Page 1

1 XXXI. ročník

Zpravodajství | Tvorba | Kultura | Zábava

Téma: 16 – 23

SLADKÝCH

Zabil učitelku kartáčkem na zuby Sportovní den 2. ŠKOLNÍ ČASOPIS VYSOČINY ROKU 2010

8–9 10 – 13


Obsah

2

Setkání zástupců tříd s vedením Beseda s Bohumilem Vostalem Zabil učitelku kartáčkem na zuby aneb Adaptační kurzy 2011 Jídlení lístek Fotoreportáž: Sportovní den

7 7 8 11 12

Sladkých 140

18

Stvoření světa, den šestý

26

Designblok´11 „Designu neunikneš“ (Ani v Třebíčí ne!) Recenze: Muži v naději Recenze: Věznice Kino v říjnu Výstava Jana Saudka

32 34 35 36 37

Hlášky SUDOKU

38 39

Rozhovor s Bc. Adélou Šerákovou

16

Titulní strana: Sportovní den Foto: Jan Němec


Úvodem

Milí čtenáři, je to mu už 140 let od doby, kdy se vedení našeho města po vytrvalém snažení podařilo získat české gymnázium. Ve dnech oslav tak věnujeme tomuto výročí celé téma tohoto čísla. Na fotografiích jsme obsáhle zdokumentovali rovněž sportovní den. Prostor dostaly ale i další školní akce. Dozvíte se rovněž aktuální informace ze setkání zástupců tříd s vedením školy, či si můžete nalistovat část věnovanou kulturnímu dění a přečíst si některou ze tří recenzí. Nakonec přinášíme rozvor s Bc. Adélou Šerákovou. V příštím čísle vyzpovídáme pana Bohuslava Horáčka. Dotazy můžete elektronickou cestou klást rovněž vy.

Marius Jaroslav Svoboda

foto Mgr. Petr Benda

3


Fejeton

České národní cítění aneb Kdo netruchlí, není Čech Češi jsou národ, který byl, je a vždy bude pevný jako skála. Kníže Svatopluk by na nás byl velice pyšný. Vždyť v jednotě je síla! Skutečnost je taková, že Svatopluk se nejspíš obrací v hrobě. Jeho tři nezlomné pruty už dávno zetlely, mezi myšlenkou jednoty a bratrství a mezi dnešní dobou zeje tlama neoblomného propadliště dějin. Ano, Češi jsou jednotní, ale pouze ve chvílích, kdy jim to vyhovuje a kdy to hromadný hyenismus dnešní společnosti dovolí. Řeč je samozřejmě o nevídané bublině – smrti třech českých hokejistů. Vždyť média víc než ochotně popadla do rukou bublifuky a začala se činit. Možná právě díky tomu se mezi Čechy strhla nevídaná mánie. Každý (dokonce i ti, kteří ještě týden před nehodou netušili, že nějací takoví hokejisté existují) musel nutkavě vykonat potřebu svého farizejského češství a postesknout si nad dojemným osudem třech národních hrdinů. Našlo se jen málo těch, kteří netruchlili jen proto, aby byli zkrátka a dobře „in“. Nuže, dále ejakulujte své ohromné národní cítění na zdi facebookových skupin a v přecpaných sportovních arénách křičte cosi o tom, že kdo neskáče, není Čech. Dál si truchlete nad chlápky, které znáte z televize a které podporujete jen tehdy, když se jim daří; pokud zrovna nestřílí jeden gól za druhým, leckdo soptí, že on by to určitě udělal lépe. Je hezké být Čechem. Smutné je to, že jsme Čechy jen na stadionech. Když máme mluvit a psát česky nebo předvést své češství jiným způsobem, jsme ztraceni. A tak na závěr nenapíšu „R. I. P., čeští hokejisté!“ (a tím nechci znevažovat památku hokejistů, jejich smrt je neštěstí, ale svět jde dál), nýbrž „R. I. P., český jazyku!“. To první může s čistým štítem napsat každý blbec. To druhé ne.

4

Jakub Sláma


Aktuálně

STALO SE...

září 2011

1. září 2011

Zahájení školního roku

5. až 7. září 2011

Adaptační kurzy Nesměř - 1. G, 1. A

str. 8, 9

7. až 9. září 2011

Adaptační kurzy Nesměř - 1. B, 1. C

str. 8, 9

15. září 2011

Sportovní den - 1.- 5. G a první ročníky s 2. B

str. 10

15. září 2011

Exkurze Slavonice, Dačice, Landštejn - 2. A, 2. B

15., 16., 19., 20. a 21. září 2011

Maturity - podzimní termín

19. až 23. září

Sportovně-turistický kurz Šumava - třetí ročníky a 7. G

20. až 22. září

Literárně-historická exkurze Praha - 8. G

21. září 2011

Dějepisná exkurze Modrá u Velehradu - 2. G

26., 27., 29. a 30. září 2011

Exkurze ESKO-T - třetí ročníky a 7. G

23. září až 2. října

Pobyt v Anglii - zájemci z řad studentů

23. září až 2. října

Beseda s Bohumilem Vostalem

str. 6

3. října 2011

Setkání zástupců tříd s vedením školy

str. 6

4. října 2011

Cvičná evakuace školy

STANE SE...

www

říjen 2011

14. 10. 2011

140. výročí gymnázia

26. a 27. října

Podzimní prázdniny

Ria, zdroj: ředitelství školy

str. 16

5


Aktuálně

Pozdrav čtenářům od zahraničního zpravodaje České televize, našeho absolventa a bývalého redaktora Zvonku Bohumila Vostala

