Page 1

1


2

BOJÍTE SE CHLADNÉHO POČASÍ ?

A ČÍM SE BUDETE MOCT ZAHŘÁT ?

KDE NÁS NAJDETE ?

My ne! A vy byste také neměli. Celou zimu tu pro Vás budeme v pozměněné otevírací době, a to konkrétně od čtvrtka do neděle od 13:00 do 19:00.

~ kávou ~ ~ horkou čokoládou ~ ~ výběrem čajů ~ ~ svařeným vínem ~ ~ horkým jablkem ~

Slezská 15, Praha 2 zmrzlinar.cz Zmrzlinář www.zmrzlinar.cz bara@zmrzlinar.cz


Úvodník foto: Petr Kozlík, MAFRA

Dnešní doba je dobou blogování. Je to už pár let, co se s blogy roztrhl pytel. Studentka Veronika Tázlerová propojila lásku ke kávě a lifestyle na svém blogu Stylish Coffee. Právě s ní najdete uvnitř časopisu rozhovor nejen o kávě a tipech na kavárny poblíž Jiřáku, ale i o její práci, ambicích a kreativitě. V coffeeholicově deníčku tentokrát představíme jednoho z králů mezi vinohradskými kavárnami – Coffee room v Korunní ulici, kam ráda zajde i Veronika. V naší nové rubrice, která nese název „Novinky z Jiřáku“, se dočtete o tom, co se děje ve vašich oblíbených podnicích. Nemusí jít jen o kavárny, ale i o restaurace, obchody či další zajímavá místa. Ale vraťme se k ambicím a splněným snům. O jednom takovém nám vyprávěla Alice Joštová, zakladatelka studia jógy yogAlive v Mánesově ulici. Tradičně nechybí poetické okénko – tentokrát s básní Terezy Bartoškové a melancholickou povídkou Veroniky Brožkové. Na podzim se to akcemi jen hemží. O tom se můžete přesvědčit v kalendáři akcí. My se nejvíce těšíme na Svatomartinské hody, o kterých jsem vám také něco sepsala. Tak doufám, že se tam potkáme. Alžběta Bublanová

foto: Anežka Šmardová

Alice Joštová o józe Jaké to je splnit si sen.

4, 5

Rozhovor s Veronikou Tázlerovou Život mladé blogerky.

6, 7

Z deníku coffeeholica Snídaně v Coffee room.

8

Svatý Martin na Jiřáku Pozvánka na Svatomartinské slavnosti.

9

Poetické okénko Báseň Terezy Bartoškové a povídka od Veroniky Brožkové. Novinky z Jiřáku a okolí Nová rubrika. Kalendář akcí Přehled akcí v listopadu a prosinci.

10 11, 12 13

Z historie 14 Hostince na Žižkově. Závěrem 15 A jaké bude vaše předsevzetí.

3


Alice Joštová: studiem jógy v Mánesově ulici jsem si splnila sen Jak se člověk rozhodne, že už nechce být zaměstnaný, ale splnit si sen a rozjet si svoje vlastní podnikání, najít prostory a vytvořit z nich oázu klidu, nám sepsala jogínka a provozovatelka jógového studia Alice Joštová. V Mánesově ulici už přes tři roky provozuje studio jógy pod názvem yogAlive. 4


Alice Joštová yogAlive Mánesova 84, Praha 2 607 932 702 alice@yog-a-live.cz

trochu procestovat Thajsko a myšlenky na jógu úplně pustila z hlavy.

Jógové začátky Bali si mě ale přitáhlo podruhé (a rozhodně tomu nebylo naposled), a tak jsem se tam po návratu z Thajska opět ocitla. Na jiném místě a s jinými lidmi, ale i ti praktikovali jógu a k účasti na lekci mě prakticky přemluvili. Holt, co si vás má najít, to si vás najde. Nechtělo se mi, neměla jsem ani podložku ani pořádné oblečení. A vstávat ráno na sedmou? Ale říká se, že to, čeho se nejvíc zdráháte, je přesně to, co nejvíc potřebujete. Zkrátím to. Z první lekce byla druhá, třetí, desátá a nepřestala jsem jógu praktikovat ani po návratu do Čech. Toužila jsem vědět víc. Prošla jsem půlročním lektorským kurzem a mým snem bylo jógu opravdu začít učit. Nicméně po kurzu mě tento elán opustil. Nahradila ho tréma, strach a pochybnosti. Ale asi opět zasáhl někdo tam nahoře, protože v den ukončení kurzu, kdy jsem byla rozhodnutá, že jógu nakonec učit nechci, jsem potkala pár přátel a ti mě, podobně jako parta na Bali, přemluvili k lekcím venku, konkrétně v Havlíčkových sadech. A letos v létě tam proběhla už pátá sezóna. V zimě jsem pak jógu předcvičovala v pražských studiích, ale poměrně brzy jsem zjistila, že nejlíp udělám, když si nějaké studio založím sama.

