Jedno jsem se nicméně naučil, k dosažení cíle potřebuji věrnost a vytrvalost. Věrnost chápu jako vlastnost, díky které můžu pokračovat v tom, co jsem přijal za své i přesto, že v danou chvíli nevidím konce. Když vytrvám, pak mohu vidět výsledky. Apoštol Pavel říká Timoteovi, aby bojoval dobrý boj, na základě prorockých slov, která o sobě slyšel. Jinými slovy říká: „nevzdávej se a snaž se dosáhnout toho, co ti bylo svěřeno, protože mnozí se vzdali, když to začalo být těžké, ztratili víru ve vlastní povolání, vykašlali se na to, co jím říká svědomí a proto nikdy neviděli to, co jim bylo slíbeno“. Podstatné pro Pavla bylo, aby Timoteus svůj život zakládal na slovech, která o něm byla řečena, jimi byl povzbuzen a v síle těchto slov pokračoval v úsilí budování církve. Pokud čteme listy Timoteovi, pak ale víme, že to neměl lehké, musel snášet lidi v opozici, různé hádky a spory, často o hloupostech a nejen to. Naše služba je jako běžet maraton. Kdo nikdy neběhal, nepochopí jak je možné, že někdo je schopný takovou vzdálenost zvládnout, vzdorovat vyčerpání, nepřízni počasí, terénu, vlastním pochybnostem. Maratoncem se člověk nerodí. Musí přijmout výzvu, začít běhat, ale zároveň trénovat s maximálním úsilím, aby až se postaví na start maratonu, doběhl. Musí znát cíl, ale i když jej zná, i tak jsou na trase chvíle, kdy to bolí a něco ve vás říká: „vzdej to“. V takových chvílích si pak říkám, ještě kousek, ještě kousek až nakonec vidím cíl nadohled. Našim cílem je zasáhnout evangeliem lidi bojující se závislostí, jejich blízké, rodiče, partnery, děti. Vše co děláme, směřuje k tomuto cíli. Děláme podobné věci jako Timoteus, vyučujeme lidi, často řešíme různé spory, hádky, špatné návyky, návraty lidí k závislosti. Někdy je skutečně těžké čelit této realitě, zvlášť v dobách, kdy se navíc nedostávají prostředky. Někdy nás frustrace z toho, že nevíme, jak dál může ochromit. A samozřejmě, v těchto chvílích se projevuje i naše vlastní nedostatečnost, vyplývají na povrch naše nedokonalosti, slabosti. A právě tehdy, potřebujeme vědět, proč má smysl pokračovat a nevzdat to. Mně k tomu pomáhá zodpovědět si na tyto otázky. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.
Neztratil jsem z očí cíl, ke kterému směřuji? Neztratil jsem jistotu v tom, že jsem pověřený k cíli směřovat vše své úsilí? Nepřestal jsem hledat zdroje (sílu, prostředky, vědomosti, dovednosti)? Mám kolem sebe stále lidi, kteří mně podporují? Neztratil jsem dobré svědomí? Nenechal jsem v sobě vyrůst hořkost, sebelítost? Nezapomněl jsem čerpat v osobním životě ze vztahu s Bohem?
PODÍVEJTE SE NA SVĚDECTVÍ Z PŘEDVÁNOČNÍHO SETKÁNÍ SLUŽEBNÍKŮ TCI ČR