Issuu on Google+

KRUH V ARCHITEKTUŘE

argo


OBSAH RAVEN DIGITALIS 4 KRUH JAKO SYMBOL 5 ŘEKLI O KRUHU 6 PANTHEON 7-8 ZAHRADNÍ MĚSTO 9-10 STONEHENGE 11-12 GUANZHOU CIRCLE 13-14 MARIO BOTTA 15-16 FULLEROVA KOPULE 17-18 POZNÁMKA PŘEKLADATELE 19 TITULY V NAKLADATELSTVÍ ARGO 20


Kruh patří mezi nejuniverzálnější posvátné symboly a jeho důležitost uznávají mnohé duchovní kultury. Kruh reprezentuje zcela vše - nepřetržitý koloběh života ,smrti a znovuzrození ,stejně tak jako menší změny ,například probuzení a snění ,přijímání potravy a vylučování ,nádech a výdech. Představuje celou věčnost a celý vesmír. Staří Řekové považovali kruh za dokonalý symbol ,z něhož vychází všechny ostatní věci. Planety ,stejně jako mnoho mikroskopických struktur v lidském těle,mají tvar kruhu. Pokud se tento symbol zhmotní kolem těla ,pak se vnitřní energie může umocnit ,a veškeré myšlenky ,skutky a činnosti probíhající uvnitř se stávají posvátnou metaforou. Raven Digitalis

RAVEN DIGITALIS 4


Kruh jako symbol Jan Baleka ve svém slovníku Výtvarné umění, výkladový slovník vysvětluje symboliku KRUHU takto: „Kruh, kružnice, symbol univerza, uzavřenosti, věčnosti bez začátku a konce, návratnosti kosmického dění (oběh nebeských těles, roční a denní doby, vegetační cyklus) klidu bez napětí a bez dynamiky. Zahrnuje všechny geometrické obrazce, trojúhelník, čtverec atd., má tím i všechny jejich významy. Symbolizuje nebe, splývá z vědomím plynoucího, ale současně stojícího času, v solárních představách splývá se sluncem s světlem. Jako symbol věčného bytí se objevuje na antických náhrobcích, v rituálních symbolech a zpodobení rituálních 7 tanců (zasvěcování, ženské rituální tance zpodobené na obvodu váz), jako svatozář božstev, zbožněných apod.” (Baleka, 1997) Kruh nebo kružnice se ve výtvarném umění objevuje ještě v mnoha jiných významech. Baleka použil ty nejznámější, nejvýznamnější, nejpoužívanější. Umění, nebo spíše umělci, jsou však nevyzpytatelní, proto nemůžeme s jistotou tvrdit, že vždy, když spatříme na obraze „kruh”, jde o zobrazení univerza, uzavřenosti, věčnosti, nebe apod. pokud umělec sám své dílo nevyložil, nevysvětlil, není možné nikdy s jistotou říci, že jeho dílo bylo myšleno tak, a ne jinak. Autor uvedeného slovníku vyjmenoval významy či symboliku kruhu spíše jako konkrétní zobrazení, ale umění používá tento geometrický útvar nejen jako konkrétnost, ale rovněž jako prostředek pro zobrazení. Myslím tím například způsob kompozice, nazírání na svět, připodobnění něčeho tvaru kruhu pro získání jakéhosi znaku, což se svým způsobem také vztahuje ke konkrétnímu zobrazení kruhu jako symbolu. SIKOROVÁ, Alicja. Čtverec, kruh, obdélník. Praha, 2006. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze. Fakulta pedagogická. Vedoucí práce Doc. ak. mal. Kornatovský Jiří.

KRUH JAKO SYMBOL 5


Karel Čapek „Příroda kolem mne opsala kruh, který nemohu překročit. Sedím v něm a učím se milovat život aspoň pro jiné, když ne pro sebe.“

Franz Kafka „Dva úkoly na začátku života: Stále víc zužuj svůj kruh, a stále znovu zkoumej, zda se neukrýváš někde mimo něj.“

Gilbert Keith Chesterton „Malý kruh je stejně nekonečný jako velký...“

John Steinbec „Člověk se nedívá na nic, než na sebe. A tím zůstává v začarovaným kruhu.“

William Shakespeare „Sláva se podobá kruhu na vodě, který se nepřestává šířit, až se samým šířením dočista ztratí.“

