Přednáška Mistr Jan Hus — Jak se rodí reformátor

3. prosince

Stužkovací večírek třídy 8. G

Ria, zdroj: ředitelství školy

5


Téma ONLINE PŘÍLOHA: ORIGINÁLNÍ DOKUMENTY STUDENTŮ Z LISTOPADU A PROSINCE 1989 WWW.GTR.CZ/ZVONEK

17. LISTOPAD 1939 Je pátek 17. listopadu 1939. České země jsou již přes pět měsíců coby Protektorát Čechy a Morava součástí Německé říše a v plném proudu je akce „Sonderaktion Prag vom 17. November 1939“ vyhlášená Adolfem Hitlerem. Jejím důsledkem je popravení devíti nevinných studentů, kteří se angažovali ve studentských organizacích, uzavření všech vysokých škol na území protektorátu a internace 1200 studentů v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg. Co všechno však předcházelo tomuto dnu? Počátek všeho je nutné hledat 28. října 1939. Tehdy se uskutečnila na plakátech den předem ohlášená manifestace studentů k připomenutí 21. výročí samostatného Československa. Poklidná demonstrace probíhající na Václavském náměstí však byla potlačena okupačními orgány s využitím pořádkové policie, ale i jednotek SS. Následně v okolních ulicích v centru Prahy došlo k dalším střetům mezi demonstranty a rovněž mimopražskými obyvateli na jedné straně a zasahujícími jednotkami podpořenými německými obyvateli města na straně druhé.

6

Jan Opletal

Došlo rovněž ke střelbě ostrými náboji do řad demonstrantů, následkem čehož byl zabit v Nezábranské ulici dvaadvacetilý pekařský dělníka Václav Sedláček a v Žitné ulici byl postřelen student Jan Opletal. Ten byl následně operován, avšak svým zraněním 11. listopadu podlehl. Zatímco Václav Sedláček byl za asistence bezpečnostních složek v tichosti pohřben 4. listopadu, rovněž původně tichý pohřeb studenta Jana Opletala 15. listopadu 1939 podnítil masovou demonstraci, která se


Téma

stala veřejným protestem proti okupaci. Jednotky gestapa následně, pravděpodobně uměle, vyvolaly střety s demonstranty v oblasti Karlova náměstí a podnítili tak další brutální masový zásah bezpečnostních jednotek s cílem zastrašit celý český národ.

Na přelomu 16. a 17. listopadu 1939 proběhlo masové zatýkání v řadách českého studentstva v Praze, Příbrami a Brně. Studenti zatčení v Praze byly převezeni do bývalých dělostřeleckých kasáren v Praze Ruzyni a zde bez jakéhokoliv soudu popraveni.

16. listopadu byla v Berlíně svolána porada vedení Německé říše, na které Adolf Hitler prohlásil: „15. březen byl můj velký omyl. Lituji, že jsme s Čechy nenaložili jako s Poláky. Události 28. října a 15. listopadu ukazují, že Češi nezasluhují jiný osud... Z toho důvodu nařizuji: Zastavení českých vysokých škol na tři roky. Jakékoliv demonstrace dát ihned potlačit... Nebudu se ostýchat do ulic postavit třeba i děla. Do každého hloučku se bude střílet kulomety. Bude-li ještě nějaká demonstrace, srovnám Prahu se zemí...“

Jmenovitě se jednalo o studenty: JUDr. Jaroslav Klíma JUC. Josef Adamec JUDr. František Skorkovský PhDr. Jan Weinert JUC. Bedřich Koula Václav Šaffránek MUC. Jan Černý Ing. Marek Frauwirth Doc. PhDr. Josef Matoušek

Foto: valka.cz

7


Téma ONLINE PŘÍLOHA: KOMPLETNÍ VYDÁNÍ ZVONKU Z KONCE ROKU 1989

WWW.GTR.CZ/ZVONEK

1989 Je pátek 17. listopadu 1989. Pochodující skupina studentů a dalších demonstrantů čítající několik tisíc lidí jde po vltavském nábřeží. Za chvíli se začnou měnit dějiny. A to v momentě, kdy se skupina rozhodne nepokračovat po nábřeží, nýbrž vydat se po Národní třídě do centra. Již v průběhu celého roku 1989 probíhaly drobné demonstrace, žádná z nich však nikdy nepřerostla v masovou akci. S tím se původně nepočítalo ani u manifestace k oslavě 17. listopadu. Celá manifestace tehdy byla oficiálně schválena a dokonce zaštítěna pražským Svazem socialistické mládeže. Předpokládala se účast několika stovek studentů. Samotná demonstrace začala ve čtyři hodiny odpoledne na pražském Albertově.