své sousedy, poznáte nové přátele a kde vám prostě a jednoduše bude dobře. Každý den mě má práce a koníček v jednom učí, posouvá, občas plácne přes prsty a já vím, že má smysl – pro mě, lidi i společnost. Teď už vím, že jóga není ani cvičení a ani sport, ale životní styl. Odehrává se jak na jógové podložce, tak v běžném životě. A v něm zejména.

Jóga v poledne, večer i o víkendu Chcete-li najít vnitřní klid a rovnováhu, snížit hladinu stresu, uvolnit bolavá záda, naučit se správně dýchat a jako vedlejší efekt mít vytvarované tělo, můžete se k nám přidat. Lekce, ať už polední, večerní nebo víkendové, jsou vhodné pro všechny úrovně pokročilosti. Pořádáme i různé semináře a víkendové pobyty v přírodě. Máte-li ostych přijít na lekci veřejnou, nabízíme také lekce soukromé pro 1-2 klienty. A abych nezapomněla. Muži, nebojte, na lekci s největší pravděpodobností nebudete jediní. Oni totiž i muži tu jógu dělají. Teď už se tomu nedivím. Naopak, mám z toho velkou radost. Autor: Alice Joštová Foto: Michaela Džurná, Kateřina Balíková

„Čeho se nejvíc zdráháte, je přesně to, co nejvíc potřebujete.“

Cesta na Bali Začalo to před šesti lety zjištěním, že práce v korporátu není nic pro mě. Koupila jsem si jednosměrnou letenku do Indonésie, kde jednou ze zastávek byl ostrov Bali. Neznámý kontinent, neznámá země s neznámou spolucestovatelkou, kterou jsem předtím viděla jednou v životě. Prostě vystoupení z komfortní zóny jaksepatří. Míša, tak se ta má parťačka jmenovala (a dodnes jsme blízké přítelkyně), mi při našem seznamování v letadle zmínila, že cvičí jógu. „To musí být nuda, vždyť se u toho ani nezapotíš,“ řekla jsem jí na to tehdy. A pak, když jsme dorazily na Bali a seznámily se s Čechy, kteří sem jezdí na delší či kratší dovolenou a věnují se tu surfingu, jsem zjistila, že jógu praktikují i muži. A to už mi bylo divné. „K čemu to těm chlapům jako je?“ Podivovala jsem se. „Vždyť je to jen nějaké neúčinné cvičení. Nebo je to snad sport? Ale to je vlastně jedno, já to nikdy dělat nebudu,“ řekla jsem si (a do dneška se tomu směju). Po třech týdnech jsme se s Míšou rozloučily (musela se vrátit ke své korporátní práci), já si jela

Jóga jako životní styl A tak se stalo, na jaře 2015 v Mánesově ulici, v krásném prostoru jednoho z těch starých kouzelných činžovních domů. Nyní, na podzim 2018, je to tedy 3,5 roku, co je naše studio na světě. Kdyby mi tenkrát někdo řekl, s čím vším bude založení, vedení a provoz malého, komorního, přátelsky laděného studia spojeno, asi bych na to nekývla. Anebo by zas třeba zaúřadovala vyšší moc a dotlačila by mě k tomu tak jako tak. Nevím. Ale jsem vděčná za všechny tyto milníky i za ten největší v podobě prostoru, kde (se) s ostatními lektory učíme jógu. Kde nejde jen o to, abyste přišli, zacvičili si a pak odešli domů, ale kde si s námi můžete popovídat nad šálkem čaje, kde potkáte

