17 minute read

Bulletin Mezi ploty 4/2021

Proč právě příběhy?

Příběhy se vyprávěly odjakživa. Vzpomínám si, jak jsem jako tříletý kluk šel se svoji babičkou, a ta mi vyprávěla o tom, jak a kde se narodil Ježíš. Protože jsem ji miloval a „zbožňoval“ a ona milovala mne, visel jsem na každém jejím slovu, a přestože jsem tomu nerozuměl, věděl jsem, že Ježíš musí být někdo důležitý, když o něm vypráví právě ona. Zapsalo se mi to do srdce, a ačkoli jsem nevěřil v Boha a vyrůstal v ateistickém prostředí, Ježíš jako postava se stal součástí mého života a do značné míry promlouvala do mého příběhu.

Myslím si, že to je právě vyprávění příběhů, které mají vliv na naše životy, formují nás, dávají nám příklad jak se zachovat, co je spravedlivé a co nikoli. A samozřejmě, je důležité kdo a jaké příběhy vypráví. Pravdou také je, že příběhy vyprávíme také svým životem. Když slyším, jaké příběhy ovlivnily studenty, kteří přicházejí do našich programů, je mi někdy úzko. Říkám si, kéž by kdysi v minulosti slyšeli příběhy jako já od někoho, kdo je bezpodmínečně miluje. Příběhy jsou důležité! Proč by jinak byla bible především knihovnou příběhů? Navíc příběhů, které nejsou jednoznačně pozitivní. Je v nich vše, co lidé mohou zažívat. Kdysi jsem četl bibli více jako knihu zákona, ale dnes ji vnímám více jako knihu, kde Bůh vypravuje příběhy ze svého pohledu. Příběhy nám pomáhají pochopit smysl našeho života - ale pokud jsou tato vyprávění neúplná nebo zavádějící, mohou nás držet na mrtvém bodě, místo aby nám život osvětlili. Pro úplnost je potřeba, aby do nich vstoupil nový vypravěč, a Ježíš je skvělým vypravěčem.

Taky jste se někdy nudili při výkladu látky ve škole, když jste nevěděli k čemu vám to je, a naopak když to zapadalo do nějakého kontextu, bavilo vás to? Ano i v bibli čteme různé příkazy a „návody“, ale bez příběhů by často nedávaly smysl. V tom mne vždy fascinoval příběh cizoložnice. Zákon říká: „kamenuj“. Její konkrétní příběh se ale vyvíjí naprosto jinak. A končí slovy Ježíše (parafráze): „Nikdo tě neodsoudil? Ani já to neudělám, ale přestaň s tím, co tě přivedlo až k tomuto místu odsouzení“.

Často říkám, že máme výsadu být uprostřed podobných příběhů, lidí ztracených v drogách, alkoholu, zločinech, kteří se setkali s Ježíšem, a jejich životní příběh se začal pomalu měnit. Ne vždy vše hned vypadá dobře, ale Bůh se stal součástí jejich příběhu, a věřím, že má vliv na to, jaký bude. A o tom jsou příběhy ve vánočním bulletinu.

Byl jsem ateista

I když jsem vyrůstal v dobré rodině a měl jsem fajn rodiče, po škole jsem dělal super práci se dřevem, která mne bavila, měl jsem kamarády a dokázal si poradit s každou prací, nicméně alkohol byl takovou normální součástí života a nevnímal jsem to nikdy jako problém, krapet si dopřát něčeho domácího po dobře odvedené práci. Oženil jsem se a byl jsem opravdu zamilovaný, má žena byla a je tou největší láskou mého života. Narodili se nám dva synové a dá se říct, že jsem žil takový normální spokojený život. Rád jsem chodil na ryby, stále jsem něco stavěl a opravoval, jak už to na vesnici chodí, a po práci jsem si dal dle chuti něčeho na povzbuzení. Jde rok za rokem a v manželství se začíná něco měnit. Manželka má najednou jiné představy než já, a to přináší napětí do našeho vztahu. Dnes vím, že přesto, že jsem ji měl moc rád, začal jsem se vzdalovat a to pomáhalo tomu, že jsem více vyhledával společnost s něčím dobrým na pití. Jednoho dne vše vyvrcholilo a já v podstatě utekl od rodiny, nechal jsem tam všechno a utekl do Olomouce. Pak jsem se různě toulal po republice a byl jsem ve společnosti různých lidí bez domova a alkoholiků. Opravdu jsem se rozpil a nebylo to dobré. Pokaždé, když jsem si našel práci, tak to po chvíli nedopadlo, a pokud jsem vydělal nějaké peníze, tak jsem je propil nebo mně okradli. Jezdil jsem na různá místa po republice s ještě dalším podobným kámošem a dopadlo to tak, že mne jednoho dne na ulici v Praze, oslovili lidé z Teen Challenge a nabídli mi pomoc. Byl jsem nemocný, zlomený, okradený a zoufalý. Rozhodl jsem se s nimi jet do střediska, aniž bych věděl, do čeho jdu. Byl jsem ateista. Ve středisku se mne pracovníci ujali s velkou láskou a pochopením. Pomohli mi v prvních těžkých dnech, modlili se za mne a vozili mne po lékařích, abych se uzdravil. Během několika týdnů po tom všem, co jsem prožíval, jsem se rozhodl vydat svůj život Ježíši Kristu. Pochopil jsem, kolik zlého jsem v životě učinil a ještě dnes zápasím s tím uvěřit, že mi Bůh odpouští vše, co jsem udělal. Nechal jsem se pokřtít a chci žít nový život s Bohem. Stále s Pánem pracuji na změně mého života a Bůh proměňuje mé srdce.                                                                                                                       Marek

