Issuu on Google+

Zelené království

Kapitální trofeje Jezevec lesní Průzkum: Češi si nás váží! první český časopis z luhů a hájů

69 Kč

ročník 1. číslo 8


2


OBSAH Jezevec lesnĂ­ 2

Trofeje 6

Rozhovor 10

Co s bobrem? 12


2

Jezevec lesní, král našich lesů.

lesní

(lat. Meles meles) Třída: Savci / Řád: Šelmy / Čeleď: Lasicovití Podčeleď: Jezevci / Rod: Jezevec / Druh: Jezevec lesní


3

Vzhled Jezevec lesní je našim největším zástupcem z čeledi šelem lasicovitých. Váží 10 až 20 kg. Měří do 75 cm. Snadno jej poznáme pro jeho příznačnou bílou hlavu se dvěma černými pruhy přes světla (oči) . Srst má šedožlutou s černými a bílými konci, hrubou a štětinatou. Břicho a končetiny jsou černavé. Postava je zavalitá , hlava zašpičatělá. Pod štětcem nad řití má párovou pachovou žlázu se žlutým , polotekutým, mazlavým výměškem, tzv. sádelníkem. Celé tělo je svými nízkými končetinami a dlouhými silnými drápy přizpůsobeno k hrabání. Našlapuje na celá chodidla, a proto jej se stejně našlapujícími zvířaty nazýváme ploskochodcem. ( Kočka nebo pes našlapují jen na prsty, proto jim říkáme prstochodci).

Rozšíření Jezevec lesní obývá mírné pásmo Evropy a Asie. Rozšířen je téměř v celé Evropě (včetně britských ostrovů) jižně od polárního kruhu a v celé Asii až po Japonsko na východě, po střední Ob na severu a po Izrael, Irán, Tibet a jižní Čínu na jihu. S oblibou vyhledává lesy prostoupené poli a lukami, kde nachází možnosti budovat své složité nory a dostatek potravy.


Jezevec lesní, král našich lesů.

4

Způsob života a potrava Jezevec vede noční způsob života, ale rád se v klidu též sluní. Na skrytých místech si vyhrabává velmi složité a propletené chodby, které vedou až 5 m hluboko a jsou dlouhé kolem 10 m. Na nejvzdálenějším konci má prostorný brloh, v němž samice vrhá mláďata. V brlohu udržuje jezevec úzkostlivou čistotu. Vystýlá jej mechem a kapradím, které dopravuje do nory pozpátku, “nacpané” pod břichem. Jezevec si svůj trus ukládá do jamky několik kroků (ale také až do vzdálenosti 100 m) od nory. Tento “záchod” nezahrnuje, ale vyměňuje ho za jiný, je-li tento již plný. Často se do obydlené jezevčí nory nastěhuje liška, ale čistotného původního nájemníka po čase vypudí svou nepořádností. Velmi pěkně popisuje “soužití” těchto dvou druhů Karel Nový ve své knize Potulný lovec. Zmínil jsem se již, že jezevec žije velmi skrytě a svou noru opouští jen v noci. Není tedy divu, že jej lidé neznají. A přece není tento živočich u nás nijak vzácný. Nevyhýbá se ani lidským sídlům. V publikaci Světem zvířat I. díl Savci, Hanzák a Veselovský uvádějí : “ Jednou byl statný jezevec usmrcen dokonce i v Praze! V tiché ulici na Novém Městě, necelý kilometr od Václavského náměstí, má Národní divadlo skladiště kulis. Jednou tam spadla

zaměstnancům kulisa, ozvalo se zakviknutí a překvapení kulisáci spatřili pod dekorací mrtvé zvíře , které nikdo z nich neznal...” V nedalekém zoologickém ústavu Karlovy university zjistili, že se jedná o jezevce. A jak se dostal do centra města? Nejspíš z Krčského lesa. Při pitvě bylo zjištěno, že uhynulý jedinec byl ve výborném stavu, doslova obalen tukem. Jak dále oba autoři uvádějí. V žaludku zmíněného jedince našli zbytky potkanů, kteří jej zřejmě do centra Prahy přilákali.


