Issuu on Google+

Miliony voltů — Millions of Volts Tajfun — Typhoon Vlna — Wave Erupce – Vesuvio (noc) — Eruption – Vesuvius (Night) Magma — Magma Vzdálená bouře — Distant Storm Oheň — Fire Mimikry — Mimicry Gejzír — Geyser Vulcanus — Vulcan Erupce – Vesuvio (den) — Eruption – Vesuvius (Day) Tajuplný ostrov — Mysterious Island Mraky — Clouds Zelený horizont — Green Horizon Červený mrak — Red Cloud Mraky – tornádo — Clouds – Tornado Zážitek — Experience Letní noc — Summer Night Ve světě ticha — In the World of Silence Tělo tmy I a II — The Substance of Darkness I and II Rej — Whirl Industriální klon 1–9 — Industrial Clone 1–9


© Jan Pištěk, 2011 Text © Tomáš Pospiszyl, 2011 Photo © Jiří Koliš, Robert V. Novák, 2011 © Arbor vitae, 2011 ISBN 978-80-87164-73-0


Miliony voltů — Millions of Volts, 2009, kombinovaná technika, plátno — mixed media on canvas, 195 × 300 cm


Dobrodružná chemie přírody a malby Na začátek to nejbanálnější možné konstatování: Obrazy Jana Pištěka z posledních tří let jsou veliké. Je to vlastnost, kterou tištěný katalog dokáže zprostředkovat jen částečně, nikdy nemůže nahradit reálné setkání s dílem. Stojíme-li v odstupu před nimi, formáty obrazů 200 × 300 centimetrů působí, jako kdyby byly odvozené od výšky naší rozpažené postavy, jako kdyby se stávaly okny do jiného světa, určenými právě pro nás. K dalšímu překvapení dochází, přistoupíme-li k obrazům na krátkou vzdálenost. Přes svou monumentalitu totiž skrývají jemné a pohlcující detaily, které se při celkovém pohledu z dálky ztrácejí. Zážitek tak u diváka vzniká kdesi mezi těmito dvěma polohami, v okouzlení nad právě probíhajícím smyslovým vjemem a současně při vědomí další, okem aktuálně neviditelné roviny díla. Obtížnost reprodukovat malířské dílo můžeme vnímat jako známku jeho kvality. Má vlastnosti, na něž je technika krátká, ve světě plném technických obrazů si dokáže uchovat cosi ze své aury jedinečnosti. Před Pištěkovými obrazy si uvědomíme, že malování je technikou, která umožňuje zobrazit věci, jež vyfoJako mnoho dalších malířů si i Jan Pištěk někdy pořizuje

tografovat, nafilmovat ani počítačově vymodelovat nejde.1 Malováním jde navíc

fotografické záznamy toho, co ho zaujalo. Například vytvořil

navazovat na témata a postupy podstatné pro celé dějiny moderního umění, což

1

sérii snímků mořského příboje, vpíjejícího se do písčité pláže. Podobné inspirační zdroje jsou však pro něj spíše potvrzením

je logickým a důležitým korektivem každé umělecké tvorby.

obecných principů vlastní tvorby, nikoli podklady, které by

Jan Pištěk za sebou v posledních pětadvaceti letech stihl zanechat

dál malířsky transformoval.

výrazově rozmanité dílo, diváka někdy až překvapující svými stylovými proměnami: Maloval monumentální geometrické symboly a archetypální tvary, graficky pojatý fotorealismus, elementy apropriované z reklam i expresivní krajiny na hraně abstrakce. V zásadě ale různými prostředky maluje stále to samé: krajinu, oblohu, stromy a moře, živly v klidu i pohybu, mikrokosmos i makrokosmos a náš vztah ke všem těmto jevům. Je především malířem přírody a malování je mu způsobem, jak vyjádřit smyslové okouzlení světem. Je současně i metodou, jak se ho pokusit analyzovat a aspoň trochu porozumět jeho principům. A podobné jsou také obrazy z posledních tří let. Malíř v nich jako v laboratoři modeluje a zkoumá přírodní děje. V ateliéru vytváří to, co už předtím v nějaké podobě viděl, prožil, a má potřebu se k tomu vrátit. Proces i výsledky jeho malby jde k působení přírody a živlů obrazně přirovnat. Klade-li na sebe barvy, nechává-li je spolu působit, propojovat se a vrstvit, je to vlastně takový geologický jev v malém. Některé obrazy vytváří tak, že na plátnech v horizontální poloze nechává barvu hledat svou vlastní cestu, meandrovat, mísit se a sedimentovat. Pištěka ale nezajímá jen geologie, s použitím podobných metafor bychom stejně tak mohli dojít k závěru, že malování je vlastně zvláštní druh organické chemie nebo dalších přírodních věd, schopných na plátně experimentálně syntetizovat obrazy světa. Malby Jana Pištěka z cyklu Živly tedy parafrázují přírodní úkazy: noční les, hvězdnou oblohu, bouři nad krajinou, mořský příboj, jícen vulkánu. Takto pojmenované náměty obrazů zní zkratkovitě, asi jako ilustrace ke krátkému dokumentárnímu filmu o krásách planety Země. Pištěkovy malby se však doslovné podobě těchto úkazů pouze blíží, pro jeho obrazy je podstatné napětí mezi realistickým zobrazením a ve své podstatě abstraktní stopou malířského gesta, mezi prostorovou


