Page 49

Foto Reliant

RELIANT SCIMITAR GTE (1969) POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený šestiválec Ford Essex s válci do V/60°, uložený vpředu podélně; litinový blok a hlava válců, OHV 2V; dvojitý karburátor Weber 40 DFA-1; 2994 cm3 (ø 93,67 x 72,42 mm); 8,9:1; 144 k (105 kW) SAE/4750 min‑1 a 261 N.m/3000 min‑1; jednokotoučová suchá spojka; čtyřstupňová převodovka Ford s řazením na středovém tunelu (3,16 – 2,21 – 1,41 – 1,00 – Z 3,346), na přání overdrive Laycock-de-Normanville (1,16 – 0,82 na III a IV); stálý převod 3,58; pohon zadních kol.

5 6

PODVOZEK – ocelový skříňový rám ze čtyřhranných profilů, nesoucí laminátovou karoserii; vpředu příčná ramena, vzadu tuhá náprava s Wattovým přímovodem; odpružení vinutými pružinami se soustřednými kapalinovými tlumiči; kapalinové brzdy, vpředu kotoučové Girling ø 270 mm, vzadu bubnové ø 229 x 44,5 mm; hřebenové řízení; pneumatiky Pirelli Cinturato, 185 x 14. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2530 mm; rozchod kol 1400/1350 mm; d/š/v 4340/1640/1320 mm; světlá výška 140 mm; pohotovostní hmotnost 1134 kg; objem palivové nádrže 77,3 l. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost přes 193 km/h (120 mph); zrychlení 0 – 100 km/h za 10 s; spotřeba paliva 10,1 l/100 km.

8

Foto Reliant

7

­ trpěl vzhled vozu, ale naopak získaly rozměry inteu riéru, zejména vzadu; také odpružení bylo měkčí pro větší komfort. To se ovšem kritikům nelíbilo, a tak modernizace SE6a v roce 1977 opět přitvrdila podvozek. Na první pohled SE6/6a odlišily větší z čtve­ řice hlavních světlometů (ty krajní). Samozřejmě, vozy využívaly díly z velkosériové produkce Ford, GM/Vauxhall a British Leyland, také příslušenství se měnilo. Pro SE6a (1977 – 1980) byla posílena brzdová soustava (Lockheed místo Girlingů), samočinné převodovky dodával většinou Borg Warner. Ford opět racionalizoval výrobu motorů, a tak místo britských Essexů 3.0 přišly německé Köln 2.8 (z Granady a Scorpia) pro třetí a poslední tovární sérii ­Scimitarů GTE (SE6b), jež se ovšem při uvedení v březnu 1986 představily poprvé také s verzí kab­ riolet GTC (SE8b), rovněž dílem Ogle Design. Vý­ roba však už klesala, ostatně kombi-kupé bylo v nabídce celkem devatenáct let! Princezna Anne získala

poslední vyrobený kus v listopadu 1986. O pokračování produkce se pokusili nottinghamští obchodníci John McCauley a Peter Boam s japonskou podporou Middlebridge Group, ale vyrobili jen 78 ze 300 plánovaných GTE (1988 – 1990). Princezna mezi klienty znovu nechyběla a oficiálně otevřela novou továrnu Middlebridge Scimitar, Ltd., v Beestonu (Nottinghamshire), a to na místě, kde se kdysi vyráběly Humbery! Tato reinkarnace GTE využívala motor Ford Köln 2.9 V6 s elektronickým vstřikováním pa­ liva a čtyřstupňovou samočinnou nebo pětistup­ ňovou mechanickou převodovku (obě od Forda). Dnes je majitelem práv na Scimitary GTE britská ­firma Graham Walker, Ltd., která od roku 2014 staví repliky na objednávku. Původních GTE vzniklo u Reliantu celkem 14 273 všech typů, GTC zaznamenal 442 vozů. Jména Scimitar a Sabre se znovu objevila na menším sportovním roadsteru Reliant, ale to už je jiná kapitola (1984 – 1995).  ■

5 Reliant Scimitar GT Coupé (SE4B) třetí série s vidlicovým motorem Ford 3.0 V6, nabízený v letech 1967 – 1970 6 Reliant Sabre Sport (1962 – 1964), předchůdce Scimitaru, jehož výrobu převzala izraelská Sabra (Autocars Co., Ltd.) 7 Porovnání rámového podvozku pro kupé a rozšířené i prodloužené verze pro první variantu GTE (1968) 8 První Reliant Scimitar GTE (Ogle Design) na propagačním snímku

4/2019 THauto

47

Profile for TH Auto

TH Auto 04 2019 (duben)  

Měsíčník o automobilech, zaměřený na konstrukci, design, motorsport a historii, který připravil Tom Hyan

TH Auto 04 2019 (duben)  

Měsíčník o automobilech, zaměřený na konstrukci, design, motorsport a historii, který připravil Tom Hyan

Profile for thauto
Advertisement