Page 1

SWISSmag

ŠVÝCARSKO SLOVEM I OBRAZEM

cena 100 Kč | duben 2010

12

nejkrásnjších

turistických tras Švýcarska

Víno a okoláda past na vaše chutě!

Památky UNESCO 10 tipů k návštěvě

Švýcarské vlaky v obrazech


¥ÿì¿ÕõÿĨ¶ĴĐĨ®ĂŒõÏĨºcĢĨÿ¿ÕÏóÿÜĨ ¿ĨÏÜÿ¿ĨċŒwöÜûÿoĨċŒÜ÷Ĵ¿ċwãĨ ¿áÜ×ÅèëÕÓäåÝá Õáß ÂÕÖlØßÕ®”¶ÙæÛÖÕÜâÙâ”Ýâ×àéçÝêÙ”Ă”¹âÛÕØÝâ”ÇꢔÁãÝהâÕÖlîl”äæã”éÖíèãêÕâc”êٔêl×ٔâْ”¬¤”ÜãèÙàÙ×ܔãؔØæéÜc”âã×ݔÞlîØé” àÕâãêßÕáݔՔÜãæçߏáݔØæÕÜÕáݔê”àcèd”îØÕæáÕ¢”

ȽĮ”ÊՄٔÜãæçßc”ßãàã”êXá”àÙèãç”âãêd”êíêÙîٔàÕâãêßՔݔØã”ãÖàÕçèݔ·ãæêÝÛàÝÕ¢ ëëë¢ÙâÛÕØÝâ¢çèáãæÝèî¢×Ü


SWISS MADE

SWISSmag

M

atterhorn

Hora superlativů. Asi neexistuje druhá taková, která by byla zapsána v myslích tak jedinečně, nezaměnitelně. Která sděluje tak jednoznačné významy. Která nenechá odpočinout očím okolojdoucích a objektivům fotoaparátů. Moderní věda říká, že hory patří do kategorie neživá příroda. Kdo jednou stane pod Matterhornem a pozná jeho hypnotizační účinky, zapochybuje o tom.

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

3


OBSAH

SWISSmag

P

16

SWISS KULTURA

aracelsus: Jak velký léitel utíkal z Basileje Jak žil pionýr farmakologie v Basileji...

26 j

Basilej

Curych

SWISS MAG

ak Zátopek dobhl do Lausanne Osm let stojí socha Zátopka u bran olympijského muzea

Biel / Bienne Lucern

Bern

Lausanne

Ženeva

56 Ž

SWISS ORIGINAL

enevský autosalon: auta jako na dlani

Již pes  let se poádá jedinený autosalon v Ženev

20 

SWISS CITY hodin v… ženev

Jak je nejlépe strávit, kam zajít?

4


18 K

SWISS HISTORIE

dyž byl ješt Graubünden Récií Historické kapitoly Graubündenu

Winterthur St. Gallen

30

L

SWISS TRIP

ucern – msto karnevalu, krásných most i papežovy ochranky Lucern si získá každého bhem pár hodin

Lugano

T

50

SWISS TRIP

úra s makarony a kaštany v zádech a dalších  nejslavnjších turistických tras

6 ............................ EDITORIAL 8 ............................ STŘÍPKY ZE ŠVÝCARSKA 10 ........................ JOSEF MARHA: ČTYŘNÁSOBNÝ MISTR ŠVÝCARSKA V HOKEJI 12 ........................ BOTTA: MISTR PROTIKLADŮ 16 ........................ PARACELSUS: JAK VELKÝ LÉČITEL UTÍKAL Z BASILEJE 18 ........................ KDYŽ BYL JEŠTĚ GRAUBÜNDEN RÉCIÍ 20 ....................... 48 HODIN… V ŽENEVĚ 22 ....................... ZA 10 SKVOSTY ŠVÝCARSKA 26 ....................... JAK ZÁTOPEK DOBĚHL DO LAUSANNE 30........................ MĚSTO KARNEVALU, KRÁSNÝCH MOSTŮ I PAPEŽOVY OCHRANKY 34........................ FASCINUJÍCÍ NÁDHERA ŠVÝCARSKÝCH ŽELEZNIC 40 ....................... UBYTOVÁNÍ NEJEN PRO MLADÉ 42 ....................... 12 NEJKRÁSNĚJŠÍCH ŠVÝCARSKÝCH TRAS 50 ....................... TÚRA S MAKARONY A KAŠTANY V ZÁDECH 52 ....................... KDYŽ SE VÍNO POTKÁ S OKOLÁDOU… 54 ....................... SCOTT CZECH RIDE: NEJLEPŠÍ ČEŠI SE MĚŘÍ VE ŠVÝCARSKU 56 ....................... ŽENEVSKÝ AUTOSALON: AUTA JAKO NA DLANI 58 ....................... ROZPUSTNÁ KÁVA: VÍTE ODKUD PŘIŠLA? 62 ...................... SWISS MANAGEMENT FORUM 64 ...................... AKCE HST 66 ...................... HST BONUS PROGRAM 5


EDITORIAL

SWISSmag

Pomalu ale jistě Vždycky se při cestě autem do Švýcarska nemohu dočkat švýcarské hranice. Úsek přes Česko vyvolává takovou zvláštní nejistotu, člověk nikdy neví, co ho tam může potkat. Problémy s vozovkou, nepředvídatelní řidiči, podivné existence u čerpacích stanic… Pak přijde Německo. A několikahodinový stres v kolonách jedoucích stopadesátkou. Spotřeba šplhá nahoru a motor i řidič prodělávají jednu dlouhou zatěžkávací zkoušku. Až konečně přijde Švýcarsko. Na dálnici jedou všichni sto dvacet, člověk se uvolní, motor ztiší a přejde v harmonickou melodii, spotřeba se začne blížit optimu. Zorný úhel se rozšíří, až do něj vstoupí hory a jezera a cesta se stane radostným zážitkem až výletem (schválně, pamatujete si něco z okolí německé dálnice?). Je to balzám na řidičovu duši. A jelikož i dopravní kultura vzešla z kultury všeobecné, můžeme z ní číst charakteristiky národa, jehož územím právě projíždíme. Třeba Česko: podivný chaos. Rychlostní i jiné limity respektuje sem tam někdo, obvykle ne lidé s rychlými vozy. Není to dobrá metafora stavu naší společnosti? Nebo: vysoký výkon a kvalitní prostředky umožňují Německu frčet rychle kupředu. Vše funguje, ovšem jaksi tomu schází šarm a prostor pro požitky… A Švýcarsko? Pospíchá pomalu. Možná z historie ví, že jet pomalu správným směrem je lepší, než svištět, co to dá, a občas přejet odbočku. Dojelo až tam, kde dnes je. Ekonomicky i po stránce kvality života. Lidé ve Švýcarsku se překvapivě nehoní a o to více soustředění věnují umění žít. Ona i možnost koukat se z okénka na krásné okolí řidiče něčím obohatí a udělá mu život hezčí. A že jsou Švýcaři svázáni přísnými (nejen dopravními) předpisy? Ano, respekt k předpisům patří mezi typické charakteristiky Švýcarů. Dodržování norem ve švýcarském pojetí ale nechápejme jako slepé následování autority. Normy si totiž staví a revidují Švýcaři sami. To se to jinak sundává noha z plynu, když si limit člověk stanovuje sám. A nakonec, možná právě dodržování nejen smluvních, ale i etických principů je devíza, která dovedla Švýcarsko na špičku pomyslného závodu soudobých civilizací. S pevným zákonným a morálním základem je každá společnost mnohem stabilnější a efektivnější – však asi každý tuší, že je dražší právník než čestné slovo. Představme si tu pohodu a klid v případě, že bychom se mohli spoléhat na slova druhých… Ve Švýcarsku jsem kdysi navštívil hotel, kde se lyže místo v lyžárně skladovaly v nechráněném stojanu před hotelem a nikoho ani nenapadlo, že by je mohl někdo zcizit. Těším se na dobu, až tento princip budeme moci použít i v Česku. Třeba potom budeme i méně dezorientováni a svou cestu dokážeme zdolávat pomaleji, ale s vědomím, že do správného cíle dorazíme dříve. Petr Socha

REDAKCE SWISSMAG, ROČNÍK II.

6

REDAKČNÍ RADA ALENA KOUKALOVÁ, PETR SOCHA, PETR FERRO, JANA ANDĚLOVÁ, JIŘÍ JUNEK, RADEK HOLUB

DISTRIBUCE A PŘEDPLATNÉ VERONIKA KOLÁŘOVÁ DISTRIBUCESNOW.CZ

ŠÉFREDAKTOR PETR SOCHA PETR.SOCHASNOW.CZ

GRAFIKA PETR ANTONÍČEK, MARKÉTA ANTONÍČKOVÁ

JAZYKOVÁ KOREKTURA A PŘEKLADY JAN HÁJEK, KATEŘINA SOCHOVÁ

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA KATEŘINA SOCHOVÁ KATERINA.SOCHOVASNOW.CZ

INZERCE TEL.: 775 610 757 INZERCESNOW.CZ

VYDÁVÁ SLIM MEDIA S.R.O., HUSITSKÁ 344/63, PRAHA 3 IČ 27175511

CENA VÝTISKU: 100 KČ MK: ČR E13887 ISSN: 1214007 SWISSMAG VYCHÁZÍ 2X ROČNĚ TOTO ČÍSLO VYŠLO 15. DUBNA 2010 DALŠÍ VYJDE NA PODZIM 2010 COVER FOTO: SWISS TRAVEL SYSTEM ©SLIM MEDIA S.R.O. 2010 VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA


¾ÜĠû¿ĪĪĨ àĨĂÆÕõĴIJöĪÜĨ®¿ĪĪÜĠóĂĠÿã ¿áÜ×ÅèëÕÓäåÝá Õáß ¸ãêãàÙâX”ç”âÙîÕäãáÙâéèÙàâá”êÜàÙØÙá”äæã”âXæãaâc”èéæÝçèí”Ý”äã’ÝèßXÙ¢”ÂÕÖlîÙÞl”çٔê„Ù×Üâí”ÕßèÝêÝèí”ê”ÜãæX×Ü ” êaÙèâd”àÙèâlÜã”àí’ãêXâl”Õ”ÛãàÚé¢

ÆÙîÙæêéÞèٔçݔéÖíèãêXâl”ê”âãêd”ãèÙêÙâc”êíçãßãÜãæçßc”×ÜÕèd”ÁãâèٔÆãçՔêٔꏄ×ٔ¦”¬¥¤”á”⢔ᢔ ÇèÕêÖՔêٔèêÕæé”àÙØãêcÜã”ßæíçèÕàé”ç”ÜàÕêâlá”Õß×ÙâèÙá”âՔ’Ýêãèâl”äæãçèÙØl¢

ëëë¢îÙæáÕèè¢×Ü


ECHO

SWISSmag

S

Text: Marta Nevěčná | Foto: Switzerland Tourism, archiv redakce

chweizMobil: Češi se chtjí inspirovat se Švýcarsku

L

Letos v dubnu míří do Švýcarska skupina českých odborníků na dopravu a cestovní ruch, aby se tu dozvěděla více o síti značených tras a podpoře aktivní turistiky. Cílem exkurze bude přenos know-how ze Švýcarska do Česka v oblasti bezmotorové dopravy a rozvoje aktivní, šetrné turistiky. Jde o SchweizMobil, projekt s jednotně vyznačenou sítí tras pro bezmotorovou dopravu. Švýcarský systém obsahuje celkem 20 000 kilometrů tras pro pěší turistiku, cykloturistiku, MTB, inline bruslení a vodáctví. Značení má pevný řád – kromě barevného rozlišení jednotlivých aktivit jsou trasy odstupňované podle důležitosti na národní, regionální a místní. Cesty začínají a končí u zastávek hromadné dopravy: na 500 místech mohou turisté přesednout na vlak, autobus, loď nebo lanovku. Akci organizuje Nadace Partnerství, která je v Česku nositelem projektu zelené stezky Greenways. Nadace SchweizMobil za svůj projekt získala několik ocenění. Zástupci Česka se také zúčastní SlowUp, největší akce na podporu dne bez aut, která se každoročně koná v oblasti tří jezer.

idé šetí na okolád

P

Krize dostihla i kvalitní švýcarskou čokoládu. Vyplývá to z údajů, které zveřejnila asociace švýcarských výrobců čokolády Chocosuisse. Tržby z prodeje švýcarské čokolády v loňském roce klesly o 6,4 procenta, a to zhruba na 30,2 miliardy korun. Zdá se, že spotřebitelé začali šetřit v důsledku ekonomické recese a raději v obchodech sáhli po levnějších čokoládách. Švýcarsko je zemí s nejvyšší průměrnou spotřebou čokolády na hlavu na světě. Loni zde spotřebovali 11,7 kilogramu čokolády na jednoho obyvatele.

o  letech od Chaplinova narození se oteve jeho první muzeum

Legendární komik Charlie Chaplin bude mít své první muzeum. Otevře se ve Švýcarsku v Corsier-sur-Vevey na břehu Ženevského jezera, kde komik žil do své smrti v roce 1977. Muzeum se plánovalo deset let, uvedl umělcův syn Michael Chaplin, a bude dokončené do dvou let. Turisté zde budou moci obdivovat předměty spojené s Chaplinovým životem, jako třeba jeho knihovnu nebo piáno, a dokumenty k jeho kariéře. Corsier-sur-Vevey dostalo při výběru muzea přednost před Londýnem nebo Los Angeles.

K

de se dobe bydlí? I ve Švýcarsku

Nejlépe se prý žije ve Francii, ale Švýcarsko dopadlo také velmi dobře. Vyplývá to z průzkumu časopisu International Living, který na základě devíti kritérií – životní náklady, kultura a volný čas, ekonomika, životní prostředí, svoboda, zdravotnictví, infrastruktura, bezpečnost a počasí – zhodnotil 194 zemí. Švýcarsko skončilo na třetím místě za druhou Austrálií. Nejhůře dopadlo Somálsko. Česká republika v tomto průzkumu přeskočila například Velkou Británii (25. místo) či Slovensko (43. místo) a obsadila 24. příčku.

8


E

xkurze za medvdy do nového bernského parku

Unikátní medvědí park byl otevřen v říjnu v Bernu. Medvědi tu získali přírodní prostor, ve kterém mohou šplhat, lovit ryby a hrát si, nebo během chvilky zmizet. Návštěvníci je mohou pozorovat ze speciální pěšiny, která jim dopřává úžasný náhled do života medvědů a zejména jejich dvou mláďat Berny a Urse, která se zde nedávno narodila. www.berninfo.com

K

uklos, první otáivá restaurace na solární pohon

Tak tohle je evropská premiéra! Otáčivá panoramatická restaurace Le Kuklos na vrcholku La Berneuse v Leysinu se přednedávnem začala točit díky sluneční energii. Pod terasou je umístěno dvanáct solárních panelů. Takto získaná energie dokáže restauraci otočit kolem dokola za 1,5 hodiny. Spolek Leysin Energie se již několik let zabývá konceptem obnovitelné energie. Jako první byla zřízena naučná stezka, po ní následovala větrná elektrárna. Více informací: www.teleleysin.ch.

S P

B

Švýcarské rasy ps ernský salašnický pes je ideální do rodiny

Je tříbarevný, miluje děti a ve sněhových závějích dokáže najít ztracené pocestné. První chovatelský klub bernského salašnického psa (Berner Sennenhind) vznikl ve Švýcarsku už v roce 1907. Tehdy se tento hlídací, honácký a tažný pes vyskytoval u Bernu v osadě Dürrbach u Riggisbergu. Na počátku minulého století se také stanovily charakteristické znaky této rasy. „Berňák“ se dá poznat podle své bílé lysinky, která se mu táhne od čumáku mezi očima až na temeno hlavy. Jeho zarputilí milovníci navíc tvrdí, že pokud sedí, jeho bílá náprsenka připomíná helvetský kříž. Kromě toho má i další dvě charakteristické barvy – většina hustě osrstěného těla je černá, líce, punčochy a skvrna kolem oka má hnědočervené pálení. Bílou najdeme mimo čumáku a hrudi ještě na špičce ocasu a prstech. Mohutné tělo chrání středně dlouhá srst, která nevyžaduje náročnou péči. Stačí ji jedenkrát týdně vykartáčovat. Dokázal nahánět dobytek, hlídal zemědělské usedlosti, někdy tahal malou dvoukolovou káru a také se osvědčil jako zachránce lidí ztracených v zasněžených horách. Je to dříč nevhodný pro městský byt. Díky svému původu může „berňák“ zůstávat celý rok venku, potřebuje se ale pořádně protáhnout na dlouhých procházkách. Jinak je toto plemeno dobře ovladatelné. Jeho výchova musí být důsledná, ale ne tvrdá, aby se nestal zbytečně plachým. Může vážit až 50 kilogramů a dorůst v kohoutku 70 centimetrů! Fenky jsou jen o pár centimetrů menší. –jan–

tálá expozice „Djiny Švýcarska“ v Zemském muzeu

V curyšském Zemském muzeu vznikla nová stálá expozice „Dějiny Švýcarska“. Ta se rozkládá na 1 200 m a je zde možné nahlédnout do švýcarské historie od samých počátků až po dnešek, od dávného osídlení až po současnou politiku. Jde o virtuální procházku s mnoha interaktivními zastávkami. www.landesmuseum.ch

okoje pro hlasité spáe v hotelu Belvedere

Hotel Belvedere v Grindelwaldu otevírá speciální pokoje pro hosty, kteří mají problémy s chrápáním. Pro tyto účely zde bylo upraveno několik pokojů. Kromě dvou koupelen mají hosté k dispozici dvě samostatné ložnice v apartmá o velikosti 48 a 65 metrů čtverečních. www.belvedere-grindelwald.ch

9


INTERVIEW

SWISSmag

Text: Petr Buček | Foto: Switzerland Tourism

Josef Marha

Autor je šéfredaktorem portálu AutemBezpečně.cz

čtyřnásobný mistr Švýcarska v hokeji Plných devt sezon strávil hokejový útoník Josef Marha se svou rodinou v Davosu. Akoliv se práv chystá na sthování do Česka, není si jistý, jestli už se na svt nedívá spíše oima Švýcara. V rozhovoru pro Swiss Mag hovoí o hokeji, o oblíbených švýcarských mstch i bezpenostních manévrech, které Davos zažívá v dob konání ekonomického fóra.

J

ste asi nejdéle působící český hokejista ve švýcarské první hokejové lize. V Davosu jste působil devět sezon, čtyřikrát jste vyhrál titul, dvakrát jste byli navíc ve finále. Cítíte se v tomto nejvýše položeném evropském městě jako doma? Ano, je to tady určitě jeden z mých domovů. Devět let je dlouhá doba, prožil jsem tu velkou část své kariery, a to dost úspěšnou. Poznal jsem hodně lidí, narodily se mi tu obě děti. Všechno je zde pro mne důvěrně známé a budu se sem rád vracet. Nedíváte se po tak dlouhé době strávené v Davosu na svět více očima Švýcara než Čecha? Těžko říct. Možná to poznám, až se do Čech natrvalo přestěhuju. Očekávám, že v Česku mi budou některé věci vadit víc, než kdybych tam žil celý život a nestrávil jeho část v zahraničí. Ale pak jsou i věci, kterých si budu víc vážit. Mám na mysli třeba český smysl pro humor. Nyní se ale chcete vrátit po 15 letech v zahraničí domů do Česka. Už víte podrobnosti, kde byste mohl hrát? Nač se těšíte, co vám v zahraničí nejvíce chybělo? V Davosu jsem neprodloužil kontrakt proto, abych pověsil brusle na hřebík. Ale je možné, že až si od hokeje odpočinu, zase si je nazuju. Kde to ale bude, nyní opravdu nevím. Jinak mi v zahraničí celkem nic nechybělo. Asi je to tím, že jsme se po každé sezoně do Čech na tři nebo čtyři měsíce vraceli.

10

Josef Marha v dresu švýcarského klubu HC Davos


Jak se rozloučíte se spoluhráči, s lidmi od hokeje, s krásnou davoskou dřevěnou hokejovou halou a s Davosem vůbec? Přece jen jste tady byl skoro deset let a dnes se o vás mluví jako o nejúspěšnějším českém hráči, který kdy ve Švýcarsku hrál… Neplánuju nějaké velké loučení. Počítám s tím, že se sem budu často vracet. Opravdu jste nikdy nepřemýšlel, že byste se s rodinou ve Švýcarsku usadil? V čem spatřujete výhody tamního života? Přemýšlel jsem o tom, ale po dohodě s rodinou jsme se rozhodli vrátit domů. Všechno má své pro a proti, ale doma je přece jen doma a nechtěl bych, aby moje děti ztratily české kořeny. A kdybyste jste si přece jen musel vybrat nějaké město nebo vesničku ve Švýcarsku, kde byste chtěl bydlet, na které místo by padla vaše volba? Asi bych zůstal věrný Davosu. Ve Švýcarsku se mluví oficiálně hned čtyřmi řečmi. Naučil jste se kromě němčiny některý další? Ne, musím přiznat, že jsem rád, že se domluvím alespoň „švýcarsky“. Pořád si rád vypomůžu angličtinou.