iluzí a přiznanou plochostí povrchu obrazu.2 Ve skutečnosti před sebou máme bravurní, na barvě postavenou gestickou malbu, jež v nás dokáže vyvolat bohaté asociace. Stříkance a tahy barvy jsou krajinou, lesem, vodou. Ambivalentnost a současně

2

případě plocha malířského plátna, na které se obrazy z různých dimenzí dokážou

Obdobné vlastnosti malby Jana Pištěka konstatují také

další autoři, kteří o něm psali. Například Jana Ševčíková,

zachytit. Překračuje-li podobná koncepce tradiční renesanční vnímání malby jako

Hledání míry, Galerie Nová síň, Praha 1993, nebo Martin

okna do světa za zdí, pak se v případě Pištěkových maleb z posledních let stává

Dostál, v: Jan Pištěk, Link4pictures, Arbor vitae, Praha 2008.

nenapodobitelnost vztahu mezi iluzivností a reálnou materiálností malby přináší

obraznou membránou mezi světem a naším viděním.

další argument pro nenahraditelnost tohoto uměleckého média: malováním jde

V procesu malování, vzhledem k jeho rukodělné technice, dochází

vyjádřit nejen viditelnou podobu světa, ale s ní i obtížně uchopitelné a nezobra-

k tělesnému propojení mezi zobrazovaným a autorem obrazu. Výjev na plátně

zitelné jevy jako vzájemné propojení vzduchu, vody a země, studeného i žhavého,

a tělo umělce spojuje štětec jako seismografická ručička vzájemného vztahu. Po-

temného a světlého, živého a neživého, trvalého a proměnlivého.

dobně fyzicky lechtivý proces externalizace malířových myšlenek je jistě jedním

Textura obrazů z cyklu Živly i Neviditelný život tmy na první pohled

z důvodů, proč malování přitahuje tolik lidí. Ne každý malíř ho ale zdůrazňuje. Práce

vypadá, jako kdyby jejich autor spoléhal především na práci se stříkací pistolí. Ale

s obřím štětcem, nahodilým rozhazováním nečistot nebo s kontrolovaným roz-

není tomu tak, povětšinou vznikají tradiční malířskou technikou, uzpůsobenou pro

léváním barvy znamená – podobně jako u většiny Pištěkových obrazů – úmyslné

velké formáty. Stříkací pistole Pištěkovi slouží především k provlhčení velkých ploch

popírání subjektivního malířského rukopisu. Autor chce, aby obraz působil, jako

plátna vodou nebo k rozpití a propojení pozvolných barevných přechodů. V pistoli

kdyby vznikal sám, působením přírody nebo prostřednictvím neosobního technic-

nemá barvu, ale vodu, někdy jen jemně natónovanou příslušnou barvou. Pištěk

kého aparátu. Práce s náhodou u Jana Pištěka vrcholí v zatím nevystaveném cyklu

maluje pomocí velkého štětce, v zásadě koštěte, který svou kaligrafickou stopou,

Industriální klon, obrazů vzniklých z plátna, které autor používá jako ochranu pod-

spolu s působením nerovností a nečistot, vytváří efekt stříkaných přechodů či od-

4

střikované barvy. Akrylovou barvu malíř výrazně ředí, má proto některé vlastnosti