ŘEKLI O KRUHU 6


Vstup do chrámu tvoří mohutný portikus s 16 žulovými sloupy s korintskými hlavicemi, který je jedinou dochovanou částí původní Agrippovy stavby (kromě tří sloupů vlevo, které jsou replikou ze 17. století). Sloupy pocházejí z Egypta, jsou 12 m vysoké a každý váží asi 60 t. Jsou seřazeny do tří řad, přičemž v první je 8 sloupů, ve zbývajících dvou vždy po 4 sloupech. Na vlysu je nápis zvěčňující zakladatele chrámu: M AGRIPPA L F COS TERTIVM FECIT, čili M(arcus) Agrippa L(ucii)F(ilius) CO(n)S(ul) TERTIVM FECIT (česky: “Postavil Marcus Agrippa, syn Lucia, potřetí zvolený konzulem”). Vlastní chrám tvoří velká kruhová aula o stejném průměru a výšce 43,2 m (150 římských stop) zakrytá polokulovitou klenbou, v jejímž středu je otvor (okulus) o průměru 9 m, zdroj přirozeného světla v chrámu. Na stavbu kopule byl pravděpodobně vůbec poprvé použit litý pucolánový beton.[2] Kopule ovšem nemá armatury, je zevnitř vylehčena pěti řadami kazet (lichoběžníkovitých zahloubení), v betonu jsou keramické nádoby a kusy pemzy, přesto váží asi 4 500 t. Mimořádně silné obvodové zdi (6,4 m) jsou z cihel a v síle zdiva je po obvodě sedm výklenků: hlavní v ose a tři po každé straně s představenými sloupy. Mramorová podlaha je mírně vypuklá, jednak kvůli odtoku vody, ale také z optických důvodů: díky perspektivě vypadá prostor větší. Původní mramorová výzdoba se zachovala zhruba z padesáti procent. Zbylé mramory (včetně podlahy) jsou věrnou replikou. Od 16. století se v chrámě pohřbívalo. Jsou zde pohřbeni mj. Raffael Santi a jeho snoubenka, skladatel Arcangelo Corelli, architekti Baldassare Peruzzi a Jacopo Barozzi da Vignola. Jsou zde také první italští králové Viktor Emanuel II. a Umberto I., takže chrám dnes slouží jako katolický kostel, jako oblíbené místo svateb a také národní mauzoleum.

PANTHEON 7


PANTHEON 8


Howardem popisovaný vzor okrouhlého zahradního města, určeného pro asi 30 000 obyvatel, má uprostřed kruhový ústřední park, kolem nějž jsou soustředěny veřejné budovy, obklopené sady. Ze středu vychází 6 radiálních tříd (boulevard), které jsou protínány soustavou soustředných prstencových kruhových tříd (avenue), lemovaných stromořadími. Prostřední z nich, Grand Avenue, je pásem veřejné zeleně, v němž jsou další veřejné budovy. Design rodinných domů není unifikován, dbá se pouze na koncepci a linii ulice. Zástavbu obepíná okružní železnice, kolem níž je soustředěn průmysl. Vně železničního okruhu jsou rekreační území a zemědělské pásmo. Náklady města mají být hrazeny z výběru pozemkového nájemného, zahrnujícího i daňovou rentu, přičemž pozemky mají zůstat ve veřejném vlastnictví. Základním sortimentem má být město zásobováno z vlastních zdrojů. Ve výrobní sféře podporoval volnou soutěž podnikatelů. Zahradní město je navrženo jako uzavřený celek, koncepce nepočítá s plynulým rozrůstáním města. Počítá se s tím, že dceřiná města by vznikla zopakováním téhož schématu v sousední oblasti, tedy jako prstenec měst kolem mateřského města.[1] Z těchto zásad byly při realizaci činěny téměř vždy značné ústupky, protože zahradní města byla vždy navrhována do již urbanizovaného prostoru.