O hokeji Byl jsem se před dvěma lety na váš zápas v Davosu podívat. Vedle mě seděl místní novinář a říkal o vás, že jste oblíbený nejen u diváků, ale také u trenéra. Prý jste dříč, který nevypustí žádný souboj na ledě. To je díky tradiční jihlavské hokejové škole, z níž jste vzešel? Pozor, já jsem odchovanec hradeckého, ne jihlavského hokeje. Je pravda, že v Jihlavě jsem začínal s profesionální kariérou. Ale toho dříče musí mít člověk asi v sobě. Jak jsem viděl, Švýcaři se umí hokejem v hledišti bavit. Zpívají chorály, povzbuzuje celý stadion. A přitom se o Švýcarech někdy tvrdí, že s nimi není legrace, že jsou příliš vážní. Jsou lidé v Davosu veselí jen na hokeji? Ne, umí být veselí i mimo stadion. Ale jak už jsem zmínil, švýcarský humor se třeba od toho našeho dost liší. Za hokejem jste do světa vyrazil v 19 letech nejdříve do Spojených států, kde jste strávil pět let. Teď už jste skoro dvojnásobnou dobu ve Švýcarsku. V čem se život hokejisty v těchto dvou zemích liší? Hlavní rozdíl je v cestování. Zatímco ve Státech podnikáte několikadenní až týdenní tripy letadlem a často pres několik časových pásem, tady odpoledne nasednete do autobusu, odjedete na zápas a v noci jste zase doma. Celkově je tu život v tomto ohledu klidnější.

Očekávám, že v Česku mi budou některé věci vadit víc, než kdybych tam žil celý život a nestrávil jeho část v zahraničí. Ale pak jsou i věci, kterých si budu víc vážit. Mám na mysli třeba český smysl pro humor. Švýcaři se v posledních letech v hokeji hodně zlepšili na reprezentační i klubové úrovni. Dotáhli se na dohled nejlepších národních mužstev. Kde byl hlavní impuls pro změnu? Myslím si, že Švýcaři jsou pracovití a i díky tomu se dostali tam, kde jsou. A čím dál víc jejich hráčů hraje kanadsko-americkou ligu NHL a získávají zkušenosti, které pak předávají dál.

O život ve Švýcarsku

Český hokej naopak čelí výkonnostnímu propadu. Máte 15leté zkušenosti s hokejem v zahraničí, co byste českému hokeji naordinoval v jeho nutné léčbě? Víte, kritizovat umí každý a já si nemyslím, že český hokej je na tom tak špatně, jak se píše. Je pravda, že poslední dobou jsme výrazně neuspěli na žádném velkém turnaji, ale kvalitní hráče pořád máme. Možná jeden z největších problémů spočívá v přístupu hráčů k hokeji samotnému, k tréninku a k zápasům. Mělo by se do toho dávat víc srdce a víc makat na ledě. Pak se dostaví výsledky.

Jak důležitý je podle vás v životě Švýcarů sport? Nevím, jak jinde ve Švýcarsku, ale v Davosu je sport zábavou číslo jedna. Samozřejmě hlavně ten zimní.

O Davosu Jednou ročně se u vás v Davosu koná Spenglerův pohár. Většinou na něj přijede i mužstvo z Česka. Těšil jste se na setkání s krajany? Měl jste v těchto zápasech speciální motivaci? Ano, těšil jsem se. Většinou přijela mužstva, kde jsem měl nějaké známé a viděli jsme se po dlouhé době. Samozřejmě že v takových zápasech je motivace ještě vyšší než jindy. Nechávají vás v klidu davoské sjezdovky? Nebránila vám v lyžování vaše smlouva s klubem kvůli možnému zranění? Nenechávají mě v klidu. A lyžování jsme měli dovolené po většinu roku. Samozřejmě jsem nelyžoval před zápasem a v play-off. V Česku si pod pojmem Davos lidé často představí tamní pravidelné ekonomické fórum. Jak se město během sjezdu finančníků a byznysmenů změní? Dost. Už několik týdnů předem tu začínají vyrůstat ploty a zábrany, uzavírají se ulice, na každém rohu potkáte policistu nebo vojáka. Po 11. září jsou bezpečnostní manévry ještě neuvěřitelnější. Pro místní je období fóra náročné a omezující. Naštěstí to trvá jen pár dní, takže se to dá přežít. Víte, že kousek nad Davosem je malý pivovar Monstein, nejvýše položený v Evropě? Byl jste ochutnat tamní pivo? Ano, byli jsme tam několikrát, je to idylická vesnička s krásnými výhledy na hory. Pivo jsem samozřejmě ochutnal.

Měl jste příležitost poznat Švýcarsko jinak než s hokejem? Kam v této zemi jezdíte rád? Poraďte i nějaké menší nebo méně známé místo, které stojí za návštěvu. Když je čas, rádi jezdíme na jih – do Ticina. Líbí se nám Lugano, Locarno nebo Ascona. I když to asi nejsou neznámá místa.

Co byste Čechům doporučil ze švýcarského životního stylu? Právě ten rekreační sport.

O konících i náboženství Pěšky byste se ale prý na túru nevydal, chození po horách není vaše parketa? Nezměnil jste názor ani v nádherném alpském prostředí? Na túru to ještě nevidím, ale na menší výšlap si v létě vyjdu rád. Který další sport kromě lyžování a hokeje vás baví? Golf, golf a zase golf. Ale také šachy, ale nevím, jestli se tomu dá říct sport. V Davosu jste měl spoluhráče z Finska, Kanady i dalších zemí. Je oficiálním dorozumívacím jazykem němčina, nebo angličtina? Většinou je to němčina, ale angličtina samozřejmě taky. Jste věřící člověk, jak vám víra pomáhá ve vaší hokejové kariéře? Pomohla mi hodně, už se na hokej, od té doby co jsem věřící, dívám úplně jinak než dříve. Jsem vyrovnanější a z neúspěchu si nedělám takovou hlavu.

Kdo je Josef Marha Hokejový útočník se narodil 2. června 1976 v Havlíčkově Brodě. Nejdelší a nejúspěšnější část své sportovní kariéry zažil v klubu HC Davos. Stal se čtyřnásobným mistrem švýcarské ligy. Na jaře 2010 se rozhodl po devíti letech ve Švýcarsku pro návrat do Česka. S vrcholovým hokejem začínal v Jihlavě, v 19 letech odešel do USA. Patřil klubům Colorado Avalanche, Anaheim Ducks, Chicago Blackhawks (NHL), nastupoval také v nižších zámořských soutěžích. Je ženatý, má dvě děti.

11


ARCHITEKTURA

SWISSmag

Botta:

Text: Jiří Junek | Foto: Switzerland Tourism Autor je architekt, spolupracovník několika časopisů o architektuře www.ajj.cz

Mistr protikladů Mario Botta, jeden z nejvýraznjších švýcarských architekt, založil svou práci na protikladech. Jeho stavby se tžce definují a lze v nich najít ád jen pochopením jeho filozofie. Jako kolega Peter Zumthor rád cituje Heideggera, Botta svoji architekturu popisuje hlubokými filozofickými tezemi.

Z

jevnými znaky staveb sedmašedesátiletého Maria Botty, kterého v mládí velmi ovlivnila spolupráce se světově proslulými architekty Le Corbusierem a Louisem I. Kahnem, je hledání silných geometrických vztahů, často založených na jednoduchých tvarech. Ty spolu vzájemně vytvářejí jedinečné prostory a neobvyklé materiálové kombinace odkazující na kořeny architektury.

12

Kvalita architektury podle něj pramení ze symbiózy mezi umělým, navrženým člověkem, a kontextem přírody, v němž je stavba umístěna. Botta pocházející ze švýcarské provincie Ticino věří v harmonii mezi člověkem, přírodou a prostorem, který obývá. Zajímá se o historii lidí ve vztazích k obytným prostorům a svoje poznatky a myšlenky aplikuje ve své práci. Důležitou ideou, kterou se také zabývá,

je pocit bezpečí. Mnohé jeho stavby, nejen kostely, kanceláře a byty, mohou připomínat pevnosti. Domov je zakořeněn v mysli člověka jako úkryt, bezpečné místo, jehož hodnota je v oboru architektury důležitá, domnívá se Botta. Přes všechna komplikovaná východiska, která si vytyčuje, se snaží dosáhnout jednoduchých expresivních forem určených jak pro město, tak přírodu. A má s tím ve světě úspěch: za přínos architektuře obdržel řadu mezinárodních ocenění.

Mladý Botta K tomu ale vedla dlouhá cesta. Mladý Botta, který studoval architekturu v italském Miláně, se po návratu do Lugana ve Švýcarsku zpočátku věnoval spíše menším zakázkám lokálního charakteru. Teprve v osmdesátých letech po úspěchu jeho projektů knihovny kapucínského konventu v Luganu a administrativní budovy Staatsbank ve Fribourgu začal Botta


získávat větší mezinárodní zakázky. Jeho nejvýznamnější realizací z té doby je pravděpodobně budova sanfranciského muzea moderního umění ve Spojených státech. Dokončena byla v roce 1994.

Lázn na horách Za zmínku ovšem stojí nedávno dodělané lázně Tschuggen Bergoase v Arose v kantonu Graubünden. Formou je to stavba nepříliš bottovská. Filozofie geometrie, konstrukce a samotného prostoru však již potvrzuje architektův rukopis. Sám Botta vidí v lázních posvátné místo a při projektování nové budovy, přístavby ke stávajícímu luxusnímu hotelu Tschuggen Grand, přistupoval, jako by navrhoval království smyslů mezi nebem a zemí. Návštěvník do prostorů lázní přichází z hotelu po lávce, která slouží i jako předěl mezi různými světy. Interiér je obložen místní žulou, ta z prostoru dělá umělou jeskyni a se svými čtyřmi podlažími se zařezává do hory sahající až do výšky 1 800 metrů nad mořem. Výrazným prvkem je devět světelných stromů, které jako jediné přivádí dovnitř skrz střechu světlo. V noci naopak zalévají krajinu světlem zevnitř jako velké pochodně. Celý prostor lázní je otevřený. Ze čtvrtého patra lze shlédnout až dolů do přízemí a zároveň pozorovat táhnoucí se alpské údolí skrze prosklené plachtoví. Bazény a posilovnu zastřešují vysoké, pro Bottu typické, katedrálové prostory. Lázně byly postaveny na místě, kde vyvěrá čistá pramenitá voda z okolních hor. Symbiózy s okolím v tomto případě dosáhl Botta harmonií jednoduchých tvarů, použitím místních materiálů, kamene, skla a dřeva z javoru. Na návštěvníka tak promlouvá jednoduchým jazykem, díky kterému si lze vychutnat tuto oázu fantazie a povzbuzení těla i lidské duše.

Sakrální stavby Botta navrhuje i stavby sakrální. Nakreslil několik křesťanských kostelů i synagogu a nyní pracuje na projektu mešity. Svými stavbami hovoří spíše o spiritualitě prostoru, než aby komentoval jednotlivá náboženství. Sám se k žádnému náboženství nehlásí, ale o víře mluví často. Na místo zničeného kostela ze 17. století navrhl Botta v Mognu válcovou stavbu dokončenou v roce 1998. Obvodové stěny jsou kombinací dvou místních kamenů a skleněné vrstvy, která objem zakrývá.

13


Kaple svaté Marie Andělské v Ticinu vystupuje z hory Monte Tamaro do krajiny. Krásné místo pro úvahy a meditaci.

ARCHITEKTURA

SWISSmag Lázně Tschuggen Bergoase v Arose v kantonu Graubünden. Výrazným prvkem je devět světelných stromů, které přivádí dovnitř skrz střechu přírodní světlo.

Jedním z příkladů je kaple svaté Marie Andělské v provincii Ticino. Ta vystupuje z hory Monte Tamaro do krajiny a formuje nový horizont, je počátkem mostu do oblak. Silný koncept tvořený kruhovým objemem a dvěma navzájem překříženými mosty je jakýmsi labyrintem. Má být nekonečnou cestou pro úvahy a meditace. Možností přístupu je hned několik. První, nejjasnější z nich, vede návštěvníka dlouhým mostem přímo ke srázu, k nekonečnému výhledu ze střechy kaple. Ty další nejsou tak přímé a jasné: dostanete se k ním sestoupením z kaskádovité střechy na menší most a nakonec před zrcadlové dveře kaple, kde se setká poutník sám se sebou. Až pak vejde do cylindrické kaple. Vnitřní prostor je omítnut černým cementovým štukem a osvětlen měkkým nepřímým světlem. K oltáři návštěvníka dovede vodou naplněný lineární zářez, končící čtvercovou nádržkou. Za ním je, zalita světlem zvenku, modrá freska Enza Cuchiho zobrazující dvě ruce. Kapli nechal vybudovat v roce 1990 Egidio Cattaneo, majitel lanovky a sportovního centra na Monte Tamaro, ve vzpomínce na svou zesnulou manželku. Dokončena byla v roce 1996.

Kde má píroda nekonenou moc Další významnou realizací Maria Botty je kaple

14

svatého Jana Křtitele v Mognu. Na místo kostela ze sedmnáctého století, zničeného lavinou a sesuvem půdy v roce 1986, navrhl, po mnoha debatách s místními obyvateli, válcovou stavbu dokončenou v roce 1998. Představou bylo dílo vyjadřující veškerou snahu člověka a jeho přítomnost v krajině, kde má příroda nade vším nekonečnou moc. Jemná hra mezi masivností obvodové stěny z kombinace dvou místních kamenů a lehkostí skleněné vrstvy, která objem zakrývá, dává najevo existenci stavby jako opevnění vesnice, navzdory hoře tyčící se nad ní. Ve všech Bottových projektech přes různé paradoxy nacházíme jednu společnou linii. Je to kritické zkoumání okolí, kterým jsou stavby obklopeny, a bezprostřední reakce na ně. Každá z jeho budov svým určením usiluje o správné uchopení místa a tím generuje a organizuje novou funkci ve svém kontextu. Botta tvrdí, že architektura přesahem svého určení zformuje novou historii. Botta se vedle své profesionální praxe věnuje i pedagogické činnosti. V osmdesátých letech učil na École Polytechnique v Lausanne. Poté přednášel na Yale School of Architecture v New Havenu a na Escuela de Altos Estudios del CAYC v Buenos Aires. Od roku 1996 je profesorem na Akademii architektury Universitá della Svizzera Italiana v Mendrisiu, školy, na jejímž založení se významně podílel.

Mario Botta

Kdo je Mario Botta Mario Botta, švýcarský architekt původem z Ticina, se narodil 1. dubna 1943 v Mendrisiu. Po studiu na základní škole nastoupil jako učeň v architektonickém studiu Casloni a Camenisch v Luganu, kde také ve svých šestnácti letech navrhl první dům. O dva roky později se rozhodl rozvíjet svůj talent a odešel studovat na Liceo Artistico do Milána. Studia nakonec dokončil na Instuituto universitario di Architektura v Benátkách u významných italských architektů Carla Scarpy a Giuseppe Mazzariola. Mladého Bottu velmi ovlivnila spolupráce se světově proslulými architekty Le Corbusierem a Louisem I. Kahnem. V obou případech bylo pro něj velikým štěstím, že oba právě pracovali na projektech v Benátkách. Le Corbusier navrhoval novou nemocnici a Kahn připravoval projekt pro výstavbu Palais Congres. U Corbusiera pracoval Botta půl roku jako asistent. Jejich spolupráci ukončila až tragická smrt architekta. V roce 1969 se seznámil s Američanem Kahnem, pro kterého dělal až do konce svých studií. V roce 1970 se vrátil zpět do Švýcarska a v Luganu si založil vlastní ateliér. Získaná ocenění: IAA Annual Prix, Baksteen Award of Royal Dutch Brick Organisation, Cena Evropské unie pro kulturní dědictví / Europa Nostra Awards za přestavbu milánské La Scala. Jeho práce jsou prezentovány a vystavovány po celém světě.


SRDEČNĚ VÍTEJTE V PRÁZDNINOVÉM SVĚTĚ SUNSTAR  8 PRVOTŘÍDNÍCH HOTELŮ komfort, vnitřní bazén a pára, kompletní infrastruktura NEJLEPŠÍ MÍSTA známé švýcarské prázdninové destinace, klidná ale centrální poloha MNOHO DALŠÍCH DOPLŇKOVÝCH SLUŽEB ZA FÉROVOU CENU pestrý zážitkový program, minibar zdarma, atraktivní ceny jídel a nápojů, žádné příplatky za jednolůžkové pokoje ODPOČINOUT SI A UŽÍVAT SI u nás se cítíte jako doma, užíváte si pohostinství, většina hotelů s wellness a fitness zařízením SWISSNESS tradiční, jisté, čisté, efektivní, spolehlivé KVALITA ZAVAZUJE výborný poměr cena-výkon, nekuřácké hotely, přátelská obsluha, dlouhodobá strategie, klimaticky neutrální pobyty Letní pobyty v hotelech Sunstar s pěší turistikou a golfem rezervujte v ČR u CK SKIPAS.

ČAS, KTERÝ ZŮSTANE. www.skipas.cz

www.sunstar.ch


KULTURA

SWISSmag

Paracelsus: Jak velký léčitel utíkal z Basileje

Text: Jiří Kamen | Foto: Switzerland Tourism

Pedchdce farmakologického prmyslu Paracelsus se v Basileji usadil od bezna roku  do února roku následujícího, kdy z msta v noci tajn utekl. Strávil tady jen necelý rok, pesto ale vývoj Basileje nepímo znan poznamenal. Paracelsus patil k nemnoha vdcm, kteí tehdy z rostlin extrahovali esence – ty se pozdji staly základem farmakologického prmyslu: Basilej bývá oznaovaná za jeho centrum. Čestná deska pro opilce? Na chodbě basilejské university byla v roce 1977 umístěna deska připomínající čtyřsté padesáté výročí Paracelsova účinkování ve městě, a to v roli zdejšího „physikuse“, tedy lékaře a také universitního profesora. Dnes bychom mohli říci „hostujícího“ profesora. Nápis na desce oceňuje Paracelsův přínos medicíně. Jeho universitní kolegové i studenti se k němu nezachovali nejlépe. Teprve v minulém století byla rozpoznána velikost jeho odkazu. Ani dnes neprovází Paracelsův život a dílo bezvýhradný obdiv: Richard Cavendish ho ve svých Dějinách magie líčí jako autora obskurních knih o okultismu, kterého ovlivnila hermeticko-kabalistická syntéza. Podle Cavendishových zjištění Paracelsus jen velmi zřídka působil střízlivým dojmem. Studium Paracelsových spisů připomíná Cavendishovi tápání temnou místností, jen občas osvětlenou blesky, v jejichž záři lze přečíst pár slov.

Dobrý léka musí znát pírodu Jako městský „physikus“ měl Paracelsus za úkol se starat v Basileji o chudinu, kontrolovat městská špitální zařízení, apatyky a bojovat proti epidemiím – a směl také učit na universitě. Neměl

16

Portrét lékaře na portrétu Quentina Massyse

tam však tolik studentů, kolik si představoval. Pokusil se je získat poněkud bizarním způsobem. Aspoň z dnešního pohledu to tak vypadá. Sestavil za tím účelem latinské provolání, INTIMATIO, ve kterém nastínil své spory a rozpory s oficiální – konvenční – medicínou, a zval studenty na své přednášky, založené na vlastní zkušenosti, a nikoli na textech starých mistrů.

Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim zvaný Paracelsus se narodil v severovýchodní části Švýcarska – v Einsiedelnu 14. listopadu 1493. Nejdříve s rodiči cestoval, poněkud dobrodružně žil a zajímal se o medicínu. Ve zralém věku to „dotáhl“ na proslulého mága, alchymistu, lékaře a léčitele. Je autorem zvláštního výroku, který můžeme vyvrátit jen s obtížemi: Všechna infekce začíná ve hvězdách a z hvězd přechází na člověka. Podle Carla Gustava Junga paracelsovský duch ovlivnil velmi silně i Johanna Wolfganga Goetha. Do Basileje Paracelsus přišel už coby věhlasná osobnost na žádost Erasma Rotterdamského. Měl vyléčit jeho nemocného přítele, tiskaře a mecenáše Johana Frobenia, jemuž místní lékaři nedávali moc nadějí. Paracelsus ho uzdravil. Tím si ve městě získal dobré jméno i přístup na zdejší universitu.

„Protože se mí kolegové příliš otrocky přidržují starodávného učení a neřídí se praktickou zkušeností, v medicíně chybují. Mohou se stát znamenitými znalci starých textů, ale nikdy dobrými lékaři. Znalost řečtiny nebo latiny není pro lékaře tak důležitá jako znalost přírody a běhu přirozených věcí…“


Přízeň městských radních vzala také za své. Paracelsovi se ve městě začalo posměšně říkat „Luther medicíny“, a to byla v tehdejší Basileji hodně ošklivá nadávka. Popisem této ohnivé události v Basileji začíná i Paracelsova monografie od Franziska Kerssenbrocka.

Frobenia jsi zachránil z pekla!

Svítání na řece Rýn v Basileji, v pozadí stojí katedrála. Paracelsus tu žil od března roku 1527

Paracelsus navíc změnil jazyk svých přednášek, latinu vyměnil za němčinu, což v jeho době znamenalo revoluci.

Rektor „apatyká“ versus Paracelsus Na universitě si městský lékař svým „reklamním letákem“ příliš nepolepšil. A ke všemu byl tehdy rektorem university „apatykář“ – tedy člověk, jehož lékárnické zájmy se křížily s lékařskými. Paracelsus celou řadu rektorových „léků“ označil za neúčinný brak – tím ho připravil o značný zisk. Takový zločin se neodpouští. Na basilejské universitě začal být Paracelsus považován za nedůvěryhodnou osobu. Svou image si soustavně zhoršoval i tím, že v ulicích úctyhodného města dělal ostudu: nevykračoval si totiž v důstojném taláru basilejského medicinmana, ale pobíhal před vzácnými návštěvníky z ciziny v ušmudlané zástěře laboranta.

Ohnivý happening na basilejském námstí Na Radničním náměstí pokračuje další díl Paracelsova basilejského příběhu. Právě tady se odehrála jeho poslední roztržka s místní radou – Paracelsus se pokusil 24. června 1527 o jakýsi „happening“, když veřejně na náměstí před radnicí spálil na svatojánské hranici Hippokratova, Galénova a Avicennova díla. Bojoval tak proti zkostnatělé tradici a zastaralým lékařským metodám… Byl z toho „velký“ skandál. Odsuzovala ho až na pár výjimek celá Basilej.