8

V 15.40 byl počet účastníků odhadován na 500. Po začátku však narostl dle odhadů Státní bezpečnosti až na 15 tisíc lidí. Před pátou hodinou bylo shromáždění na Albertově ukončeno a skupina se vydala k hrobu Karla Hynka Máchy na Vyšehradě. I když již tehdy byla zřejmá tendence části členů vydat se do centra a na Václavské náměstí. S ohledem na to, že právě jeden z těchto odhodlaných byl poručíkem StB, není dodnes zcela jasné, zda nešlo o cílenou provokaci, a role StB není rovněž zcela vyjasněna. Pochod asi desíti tisíc účastníků ale skutečně dorazil na Vyšehrad, kde byla demonstrace v 18.15 ukončena. Po skončení demonstrace se však dav čítající asi pět tisíc osob vydal neplánovaně směrem k centru města. Příslušníci SNB se drželi rozkazu „nezasahovat“. Poprvé policie v pokusu

Foto: Ústav pro soudobé dějiny


Téma

zabránit přístupu do centra přehradila Vyšehradskou ulici. Policejní kordon však byl protržen, dav opět zastavily až následně přivolané posily. Zadní část průvodu se pak opět dala do pochodu a po nábřeží Vltavy směřovala směrem k Národnímu divadlu. Mosty přes Vltavu byly uzavřeny, aby se zabránilo přístupu k Pražskému hradu, a tak měli demonstranti na čele pochodu možnost buď pokračovat po nábřeží, či zabočit na Národní třídu a vydat se dále do centra. Dav odbočil. V 19.25 byla dle rozkazu o zabránění přístupu demonstrantů do centra města Státní bezpečností přehrazena Národní třída. Aby policie zabránila opětovnému otočení davu, byla následně uzavřena Národní třída i blíže k nábřeží, takže mezi policejními silami bylo uzavřeno asi 10 tisíc lidí. Po čtvrt na devět se začaly zasahující

kordony přibližovat k sobě a příslušníci SNB surově tlouct poklidně demonstrující studenty. Odchod byl umožněn pouze takzvanými „uličkami“, ve kterých byli studenti rovněž surově biti. Demonstrace tak byla násilně rozehnána kolem půl desáté. Někteří účastníci byli pozatýkáni. Většina demonstrantů se rozešla. Bezpečností složky i poté ještě násilně napadaly menší skupinky a přihlížejících. V sobotu 18. listopadu se pak mezi lidmi již rozšířila informace o tvrdém zásahu policie proti studentům. Na školách začaly vznikat stávkové výbory, které vyžadovaly řádné prošetření celé události. Následně se také rozšířila mylná informace o smrti studenta Martina Šmída, která ještě více podpořila pobouření občanů.