5

Rozmnožování

Ochrana

Chruje ( páření) jezevců probíhá v červenci, u mladých jedinců a samic dosud neoplodněných do srpna i déle. Březost se udává 28 - 32 týdnů a z toho 5 měsíců embryonální latence, tedy pozastavení vývoje plodu tak, aby se mláďata narodila do příznivějších klimatických podmínek. Samice vrhá 3 – 5 jezevčat, která jsou holá a asi měsíc slepá. Prohlédnou po 28 až 35 dnech. V červenci loví již mláďata samostatně. S matkou zůstávají dost dlouho a ještě na podzim můžeme potkat celé jezevčí rodiny. Po roce dospívají. Jezevec se dožívá až 15 let .

Myslivci (zodpovědní) nejsou jen bouchalové, kteří pálí po všem živém (včetně honců a houbařů) co se mihne ven z leče. Při každém honu je přesně stanoveno, který druh zvěře se bude lovit. Tedy například černá zvěř- lončáci, jelen sika- holá zvěř. Aspoň v mysliveckém sdružení, jehož honů se zúčastňuji, jsou sankce za porušení pravidel neúprosné. Zahraniční host se “spletl” a místo jelena siky střelil chovného srnce. Následoval vysoký finanční vtrest a bezpodmínečné vyloučení z účasti na honech místního mysliveckého sdružení. Ale zpět k jezevci...

Zahraniční host se “spletl” a místo jelena siky střelil chovného srnce.

Chráněn je vyhláškou 134/ 1996 Sb. Ministerstva zemědělství ze dne 9. května 1996, kde je podle § 3 hájen celoročně s výjimkou § 6 odst. 2 , kdy je povolen jeho celoroční odstřel v bažantnicích a honitbách s výskytem tetřeva, tetřívka, jeřábka a dropa.

Český název: Jezevec lesní / Latinský název: Meles meles / Hlavní znaky: Zavalitá postava, bílá hlava se dvěma podélnými, černými pruhy. Délka až 75 cm, hmotnost 10 až 20 kg / Způsob života: Samotářsky / Rozšíření ČR: Lesy prostoupené poli a lukami / Rozšíření svět: Téměř celá Evropa, Asie až po Japonsko, na jihu po Izrael a Irán / Potrava: Všežravec, drobní savci, ptáci, hmyz, plži. Dále ovoce, houby bobuloviny ad. / Doba březosti: 28 až 32 týdnů ( embryonální latence) / Počet mláďat: 3-5 / Ochrana: dle Myslivecké vyhlášky


6

Kapitální trofeje a zvěř jako součást životního prostředí.

kult trofejí vzpomínka na úspěšný lov

Trofej – především u spárkaté zvěře – představuje především ve středoevropském prostoru již po mnoho staletí vzpomínku na úspěšný lov. Připomíná lovci atmosféru určitého lovu, při pohledu na trofej se lovci vracejí zážitky z průběhu lovu a trofej je většinou také dekorativní součástí loveckého pokoje či lovecké chaty. Trofej samčí zvěře je v našich podmínkách také významným ukazatelem kvality jednotlivých populací, zejména pokud je správně posuzována ve vztahu k věku uloveného kusu a podle kvality trofejí lze také usuzovat o zdravotním stavu uloveného jedince.


7

Trofeje spárkaté zvěře tedy představují parohy, rohy či zuby (zbraně) samců. Radost a krásnou vzpomínku na lov přinášejí nikoliv pouze „rekordní“ trofeje, ale naprostá většina myslivců má i dnes radost z ulovení tzv. průběrného srnce či šesteráka jelena a pro mnohé z nich jsou tyto trofeje trofejemi životními. A pokud se někomu podařilo ve volnosti či v oboře ulovit jelena či daňka na vrcholu jeho životní dráhy a odměnou je mu kapitální trofej, je naprosto v pořádku, pokud tuto trofej prezentuje jak ve svém okolí, tak na přehlídce či výstavě trofejí. Ty největší trofeje potom reprezentují úroveň kvality zvěře v jednotlivých zemích. Proti tomuto „kultu trofejí“ nelze mít zásadní připomínky. Je starou mysliveckou tradicí, typickou pro středoevropskou část kontinentu. A pro naprostou většinou myslivců je vztah mezi ulovením srnce, jelena či kňoura a uchování trofeje z této zvěře vyjádřením úcty k ulovené zvěři. Člověk je však tvor ješitný a pro myslivce to platí dvojnásob, takže celou historií „kultu trofejí“ se jako červená nit vine snaha mít trofej srnce větší než soused, na výstavě mít trofej jelena větší než má jiná známá jelení oblast a v posledních desetiletích jsme se dostali i s trofejemi spárkaté zvěře do závodů o „světové rekordy“. Snahy o získání velmi silných trofejí - především u jelenů - mají mnohasetletou tradici. Moderní historie těchto snah začíná v našich zeměpisných šířkách v období mezi světovými válkami, kdy Franz Vogt na Děčínském Sněžníku vybudoval oboru s cílem vypracovat nové metody, jak získat především u jelenů silné trofeje. A hlavní metoda? Krmení! Franz Vogt po řadě pokusů zjistil, že zvláště dobré výsledky přináší zkrmování sezamových pokrutin a výsledkem byl jelen, jehož trofej po ulovení vážila 14 kg a při hodnocení metodou dle Nadlera získala 242,2 bodů. Přesto, že se jednalo v té době o nejsilnější jelení trofej, titul „ světový rekord“ nezískala a již tehdy vyvolala značnou diskuzi právě otázka, jakým způsobem byl jelen s touto trofejí vychován.