Na služebnu Policie jsem odnesl asi kilo marihuany

Máma mi vždycky říkala, že rostu pro kriminál. S odstupem času zjišťuji, jak moc mne to poznamenalo. Byl jsem divoch, ale život kolem mne také nebyl vždy jednoduchý. Už od čtrnácti let jsem začal s partou brát pervitin, kouřil jsem a dělal jsem všechny možné vylomeniny, jak to mladí lidé dělají. Vyučil jsem se, ale v práci jsem nikdy dlouho nevydržel. Drogy a způsob života, který jsem žil, mne začaly proměňovat a ze mne se stával násilnický člověk. To vedlo k tomu, že jsem nakonec strávil 14 let ve vězení, převážně za násilnou trestnou činnost. Samozřejmě jsem se cítil jako odepsaný a v podstatě jsem neuměl normálně žít. Rodina ode mne dávala ruce pryč, včetně mámy, protože jsem vždy každého zklamal. Když jsem byl v posledním výkonu trestu, tak mne pustili podmíněně dříve, ale doba byla hodně komplikovaná. Všude řádil Covid a různá opatření a já neměl kde bydlet a nemohl jsem chodit na úřady, protože tam bylo zavřeno. Takže patová situace. Samozřejmě drogy mi dávaly aspoň trochu síly to přežít, ale už jsem to opravdu nechtěl. Zoufalého na lavičce mne potkali nějací lidé a nabízeli mi pomoc. Vůbec jsem se s nimi nechtěl bavit, ale oni se nedali odbýt. Mluvili něco o Teen Challenge, že mi tam mohou pomoc. A pak v několika dnech, další a další lidé mne povzbuzovali k nástupu do Teen Challenge. Mezitím jsem se rozhodl, že na ulici už nebudu a pojedu. Na služebnu Policie jsem odnesl asi kilo marihuany a tím, že se vším končím. Lidé z Apoštolské církve v Olomouci mi pomohli, abych se do střediska v Poštovicích dostal. Dnes vidím, jak mne Bůh nenechal na ulici a pomohl mi vrátit se do života. Mám ještě nějaké trestní stání, ale je šance, že se do vězení už nevrátím a budu moci dělat v programu něco užitečného pro Pána a lidi. Vydal jsem Ježíši svůj život a vím, že mi odpustil a je mou nadějí do budoucna. Učím se Mu důvěřovat a pracovníci mi v tom pomáhají. Nechal jsem se pokřtít a těším se nový život s Bohem, na vše, co má pro mne připraveno. Nyní už nerostu pro kriminál, nebeský Otec mi řekl, že rostu pro království Boží. Díky Ti Ježíši!                                                                                                Petr