5


Rozhovor

Veronika Tázlerová: O životě a o kávě Blogerka, markeťačka a milovnice kávy, Veronika Tázlerová (21 let) – holka, která se snaží vychutnat každičký okamžik života. Pro své čtenáře vytvořila Mapu kaváren a nyní ji vychází kniha o nejlepších kavárnách v Praze. Kdy a jak jsi se dostala k blogování? Od založení blogu to bude 3,5 roku. Začala jsem celkem pozdě. Dlouho jsem sledovala zahraniční blogery, tak už jsem měla obrázek o tom, jak to funguje, a chtěla jsem do toho jít se vším všudy. Blog je místem, kde se můžu vyjádřit a inspirovat lidi, ale beru ho spíše jako takový magazín než osobní deníček. Jaké to je být blogerkou? Neustále na něco myslíš. Musíš být pořád online. Mezi tím, co smí a nesmí jít ven, je tenká hranice. Spolupráce se čím dál více profesionalizují. Je nutné si pamatovat, kdy a co poslat na schválení a jak to má vypadat. Musím hlídat timing, plánovat, jak jdou ve feedu fotky za sebou, aby ladily, je toho hrozně moc, co blogování obnáší. Na druhou stranu jsem svým vlastním pánem. A odezva čtenářů je naprosto neuvěřitelná. Vytvořila jsi Mapu kaváren, sleduješ, že ji lidé opravdu používají? Lidé ji mají rádi a já sama ji dost využívám, když cestuju. Jednou bych ráda měla třeba i svoji vlastní aplikaci.

6

„Kavárny jsou pro mě pomalu stejným lákadlem jako památky.“ Kromě fotek z kaváren sdílíš se čtenáři i různé motivující články… Ano. Už jen kvůli názvu blogu si mě lidé, kteří mě neznají, spojují jen s kávou. A to mě mrzí. Je tam i motivace, cestování, lifestyle. A jaká je tvoje motivace pro spokojenější život? Nejsem žádný ezočlověk. Nelítám na obláčku. Ale najdu si v tom to svoje. Nedokážu úplně vypnout, meditovat, neustále na něco myslím. K aspoň částečnému klidu mi pomáhá jóga a ježdění do přírody s partou lidí, kteří se pohybují mimo blogerský svět. Ve stresu jsem pořád, ale beru to tak, že ne vždy je stres špatný. Říkám si, že se po náročnějším období vždy vrátím zpět na takový svůj „bod 0“, do fáze, kdy je vše ok. Studuješ kreativní marketing na VŠKK. Je pro tebe studium vysoké školy důležité? Studium vysoké mi nepřijde v mém oboru až tolik důležité, ale když to vezmu konkrétně, tak já bych nemohla být s výběrem školy spokojenější. Potkávám zde spoustu inspirativních lidí,


kterým nejde jen o to, aby nás vydusili u zkoušek, ale upřímně jim záleží na tom, abychom si z přednášek něco odnesli a vydali ze sebe to nejlepší. Občas je to náročné skloubit s prací, ale na VŠKK chápou, co dělám, a snaží se mi vyjít maximálně vstříc. Jsem jeden z mála lidí, co se rád vzdělává sám. Ve svém volném čase neustále chodím na různé přednášky a čtu knížky o marketingu. Kde se vidíš po dokončení školy? Momentálně to vidím tak, že pojedu v zajetém vlaku. Jen občas přemýšlím nad tím, jestli si blogováním nezavírám nějaká pomyslná vrátka. Přece jen si nemůžu dovolit např. odjet na Erasmus, začít opět pracovat v nějaké kavárně, což mě hrozně baví. Plánuješ v budoucnu pracovat spíše na vlastních projektech, nebo např. v nějaké agentuře? To záleží. Když děláš na dobré pozici v reklamce, tak vlastně neustále tvoříš vlastní projekty, protože to stojí na tobě. To by mě bavilo. Kdyby to byl dobrý job, tak proč ne. Ale vidím se spíš jako živnostník. Bude ti vycházet knížka. O čem bude? Prague Coffee Guide - designová instafriendly knížka, kterou chceš mít doma. S tím jsem ji i vytvářela, aby byla hezká. Je založená na fotkách a tipech – je v ní 45 podle mě nejlepších kaváren v Praze (ano, jedná se o čistě subjektivní dílo). Jaké kavárny navštěvuješ v okolí Jiřáku?

Baví tě cestovat a objevovat kavárny v cizích zemích…

Mamacoffee – jedna z prvních kaváren, kam jsem vůbec začala chodit. A mají bezkofeinovou kávu, což se hodí hlavně odpoledne, kdy klasické kafe nepiju. Bistro 8 mám ráda kvůli neomezené kávě. V Coffee room je taky fajn, Coffee corner je super na schůzky, Dos Mundos má skvělou kávu…

Když cestuju, jsem schopná nachodit třeba 30 km za den. A ano, jezdím tam i kvůli kávě. Kavárny jsou pro mě pomalu stejným lákadlem jako památky. A markety mám moc ráda, protože ráda chodím na místa, kde vidíš ten pravý život, a ne turistickou pohádku. Místo, kde lidi fakt žijou.

Jak často chodíš na Jiřák?

Protože Vánoce pomalu klepou na dveře, tak se nabízí zeptat, jak trávíš svátky. Dodržuješ nějaké tradice? Dáváš si do následujícího roku předsevzetí?