8

Druhá světová válka i následné období přinutily i myslivce uvažovat o jiných problémech, než o závodech ve velikosti trofejí spárkaté zvěře. V konci minulého století však začaly vznikat nejprve oborní a posléze především farmové chovy, jejichž snahou byla produkce nadstandardně velkých trofejí, a to především u jelení zvěře. Vedoucí postavení mezi těmito „chovy“ měly především honitby a obory v Německu, Rakousku a na Novém Zélandu. Dominantním faktorem pro získávání silných trofejí se stala systematicky cílená výživa a snaha o maximální klid v těchto vybraných honitbách či chov málo plaché až ochočené zvěře v oborách, resp. farmách. Výsledky chovu v některých rakouských honitbách, pracujících se zvěří, která má celoroční možnost volného pohybu v alpských údolích, jsou obdivuhodné a představují asi hranici, kde ještě lze hovořit o myslivecké péči o zvěř. Dokladem je fotografie jelena z honitby poblíž Salcburgu, exponovaná v říji roku 2002. Během několikadenního pobytu v honitbě bylo pozorováno několik takto silných jelenů.


Kapitální trofeje a zvěř jako součást životního prostředí.

Zájem bohatých klientů o nadstandardně silné jelení trofeje začal být hnacím motorech pro tzv. „chovatele silných jelenů“ a to, co nebylo možné uskutečnit ve volnosti či velkých jeleních oborách, to bylo nahrazeno malými obůrkami a ve většině případů přímo farmami, které se pod záminkou chovu jelenovitých na produkcí masa začaly věnovat odchovu jelenů, případně samců jiných druhů jelenovitých. Zde ale ekonomika chovu není založena na produkci masa, případně na prodeji živé zvěře na jiné farmy, ale je založena na loveckém využití odchovaných jelenů v honitbách, které si určitého jedince objednají a těsně před termínem lovu je tento jelen do honitby dovezený, vypuštěný a vzápětí ulovený. Tato praxe však dnes neplatí pouze pro rakouské či německé farmy, stává se běžnou součástí pseudolovecké praxe i u nás, o čemž je možné se přesvědčit na internetových stránkách mnoha farem jelenovitých, které zcela bezostyšně a zcela v rozporu s platnou legislativou nabízejí trofejové jedince k dodání či některé přímo k odlovu na farmě. Vzhled některých tzv. „špičkových jeleních trofejí“ však připomíná paroží jelena lesního již pouze s notnou dávkou fantazie, zcela jistě však dokladuje neschopnost takovýchto jedinců přežívat ve volné přírodě. Většina těchto trofejí byla také mezinárodní komisí pro hodnocení trofejí volně žijící zvěře (CIC) odmítnuta. Zlomovým momentem v těchto zootechnických a krmivářských závodech o nejsilnější jelení trofej bylo v roce 2005 ulovení jelena v bulharské Etropoli, který byl následně v nejkratším možném termínu oficiálně ohodnocen a označen za nejsilnější jelení trofej světa. Obrázek šťastného lovce (který vůbec netušil,

jaký podvod se na něm právě stal) obletěl celý svět . Již v té době však bylo vysloveno podezření, že se jedná o jelena z rakouských či německých farmových chovů a tato domněnka se nakonec potvrdila, oficiální hodnocení i označení nejsilnější jelení trofej na světě bylo zrušeno a bulharský „světový jelen“ se stal milníkem, který rozdělil mysliveckou veřejnost na dvě strany. Dále existují zbohatlíci, kteří touží ulovit ještě silnějšího jelena a jeho původ je vůbec nezajímá. Většina myslivců si však uvědomila, že zvěř má pro ně jiný význam - je součástí jejich honiteb, je významnou součástí biodiverzity, má svoji nezastupitelnou roli v přírodních biorytmech, zkrátka je součástí toho, čemu říkáme přírodní bohatství. A tato zvěř by se neměla stát lukrativním nástrojem ekonomického byznysu.