Podobně vznikají rovněž obrazy Kateřiny Štenclové, malířky

lahy ateliéru.4 Tam na něj kapala a stříkala barva, otiskovaly se hrany nezaschlých

ze stejné generace, k níž patří i Jan Pištěk. Její obrazy mají

obrazů, působila voda i mastnota. Z takto poznamenaného plátna Pištěk vyřízl

počátek v igelitech sloužících jako podložka pod malby.

spojované spíše s akvarelem. Ač mi to v první chvíli přišlo jako nepřístojné srovnání,

Náhodné kompozice z igelitů Štenclová dále upravuje

formáty, jež mají sílu samostatných uměleckých děl. Práce s přírodní náhodou se

jisté Pištěkovy obrazy mi připomněly makrodetaily kvašových ilustrací Zdeňka Bu-

a zpětně malířsky interpretuje. Viz Kateřina Štenclová, Trico,

zde vrací k umění. Doslova vedlejší produkty malířské práce jsou osamostatněny

riana: výřez z pěnivé vlny, v níž zápasí trosečník, žhavá láva, již chrlí pravěký vulkán.

Praha 2008.

a monumentalizovány. Jazyk malířského umění ve své syrové formě se v Industriál-

Chvějivé světlo vytvořené zdánlivě jednoduchým užitím dvou kontrastních barev

ním klonu pozoruhodně propojuje se světem Živlů a Neviditelného života tmy, aby

vyvolává fotorealistický efekt lehce rozmazaného snímku v obrázkovém časopise,

dohromady vytvořily uzavřený kruh: přírodu, lidské vnímání a umění.

navíc poznamenaného silnou retuší a rozpitým tiskem. Myslím, že Jan Pištěk je v zásadě podobným romantikem, ovšem místo konkrétních a ilustrativních výjevů pracuje s vnitřní strukturou přírodních živlů, navíc vědomě hledá jejich spojnici Tomáš Pospiszyl

s výrazovými prostředky malířství. Jestliže cyklus Živly přesto nese řadu odkazů na přírodní realitu, pak je paralelně vznikající cyklus Neviditelný život tmy na první pohled abstraktní, nesený pouze kvalitou téměř monochromní malby. Povrch jednotlivých obrazů je rozvibrován jemnou barevnou strukturou, zřetelnou jen z velké blízkosti. Prostorovou iluzi malby tu potlačují neurčité čáry, nepravidelně rozmístěné tahy hustou barvou nebo, jak zjistíme při podrobnějším zkoumání, kusy různých předmětů na povrchu plátna. Jde doslova o nečistoty – kusy látek, přírodní materiály a prach, které Pištěk sbírá a poté rozhazuje po ploše obrazu. Jestliže jsme o cyklu Živly hovořili jako o pokusu zachytit vnitřní podstatu přírodních jevů, zde bychom mohli mluvit o metafoře samotného vnímání. Cosi se zachycuje na ploše plátna, cosi neurčitého a nezvaného. Celkové působení obrazů evokuje známý jev: Soustředíme-li se na vlastní oko, všimneme si drobných a rozmazaných prachových částic, které kloužou po jeho povrchu. Okem vnímáme okolní svět, ale prostřednictvím těchto nečistot i povrch samotného smyslového orgánu. Díky tomu si uvědomíme plochu, jež dělí svět na ten okolo nás a v nás. Zavřeme-li oči a otočíme se ke světlu, vidíme rudou plochu, na jejímž pozadí se prach a další nečistoty vznášejí. Je to téměř dokonalý předobraz Pištěkových maleb.3 Na prachové částečky v oku nedokážeme zaostřit, neumíme ani ovládat jejich pohyb. Na jejich přítomnost jsme natolik navyklí, že je nutné určitého úsilí, abychom si je vůbec uvědomili. I při prohlížení obrazů z cyklu Neviditelný život tmy přeostřu-

3

Podobným způsobem působí i Zen for Film Nam June Paika

z roku 1964. V tomto filmovém díle je na plátno promítán pás běžícího čistého filmu, který ale časem nabírá prach a různá mechanická poškození. Jedním z inspiračních zdrojů pro toto dílo se stala i fotografie Mana Raye, zachycující akumulaci prachu na Velkém sklu Marcela Duchampa.

jeme mezi jemnou strukturou povrchu a chaosem velkých nečistot. Vnímáme obojí,

Všechna tato díla tematizují prázdnotu a současně plynoucí

ale jedno je vždy potlačené, rozmazané. Jistotou je, že existuje plocha, v tomto

čas, který prostřednictvím prachu vnímáme.