Dříve jsem tu byla téměř každý den, protože jsem měla kousek odsud školu. Teď sem jezdím jednou týdně na jógu a někdy zajdu na trhy. Chodíš na trhy často? Dáváš přednost kvalitním ale dražším surovinám, nebo nakupuješ za levněji v supermarketech? Trhy na Jiřáku pro mě znamenají domov a klid. Chodím sem pro kafe. Někdy koupím nějaké pečivo a zeleninu. Ale vždycky, když jdu na trhy, tak neplánovaně nebo ráno, takže si tam nenaberu tři dýně, abych je celý den tahala. Jídlo si dost hlídám. Snažím se jíst spíše kvalitnější suroviny. Kdybych neřešila peníze, tak nenakupuju jinde než na trzích.

Na Vánocích mám nejraději procházky po Praze a chvilky u kafe s kamarády a blízkými. Vánoce v marketingu jsou vrcholem sezóny, tudíž je trávím dost pracovně. Je to blázinec. A jediné předsevzetí, které si každý rok dávám, je být šťastná. Ať už dělám cokoliv a jsem kdekoliv.

www.stylishcoffee.cz instagram @veronikatazlerova Autor: Tereza Bartošková Foto: archív Veroniky Tázlerové

7


Z deníku coffeeholica

Snídaně v Coffee room vám zpříjemní den Coffee room. je určitě jedním z králů Vinohrad. S návštěvou tohoto podniku na vás dýchne berlínský styl. Pokud jste zde ještě nikdy nebyli, tak byste to měli urychleně napravit. Nebudu přehánět, když řeknu, že podávají jedny z nejlepších snídaní v Praze. Zdejší brunch vám zpříjemní i ten nejhorší den. Tedy v případě, že chytíte místo u stolu, neboť je tu občas celkem natřískáno. Nebo si vezměte jejich vyhlášený chléb s avokádem s sebou. Pokud vás přepadne chuť na sladké, určitě doporučuji banana bread. Nabídkou nebudou zklamáni ani příznivci zdravého stravování.

Zdravá snídaně, co vás nakopne

Co se týče kávy, tu zde mají božskou. Baristé kvalitní kávová zrnka vždy pečlivě zpracují a s umem vám vykouzlí lahodný nápoj. Pokud jste vyloženě příznivcem klidných útulnějších kaváren, asi si zde moc neposedíte. Někomu by mohlo vadit, že vedle něj při popíjení kávy u venkovního stolku jezdí tramvaje. Ale mně to nevadí, ráda jsem propojena se životem na ulici. Cítím se být součástí města. Autor: Tereza Bartošková, Foto: Veronika Tázlerová

Provozní doba: Po-Pá: 8-18:30, So: 9-18, Ne: zavřeno Korunní 74, Vinohrady

8


Na Jiřák přijede svatý Martin na bílém koni I letos městská část Praha 3 uspořádá Svatomartinské slavnosti, které vypuknou 11. listopadu, v 11. minutě a v 11. vteřině na náměstí Jiřího z Poděbrad. Jde již o osmý ročník, a i tentokrát bude co jíst i pít. Těšit se můžete nejen na svatomartinskou husu a další pochoutky, ale také na svatomartinská vína. K poslechu bude hrát cimbálová muzika Pernica. Po celé odpoledne bude možnost vyzkoušet si keramické dílny a od tří hodin se představí loutkové divadlo Kozlík. Je samozřejmě očekáván i příjezd Martina na koni. Uctívání svatého Martina má hlubokou historii a jeho kořeny spadají až do 4. století. Martin Tourský byl římským vojákem a podle dochovaných pramenů měl jedné osudné zimní noci během klasické prohlídky města na koňovi narazit na chudáka, co ho poprosil o almužnu. Martin sice u sebe žádné peníze neměl, ale bylo mu polonahého žebráka líto, a tak vzal meč, přeťal jím svůj plášť na dvě poloviny a tu jednu věnoval chudému muži. Ten den se Martinovi zdál sen o Ježíši Kristu, ze kterého

si vyvodil, že kráčení po válečné cestě není to pravé, ale že by se měl ubírat cestou posla božího. Je mu připisována řada zázraků a bojů za svobodu. Od té doby si lidská fantazie vybájila nespočet legend. Jednou z nich je například historka o tom, jak svatý Martin prchal před biskupem, kterého rozhněval tím, že odmítl jeho hodnost. Údajně se měl schovávat v jednom husinci a kejhání hus jeho skrýš prozradilo. Ať to tak bylo, nebo ne, pečená husa je jednou z tradic, která se už nějaký ten pátek drží. Má to ale i praktický význam. Dříve se jednalo o poslední hojnou večeři a na tu další si lidé museli počkat až do Vánoc. Tento svátek se také pojí s hospodářským cyklem venkova. V tuto dobu totiž čeledi končívala služba, byla vyplacena, a buď si služebnictvo hledalo nové zaměstnání, nebo se jim prodlužovala smlouva. Velmi často se vyplácelo naturáliemi, a to právě husou. Autor: Alžběta Bublanová foto: Anežka Šmardová

