Issuu on Google+

UNITÉ

14. BIENÁLE ARCHITEKTURY V BENÁTKÁCH NÁRODNÍ PAVILON CECOSLOVACCHIA NÁVRH EXPOZICE


REM KOOLHAAS

MOTTO:

14. BIENÁLE ARCHITEKTURY V BENÁTKÁCH NÁRODNÍ PAVILON CECOSLOVACCHIA


FUNDAMENTALS

UNITÉ „Když se již jednou standard nalezl, rozpoutá se okamžitě divoká konkurence. Je to zápas; abychom hru vyhráli, musíme věc udělat lépe než soupeř, a to ve všech částech, v celku i v detailech. Tedy důsledné zkoumání částí. Pokrok.“ Le Corbusier – Saugnier, Za novou architekturu, Praha 2005, s. 107.


REM KOOLHAAS

UNITÉ:

14. BIENÁLE ARCHITEKTURY V BENÁTKÁCH NÁRODNÍ PAVILON CECOSLOVACCHIA


REM KOOLHAAS

OTÁZKY:

14. BIENÁLE ARCHITEKTURY V BENÁTKÁCH NÁRODNÍ PAVILON CECOSLOVACCHIA


FUNDAMENTALS

UNITÉ Při stanovení kurátorského záměru řešení expozice československého pavilonu pro 14. bienále architektury v Benátkách vyvstaly v souladu s jednotícím tématem hlavního kurátora tři základní otázky, jejichž zprostředkování si instalace klade za cíl. …

I Lze v rámci území bývalého Československa, které se stalo prostorem realizace „národní“ architektury v průběhu větší části 20. století, vysledovat charakteristické rysy, které lze označit za v pravém smyslu národní ? A je tedy vůbec možné konstatovat ztrátu národních rysů? II Vede přejímání vzorů, které v daném prostoru a čase probíhalo, ke ztrátě národní charakteristiky architektury, nebo ji naopak formální a technologické odchylky od těchto „vzorů“ definují? III Je možné opravdu hovořit o formálním přejímání architektonických prvků z konkrétních předloh, nebo bylo dobové tvůrčí ovzduší natolik silné (zeitgeist), že lze zpětně konstatovat, že se bez ohledu na regionální rámec některé věci „tahle dělaly“?


REM KOOLHAAS

ODPOVĚDI:

14. BIENÁLE ARCHITEKTURY V BENÁTKÁCH NÁRODNÍ PAVILON CECOSLOVACCHIA


FUNDAMENTALS

I Při hledání odpovědi na první otázku jsme vycházeli z jednoduché kunsthistorické kategorie — tzv. národního stylu, který však z prostorového, konstrukčního ani technologického hlediska nepřinesl žádnou převratnou změnu. Dispozice i hmotová řešení zůstávají nadále na pozicích architektury 19. století a charakterizuje je především koncepce fasády, tj. dekor, který — jakkoli může být novátorský a překvapivý — je stále pouhým odíváním architektury v semperovském smyslu. Pavel Janák, Josef Gočár a další hrdinové národní architektury tedy pro nás představují stále reprezentanty — byť nesporně kvalitní — architektury 19. století. Ani lidovost proklamovaná Dušanem Jurkovičem v našem prostředí nenašla hlubší odezvu. Za národní styl ve smyslu reprezentace nového československého státu ustaveného v roce 1918 po konci první světové války a po rozpadu Rakouska-Uherska by bylo možno označit funkcionalismus. Radikální změna v přístupu k prostoru, dekoru a technologii a současně výrazný sociální a ideologický aspekt však získávají na univerzalitě, jejímž ztělesněním je tzv. internacionální styl. Ani v případě funkcionalismu tedy nelze mluvit o národním stylu charakteristickém výlučně pro prostor Československa. Jinými slovy řečeno: 20.

století v českém a slovenském kontextu

žádný skutečný národní styl v architektuře nezná. II S úkolem naléhavosti řešení bytové otázky a státem nařízenou typizací docházelo od 60. let 20. století k postupné degradaci technického provedení staveb. Příznačné je také rozmělnění ideových konceptů, kterým typizace a prefabrikace stály v cestě. Národní charakteristiku architektury je proto nutné hledat nejen v odhodlání architektů „dělat věci jinak“, ale také v špatných technologických postupech, nedostupnosti stavebních materiálů a amatérismu typickém pro investiční akce „Z“. Jinými slovy řečeno:

národní rysy architektury nejsou vždy projevem excelence. III Revoluční řešení se stává typem: může být jak bezduše přejímáno, tak tvůrčím způsobem interpretováno. Individuální motivace k přebírání vzorů a vytváření jejich variant prozradí autoři a příběhy obestírající okolnosti vzniku staveb. Interpretace nesmí být zjednodušována na formální epigonství. Technologická a materiálová revoluce spočívající v použití betonu nabízí nekonečné množství formálních variant, stejně jako usnadňuje replikaci prvků a svádí tak k opakování. Jinými slovy řečeno:

i v lokálním kontextu

může vzniknout kvalitní architektura — byť ne vždy zcela původní.