Návštěvník Basileje oceňuje starobylé domy v centru města. Jde o největší dochovanou historickou část ve Švýcarsku vůbec! V pouti za Paracelsem musíte vystoupat po schodech Uličky mrtvých. Tudy pohřební „zřízenci“ nosili truhly s nebožtíky do chrámu svatého Petra. Dostanete se k domu významného tiskaře Johana Frobenia, ve kterém nežila jen jeho rodina, ale sídlily zde i jeho dílny. Domem prošly velké osobnosti té doby, Erasmus Rotterdamský a malíř Hans Holbein. Ten portrétoval Erasma i Frobenia. První Paracelsovy kroky v Basileji mířily právě sem. „Frobenia jsi zachránil z pekla – a to je, jako bys zachránil mou jednu polovičku. Kéž by tě šťastný osud zdržel tady v Basileji,“ napsal Erasmus.

O vynášení noník a kradení rozum Události namířené proti hostujícímu profesorovi nabírají na spádu. Na vratech basilejského kostela svatého Petra se objevil pamflet, kde je v latinských verších Paracelsovi krutě spíláno. Autorem pamfletu byl anonym, podepsal se jako Galénos a Paracelsa posměšně oslovoval jako Kakofrasta: „Ať ztrouchnivím, kdybych připustil, že bys mohl velkému Hippokratovi vynášet třeba jen nočník… ani pást mé vepře bys nemohl! Neschopný nekňubo! To by se ti tak líbilo – chlubit se cizím peřím! Tvoje sláva má krátké nožičky! O co se snažíš ve svých přednáškách?! Vždyť neumíš nic jiného než se živit kradenými „rozumy“! Nejlíp bys udělal, kdyby ses teď hned pověsil! Tvé podvody jsou odhaleny!“ Paracelsus se urazil a stěžoval si městské radě…

Lakomý zdravý nemocný aneb konec Paracelsa v Basileji U Spalentoru z roku 1398, jedné ze tří dochovaných bran původních městských hradeb, paracelsovská anabáze po Basileji skončila. Paracelsus opustil město v noci 16. února roku 1528. Proč ten tajuplný útěk? Urazil totiž vysokého církevního hodnostáře Cornelia von Lichtenfels, který v Basileji patřil k arcibiskupskému dvoru. Těžce nemocný Cornelius dal zavolat Paracelsa a za uzdravení mu slíbil sto dukátů. Paracelsus ho vyléčil. Jenže naneštěstí mu k úspěšnému lékařskému zákroku stačila jediná pilulka! Patrně šlo o žaludeční potíže, jak se dočteme v análech.

Basilejské nábřeží

Jenže nemocný se začal bránit placení. Prohlašoval, že když jeho vyléčení bylo tak snadné, stačí zaplatit jen šest dukátů… Tehdy se podobně chovala řada pacientů. Lékaři proto často váhali s rychlým uzdravováním – čím kratší léčba, tím méně peněz, tvrdilo se tehdy. Když se léčba nezdařila – bez lékařova zavinění – znovu se pochybovalo o placení. Nač platit, když se pacient neuzdravil? Paracelsus se rozčilil a požadoval původně slíbenou částku. Marně. A tak začal spílat nejen nevděčnému pacientu, ale i městské radě… Vydali na něj zatykač: obžalovali ho z urážky úřadu. Paracelsus utíkal z nevděčného města sám a jen tak nalehko. Ujížděl na koni, u sebe měl jen lékařskou brašnu. Mířil do francouzského Colmaru, Basilej opustil navždy.

17


Hrad Ehrenfels – jihozápadní nároží gotické hranolové obytné věže s východním obytným křídlem

HISTORIE

SWISSmag

Když byl ještě

Text: Petr Šafránek, Petr Nosek, www.apsida.cz | Foto: Petr Šafránek, Switzerland Tourism

Graubünden Récií Takový malý Babylon, dá se íci o Graubündenu, švýcarském kantonu, kde leží slavná lyžaská centra jako Svatý Moic i Davos a kde jezdí oblíbený vyhlídkový vlak Bernina Express. Tady se totiž oficiáln mluví temi jazyky: nmecky se silným dialektem, italsky a rétorománsky. To podle toho, jak se tu míchaly djiny. Obyvatelé nejvtšího švýcarského kantonu se nazývají Bündner.

S

tojíme před radnicí v Churu a přemýšlíme, co všechno předcházelo tomu, než sem usedlo jeho dnešních 120 radních. Byla to dlouhá cesta: Graubünden patřil Římanům, Frankům i tyrolským hrabatům. Není divu, že se tu v každém údolí hovoří trochu jiným dialektem. Říkali tady tomu Churrätien, ale také Récie či Churwalchen nebo Churmwahlen. To podle toho, komu to tady právě patřilo. Churrätien se používal od ranného středověku až do novověku pro část římské provincie Raetia prima. Název pochází z 5. století a používal se v ranně románském období. Přesná velikost tehdejšího Churrätienu se nedá dnes již přesně určit. Jeho hranice prošly mnoha změnami. Jádro tvořil dnešní Graubünden bez Misoxu a Puschlavu, plus dnešní Lichtenštejnsko. Patřila sem i část rakouského Vorarlbergu. Zeměpisný výraz „Récie“ provázel Graubünden v celém středověku, pak se znovu objevil

18

v 18. a 19. století jako název pro svobodný stát tří spolků (respektive federací), jak to dodnes ukazuje znak kantonu. Ten se skládá ze tří částí: znaku Šedého spolku (černá a bílá), emblému ze znaku Chrámového spolku (kozel) a ze znaku Desetistoličného spolku (kříž). Dodatek Chur-Rätien zmizel až v 19. stol., když byl dne 21. dubna 1799 připojen dřívější svobodný stát Trojspolku jako nový kanton k helvetské (švýcarské) republice. Nejprve dostal název Kanton Récie, až později Graubünden. Mimochodem název Récie se zde používá dodnes: a to v názvu zdejší železnice: Rhätische Bahn.

Kolem roku 180 našeho letopočtu byla Récie císařskou provincií II. třídy, spravována administrativně jedním senátorem s hodností prétora, až byla nakonec od 4. století rozdělena. Území podél Bodamského jezera a severních Alp příslušelo k diecézi Italia, nově vznikla Raetia prima (Curiensis) a Raetia secunda (Vindelica). Obě části provincie spravoval Dux Raetiae. Z jeho rezidencí Curia (Chur) a Augusta Vindelicorum (Augsburg) vzniklo později německé označení Churrätien a Vindelicien.

Co tomu pedcházelo?

V době stěhování národů, asi mezi roky 400 až 600 našeho letopočtu, v severní části provincie mezi Kostnicí a Bregenzem alemanští dobyvatelé úplně vytlačili a asilimilovali místní římské obyvatelstvo. Tehdejší Churrätien však zůstal v dosahu románské kultury ještě několik století, na

Pod názvem provincie Récie byly původně v první polovině 1. století dvě území – Récie a Vindelicie, v roce 15 před Kristem dobyli obě území Římané. Oblast byla vymezena Alpami mezi Dunajem a Innem, současným Švýcarskem jižně od Bodamského jezera a Severním Tyrolskem.

Graubünden pod ímským vlivem


některých místech je tomu tak dodnes, pročež byla také tato oblast označována jako „Churwalchen“ nebo „Churmwahlen“ (walch nebo welsh je z německého pohledu románskou řečí). Organizačně se Churrätien shodoval do značné míry s tehdejším biskupstvím Chur. Zdejší biskup pravděpodobně převzal v době stěhování národů správu Récie, když ve vedení a obraně země nahradil nejdříve Římany a potom Ostrogóty. Teprve reorganizací biskupství Chur po roce 1815 vyhovovaly historické hranice změněným politickým podmínkám.

Spojení s Itálií Římská provincie Raetia prima byla v různých písemných pramenech zmiňována už od 4. století našeho letopočtu. Se zhroucením římské moci kolem roku 476 neskončilo pro Churrätien spojení s Itálií, naopak již Ostrogótové pod vedením krále Theodericha využívali provincii Raetia prima k zajištění hranic s Itálií. O správu provincie se staral Dux (latinsky vévoda/vůdce/vojevůdce). Ten měl ale pouze vojenské pravomoci, pro civilní správu zůstal zachován úřad „praeses“. Sídlil ve městě Chur, které je již od roku 452 uváděno jako biskupské sídlo. Za krále Theudeberta I. v letech 533 až 548 se Frankové zmocnili strategicky důležité oblasti Churrätien, čímž definitivně politicky spojili toto území s Itálií. Z doby panování rodu Merovejců se nezachovaly o Récii téměř žádné písemné informace. Jisté je jen to, že se dále rozvíjel obchod mezi nyní langobardskou Itálií a severními zaalpskými oblastmi.

Frantí dobyvatelé Dějepisci se shodují v tom, že se Churrätien v době ranného středověku těšil dalekosáhlé samostatnosti, aniž by se musel vázat na Franckou říši. Teprve vpád kmene Alamanů mezi roky 710–12 definitivně začlenil zdejší území do Francké říše, panující Karel Martel kolem roku 740 připojil Churrätien zcela do své říše.

Toto „dělení“ bylo ve skutečnosti převedením části biskupských statků do královského vlastnictví. Dále byl v Churrätien zaveden systém hrabství, čímž se přímo oddělila světská moc od duchovní a soudní. Když byl hrabětem z Churrätien (comes curiae/curiensis) ustanoven Hunfried I., sloužily mu královské statky jako základ panství.

Římská provincie Raetia prima byla v různých písemných pramenech zmiňována už od 4. století našeho letopočtu. Politická kontrola nad Churrätien byla v průběhu franckého panství v rukou churské šlechtické rodiny Victoriden. Různí představitelé této dynastie sloučili starý politický úřad „praeses“ s hodností biskupa v Churu. Tak se jim podařilo ovládat jako starým římským císařům nejen fiskální majetky, ale též církevní zboží. Smrtí churského biskupa Tella roku 765 skončilo panování rodu Victoriden. Karel Veliký využil příležitosti, když do úřadu usedl biskup Rector Constantius, a mezi lety 772–74 vystavil „obrannou“ listinu, podle níž připojil území ke království. Nástupce Tella Remedius se stal součástí císařského dvora.

Oddlení íšských a církevních majetk Po smrti Remedia kolem roku 806 definitivně připojil císař Karel Veliký strategicky důležitý Churrätien do své říše. Zatímco prováděl oddělení říšských a církevních majetků (divisio inter episcopatum et comitatum), odebral biskupům z Churu prakticky veškeré majetky jejich světského panství.

Graubünden je oblíbeným cílem letních i zimních dovolených. Leží tu například Davos nebo Svatý Mořic.

Markrabství (Chur-) Récie tvořilo v budoucnu jednu z částí Francké říše. V roce 917 prohlásil markrabě Burchard II. z Churrätien Švábské vévodství za samostatné území. Za jeho nástupce byla oblast Churrätien z toho důvodu částí Švábského vévodství a tím zase Svaté říše římské. V 10. a 11. století se nacházely na území Récie tři hrabství: Oberrätien, Unterrätien, a Vinschgau.

Tyrolská hrabata Hrabství Vinschgau připadlo v polovině 12. století tyrolským hrabatům z Buchhornu a z Bregenzu. Biskupové z Churu si opatřili v době středověku sice mnohá práva panství v Churrätien, jejich světský vliv však zůstal omezen na okolí města Chur, v oblasti Domleschg, Engadin, Bergell, Chiavenna, Bormio a Vinschgau. Ponor do historie Graubündenu nabízí mnoho tajemných zákoutí, záleží na každém, jak hluboko se odváží.

Tak tohle je Graubünden, kanton skládající se z mnoha údolí a plný historických památek

19


CITY

SWISSmag

Muzea zdarma Ženeva disponuje čtyřicítkou významných muzeí a galerií. Některá jsou pro město tématická a zásadní, tak jako Muzeum reformace nebo Muzeum Červeného kříže, který zde byl založen. Jiná mají raritní exponáty, jako Historické muzeum, kde uvidíte poslední gilotinu – poslední hlavu sťala roku 1860. Nebo si můžete prohlédnout Palác národů, svou plochou je dvakrát rozsáhlejší než zámek ve Versailles, či MAMCO, Muzeum moderního umění s největší výstavní plochou ve Švýcarsku. Na tucet muzeí lze navštívit také zcela zdarma: například Muzeum umění a historie, Muzeum Ariana s jedinečnými sbírkami keramiky a skla, prestižní galerii krásného umění Rath či dům Tavel jako jednu z nejpozoruhodnějších ukázek světské středověké architektury ve Švýcarsku (www.geneva-tourism.ch).

48 hodin v… Ženev Text: Štěpánka Strouhalová | Foto: Switzerland Tourism

„Ze všech mst na svt se mi Ženeva zdá nejvhodnjším místem pro šastný život,“ ekl argentinský spisovatel Jorge Luis Borges o metropoli s lidskými rozmry, kde se potkává celý svt. A jaký je klí k takovému blahobytu? Duch tolerance a humanismu už od dob Kalvína a Rousseaua vytváí zdejší genius loci, díky kterému tu kvete prosperita v každém ohledu. Nadechnte se zhluboka a nechte se polechtat atmosférou povznášející nálady a ušlechtilých požitk. Ženeva dokáže život kultivovat po všech stránkách.

Les Paquis žije! Když se místních zeptáte, kam chodí za zábavou a nočním životem, nasměrují vás do čtvrti Les Paquis. Vyrážejí sem na party, do restaurací, „champagne“ barů, hospod i cyber café. Oblast se rozkládá na východní straně Rue du Mont-Blanc směrem k jezeru, především kolem kosmopolitní Rue de Berne, kde najdete jakoukoliv kuchyni: od senegalské až po filipínskou a stejně tak exotické noční kluby. A podle vzrůstajícího množství sex shopů poznáte, že se nezadržitelně blížíte do samého ohniska ženevského Red light district. Takže vzhůru pro pravou uvolněnou ženevskou atmosféru!

20


Fondue mezi kachnami Mé nejoblíbenější místo v Ženevě se nachází přímo na jezeře. Studenti, starší, bílí, černí, rastafariáni, umělci, bankéři, kachny i labutě pojídají stejný chleba a relaxují v dokonalé harmonii městských lázní Bains des Paquis. Pokud se do jezera nedá strčit ani prst, můžete v místním snack baru vychutnávat zmíněný chleba se skvělým fondue a výhledem na tryskající stočtyřicetimetrový symbol Ženevy. Jedinečné místo pro romantickou večeři, ale pozor, zavírají už ve 21.30! A kdyby vám jezerní chlad zalezl pod košili, skočte se ohřát do moderní designové sauny či tureckých lázní (vstup 17 CHF). A ještě jeden tip: k obědu si tu můžete dát chutnou nabídku dne za 12 CHF, což je zcela jistě nejlepší cena ve městě (www.bains-des-paquis.ch).

Hlavní msto asu Tajný tip: Carouge Jen necelých 20 minut tramvají z hlavního vlakového nádraží Cornavin objevíte městečko Carouge, svět sám pro sebe s půvabnou středozemní atmosférou v piemontském stylu z 18. století. Nízké dvoupatrové domy s balkónky, náměstí zastíněná platany, pitoreskní dvorky a zahrady, pohodová bistra a kavárny, umělecké krámky, osobité módní butiky i bizarní obchody s veteší všeho druhu vytvářejí neopakovatelnou bohémskou atmosféru místa, které kdysi fungovalo jako centrum řemeslných dílen obuvníků, brašnářů a hodinářů (www.carouge.ch).

Umíte si představit Ženevu bez hodinek? V 17. století se ujala dnešní Mekka hodinářství skvělých francouzských hodinářů, hugenotských utečenců, a od té doby se tu hodinkám daří. Ne náhodou se v Ženevě začaly světově proslulé strojky také vyrábět poprvé ve velkém, když tu roku 1839 založil polský exulant A. N. Patek první továrnu. Dnes tu v Patek Philippe Museum, zasvěcenému nejen slavné značce, máte možnost nahlédnout do historie ženevské, švýcarské i evropské produkce. Prozkoumáte vývoj uměleckého řemesla od roku 1500 s renesančními skvosty, převratnými novinkami své doby, typickými ženevskými emailovými hodinkami, hracími miniaturami, ale i ukázkami ze špičkové moderní produkce. (www.patekmuseum.com, vstupné 10 CHF, děti do 18 let zdarma).

FOTO: GENEVE TOURISME

Všechny cesty vedou do zahrad Ženeva je trochu jako vybíravá dáma: rozložila se u největšího evropského jezera, pije jen krystalicky čistou vodu z Mont Blancu a pro vlídné klima si nechá posílat středozemní vánek. Místní flóra jí za to přináší okouzlující dary ze šestatřiceti zahrad a parků plnými náručemi. Ty nejkrásnější objímají jezero: mistrovský kousek floristiky, funkční květinové hodiny vytvořené z 6,5 tisíce rostlin, najdete na kraji Jardin Anglais (Promenade du Lac). Právě tikají v těch nejživějších barvách. Budete-li pokračovat dál po pravém nábřeží, můžete ztrácet mezi růžovými keři a bujnými záhony v rozlehlých parcích Eaux-Vives a La Grande nebo projít půvabné Mon Repos a Perle du Lac na protilehlé straně až k Botanické zahradě, kde se na květinovém korze střídají rostliny horské, chráněné, léčivé či zajímavé na vůni a dotek (vstupné zdarma, www.ville-ge.ch/cjb).

21


UNESCO Stejn rozmanité a jedinené jako celá zem jsou i švýcarské památky a pírodní ráje tvoící souást svtového ddictví. Na prestižním seznamu UNESCO jich figuruje celkem deset, všechny v dosahu dokonalého švýcarského dopravního systému. Jejich návštva je nezapomenutelným zážitkem.

za skvosty

Švýcarska

SWISSmag



Text: Milena Blažková | Foto: Switzerland Tourism

Autorka je publicistka, autorka projektu Poznej světové dědictví UNESCO

Stedovký Bern Cestu za švýcarskými unikáty začneme v Bernu, hlavním městě, založeném roku 1191 vysoko nad meandrem řeky Aare. Toto zachovalé středověké sídlo se starobylými měšťanskými domy propojenými arkádami v neuvěřitelné délce šesti kilometrů, s více než dvěma stovkami renesančních kašen a jedinečnou katedrálou se stalo v roce 1983 prvním švýcarským místem, které se ke světovému dědictví UNESCO zařadilo. Zachoval se původní středověký půdorys města, romantická zákoutí zdobená kašnami s pitnou vodou i široké ulice, těm kdysi měšťané dali přednost před velkými náměstími. Ze stometrové věže münsterské katedrály, nejvyšší ve Švýcarsku, se před vámi rozprostře nádherný výhled na celé město i s bělostnými vrcholky Alp v pozadí. www.bernetourism.ch La Chaux-de-Fonds, pohled na město s třídou Leopolda Roberta

22

Celkový pohled na Bern s Alpami v pozadí

Hodináská tradice v Jue Z Bernu je to vlakem kousek do trochu opomíjené zemědělské části Švýcarska, do pohoří Jury. Právě tady se zrodila v 17. století, hlavně díky imigraci zručných hugenotských hodinářů ze sousední Francie, tradice výroby hodinek. Hodinky patří ke Švýcarsku stejně neodmyslitelně jako čokoláda nebo Alpy s Matterhornem. Městečka Le Chaux-de-Fonds a Le Locle se svou unikátní architekturou jsou typickým příkladem zdůrazňujícím tuto specialitu. Výrobní prostory se prolínají s residenčními a odráží potřeby i snahy lidí zachovat hodinářskou tradici. Racionální plánování hodinářského průmyslu zajistilo udržitelný rozvoj oblasti, kde kromě hospodaření na polích nebyla jiná možnost obživy. Městečka s jediným průmyslem jsou mimořádným příkladem proměny od původní umělecké produkce hodinek až po tovární výrobu. Pod ochranu UNESCO patří obě města od roku 2009. www.watchvalley.ch


Glarnské Alpy

St. Saphorin, nejkrásnější vesnice v oblasti vinic Lavaux

Kulturní krajina Lavaux

Monte San Giorgio

Bern nám poslouží jako východisko i k dalšímu světovému unikátu. Stačí necelá hodina vlakem, abychom mohli u Ženevského jezera v kantonu Vaud obdivovat malebnou kulturní krajinu s vinicemi a malými vesničkami na jižních svazích nad jezerem. Úhledné terasy se táhnou v délce třiceti kilometrů od zámku Chillon až k okraji Lausanne. Vinařství má v této oblasti dlouhou tradici, datuje se zpět do doby působnosti benediktinských a cisterciáckých mnichů, kteří se vinařství v 11. století intenzivně věnovali. Zápis kulturní krajiny Lavaux ke světovému dědictví UNESCO v roce 2007 je zaslouženým oceněním tisíciletého nepřerušeného vývoje vinařství kolem Ženevského jezera. www.lake-geneva-region.ch

Do kategorie přírodního dědictví patří nálezy zkamenělin v kantonu Ticino, poblíž jižního cípu jezera Lugano. Už v 19. století o nich věděli místní, kteří chodili kopat břidlice na horu San Giorgio. Systematický paleontologický průzkum, ve kterém se stále pokračuje, potvrdil, že v době před 235 miliony lety ležela oblast pod hladinou moře. Řadu zkamenělin, většinou ryb, plazů a bezobratlých, vystavují v muzeích v Curychu a Luganu a v místním muzeu v Melide, kam se pohodlně dostanete autobusem z Lugana. Unikátní nálezy triasových fosilií Monte San Giorgio přispívají k osvětlení geologického vývoje této části Evropy a jsou pod ochranou UNESCO od roku 2003. www.mendrisiottotourism.ch

Aletschský ledovec Za nejdelším evropským ledovcem, jehož délka dosahuje kolem pětadvaceti kilometrů, se vypravíme do Bernských Alp z Interlakenu. V oblíbeném středisku Grindelwald přestoupíme na zubačku směrem na hřeben Kleine Scheidegg, odtud pokračujeme naprosto jedinečnou tratí do sedla Jungfraujoch v nadmořské výšce 3 454 metrů k nádražíčku zakopanému ve skále pod ledovcem. Trať překoná na dvanácti kilometrech výškový rozdíl 1 400 metrů. A pokud vyjedeme výtahem ještě o sto metrů výše k observatoři Sfinx, máme Aletschský ledovec jako na dlani. Celá oblast výjimečné krásy Jungfrau – Aletsch – Bietschhorn je ve Švýcarsku chráněná již od roku 1933, pod ochranu UNESCO se dostala v roce 2001. Je názornou učebnicí geologie a geomorfologie velehor. K ledovci se dá dostat též z Brigu vlakem do stanice Mörel a odtud lanovkou na Riederalp. Lanovka vede též na Eggishorn (2 927 m n. m.), odkud se naskýtají krásné výhledy. www.aletsch.ch www.jungfraubahn.ch

Unikátní ukázkou geologické stavby vyniká také švýcarská tektonická aréna Sardona v Glarnských Alpách, na seznam přírodního dědictví UNESCO byla zapsána v roce 2008. Zatím ji využívají zejména vědci a horolezci. Pokrývá území o rozloze 32 850 hektarů se sedmi vrcholy s výškou nad 3 000 metrů nad mořem. Oblast dokumentuje vrásnění a pohyby zemské kůry, geologický vývoj, při němž se starší a hlouběji uložené horniny nasouvají na horniny mladší. Jsou tu zcela zřetelně viditelné různé struktury a různé expozice hornin. Zaledněné Glarnské Alpy se dramaticky zdvíhají nad údolí a jsou místem největších postglaciálních sesuvů v oblasti středních Alp.