Svatomartinská vína zrají jen několik týdnů a jsou charakteristická svou svěžestí. Vyznačují se ovocnými tóny a nižším obsahem alkoholu. Neměla by se otevřít dříve než právě 11.11. a jsou nalévána vždy z láhve, nikoli ze sudu. Mají označení Svatomartinské víno a musí být vyrobeny z odrůd Müller Thurgau, Muškát moravský, Veltlínské červené rané, Modrý Portugal a Svatovavřinecké a od roku 2013 nově Zweigeltrebe.

9


Poetické okénko Volání sirény Tereza Bartošková Topím se v hloubce očí tvých Jak neplavec se cítím Nedýchám a dusím se Kdy záchrany se chytím? Ztracená ve vlnách citů Ztroskotaná plachetnice Jsem odříznuta od tebe Robinsonka – trosečnice

pixabay.com

Buď plavčíkem mým Mým záchranným kruhem Vytáhni mě z hlubiny A staň se mým druhem Tvůj polibek má sílu Jak umělé dýchání Přivedl mne z temnoty A k životu pohání Chvíli jsem se cítila Jak rybička ve vodě Však plavání s tebou Bylo mi jen ke škodě Já, mořská panna Co po souši chodí Ty jsi mým princem Co za nos mě vodí Každý krok mě bolí Jak bodnutí nožem Potopíš mne zpátky Když projdu tvým ložem Jsem hozena přes palubu Bez záchranné vesty Odklonil ses z naší Společné cesty Škeble bez perly Chycená ryba To byla jsem pro tebe Ty pro mě chyba Proměním se v pěnu Na mořské hladině Ty půjdeš rybařit Tváříš se nevinně

10

Červená krása na podzim Slunce nehřeje. Před nonstopem drkotá zuby hlouček opilců. Na lavičce se zimou klepe bezdomovec. Je mu líto, že se probudil. Vždyť večer vypil tolik vodky! Proboha! Do úřadu vchází dokonalý kravaťák. Pejskař v parku se hrbí s igelitovým pytlíkem. Těhotná žena z výjevů kolem zelená. Podzimní sezóna zahájena. Tolikrát už byla… Mariana si před školou upraví barevný pletený nákrčník a dopne kabát. Právě tam vklouzly její dvě děti. Může si odškrtnout další ráno, kdy je vytrhla z říše snů, nacpala do nich rohlík a narvala je do džín a trik. Ranní peklo vystřídalo dojetí. Její chlapeček a holčička. Vzpomene si na svoje porody. Jak je poprvé držela v náruči. Tolikrát je přebalila, nakrmila, uspala… Jde pro pár věcí do samoobsluhy. Tolikrát sem vkráčela s kočárkem… Na rohu ulice se staré ženy baví o blízkosti smrti. Tolikrát je tady viděla… Ona je prý v nejlepších letech. Aspoň to o ní říká máma. Jde domů s nádhernou textilní taškou z Japonska. Je na ní mořská vlna. Dostala ji od svého muže, když tam byl pracovně. Tolikrát byla u moře… Dopoledne uběhne rychle. Uklízí. Vaří. Tolikrát tancovala kolem sporáku, pračky, s vysavačem, mopem… „Mami, mami!“ Mariana slyší udýchaný hlas svého synka. Trhne sebou. Zdá se jí to? Má být ve škole. Jukne na hodiny. Vlastně je čas polední pauzy… Do kuchyně se vřítí její syn. „Na!“ Vrazí jí do ruky rudou růži. „Zbožňuju tě!“ Objímají se. Mariana si nenápadně utírá slzy. Najednou jako by nebylo nádhernějšího dne. Tolikrát se ještě podívá na tu červenou krásu, než uvadne. Autorka Veronika Brožková absolvovala Literární akademii Josefa Škvoreckého. Debutovala knihou Hořká lízátka a v roce 2015 jí elektronicky vyšla povídková sbírka Kachní městečko. Píše prózu a poezii.