The romantic chemistry of nature and painting

Jan Pištěk’s paintings from the Živly [Elements] cycle therefore paraphrase natural phenomena: a wood at night, a starlit sky, a storm over a landscape, a breaker, the crater of a volcano. The paintings’ subjects designated in this way run concisely, perhaps like illustrations to a short documentary film about the beauties of planet Earth. Pištěk’s paintings, however, only approximate the literal form

To begin with, the most banal statement possible: Jan Pištěk’s paintings over the

of these natural phenomena; fundamental to his pictures is the tension between

past three years are big. This is a quality that a printed catalogue can produce only

a realistic representation and, in its essence, an abstract trace of the painter’s ges-

partially; it can never replace an actual encounter with the works. If one stands

ture, between a spatial illusion and the given flatness of the picture’s surface.2 In

at a distance from them, the 2 m × 3 m size of the pictures produces an effect as

2

if they had been derived from the height of our extended figure with arms out-

Other authors who have written about him have observed

fact, before us we have a masterly gestural painting set in paint which succeeds in

similar qualities in Jan Pištěk’s painting: for example,

arousing a wealth of associations. Splashes and strokes of paint are the countryside,

Jana Ševčíková, Hledání míry [Searching for a level], Nová

stretched, as if they were windows on to a different world designed just for us. As

síň Gallery, Prague 1993, and Martin Dostál, in: Jan Pištěk,

a forest, and water. The ambivalence and at the same time the inimit­a bility of

one approaches the paintings close up another surprise lies in store. Despite their

Link4pictures, Arbor vitae, Praha 2008.

the relationship between the painting’s illusoriness and real materiality introduce

monumentality, fine and absorbing details are hidden away which are lost in an

a further argument for the irreplaceableness of this artistic medium: with painting

overall view from a distance. The viewer’s overall experience thus emerges some-

it is possible to express not only the world’s visible form, but with it too the dif-

where between these two positions, in an enchantment of the sensuous sensation

ficult to grasp and unportrayable phenomena such as the mutual interconnection

just taking place and simultaneously during an awareness of another level of the

of air, water and earth, cold and incandescent, dark and light, living and inanimate,

work actually invisible to the naked eye.

lasting and changeable.

The difficulty in reproducing a painting could be perceived as a mark

At first glance the texture of the pictures from the Živly [Elements]

of its quality. It has qualities for which technology is limited; in a world full of

cycle and Neviditelný život tmy [The Invisible Life of Darkness] look as if the artist

technical pictures it manages to preserve something of its aura of uniqueness.

relied especially on working with a spray gun. But that is not so. For the most part

Looking at paintings by Pištěk we realise that painting is a technique which makes

they are developed by a traditional painterly technique, adapted for a large format.

it possible to depict things which are not possible to photograph, film, or even

The spray gun serves Pištěk above all to humidify the large areas of canvas with

model on a computer. Moreover, in painting it is possible to follow on from the 1

themes and approaches fundamental to the whole history of modern art, which is a logical and important corrective of every work of art. In the last twenty-five years Jan Pištěk has managed to produce a diverse body of work with regard to means of expression, sometimes almost surprising the viewer with its stylistic changes: he has painted monumental geometric

1

Like many other painters Jan Pištěk also sometimes makes

photographic records of what interests him. For example, he created a series of shots of breakers soaking into a sandy

water or running colours and to integrate the gradual colour transitions. There is not paint in the gun but water, sometimes just delicately tinted with the appropri-

beach. Similar sources of inspiration, however, are for him

ate colour. Pištěk paints with the aid of a large brush, basically a broom, which by

more a confirmation of the general principles of his own

its calligraphic print, together with the effect of unevenness and impurities, cre-

work, not source materials which he would further transform

ates an effect of flecked transitions or spattered colour. The painter substantially

in a painterly way.

thins the acrylic paint and it therefore has some qualities more akin to watercolour.

symbols and archetypal shapes, graphically conceived photo-realism, elements

Although it appeared to me an improper comparison at the first instant, certain of

appropriated from advertisements, as well as expressive landscapes on the edge of