ZAHRADNÍ MĚSTO 9


ZAHRADNÍ MĚSTO 10


Stonehenge je komplex menhirů a kamenných kruhů, nacházející se na Salisburské pláni asi 13 km severně od městečka Salisbury v Jižní Anglii. Nejstarší[zdroj?] je kruh o průměru 110 m z vnější strany tvořený příkopem a z vnitřní strany valem, vybudovaný okolo roku 3100 př. n. l.. Val byl jen 0,5 m vysoký. Příkop byl 2 m hluboký a na jeho dně byly umístěny kosti zvěře a skotu, aby se půda zpevnila. Přibližně mezi lety 2600 až 2400 př. n. l. byly vztyčeny kamenné bloky,které jsou široké veřejnosti nejznámější. Jedná se zejména o kruh o průměru 33 m. V době svého vzniku byl patrně tvořen 30 svislými „sloupy“, na kterých spočívalo 30 vodorovných překladů. Uvnitř tohoto kruhu bylo patrně 5 trilitonů (2 svislé kameny jako sloupy, na kterých spočívá jeden vodorovný jako překlad) rozestavěných do tvaru podkovy, která se otevírala na severovýchod. Tato podkova měla asi 14 m v průměru a jednotlivé kameny, kterými jsou trilitony tvořeny, váží každý okolo 50 tun. Od léta 2014 se jeví, že tato podkova v minulosti tvořila úplný kruh. Roku 1910 Angličan Horatio Barber zkonstruoval letadlo a bylo velkým štěstím, když jeho zkušební pilot s tímto letadlem minul „Stonehenge“ a havaroval nedaleko. Větší kameny jsou v současnosti zality do betonu. Při stavbě byly kameny vsazeny do jam a utěsněny kamennou drtí. Avšak po obou světových válkách kameny následkem otřesů začaly vypadávat. Proto byli tehdejší archeologové nuceni rizikové kameny zabetonovat. I přesto však jeden z kamenů v roce 1963 spadl při velké vichřici. Při vykopávkách z roku 1920 byla pod jedním z kamenů nalezena láhev portského vína. Na štítku láhve byl vyznačen i rok a toto víno pocházelo z roku 1810. Zátka však shnila a většina vína vytekla.

STONEHENGE 11


STONEHENGE 12


Italský architekt Joseph di Pasquale se svým studiem A.M. Projects postavil v čínském městě Guanghzou, česky nazývaného Kanton, multifunkční převážně kancelářskou budovu tvaru obřího disku. Stavba je inspirována nefritovými disky a numerologií. Podle architektů bylo záměrem postavit novou budovu, který bude po dokončení hned vnímána jako památkově chráněná jako nativní čínské umění. Proto byl pro objekt zvolen odlišný architektonický přístup oproti západnímu stylu mrakodrapů tak, aby se stal ikonickým a nejlépe i městským logem. Architektonický koncept tedy vychází ze dvou předloh a to kultovních nefritových disků a numerologických tradic fengšuej. Hlavní předlohou byl dvojitý disk z nefritu, který je královským symbolem rodu žijící v této oblasti před více než 2000 lety. Druhým číslice osm, která je pro Číňany znakem nekonečna a dokazuje to i datum a čas zahájení posledních olympijských her. Toto číslo je v Číně populární, platí za šťastné. Nájemníkům má působení v domě zajistit prosperitu – štěstí, úspěch i majetek. Výsledkem je multifunkční budova tvaru disku či kruhu s odkazem na italskou renesanci. Dva zlatavé disky o celkové řece 138 metrů v sobě svírají kvádry, které můžeme pozorovat z bočních stran. Zde se projevuje rozdělení na 33 pater s celkovou rozlohou 85 000 metrů čtverečních. V interiéru najdeme nákupní centrum v přízemí, tréningové centrum, kanceláře, zahradní terasu, sedmihvězdičkový hotel a na samotné střeše kancelář pana Zhou. Ze všech míst je výhled buď na Perlovou řeku nebo na samotné město Kanton. Investice do výstavby přišly na 50 milionů euro. GUANGZHOU CIRCLE 13