Foto: Ústav pro soudobé dějiny

9


Tvorba

Zpověď boxerky v palčácích − Polsko Zpověď boxerky v palčácích je soubor textů inspirovaný mojí cestou po Evropě, kterou jsem reálně i literárně zahájila v Polsku. Stopem jsem se dostávala v každé zemi do přímého kontaktu s místními a díky pocitu, že se vidíme poprvé a naposledy, bylo mi umožněno ocitnout se v roli posluchače životních osudů. Za každým tímto vyprávěním řidiče, za národní kulturou, za celkovou kompozicí krajiny, tam všude jsem začala objevovat střípky jednolitého životního příběhu. S každou nově navštívenou zemí střípků přibývá a život jedince se stává zřetelnějším. Ne, určitě jsem nikdy nikomu neřekla, že mám pod nohama ježky. Občas, když nechám chodidlo moc dlouho na zemi, vystrčí ten ježek hlavu z podrážky a zařve hospodským hlasem, který se k němu vůbec nehodí, že už zas otálím a stojím. Já si pak tedy zavážu tkaničky na dvojitou mašli a rozběhnu se k silničnímu odpočívadlu, abych také odpočívala, ale na druhou stranu zase nezahálela, protože automobil s volným místem už je možná na cestě. Zatnu pěst, zdvihnu jak vzpěrač palec a otočím ruku, abych si mohla své dílo prohlédnout. Hlavou mi běží známá věc, že musí být vidět nehty, ať je jasné, že nemám pouhopouhou křeč, ale že opravdu bezmezně toužím po sedačce, či alespoň reakci, protože být neviditelná, není moje obliba. Úsměv sem, prosbička támhle a trhaným pohybem červené čáry se přemisťuji jako v televizních cestopisech nad mapou Evropy. Mám ráda vůni sousedství. Polsko je, jako když nasáknete kadidlem a pak tančíte u špiček kostelů místo u tyčí a to kadidlo z vás cáká a kreslí do hlíny papežem neviděné křivky. Z téhle půdy pak rostou malinkaté chryzantémy, protože nic jiného tam již nikdy nevyklíčí než pohřební květiny. Místní děti se drží zpátky, ale dospěláci poskakují kolem těchto provizorních záhonků a zašlapují, co se dá, protože chtějí všechno vidět jasně, bez zarostlých pasáží. Když vidím tato nahá květinová těla, vždycky si vzpomenu na svoje mládí, kdy jsem tak trochu bez aliance s dětmi ze sídliště brouzdala po okolí a už jsem, s nadprůměrnou přesností na tak malé dítě, znala okna, kde nevlastnili záclony a žaluzie ještě nestihli koupit a kde to po večerech nekončilo sklenkou vína. Nejraději jsem ovšem mívala byt, do kterého jsem mohla nahlédnout pouze z vyvýšeného altánku, kterému jsme my, děti, říkali „Na kamenech“, a už tehdy bylo snem každého z nás vlastnit podnik takto pojmenovaný. Bylo z něj vidět až do obývací místnosti studentského apartmánu, ve kterém se usadila dvojice chlapců z místní intelektuálské společnosti. Jednomu jsem říkala Dale, druhému Bob a přesně to bylo jablkem sváru naší školácké sestavy, jelikož ostatní sice souhlasili, aby první, krátkovlasý brunet, byl Dale, ovšem dělalo jim nezměrné problémy odstoupit od jména Chip. Už tehdy jsem sedávala sama

10


Tvorba

v našem podniku beze stěn a popíjela imaginární dětské pivíčko, které v mých představách chutnalo jako malinovka od babičky. Neznala jsem žádná znamení zvěrokruhu, ale domýšlela jsem si, že Dale patří do hvězdné soustavy Havrana, a dodnes si myslím, že právě on byl tou mojí první nešťastnou láskou. Boba jsem ráda neměla, a poté, co jsem v pozdějších letech poznala městečko Twin Peaks, jej nebudu mít ráda už nikdy. Jednoho večera si Bob přivedl domů slečnu. Měla krásné žluté šaty a načesané vlasy, na co sáhla, měnilo se v porcelán, jak ona byla čistá. On byl ulepený a i na tu dálku jsem zkrátka věděla, že zajisté slintá. A pak z ní ty šaty jediným pohybem strhl a já zavřela oči a doufala, že až je otevřu, budou jen sedět na posteli a smát se tomu, jaká to byla náhoda. Nestalo se tak. Rozlepila jsem víčka a pak jsem brečela, protože i ona byla najednou ulepená a také slintala a vlasy měla zacuchané a já cítila, že oba strašlivě páchnou plísní. Když zhasli světlo, bylo to jako konec představení, impuls k potlesku, začátek dospívání. To bylo mé první setkání se sexem, kvůli kterému se mi později Polsko tolik líbilo, protože tam schovávali neřest pod nadýchané fráze.