V pravý čas vyslyšené modlitby

Tentokrát to nebude o studentkách, ale o tom, co se odehrávalo na ženském centru v posledních měsících. V červenci jsem oddal Ladu s Tomášem. Svatba byla krásná, ale Lada nám zde chyběla. Snažili jsme se všechno zvládnout a modlili se další pracovnici. Pomáhala nám i Klára, která se již chystala přestěhovat se svým synkem zpět na Slezsko a jsem za to moc rád. Byla doba dovolených, a tak jsme zvažovali, jestli si vůbec odpočineme. Zanedlouho na to, odešla i druhá pracovnice a tak jsem zbyl na středisku tak trochu sám. Hodně mi pomáhala Gábi a paní Hanka s Klárou (která ještě byla v programu pro matky s dětmi). Ve středisku byly dvě studentky a já zvažoval, jestli středisko zavřít, nebo co bude dále. V té době nám začala pomáhat Eliška, která se začala se zaučovat na službách. V modlitbách jsem pochopil, že Bůh má řešení a středisko se rozhodně zavírat nebude, nic nevzdáme a uděláme vše proto, aby program pro ženy mohl dále pokračovat. Dokonce jsme odjeli na "nepovedenou" dovolenou do Chorvatska, kdy jsme se za necelý týden vrátili zpět. Během té doby nám pomáhali také kluci z mužského centra a nakonec jsme tu krizovou situaci zvládli. Stále jsme se modlili za nové pracovnice a věřili, že Bůh má odpověď. Nakonec Eliška se svým snoubencem Matyášem (mým synem) mi řekli, že by rádi byli s námi v Poštovicích, že se chtějí vzít a Eliška by ráda pracovala na ženském centru. A tak jsme vše začali dávat do pohybu. Začali jsme domlouvat svatbu, kde připravovat bydlení a plánovat, jak to bude dál s jejich vysokou školou. V té době se ozvala jedna sestra z jednoho pražského sboru s tím, že ji Bůh dává na srdce službu ženám. Začala se pomalu s námi seznamovat a zapojovat se na středisku. Bylo ihned patrné, že má obdarování sloužit a srdce pro ztracené. Spolu s Eliškou jsou nyní novým týmem ve středisku pro ženy a od října jsou v plném nasazení. Obě ještě dokončují školy. Eliška se díky Bohu dostala na vysokou, kterou může dělat dálkově. Kristýna je studovaná lektorka záchranářů ve zdravotnictví a dokončuje magisterské studium. Jsem rád, že se obě rychle učí a přináší čerstvý vítr do programu. Na konci října se Eliška s Mattym vzali a tak jsme zde měli krásnou svatbu. Modlím se, aby mladí vše dobře zvládli a byli pro středisko požehnáním. Nyní máme ve středisku tři studentky a budeme přijímat čtvrtou. Vím jedno, že je dobré se nikdy nevzdat, i když se dostaneme někdy do hodně svízelných situací. Děkuji Bohu, že On vidí a má řešení v pravý čas.

Kristýna a Eliška jsou naše nové služebnice. Prosím modlete se za ně. Zároveň můžete přispívat na jejich plat. Pokud se pro to rozhodnete pak do zprávy pro příjemce napište jméno Kristýna nebo Eliška

Svědectví lady můžete shlédnout na našem youtube kanále propojené generace

20 let služby dětem a jejich rodinám

Příběh Dětského centra v Praze započal před 20 lety v Praze na Žižkově. Začal vírou manželů Pohankových, kteří vytrvale chodili za žižkovskými dětmi do ulic, kde si s nimi hráli a říkali jim o Bohu. Po nedlouhé době se jim podařilo zorganizovat pravidelné setkávání dětí v budově Církve Bratrské na Žižkově. A za nějaký čas získat prostory do pronájmu, kde bylo možné se věnovat výhradně službě dětem. S Boží pomocí a prostřednictvím mnoha zázraků se podařilo zrekonstruovat budovu na Havlíčkově náměstí, kde můžeme sloužit dětem nyní. Každý všední den děláme setkání pro děti od nejmenších, až po mladé dospělé. Každý týden můžeme slyšet a zažívat mnohá svědectví o Božím jednání v životech dětí i teenagerů. Tím největším zázrakem však je, že nás Bůh držel v každý čas. Nikdy nás neopustil. Vždy se za nás postavil. Díky Bohu jsme ve čtvrtek 11. 11. mohli oslavit 20 let služby dětem a jejich rodinám. Sešli jsme se v hojném počtu. Dorazili mnozí pracovníci a služebníci, kteří se na službě v průběhu let podíleli. Roky Božího jednání jsme si mohli připomenout video sestřihem fotek. Svou přítomností nás poctil pan místostarosta Prahy 3 pan Rut, který při svém krátkém projevu vyjádřil podporu Dětskému centru. Příběh našeho centra však nekončí. Tak jako na počátku manželé Pohankovi ve víře vykročili, tak po nich mnozí další v průběhu let. I my takto kráčíme vstříc věcem, které pro nás Bůh připravuje. Věříme, že Bůh chce konat v České republice mezi dětmi. Věřím, že Dětská centra v Praze a Brně rozhodně nejsou konečnou. Bůh jistě vidí množství dětí, které ve svých životech bloudí. Bůh má vše ve svých rukou. Děj se vůle Boží

Dětská centra v Praze a Brně slouží pravidelně desítkám dětí , které i díky těmto službám mohou prožívat radostné chvíle. Více se o jejich práci na:  www.cdmpraha.cz www.teenchallengebrno.cz

Tonda je tváří propojené generace a zároveň jejím propagátorem. Sám prošel závislostí a programem TeenChallenge před více než deseti lety. Dnes slouží ve středisku ve Šluknově, kde vede poradenství, ale takyjako pastor místní stanice. Jeho předností je, že má rád lidi, a touží jim vykreslit Krista. Má rodinu advě děti.