Novinky z Jiřáku

Novinky z Jiřáku a okolí Casa Nostra V kavárně Casa Nostra nově nabízejí nabídku italských sendvičů z produktů typických pro italskou kuchyň. Výběr je z několika druhů, například Mezzaluna nebo Ciabatta plněna prosciuttem, sýrem, rajčetem, rukolou a domácím paté ze sušených rajčátek. Ochutnejte i tradiční polévky, které najdete denně na jídelním lístku. Před nedávnem se také spustila teplá kuchyně, vhodná pro firemní a vánoční večírky či rodinné a narozeninové oslavy. Menší občerstvení k vínu představují šunky, salámy, sýry a olivy a domácí grissini. S příchodem předvánoční atmosféry se budou podávat tradiční teplé nápoje, jako již zde věhlasný „svařák“ připravovaný na karamelu a pomerančích, nebude chybět ani italské Bombardino s domácí šlehačkou či horká čokoláda na tyčce, kterou si sami rozmícháte v šálku horkého mléka. A když už jsme u těch Vánoc, udělejte radost svým blízkým a věnujte jim vánoční voucher. Magnetickou elegantní kartu vám na pokladně vystaví a dárkově zabalí na jakoukoliv částku. Obdarovaný ji poté může použít v Casa Nostra na nákup i konzumaci. A ještě něco, majitel nám prozradil, že letní zahrádku nahradí venkovní infra zářiče.

Country life

Restaurace Avenue

Chcete si vybrat ze širokého sortimentu biopotravin a produktů zdravé stravy? V tom případě přijďte na návštěvu v prodejnách Country Life na Vinohradské 125 nebo Francouzské 29 ve vaší čtvrti. Na prodejnách můžete zakoupit i pečivo z biopekárny včetně výborného kváskového chleba. Inspiraci vám přináší časopis Dobroty, který je pro zákazníky k dispozici zdarma.

S radostí vás zveme do naší nové restaurace v centru Vinohrad na Praze 2! 

Prodejna Country Life Francouzská 29 Praha 2 T: +420 222 518 050 E: francouzska@countrylife.cz

Mezinárodní noblesní kuchyni v podání našeho šéfkuchaře

Prodejna Country Life Vinohradská 125 Praha 3 T: +420 230 234 449 E: vinohradska@countrylife.cz

Autorské koktejly a širokou nabídku sladkých dezertů

Nabízíme naším váženým hostům: Unikátní atmosféru a čtyři interiérově odlišné místnosti s 60 místy k sezení Vnitřní a vnější terasy na čerstvém vzduchu

Bohatou nabídku v poledním menu a také sezonní akce

Večerní programy – živá hudba, DJ set nebo jedinečné tematické večírky Jsme víc než restaurace! Budeme se na Vás velmi těšit v naší restauraci na adrese Vinohradská 83. S láskou AvenueTeam.

fotografie ve článku: Archívy majitelů podniků

11


Novinky z Jiřáku La Farma restaurant „I restaurace může mít duši“ Nově otevřená restaurace s farmářskými produkty vás zve na novinky z podzimního menu. Konfitované králičí stehno ve slanině s restovaným špenátem a opečenými bramborovými noky. Nebo paštiku v listovém těstě s brusinkovým rozvarem a opečeným chlebem. La Farma restaurant, kousek venkova v centru Prahy. Čáslavská 5. Otevřeno: po – pá: 11:00 – 23:00 so: 10:00 – 23:00, ne: 10:00 – 22:00

Dárkový poukaz do knihovny pod stromeček Přemýšlíte, jaký praktický dárek nadělit svým nejbližším pod vánoční stromeček? Máme pro vás dobrý tip - pozvěte je do knihovny. Městská knihovna v Praze připravila speciální dárkové poukazy, kterými můžete obdarovat děti i dospělé, ale i ty, kteří již služby Městské knihovny v Praze využívají. Pro děti jsou dárkové průkazy zcela zdarma, cena dárkového průkazu pro dospělého začíná na ceně 80,- Kč.

Plečnik V kavárně Plečnik na náměstí Jiřího z Poděbrad bude otevřeno i 24. prosince. Čeká vás nejen vánoční svařák, ale i milá společnost všech, co si nenechají ujít Plečnik na Štědrý den. Ochutnat můžete z kvalitní nabídky vín, z bílých například Sauvingnon, z červených Merlot. Na zahřátí si dopřejte teplý nápoj z čerstvé máty či zázvoru a nepřeberných druhů kávy. Minimálně do konce roku zde potrvá výstava obrazů od umělce Lukáše Musy Musila.