Hana Zoubková,

11


Tvorba

Jak jsem se proměnila v... bakterii Jednou jsem poslala Ježíškovi přání, prosbu, prostě malý papírek, na kterém bylo kostrbatým roztřeseným písmem napsáno: „Chci se stát něčím nepatrným, skoro neviditelným.“ Lístek jsem odesílala s marnými nadějemi a zapomněla na něj. Skoro za rok přišla zvláštní pozvánka. ZVEME VÁS NA ZÁBAVU. SLAVNOSTNÍ ZAHÁJENÍ V 7 HODIN RÁNO V OBLASTI ÚSTNÍ DUTINY ZAŽÍVACÍHO ÚSTROJÍ DATUM KONÁNÍ: 11. 10. 2011 Myslela jsem, že jde o vtípek mých potrhlých spolužáků, a lístek jsem strčila do šuplíku. Běžně jsem šla spát a neřešila nadcházející ráno. Probudila mě příjemná vůně zatuchlého dechu. Nemohla jsem se jí nabažit, a zatímco jsem se ukájela tímto opojným odérem, uvědomovala jsem si, že v normálním stavu by mi tento zápach připadal nepřijatelný. Otevřu oči. Zjistím, že to nejde. Tak se snažím jakkoliv jinak vnímat prostředí. A najednou cítím vřavu, chaos. Cítím společnost stejných bytostí, jako jsem já sama. Právě trůním na jedné ze zubních stoliček. Všichni se baví o mocném Štětináčovi, kvůli kterému se budeme patrně muset přesunout do žaludku. „Je obrovský,“ líčí jedna bakterie „já jsem se včera schovala tady, ale mnoho mých přátel zahynulo.“ Jak hrdinské, pomyslím si. „Nejhorší je Mast záhuby, kterou je namazán. Takhle prostě voní smrt,“ dodává. No jo smrt, řeknu si. Zahynu jako bakterie, nebo jako člověk, jako hostitel? „Ale stejně, stejně nás čeká černý tunel, o kterém mluví naši šamani a duchovní,“ vypráví jiná. Vím určitě, že bych asi v onom „černém tunelu“ zemřít nechtěla. Připojím se tedy ke skupince bakterií, které už míří k žaludku, a doufám, že když zdrhnu před kartáčkem, v žaludku už vymyslím jak uniknout osudu. „Dneska hraje DJ Srdce,“ slyším zase nějaký rozhovor. Už cítím jeho rytmické dunění. Páni, tahle hudba mě nutí tancovat. A „podlaha“ tu pro tanec taky není špatná. A čím blíž jsme k žaludku, tím je úžasnější atmosféra.

12


Tvorba

„Co ty tu tak sama?“ někdo mě osloví „Nechceš pozvat na drink?“ „Echm, a co se vlastně pije?“ „Žaludeční kyseliny, stará věc, kde to žiješ? Nemáš na to buňky? Jsi převtělený nebuněčný vir? Vy virové jste pěkní suchaři.“ „Takže, žádné další otázky,“ rozhodnu. „Oká, oká, tak pojď mě alespoň doprovodit k pípě.“ „Já neřekla ne!“ Po chvíli jsem zjistila, že žaludeční kyselina má podobné dopady na organismus jako alkohol. Po pár locích už jsou všichni celí žhaví do půlení. Nesmím se přepůlit, vtloukám si do hlavy, protože pak by už nebylo úniku. Taky mě znepokojuje síla, která mě pomalu, ale jistě posunuje do obávané oblasti. „Jsi nějaká nervózní,“ směje se můj už dvakrát přepůlený parťák, „nechceš ještě načepovat?“ „Ne, já už fakt nemůžu!“ „Tohle může být poslední zábava v tvém životě.“ „No právě,“ konstatuji a vím svoje. Nakonec se nechám přemluvit a pak už si nic nepamatuji. Jen tmu a zkreslené hlasy volající o pomoc. Probudila mě nepříjemná vůně zatuchlého útrob kanálu. Nemohla jsem ji nevnímat, jak byla intenzivní. Rukou si zacpávám nos a uvědomím si, že jsem zase člověk. Otvírám oči, a i když vidím kanál, mám strašnou radost, že teď už se nemusím bát zubní pasty ani záchodové mísy. Vylezu až k poklopu a vykouknu ven. Je tma. Uf. A jedná se pravděpodobně o kanál na našem sídlišti, do kterého mi nedávno spadla dvacetikoruna. Ale nehledám ji. Rychle vylezu a snažím se být nenápadná, jsem totiž v rouše Adamově. Rozhlédnu se kolem... Tohle není moje město! Na zemi se válí předvčerejší New York Times. Tak to bude ještě na dlouhé vyprávění…