REM KOOLHAAS

NÁVRH EXPOZICE:

14. BIENÁLE ARCHITEKTURY V BENÁTKÁCH NÁRODNÍ PAVILON CECOSLOVACCHIA


FUNDAMENTALS

UNITÉ


REM KOOLHAAS

A

14. BIENÁLE ARCHITEKTURY V BENÁTKÁCH NÁRODNÍ PAVILON CECOSLOVACCHIA


FUNDAMENTALS

B Projekt je založen na prezentaci sochařského objektu sestávajícího z dvou na sebe navazujících fragmentů schodišť, jejichž tvar je inspirován ikonickým řešením venkovního požárního schodiště Unité d‘Habitation (1947–1952, Marseille) navrženého Le Corbusierem a jeho derivátem realizovaným v lokálních podmínkách bývalého Československa architektem Rudolfem Bergrem (1969–1975, Chomutov). Toto pojetí rozvíjí základní kurátorskou myšlenku Rema Koolhaase založenou na hledání příběhů národních architektur ve zdánlivě univerzálním a globalizovaném vývoji architektury 20. století: právě v přejímání a modifikaci ikonických vzorů v lokálním prostředí za využití dobově dostupných technologických a finančních možností se nacházejí prvky povýtce národní. Jako reprezentativní příklad „národní modifikace“ určitého elementárního architektonického prvku jsme vybrali realizaci Rudolfa Bergra, který se — podobně jako řada dalších architektů působících v centralizovaném provozu socialistického Československa — inspiroval respektovanými příklady světové architektury, již v rámci naší poválečné reality zastupuje především tvorba Le Corbusiera, ale i Kenza Tangeho a dalších světových tvůrců. Při hledání elementárních prvků uplatňovaných všemi architekty na celém světě — tedy Koolhaasem vymezených „fundamentů architektury“ — jsme se zaměřili na formální podobu a konstrukci schodiště. Na území bývalého Československa jsme našli hned několik příkladů „opisů/transformací/modifikací“ Corbusierova řešení uplatněného v Unité d‘Habitation: budova Ingstavu v Brně (Ivan Ruller, 1968–1970; autor schodiště: sochař Miloslav Buřival), budova Krajského národního výboru a domu technickoinženýrských služeb v Ústí nad Labem (Rudolf Bergr, 1985) ad. Také v mezinárodním kontextu nacházíme celou škálu variací tohoto prvku; moment výrazného točitého schodiště přiléhajícího k fasádě se stal


REM KOOLHAAS

pro některé architekty díky svému ikonickému řešení doslova neodolatelným. Tato Corbusierova symbolická výzva k přejímání formy a jejímu posunu souzní s myšlenkou Rema Koolhaase spočívající v hledání základů architektury, tedy prvků uplatňovaných jakýmkoliv architektem kdykoliv a na jakémkoliv místě. Motivace k tomuto kroku je nutno hledat v jednotlivých příbězích architektů a jejich staveb. Obě schodiště v centrálním sochařském objektu, který je dominantním prvkem celé expozice, jsou propojena podestou — „kapitánským můstkem“ symbolicky vyjadřujícím proces přechodu od ikonických zahraničních vzorů k jejich lokálním variantám. Po období meziválečného funkcionalismu a tuto tradici přetrhnuvší etapě socialistického realismu došlo také v Československu v závislosti na vývoji v SSSR k navázání na mezinárodní vývoj odehrávající se v duchu poválečné moderny. Toto prolínání je zprostředkováno videoinstalací Davida Možného pracující s motivy obytných bloků Le Corbusiera a Rudolfa Bergra — staveb se shodnou funkcí (nájemní byty) a obdobnou dispozicí (mezonet) — realizovaných v duchu dobových možností a autorské invence. Objekt fragmentu šnekových schodišť a videoinstalace odděluje stěna v celé šíři prostoru. Jedná se o symbolické vyjádření časové a místní odlišnosti vzniku obou budov. Z pohledu přicházejících přepážka částečně překrývá projekci. Výstup po schodišti a výsledný pohled za stěnu tak skýtá moment překvapení a opodstatňuje její přítomnost. Objekt je možné vnímat rovněž čistě esteticky, stejně jako vnější požární schodiště plní většinu času funkci dekorativně-estetickou a postrádá funkci komunikačního úseku pro pěší. Se vstupem návštěvníka pak naopak dochází k posunutí jeho významu, sochařský prvek se nyní stává prostředkem ke zhlédnutí spektáklu rozkladu a kolize typizovaných architektonických prvků.