Rozmach chovatelů silných jelenů. Že se nejedná pouze o jelení zvěř, dokladují také výsledky v chovu mufloní zvěře. Na přiložených snímcích lze porovnat, jak asi vypadaly mufloní trofeje v době, kdy se muflon objevil ve středoevropských honitbách a následně, jak vypadá po sto letech „mysliveckého chovu“ současná nejsilnější mufloní trofej na světě.

9


Rozhovor s panem Milým

10

normální zabijáci ...

Hajný Bohuslav Milý

Pan Bohuslav Milý, hajný a myslivec z Jeseníků vlasntí pár akrů lesa, dva lovecké psy a největší radost mu prý přináší lovení bažantů. Zeptali jsme se ho na pár otázek.

skodna, se musi pravidelne redu- B.M.: “Bez naseho zasahu a pokovat, aby nedoslo k prirodnim moci prirode by to bylo opravdu katastrofam.” velice tezke udrzovat rovnovahu. Oproti jinym lidem mame mozna T.Č.: “Co znamena ‘redukovat’?” vetsi cit pro prirodu a vime, co je treba pro zachovani te krasy, B.M.: “Neee, to vubec ne, ono B.M.: “No proste postrilet na ktera nas obklopuje.” se o nas v posledni dobe moc honu. Za tim ucelem se kona nemluvi a to je myslim skoda jak myslivecky lov.” T.Č.: “Priroda si po miliony let pro spoluobcany, tak pro nasi vystacila sama. Proc si ted nevyskrasnou divokou prirodu.” T.Č.: “Takze on myslivecky lov na taci bez vas?” zver je pro myslivce vlastne taT.Č.: “Dobre - chtel bych se zepkova nechutna povinnost, ktere B.M.: “Vite, obcas dochazi k tat na zacatek, jaky je vas vztah k se jen neradi zucastnuji?” premnozeni nekterych druhu prirode, jako lovce a ochrance?” a ty vlastne bytostne ohrozuji B.M.: “Ale to zase ne, je to nejen nasi faunu ale i floru. Bez B.M.: “To vite, lide, kteri o soucast nasi prace. A nechutna lidskeho zasahu by priroda nejen nasem povolani moc nevedi, si rozhodne neni, takove srnci ztratila svoji ruznorodost, ale mysli, ze jsme takovi normalni maso je opravdova pochoutka... stala se i pritezi pro lidskou zabijaci - mimochodeeem, videl nemyslite?” spolecnost.” jste ten film? No, to ale odbocuji...” T.Č.: “Ne, ja to opravdu nevim, ja T.Č.: “Nedomnivate se, ze to jsem totiz vegetarian.” byl prave clovek, ktery narusil T.Č.: “Proc se domnivate, ze si to rovnovahu v prirode a tim ted lide o vas mysli?” B.M.: “No, vegetarian a k tomu dochazi k ruznym prirodnim zurnalista, to je dneska v mode, katastrofam?” B.M.: “Z toho duvodu, ze oni co?” nevi, co takova myslivecka prace B.M.: “Ano, vliv cloveka je obnasi... My se starame o zvirata T.Č.: “Kdo vi, ale vratme se k patrny. My se snazime jak napcely dlouhy rok a jeste se musime nasemu rozhovoru. Nemate jako ravovat chyby cloveka, tak i probstarat o rovnovahu v prirode. myslivec pocit, ze jste opravdovy lemy, ktere nesouviseji s jeho To abych vysvetlil znamena, ze pan tvorstva, ze bez vas bychom pusobenim.” urcite druhy zvere, rikame tomu prirodu na retezu neudrzeli?” T.Č.: “Dobry den, ja jsem Čipera, ehm, žurnalista. Pane myslivec, ja bych chtel s vami udelat takovou malou reportaz, pokud proti tomu nic nenamitate?”