Kamila Hejsková

13


Zajímavosti

Donatella Versace navrhla kolekci pro H&M 17. listopad! Datum, které alarmuje všechny módní přívržence. Pokud se za ně považujete, zapište si ho do diáře! Pulty butiků H&M se rozzáří pod jedinečnou retrospektivní kolekcí ikonické značky Versace, která bude cenově dostupná i běžným smrtelníkům. Stejně jako loni to byl izraelský návrhář Alber Elbaz pro módní dům Lanvin, a předchozí roky např. Karl Lagerfeld, Stella McCartney, Viktor & Rolf či Jimmy Choo, letos oblíbená švédská značka H&M spojí své síly s další módní legendou a tento pestrý seznam ještě více opestří, a to o jedinečnou Donatellu Versace. A v jakém duchu se kolekce ponese? Donatella vsadila na „staré, dobré, ověřené“. Tato slovní hříčka zní možná ve spojení s Versace trochu absurdně, ale apeluje na skutečnost, že kreativní návrhářka našla inspiraci v tom nejlepším, co kdy italská značka vyprodukovala. Pozornost soustředí především na tvorbu jejího zakladatele, nekonformního Gianniho Versace, který značku přivedl na svět před 35 lety. Ženy se mohou těšit především na originální šaty, které tvoří hlavní pilíř celé kolekce. Vedle klasického rovného střihu, se objevují i vypasované koktejlky. A vedle křiklavých barev a vzorů, samozřejmě nechybí ani černá klasika. Pravé labužnice však jistě ocení i líbezně krásné šperky, kabelky, kožené bundy a hlavně střevíčky skýtající pravou ženskost, kterou nastolí nekonečně vysoké podpatky. Pánská kolekce si rozhodně také vyžaduje odvážné jedince. Obléknout se můžou jak celí do kůže, tak do černobílých variací či kompletně do růžové. Letošní novinkou jsou doplňky do domácnosti. Extravagantními vzory návrhářka ozdobila povlečení, polštáře a ložní textil.

14

Denisa Chňoupková


Jazykový koutek

ESPAŇOL? (1) Španělsky mluvících lidí přibývá a tento počet jsem navýšila i já. Minulý rok jsem se totiž zúčastnila programu Rotary Youth Exchange, tedy ročního výměnného pobytu v zahraničí. Strávila jsem skvělý rok v Mexiku. Před příletem jsem nemluvila španělsky a za pár měsíců jsem v komunikaci neměla problém. Pojďte se tedy taky naučit španělsky i vy!  V první lekci se budeme věnovat abecedě a správné výslovnosti hlásek: A a B b C ce CH che [č] D de E e F efe G ge H hache [ače] I i

J jota [chota] K ka L ele LL elle M eme N ene Ň eňe O o P pe Q cu

R ere RR erre S ese T te U u V uve, ve X equis Y i griega Z zeta, zeda

B, V – odpovídá českému [b] C + e / i – odpoví českému [s], špička jazyka se vysune mezi dolní a horní řezáky C + a / o / u – odpovídá českému [k] CH – odpovídá českému [č] G + e / i, J – odpovídá českému [ch] H – nevyslovuje se LL – odpovídá českému [j] QU + e / i – odpovídá českému [k]

Umíte tedy správně vyslovit verano (léto), cerveza (pivo), conocer (rozumět, znát), Republica Checa (Česká republika), José (Josef), hasta luego (na brzkou shledanou), lleno (plný) a aquí (zde)?

Martina Saitlová

15


časopis studentů Gymnázia Třebíč ročník 31 číslo 2 vyšlo 16. listopadu 2011 2. ŠKOLNÍ ČASOPIS VYSOČINY 2010

Navštivte rozsáhlý archiv fotografií z akcí školy a skupinových fotografií tříd z let 2008 — 2011 na stránkách Zvonku.

Vydavatel: Gymnázium Třebíč Masarykovo náměstí 9/116, Třebíč Redakce: Marius Jaroslav Svoboda (Ria)

www.gtr.cz/zvonek

Jan Vacek, Radka Krejčová (LaLi), Aneta Machátová, Natálie Illková, Jakub Sláma, Denisa Chňoupková Technická a výtvarná podpora: Mgr. Lenka Mahelová Fotograf: Jan Němec Další přispěvatelé: Hana Zoubková, Pavlína Kučerová, Kamila Hejsková, Václav Vafek Design a celková koncepce: 2004 — 2011 Marius Jaroslav Svoboda náklad 60 výtisků www.gtr.cz/zvonek VAŠE PŘÍSPĚVKY V KOŠI NEKONČÍ!

Více než 1500 fotografií v plném rozlišení

Zvonek 2/XXXI  

Zvonek 2/XXXI

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you