12


Kalendář akcí Listopad

10.11. 09.00–15.00

Prohlídka krytu Folimanka. Prohlídka trvá hodinu a je pro veřejnost. Vstup zdarma. Vhodné pro děti a seniory. Téměř celý kryt je bezbariérový.

11.11. Svatomartinské slavnosti. Již tradiční ochutnávka nejen svatomartinských vín a pečené husy na náměstí Jiřího z Poděbrad. 16.11. 17.00–18.30

Žižkov známý i neznámý – architektonická procházka – Urbanistické soužití nesourodého. Tentokrát se účastníci blíže seznámí s budovou školy Václava Hollara či sídlem rádia Svobodná Evropa. Sraz u Vyšší odborné a střední umělecká školy Václava Hollara, Hollarovo náměstí 2.

20.11–22.11. Festival Země na talíři. Festival dokumentárních filmů o různých oblastech odpovědné spotřeby a produkce jídla. Kino Aero. 22.11. 15.00, 25.11. 17.00

Workshop ZERO WASTE. Seznámíte se s praktickými tipy a triky, jak jednoduchými změnami můžete docílit velkého efektu co se týče ekologické stopy. Zaměření na hygienu a kosmetiku. Nutná registrace. Počet míst je omezen. Komunitní centrum Žižkov.

28.11. 17.00 Přednáška „Ještě není dobojováno...“. Vznik Československa a neskončená první světová válka. Přednáška doc. Dr. phil. Rudolfa Kučery, Ph.D. se zaměří na aspekty dozvuků války. Zdarma. Knihovna Korunní. 29.11. 19:30–22.00

Pražský koncert Kieslowski. Café v lese, Krymská 12.

30.11. 16.00–16.45

Slavností zahájení adventu na náměstí Jiřího z Poděbrad.

Prosinec 3.12 19.00–23.00

Rodrigo Radriguez (USA) – Nekonvenční žižkovský podzim. Bonusový koncert. Bratrská jednota baptistů, Vinohradská 69.

5. 12. 16.30–17.30

Čertovsky popletený Mikuláš. Nám. Jiřího z Poděbrad.

8. 12. 15.00–16.00

Fanfáry – adventní vytrubování. Nám. Jiřího z Poděbrad.

12. 12. 16.30–17.30

Andělé mezi námi. KC VOZOVNA Za Žižkovskou vozovnou 18.

13.12. 16.30-17.30

Koncert Zuzana Štirská a Gospel Fine. Náměstí Jiřího z Poděbrad.

15. 12. 16.30–17.15

Živý Betlém. Nám. Jiřího z Poděbrad.

15.12. Rybí polévka. Tradiční podávání rybí polévky na náměstí Jiřího z Poděbrad. 15. 12. 17.00–18.00

Adventní koncert. Betlémská kaple Prokopova 4.

17. 12. 19.00–20.00

Adventní koncert. Betlémská kaple Prokopova 4.

20. 12. 15.00–16.00

Čertovsky popletené Vánoce. Nám. Jiřího z Poděbrad.

20.12. 19.00 Vánoční kolekce Paláce Akropolis. Lenka Dusilová, Pokáč, Thom Artway. 23. 12. 15.00–16.00

Vánoční koncert a zpívání na schodech. Nám. Jiřího z Poděbrad. Autor: Alžběta Bublanová

13


Z historie Hostince na Žižkově a jejich polévka za pár haléřů Žižkovské podhoubí hospod, hostinců a různých šantánů má po světě své renomé. Tam přeci vznikaly lidové písničky a scházeli se tam bohatí, chudí, pracující i nepracující. Zkrátka v hospodách na Žižkově to žilo už na přelomu 19. a 20. století.

jídelně v ulici Štítného jste si mohli už od pěti hodin ranních poručit dršťkovou polévku za deset halířů. Snídaně na vidličku stála okolo 25 halířů, podobnou cenu měl i oběd či večeře a kávu jste si mohli dopřát za 12 halířů. A do jakých hospod se tenkrát chodilo? Oblíbená byla hospůdka „U Bulhara“ v Husově ulici. Podnik sice dnes už neexistuje, ale dochovaly se fotografie z roku 1901, kdy do Prahy přijel císař František Josef I. a hned vedle hostince se postavila slavobrána. Restaurace „U Mušků“ v Husově třídě připravovala obědy za 70 haléřů a hospoda „U Slovanské lípy“ dokonce o dvacet haléřů méně. Zdroj: Jak žil Žižkov před sto lety, Zdeněk Šesták, Academia, 2005