C 14. BIENÁLE ARCHITEKTURY V BENÁTKÁCH NÁRODNÍ PAVILON CECOSLOVACCHIA


FUNDAMENTALS


REM KOOLHAAS

14. BIENÁLE ARCHITEKTURY V BENÁTKÁCH NÁRODNÍ PAVILON CECOSLOVACCHIA


FUNDAMENTALS

půdorys pavilonu


REM KOOLHAAS

TECHNICKÁ ČÁST PROJEKTU:

14. BIENÁLE ARCHITEKTURY V BENÁTKÁCH NÁRODNÍ PAVILON CECOSLOVACCHIA


FUNDAMENTALS

UNITÉ INFORMACE O TECHNICKÝCH PODMÍNKÁCH REALIZACE Schodišťový objekt vynáší lehká ocelovo-dřevěná konstrukce, opláštěná cementotřískovými deskami. Celek je kotven k podkladnímu roštu na pískovém loži, které roznáší váhu objektu. Konstrukce je připravena v dílně, na místě zkompletována a opláštěna. Dělicí stěna je sádrokartonová s bílou výmalbou. Dodávku, instalaci, demontáž a likvidaci zajišťuje lokální kontraktor, koordinovaný spolupracujícím inženýrem.

VIDEO PROJEKCE Podkladem videa jsou materiály nasnímané při zkoumání Unité d‘Habitation v Marseille a tzv. Experimentů v Chomutově (tří výškových mezonetových domů v sídlišti Březenecká), následně manipulované v počítači. Dvě betonové architektury pojaté jako stroje na bydlení jsou propojovány v animovaných sekvencích do jednoho hybridního „tekutého“ celku. Identita jednotlivých míst se ztrácí, hranice mezi originálem a kopií je nečitelná. Video jsme se rozhodli umístit v nejtmavší části pavilonu na zadní stěně oddělené od hlavního prostoru zdí. Expozice se tím od prosté konfrontace objekt — video posouvá směrem k vícevrstvému čtení instalace. Úzký efemérní pruh videa je v „pozadí“, mimo hlavní hmotu vertikální masy modelu schodiště, a je plně viditelný pouze z úrovně ve výšce horní části schodiště. Mnohonásobná konfrontace probíhá v jiném prostoru, v jiném jazyce, jiném kódu, jiném městě, jiném sociálním snu.

DOPROVODNÉ TISKOVINY, WEB Návštěvníkům pavilonu bude prostřednictvím volné distribuce k dispozici ideový plakát formátu A2 (420 x 594 mm), prezentující koncepci autorů. K expozici vznikne také webová stránka zaměřená na prezentaci pavilonu a autorů.


REM KOOLHAAS

EKONOMICKÁ ROZVAHA Instalace Instalace (viz technický popis) je navržena z obvyklých materialů bez speciálních požadavků. Využitím lokálního dodavatele se výrazně usnadňuje dodávka. Produkci a výrobní dokumentaci kontroluje spolupracující inženýr. Dodávka konstrukcí a instalace, demontáž a likvidace dle nabídky italského kontraktora činí maximálně

685 tis. Kč

Projekt, autorský dozor při kompletaci, spolupracující inženýr

140 tis. Kč

Video

190 tis. Kč

Doprovodné tiskoviny, web Plakát, formát A2 (420 x 594 mm), náklad 50 000 ks, doprava Webová stránka

Celkem

240 tis. Kč 90 tis. Kč 1 345 tis. Kč

(Rezerva do limitu 1 500 tis. Kč: 155 tis. Kč)

HARMONOGRAM PŘÍPRAVY Konstrukce Projektová část a příprava výroby bude směřována tak, aby nejpozději do 30 dnů před otevřením expozice byla zahájena výroba dílčích komponentů. Finální kompletace na místě se potom pohybuje v horizontu jednoho týdne, stejně jako následná deinstalace. Využití lokálního dodavatele umožňuje nastavení realizace v dostatečném časovém předstihu, tak aby dokončení proběhlo plynule a včas. Doprovodné tiskoviny, web Tisk plakátů bude realizován v Itálii a následně transportován do Benátek. Vybraný papír je voluminézní, aby svou gramáží minimalizoval celkovou hmotnost zásilky. Příprava návrhu a následná realizace proběhne 60 dní před zahájením Bienále, paralelně s návrhem a programováním webu.


FUNDAMENTALS

UNITÉ KURÁTORKY PROJEKTU Jana Kořínková, Markéta Žáčková

AUTOŘI PROJEKTU Michal Palaščák, David Možný, Linda Dostálková

VIZUALIZACE Miss3

KONTAKT PRO KOMUNIKACI Jana Kořínková, tel: 604 680 742, e-mail: jana.korinkova@centrum.cz Projekt v elektronické podobě najdete na: issue.com/doplním link až to nahraju

14. BIENÁLE ARCHITEKTURY V BENÁTKÁCH NÁRODNÍ PAVILON CECOSLOVACCHIA NÁVRH EXPOZICE



Unité