11


12

Co dĂĄl s bobrem?

evropskĂ˝ (lat. Castor fiber)


13

Co bude dál s bobrem? Dne 6. ledna 2012, proběhlo na Ministerstvu zemědělství ČR jednání (dále MZe), které mělo za úkol vyjasnit stanovisko MZe ohledně bobra evropského, před jednáním s Ministerstvem životního prostředí ČR. Jednání se zúčastnily tyto organizace: Lesy České republiky, Povodí Odry, Povodí Moravy, Českomoravská myslivecká jednota, o.s., Rybářské sdružení České republiky a další. Zástupce MZe Ing. Pondělíček na začátku jednání shrnul stanoviska jednotlivých organizací k dané problematice. Následoval krátký výklad Ing. Havránka ohledně populační dynamiky bobra. Ing. Havránek také informoval o stanoviscích specialistů ze zemí, které s bobrem a jeho destruktivní činností mají aktuální zkušenosti (Rusko, Lotyšsko, Polsko), přednesené na semináři konaném na Lesním závodě Židlochovice LČR dne 5. a 6. května tohoto roku. Co tedy na jednání zaznělo? Jelikož se stanoviska zúčastněných překrývala, pokusím se uvést pouze fakta.


14

Bobr evropský byl na území České republiky ilegálně vysazen v devadesátých letech, jedinci pocházeli z Polska. Dále se k nám dostává ze sousedních zemí, kde byl také vysazen (Německo, Polsko, Rakousko). Bobr je podle platné vyhlášky silně ohrožený druh a kompetenčně tedy spadá pod státní správu ochrany přírody na úrovni kraje. Bobr páchá škody na vodních tocích a rybnících v řádech stovek miliónů korun ročně. Tyto škody nejsou majitelům uhrazeny podle zákona číslo 115/2000 Sb. (Zákon o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy). Stejně tak nejsou hrazeny škody vzniklé podmáčením, tedy snížená produkce lesů a podmáčené zemědělské pozemky, na kterých nelze hospodařit. Při sčítání v roce 2010 je uveden početní stav bobra v honitbách v počtu 2758 kusů. Například v Břeclavi stála podnik Povodí Moravy oprava říčního břehu narušeného bobřími norami v délce 2 km 100 miliónů korun. Do bobřích nor na protipovodňových hrázích a na hrázích rybníků se propadají lidé, osobní automobily a traktory. Přes závažnost těchto událostí, zatím nedošlo k žádnému úmrtí. Velmi závažnou skutečností a hrozbou je to, že tělesa hrází rybníků jsou přitom poškozena nevratně, i přes nákladné opravy není totiž možné přesně opravit těleso hráze, zvláště jílové jádro, které nejde zhutnit. Takto poškozené rybníky nejsou pak

schopny zadržovat povodňové stavy vody. K další destabilizaci hrází dochází kácením vzrostlých stromů a následným vyhníváním kořenového systému v hrázích. Při zásazích do bobřích děl je nutné mít povolení státní správy ochrany životního prostředí (konkrétně daného krajského úřadu), výjimku dle § 56 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny písmeno d) v zájmu předcházení závažným škodám na úrodě, domácích zvířatech či lesích nebo závažným škodám v rybářském nebo vodním hospodářství (citace ze zákona). Podmáčená zemědělská půda a podmáčené lesy jsou ale také líhní komárů, kteří mohou přenášet choroby. O přítomnosti bobra se rybáři dozví teprve, když začne kácet větší stromy, do té doby žije většinou velmi skrytě, ale v tu dobu už má někde vybudovanou noru. Všichni přítomní se shodli, že je neprodleně nutné začít s důslednou legální regulací bobra. Shoda také panovala v náhradách škod způsobených bobrem. Veškeré škody by měly být hrazeny, a proto je nutné novelizovat Zákon o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy. V kulturní krajině s vodními díly není pro bobra místo, měl by se vyskytovat pouze v povodích, kde nepůsobí závažné škody a kde především neohrožuje životy lidí.