Pozvání na výstavu Putovní výstava fotografií Poznej světové dědictví UNESCO seznamuje již osmým rokem českou veřejnost s unikátními místy světa z prestižního seznamu UNESCO. Návštěvníci mohou obdivovat kromě krás řady evropských a asijských památek také všechny švýcarské unikáty. Součástí výstavy je i bohatý doprovodný materiál s nejaktuálnějšími novinkami ze Švýcarska, mapami a praktickými radami na cestu. Výstavu můžete navštívit mezi 4. a 30. květnem 2010 ve výstavních prostorách radnice v Telči, odtud se přemístí na celý červen do kulturního domu v Teplicích. V létě ji uvidí návštěvníci Jizerských hor v informačním centru v Desné. Výstava probíhá pod záštitou České komise pro UNESCO. Všichni jste srdečně zváni. Kontakt na projekt a výstavu UNESCO: mediain@volny.cz

Pohled na Aletschský ledovec z Bettmeralpu – tohle je jeden z nejkrásnějších výhledů

23


UNESCO

SWISSmag

Technický zázrak Albula Rhétská železnice se dvěma historickými tratěmi přes Alpy, společné mistrovské dílo přírody a železničních inženýrů, se zařadila k takovým unikátům jako jsou dárdžilingská železnice v Indii nebo Semmering v Rakousku. Trať Albula mezi Davosem a Svatým Mořicem otevřená v roce 1904 je 67 kilometrů dlouhá, má 42 tunelů a 144 mostů a viaduktů. Berninský úsek měří 61 kilometrů, má 13 tunelů a 52 viaduktů a mostů. Úsek stoupání mezi Bergünem a Predou k tunelu Albula na trati Bernina expresu je právem považován za jednu z nejkrásnějších železnic světa. Během čtvrt hodiny se na této části dlouhé 12,6 km dostanete bez použití zubačky o 416 metrů výše. Projedete sedm tunelů, devět viaduktů a dvě galerie. V létě vede podél železnice dvouhodinová pěší naučná stezka s překrásnými vyhlídkami. Obě tratě potvrzují fakt, že Švýcarsko je železniční velmoc, a jsou dokladem vynikajícího technického a estetického řešení tratě v izolované a těžko přístupné části Alp na švýcarsko-italském pomezí. Pod ochranu UNESCO patří od roku 2008. www.berninaexpress.ch

Rhétská trať Albula/Bernina. Ledovcový Express na viaduktu Landwasser poblíž Filisuru.

Pevnost v pedhí Alp V kantonu Ticino ještě zůstaneme, jeho hlavní město Bellinzona bylo v době expanze římské říše důležitou pevností. Ačkoliv vznikla již v 6. století, prosperovala nejvíce právě za Římanů. Díky strategické poloze představovala bránu k Alpám a k Itálii, chránily ji tři hrady s mohutným opevněním, valy a baštami: nejrozsáhlejší a nejzachovalejší Castelgrande si zachoval podobu ze 13. století. Devadesát metrů nad ním ční hrad Montebello, třetí, nejvýše položený hrad Sasso Corbaro přehlíží město i údolí řeky Ticino z výšky 230 metrů. Pod UNESCO patří od roku 2000 jako vzácně dochovaná ukázka obranného systému pozdního starověku. www.bellinzonaturismo.ch

Bellinzona, hlavní město provincie Ticino. Pohled na Castelgrande, který pochází ze 13. až 15. století, a je zapsán na seznamu UNESCO.

Kláštery v St. Gallenu a Müstairu Klášter v St. Gallenu je dokonalým příkladem rozsáhlého klášterního komplexu z doby Karla Velikého. Patří k němu barokní katedrála a vzácná rokoková, stále funkční, knihovna se 150 000 knihami a 2 000 manuskripty, z nichž většina pochází z období před rokem 1000. Je součástí světového dědictví od roku 1983, stejně jako klášter v Müstairu. Benediktinský klášter St. Johann v Müstairu v kantonu Graubünden vznikl v předhůří Alp též z podnětu Karla Velikého. V původně mužském klášteře sídlí od 12. století řádové sestry. V klášterním kostele se zachoval unikátní cyklus největších švýcarských nástěnných maleb karolínské epochy a v jeho klenbě vzácné románské štuky. Do odlehlého kláštera se dostanete autobusem od nádraží v Zernezu a už samotná cesta romantickou krajinou švýcarského národního parku je nezapomenutelným zážitkem. Klášter v St. Gallenu je dostupný vlakem z Curychu. www.stiftsbibliothek.ch www.muestair.ch

Další užitené odkazy: Vše o Švýcarsku: www.MojeSvycarsko.com Vše o švýcarských místech UNESCO: www.weltnaturerbe.ch Vše o železnicích: www.swisstravelsystem.ch www.swisstravel.cz

24

Unikátní barokní knihovna v Sankt Gallenu, která je na seznamu UNESCO


 :   9;< # 9  9  9 9>:   ? <     # ! %    #( !")#  # #      ' "&      #   ( " $   '#  *%      !*  %   !     #  * !#  '#     444*.2'0)/-'&6 .2'0)/-'10/7*0+/. (8&''.2'0 /+/,/31+=!!7!0%)%! ',7%5 " *.(/$*.2'0)/-'&67444*.2'0)/-'&6


MAG

SWISSmag

Text: Marta Nevěčná | Foto: Olympic park, Jean Paul Maeder, Daniel Stucki

Jak Zátopek doběhl do Lausanne Ta socha „bží“ klidným olympijským parkem v Lausanne. Jak se sem ped osmi lety dostala? Do stínu lípy, slovanského symbolu? Vlastn náhodou.

M

ůže za to trojice mužů, které náhoda zavedla 10. března 2001 do Olympijského muzea v Lausanne. Dva byli členové Lyžařského klubu Praha, kteří se vraceli z lyžování ve Wallisu, třetím mužem byl René Líbal, třináctinásobný mistr Československa ve veslování a olympionik, který žije desítky let ve Švýcarsku, učil na univerzitě v Lausanne tělesnou výchovu a má mezi sportovci i olympijskými funkcionáři spoustu přátel. Nádherné místo, říkali si. Muzeum s deseti tisíci exponáty je totiž terasovitě uspořádané a leží na jedněch z nejdražších a nejluxusnějších pozemků ve Švýcarsku. Venkovní část zdobí sochy sportovců, v budově lze obdivovat olympijské artefakty – kombinézy, dokumenty a další. Každopádně jde o největší a nejmonstróznější olympijské muzeum na světě, na jeho zahradě se realizovali slavní umělci z celého světa. Jedním ze sochařů, kteří ztvárnili sportovce, je například Francouz August Rodin.

Nkdo tu chybí „Když jsme procházeli olympijským parkem, všimli jsme si sochy Paava Nurmiho, legendárního finského běžce. Tehdy nás napadlo, že náš Emil Zátopek toho dosáhl více. V tomto parku by se jeho socha opravdu vyjímala,“ řekli si tehdy Mirek Rokyta a Jirka Svátek, členové Lyžařského Klubu Praha. René Líbal, který jim tu ten den zajistil prohlídku s překladem z francouzštiny do češtiny, přitakal: „Ano, proč tu dosud není i Zátopkův pomník?“ Nemluvili jen tak do větru. V Praze začali zjišťovat, kolik vlastně taková socha stojí, jak se tvoří, kdo by ji udělal. Volba padla na sochaře Josefa Nálepu, parta nadšenců s ním dokonce začala vyjednávat o ceně, způsobu výroby a financování. Pak proběhlo jednání s Danou Zátopkovou i členy klubu českých olympioniků. Těm se nápad líbil.

26

Lausannská socha Emila Zátopka stojí v olympijském parku osm let


Olympijské muzeum vystavuje deset tisíc exponátů

Emil Zátopek vytvořil celkem 13 světových rekordů

René Líbal mezitím využil svých kontaktů v Olympijském muzeu. Tehdejší ředitel Jean Claude Pahud je pro, umístění sochy ale musí schválit šéf Mezinárodního olympijského výboru Juan Antonio Samaranch. Ten se pokládal za Zátopkova přítele, proto souhlasí, ale klade několik podmínek: 1. Socha bude darem národního olympijského výboru České republiky. 2. Její umístění schválí Mezinárodní olympijský výbor. 3. Dopravu na místo bude financovat Český olympijský výbor. „Zátopek je to nejlepší, co jsme kdy měli. Žádný český atlet jej v počtu medailí nikdy nepřekonal,“ vysvětluje René Líbal, proč všem přišlo důležité, aby v Lausanne Zátopkova socha stála.

Sazka a dv sochy Nejúspšnjší eský sportovec Emil Zátopek Rodák z Kopřivnice, ve světě pro své běžecké grimasy přezdívaný jako Supící lokomotiva, byl prvním, kdo uběhl desetikilometrovou trať pod 29 minut (28:54,2 1. června 1954 v Bruselu) a trať 20 km pod jednu hodinu (59:51,8 29. září 1951 ve Staré Boleslavi). Celkem vytvořil třináct světových rekordů na kilometrových a pět na mílových tratích. Největší úspěch zažil dělník baťových továren ve Zlíně v roce 1952 na olympijských hrách v Helsinkách, kde vyhrál běh na 5 i 10 kilometrů, nejvyšší ocenění získal dokonce v maratónu, který tehdy běžel poprvé v životě. V každé z těchto disciplín zároveň ustavil nový olympijský rekord. Tento „trojboj“ se dodnes žádnému vytrvalci nepodařilo zopakovat a atletičtí experti pochybují, že se to ještě někomu kdy podaří. Proto o něm také hovoří jako jednom z největších atletů všech dob.

Myšlenka realizace Zátopkovy sochy žila dál svým životem. Řízení projektu se ujal Český olympijský výbor a financování převzala Sazka. Její ředitel Aleš Hušák si stanovil podmínku, že jedna socha bude stát v Olympijském muzeu v Lausanne, druhá v nové Sazka aréně, která se tou dobou připravovala na mistrovství světa v hokeji. S druhou sochou to dopadlo trochu jinak: zvědavci ji mohou vidět před budovou generálního ředitelství Sazky v Praze 9 na ulici K Žižkovu. „Nešlo to sice podle nás, ale jsme velmi šťastní, že to tak dopadlo,“ říkají dnes lyžaři, kterým v lausannském parku taková socha chyběla.

Tlustá lýtka a utrmácený výraz Obě sochy zhotovil sochař Jaroslav Brož za 900 tisíc korun. Na běžci v mírně nadživotní

velikosti pracoval celý rok a říká, že počet hodin se ani spočítat nedá. Nad návrhy s ním seděla Dana Zátopková. Jeden z nich odmítla: navržený Ťopka, jak mu s láskou říkala, měl podle ní tlustá lýtka. A souhlasila se sochařem, že není nutné, aby Brožův Zátopek běžel lausannským parkem se svým utrmáceným a útrpným výrazem, se kterým dobíhal do cíle. „Když běhal pro radost a pro potěšení, tak běhal s úsměvem,“ řekla při slavnostním odhalování reportérovi MF DNES Dana Zátopková. A tak přesně lausannská socha vypadá.

Zátopkova lípa Byla to velká sláva, když Dana Zátopková strhla 22. října 2002 plachtu ze 190 centimetrů vysoké sochy vážící 170 kilogramů. Do Lausanne se vezl také žulový sokl vážící 600 kilo. Nechyběli tu čeští olympionici, politici, Dana Zátopková (z Prahy byl vypraven dokonce vládní speciál), přijel i předseda Mezinárodního olympijského výboru Jacques Rogge. „Když u nás v Belgii nějaký kluk běhá, chce být dobrý jako Zátopek,“ prohlásil tehdy na slavnostním ceremoniálu. Socha stojí jen pár kroků od vchodu, návštěvníci musejí projít jen pod laťkami označujícími světový rekord ve skoku do výšky mužů a žen. A co myslíte? Byl to záměr, že Zátopkova socha stojí pod slovanskou lípou? „Myslím, že k tomu došlo opravdu jen šťastnou náhodou,“ dodává René Líbal.

Za kolik do olympijského muzea Dospělí zaplatí 15 CHF, studenti, důchodci 10 CHF, děti od 6 do 16 let 10 CHF, rodinné vstupné 35 CHF.

27


MojeSvycarsko.com Graubünden

www.graubuenden.ch

Davos Klosters Vítejte, Allegra, Benvenuti v Graubündenu, ve švýcarském regionu dovolených číslo 1. Graubünden je příroda, zvyky a tradice, odpočinek a sport, ale také trojjazyčnost a domov Heidi. 150 údolí, 615 jezer, ve kterých se zrcadlí 1 000 vrcholů. To vše tvoří opravdový ráj pro malé i velké objevovatele. V ohromující kulise hor stojí svět malých horských vesniček a světáckých prázdninových míst, jako je Davos Klosters, Engadin Scuol, Engadin Sv. Mořic nebo Laax.

Engadin Sv. Mořic Destinace, která má zvuk v celém světě. Středisko s okouzlujícími jezery a hlavní třídou, na které nechybí jediná světová značka. Místo, odkud vyjíždějí dva nejznámější panoramatické vlaky Švýcarska – Ledovcový expres a Bernina Express. Bohatá nabídka pro milovníky horských kol, pěší turistiky i vodních sportů. Pro požitkáře také největší whisky bar na světě. Horské dráhy pro ubytované ve více než 90 hotelech v létě zdarma.

www.davosklosters.ch

Kousek ráje – svobodu a kvalitní životní styl. Tohle najdete v prázdninovém regionu Engadin Scuol vhodném zejména pro rodinnou dovolenou. Do regionu, kde je i jediný Národní park Švýcarska, se dostanete autem z Prahy za 6,5 hodiny. Váš pobyt zde zpříjemní termální lázně. Pět hotelů v regionu nabízí v době od 11. 4. do 10. 12. jako bonus pro ubytované zdarma využívání horských, drah, lanovek, poštovních autobusů a Rhétské dráhy. Ubytování již od 51 CHF za osobu a noc. Rezervujte na www.scuol.ch

www.engadin.stmoritz.ch

Flims

Davos Klosters Inclusive – nová nabídka pro naše hosty v létě. S Davos Klosters Inclusive Card máte zdarma k dispozici četné služby a nabídky volného času: můžete jezdit zdarma všemi otevřenými horskými dráhami, využít zdarma umělé kluziště, užívat si každý den jízdu na letní sáňkařské dráze, zdarma navštívit Alpinum Schatzalp a profitovat z našeho pestrého programu pro hosty Aktiv Sommer.

Engadin Scuol

www.scuol.ch

Wallis Ve Flims se vám vyplní vaše sny o jízdě na kole. Je jedno, jestli jste vyznavačem horských kol a divokých sjezdů nebo raději jezdíte na příjemných stezkách s rodinou. Na závěr si dopřejte koupel v tyrkysově modrém a nečekaně teplém jezeře Caumasee.

www.flims.com

Nabídka pro letošní léto: 3 přenocování v hotelu včetně snídaně, 3denní jízdenka na lanovky, 15% sleva na pronájem kola a bezplatné používání místního autobusu. Cena za osobu ve dvoulůžkovém pokoji 141 CHF. Rezervujte na www.flims.com

www.wallistourismus.ch

Brig Belalp

Léto v srdci Alp. Oblast spojená s Aletschským ledovcem – největším alpským ledovcem v Evropě – nabízí pro letošní léto od května do října speciální velmi atraktivní nabídku: 6 přenocování ve 2lůžkovém pokoji s polopenzí a 2 vstupy do termálních lázní, 1 vstupem do Stockalperschloss v Brigu, a jízdou vyhlídkovým vláčkem za 555 CHF na osobu. Rezervovat lze na internetu.

Crans Montana Dovolená na vyhlídkové terase Alp. Crans-Montana na jižní straně Wallisu nabízí jedinečné výhledy na alpské velikány ze slunné terasy. Letní nabídka pro milovníky pěší turistiky zahrnuje 3 noci se snídaní v 3hvězdičkovém hotelu v dvoulůžkovém pokoji, 1denní jízdenku na lanovky, poukaz na jeden nápoj v horské chatě, k dispozici hole na nordic walking, turistická mapa a místní průvodce. Cena za osobu od 252 CHF, nabídka platí od 11. 6. do 24. 10. Rezervovat lze na internetu.

www.brig-belalp.ch

Leukerbad

www.leukerbad.ch

Od Ženevského jezera vysoko do údolí Rhony, podél vinic, kolem horských vesnic až nahoru k okraji ledovců: Za doprovodu zvuků kravských zvonců nabízí Wallis milovníkům aktivní dovolené pestré zážitky ve společnosti 47 čtyřtisícových vrcholů. Pro odpočinek a relaxaci poslouží termální lázně. K dovolené patří ale i ochutnání tradičních pokrmů a místních vín. A nezapomenutelné budou i zážitky z lidových alpských slavností.

www.crans-montana.ch

Nendaz Čas pro rodinu – dovolená ve vysokohorských termálních lázních v Leukerbadu. Užijte si koupání a hory v největších termálních lázních v Alpách. Speciální letní nabídka zahrnuje: 7 přenocování v prázdninovém bytě vhodném pro rodinu, 1 zpáteční jízdenku lanovkou na Gemmi nebo Torrent, 1x minigolf pro celou rodinu, 3x denní vstup do lázní Burgerbad. Cena od 808 CHF za 2 dospělé a 1 dítě. Rezervovat lze na internetu.

www.nendaz.ch

PRÁZDNINOVÉ DOMY A BYTY: www.interhome.cz

250 km tras pro pěší turisty – od odpočinkových tras podél vodních kanálů Suonen až po vysokohorské túry – všude jsou krásná místa k objevování. Letní nabídka: 7 nocí, volný vstup do sportovního centra, 6denní pas pro pěší turisty včetně lanovek v sektoru Printse, 1 výjezd na Mont Fort (3 330 m) + další slevy na letní aktivity. Cena v prázdninovém bytě – studio pro 2 osoby – od 322 CHF, v 3hvězdičkovém hotelu od 493 CHF. Nabídka platí 3. 7.- 28. 8. Rezervovat lze na internetu.


Uděláme vše pro vaši perfektní dovolenou. Saas-Fee

Verbier

11 výletních cílů zdarma – horské léto v Saas-Fee a údolí Saastal – lanovky a horské dráhy v ceně ubytování. V letošním létě můžete využít lanovek a horských drah, včetně Metro Alpin a poštovního autobusu po celém údolí Saastal včetně Saas-Fee při ubytování v mnoha našich hotelech. Nabídku najdete na www.saas-fee.ch/bergsommer, www.saas-fee.ch/mountainsummer

www.saas-fee.ch

www.verbier-st-bernard.ch

Zermatt Domov nejfotografovanější hory Švýcarska a také jeho symbolu – Matterhornu. Zermatt si i s četnými hotely uchoval ráz horské vesnice a zcela zabránil i vjezdu aut. Ta je třeba zaparkovat již v Täschi a dál pokračovat vláčkem, pěšky nebo na kole. Z Zermattu se pak můžete vydat za nejkrásnějšími vyhlídkami na Matterhorn železnicí Gornergrat nebo si užívat procházek městem či jeho nejbližším okolím. Magická hora Matterhorn tu bude stále s Vámi.

www.zermatt.ch

Interlaken + Jungfraubahnen

www.interlaken.ch, www.jungfrau.ch

Oblast Ženevského jezera Jedinečné spojení riviéry na břehu jezera, historických měst a zámků, vysokých hor a příkrých vinic, které jsou dnes i na seznamu UNESCO. V oblasti Ženevského jezera najdete opravdu všechno – již brzy na jaře překrásně kvetoucí promenádu v Montreux, odkud za necelé dvě hodiny dojedete až k ledovci v Les Diablerets ve výšce 3 000 m n.m. Můžete vybírat z bohaté nabídky kulturních akcí i okusit vrcholné kulinářské zážitky.