6


Aktuálně

Dodatek ke schůzce s vedením školy

3. října 2011

Dětský domov Náměšť. Je to cílená dobročinná činnost, kterou škola provozuje a může ji uvést jako argument, když odmítá různým organizacím uvolnit studenty na vybírání peněz s kasičkouna náměstí. Paní zástupkyně dodala, že pro výběr studentů, kteří by o to měli zájem, lze zorganizovat návštěvu DD. Totéž o cílené dobročinnosti platí i u Adopce na dálku, která by měla být v brzké době zahájena, až najdeme vhodné dítě v dálce. Odznáčky na stužky. Na setkání nezazněla přesně jejich cena. Dle vyjádření ředitele školy pro Zvonek je stanovena na 20 Kč za kus a do dalších let se nebude zvyšovat. Loni byly zdarma, avšak třídy dostávaly na stužkovací večírek jen 1000 Kč, narozdíl od letošních 2000 Kč. Didacta – 20. října – škola se jí neúčastní. Hudba na plese i v Malém sále. Nová hudební skupina Vlasty Malého, který u nás vyučuje hudební výchovu. Loni Malý sál sloužil ke konverzaci stranou od hluku Velkého sálu. (Ve Velkém sále již nebude zpívat Habakuk, ale jiná kapela, která prý bude hrát hezky a tišeji.) Přednášky Muzea Vysočiny na gymnáziu. Ředitel školy nabádá k návštěvě: „Je to tady ve škole! Máte to u nosu!“ Přednášky, kterou doporučoval, jsem se zúčastnil a líbila se mu. Poznámky k chování. Sezení na různých místech. Paní zástupkyně: „Prosím vás, nesedejte po schodech. Je to nedůstojné!“ Zdravení. Nejen, že celým „Na shledanou!“, ale také radostně!

Beseda s Bohumilem Vostalem „V sedm hodin dostanu pokyn, že mi v devět letí letadlo do Londýna. Po obědě jsem tam, odpoledne přiletí kameraman a večer už máme vstup do Událostí.“ Tak seznámil výběr studentů, kteří zavítali na besedu do městské knihovny, zahraniční redaktor České televize Bohumil Vostal s rušným životem zpravodaje. Jak ale sám řekl, i takový život je občas méně zajímavý: „Jeden týden jste v zahraničí a druhý zase píšete o přejetém králíkovi a pak znovu.“ V rámci besedy měli posluchači možnost se

29. září 2011

s životem zpravodaje seznámit dopodrobna. Bohumil Vostal mluvil o pozadí natáčení v zahraničí a vše doplňoval svými reportážemi, které vznikly při letních nepokojích v Anglii. Po krátké přestávce byl čas věnován také informacím o jeho předchozím vzdělávání nejen u nás, ale i za oceánem. Podrobně studenty seznámil také se svojí předešlou praxí. Nakonec proběhla společná četba odstavce z americké učebnice žurnalistiky, kterou sám využíval při studiu.

Jan Vacek, Ria

7


Adaptační kurzy

Zabil učitelku kartáčkem na zuby aneb Adaptační kurzy 2011 V pondělí 5. 9. ráno se na parkovišti u hokejového stadionu sešly dvě třídy studentů, kteří se v některých případech znali sotva pár dní. Důvod tohoto setkání byl tedy jasný – blíže se seznámit a začít studium na gymnáziu příjemným pobytem v přírodě plným zábavných a současně vcelku poklidných her. Jako ideální seznamovací aktivita se projevila hra Zabiják (jejímž cílem bylo zabít určenou oběť kartáčkem na zuby), neboť všem umožnila blíže poznat kolektiv a velmi jej utužila. Často při ní vyšly najevo zajímavé věci; potvrdilo se třeba, že tichá voda břehy mele. Zejména v případě, kdy jeden na první pohled neškodný primán pronásledoval svou třídní učitelku až na záchod, aby ji mohl zabít kartáčkem bez přítomnosti jakýchkoliv svědků, což se mu také podařilo. Tento případ všemi otřásl a od té doby si už nikdo nebyl vůbec nikde jistý. Zvláště na místech, kde se pohyboval známý nebezpečný lovec pan Fiala, protože ten měl hned během prvních pár hodin hry několik skalpů (obrazně řečeno). V 1. C tato aktivita slavila takový úspěch, že již první den byli téměř všichni účastníci mrtví, a na nátlak studentů bylo nutné vyhlásit druhé kolo soutěže. V průběhu třídenního pobytu se účastníci obou turnusů museli potýkat s různými úkoly,

8

jejichž řešení často prostě nebylo snadné. Na programu byly pohybové aktivity jako např. boj o vlajku nebo naopak nacvičení taneční sestavy, ale vedle toho úkoly, u kterých bylo nutné přemýšlet – šifrovačka. Došlo i na noční hru, která byla letos velmi romantická; cílem bylo sfouknout co největší množství svíček. 1. B ale ani po vyčerpávajícím běhání na louce neztrácela energii a pokračovala noční hrou na kytaru a zpěvem. Také ostatní třídy trávily svůj volný čas zajímavě, namátkou 1. G připravila divadelní představení – parodii na Perníkovou chaloupku. Byl to sice neopakovatelný zážitek, avšak většina obecenstva doufá, že se této scénky, v níž figurují rovněž lehké drogy či sociálka, dočká i na vánoční akademii. Kurz se stejně jako loni vydařil, především počasí bylo mnohem lepší. Ačkoliv to tak po předchozích odstavcích možná nepůsobí, všichni se domů vrátili živí a zdraví. Jediný, kdo nepřežil hru Zabiják, byly nakonec díkybohu pouze zubní kartáčky.

Policejní snímek předmětu doličného

ginkg, foto internet


Adaptační kurzy

foto Mgr. Hana Doležalová

9


Adaptační kurzy

10

foto Mgr. Hana Doležalová


Aktuálně

Jídelní lístek 14. října 2011

Oběd 1 Oběd 2

vepřový vrabec, špenát, bramborový knedlík zeleninové rizoto, červená řepa se zakysanou smetanou

17. října 2011

Oběd 1 Oběd 2

maso po orientálsku, rýže těstovinový salát s kuřecím masem a žampióny

18. října 2011

Oběd 1 Oběd 2

masové krokety, brambory, salát vepřové na kmíně, těstoviny

19. října 2011

Oběd 1 Oběd 2

peciválky s mákem zbojnická roláda, brambory, obloha

20. října 2011

Oběd 1 Oběd 2

moravský vrabec, dušené zelí, bramborový knedlík ragú z pangasia, brambory

21. října 2011

Oběd 1 Oběd 2

čočka na kyselo, vařené vejce, chléb, okurka pytlácké řezy, brambory

24. října 2011

Oběd 1 Oběd 2

vylítaný ptáček, dušená rýže zapečené těstoviny s tvarohem, kompot

25. října 2011

Oběd 1 Oběd 2

hovězí guláš, houskový knedlík těstovinový salát s kuřecím masem a brokolicí

Ria, foto Wikimedia Commons

11


Fotoreportáž

Sportovní den

Nástup se konal až v 8:25, zdržely ho problémy zvukotechniky. Běžci úvodní zpoždění rychle dohnali.