Pištěk’s paintings reminded me of the macro details of Zdeněk Burian’s gouache

abstraction. In principle, however, by various means he invariably paints the same

illustrations – a detail of a foamy wave in which a castaway is struggling, and

things: landscape, sky, trees and sea, the elements at rest and in motion, a micro-

red-hot lava which is spewing from a prehistoric volcano. Unsteady light formed

cosm as well as a macrocosm and our relationship to all these phenomena. Above

by a seemingly simple use of two contrasting colours gives rise to a photorealist

all he is a painter of nature and painting is his means of expressing a sensuous fas-

effect of a slightly blurred photograph in a magazine, in addition marked by strong

cination of the world. At the same time it is also a method of attempting to analyse

retouching and a blotted impression. I think that in essence Jan Pištěk is, in this

this fascination and at least in part of understanding its principles. The paintings of

way, a romantic; of course instead of specific and illustrative scenes he works with

the last three years are similar too. In them the painter, as in a laboratory, models

the internal structure of natural elements, in addition consciously looking for their

and explores natural events. In the studio he creates what he has already previously

connecting lines with painting’s means of expression.

seen in a certain form, has experienced, and has a need to return to. The process

If, in spite of that, the cycle Živly [Elements] bears a number of refer-

and results of his painting can be figuratively compared to the workings of nature

ences to natural reality, then the parallel cycle Neviditelný život tmy [The Invisible

and the elements. If he applies different colours next to each other, and leaves

Life of Darkness] is at first glance abstract, supported only by the quality of the

them to act together, interconnect and form layers, it is actually a kind of geologi-

almost monochrome painting. The surface of individual paintings is vibrated

cal phenomenon on a small scale. He creates some pictures in such a way that on

with a fine colour texture, discernable only from close up. The painting’s spatial

the canvases in a horizontal position he lets the paint find its own way, meander,

illusion is suppressed by indistinct lines, irregularly laid out brushstrokes with

intermingle and form a sediment. However, Pištěk is not only interested in geology.

thick paint or, as we discover during a detailed examination, pieces of various

With the use of similar metaphors we would, in the same way, be able to come to

objects on the surface of the canvas. These are literally impurities: pieces of fab-

the conclusion that painting is actually a special kind of organic chemistry or other

ric, natural materials and dust which Pištěk collects and then throws over the

sciences capable of experimentally synthesising images of the world on canvas.

surface of the picture.


If we spoke about the cycle Živly [Elements] as an attempt to capture the internal essence of natural phenomena, here we would be able to speak about a metaphor of the perception itself. Something is depicted on the surface of the canvas, something indeterminate and unwelcome. The overall eff­ect of the pictures evokes a well-known phenomena: if we focus our attention on our own eye, we notice tiny, vague dust particles which glide over the surface. We perceive the world around us by means of the eye, but through these impurities, even on the surface of the sense organ itself. By virtue of that we are aware of a surface which divides the world into that around us and that within us. If we close our eyes and turn round towards the light, we can see a crimson surface, in the background of which dust and other impurities float. It is almost a perfect prototype for Pištěk’s paintings.3 We are not able to focus on the dust particles in the eye, nor can we even control their movement. We are used to their presence

3

Zen for Film by Nam June Paik of 1964 was produced in

a similar way. In this film work a blank film tape is projected onto canvas, which in time, however, collects dust and

in so far as a certain effort is necessary in order for us to be even conscious of

varied mechanical damage. One of the sources of inspiration

them. And on inspection of the paintings from the Neviditelný život tmy [The In-

for this work were the photographs of Man Ray, capturing an

visible Life of Darkness] cycle we refocus between the fine texture of the surface and the confusion of lots of impurities. We perceive both, but one of them is al-

accumulation of dust on Marcel Duchamp’s Large Glass. All these works thematise emptiness and at the same time the passing of time, which we perceive by means of the dust.

ways suppressed, blurred. The certainty is that the surface exists, in this case the surface of the painter’s canvas, on which pictures from various aspects prove to be depicted. If the analogous conception of the traditional Renaissance perception of a painting as a window onto the world beyond a wall is transferred, then in the case of Pištěk’s paintings in the last few years they become a figurative membrane between the world and our sight. In the painting process, owing to its technique of work by hand, there is a physical connection between what is presented and the artist of the picture. The scene on the canvas and the artist’s body are joined by a brush like a seismographic needle of a reciprocal relationship. Similarly, the physically sensitive process of the externalisation of the painter’s ideas is certainly one of the reasons why painting attracts so many people. Not every painter, however, emphasises this. Working with a huge brush, the random throwing of impurities or with controlled spilling of the paint means – in a similar way as in the majority of Pištěk’s paintings – a deliberate denial of the subjective painter’s brushwork. The artist wants the picture to act as if it originated by itself, by an effect of nature or by means of an impersonal technical gadget. Jan Pištěk’s work with coincidence has culminated in the, at present, unexhibited cycle Industriální klon [Industrial Clone] of pictures produced on a canvas which the artist used for protecting the floor of his studio. Paint dropped and spattered on them there, the edges of the undried 4

paintings leaving an impression, while water and grease also produced an effect.