Interlaken je výchozím bodem do proslulé oblasti Jungfrau, kterou nejvíce proslavila trojice hor Eiger, Mönch a Jungfrau. Po nich troufale šplhají vláčky Jungfraubahnen, aby Vás nitrem skály zavezly až na nejvyšší železniční stanici Evropy – Jungfraujoch. V bezprostředním okolí Interlakenu najdete ale další zajímavé výletní cíle a také bohatou nabídku adrenalinových sportů.

www.zuerich.com

Ledovcový expres a železnice Gornergrat

www.luzern.com

Nejlegendárnější z panoramatických vlaků Švýcarska. Nejpomalejší expres světa překonává vzdálenost mezi Zermattem a Sv. Mořicem, event. Davosem (nebo obráceně) celých 7,5 hodiny, kdy se ale ani na minutu nebudete nudit, naopak nebudete vědět, kam se podívat dříve. Na palubě můžete dostat oběd přímo ke stolku na Vaše místo a cestou si poslechnout i výklad k nejzajímavějším místům trasy.

VŠE V JEDINÉ JÍZDENCE

Lucern, jedno z nejmalebnějších a turisty nejoblíbenějších švýcarských měst, leží v srdci Švýcarska na břehu jezera. Je vzdálené jen hodinu jízdy z Curychu a jeho nejznámější ozdobou je Kapličkový most. Při návštěvě nelze zapomenout na nejnavštěvovanější muzeum Švýcarska – Dopravní muzeum, nezbytnou projížďku lodí a výlet na některý z vrcholů v okolí – Pilatus nebo Rigi. Na oba Vás zaveze zubačka, na Pilatus dokonce ta nejstrmější na světě. Jen hodinu odtud je i středisko Engelberg s ledovcem.

Sunstar hotels Kde je dovolená v horách nejkrásnější. Sunstar je pravý švýcarský, v roce 1969 založený hotelový řetězec s 8 prvotřídními hotely ve švýcarských Alpách. Pro milovníky pěší turistiky a přírody a pro rodiny nabízí hotely to pravé: nenucenou a osobní atmosféru, mnohostrannou nabídku zážitků za atraktivní ceny v poměru ke kvalitě služeb se zaměřením na uspokojení dobrého pocitu hostů a péči o životní prostředí s mottem: „Čas, který zůstává.“

Rhétská dráha

www.glacierexpress.ch, www.gornergrat.ch

www.lake-geneva-region.ch

Lucern – Jezero Lucern

Curych Curych rozkládající se na březích stejnojmenného jezera s výhledem na zasněžené vrcholky Alp na horizontu nabízí jedinečný mix: přes 50 muzeí a více než 100 galerií, nákupní ráj se zastoupením všech světových značek, nejpestřejší a nejživější noční život ve Švýcarsku, koupání v řece a jezeře přímo v centru města, pěší vycházky na Üetliberg nebo po březích jezera. Zürich Tourismus nabízí 25% slevu na přenocování ve vybraném hotelu o víkendech od pátku do neděle. Rezervujte na www.zuerich.com/ weekendspecial

Via Francigena – ve stopách poutníků – dovolená s bohatými zážitky z historie. Ve Wallisu, mezi Saint-Maurice a průsmykem Velký St. Bernhard, projdete legendární cestu Via Francigena. V úchvatné přírodě budete objevovat historická místa. Nabídka zahrnuje ubytování, dopravu zavazadla a popis cesty. Rezervovat lze na www.viafrancigena.ch

www.sunstarhotels.ch

Jízda panoramatickou trasou Bernina Express a Ledovcovým expresem Rhétské dráhy patří k vrcholným zážitkům cesty do Švýcarska. V červenci 2008 byla Rhétská dráha s trasou Albula a Bernina zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. Bernina Express letos slaví 100 let. Nabídka na léto: 3 noci se snídaní ve 3hvězdičkovém hotelu, pokoj se sprchou / WC, 3 dny bezplatná jízda Rhétskou dráhou a poštovním autobusem v Graubündenu za 387 CHF. Rezervujte na www.graubuenden. ch

www.rhb.ch DENNĚ 5 PŘÍMÝCH LETŮ DO ŠVÝCARSKA – SWISS.COM

FLYING, SWISS MADE – SWISS.COM


TRIP

SWISSmag Kapličkový most, který v roce 1993 shořel, s Vodní věží patří mezi hlavní symboly města

Msto karnevalu, Text: Anna Specková | Foto: Switzerland Tourism

krásných mostů i papežovy ochranky Pejíždím rukou po vysušeném dev. Je šedé a rozpraskané, pochází z roku , kdy slavný Mlýnský most peklenul eku Reuss. Práv po tomto most už nkolik století picházejí poutníci do Lucernu, do msta, které si vás získá bhem prvních pár hodin.

Ch

víli poté stojím na nábřeží, pozoruji labutě plující po jezeře a vychutnávám si tu atmosféru. Dva dřevěné kryté mosty, Vodní věž, staré centrum, promenáda kolem řeky a jezera, kterou v létě zaplní turisté i místní, hradby

v pozadí a kousek dál ostré štíty Alp. Pohlednice nelhaly, je to krásné místo zasazené do údolí mezi magickými horami Pilatus a Rigi. Pak přejdu ten starý Mlýnský most (Spreuerbrücke) a nořím se do starého města s několika náměstími, která jsou v létě obsypaná ka-

várničkami. Míjím výlohy obchodů s módním oblečením, které ostře kontrastují se sgrafity na některých domech. Stačila chvíle, abych se zorientovala, kde je náměstí, na kterém stojí můj hotel. Jak se dostanu zpět na nádraží, kam jsem přijela vlakem…

Když se Lucern zblázní Je to také Lucern, kde se v únoru koná jeden ze dvou nejslavnějších švýcarských karnevalů, kde je během pěti dnů „vše povoleno“, jak říkají místní. Celé město se jako mávnutím kouzelného proutku změní. Vážený podnikatel se oblékne za sněhuláka a do rána s přáteli obráží restaurace, kde si objednává jedno Kaffee Lutz (káva s alkoholem) za druhým, aby se zahřál. „Každý rok chodím převlečený za Skota,“ říká Steven v kostkovaném kiltu – skotské sukni –, který právě obědvá v jedné z nacpaných lucernských restaurací. Venku mrzne, až praští, ale Steven má jako správný Skot holé nohy. „Už mě tu znají. Spousta lidí na mě volá: „Ahoj Skote, jak ses celý rok měl?“ Steven je jedním z mála lidí, kteří si svůj kostým neobměňují. Většina místních ovšem celý rok pečlivě vymýšlí, za co letos půjde, a pak shání, šije, přešívá… „Byli jsme s dětmi oblečení za včely, kaktusy, kostky lega,“ vypráví Ruth Casagrande. „Každý rok jsme se strašně těšili.“

30

Masky jsou někdy tak nápadité, že ani nepoznáte, co mají představovat. O to je to ale napínavější.


Minulost a tradice tu dýchá na každém kroku. A místním na tom záleží. V roce 1993 z dosud ne úplně známých důvodů shořel jeden ze dvou symbolů města: Kapličkový most. Jeho věrná kopie byla otevřena ani ne rok poté, v dubnu 1994. „Nikdy nezapomenu, jak to vypadalo, když most shořel. Všichni jsme tady z toho byli moc smutní. Dodnes mám divný pocit, když si na ten den vzpomenu,“ říká Francizska Kocherová, které tehdy bylo deset let. Kdysi po těchto mostech cestovali poutníci a obchodníci na trase mezi Itálií a severem Evropy. Prošli Gotthardským průsmykem a pak zamířili do centra Lucernu, kde čile obchodovali a přespávali, aby nabrali nové síly na cestu. Nebo zde museli strávit zimu, to když se zima přiblížila a bylo jasné, že už Alpy nepřejdou. Zůstali a platili daně. Dnes mosty spojují starý historický Lucern s novou, moderní částí. Turisté na nich obdivují tříhranné malby ze 17. století. Kapličkový most nese scény z historie Švýcarska a samotného města, tématem Mlýnského mostu je tanec smrti. Ale pozor: slavné malby na mostě nehledejte během únorového karnevalu. To je překryjí bláznivé a narychlo spíchnuté kresby presentující místní kapely, které vystupují jen během karnevalu. Švýcaři jsou opatrní… Co kdyby… Hlavním symbolem Lucernu je ovšem dřevěná Vodní věž, v minulosti sloužila jako archív, vězení, mučírna či městská pokladnice. A když se jednou tahle městská pokladnice vyprázdnila, musel se Lucern poohlédnout po nové obživě. „Zajímavým“ vývozním artiklem se stali lucernští žoldáci, které si najímaly

Na nábřeží řeky Reuss u starého města je mnoho kaváren a restaurací. Jejich venkovní zahrádky bývají v létě plné.

cizí armády. S tím souvisí i památník Lövendenkmal – Lví pomník. Vytesal jej do skály dánský sochař Bertel Thorwaldsen v roce 1821 a věnoval ho švýcarským vojákům, kteří zahynuli během francouzské revoluce. Lucern je katolické město a vždycky jím bylo. Místní vždy stáli za papežem. Právě z Lucernu pocházeli muži, členové Švýcarské gardy, která dodnes chrání papeže. Co tady dál navštívit? Neměli byste vynechat jezuitský kostel nedaleko nádraží. Čechy sice

Rodiče se spolu s dětmi oblečou do stejného kostýmu, party mladých kamarádů udělájí totéž a schovají svůj „sound systém“ – pořádně hlučný přehrávač – třeba do obrovské dvoumetrové papírové sklenice Guinnessu (pěkně napěněného). A táhnou městem. Kde se jim líbí, tam se zastaví a spustí si svou malou diskotéku. Celý den se městem rozléhá zvuk bubnů a svižný ryk dechových nástrojů. Je to tak zvaná Guuge music anebo taky Gugge Musik. Každý si to píše jinak. Proč se taky držet nějakého pravidla. Vždyť je přece karneval! Tyhle kapely cvičí celý rok, aby se pak během pěti dnů zapojily do karnevalového veselí. A pak zase celý rok trénují. Tahle muzika totiž patří jen ke karnevalu. Každý rok přicházejí v jiných kostýmech, za co půjdou, zůstává do poslední chvíle přísně střeženým tajemstvím. A maminky, babičky, manželky mezitím šijí a přešívají. Některé masky mohou stát i 300–400 CHF.

monumentální baroko neoslní, pro Švýcary ale hodně znamená. Jde o nejstarší barokní kostel ve Švýcarku a jediný takový široko daleko. Velkým zážitkem může být podívaná na město z výšky z některé z věží 800 metrů dlouhé zdi Musseg. Ty tvořily součást městského opevnění, jednoho z nejzachovalejších ve Švýcarsku. Turisté mohou vystoupat do horních pater věží Schirmer, Männli a Zyt s nejstaršími hodinami ve městě.

Varovali nás, že kapely hrající Guugen music nedrží rytmus a hrají falešně. Nebyla to pravda. Možná jim někdy nějaká notička ujela, ale byl to velký zážitek, když pochodovaly městem a vyhrávaly svým osobitým stylem písničky skupin Rolling Stones anebo Deep Purple. Anebo místní lidovky. Karneval začíná asi 40 dnů před Velikonocemi (letos to bylo v půlce února). A to ve čtvrtek v pět hodin ráno, kdy přijíždí legendární postava Fritchie. Končí v úterý, vlastně ve středu ráno. Skalní příznivci si berou týdenní dovolené. „Na karneval nechodím, to je jen pro místní, já nejsem původem z Lucernu,“ říkal mi o několik dnů později manažer jedné lucernské restaurace. Kroutila jsem hlavou: karneval, všechno to veselí, spousta muziky, dobré nálady a neuvěřitelná spontánnost místních mě srazily na kolena a okouzlily. Ještě v hluboké noci jsem se omámená vykláněla z okna hotelu a sledovala ten mumraj a davy táhnoucí nocí. „Musela jsem se narodit v Lucernu!“ došlo mi v tu chvíli.

31


TRIP

SWISSmag Na vrchol Pilatus se dá dojet zubačkou nebo gondolou. Ta jezdí z předměstí Lucernu.

Magická hora Pilatus Chcete vidět Lucern ještě z větší výšky? Pojďte se mnou… Dole pode mnou se jako načechraná peřina valí mraky, do vrcholu Pilatu se opírá ostré letní slunce. Tam někde pode mnou leží Lucern, jeho jezero, památky i muzea. Tady v nadmořské výšce 2 132 metrů je ticho, klid a sluníčko. Je to jako v jiném světě. Ještě před chvílí jsem seděla v autobuse, který mi zastavil na předměstí Lucernu, jen pár zastávek od centra, stačilo sednout na lanovku, pak na druhou a jsem v království ticha. Přivírám oči, když ticho prořízne ostrý zvuk alphornu, dlouhého a starého dechového nástroje. Nese se nad horami, nad tou bílou peřinou. Stoupám nahoru, až na samotnou špici, odkud je krásný výhled na všechny strany. Kdyby město neodřízla ta bílá peřina, bylo by prý krásně vidět cípaté lucernské jezero Vierwaldstättersee. Já vidím jen špičky Alp. Prý je jich 73. Mystické místo, pomyslím si. A to ještě neznám zdejší legendy. Tu o draku, kterého má hora ve znaku, ani o Pilátu Pontském. Červený drak prý zachránil malého kluka, který se na horu vyškrábal a zastihla ho tu vánice. Drak seděl v díře a schoval u sebe chlapce před zimou. Ten přežil a drak ho na jaře odnesl dolů k rodičům. Druhá legenda je ještě strašidelnější a kvůli ní byla Pilatus dlouho zakázanou horou. Lidé věřili, že tady žijí draci, jak už víme, zlí duchové a že tu odpočinek našel i Pilát Pontský, který přinese Lucernu neštěstí. Od toho pochází název hory. Kromě lanovek vede na Mount Pilatus nejstrmější zubačka ve Švýcarsku. Vyráží z Alpnachstadu, kam se z Lucernu dostanete lodí. Na Pilatus z druhé strany ale můžete vyjet i lanovkami, jako jsem to udělala já. Ty jezdí i zimě.

32

V dopravním muzeu mají 3 000 exponátů. Významná část muzea je věnovaná letadlům.

Dopravní muzeum: kdo si hraje, nezlobí Víte, kam si chodí dospělí ve Švýcarsku hrát? Do Dopravního muzea v Lucernu. Je to nejnavštěvovanější muzeum ve Švýcarsku a loni oslavilo padesáté narozeniny. Každý rok sem zavítá milion návštěvníků. Není divu. Lehce se tu zabavíte vy i vaše děti. Na 20 000 m2 se nachází na 3 000 objektů: od starých parních lokomotiv po modelářské vláčky, od aut veteránů po obrovské letadlo, do jehož kokpitu je možné nahlédnout. Kdo si hraje, nezlobí, řekli si v muzeu, a tak zde můžete vyzkoušet na simulátoru, jak se řídí vlak, proletět se s velkým jumbem, okusit, jaký je to pocit zavěsit se na padák a letět nad Švýcarskem. Nemyslete si, že to tu projdete za dvě hodiny. Na návštěvu muzea si musíte vyhradit nejméně půl dne, s dětmi klidně celý.

Pokud chcete vyjet na horu Rigi, z Lucernu vás k ní přiblíží loď.

Praktické informace Jak se tam dostat Do Curychu létá z Prahy ČSA a letecká společnost Swiss International Air Lines. Přímo z nádraží se dostanete vlakem do Lucernu. Je to hodina cesty. Do Curychu z Prahy jezdí i přímý vlakový spoj. Cena jízdenky začíná na 39 CHF. Pokud chcete po Švýcarsku cestovat vlakem, informujte se na Swiss pass. Kam za kulturou Kolekce Picassa umístěná v Ann Rhyn House nedaleko radnice je soukromou sbírkou Siegfrieda Rosengarta, Picassova přítele a rodáka z Lucernu. Nachází se zde malby a grafiky od samotného Picassa, ale nejlepší je téměř 200 fotografií od Davida Douglase Duncana. Ukazují Picassa při práci a hře v nepořádku jeho domu.


N

Text: Marta Hermannová | Foto: Switzerland Tourism

Za švýcarskou kuchyní na jezero

Nejznámjší švýcarskou specialitou je fondue, sýrové jídlo, které dokáže pohladit po duši a zahát nejednoho turistu v Alpách. Kousky chleba se napichují na dlouhé vidliky a namáejí do sýrové pochoutky. Fondue se sýrem gruyére a emmentálem Šéfkuchař pražského Mövenpicku doporučuje Suroviny pro 10 osob: 5 g loupaného česneku 700 g bílého vína 1 000 g strouhaného sýru gruyere 500 g strouhaného sýru emmental 40 g škrobové moučky 50 g višnové kořalky mletý pepř strouhaný muškátový oříšek mletá paprika 1 500 g bílého chleba Příprava: Škrobovou moučku smícháme s višňovkou a bílý chléb nakrájíme na kousky. Nádobu na fondue vytřeme rozmačkaným česnekem, přidáme bílé víno a zahříváme na plotně. Potom do nádoby přidáme směs nastrouhaných sýrů, uvedeme do varu a vymícháme hladkou hmotu. Do fondue dále přidáme směs škrobové moučky a višnovky. Ochutíme pepřem, muškátovým oříškem a paprikou. Nádobu postavíme do připraveného stojanu a kousky chleba servírujeme v košíku.

a začátek mám pro vás tip, jak nejlépe „prozkoumat fondue“. V Lucernu se můžete každý pátek nalodit na Fondue Boat. Její zvláštností je, že se tu servírují sýrové fondue nebo raclette, dvě švýcarské speciality. Sedíte za stolem, povídáte si s přáteli a za oknem se střídají osvětlené budovy Lucernu. Není lepší způsob, jak se s fondue seznámit. Teď se ale pojďme podívat, jak takové fondue vlastně vzniká. Snad v žádné švýcarské domácnosti nechybí speciální kulinářské nádobíčko na fondue – nádoba z kameniny, která se nazývá caquelon nebo také câclon. Mísa může být také litinová. Pod ní hoří plamínek udržující sýr rozpuštěný. Fondue pochází z 18. století, na začátku 20. století měl už každý švýcarský kanton, každé město svůj vlastní recept. Ten se často odvíjel od druhů sýrů, které se vyráběly v okolí. Obecně platí, že fondue je většinou směsí tří až čtyř druhů sýrů. Švýcar je nakupuje ve speciální „sýrárně“ nebo v oddělení lahůdek, kde mu je nastrouhají podle jeho zadání. V Česku vám podobnou službu nabídnou v obchodech Cheesy. Od roku 1955 se dá ve švýcarských obchodech dokonce koupit instatní fondue – „v prášku“. „V zimě si vaříme fondue snad každý týden, čtrnáct dnů,“ říkají často Švýcaři. Při jídle si dávejte pozor, platí tu totiž přísná pravidla: pokud muži při namáčení spadne chleba do sýrové omáčky v nádobě, kupuje láhev vína. Pokud se to stane ženě, políbí muže, který sedí nalevo od ní. K sýrovým fondue se servíruje především bílé víno, výborně se hodí například švýcarské fendant. Někdy se podává i masové fondue, kterému se přezdívá burgundské. V nádobě přinesou namísto sýrové omáčky rozpálený tuk. V něm se smaží kousky naloženého syrového masa. Na stůl se nanosí různé omáčky, a aby těch kalorií nebylo málo, často i hranolky. Ještě oblíbenější je ovšem chinoise (čínské) fondue. Místo oleje se do nádoby dá silný vývar, ve kterém si maso (většinou hovězí) nakrájené na slabé plátky vaříme. Na závěr se vypije silný vývar – může, ale nemusí být ochucen sherry. Tohle fondue se dnes ve Švýcarsku připravuje velmi často a v některých rodinách se dokonce jí o svátcích i na Štědrý den. Sladkou obměnou, velmi oblíbenou na večírcích i na rodinných setkáním, je čokoládové fondue – do nádoby s čokoládou se namáčejí kousky ovoce nebo třeba nějaké sušenky či cukroví. Ale to pravé fondue je jen jedno – s vůní sýra.

Fondue Boat ve Švýcarsku Takhle loď vyráží z přístavu v 19.12 hodin a bývá téměř vyprodaná. Loď přistává zpět v přístavu v 21.45.

33


TRIP

SWISSmag

GORNERGRAT Takovéto parádní pohledy na 4 478 metrů vysoký jehlan Matterhornu, nejfotografovanější hory světa, nabízí cestujícím švýcarská zubačka, která jezdí z Zermattu v kantonu Wallis na třítisícový vrchol Gornergrat. Pokud zrovna není zatažené nebe, Matterhorn „pózuje“ pasažérům téměř po celé délce zhruba čtyřicetiminutové pouti s převýšením 1 500 metrů.

Fascinující nádhera

švýcarských železnic Na Snžku vlakem? Že vám to pijde šílené? Ne tak ve Švýcarsku. Horské msteko Zermatt, usazené na úpatí Matterhornu práv ve „snžkovské“ nadmoské výšce   metr, je ve skutenosti teprve startem úžasných železniních túr, které mžete docela bez námahy podnikat ve Švýcarských Alpách. Text: Petr Ferro | Foto: Switzerland Tourism

N

ejvíc vzrušení nabízejí vysokohorské zubačky: třeba pouť na třítisícovku Gornergrat s omračujícími vyhlídkami na Matterhorn, výstup na nejvyšší evropské nádraží Jungfraujoch (3 454 metrů nad mořem) nebo adrenalin na palubě nejstrmější zubačky světa, vedoucí na vrchol dvoutisícovky Pilatus (ta má sklon kolejí až 48 % bez jakéhokoli jištění vagonu lanem). Neméně kouzelné jsou celodenní výlety alpskými úzkokolejkami po trasách Ledovco-

34

vého expresu (vyveze vás až do 2 033 metrů nad mořem) či Bernina expresu (dostanete se ještě o 200 metrů výš). A poměrně vysoko do hor (leckde nad 1 000 metrů) se ve Švýcarsku prokousávají dokonce i „běžné“ rychlíky – legendou mezi nimi je expres Viléma Tella na světoznámé gotthardské železnici překračující alpský masiv na trase mezi Curychem a Luganem. Ještě než se vypravíte na švýcarské koleje na vlastní kůži, zveme vás na krátkou fotografickou exkurzi...