12


Fotoreportáž

Skok do dálky probíhal za stálého slunečního svitu.

Při skoku do výšky mohli sportovci sledovat oblohu bez mráčku.

13


Fotoreportáž

Již několik let je součástí sportování orientační běh, který vede RNDr. Jitka Klusáčková.

„Aby nevznikala panika: Jednalo se jen o vyhozené koleno,“ okomentovala do mikrofonu přítomnost sanitky na sportovišti hlavní organizátorka dne Mgr. Radka Vejmělková a dodala: „Všechno je jednou poprvé. Sanitku jsme tu ještě neměli.“

14


Fotoreportáž

Na závěr se za skandování diváků uskutečnila štafeta, která však již pořadím nezamíchala.

V kategorii nižších G vyhrála sekunda a tercie. V kategorii prvních ročníků zvítězila 5. G. K výhře 1. C nepomohl ani plný počet bodů ze štafety. Jan Vacek, foto Jan Němec, Marius Svoboda

15


Rozhovor

Rozhovor s Bc. Adélou Šerákovou Studovala jste u nás?

Ano, v podstatě jsem tady místo paní Čermákové, plus zástup za mateřskou dovolenou.

Ne. Vysokou školu teď tedy doděláváte dálkově? Odkud jste k nám tedy přišla? Ze základní školy v Moravských Budějovicích jsem šla na Hotelovou školu do Velkého Meziříčí a potom jsem přestoupila na pedagogickou školu do Brna a tam jsem studovala matematiku a občanskou výchovu a tuto školu v současnosti ještě dodělávám, jestli jste si všimli tak mám zatím jenom titul bakalář. Vy dojíždíte? Ano. Autem? Ne, autobusem. Proč jste si vybrala zrovna naše gymnázium? No, proč. Já už jsem pracovala předtím v Brně, ne sice v pedagogickém oboru, ale nechtěla jsem v Brně zůstat, chtěla jsem se vrátit tady na Vysočinu. Proto jsem rozeslala životopisy a náhodou, týden před zahájením školního roku, mi zavolali z gymnázia, že potřebují záskok za mateřskou. Tak jsem si řekla, že praxe bude dobrá, stejně chci zůstat na Vysočině. Ale podle rozvrhu jste tady spíše místo paní Čermákové.

16

Dálkově právě ne, já mám studium stále ještě denní. Jen jsem si studium trochu prodloužila. Ale nyní už jezdím konzultovat jen diplomovou práci, protože mám hotové všechny zkoušky kromě státních. Chybí mi právě už jen tyto, takže už v lednu očekávám, že studium zdárně ukončím. Jací jsou Vaši studenti? Jací jsou studenti? Nejlépe se mi učí ti menší, prima až tercie. Ti jsou tedy hodně upovídaní, někdy až moc. Ale já si s nimi ráda povídám. U těch větších už je to horší, ale ne, že by studenti byly složitější, mají lepší kázeň a víc poslouchají, jsou hodnější. U nic se ale musím samozřejmě víc připravovat, a proto jsou pro mě hodiny náročnější. Jak rychle jste se tady zorientovala? V budově? Docela rychle. Už i v tělocvičně jsem byla, takže teď už vím, kde všechno je. Kde je učebna číslo 25, víte? Dole úplně, někde. No, učebna 25 není.


Rozhovor

Jak to? Ta to ještě nevím.

Za chvílí bude oběd, chodíte do jídelny?

Dívám se, že tady nahoře taky není rozhlas, jak jste se evakuovali?

Nechodím. Děkujeme za rozhovor.

Já jsem zrovna učila, tak jsem to slyšela.

ginkg, Ria, foto Jana Řihánková

17


Téma

Od založení Gymnázia v Třebíči uběhlo neuvěřitelných 140 let. Ať už sem chodíte s radostí, nebo s velkým sebezapřením, měli byste vědět aspoň minimum o historii našeho „ústavu“. 1853 – Starosta Třebíče Martin Hassek podal žádost o založení gymnázia, pokus byl však nebyl úspěšný. 1871 – Městské zastupitelstvo se zavázalo opatřit gymnáziu budovu – nakonec byl využit Krupičkův dům, který byl otevřen 29. října. Později Krupičkův dům přestal škole stačit, postupně se učilo i v budově radnice, sirotčince nebo dokonce v hostinci. 1874 – Gymnázium bylo poněmčeno, tento stav trval až do roku 1888. 1875 – Přestěhování do tzv. staré školy (budova v Hasskově ulici). 1886 – Císařským rozhodnutím prohlášeno za vyšší gymnázium. 1889 – Bylo určeno místo pro budovu gymnázia, která byla 22. září slavnostně otevřena. 1894 – Během prázdnin byla ve škole ubytována armáda.

byli nuceni narukovat. 1920 – pojmenování Masarykovo gymnázium. 1938 – Budova byla zabrána československou armádou, výuka se přesouvala do budovy Obchodní akademie. 1942 – Gymnázium bylo zabráno pro sběrný tábor Židů. Budovou prošlo přes 1500 osob, které byly později transportovány do koncentračních táborů. 1942 – 1944 – Probíhalo normální vyučování. 1944 – Německý vojenský lazaret. Učilo se v Dělnickém domě. Později byla výuka zastavena úplně, po osvobození byla obnovena. 1953 – název Jedenáctiletá střední škola 1960 – Střední všeobecně vzdělávací škola 1971 – 100 let - návrat k původnímu názvu a zpět do vlastní do zrekonstruované budovy.