foto: hospoda u Štekerů na Prokopově náměstí. Zdroj: „Praha 3, známá neznámá“

Žižkov a jeho hospody jsou proslulé dodnes, ale před více než sto lety byl v této čtvrti alespoň co se týče hostinců hotový ráj. V roce 1902 se napočítalo 172 hostinců. Vzhledem k tomu, že tehdejší Žižkov měl kolem tisíc domů, vycházelo to tedy na podnik v každém šestém domě. Proto mezi hospodami vládla velká konkurence. Například hostinec v domě „U Libuše“ lákal své hosty na ženské. V časopise Volné slovo pražských předměstí bylo otištěno: „Známá pověstná paní Šubrtka koupila nějakým způsobem hostinec „U Libuše“ ve Veleslavínově ulici a tam bude nyní provozovati své mravní rejdy za pomoci různých ženštin nepěkné pověsti.“ Jídlo v hostincích nebylo nijak drahé, přeci jen Žižkov byl domov různých nádeníků, dělníků a nižších úředníků, proto hostinští nabízeli i slevy při pravidelných večeřích a nedělních obědech. Ten stál kolem 80 haléřů. Vznikaly i jídelny, které se předháněly v nízkých cenách. Například v Dělnické Kuklově

14

foto: restaurace U Slovanské lípy na Tachovském náměstí. Zdroj: Kniha o Praze 3


Na závěr

A jaké bude vaše předsevzetí? Nechce se mi úplně psát o předvánočním shonu, ani o tom, jak bychom měli správně prožívat svátky klidu a míru. Zaměřím se na konec roku. Na ten jeden den, kdy se téměř všichni rozhodnou opít a vzájemně si gratulovat k tomu, že letos opět přežili, a že byl uplynulý rok i docela fajn, ale ten další bude ještě lepší. Odteď nekouří, nepijí a začnou více sportovat. Tohle vše si říkají se sklenkou v ruce a s cigaretou v té druhé. Ale tohle vem čert, novoroční předsevzetí je každého věc. Jedno je ale jisté, s koncem roku přichází bilance. Bilancujeme nad tím, jaký ten rok byl. Buď přemýšlíme nad tím, proč k nám byl tak nemilosrdný, nebo si naopak pochvalujeme, jak se to vše povedlo. A hlavně si říkáme, že odteď, což znamená, až se probudíme někdy okolo poledne v Novém roce, bude vše jinak. Je samozřejmě jasné, že vše zůstane stejné. Ale to nejspíš všichni vědí. Pro mě osobně není konec starého a začátek nového roku důležitým předělem. Takový moment si totiž můžete vytvořit kdykoli. Většinou to přijde vhod na přelomu ročních období. Například, že na jaře začnete sportovat a na podzim vám bude lépe na duši, protože si stejně nejvíce libujete ve své samotě a lidi přestanou konečně bláznit z letních radovánek.

pixabay.com

Ale dost možná ten přelom nastane při změně u vás. Konečně se odstěhujete od svého manžela, dáte v práci, kde se akorát trápíte, výpověď a konečně začnete chodit dříve spát. Takovéto razantní kroky bych ale nedoporučovala podnikat na Nový rok. Nesmíte totiž zapomenout na to, že po lednu přichází únor, a to je nejhorší měsíc ze všech. I když je nejkratší, táhne se jako sopel. Takže jestli se chystáte nějak bilancovat, nechejte to na jaro. O Silvestru se pouze jako každý slušný člověk opijte a tvrďte všem, že zítra si zapálíte stejně jako každé ráno. Alžběta Bublanová

Náměsíčník Občasník o tom, co se děje na „Jiřáku“ a okolí (6 čísel ročně) Číslo 6, ročník 2. Redakce: Alžběta Bublanová, Tereza Bartošková Email: na-mesicnik@seznam.cz Facebook: www.facebook.com/namesicnik Evidenční číslo: MK ČR E 23177 Vydavatel: Alžběta Libánská (Bublanová), Kolínská 1959/14, 130 00, Praha 3,, Grafická úprava, sazba a zlom: Anastasia Sianu, www.anastasia-design.cz, info@anastasia-design.cz Tisk: Calamarus, s.r.o Pod Táborem 54/10 | 199 00 Praha 9, +420 234 702 500, obchod@calamarus.cz Číslo 6/2018 vyšlo dne 10. listopadu 2018 v nákladu 1000 kusů. Foto na obálce: přední: Michaela Džurná, zadní: pixabay.com Žádná část z obsahu tohoto časopisu nesmí být kopírována a rozmnožována za účelem rozšiřování v jakékoliv formě a jakýmkoli způsobem bez písemného souhlasu vydavatele.

15


16

Namesicnik c. 7  
Namesicnik c. 7  
Advertisement