4

The paintings of Kateřina Štenclová, a painter of the same

generation as Jan Pištěk, are produced similarly. Her pictures have their beginning in plastics serving as painting supports. Štenclová further modifies the random arrangement of the

Pištěk cut out the sizes from the canvas marked in this way, which have the power

plastics and retrospectively interprets them in a painterly

of independent works of art. Work with natural coincidence here returns to art.

way. See Kateřina Štenclová, Trico, Praha 2008.

The (literally) by-products of the painter’s work are made independent and monumentalised. The language of the painter’s art in its raw form in Industriální klon [Industrial Clone] is remarkably interconnected with the world of Živly [Elements] and Neviditelného života tmy [The Invisible Life of Darkness], so that together they form a closed circle: nature, human perception and art.

Tomáš Pospiszyl


Tajfun — Typhoon, 2010, olej, plátno — oil on canvas, 100 × 80 cm

Vlna — Wave, 2008, akryl, plátno — acrylic on canvas, 300 × 200 cm


Erupce – Vesuvio (noc) — Eruption – Vesuvius (Night), 2008, akryl, plátno — acrylic on canvas, 175 × 200 cm


Magma — Magma, 2007, akryl, plátno — acrylic on canvas, 200 × 300 cm


Vzdálená bouře (kvadriptych) — Distant Storm (quadriptych), 2010–2011, akryl, plátno, variabilní rozměry — acrylic on canvas, variable dimensions


Oheň — Fire, 2008, akryl, plátno — acrylic on canvas, 200 × 300 cm


Mimikry — Mimicry, 2009, kombinovaná technika, plátno — mixed media on canvas, 200 × 250 cm


Gejzír — Geyser, 2009, kombinovaná technika, plátno — mixed media on canvas, 200 × 300 cm


Vulcanus — Vulcan, 2009, kombinovaná technika, plátno — mixed media on canvas, 175 × 200 cm


Erupce – Vesuvio (den) — Eruption – Vesuvius (day), 2008, akryl, plátno — acrylic on canvas, 200 × 175 cm


Tajuplný ostrov — Mysterious Island, 2009, kombinovaná technika, plátno — mixed media on canvas, 200 × 300 cm


Mraky — Clouds, 2010, olej, plátno — oil on canvas, 80 × 110 cm


Zelený horizont — Green Horizon, 2009, olej, plátno — oil on canvas, 80 × 100 cm

Červený mrak — Red Cloud, 2010, olej, plátno — oil on canvas, 80 × 100 cm


Mraky – tornádo — Clouds – Tornado, 2010, olej, plátno — oil on canvas, 80 × 110 cm

Zážitek — Experience, 2009, olej, plátno — oil on canvas, 80 × 100 cm


Letní noc — Summer Night, 2010, kombinovaná technika, plátno — mixed media on canvas, 195 × 300 cm


Ve světě ticha — In the World of Silence, 2010, kombinovaná technika, plátno — mixed media on canvas, 195 × 300 cm


Tělo tmy I — The Substance of Darkness I, 2010, kombinovaná technika, plátno — mixed media on canvas, 210 × 200 cm

Tělo tmy II — The Substance of Darkness II, 2010, kombinovaná technika, plátno — mixed media on canvas, 210 × 200 cm


Rej — Whirl, 2010–2011, kombinovaná technika, plátno — mixed media on canvas, 200 × 175 cm


Industriální klon 4 (diptych) — Industrial Clone 4 (diptych), 2010–2011, kombinovaná technika, plátno — mixed media on canvas, 100 × 105 cm


Industriální klon 2 — Industrial Clone 2, 2010–2011, kombinovaná technika, plátno — mixed media on canvas, 155 × 140 cm


Industriální klon 3 — Industrial Clone 3, 2010–2011, kombinovaná technika, plátno — mixed media on canvas, 180 × 150 cm