1914 – 1916 – Ve škole sídlil vojenský lazaret.

1987 – Gymnázium Bedřicha Václavka, tento název vydržel do roku 1990.

1916 – 1918 – Výuka probíhala s problémy, protože někteří učitelé a žáci vyšších ročníků

1994 – Dokončení přístavby nové budovy.

18


Téma

Obr. 1: Jednopodlažní dům „U Krupičků“, budova na levém kraji je dnešní městská policie. Obr. 2: Slavnostní svěcení budovy gymnázia 22. října 1889.

foto Wikimedia Commons

19


Téma

Obr. 3, 4: Dobová pohlednice dnešního Masarykova náměstí z roku 1910

20

foto fotohistorie.cz


Téma

Významní absolventi Jakub Deml – kněz, básník a spisovatel Bohumír Šmeral – politik a novinář Jan Zahradníček – básník, novinář, překladatel a spisovatel Jindřich Suza – profesor botaniky Bedřich Václavek – literární teoretik a kritik Vítězslav Nezval – básník, spisovatel a překladatel Bedřich Fučík – literární kritik, historik, editor a překladatel Miloš Dvořák – literární kritik Vladimír Šilhavý – výtvarník, entomolog Míla Myslíková – filmová a divadelní herečka Jaromír Šofr – kameraman, profesor na FAMU, držitel Českého lva František Bublan – poslanec, bývalý ministr vnitra Oldřich Navrátil – herec, absolvent JAMU Štěpán Mareš – kreslíř komiksů, ilustrátor řady knih Jaromír Koutek – významný geolog Vladimír J. Krajina – vědec, pedagog a politik Jan Dokulil – kněz, básník, překladatel Vladimír Bouzek – hokejový útočník a trenér Antonín Bartušek – básník, muzeolog, překladatel a historik Ladislav Novák – malíř a spisovatel Jan Máchal – pedagog, činovník Sokola Bohumil Vostal—redaktor České televize Michal Žák – meterolog České televize ...a mnoho dalších.

21


Téma

Náš časopis patří mezi nejstarší pravidelně vycházející školní časopisy – vychází bez přestávky již třicet jedna let. Navazuje na odkaz úspěšných studentů, kterými byli například Jakub Deml nebo Vítězslav Nezval. Ve svých začátcích pro Zvonek pracovali například úspěšný karikaturista Štěpán Mareš či redaktor České televize Bohumil Vostal. V roce 2010 uspěl Zvonek na druhém místě v soutěži Školní časopis Vysočiny a v témže roce skončil i v první desítce v celostátní soutěži Školní časopis roku.

22


TĂŠma

Obr. 5: Budova gymnĂĄzia okolo roku 1906

23


Téma

Obr. 6, 7: Vyšší státní gymnázium roku 1918 a 1928

24

foto fotohistorie.cz


Téma

Obr. 8: Vyšší státní gymnázium roku 1918 Obr. 9: Státní gymnázium s pomníkem Svobody, 1934

foto fotohistorie.cz

25


Tvorba

Stvoření světa, den šestý Ležel vedle mě. Houbově černé vlasy, typicky úřednická postava. Spal a já mu jemně přejížděla prstem po černých tečkách na jeho zádech. Přemýšlela jsem nad předešlou nocí a znovu jsem se usmívala při vzpomínce na znamínko v jeho pupíku. Konečně spokojená jsem se rozhlédla po pokoji a očima třídila naše oblečení. Mé věci byly jako vždy seskládány do úhledných komínků, akorát punčochy byly na mašli uvázány kolem jeho kotníku. Slunce procházející přes těžítko na parapetu vrhalo na vše zvláštní světlo, na parkety kreslilo siluetu kolibříka a ve mně budilo dojem exotiky. Musel být bohatý, ve Varšavě se nedají takové věci sehnat zrovna levně. Lehce jsem spustila ruku z postele a čekala. Nic. Vylovila jsem z přítmí kabelku a vytáhla připravenou kartičku. „Makowska 22 Varšava Sem pošlete peníze. Děkuji za využití mých služeb. Irena.“ Lístek jsem položila na noční stolek a na tom tmavém dřevě zářil jak dětská očička. Vstávat se mi nechtělo, ale vše je lepší než představa rozpaků ranního setkání. Stoupla jsem si a jako na povel začala z vedlejšího pokoje vycházet hudba. Představovala jsem si člověka, který vedle asi žije. Nejspíš antikvariátní prodavač v důchodu. V duchu jsem jej viděla, jak posunuje rameno gramofonu a po chvilce škrábání se zaposlouchá do dunivého „tututu du“ jakési symfonie. Začala mě bolet hlava a hudba stále sílila. „Tututu du.“ Oči slzely. Hluboké tóny klepaly s okny a skleněné tabulky se třásly čím dál víc. Tlak v uších už se nedal vydržet. Náhle se ozvala rána. Můj zákazník spal tvrdě, avšak střepy z roztříštěného těžítka jej probudily. „Proboha, co stojíte u toho okna ženská?! Pojďte! Co kdyby to spadlo!“ Došlo mi to, jako když vidíte nejprve plachty a pak až plachetnici. Nálet. Z prachu se začaly formovat vysmáté německé obličeje. Chytil mě za ruku a já za ním zmateně utíkala. Oba nazí jsme kličkovali chodbami, které již byly vylidněné. Letadla létala nízko. Hrozivé „fjúúú“ nám podlomilo kolena a ostrá bolest ochromila mé myšlení. Probrala jsem se ve tmě. Od země šel chlad, prsty už jsem pomalu necítila, v nose mě šimraly zbytečky stěn. Zkusila jsem se pohnout a strčila jsem do čehosi u mých nohou. Ozvalo se dopadnutí několika prken.