Podporovat jeho službu můžete tím, že budete pravidelně přispívat na jeho plat. Pokud se pro to rozhodnete pak do zprávy pro příjemce napište jméno Tonda.

Sdílením kampaně na svých sociálních sítích, ve svém okolí, v církvi, atp. (dát příležitost, to se mi líbí“)

Předáním kontaktu na Infocentrum PG lidem, o kterých víš, že by potřebovali pomoci, těm, kdo jsou ti blízko a mají problémy se závislostí. Kontakt najdeš na: www.propojenagenerace.cz

Zapojením se jako dobrovolník do informačního centra pro své okolí. Pokud o tom uvažuješ, kontaktuj nás!

Pravidelnou modlitbou za to, aby se dobrá zpráva dostávala k potřebným

Mirek přišel do programu s tím, že jsem si říkal, jak dlouho to vydrží. Jednak měl ženu a malé dítě, ale také dobrou práci jako manažer v korporátu. I on sám říká, že tomu na počátku nevěřil, že by mohl zůstat déle než pár měsíců. Jeho příběh není o tom, že by vyrůstal v rozbité rodině, nebo že by zažil něco „těžkého“ v dětství nebo dospívání. Je to spíše podobný příběh jako měl marnotratný syn, který měl vše, ale chtěl si žít po svém. Mirek začal brát kokain a nakonec zjistil, že bez něj neumí fungovat. Díky přátelům kolem, ale především jeho ženě, která to nevzdala, se rozhodl, že s tím něco udělá. V programu do jeho příběhu vstoupil Ježíš, dal mu odvahu to nevzdat a od listopadu začíná pro něj, ale i pro celou jeho rodinu nová etapa jeho příběhu. S celou rodinou se přestěhovali z Prahy a věří, že mají sloužit Bohu tady. Mirek se pomalu zapojuje do služby ve středisku jako dobrovolník a věříme, že až přijde čas, budeme mít prostředky na to abychom mu dali plat.

Modlete se za služebníky a studenty ve Šluknově, ať mohou zažívat moc k proměně. www.tcsluknov.cz

Poslaly mě ke dnu a téměř přiměly vzít si život

Jsem Míra a je mi 33 let. Mám manželku a 2,5 ročního syna. Těžko uvěřit, že ještě před rokem jsem s nimi nebydlel a manželství bylo téměř zdevastované. Stal jsem se drogově závislým člověkem, který dokázal opustit rodinu a ubližovat lidem. Kvůli nastaveným hodnotám, byl pro mě úspěch v zaměstnání a především pohled a názor druhých, tím nejdůležitějším. Toužil jsem po uznání a pochvale. Spoléhal jsem na své schopnosti a byl si jistý, že vše ustojím a zvládnu. Jenže toho na mě bylo příliš. Hledal jsem únik z reality. Drogy byly vyústění mých špatných rozhodnutí. Poslaly mě ke dnu a téměř přiměly vzít si život. Díky Boží milosti a lásce ostatních lidí jsem našel sílu bojovat o život a nastoupil do programu TC ve Šluknově. Program není procházka růžovou zahradou. Je to boj, ve kterém pomohou pracovníci a především Boží láska a milost. Po ukončení programu mám správně nastavené priority a hodnoty. Zároveň umím pracovat se svými pocity. Program změnil můj pohled na závislé lidi. S manželkou chceme být svědectvím a přínosem pro druhé. Proto jsme se přestěhovali z Prahy do krásné přírody Šluknovského výběžku a stali se součástí rodiny TC. S vírou a nadějí, protože všichni, kdo žijí, mají naději.

