9
7 8 10
Foto Petr Rutek
11
i luxusní provedení s komfortnějším sedlem, chromovanými díly a zvýšeným uložením výfuků, u něhož cena vzrostla na 6400 Kč. Třetí generací se stal Ogar 250 Elán, uvedený v roce 1938, s návratem ke společné skříni klikového hřídele a převodovky, nyní třístupňové, avšak s mazáním všech ložisek tlakovým olejem (zubové čerpadlo a malá nádrž ve víku motoru). Přišel však na počátku války a už se příliš nerozšířil. Zatímco předchozích dvěstěpadesátek bylo přes 4300 kusů (kapacita zhruba tisíc ročně), tak Elánu jen něco přes tři stovky. Konstrukcí, výkonem i cenou byl Elán přechodem mezi Standartem a Čtyřkou. Ogar prokazoval svoje přednosti také na motocyklových soutěžích a závodech, startovali s ním legendární jezdci Jan Lucák, Hugo Rosák, Ladislav Štajner, Ladislav Nerad a další; údajně vznikly také dvoudobé jednoválce s vodním chlazením (pro hvězdy Lucáka a Rosáka) i plochodrážní motocykly s britskými čtyřdobými jednoválci JAP. Těsně před válkou přidal Ogar menší typ 125 s dvoudobým jednoválcem Sachs, ale za protektorátu Böhmen u. Mahren se povinně věnoval zbrojní výrobě, takže stopětadvacítek vzniklo jen 150 kusů. Na poválečný rozvoj byli v Ogaru dobře připraveni, čtvrtá generace Ogar 250 model 1946 přinesla nový motor shodných rozměrů válce, ale poprvé s vratným vyplachováním a plochým dnem pístu (dříve
s deflektorem). Výkon byl 7 kW (9,5 k)/4200 min‑1, vrátila se čtyřstupňová převodovka, nyní s řazením nožní pákou vlevo, motocykl dostal vpředu teleskopickou vidlici, ale na připravené odpružení zadního kola už nedošlo. Dalším překvapením byl prototyp čtyřdobého jednoválce Ogar 350 OHC o objemu 346 cm3 (ø 70 x 90 mm), který v roce 1946 slavil premiéru na autosalonu v Paříži! Elegantní dílo Vincence Sklenáře (ex-Jawa) se čtyřstupňovou převodovkou, teleskopickým odpružením obou kol, výkonem 13 kW (18 k) a největší rychlostí 125 km/h však zůstalo jen v prototypech (tři stroje). Komunistická reorganizace po převzetí moci v únoru 1948 znamenala konec Ogaru, dvěstěpadesátky se montovaly ze zbylých dílů do roku 1949, výroba prakticky skončila už v roce 1947. Třistapadesátka OHC byla zrušena a znárodněný podnik pak prodával konstrukci péráku Jawa 350 typ 12 (dvoudobý dvouválec) ve světlešedém provedení coby Ogar 350 až do roku 1950. Vznikly i závodní a soutěžní verze (1947 – 1950). Pak už nesly tyto motocykly pouze značku Jawa (a červenou barvu). Značka Ogar byla za komunis tického režimu několikrát účelově obnovena. Za nejasných okolností se objevila na kývačce Jawa 350 typ 354 (1954), prý ve vidině jakéhosi exportního kontraktu, z něhož stejně sešlo, a pak na Šestidenní motocyklové soutěži, když Jawa potřebovala rozšířit československou účast (1977 – 1981). ■
7 Ogar 125, pokus o jinou kubaturu s německým motorem Sachs (1939 – 1946) 8 Ogar 250 4 nový model 1946, konec sériové produkce pražské značky (do 1947) 9 Ogar 350 typ 12 (Jawa) v soutěžní verzi se zvýšeným výkonem (1947) 10 Ogar 350 typ 12 (Jawa) v závodním provedení Františka Chaloupky (1950) 11 Záhadný Ogar 350, tedy kývačka Jawa 350/354 s emblémem Ogar na nádrži (1954)
12/2019 THauto
53