26


Tvorba

„Jste vzhůru? Je vám něco?“ řekl kdosi trochu poplašeně. „Ehm… Ne, asi jsem v pořádku. Co se stalo?“ „Museli trefit můj dům, ale nebojte, určitě nás brzy najdou.“ Po zádech mi přeběhl mráz. „A kde jsme? Nedá se odsud nějak dostat? A co ostatní z domu? Jsme jediní? Všichni už byli venku nebo co?“ Něco měkkého mi náhle přistálo na nohách. Košile. „Dík.“ Špitla jsem. „Já… Víte… Počkejte… Nechci vás děsit, ale…“ Hlas měl ochraptělý, avšak klidný. Zvláštní. Než se ozvalo škrtnutí zapalovače, představovala jsem si, čím mě asi nechce děsit. „Krysy!“ napadlo mě a rychle jsem přitáhla nohy k tělu. Jiskra ani plamen mě neoslepily. Nejspíš jsme tam nebyli dlouho. Nejdřív jsem uviděla jeho. Nahé tělo a vážnou tvář. Působil tak zvláštně měkce a já neuhýbala pohledem, byl to zákazník, z nich nikdy nejsem v rozpacích. Pak jsem se však rozhlédla. Byli jsme doslova uvězněni ve zbytcích budovy. „Dvě trosky v troskách,“ pomyslela jsem si a křečovitě se usmála. Vznikla zde drobná jeskyňka. Pro jednoho malá, pro dva ještě menší, ale pro tři… „Můj bože,“ vydechla jsem. Zpod trámu čouhalo ženské tělo. Vytřeštěné oči čekaly na spasení, dlouhé slepené vlasy se vlnily podlahou. Hrudník byl nehybný, připomínající mramorový pomník nad hrobem našeho národa. Připomínalo antickou sochu, avšak nádhernou hladkost narušovalo jediné žebro bílé jako kachličky v mé koupelně. „Ta košile?!“ zaječela jsem, ale dolů jsem ji nestrhla. Byla mi zima a dilema ohledně morálky jsem měla za sebou již dávno. Po chvilce řekl: „Mohli bychom… mohl bych rozdělat oheň… nebo to alespoň zkusit.“ „Hmm…“ Klepaly se mi ruce. Děsila mě ozvěna jeho hlasu, děsilo mě následné ticho. Buď jsme pohřbeni opravdu hluboko, nebo je celé město mrtvé.

27


Tvorba

Oheň hořel. Veškeré svaly na jeho těle se rýsovaly mnohem agresivněji než za obvyklého světla. Jako by ani neměl kůži, jako by ho právě ušili. Styděl se, za spletenec nohou schovával co mohl. „Kdo je to?“ pohodila jsem hlavou k tělu ženy. „Má služebná… Znal jsem ji jen… Vlastně jsem ji ani neznal. I tak, mluvme o něčem jiném. Odkud jste?“ Zavalila mě úzkost. Raději bych, aby mě zavalily stěny, než mluvit o osobních věcech. „Z Gdaňsku,“ řekla jsem, jako by se nic nedělo. „Tak proč jste tady?“ „Dělat to, co já, myslíte, že byste chtěl potkávat své přátele z dětství? Spolužáky? Rodinu?“ odvětila jsem trochu vyčítavě, ačkoli důvod k tomu nebyl. Slzy mě studily v nepravidelných pruzích, jak tekly po tváři. „Promiňte… A… Irena je vaše pravé jméno?“ „Ne.“ „A?“ „Eva.“ Usmál se a sedl si trochu pohodlněji. Pak mlčel. Otevřela jsem oči. Usnula jsem. Oheň stále hořel, ale prostor se nenaplnil kouřem. Někde musí být škvíra. „Už jsem se díval. Nejspíš to jsou jen štěrbinky, které vzájemně navazují. Nic velkého.“ Skoro až pobaveně sledoval, jak kroutím hlavou při mých drobných sebezáchovných pokusech. „Nezeptala jste se na mě. Copak nechcete vědět nic o člověku, se kterým…“ „Ne.“ Zastavila jsem ho. „Ale mrtvola vás zajímala.“ řekl a zvědavost na moji reakci prýštila z jeho tónu hlasu. „Fajn, tak teda: Kdo jste?“

28


Tvorba

„Adam.“ A s uspokojeným výrazem pokračoval: „Dohlížím na obchody s exotickými zvířaty.“ „Asi to vynáší, že?“ usmála jsem se trochu zoufale. „Zatím… Ale po válce půjdu za mříže. Nebo alespoň myslím.“ „Strohý a bez zbytečných smyček. Hezký. Já můžu jít za mříže kdykoli… Uvědomujete si…“ pokračovala jsem, avšak zbrkle mě přerušil: „Uvědomuješ! Tykej mi!“ a kývl hlavou na omluvu za skočení do řeči. „Dobře,“ zasmála jsem se. „Uvědomuješ si tedy, jak je tohle komické?“ „No, vzhledem k tomu, že jsi před chvílí brečela, je to spíš takové drama.“ „Tragikomedie!“ „Přesně.“ A zůstal mi pobaveně koukat do očí. „Víš, že když se budeš někomu dívat do očí víc jak hodinu, zamiluješ se do něj?“ „Chlap, co nelegálně prodává a snad i týrá hady, bude mluvit o lásce?“ mrkla jsem. „Pořád lepší než prostitutka mluvící o lásce.“ Vrátil mi poznámku. Neurazila jsem se. Nechtěla jsem. „Takže už jsi smířený s tím, že poslední žena, kterou jsi kdy měl, po tobě požaduje peníze, které jí asi už nikdy nebudeš moct vrátit? Na rozdíl od včerejška trochu neuspokojivé, ne?“ „Prosím tě, Evo, oni nás vytáhnou.“ „Vsadíme se?“ odvětila jsem s příměsí mortalitního humoru. „Hodíme si mincí!“ „Máš nějakou ve své, momentálně neexistující, kapse?“ Poplácal se po nahých stehnech. Zopakovala jsem to po něm a maso na nohou se mi rozhoupalo, jako když na jatkách strčíte do háku s prasetem. „Jsem přece chlap! Poradím si se vším!“ a sebral ze země kousek jakéhosi prkna a železem, asi ze základů budovy, vyryl na jednu stranu čárku. „Tohle je panna.“ Ukázal mi. „Když padne, vyhrála jsi a my tady umřeme. Když padne…“