Industriální klon 1 — Industrial Clone 1, 2010–2011, kombinovaná technika, plátno — mixed media on canvas, 125 × 180 cm


Industriální klon 8 — Industrial Clone 8, 2010, kombinovaná technika, plátno — mixed media on canvas, 152 × 250 cm


Industriální klon 5 — Industrial Clone 5, 2010, kombinovaná technika, plátno — mixed media on canvas, 150 × 173 cm


Industriální klon 7 — Industrial Clone 7, 2010 kombinovaná technika, plátno — mixed media on canvas, 117 × 178 cm


Industriální klon 6 — Industrial Clone 6, 2010, kombinovaná technika, plátno — mixed media on canvas, 29 × 46 cm


Industriální klon 9 (diptych) — Industrial Clone 9 (diptych), 2010, kombinovaná technika, plátno — mixed media on canvas, 2 ks — no. 95 × 77 cm


Jan Pištěk

www.janpistek.com

Narodil se 10. srpna 1961 v Praze. V letech 1980–1986 studoval na Akademii výtvarných umění

Společné výstavy – výběr

Selected group exhibitions

v Praze, kde se v roce 1990 stal odborným asistentem v ateliéru malby prof. Bedřicha Dlouhého.

1987 Konfrontace VI / Comparison VI, Špitálská ulice, Praha-Vysočany

V roce 1995 končí svou pedagogickou činnost na AVU, aby se plně věnoval vlastním projektům,

1987 Konfrontace VII / Comparison VII, Svárov

výstavním aktivitám, volné malířské tvorbě, práci pro divadlo a film. Svými díly je zastoupen

1987 Výstava třiceti / Exhibition of thirty, Lidový dům, Praha-Vysočany

v Národní galerii v Praze, v Galerii hlavního města Prahy, v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad

1989 Tschechische Malerei Heute, Esslingen, Stuttgart

Vltavou, v pražské Galerii Behémót a v soukromých sbírkách v České republice i zahraničí.

1989 Mladí Janu Bauchovi / Young people for Jan Bauch, Galerie Václava Špály, Praha 1989 Mladí ve při / Young people in a quarrel, Pražská tržnice, hala č. 11, Praha-Holešovice

Born in Prague on 10th August 1961, he studied at the Academy of Fine Arts, Prague from 1980 to

1989  Popis jednoho zápasu, Česká výtvarná avantgarda 80. let / Description of a struggle, Czech artistic avant garde of the

1986, where in 1990 he became a specialist assistant in Prof Bedřich Dlouhý’s school of painting.

1980s, Oblastní galerie, Roudnice nad Labem; Státní galerie výtvarného umění, Cheb; Galerie umění, Karlovy Vary;

In 1995 he finished his teaching work at the Academy in order to apply himself fully to his own

Oblastní galerie, Rychnov nad Kněžnou; Dům umění, Opava

projects, exhibition work, creative painting, and work for theatre and film. His work is represented

1991 Ohne Distanz, Kunstwerein Wien, Wien

in the collections of the National Gallery, Prague, the Prague City Gallery, the Aleš South Bohemian

1992 Geometrie jinak / Geometry in a different way, Národní technické muzeum, Praha

Gallery in Hluboká nad Vltavou, the Behémót Gallery in Prague and in private collections in the

1993 Krajina / Landscape, Galerie hlavního města Prahy, Dům U Kamenného zvonu, Praha

Czech Republic and abroad.

1994 Předpoklady skutečnosti / Pre-requisites for reality , Obecní dům, Praha 1995 Zkušební provoz / Trial operation, Výstavní síň Mánes, Praha 1997 Na tělo / On the body, Galerie Behémót, Praha 1999 Hommage à Franz Kafka, Augsburg 2004 Čistá krása / Pure beauty, Galerie kritiků, Palác Adria, Praha 2006  Příští stanice Arkadia / Next stop Arcadia , Galerie moderního umění, Roudnice nad Labem; Landschloss Pirna 2006  Amor vincit omnia 1, Galerie im Palais am Festungsgraben, Berlin-Mitte

Samostatné výstavy – výběr

Selected solo exhibitions

1987 Holečkova I (společně s Karlem Kovaříkem) / Holečkova Street I (jointly with Karel Kovařík), Praha 1988  Holečkova II (společně s Karlem Kovaříkem a Tomášem Císařovským) / Holečkova Street II (jointly with Karel Kovařík and Tomáš Císařovský), Praha 1990 Jan Pištěk – obrazy / Jan Pištěk – paintings, Galerie Mladá fronta, Praha 1992 Pištěk, Hauser Přibík, Landespavilon, Baden-Wűrttenberg, Stuttgart