PENDOLINO Expresy pendolino s naklápěním vozů v zatáčkách (pro rychlejší průjezd) najdete ve švýcarských jizdních řádech na různých tratích pod zkratkou ICN a s oblibou je využívají manažeři: v 1. třídě nabízejí tyto vlaky kožená křesla a ve vybraných spojích nechybí jakési pojízdné kanceláře: oddělená kupé s výsuvnými stolky, poličkami a zásuvkami pro počítače.

LEDOVCOVÝ EXPRES 291 kilometrů = 291 mostů + 91 tunelů. Tato rovnice je chloubou švýcarských kolejí, třebaže se jedná o nejpomalejší rychlík světa. Populární Ledovcový expres s obřími helvetskými kříži na bocích vagonů a částečně prosklenou střechou pro lepší výhled vyráží denně v obou směrech na osmihodinovou pouť po úzkokolejné trati mezi Zermattem a Svatým Mořicem.

35


TRIP

SWISSmag CENTOVALLI Tahle železnice vede z velké části Itálií, přesto je při návštěvě Švýcarska velkým lákadlem. Slouží jako užitečná zkratka mezi kantony Ticino a Wallis, navíc vede nádhernou krajinou zvanou 100 údolí. A dokonce na ni platí i Swiss Pass, výhodné předplatné na švýcarskou hromadnou dopravu (vlaky, parníky, poštovní autobusy, MHD + sleva 50 % na lanovky a volný vstup do muzeí), jež je ke koupi i v Česku v CK Čedok nebo Skipas (od 3 000 Kč na 4 dny).

LÖTSCHBERGER V Bernu se za jasných dní otevírá náramné panoráma Alp a když se vydáte na pouť vlakem Lötschberger do Brigu, překonáte hory po překrásné staré lötschberské dráze. Rychlovlaky dnes už sviští novým tunelem v údolí o délce bezmála 35 km, avšak okolí staré horské trati je báječným tipem pro nenáročné horské túry s nádhernými výhledy. A zbrusu nové vlaky jezdí po trase Bern–Kandersteg–Goppenstein–Brig každou hodinu.

36


LANDWASSER VIADUKT Tenhle stoletý obloukový železniční most patří do seznamu Světového dědictví UNESCO. Ve výšce 65 metrů nad potokem Landwasser pomáhá vlakům zdolávat členitý švýcarský terén na úzkokolejce rhaetské dráhy poblíž obce Filisur v kantonu Graubünden. Svézt se po něm můžete – vedle častých regionálních spojů – také na palubě populárních turistických vlaků Ledovcového expresu a Bernina expresu.

JUNGFRAUBAHN Tahle trať vede z Interlakenu až na nejvyšší nádraží Evropy, do stanice Jungfraujoch ve výšce 3 454 metrů nad mořem. Během dvouhodinové pouti na vrchol budete muset dvakrát přestoupit, jelikož koleje zde mají odlišné rozchody. Vlaky však spolehlivě navazují a jezdí každou půlhodinu. Jedinečný zážitek je každopádně zaručen, avšak pozor: výhled nikoli. Když se zatáhne, vyjedete tak leda do mraků.

37


TRIP

SWISSmag GOLDEN PASS LINE Tip na báječný celodenní vlakový výlet z malebného Lucernu v centrálním Švýcarsku až na „švýcarskou riviéru“, do honosného letoviska Montreux na březích Ženevského jezera. Projedete pastvinami, podél jezer, vodopádů a dravých říček i horskými průsmyky, vystřídáte několik vlaků (ten na snímku v úseku Zweisimmen – Montreux nabízí za příplatek exkluzivní sedadla 1. třídy na čele soupravy!) a za jediný den spatříte snad všechny tváře Švýcarska.

PILATUS Tohle prostě nesmíte vynechat! Nejstrmější zubačka světa se sklonem trati až 48 % šplhá z nádražíčka Alpnachstad na dvoutisícovou skálu Pilatus nad Lucernem. Nejen cestou, ale i nahoře se otvírají báječná panoramata jezerní krajiny v srdci Švýcarska s hradbou věčně zasněžených vrcholků Alp na obzoru. Vše si můžete vychutnat ještě důkladněji, pokud se rozhodnete na vrcholu přenocovat v jednom ze dvou hotýlků.

38


ŠVÝCARSKO VLAKEM ŠVÝCARSKO VLAKEM S ČESKÝM PRŮVODCEM Vydejte se objevovat nejkrásnější kouty Alp na palubě moderních švýcarských vlaků s českým výkladem. Nejzajímavější železnice v zemi vám představí Markéta Hak, která místními dráhami cestuje coby obyvatelka Švýcarska denně už 15 let. Využijte výhod osobního přístupu a důkladné znalosti prostředí. Nechejte si poradit, jak cestovat Alpami vlakem co nejvýhodněji. Vyberte si sami termín cesty i kvalitu ubytování. Využijte výhodných nabídek letenek i železničních jízdenek z Česka do Švýcarska. Přibalte do vlaku vaše lyže a starosti nechejte na nás! TÝDENNÍ POBYT V APARTMÁNECH

JIŽ OD 10 900 Kč

NA OSOBU, VLAKOVÝ PAS V CENĚ

BERNINA EXPRES Lahůdka pro technické fajnšmekry: sklon trati až 7 %, a přitom ani metr zubačky! Tím se pyšní Bernina expres, vlak spojující metropoli největšího švýcarského kantonu Graubündenu Chur s italským městečkem Tirano. Cestou vyšplhá z 500 metrů až do průsmyku Bernina ve výšce 2 253 metrů a pak na jeho palubě za pouhou hodinu sklouznete od ledovců až mezi palmy na hranicích s Itálií.

Knižní tip na dovolenou Na cestu si pořiďte originálního železničního průvodce Švýcarskem s názvem "Švýcarsko – křížem krážem železničním rájem". Kniha obsahuje důkladné popisy 10 vybraných tras, mapu Švýcarského dopravního systému a přes 150 fotografií. V každé kapitole najdete příběhy z historie dané trati, tipy na pamětihodnosti i přírodní zajímavosti v okolí, možnosti ubytování a další praktické informace. Knihu koupíte nejvýhodněji na webu www.mojesvycarsko.com.

Markéta Hak Cestovní agentura Mürgeli str. 20 4528 Zuchwil Švýcarsko info@svycarsko-vlakem.cz

www.svycarsko-vlakem.cz


TRIP

SWISSmag

Text: Petr Buček | Foto: www.jugendherberge.ch Autor je šéfredaktorem portálu AutemBezpečně.cz

P

arkujeme před hostelem a vcházíme dovnitř. Cestu sem jsme poznali jednoduše: dovedly nás cedulky s domečkem a vedle něj stojícím stromem. Snad je to smrk, možná modřín. Označení je mezinárodní a platí od Ameriky přes Evropu až po Austrálii. Švýcarsko není výjimkou. Stejně jako v dalších německy mluvících zemích tady ubytovnám pro mladé říkají Jugendherberge.

Bydlení s historií

Tato solothurnská budova mládežnické ubytovny toho pamatuje opravdu hodně – sídlila v ní celnice i divadlo

Ubytování nejen pro mladé

Pokud vám nevadí, že vás recepní nevítá v saku a hladce oholen, a nejste zvyklí po vstupu do hotelu hledat jako první osobu nosie zavazadel, vyzkoušejte pi pobytu ve Švýcarsku nkterou z ady mládežnických ubytoven. Najdete je ve mstech i na horách, ubytování nabízejí pro lyžae, ale také cestovatele – mstské tuláky. Pes svj název uspokojí návštvníka každé vkové kategorie.

40

Kdo hledá atmosféru historické alpské stavby, ať se ubytuje pod horou Jungfrau

Jsme v Grindelwaldu, městečku pod horou Jungfrau, jejíž skálou jezdí už sto let vlak do nejvýše položené železniční stanice v Evropě. V zimě sem míří lidé za lyžařským okouzlením ve společnosti slavné hory. V létě prošlapávají okolní stezky turisté s batohem na zádech. V malé recepci nás vítají dvě dívky. Nemají na sobě kostýmek ani boty na podpatcích. Tady vládne mladistvý a sportovní duch. Takže stačí tričko, mikina a džíny. Check-in neboli zapsání probíhá stejně jako v hotelu. Pak přichází malá rozcvička. Postel si povléká každý sám, pokojská nestele, o pořádek se však pečlivě zaměstnanci starají. Jsme přece ve Švýcarsku, kde vše funguje podle předpisů. Grindelwaldský hostel tvoří dvě budovy, které jsou jako světlo a stín. Jedna je hodně stará a patří mezi historické hostely. Druhá část je nová a moderní, mladistvá. Jako její nejčastější klientela. To však zdaleka neznamená, že ve švýcarském hostelu narazíte jen na školní zájezdy a studenty s ruksakem. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie. Ráno při snídani u vedlejšího stolu sedí dáma připravující se na

V Lausanne má ubytovna několik malých dvorků, kde se dá sportovat nebo posedět


Za kolik do švýcarského hostelu V ubytovnách švýcarské sítě Jugendherberge si můžete vybrat typ pokoje. Nejlevnější jsou místnosti s palandami, ceny začínají na 37 francích za osobu. Na 55 franků přijde dvoulůžkový pokoj se sprchou a toaletou. Malý tip: pokud chcete ušetřit, ubytujte se v pokoji třeba pro osm, který budete sdílet s dalšími návštěvníky. Zájemci o úplné soukromí ať zvolí menší pokoj. Pro ty, kdo chtějí do švýcarských hostelů pravidelně, je určena slevová karta. Po jejím získání vám odečtou z ceny za každou noc šest franků. Na internetových stránkách www.jugendherberge.ch najdete podrobné informace o každém švýcarském hostelu, můžete si tady i pokoj rezervovat.

obchodní schůzku, další místa zabrala parta mladých sportovců a právě hodnotí výsledky svého včerejšího zápasu, možná tréninku. Ale zpět do Grindelwaldu. Místní JH, což je často používaná zkratka pro Jugendherberge, naplňuje význam grafického symbolu pro hostel. Je totiž na kraji lesa a vedle domu tak není jeden strom, ale hned pěkná řádka. Starých staveb si ve Švýcarsku cení a s respektem je předělávají pro dnešní účely. Grindelwaldská historická budova je tak typickou alpskou budovou se sedlovou střechou. I když právě tuto stavbu navrhnul před více než sto lety anglický architekt. Dovnitř umístil feudální schodiště a dal si záležet na dřevěném interiéru. V něm nechybí pro hostel typický klavír, otevřené ohniště a několik společenských místností. Tady po večerech skupinky ubytovaných probírají končící den a spřádají další plány.

Za starou fasádou se v Solothurnu skrývá moderní hostel

Z části původní dřevěný interiér sto let staré ubytovny v Grindelwaldu

Švýcarsko není výjimkou. Stejně jako v dalších německy mluvících zemích tady ubytovnám pro mladé říkají Jugendherberge. V Solothurnu uprosted msta Přemisťujeme se do Solothurnu, místní Jugendherberge stojí přímo v centru starého města na břehu Aare. A jelikož se Solothurn pyšní označením nejkrásnějšího barokního města Švýcarska, poloha ubytovny přímo v jeho centru se hodí. Skoro neuvěřitelné spojení historie se současností na vás v hostelu dýchne hned po vstupu. Vcházíte do staré budovy, jejíž základy pocházejí ze 13. století. Nejdříve dům sloužil obchodu, nějakou dobu v něm bydlela rodina rychtáře, pak se používal jako celnice. Následovala přestavba na divadlo a poté na školu. Vejdete do historické budovy s průčelím v klasicistním stylu a za dveřmi se ocitnete v ji-

ném světě. Dovnitř architekti navrhli moderní konstrukci ze železa, betonu a skla, kde se dnes ubytovávají hlavně turisté. Vítá je jako obvykle mladá krev za recepčním pultem. Jsme ve městě, namísto sportovního oblečení tak nepřekvapí recepční v tričku připomínající návštěvu v některém klubu z celosvětové sítě Hard Rock Café.

Moderna na zelené louce Třetí zastavení nás zavede blíž francouzské hranici. Jugendherberge ve městě Lausanne, které je dnes centrálou všeho olympijského, je zase z jiného soudku. Vyrostla před pár lety na zelené louce pět minut od centra. Kousek od pláže Ženevského jezera a v sousedství centrály Mezinárodního olympijského výboru. Také tady nabízejí nejrůznější typy turistických pokojů až po soukromí s manželskou postelí, které si v ničem nezadá s hotely. Mladistvý duch opět reprezentuje výkon architekta. Za centrální budovu umístil několik dvorků obehnaných jednopatrovými stavbami pobitými vodorovnými prkny a osazenými úzkými dlouhými okny. Moderní architektura se vším všudy. V centru komplexu je pro hostely typická společná místnost s kulečníkem, z ní se vchází do jídelny. Abychom nezapomněli – teplá strava formou polopenze nebo plné penze patří k nabídce tohoto typu ubytování. Lausanne je městem sportu. V jídelně to dokládají vlaječky sportovních oddílů z celého světa. A dozvíte se, že vedle čínských paraolympioniků tu bydleli třeba čeští ragbisté nebo hokejisté Plzně. Podtrženo a sečteno, švýcarské mládežnické ubytovny stojí za vyzkoušení – nabízejí levnější ubytování než hotely.

41


TRIP

SWISSmag



nejkrásnjších

švýcarských tras

Švýcarsko, kde jsou tytisícovky doma, má spoustu krásných túr. Letošní rok vyhlásilo „rokem turistiky“ a zkušení horalové, pracovníci v turismu pipravili žebíek  nejkrásnjších tras v této alpské zemi. Není škoda toho nevyužít? Vydejte se do Švýcarska. Tady je jeho dvanáct nejkrásnjších tras. Překlad: Kateřina Sochová | Foto: Switzerland Tourism Je to k neuvěření, ale ve Švýcarsku je 60 000 kilometrů značených tratí. Ty poznáte podle jasně žlutých šipek s cílem destinace a dobou, kolik turistům chybí pro dosáhnutí cíle. Když je cedule celá žlutá, jedná se o Wanderweg – to jsou široké pohodlné cesty – pro důchodce, rodiny s dětmi i kočárky. V případě, že je žlutá cedule označená červenobílým

42

pruhem, jde o Bergweg (může jít o úzkou pěšinu lesem přes kořeny). Když je cedule celá modrá, jde o Alpine Route – náročné horské túry přes skály, ledovce, může jít i o via ferratu. Stezky pro cyklisty, milovníky horských sjezdů i bruslení jsou označeny červenou šipkou a symboly kola nebo bruslí. Vodácké trasy pak modře.


Terasy Lavaux: Švýcarská vinná stezka

Tí a pl hodinová procházka po vinné stezce ze St-Saphorinu do Lutry je prošpikována pokušeními: terasa za terasou nabízí nepekonatelné výhledy na Ženevské jezero a Alpy. Hospdky lákají na místní lahdky. A vinai mají své brány doširoka otevené, aby bylo možno okusit, jak chutná zdejší kraj. PROČ SEM VYRAZIT: Ze St-Saphorinu neustále nahoru a dolů skrz vinnou révu do Lutry: na terasách Lavaux to může dostat rychlý spád. Na začátku byli Římané. Již v prvním století našeho letopočtu využívali krásné místo na kopci Lavaux k pěstování vína. O 1 000 let později přišli mniši, kteří kultivovali víru i upevňovali vinařskou tradici. Dnes je Lavaux s 800 čtverečními kilometry největší souvislou vinařskou oblastí Švýcarska a jeho ve svahu odvážně vystavěné terasy jsou od roku 2007 pod ochranou UNESCO. Kdo se vydá na terasy Lavaux, neměl by se věnovat jen úchvatným výhledům na Savojské a Walliské Alpy. Již na začátku túry stojí za zastavení středověké městečko St-Saphorin s úzkými uličkami a vinnými sklípky z 16. až 19. století. Kostelní věž zdobí mnoho vinných etiket. KAM NA DOBRÉ JÍDLO: Za návštěvu stojí restaurace Auberge de l’Onde, která odráží stoletou pohostinskou tradici. Na třech podlažích se servírují místní speciality – jedenkrát týdně s hudebním doprovodem. Vinohrady se 14 malebnými vesničkami a městečky se rozprostírají na 40 kilometrech podél břehu Ženevského jezera. Vinné sklípky a hospůdky tu na sebe navazují jako perly na náhrdelníku. Projít okolo bez povšimnutí by byl hřích: kdo chce pocítit krajinu všemi smysly, měl by ji také ochutnat. Po sklence Chasselas si dynamické nahoru a dolů do Lutry užije člověk dvakrát. TIP SWISS MAGU: Každou středu a sobotu je tu připraven „Lavaux Express“, díky kterému si unavení turisté mohou světové dědictví vychutnat také z vláčku.

Au fil du Doubs: Švýcarská íní cesta

Na jedné stran Francie, na druhé Švýcarsko, a mezi nimi tee eka Doubs. Její divoce romantické údolí je tém neobydlené a v budoucnu se coby pírodní park stane rájem pro rybáe a turisty. Pobežní cesta mezi Soubey a St-Ursanne pedstavuje pvodní kus Švýcarska. Čtyi a pl hodiny vede skoro nedoteným údolím eky okolo rybích hospdek a idylických koupališ. PROČ SEM VYRAZIT: Mezi Soubey a Saint-Ursanne leží 18 kilometrů jedné z nejkrásnějších „vodních cest“ Švýcarska. KAM NA JÍDLO: V hotelu Cerf v Soubey, výchozím bodu nenáročné dlouhé túry, existuje jen jedno téma: ryby. Tím se nemyslí pouze jídelní lístek, který se blýská čerstvými pstruhy na všechny způsoby. Cerf je „základním táborem“ přátel rybaření: u hostinského Alaina Josého dostanete vynikající speciality nebo jen pár tipů na cestu. Kdo nemluví francouzsky, obrátí se k „basilejskému stolu“. Tady se často setkávají muškaři. Právě zde je totiž řeka Doubs, kolem které brzy vznikne přírodní park, zvláště bohatá na ryby. Je to idylický kout Švýcarska: krajina okolo řeky u francouzské hranice překypuje bohatou faunou a flórou a okouzluje svým klidem. Druhou zastávkou v Soubey je starý mlýn z roku 1565, poslední z celé řady na řece Doubs. Poté se jde podél řeky dále směrem do Tariche. Pokud se návštěvník octne na špatné straně řeky, to když ji přešel již u La Charbonnière, není to žádný problém: prostě jen zamávejte, zavolejte a už vyjíždí pan domácí se svojí loďkou a přiváží si hosty na oběd. Specialita domu? Přirozeně pstruh. Dále už je jedno, který břeh si turista vybere pro druhou část túry. Oba vedou bez podstatného převýšení do Saint-Ursanne. TIP SWISS MAGU: Projděte si historické centrum středověkého SaintUrsanne. Město se během staletí proměnilo jen málo a jeho měšťanské domy ze 14. až 16. století dýchají historií. Nejznámější památkou je klášter s křížovou cestou a románsko-gotický kolegiátní kostel, jehož původ sahá až do 12. století.

43


TRIP

SWISSmag

Aletsch:

Panoramatická ledovcová cesta

Nejdelší a nejmohutnjší evropský ledovec je také jeden z nejkrásnjších. Z té nejpsobivjší strany se ukazuje na ty a pl hodinové túe z horské stanice Bettmerhorn. Kamenné dlaždice usnadují divoce romantickou cestu panoramatickou stezkou vysoko nad ledovcem k pohádkovému jezeru Märjelensee, pes heben Tälligrat s bohatým výhledem do Fiescheralpu. PROČ SEM VYRAZIT: Turistika „on the rocks“: Tento ledovcový zážitek nabízí nezkalené výhledy. A opojuje – i bez sklenky walliského vína. KAM NA JÍDLO: 32 čtyřtisícovek stojí ve špalíru. Předtím než se vyjede lanovkou na Bettmerhorn, přímo nad Bettmeralpem, láká chalet-hotel Bettmerhof na typické walliské speciality.

Chemin du Gruyère:

Švýcarská okoládová a sýrová cesta

Opravdu tajný tip! Na této tíhodinové túe objevíte novou tvá zem: od Charmey s jeho termálními láznmi po Gruyère s hradem, starým mstem a ukázkovou sýrárnou. Jako souást trasy SchweizMobil Alpenpanorama Route vás provede krajinou budoucího pírodního parku Gruyère Pays-d’Enhaut, okolo fjordovité pehradní nádrže Montsalvens a soutskou Jaunbachschlucht s dobrodružnými devnými mosty a skalními galeriemi. PROČ SEM VYRAZIT: Tato trasa je jedno veliké pokušení: božskou čokoládou Maison Cailler v Brocu počínaje a legendárním sýrem v Gruyères konče. Těžko existuje túra, která by si více zasloužila titul „požitkářská cesta“ než Chemin du Gruyères. Již ve výchozím bodě v Charmey vede trasa návštěvníka do wellness a termálních bazénů. Cesta dále sleduje jezero Lac du Montsalvens se zátočinami ne nepodobnými fjordům, než se za jeho hrází ponoří do působivé soutěsky Jaunbachschlucht za vlastním zážitkem. Dřevěné lávky, tunely a skalní galerie, vodopády a do hladka vymleté skály dělají z tohoto dobrodružného úseku rodinnou exkurzi, která se nenatáhne déle, než je třeba, protože na konci čeká čokoláda. TIP SWISS MAGU: V Brocu sídlí tradiční čokoládová firma Cailler, která ve zbrusu novém návštěvnickém centru za sedm milionů švýcarských franků (otevření: srpen 2010) zavede návštěvníky pod heslem „pur chocolat – pur émotion“ do světa čokolády. Prohlídka trvá dvacet minut a končí tam, kde všechno začíná: ve výrobě. Doporučuje se ale nevyhodit si příliš z kopýtka, neboť před námi je ještě další kulinářský zážitek: ukázková sýrárna Gruyères. Již zdaleka je vidět středověké městečko s impozantním hradem ze 13. století. Tady zve „Maison du Gruyère“ k objevení legendárního sýru. Výstava o jeho vůni a chuti nabízí zážitek pro všechny smysly. Komu to nestačilo, ať nastoupí do lanovky a den zakončí na vrcholu vyhlídkové hory Moléson.