29


Tvorba

odmlčel se a zkoumavě pohlédl na druhou stranu. „Když padne tahle divná směsice čar, vytáhnou nás ven.“ „Jo. Už vidím ten titulek v novinách. Bohatý muž vytažen z trosek. Nahý s nahou kurvou. Tečka. Tleskejte.“ Začal se smát, a pak se zamyslel. „Jsem rád, že tu jsem s tebou, Evo.“ Byla to zvláštní chvíle. V hloubi romantická. Absurdní romantika s mrtvolou. Náhle Adam vyhodil do vzduchu prkýnko a po ostrém zvuku dopadu se vítězně usmál. „A žili šťastně až do smrti.“ Provokativně, rádoby zasněně zašeptal. Ležela jsem mu zátylkem na břiše a snažila se usnout. Hlavou mi běžely příběhy, o kterých jsem nikdy neslyšela. Děti a jedno mělo něco na čele, oběti a dary, taky velká knihovna. „Evo!“ probudil mě výkřik. „Poslouchej!“ a chvíli napjatě mlčel. Radostně mě plácl po hýždích a znovu zakřičel: „Našli nás!“ Světlo pálilo nejen oči, ale i kůži, nehty, zuby, mě celou. „Bože můj... Rád bych něco nabídl, museli jste zažít peklo, ale nic nám nedali, už nic nezbylo. Na, vezměte si alespoň tohle.“ A na nohou mi přistálo jablko. Oba už oblečení jsme se na sebe usmáli a já kus ukousla. „Jak se jmenujete?“ zeptal se dělník. „Musím to zapsat.“ „Adam Kowalski.“ Odpověděl bez čekání a provrtával mě pohledem. Určitě věděl, nad čím přemýšlím. Zhluboka jsem se nadechla a v jeho očích viděla pochopení. „Irena… Irena Barovská.“ Dělník kývl a řekl: „Měli jste štěstí. Kdo je ta třetí?“ „Anna Lewová.“ Oba jsme už věděli, jak to skončí. Vzal si z mých rukou jablko, kousnul si také, obejmul mě a do ucha mi zašeptal: „Zvláštní, že? Odkdy je ráj pod zemí?“

30

Hana Zoubková


Tvorba

foto Jan Němec

31


Článek

Designblok´11 „Designu neunikneš“ Dvě Superstudia, čtyřicet showroomů, šestnáct módních přehlídek, přes dvě stě vystavovatelů – tj. stručný výčet šesti dnů (4. - 9. října 2011), ve kterých se Praha proměnila v metropoli módy, stylu a designu. Tématem již třináctého ročníku Designbloku bylo Město, uměle vytvořený svět, jakožto ten nejryzejší podklad toho slova, jež budeme ještě mnohokrát omývat, slova design. Designblog bychom mohli vnímat jako symbol pokroku a inovace. Stěží najdete jakoukoli informaci o prvním ročníku. Je tedy ohromující, jak se z natolik bezvýznamné události, která ani pořadatelům nestála za patřičnou dokumentaci, vyklubal pojem, o němž se také říká, že značí evropský svátek designu. Rok co rok se tento svátek vyvíjí. A to se nebavíme o drobných změnách. Každý nový ročník zvedá laťku prudce vysoko, každý musí razantně převýšit ten předchozí. Bylo tomu tak i letos. Ptáme se: Jak toho pořadatelé docílili? Odpověď zní: Možná tím, že už dnes, pár dní po skončení, se nepokládají otázky: „Co bylo letos?“ ale „Co bude příště?“ My se ale ještě pojďme naposledy podívat, co tedy přinesl ročník letošní. Jedna z hlavních letošních změn byla ta, že přibylo druhé Superstudio, tj. centrum celého Designbloku. Zatímco loni to byl bývalý Palác Elektrických podniků v Holešovicích, letos se vsadilo na mnohem prostornější kancelářskou budovu Futurama v Karlíně. I tam se však vešla pouhá polovina instalací, proto se rozdělily kategorie a poprvé v historii se obsadilo samotné srdce Prahy. Superstudio Šporkovský palác se nacházel v ulici Hybernská u náměstí Republiky. A jak se tedy rozdělili zmiňované kategorie? Futurama byla ve znamení interiérového designu.

32


Článek A věčně utajovaný architektonický klenot s působivou nástavbou od Josefa Gočára se proměnil v instituci módy, šperku a atraktivního životního stylu. Tato budova byla pořadateli vybrána velmi trefně hned z několika důvodů. Nejenže se jedná o opravdu pozoruhodnou stavbu, ale také berme v úvahu fakt, že cílem Designbloku´11 s tématem město bylo upozornit na všechny umělecké lahůdky, jež Praha v sobě ukrývá. V případě Šporkovského paláce se to myslím povedlo skvěle. Jako další plus musíme zmínit jeho perfektní umístění. Přímo na Náměstí Republiky se totiž odehrávala další důležitá součást Designbloku´11. To už se ale pomalu dostáváme k jedné z největších premiér pro rok 2011. Absolutní novinkou byl Designblok Dreft Fashion Week, jehož ústředním dějištěm byl „soused“ Prašné brány a skvost pražské secese – Obecní dům. Během dnů designu v Praze zde svoje kolekce představili např. Klára Nademlýnská, Denisa Nová, Escada, Frey Wille, adidas Originals, Pietro Brunelli Milano, Roberto Coin, MaxMara a další. Dále se zde nacházela speciální instalace nazvaná Luxury Room, kde ukázky své tvorby zjevovaly celebrity světové módní branže. Praha se může chlubit, že přivítala designéry z módních domů jako je Hermés, Lanvin, Christian Louboutin či Lara Bohinc. Kdybychom chtěli na závěr vypsat to nejlepší, co Designblok´11 přinesl, jistě by se strhla změť subjektivních názorů, protože rozmanitost pražským dnům designu nemůže nikdo odepřít. Já mohu nastínit pouze ten svůj. V Superstudiu Futurama mě zcela nadchla Pepsi klubová epopej 2011, která předváděla práce dvaceti mladých talentů, jež znázornili plátna Slovanské epopeje dnešním moderním pohledem. Ve Šporkovském paláci se většina teenagerů soustředila k instalaci Adidas Originals představující kolekci Jeremyho Scotta (návrhář Lady Gaga), která bude prodejná nově i v ČR a to v Artbance. Bláznivé, mladistvé a nekonformní kousky jsou jistě jedním z toho nejlepšího, co kdy Adidas Originals vyprodukoval. Dále stojí za zmínku originální šperky Antipearle osázené říčními perlami, snová instalace francouzského studia 5.5 designer, Hnutí DUHA s výstavou Velký atlas světa, která znázorňuje cestu do města budoucnosti, obuv Novesta, jež svojí novou kolekcí dokázala, že i holínky mohou být luxusní doplněk, Kristýna Pojerová s designováni svítidly Skleník, psycho instalace časopisu Reflex s promítáním vítězů fotografické soutěžě Akty X 2011 a další. Designblok a všechny jeho součásti protkaly Prahu křížem krážem. Témata Město se však jednotliví vystavovatelé drželi jen sporadicky. Všichni však s respektem ctili jeho tradiční, opravdu již třináctileté heslo. „Designu neunikneš.“ Denisa Chňoupková