2007  Měsíce / Months, Galerie Kabinet, Brno 2007  Exotismy ve výtvarném umění XX. století v Čechách a na Moravě / Exoticisms in the fine art of the xx century in Bohemia and Moravia, České muzeum výtvarných umění v Praze 2010–2011 Česká malba generace 80. let / Czech painting of the 1980s’ generation, Wannieck Gallery, Brno 2011  PBBK 80 (Praha, Brno, Bratislava, Kolín nad Rýnem), Práce na papíře / PBBK 80 (Prague, Brno, Bratislava, Cologne), Work on paper, Galerie NTK, Praha

1993 Hledáni míry / Searching for a level, Galerie Nová síň, Praha 1994 Neposkvrněná / Immaculate, Galerie Behémót, Praha 1995 Výběr z díla / Selected works, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou; Dům U Černé věže, České Budějovice 1995 Krajina / Landscape, Galerie mladých, Brno 1996 Budoucnost potřebuje jistotu / The future is in need of certitude, Galerie Behémót, Praha 1996  Ticho, teplo, tekutiny (společně s Tomášem Císařovským a Jiřím Kovandou) / Peace, warmth, fluids (jointly with Tomáš Císařovský and Jiří Kovanda), Galerie JNJ, Praha

Katalogy

Catalogues

Tetiva, Radek Váňa, Jan Pištěk, Jan Pištěk, kat. výst. / exhibition cat., Dům U Černé věže, České Budějovice, Alšova jihočeská

1997 Snímání vleže na zádech / Scanning lying down on one’s back , Galerie Behémót, Praha

galerie v Hluboké nad Vltavou a Jan Pištěk / Aleš South Bohemian Gallery in Hluboká nad Vltavou and Jan Pištěk,

1999 Neohraničené důvěrnosti / Unbounded intimacies, Galerie Pecka, Praha

Hluboká nad Vltavou 1995

2006 Sny Mr Williamse / The dreams of Mr Williams, Galerie kritiků, Palác Adria, Praha

Anna Irmanovova, Neohraničené důvěrnosti / Unbounded intimacies , kat. výst. / exhibition cat., Galerie Pecka, Praha 1999

2008 Link4Pictures, Galerie Mánes, Praha

Anna Irmanovová, Jan Pištěk, Pravda versus fikce / Truth versus fiction, kat. výst. / exhibition cat., Galerie Louvre, Praha 2004

2008 Jan Pištěk, Stodvacátápátá / Jan Pištěk, One hundred and twenty fifth, Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava

Jan Pištěk, Jiří Šetlík, Martin Dostál, Jana a Jiří Ševčíkovi, Jan Pištěk, kat. výst. / exhibition cat., KS Blatiny v Praze, Praha 1990

2009 Prag-ha, Galerie Via-Art, Praha

Jana Ševčíková, Hledání míry / Searching for a level, kat. výst. / exhibition cat., Galerie Nová síň, Praha 1993

2010 Jan Pištěk, Obrazy / Jan Pištěk, Paintings, Galerie Aspekt, Brno

Vlastimil Link4Pictures, Arbor vitae, Praha 2008


Texty — Written by: Tomáš Pospiszyl Překlad — Translation: David Brooker Fotografie — Photos: Jiří Koliš (reprodukce — reproductions), Robert V. Novák Grafická úprava — Designed by: Robert V. Novák Redakce — Editor: Lev Pavluch Vydalo nakladatelství Arbor vitae v Řevnicích roku 2011 u příležitosti výstavy Jan Pištěk – Živly, konané v Galerii 5. patro, Myslíkova 9, Praha 1, ve dnech 29. 6. až 23. 7. 2011 — Published by Arbor vitae Publishers, Řevnice, Czech Republic, 2011 on the occasion of the Jan Pištěk – Elements exhibition, held at the 5th Floor Gallery (Myslíkova 9, Praha 1) from 29. 6. to 23. 7. 2011.

Tisk — Printed by: T. A. Print Vydání první — First edition Knihu a výstavu podpořilo Hlavní město Praha — The catalogue and exhibition was supported by City of Prague:


Jan Pištěk, Živly