GUANGZHOU CIRCLE 14


Narodil se v roce 1943 v Mendrisiu, ve švýcarském kantonu Ticino, jehož úředním jazykem je italština. Po ukončení základní školy se v letech 1958 – 1961 vyučil jako kreslič v architektonickém studiu Carloni a Camenish v Luganu. Další studium zahájil v roce 1961 na Liceo Artistico v Miláně a po jeho ukončení v roce 1964 začal studovat architekturu na Istituto Universitario di Architettura (IUAV) v Benátkách, kde získal diplom v roce 1969. Četné zkušenosti získal spoluprací s předními světovými architekty. V Paříži pracoval ve studiu Le Corbusiera, kde se podílel na projektu nové nemocnice v Benátkách. S Louisem Kahnem se setkal v roce 1969 v Benátkách a spolupracoval s ním na výstavě jeho projektu nového Kongresového paláce (Palazzo dei Congressi). Svoji kariéru zahájil otevřením vlastního studia v Luganu. Od roku 1976 je profesorem na Ecole Polytechnique v Lausanne. Jako hostující profesor Yaleovy univerzity, univerzity v Buenos Aires a jinde, přednáší a pořádá workshopy po celém světě, v roce 2005 navštívil Prahu. Tvorba Maria Botty zahrnuje četné rodinné domy ve Švýcarsku, muzea, sportovní a společenské stavby v různých částech světa a též sérii sakrálních staveb, z nichž nejznamější je Synagoga Cymbalista a Centrum židovského dědictví v izraelském Tel Avivu nebo Katedrála v Évry ve Francii. Jeho postmoderní architektura je charakteristická racionálními geometrickými tvary. Pracuje s přírodními materiály, nejčastěji používá přiznaný, neupravovaný beton, cihly a kámen, které někdy kombinuje i v rámci jedné stavby. Jako dekorativní prvek u cihelných fasád používá pruhy a plochy tvořené na koso nebo příčně kladenými cihlami. U sakrálních staveb přivádí světlo do interiéru shora, vrcholovými světlíky.

MARIO BOTTA 15


MARIO BOTTA 16


Richard Buckminster Fuller je známý jako a chitekt a podnikatel. Jeho aktivity byly velmi široké, prosadil se však právě v oblasti architektury. Snažil se o koncipování takových návrhů, které by v sobě absorbovaly základní filosofické koncepty a také je vyjadřovaly. Ve svých úvahách akceptoval Einsteinův čtyřdimenzionální svět fyziky a jako jeho možné řešení – konečný vesmír jako kouli. Fullerovým cílem bylo přiblížit se sférické formě prostorovou sítí z rovnostranných trojúhelníků, jejichž dvanáct společných vrcholů leží na povrchu „imaginární“ koule. Této podmínce vyhovoval ikosaedr. Ten může být rozdělen na oktaedry, a dále na tetraedry. To znamená, že všechny mnohostěny mohou být složeny z jediné základní komponenty – čtyřstěnu. Fuller si představoval, že čtyřstěn bude základ konstrukčního systému a všechny ko strukce v prostoru můžeme utvořit právě z něj. Byl nadšen, že objevil (podle něj) pojítko mezi trojúhelníkem a koulí. Poté usoudil, že je možné zkonstruovat sférickou konstrukci (kopuli), která by byla tvořena polovinou sféry, zformovanou z 31 kružnic (výsledek energické události) na jejím povrchu, protínajících se tak, že vzniknou rovnostranné trojúhelníky různých velikostí. Tyto trojúhelníky na povrchu koule budou reprezentovat jednu ze stěn čtyřstěnů. Tyto všechny čtyřstěny budou mít čtvrtý vrchol ve středu koule.

FULLEROVA KOPULE 17


FULLEROVA KOPULE 18


Poznámka překladatele I když je ve španělském originálu vstupní citát od Raven Digitalis uveden v próze, v duchu české tradice je použit básnický překlad Václava Renče (Orbis, Praha 1965).

POZNÁMKA PŘEKLADATELE 19


VYDANÉ TITULY: ČTVEREC V ARCHITEKTUŘE (překlad Vladimír Medek) KRUH V ARCHITEKTUŘE (překlad Vladimír Medek) OBDÉLNÍK V ARCHITEKTUŘE (překlad Blanka Stárková) TROJÚHELNÍK V ARCHITEKTUŘE (překlad Zdeněk Kalkus)

PŘIPRAVOVANÉ TITULY: HEXAGON V ARCHITEKTUŘE (překlad Blanka Stárková) PENTAGON V ARCHITEKTUŘE (překlad Zdeněk Kalkus)

TITULY V NAKLADATELSTVÍ ARGO 20


KRUH V ARCHITEKTUŘE

www.kruhvarchitekture.cz


Javurkova kniha