33


Recenze

Muži v naději Nový český film režírovaný Jiřím Vejdělkem, který přichází víceméně jako odezva na film Ženy v pokušení. Mezi hlavní představitele této komedie patří Jiří Macháček, Bolek Polívka, Éva Vica Kerekes, Petra Hřebíčková, Simona Stašová a další. Rudolf (Bolek Polívka), coby čerstvý šedesátník, srší elánem a s chutí uplatňuje svou teorii, že nevěra je základem fungujícího manželství a snaží se o tom přesvědčit i svého zetě Ondřeje (Jiří Macháček), který podle něj už jeho dceru Alici (Petra Hřebíčková) nudí. Rudolf při jedné ze svých tajných schůzek seznámí Ondřeje se sexbombou Šarlotou, která Ondřeje po čase svede a vznikne mezi nimi bláznivý a divoký románek. Aby toho nebylo málo, Rudolfovu manželku Martu (Simona Stašová) srazí auto a Rudolf zjistí, že o všech jeho milenkách věděla. Rudolf změní názor a začne přesvědčovat Ondřeje, aby svůj vztah skončil, nakonec se vše ještě více zkomplikuje, ale jestli chcete vědět, jak to celé skončí, podívejte se sami… Lehká, nezávazná komedie s erotickým nádechem, tak bych charakterizovala Muže v naději. Spousta humorných situací, vtipné hlášky a někdy až šokující scény určitě nenechají diváky klidnými. Někteří, zejména ženy, tento snímek možná budou považovat za nemorální a nechutný, ale podle mě film skvěle vystihuje to, co se děje v dnešní společnosti. Někde jsem četla, že ve filmu není vlastně nic k zamyšlení, že je to jen jednoduchý, stupidní snímek, ale já si myslím, že film v sobě má i nějakou tu pointu a člověk by se nad ním měl zamyslet.

Muži v naději (Česko, 2011, komedie, 115 minut) Režie: Jiří Vejdělek Hrají: Jiří Macháček, Bolek Polívka, Éva Vica Kerekes, Petra Hřebíčková, Simona Stašová, Lukáš Langmajer, Hynek Čermák, Michal Novotný, Emma Smetana, Ester Kočičková, Eliška Křenková

34

Aneta Machátová, foto media.novinky.cz


Recenze

Věznice Film byl natočen v roce 2000 a režíroval ho Steve Buscemi, známý herec, pod jehož vedením vzniklo již mnoho filmů, z těch známějších například Pulp fiction: Historky z podsvětí, Gauneři nebo Záskok. Buscemi pochází z Brooklynu a vystupuje také jako divadelní herec. Věznice zachycuje příběh mladého Rona Deckera (Edward Furlong), který je ve svých jednadvaceti letech odsouzen za držení a distribuci marihuany. S jeho vizáží a drobnou postavou je téměř jasné, co ho čeká. Naštěstí brzy vzbudí zájem „bosse“ mezi vězni - Earla Copena (Willem Dafoe), který se s ním začne přátelit a chránit ho. Pro Earla se mladík stane náhradou za všechno, co nikdy neměl - za rodinu, přátele, syna. Earl je ostřílený „mukl“, cokoli chce, to si obstará, má pod palcem i některé dozorce. Je vcelku inteligentní, takže nemá problém s přepisováním hlášení a výpovědí a od dozorců za nějaké to „vyplnění papírů“ dostává občasné úlevy nebo výhody. Problém nastane, když přivezou nového vězně – Bucka Rowena (Tom Arnold), který si na Rona začne dovolovat a málem ho znásilní. Dojde ke rvačce, do které se připlete i Earl. Aby ho Ron ochránil, bodne Buckovi nůž do zad. Oba jsou za čin souzeni a Ronovi se samozřejmě prodlužuje pobyt ve vězení. Atmosféra v base začíná houstnout a Ron s Earlem začínají plánovat útěk... Konec vám neprozradím, protože film Věznice opravdu stojí za zhlédnutí. Je hodně emotivní, ale i milovníci drsných scén si přijdou na své. Jediné, co mi vadí je český dabing, v originálním znění má film úplně jiný rozměr a odlišnou atmosféru. Objevují se zde i jiní skvělí herci jako Danny Trejo nebo Mickey Rourke. Sám Steve Buscemi si střihnul roli vězeňského ředitele. Film byl natočen ve věznici San Quentin... Je to nejstarší věznice v Kalifornii – byla otevřena v roce 1852. Je dobře známá, protože se objevuje ve filmech nebo v knihách. Uskutečňují se zde všechny popravy v Kalifornii. Svůj trest si zde odpykával například Charles Manson nebo Stanley Williams.