Musel jsem rozhodnout buďto ulice nebo léčba

Jmenuji se Tomáš, je mi 20 let a jsem z adoptivní rodiny. Rodiče jsou křesťané, ale i přes to jsem si dělal věci podlesebe. To mě dovedlo k 8leté závislosti na marihuaně a o 3 roky později i na pervitinu. To mě dovedlo až do takovýchproblémů, že jsem se musel rozhodnout buďto ulice nebo léčba. Rozhodl jsem se nastoupit do Teen Challenge veŠluknově. První den, po nástupu se za skleněnými dveřmi objevila policie. Byl jsem předvolán k soudu, a tam měpolicie odvezla. Protože jsem již měl trestnou minulost raději mi nasadili tzv. medvěda, kdybych se pokusil utéct. Usoudu mi soudkyně řekla, že mě chtěla poslat do vězení. Byla ale překvapená, že jsem nastoupil na léčbu, a tak midala ještě jednu šanci a já dostal pouze dohled. Bůh chtěl dát mému životu novou šanci. Já si jí ale nevážil a po třechměsících jsem odešel z programu a znovu spadnul do drog. Teď jsem v programu podruhé a více si uvědomuji, copro mě Bůh udělal. Jsem v poslední etapě programu. Postupně se začleňuji do normálního život a řeším kam půjdupo programu. Je to nejtěžší a zároveň hodně důležitá část programu. Nechci se rozhodovat sám za sebe, ale chcipozvat Ducha Svatého, aby mi ukázal, jaký má se mnou Bůh záměr a co ode mě požaduje. Přál bych si aby, to tímhlepříběhem nekončilo a já nezačal žít „vlažný křesťanský život“ a proto chci být plně otevřený Bohu a být jeho nástrojem.Aby skrze mě mohl mluvit k lidem a zasévat dobro. Na závěr bych chtěl poděkovat poradci za trpělivost, kterou se mnou měl a pomohl mi změnit mou osobnost a přehodnotit svůj život. Také bych chtěl poděkovat svým rodičům, kteří mě celý program podporovali a vkládali naději, že se s Boží pomocí dokážu změnit.

Ve Šluknově je v poslední fázi programu několik dalších kluků, kteří během tohoto měsíce dokončí program. Je mezi nimi i Tomáš (viz jeho příběh), který se rozhodoval, kam půjde po programu. Velmi mě povzbudila ochota lidí z několika sborů, to jak Toma přijali a starali se o něj jako o vlastního i Tom byl s jakou důvěrou byl přijat.

V programu jsou také kluci, kteří jsou na začátku a mají různé zápasy a potřebují v mnoha oblastech uzdravit. Ať už to jsou psychické poruchy způsobené užíváním drog, roztržitost nebo se jedná o studenty, kteří opakovaně selhávají a potřebují porozumět sami sobě, své závislosti a příčinám svých neustálých pádů. Modlitba je jednou z klíčových hodnot Teen Challenge. Věřme, že cesta ke svobodě začíná modlitbou. Je to jedna z nejmocnějších věcí, které můžeme udělat pro ty, kdo jsou v otroctví. Skvělé na tom je, že se k těmto modlitbám může připojit každý, ať už je kdekoliv. Budeme rádi, když na nás a naše studenty budete myslet na svých modlitbách.

Jakub přišel do programu jako 19 letý kluk, který tady nechtěl být a zůstal jenom proto, že nás o to prosila jeho máma, než mu najde místo v jiném zařízení. Nakonec se Kuba prožil v programu setkání s Ježíšem, to mu změnilo život a po programu zůstal. Nejprve pár let jako dělník v našem podnikání, ale s touhou sloužit ve středisku. To se nakonec stalo a dnes již pár let středisko vede. Má skvělou ženu a dvě děti. Budeme rádi, když se najdou lidé, kteří budou pravidelně přispívat na jeho plat. Pokud se pro to rozhodnete pak do zprávy pro příjemce napište jméno Jakub.

Jak můžete i vy vstoupit do příběhu lidí, kteří bojují sesvou závislostí?

Buďte oporou těm, kteří slouží v TC, ať již modlitbou nebo pravidelnou finanční podporou či osobním vztahem

Šiřte informace o TC a pomoci lidem ve svém okolí, nejen na sociálních sítích, ale i osobně

Adoptujte si studenta v programu a pravidelně se za něj modlete, případně s ním navažte osobní vztah. Rádi vám dáme kontakt.

Podporujte pravidelně naši službu finančně. 90% našeho rozpočtu je závislý na darech.

Pozvěte nás k vám do sboru, rádi budeme sloužit příběhy, poselstvím nebo seminářem.

Přemýšlejte jak pomoci závislým ve vašem městě, pravidelně se modlete, ať Bůh vyšle své dělníky

Zajímejte se o výzvy, které musíme zvládnout

Teen Challenge International ČR I č.ú. 104 110 73 27/5500 I tcczech@gmail.com I +420 777 180 549