44

Stačí jen krátká procházka, aby bylo vrcholové setkání v této jedinečné švýcarské panoramatické krajině dokonalé. Jen pár minut od stanice lanovky čeká vyhlídka Gletscherblick – a nabízí úžasný zážitek. Aletschský ledovec vytékající ze srdce Bernských Alp rozšiřuje sbírku světového dědictví UNESCO. Největší evropský ledový proud se sice malinko stahuje, je však neustále velmi působivý. Cesta vede po kamenných schodech a horských pěšinách dolů k Rote Chumma. V horkých letních dnech je čerstvá bríza vanoucí od ledovce obzvlášť příjemná. Nakonec se široká, ve skále vytesaná stezka dobrodružně stáčí k jezeru Märjelensee. Dříve tu byla mohutná ledová stěna Aletsche, která jezero zahradila a ze které se do něj odlamovaly obrovské kusy ledovce. Dnes se polární krajina přesunula už jen na idylické pohlednice a na jaře se místo toho prezentuje výjimečně malebnou stránkou – loukami se suchopýry. TIP SWISS MAGU: Neexistuje žádný důvod odpírat si v restauraci Gletscherstube domácí jablečný koláč přímo z pece. Možná jedině pokud si vyznavači štíhlé linie nezvolí trasu přes hřeben Tälligrat s velkolepým pohledem na ledovec Fieschergletscher, ale raději ušetří jednu hodinu a vydají se zkratkou: přímo pod restaurací se nachází vstup do štoly. Osvětleným tunelem se dostanou na druhou stranu Tälligratu, odkud vede turistická cesta dolů do Fiescheralpu.


Cesta Švýcarskem za

Vilémem Tellem Všech  kanton za dva dny – pšky! Takto mže návštvník projít tuto zemi na „cest Švýcarskem“ kolem jezera Urnersee. Zvláš kouzelnou ást tvoí tíhodinová panoramatická túra z Rütli. Na prastaré cest stoupá vzhru  schod na Seelisberg, kde je jezero a historické hotely, pak túra klesá dol ke stedozemn psobícímu Bauen. Píjezd a odjezd se koná vpravd romanticky – lodí. PROČ SEM VYRAZIT: 35 kilometrů turistického požitku. Tato cesta je stejně pestrá jako historie Švýcarska, které je věnována.

Eiger Trail:

Alpská cesta plná zážitk

Je stnou stn a její horolezecké trasy patí k nejnáronjším na svt. Mýtus severní stny Eigeru psobí ale i z vtší vzdálenosti. Teba na dvou a pl hodinové trase Eiger Trail. Vede ze stanice horské železnice Jungfraubahn Eigergletscher pímo pod kolmou skalní stnou do Alpiglenu. Je to dech beroucí výlet pro všechny. PROČ SEM VYRAZIT: Blíže už se ke slavné severní stěně Eigeru nedostanete a Eiger Trail zaručuje dvě hodiny dráždění nervů na nejvyšší úrovni. Světoznámý trojlístek Eiger, Mönch a Jungfrau tvoří impozantní kulisu Jungfrauregionu a přitahuje do oblasti Berner Oberland turisty i horolezce od pradávna. Neméně účinně působí i železnice Jungfraubahn. Byla otevřena 1. srpna 1912 po 16 letech práce a je pokládána za milník v historii stavby železnic. Na trase sedmikilometrovým tunelem na Jungfraujoch, nejvýše položené železniční nádraží v Evropě, zastaví vlak uprostřed jedné z nejmimořádnějších horolezeckých stěn světa. Přes 1 600 metrů kolmo dolů padá severní stěna Eigeru, která odjakživa láká nejlepší horolezce světa. Kdo se chce dech beroucí severní stěny bezpečně dotknout a pocítit na vlastní kůži vysokohorskou atmosféru, ať jede železnicí Jungfraubahn do stanice Eigergletscher a absolvuje Eiger Trail. Po krátkém nástupu stojí turista přímo pod slavnou severní stěnou a vpravo nahoře si všimne kovových žebříků, které horolezcům usnadňují přístup. Odtud vede hodinová cesta podél úpatí stěny pyšnící se nádhernými výhledy na Wetterhorn a Grosse Scheidegg. Těžko existuje pěší túra, na které se dostanete (bezpečně!) do takové blízkosti horských velikánů. Exponovaná místa jsou jištěna lany. A kdo má s sebou dalekohled, může na stěně pozorovat horolezce. Na konci túry se schází strmými serpentinami dolů k železniční stanici Alpiglen, kde čeká nejen vlak, ale také zahradní restaurace hotelu des Alpes.

Tomu, kdo se rozhlédne ze Schillerova balkónu na Marienhöhe u Seelisbergu, se otevře, aniž by to věděl, stejné panorama jako členům parlamentu v Bernu. S jedním rozdílem: toto je originál. Z této perspektivy totiž ženevský malíř Charles Giron roku 1901 zvěčnil všechny výjevy z historie Viléma Tella, a to ve své nástěnné malbě v sále národní rady. Místo dýchající historií se nejvíce hodí k „cestě Švýcarskem“, která patří téměř 20 let k jedné z nejoblíbenějších pěších túr země. Jako dar 26 kantonů lidu k 700letému výročí konfederace se vine takřka celou jeho historií. Začíná na louce Rütli, místě zrodu Švýcarska. Stejně jako půl tuctu dalších míst na 35 kilometrů dlouhé „cestě Švýcarskem“ je louka dosažitelná lodí. TIP SWISS MAGU: Vracejte se stylově: v jednom z pěti parníků, mezi kterými je „Uri“ nejstarší, „Schiller“ nejladnější, „Gallia“ nejrychlejší a „Stadt Luzern“ nejprestižnější. Výstup po 850 schodech na Seelisberg není úplně bez námahy. To samé platí i obráceně pro sestup do Bauen. Zato je člověk cestou odměněn nepřetržitými prvotřídními panoramaty. V Bauen, které se díky své chráněné poloze těší středozemnímu klimatu, rostou palmy, fíky a exotické květiny. Lidé jsou pyšní, že se tady narodil skladatel národní hymny „Trittst im Morgenrot daher“. KAM NA JÍDLO: Rodný dům pátera Alberika Zwyssiga si neudělal jméno jen díky němu. Dnes zastřešuje renomovanou gurmánskou restauraci Zwyssighaus.

TIP SWISS MAGU: Pohlednice, kterou lze zakoupit na nádraží, zobrazuje všechny horolezecké trasy na stěně.

45


TRIP

SWISSmag

Sentiero Verzasca: Divoká íní cesta

Řeka zelen záí. Malebn se vine údolím Verzasca, nechává se pemostit elegantn prohnutými ímskými mosty a spolu s pvodními vesnicemi a malými hospdkami Grotti se stará o to, že Ticino vypadá jako z obrázkové knížky. Horská údolní trasa mezi vesnikami Sonogno a Lavertezzo, „Sentiero per l’arte“, se stala kulturní stezkou a vede tyi hodiny okolo dl renomovaných mezinárodních umlc. PROČ SEM VYRAZIT: Smaragdově zelená řeka, vysmýčené vesničky, divoce romantická krajina: údolí Verzasca je pravý ticinský šperk. Dvěma elegantními oblouky překlenuje řeku fotogenický římsky působící most (který ale římský není). Řeka zde vypadá tak, jak napovídá její jméno: Verzasca – „zelená voda“. TIP SWISS MAGU: Vykoupejte se. O slunných víkendech se na vymletých kamenech vyvalují milovníci sluníčka, v přírodních bazénech se prohánějí plavci, turisté na břehu piknikují a s úctou pozorují středověké stavařské umění mostu Ponte dei Salti. Ten zde platí za symbol celého údolí. V každém ohledu je to pohádkový výlet, který končí přímo zde v Lavertezzu. Cesta ze Sonogna se idylicky vine skrz světlé březové a modřínové háje podél řeky, vede přes mokřadní louky a mezi Brione a Lavertezzem míjí třicet soch a krajinářských instalací. Ty dělají ze „Sentierone“ stezku umění. „Sentiero per l’arte“ nasazuje krajině korunu, aniž by to měla zapotřebí, neboť divoce romantické údolí Verzasca nabízí i bez ní královské vyhlídky: ospalé, často láskyplně udržované vesničky jako Frasco, dobrodružné visuté mosty, osamělá místa ke koupání, zapomenuté Grotti s lahůdkami, například víno Merlot, které nejlépe chutná s ticinskými specialitami jako uzeniny, risotto nebo polenta. Na suvenýry lze doporučit obchod „Pro Verzasca“, kde jsou v prodeji zdejší ručně vyrobené (umělecké) předměty.

Rodinný výlet

švýcarským národním parkem Ten, kdo se vydá na trasu nové „dtské stezky Champlönch“ z parkovišt  k hotelu il Fuorn, mže nco zažít. Pes vypjenou GPS se pravideln hlásí deset virtuálních prvodc – od Marcheta, hlídae parkovišt, po Piz dal Fuorn, horského ducha. Díky nim se stane dvou a pl hodinová túra dtskou hrou – i pro dosplé. Kouzelná sada na výlet obsahuje i peliv udlanou knížku s CD. PROČ SEM VYRAZIT: Objevte, co člověk jinak nevidí: na dětské stezce Champlönch ukazuje cestu parkem digitální průvodce. Kukačka zakuká ve správný moment: chvíli poté, co se vyjde z parkoviště 1 na cestu směrem k hotelu il Fuorn. Na přístroji GPS „Webpark“, který si lze vypůjčit v centru národního parku v Zernez za 19 franků, se objeví první z deseti virtuálních průvodců a začne vyprávět příběh, který se váže k místu, kde se návštěvník nachází. Nejdřív je to hlídač parkoviště Marchet, nadšeně informuje o své práci. Tím dosáhne toho, o čem tvůrci stezky snili: v dětech se probudí zvědavost a národní park se rázem stane „zábavním“. Nejmenší napjatě naslouchají a listují v knížečce, u které je přiloženo CD se všemi texty (pro poslouchání doma). Je to zábava – i pro rodiče! Digitální průvodce zajistí výlet bez reptání a stresu. A ještě něco: nejmenší se nemohou dočkat, až kukačka ohlásí dalšího virtuálního hosta – sviště Marmotina, jelena Tumasche nebo kamzici Tinu. Nenáročný, ale okouzlující výlet vede přes „dlouhé pole“ (Champlönch) k Alp Grimmels, serpentinami dolů k Ova da Val Ftur a pohodlně po úbočí Piz dal Fuorn. Jde to bez námitek a brblání, protože děti chtějí další příběh, další zážitek. TIP SWISS MAGU: Na konci jim dopřejte zmrzlinu v hotelu il Fuorn, který byl v minulosti oblíbenou zastávkou pro cestovatele, mezkaře a pašeráky. Dnes slouží jako „základní tábor“ pro návštěvníky národního parku. Je ve stoletém parku jediným hotelem.

46


Senda Ruinaulta:

Švýcarská cesta Grand Canyonem Pohled do hlubin zpsobuje krásnou závra!  metry se prokousal Vorderrhein (Pední Rýn) do vápencových skal Ruinalty. Malebn se vine soutskou, doprovázený „malým erveným“ vlakem: trasa rhaetské železnice je zde obzvláš impozantní. Psobivou ptaí perspektivu nabízí vyhlídková plošina „Il Spir“. Nejlepší cesta k ní je Senda Ruinalta, nenároný výlet plný pokušení. PROČ SEM VYRAZIT: Kulinářské výškové lety a senzační krajina: cesta k švýcarskému Grand Canyonu je v každém ohledu požitek. Všechno začalo před 10 000 lety. Mezi Flimserstein a Piz Grisch se utrhlo 10 000 miliónů kubíků skály a s hřmotem se zřítilo do údolí. Údolí řeky Vorderrhein až dolů k Reichenau zmizelo pod masou sutiny. Rýn si pak dal velkou práci, aby se prokousal horninou a vytvořil obdivuhodný švýcarský „Grand Canyon“: Ruinaultu. Ta je něco jako třešnička na dortu požitkového výletu z Laax k 12,5 metru vysoké vyhlídce „Il Spir“, jejíž jméno znamená v překladu rorýs. Opravdu příhodné jméno, neboť „Il Spir“ se vznáší 400 metrů nad údolím Vorderrheinu a nabízí dech beroucí pohled do soutěsky z ptačí perspektivy. Senda Ruinaulta, která slibuje dokonalé spojení gastronomických a přírodních krás, začíná u sportovního centra Prau la Selva v Laax. Lehká procházka vede okolo jezera Tuleritgsee, které podzemně zásobuje vodou níže ležící jezero Caumasee, a okouzlujícím horským lesem u Flims-Laax-Falera.

Kronberg:

TIP SWISS MAGU: Vykoupejte se v Caumasee. Jezero s tyrkysově zelenou barvou a idylickými zátočinami má středozemní atmosféru. Není důvod zříci se v horkých letních dnech pořádného osvěžení.

Lidé sice žasli, když v dubnu 1999 našli přímo pod vrcholem rekordních osm metrů sněhu, překvapení ale vážně nebyli. Säntis je totiž nevypočitatelný společník. Má na Švýcarsko nepříliš zvláštních 2 500 metrů, ale díky exponované poloze nabízí vše, co je potřeba pro perfektní vysokohorský zážitek: extrémní povětrnostní podmínky, dech beroucí masy sněhu a nekonečný výhled. Tak vysoko appenzellská alpská stezka ale nevede, protože začíná na úpatí Säntisu v 1 350 metrů vysoko položeném Schwägalpu. Tento nejvýraznější vrchol masivu Alpenstein dominuje dvouhodinové túře na Kronberg.

KAM NA JÍDLO: Další cíl je vzdálen sotva hodinu. Restaurant Conn zve ke stolu. Zde, v blízkosti Rheinschluchtu, se servírují pochoutky jako třeba domácí specialita Trinser Birnenravioli. Kdo neodolá kulinářským pokušením, měl by koňská spřežení, která čekají před restaurací a odvážejí unavené výletníky zpět do Flims, obejít obloukem.

Appenzellská alpská panoramatická stezka V zádech obrovský masiv Alpstein s dominantním vrcholem Säntis a ped sebou nic než dálka: díky nekonenému výhledu pes appenzellskou pahorkatinu až k Bodamskému jezeru se z alpské stezky stává jedinená panoramatická túra. V pouhých dvou hodinách na ní lovk zažije všechny tváe regionu, který patí k nejpvabnjším ve Švýcarsku. A to i pesto, že má nejnavštvovanjší hora skuten drsný charakter a stará se o nejrznjší rozmary poasí. PROČ SEM VYRAZIT: Kdo chce spatřit Appenzell z ptačí perspektivy, nemusí se nikam příliš šplhat, alpská stezka úplně stačí.

KAM NA JÍDLO: Cesta vede ve veselém rytmu nahoru-dolů až k chatě Chammhaldenhütte, odkud je možné se obzvláště působivě kochat příkrou stěnou Säntisu. Odtud se pokračuje příjemnou rašelinnou a lesní krajinou vzhůru k Schotzälpli a dále k Dorwees, odkud je to na Kronberg už jen mírně nahoru. Koluje tady historka, že kdysi dávno procházel přes Alpstein obr s pytlem plným domečků. Säntis byl přirozeně ten vrchol, který pytel protrhl. Obr poztrácel tu jeden dům, tamhle další, a tak vzniklo typické rozptýlené osídlení Appenzellu. Kdo se podívá z 1 663 metrů vysokého Kronbergu přes kopečky až k Bodamskému jezeru, musí potvrdit, že to je zdaleka nejkrásnější historka o vzniku Appenzellu. Každopádně krajina je to pohádková, jízdu lanovkou z Kronbergu do Jakobsbadu, kde tato panoramatická túra končí, nevyjímaje.

47


TRIP

SWISSmag

Historická cesta podél

vodních kanál v Nendaz Ožehnutá od slunce a tžko pístupná walliská úboí hor zavlažují takzvané Suonen. Jsou vykopané v zemi, vytesané do skal nebo na skále zavšené a pipomínají boj zemdlc se suchem. Podél tchto historických kanál dnes vedou pvabné stezky. Pedevším u Nendaz, kde ubíhá celkem  kilometr tras podél osmi Suonen, z nichž šest dodnes dopravuje vodu. PROČ SEM VYRAZIT: Obdivuhodný vodní svět: 100 kilometrů turistických tras vede podél historických vodních kanálů a kolem sluníčkem rozmazleného Nendaz.

Walenpfad. Engelberg: Lanovková zážitková cesta

Ta hustota je jedinená. Nikde ve Švýcarsku není na tak malém prostoru tolik lanovek jako v Centrálním Švýcarsku. Okolo stovky jich pohodln vede vzhru do nejkrásnjších turistických oblastí – jednou jako malá vzdušná visutá lanovka, jindy jako prostorná gondola s otáivou kabinou. A zase dol. Na tyhodinové túe Walenpfad je na zaátku nová kabina pro  osob na Bannalp a na konci panoramatická kabina do Engelbergu. PROČ SEM VYRAZIT: Tady má člověk šanci zažít ojedinělé horské a lanovkové prožitky: Walenpfad je náročná požitková túra s panoramatickými pohledy. Zdání klame. Přestože čeká na stezce Walenpfad z Bannalpu (1 713 m n. m.) na Ristis (1 600 m n. m.) na začátku a na konci lanovka, neznamená to, že všechna převýšení byla překonána. 560metrový výstup a 670metrový sestup dělají z panoramatické cesty opravdovou výškovou túru, která se pyšní impozantními výhledy na centrální Alpy. Jako dobře zajištěná cesta nabízí ojedinělý alpský zážitek pro (skoro) každého. A je to i požitek – díky starobylým chatám a hostincům. KAM NA JÍDLO: Tak třeba zrovna do horské restaurace Urnerstafel, kde na jídelním lístku figurují nejrůznější speciality z rösti. Nebo na Ziegenalp Oberfeld – tady v sympatické maličké hospůdce nosí na stůl produkty vlastní výroby, jako je kozí mléko, kozí sýry, maso a jogurty. Ke konci túry se unavení turisté mohou posilnit v Brunnihütte alpskou svačinkou nebo už dnes legendárním steakem čističe skály (Felsenputzer Steak). Právě zde natočil Schweiz Tourismus slavný aprílový žertík o čističi skály.

Jen těžko může být krásnější místo: z nendazských teras položených mezi 1 300 a 1 400 metry nad mořem se otevírá fantastické horské panorama s výhledy na Bernské, Walliské a Vaudské Alpy. A úplně na konci údolí se zvedá gondola směrem k Mont Fortu (3 300 m n. m.), která se pyšní širokým výhledem na dvacet čtyřtisícovek, Matterhorn a Mont Blanc nevyjímaje. Kolem malých historických center starých walliských vesniček s tradičními domky a stodolami vznikly sice moderní ubytovací kapacity, mnohé však ještě dnes připomíná tradici, kulturu a historii, která byla výrazně ovlivněna vodou. Kvůli suchému klimatu budovali po staletí zemědělci ve Wallisu dlouhé zavlažovací kanály, takzvané Suonen, francouzsky bisses. Nendaz, dnes jeden z nejvýznamnějších producentů malin a meruněk, vlastní dosud největší funkční síť. Podél ní vede 98 kilometrů kouzelných turistických tras, které jsou vhodné pro rodiny a turisty-požitkáře. Není zde žádné významné stoupání nebo klesání. Vodní vedení bylo budováno víceméně na vrstevnici. TIP SWISS MAGU: Jedna zvlášť krásná okružní tři a půl hodinová trasa vede z Nendaz podél Bisse du Milieux do Planchouet. Přes Bisse Vieux, starý Suonen, pokračuje romantická vodní cesta zpět do Nendaz, „hlavního města alpského rohu“. Jemu je tu celé léto věnován mezinárodní festival. KAM NA JÍDLO: V Lavantier se podávají v restauraci Chez Edith walliské speciality.

Kdo by dal před čištěním skály přednost osvěžení, nechť se vydá hned za roh na Kitzelpfad – „lechtivou pěšinu“ okolo jezírka ve tvaru srdce Härzlisee. Tady se návštěvník brodí – střídavě ve vodě a na břehu – rašelinou, štěrkem, dřevoštěpkou a kamínky a užívá si ten palčivý pocit přírodní relaxace, než se vyjde po široké cestě Brunni-Pfad (trvá to ještě další hodinu) na Ristis. Tam se o slibné finále cestou dolů do Engelbergu postará nová lanovka s panoramatickými okny. TIP SWISS MAGU: Kdo má ještě energii, navštíví v Engelbergu historický klášter se sýrárnou, kde se vedle mnoha specialit ručně vyrábí měkký sýr.

48

MAPU, VÝŠKOVÝ PROFIL UVEDENÝCH TRAS A DALŠÍCH 20 TIPŮ NAJDETE NA WWW.MOJESVYCARSKO.COM.


Valbella

Saanen-Gstaad Schaffhausen Dachsen

Kreuzlingen Stein am Rhein Basel

Romanshorn

Baden

St.Gallen

Brugg

Mariastein

Rorschach -See

Fällanden Delémont

Zurich 

Le Bémont

Solothurn

Beinwil am See

Rapperswil -Jona

Zug Richterswil

Schaan -Vaduz

Scuol

Filzbach Lucerne

Seelisberg

Berne

Château-d'Oex

Gersau

Scuol

Langnau i.E.

Avenches

Klosters

Engelberg

Fribourg Bönigen

Davos

Brienz Sils i.D.