LaLi, foto csfd.cz

35


Kultura

3D produkce 17. října v 17.00

Na vlásku repríza 50. animovaného filmu Walta Disneye

18. října v 17.00

Rio repríza animované pohádky USA

19. října v 17.00

Šmoulové repríza animovaného/hraného filmu USA

21. října 19.30 v 19.30

Giselle premiéra prvního baletu na filmovém plátně ve 3D; Rusko

27.10.-19. října v 19.30

Tintinovo dobrodružství: Tajemství jednorožce premiéra animovaného dobrodružného filmu

2D produkce 14.-16. října v 17.00 a 19.30

Johnny English se vrací premiéra pokračování komedie USA/VB

17.-19. října v 19.30

Rodina je základ státu premiéra dramatu ČR

22.-23. října v 17.00

Dům premiéra dramatu ČR/SR

24.-26. října v 19.30

Saxána a Lexikon kouzel repríza pohádky ČR

24.-26. října v 19.30

Paranormal Activity 3 premiéra pokračovaní úspěšného hororu USA

28.-30. října v 19.30

Bastardi 2 premiéra druhého dílu dramatu

31.10.-1.11. v 19.30

Moje krásná učitelka premiéra romantické komedie USA

36

zdroj MKS Třebíč


Kultura

Výstava Jana Saudka Od 8. 9. do 16. 11. 2011 se v Galerii Malovaný dům koná výstava známého fotografa Jana Saudka. Vystavuje zde většinu svých fotografií, které publikoval v knize Divadlo života (1991), a také obrazy, jejichž předlohou byly fotografie. Valná část Saudkovy práce jsou především ženské akty. Poetika jeho snímků většinou stojí na kontrastech- malá holčička v póze ženy, prostitutka s nevinnýma očima, mladá vyzývavá provokatérka s panenkou v podpaží atd. Děti se chovají jako dospělí a naopak. A k tomu všemu mnoho různých dekorací a kostýmů. Velmi často různé perlové náhrdelníky, korzety, šminky, slaměné klobouky nebo baletní špičky. Do Saudkových fotografií časem vstupuje i muž. Pak znázorňuje vztahy mezi mužem a ženou. Je zřetelné, jak s lehkou ironií nahlíží na lidské pocity. Na scéně tedy předvádí různé proměny trojúhelníku žena, muž a dítě. Pozadí Saudkových fotografií je zeď ve sklepním bytě jednoho starého pražského žižkovského domu, oprýskaná, se stopami vlhkých skvrn. A okno, které nikam nevede. Postupy montáže se v něm objevuje pěkná krajina, nebe plné hvězd nebo lidé. Fotografie jsou pak černobílé, často je ale koloruje vodovými barvami. Obrazy, které namaloval a které jsou v Malovaném domě také k vidění, vytvořil podle svých fotografií. Oproti jeho snímkům jsou ale velice barevné a pestré, vypadají jak vystřižené z komiksu. Velmi zajímavá je fotografie nazvaná Marie č. 1. Zobrazuje pouze ženské rty a maličkou kapku vody na spodním rtu. Jde o zachycení detailu a okamžiku těsně před spadnutím kapky. Ze snímku je patrná jakási nervozita a očekávání, kdy kapka konečně spadne, protože na rtu přece určitě viset nemá. Ale ona se pořád drží na nehybném šedém polštáři a v klidu pobuřuje dál.

Natálie Illková

37


Zábava

Postřehy z hodin J. na holky: „A jako dyž ste jezdily do těch měst, tak ste tam zašopovaly a jely zpátky?“ ◘ H. na H.: „Jak dělíme lyriku??" H.: „Noo...tak třeba dětská?" ...sexuální?“ H.: „Na co myslíš? To už můžete rovnou začnout s pochybnými DVD!“ … „O. má radost, jak se situace vyvíjí?!“ ◘ H.: „Všichni teď žijí jedním filmem“ (myslí Alois Nebel) P.: „Šmoulové??“ ◘ H.: „Otco....šmoulovražda!“ ◘ H.: „Já nejsem tak hloupý, jak vypadám!“ ◘ D.: „Ty jsi tak roztomilý; já bych tě nejraději zabil!“ ◘ J.: „Řecko krachne a nastane sociální chaos...ten už tam ale je teď...“ ◘ O. při písemce z fyziky nečekaně vykřikne: „Já sem blbec!“ K.: „Fajn, že sis to uvědomil včas!“ ◘ D. zkouší J. z angličtiny: „Chodím do školy...“ J.„Ich gehe...“ D.: „Dobře, a teď to zkus anglicky!“ ◘ D. nám vypráví rodinnou historku: „...a já jí říkám (dceři), ty seš blbá po mně! To su zvědavej, co budeš říkat těm svejm...“ Dcera: „No, že sou blbý po tobě!"

38

zdroj 4. G


Zรกbava

39


časopis studentů Gymnázia Třebíč ročník 31 číslo 1 vyšlo 14. října 2011

Víte, že si můžete přečíst Zvonek z pohodlí svého domova?

2. Školní časopis Vysočiny roku 2010 Vydavatel: Gymnázium Třebíč Masarykovo náměstí 9/116, Třebíč

Navštivte www.gtr.cz/zvonek

Redakce: Marius Jaroslav Svoboda (Ria) Jan Vacek, Radka Krejčová (LaLi), Aneta Machátová, Natálie Illková, Jakub Sláma, Denisa Chňoupková Technická a výtvarná podpora: Mgr. Lenka Mahelová Fotograf: Jan Němec

Nebo se připojte ke Zvonku či Hitotu, na Facebooku

Další přispěvatelé: Hana Zoubková, Monika Vlachová (ginkg)

a nově na Google+

Design a celková koncepce: 2004-2011 Marius Jaroslav Svoboda

a buďte stále v obraze.

náklad 60 výtisků www.gtr.cz/zvonek VAŠE PŘÍSPĚVKY V KOŠI NEKONČÍ!

facebook.com/zvonek.gtr facebook.com/hitoto

Zvonek 3101  

Zvonek 3101