15

Několik faktů ze zahraničí V Lotyšsku byli v roce 1927 vysazeni čtyři bobři, současná populace přesahuje 100 000 jedinců. Loví se celoročně, ale stavy bobrů neklesají. Škody způsobené bobrem hradí lovci, v jejichž honitbách ke škodám dochází. V Rusku je bobr hájen pouze ve dvou rezervacích. Na ostatním území je celoročně loven a to včetně použití želez. Stejně jako v Lotyšsku, i zde škody způsobené bobrem hradí lovci. V Polsku dosud bobra chrání, ale lavinovitě se šíří po celém území. Ministerstvo životního prostředí situaci ohledně bobra pečlivě monitoruje a připravuje jeho plán péče, aby u nás nevyhynul. Připravilo zonanci bobra téměř po celém území republiky. Zodpovědní činitelé státní správy se bojí toho, až se bobr dostane do jihočeské rybniční soustavy. A mají obavy určitě oprávněné! Pokud se do jihočeské rybniční pánve bobr nastěhuje, už ho odsud nejspíš nikdo nedostane. Schwarzenberským hajným to trvalo dvě stě let a používali k lovu všechny dostupné prostředky! Ochrana přírody si zase jednou otevřela účet na vrub celé české, moravské a slezské veřejnosti. Nechci být špatným prorokem, ale pokud se nic neudělá, situace vygraduje stejně jako s kormoránem. Doplatí na ni rybáři, majitelé vodních děl, správci vodních toků a vlastně všichni občané České republiky. Stačí jen, když bobr bude narušovat hráze a zaprší jako v roce 2002. To se

pak Pražáci nebudou v pražských ulicích brodit po kotníky, ale po pás, možná i výše! Nebudou muset za jihočeskou přírodou jezdit, ona přijde sama i s rybníkem Rožmberkem a několika malebnými vesničkami a městy. Nemá cenu se rozčilovat, možná nás ochrana přírody naučí s bobry žít stejně, jako se jí povedlo zajistit vedle sebe soužití šumavských smrčin s lýkožroutem. Půjdu si raději přečíst nějakou hezkou knížku, třeba Válku s mloky od Karla Čapka.


Češi si nás váží!

16

Průzkum 85% Brno, 7. ledna 2012 – Myslivci přispívají k přežití vzácných druhů rostlin a živočichů, k boji proti zvířecím přenosným chorobám a ochraňují přírodu a životní prostředí. To si myslí podle říjnového průzkumu veřejného mínění sociologických agentur Focus a Commservis.com většina Čechů. Zároveň hodnotí činnost myslivců jako velmi prospěšnou. „Osmdesát pět procent Čechů považuje činnost myslivců za velmi prospěšnou. Sedmdesát sedm procent je pak považuje za ochránce přírody. Myslivci a myslivecká sdružení jsou vnímána velmi pozitivně a lidé oceňují jejich přínos přírodě,“ komentuje výsledky aktuálního průzkumu ředitel Tomáš Zdechovský z agentury Commservis.com a dodává, že myslivost má u nás dlouhou tradici. Průzkumu se zúčastnilo 1007 respondentů ve všech krajích České republiky. Výsledky ukazují, že myslivci jsou mezi lidmi vnímáni jako ochránci přírody, kteří se o ni starají a také zabraňují šíření přenosným chorobám, jako je například vzteklina. „Lidé nepovažují myslivce pouze za lovce zvěře, ale spíše za jejich ochránce. Právě myslivci

Většina Čechů považuje práci myslivců za velmi prospěšnou. se v zimě starají o krmivo pro zvířata, kontrolují je a udržují v lese rovnováhu,“ upozorňuje sociolog David Surý z agentury Focus. Průzkum ukázal postoj české veřejnosti k myslivcům Na otázku, zda myslivci přispívají pozitivně k boji proti zvířecím přenosným chorobám, odpovědělo 77% respondentů kladně a 15 % záporně. Šedesát devět procent si myslí, že myslivci přispívají k přežití vzácných živočišných druhů a rostlin v přírodě, 24 % odpovědělo, že myslivci k této péči nepřispívají. Za ochránce přírody je považuje 77 % respondentů, 20 % uvedlo, že nikoliv. Z průzkumu dále vyplynulo, že 62% považuje myslivce za ty, kteří přispívají k osvětové činnosti v oblasti ochrany životního prostředí. Celkem 85 % odpovědělo, že celkově vnímají dobrovolnou péči myslivců o zvířata a o les jako velmi prospěšnou. A malá zajímavost na konec: myslivcem je historicky označován lovec „myslivý“, tedy ten, kdo při lovu přemýšlí. K rozšíření tohoto pojmenování u nás došlo koncem 15. století.


17


Příští číslo vychází 10. února 2012


Zelené království