Grindelwald Château -d‘Oex Lausanne

Sta.Maria

Valbella

Leissigen Hospental

Pontresina

Saanen -Gstaad

St.Moritz

Montreux

Fiesch

Geneva

Bellinzona Sion Locarno Zermatt

Lugano Figino

Davos Youthpalace Zermatt

Grindelwald

Objevte 57 švýcarských mládežnických ubytoven!

Swiss Youth Hostels, Schaffhauserstrasse 14, CH–8042 Zurich. Phone +41(0)44 360 14 14. Fax +41(0)44 360 14 60. E–mail: contact@youthhostel.ch. Internet: www.youthhostel.ch


TRIP

SWISSmag

Kdesi vpředu se z mraků klube majestátní Monte Rosa, jejíž součástí je i Dufourspitze, nejvyšší vrchol Švýcarska. Majestátní, magická, úchvatná…

Túra s makarony a kaštany v zádech Text: Anna Specková | Foto: Swiss image

„Co tady dlají ty krávy?” ptám se vydšen. Jsem v nadmoské výšce kolem dvou tisíc metr, pode mnou leží z jedné strany Luganské jezero, z druhé Lago Maggiore. A pede mnou stojí hndé chlupaté krávy s rohy. Jako obrovští erti.

V

e švýcarské provincii Ticino je asi všechno možné. Jedí tu špagety, mluví italsky a ještě k tomu potřebují spoustu gest, chovají se uvolněně, fandí fotbalu, o Italech si vyprávějí vtipy a po turistických chodnících vysoko v horách se jim procházejí krávy. Nejsou fialové, jak by si člověk podle reklam myslel o švýcarských krávách. „To jsou skotské krávy,“ vysvětluje náš horský vůdce Eugenio Genazzi. „Tady ve vysokohorském prostředí se jim dobře daří.“ Jsou mírumilovné, do pekla nás nechtějí. Zaujaty svou trávou nás nechají projít, zapózují fotografům a já si mohu v klidu vychutnat ten požitek. Krásný letní den a vysoké hory ze dvou stran obklopené jezery. A pod námi Lugano, příjemné městečko u turisticky oblíbeného jezera. Není divu, že tuhle čtyř a půl hodinovou túru zařadili mezi dvaatřicet nejkrásnějších ve Švýcarsku. Není to přitom nic náročného. Na vrchol Monte Lemy vás i v létě vyveze lanovka. Utáhnete tkaničky, nasadíte ruksak a můžete se vydat směr Monte Tamaro, která dosahuje výšky 1 962 metrů. V Ticinu nejsou žádné ostré špičaté skály, hory se blíží dvoutisícovce, jsou tu menší lyžařská střediska a příjemné hřebenové túry.

50

Jako ta z Monte Lemy na Monte Tamaro. Jde o desetikilometrovou procházku po hřebenu, je třeba zdolat dvě ostřejší stoupání, ale to zvládnou i starší děti.

První stoupání První stoupák vede na Monte Magno. Nahoře potřebujeme doplnit cukry, sedáme na rozehřáté kameny a jen tak koukáme kolem. Kdesi vpředu se z mraků klube majestátní Monte Rosa, jejíž součástí je i Dufourspitze, nejvyšší vrchol Švýcarska. Majestátní, magická, úchvatná… Někde pod vámi vítr čeří hladiny jezer, dnes se halí do slabého oparu a honí po nich z našeho pohledu miniaturní plachetnice. Jezera, města, jako na dlani odtud máte celou provincii Ticino. Shora je dobře vidět cesta, která nás ještě čeká. Vyšlapaná pěšina se po hřebenu klikatí jako had. A za ní se klube Monte Gradiccioli, to druhé stoupání, které nám teprve dá zabrat. Nevím, jestli se mnou znalci budou souhlasit, ale pro mě byl výhled na Luganské jezero a Lago Maggiore odtud asi nejkrásnější. Začneme pomalu sestupovat a odměnu si dopřejeme v Cabanne Monte Tamaro, krásné horské chatě. Sedáme na terasu. Pořádné kafe, radler a krásné výhledy „mě vrací do hry“.

Až pak začínáme sestupovat dolů ke slavnému kostelu Maria Botty, slavného švýcarského architekta původem z Ticina. Stojí tu majestátně, pyšně a uvolněně se rozhlíží po kraji. Má jednoduchý design, jeho strohé a propracované tvary přitom berou dech. Dřevěná budova je kulatá a zvláštně zapadá do krajiny… Tak nějak s ní souzní. Tohle že je kostel? napadne mě, když proti mně vyběhnou kozy. Lezou po dřevěných schodech, jako by jim to tu patřilo, honí se po horní terase, nechají se fotit s dětmi i dospělými. Nikdo je nevyhání, nikomu nevadí. Odtud je to jen pár kroků do jiného světa – do adrenalinového parku s bobovou a opičí dráhou.

Trocha adrenalinu Z lenošné letargie magického místa mě vytrhuje bobová dráha. Sedám do bobů, nasazuji si helmu a nechávám boby, ať mi ukáží, co umí. Rády by ukázaly, kdyby je neblokovala česká paní ve středních letech před námi. „Trochu jsem se bála,“ přiznává, když z bobů vylézá. Ale to už mě táhne do lanového parku, který stojí nedaleko. Na výběr je tu několik tras barevně označených jako lyžařské sjezdovky – nejjednodušší je zelená, nejtěžší černá. Těch zážitků už dnes bylo dost, říkám si, když volím zelenou trasu pro děti.


A místní se z nich naučili vykouzlit neuvěřitelné pochoutky. Kaštany se připravují na desítky způsobů: čerstvé – právě sklizené ze stromu, pečené s mlékem na snídani, přidávaly se k pečenému masu. Kulinářskou jedničkou je ovšem vermicell, kaštanové pyré se šlehačkou a pořádnou dávkou kalorií. Každý podzim bylo nutné kaštany upéct, aby vydržely do jara. Někdo tak činil v komíně svého domu, jiní využívali „graa“. To je malý domeček, dole se topilo a nahoře na roštu se několik dnů rožnily kaštany. Když jsou plody upečené, speciálním postupem se z nich sundává slupka. Několik takových „graa“ se zachovalo v Ticinu až dodnes. Do Ticina kaštany dovezli Římané, roste jich tady několik druhů a péče o stromy je velká věda. Sbíraly se od října do listopadu. V té V druhé půli túry je možné navštívit Cabanne Monte Tamaro, krásnou horskou chatu. Úchvatné výhledy jsou zaručeny

Pod vrcholem Monte Tamaro stojí v nadmořské výšce 1 500 metrů kostel Santa Maria degli Angioli, navrhl ho slavný architekt Mario Botta

Nebylo to špatné, myslím, když sedím v gondole vedoucí z Monte Tamaro dolů do údolí. Byla to vlastně pěkná adrenalinová tečka za jednou z nejkrásnějších túr ve Švýcarsku.

Ticino a jeho obyvatelé Přichází chvíle prozkoumat Ticino. Tuhle italsko-švýcarskou provincii, kde lidé do poslední chvíle nevědí, komu z těchto dvou zemí budou fandit během mezinárodního zápasu ve fotbale. Ale raději se jich neptejte, zda se cítí jako Italové, mohli by se totiž urazit. Švýcarská preciznost je jim bližší. „Jíme hodně polenty, těstovin, rizota. Stejně jako Italové mluvíme rukama a jídlo zajídáme chlebem,“ říká Tosca Zanotta z luganské turistické centrály. „Od Italů se ale lišíme kulturou, náturou, přístupem k životu. Autem jezdíme bezpečně a podle předpisů. Možná, že jsme uvolněnější než Švýcaři, ale v žádném případě nejsme takoví volnomyšlenkáři jako Italové,“ dodává po kráké přestávce. „Každopádně ale s německými Švýcary toho moc společného nemáme.“ Ticinu říkají „slunečná část Švýcarska“. Panuje tu příjemné klima, rostou palmy, banánovníky a olivovníky. Oblast se pyšní 2 300 slunečními hodinami ročně. Například v Curychu „svítí“ jen 1 700 hodin. Není divu, že se sem lidé z Curychu jezdí ohřát.

Olej a kaštany A zdejší olivový olej je vyhlášený. Prý se prodá, ještě než ho stihnou stočit do lahví. Italské vlivy se nezapřou ani v ticinské kuchyni. Mezi místní speciality patří polenta se sýrem, rizoto s masem. „Švýcarský raclette sice jíme, ale spíš jsme ho od Švýcarů opsali,“ vysvětluje Tosca Zanotta. „A taky jíme kaštany,“ dodává. Ticino byl vždycky chudý kraj a lidé si tu zvykli jíst kaštany. Kdo měl kaštany, ten byl bohatý. Pečené kaštany se totiž dají uchovat nejenom přes zimu, jíst se dají tři roky.

době lidé nepouštěli ovce pást se pod stromy, aby plody mohly padat na čistou zem. Kaštany se sbíraly do 15. listopadu, co poté zůstalo na stromech, si mohli odnést chudí lidé. Dnes toto datum oznamuje festival kaštanů, na který se sem sjíždějí lidé z celého Švýcarska. Návštěvu Ticina můžete zakončit v jeho největším městě Luganu, kterému celebrity vymyslely název „Monte Carlo Švýcarska“. Je to velmi příjemné město s výstavními budovami, promenádou podél jezera a spoustou letních radovánek na jezeře.

51


GASTRO

Když se

SWISSmag

víno s okoládou… potká

Text: Marta Nevěčná | Foto: Switzerland Tourism

Tak tohle je mi záhadou: jak asi mže chutnat spojení vína a okolády? Chilské Tarapaky a švýcarské okolády Lindt? Výborného vína a kvalitní okolády? Velmi zajímav.

N

ejdříve si musím přivonět k čokoládě, pak k vínu. Čokoládu vložit do úst a asi dvacet vteřin si ji jen tak lehce nechat rozpouštět na patře. „Nechejte si ji rozplynout na jazyku, ať dosáhne tělesné teploty,“ říká Dana Václavíková, která na této ochutnávce zastupuje čokoládovnu Lindt. A pak se lehce napijte vína. Ponechte si doušek v ústech, ať klouže po patře. Dekadentní? Zajímavé? Rafinované. Ke každému druhu čokolády, bylo jich celkem šest, ochutnáváme v pražské vinotéce U Zlaté koruny dvě vína. Tedy celkem dvanáct vín, převládala chilská Tarapaca, nechyběla ale ani argentinská či australská vína. Není to špatné. Pro první kolo ochutnávky přede mnou leží čokoláda s kousky pomeranče a mandlí (Excellence Orange Intense, Lindt, 49 procent kakaa) a chilský Sauvignon (Vina Mar). „Jde o letní kombinaci,“ hodnotí tento výběr someliér Jan Martínek, který do Česka dováží chilská vína. Má pravdu, není to vůbec špatné. Příjemně osvěžující.

52

Lindt Historie čokolády Lindt se začíná psát v roce 1845 v Curychu. Cukrář David Sprüngli-Schwarz a jeho syn se pokoušeli vyrobit něco nového: čokoládu v bloku. Do té doby lidé znali pouze jakýsi čokoládový nápoj. Nová čokoláda si získává velkou oblibu, a to nejen ve Švýcarsku, ale i v zahraničí. V tuto chvíli je nutné malou cukrárnu uzavřít a otevřít si v roce 1870 továrnu. O deset let později už rodina zaměstnávala osmdesát lidí. V roce 1879 vynalezl Rodolphe Lindt, se kterým se Sprüngli spojil, takzvané konšování – nový proces míchání. Trvá až 72 hodin, během té doby se čokoláda neustále ohřívá a míchá. Proces uvolňuje ušlechtilé aroma kakaa, které se rozprostírá po celé čokoládové hmotě. Čím se ještě tato čokoláda liší od jiných? Lindt používá ušlechtilé a ručně sbírané boby. Recepty na výrobu čokolády znají jen čtyři lidé – tzv. Maitres Chocolatiers. Dnes se čokoláda vyrábí s nejrůznějšími příchutěmi. Znalci si ovšem kupují hořkou čokoládu. Ta může mít až 99procentní obsah kakaa.

Ve vinotéce U Zlaté koruny se rozhodli představit svým klientům něco nového: Všichni k vínu zakusují sýry, klobásy… Proč nezkusit třeba spojení vína a čokolády? Není to úplná novinka (přišli s tím Italové), ale ani obvyklá kombinace. Jak víno, tak čokoláda nabízejí širokou paletu vůní a chutí. Je to spíš pro fajnšmekry, kteří hledají ve víně něco nového. „Jsme v Česku v této degustaci pionýry. Nikomu se do toho moc nechce, protože český spotřebitel je konzervativní,“ vysvětluje Jan Martínek. Reagoval tak na nabídku švýcarské společnosti Lindt, jedničky v produkci čokolády. „Na tyto ochutnávky přicházejí lidé, kteří se ve víně vyznají. Občas se setkáme s nepochopením, většinou se ale s lidmi shodujeme.“ Dobře se to prodává, což naznačuje, že to nebyl zase tak špatný nápad. Další z kategorií, do které se ponoříme, je víno Chardonnay (Gran Reserva, LFE, Chile). K němu jsme zvolili 49procentní čokoládu s kousky hrušky a mandlí (Excellence Pear Intense, Lindt). „Kombinace k zamyšlení,“ říká náš průvodce ochutnávkou Jan Martínek. Musím mu dát za pravdu, tohle víno, které zrálo dvanáct měsíců v barikových sudech, má opravdu tóny máslových hrušek a tak nějak s tou čokoládou souzní.


Co vdt o chilských vínech?

Většina lidí si k vínu ráda dá sýry a masové speciality. Najde se na stole místo i pro čokoládu?

Téhle ochutnávce předcházela pořádná příprava. Nad lahvemi vína a tabulkami čokolády se sešlo několik lidí: zástupci Lindtu, tři cukráři, čtyři someliéři a „Maitre Chocolatier“, tedy Mistr čokolády. Nejméně sedm hodin zkoušeli, které víno se hodí ke které čokoládě. „Strašně mě překvapilo, kolik vín se k dané čokoládě dalo napasovat,“ hodnotí výběr Martínek a dodává, že červená vína se jim vybírala snáze než bílá. Jdeme na další ochutnávku. Tentokrát nám asistentka roznáší malinovou čokoládu s mandlemi z limitované edice. Excellence Raspberry Intense, Lindt s 49 procenty čokolády. A k tomu chilské víno – Carmenére El Olivar, Tarapaca – má lehkou stopu po černých přezrálých třešních, nebo možná malinách či jiném ovoci. Proto ta volba. Znáte Carmenére? Tahle odrůda se na ochutnávce objevila celkem třikrát. „Je to stará francouzská odrůda, která byla do roku 1970 v Chile zaměňována s Merlotem,“ říká Martínek. Je výborná. Ve vinárně to hučí, lidé vtipkují, trochu se odvázali. „Není to špatný nápad – spojit dobré víno s vynikající čokoládou –, příjemně mě ta ochutnávka překvapila,“ říká starší pán, který se mnou sedí u stolu. Ostatní mu dávají za pravdu. Ale to už se blíží asistentka s další lahví. Jak přibývá hodin, roste podíl kakaa v čokoládě. Carmenére Grand Reserva z oblasti Tarapaca v Chile. A k tomu čokoláda Excellence 70 % Cocoa, Lindt. Vyšší třída čokolády vyrobená z kvalitních bobů, není v ní téměř žádný cukr. A k tomu tohle vynikající víno. „Kombinace mužských chutí,“ odhaduje someliér. Přemýšlím dlouho, než si přiznám: asi jsem muž. Takhle kombinace u mě na celé čáře vyhrává. 85procentní čokoláda s argentinským Merlotem mě nechává chladnou. „Těžší gurmánská kombinace,“ zdůrazňuje someliér. Má pravdu, ale mé chuťové buňky potřebují na chvíli

pauzu. Mezitím Jan Martínek vysvětluje, proč nelze najít vhodnou čokoládu k ultrahořké 99procentní čokoládě. Tahle čokoláda přerazila chuť i portského vína. „Jako bych následně pil limonádu,“ dodává zklamaně. Taková čokoláda se kvůli výrazné chuti kakaa hodí spíše k silnějšímu alkoholu, například koňaku či brandy. Ale to už čekáme na vyvrcholení dnešního večera: čokoládu s příchutí chilli. Excellence Chilli, Lindt a australské Cabernet Savignon, Berton. Tak tohle je opravdu rafinovaná chuť. Pro fajnšmekry. Ostrá, pálivá. Ale zároveň lehce smířlivá. Nejdříve si myslíte, že do toho vašeho kousku čokolády chilli dát zapomněli. Pak vás ale štípne do jazyka. Tak jemně. A víno její chuť ještě podtrhuje. Lidem to chutná. Někteří jsou nadšení a bude to právě tato kombinace, kterou si tu koupí a odnesou domů.

Chilská vína mají dlouhou tradici, začala se pěstovat už v 16. století, kdy sem první odrůdy přivezli kolonizátoři. V polovině 19. století sem byly importovány evropské odrůdy révy – Cabernet Sauvignon, Merlot, Cot, Pinot Noir, Sauvignon, Riesling, Chardonnay. Chilskému vinohradnictví se vyhnula vlna fyloxéry – mšičky révokaza, proto se zde zachovaly klony pravokořenných tradičních evropských odrůd révy vinné. Vinohrady, které se rozkládají především u Tichého oceánu, pokrývají 155 000 hektarů. Nejvýznamnější je oblast Centrální údolí, kde leží vinařská oblast Maipo Valley. Panuje tu horské klima vnitrozemského charakteru, zimy jsou studené a deštivé, léta horká a suchá. Rozdíly mezi letní denní a noční teplotou jsou až 20 stupňů. V Maipo Valley leží také slavné vinařství VIŇA TAPARACÁ . Bylo založeno v roce 1874 donem F. de Rojas y Salamanca. Jeho bílá vína charakterizuje světlá svěží barva, chuť s pikantními kyselinami. Červená vína se vyznačují vyššími barvami, plnou ovocnou tříslovitou chutí, mají vyšší obsah alkoholu. Vybraná červená vína leží v barikových sudech. Kam na ochutnávku vína a čokolády? Vinotéku U Zlaté koruny najdete v Praze 1 na Malém náměstí 13.

U našeho stolu se strhla diskuze: může se z této kombinace – víno a čokoláda – stát zvyk? Když si doma otevřete s partnerem láhev, naservírujete mu k tomu i tabulku čokolády? Nebo zůstanete u obvyklých sýrů a slaných pochutin? Proč ale čokoládovou pochoutku nevytáhnout, když k vám přijde návštěva, které chcete nabídnout něco nového? Nebo poslouží jako zajímavý dárek pro znalce vín. Asi nehrozí, že by čokoláda ze stolů vytlačila sýry, uzeniny či jiné dobroty. Ale není to špatné. Zkuste to sami.

53


SPORT

Mistr ČR Robin Kaleta v akci na závodní stěně ve švýcarském Lenzerheide pod horou Rothorn

SWISSmag Z Davosu do Lenzerheide

FOTO: TOMÁŠ MATWIKOW  FREESKIING.CZ

První dva ročníky proběhly v Davosu, kvalitní organizace včetně výborného jezdeckého zastoupení – 2. ročníku se například účastnil jako rozhodčí Seb Michaud, legenda tohoto sportu – katapultovaly závod na globální úroveň a právě do množiny kvalifikačních závodů – sbírat kvalifikační body je silná motivace jezdců z celého světa, takže zájem o start v letošním Scott Czech Ride projevilo více než 200 závodníků z 21 zemí! Na start se jich ale mohlo postavit maximálně 80. Zařazení mezi kvalifikační závody s sebou přineslo i potřebu najít atraktivnější závodní stěnu. O to se postaral Čechošvýcar Tom Elias, který jako dlouholetý instruktor lyžování zná v graubündenských horách každou skálu. Jeho tip mířil do Lenzerheide, kde pod vrcholem hory Rothorn padá strmá a široká kamenitá stěna, o které by našinec s jistotou prohlásil, že na lyžích sjet nejde. Freerider však kouká na hory jinak a proplétat se mezi skalami strmými žleby a skákat ze skal je jeho denním chlebem. Po vstřícném postoji managementu lyžařského střediska Lenzerheide se závod definitivně přestěhoval.

Scott Czech Ride: nejlepší Češi se měří ve Švýcarsku Text: Petr Socha

Napadlo vás nkdy, že by se eské mistrovství v nkteré sportovní disciplín mohlo odehrávat jinde než na eském území? Pravda, obvyklé to není, ale jedna taková akce existuje. Ve SWISSmagu o ní píšeme proto, že probíhá práv ve Švýcarsku. Je to mistrovství ve freeridu na lyžích, lépe známé jako Scott Czech Ride. Práv tsn ped uzávrkou tohoto vydání úspšn probhl jeho tetí roník! Co je to vlastn freeride? Freeride – myšleno na lyžích – je jízda ve volném terénu mimo upravené sjezdovky. V první řadě je to rekreační fenomén, ale jak to tak ve sportu bývá, potřeba měření sil přivedla na svět i freeridové závody. Ty se ve světě pořádají skoro dvacet let a dnes je z nich velká show vrcholící finále nejvyšší světové série Freeride

54

World Tour, které se již tradičně koná ve Verbier. Seriál zahrnuje pouhé čtyři závody pro nejlepší hvězdy, zavítá do Ruska (Soči), USA (Squaw Valley), Francie (Chamonix) a Švýcarska (Verbier). Kvalifikační body se pak sbírají na závodech Freeride World Qualifier, kterých je ročně něco přes deset. A jedním z nich je i český Scott Czech Ride.

Jak se závodí ve freeridu? Vybere se extrémní stěna, a kdo ji nejlépe sjede, vyhraje. Nejlepší „lajnu“ hodnotí pět rozhodčích podle léty propracovaného systému a sledují se skoky ze skal (neboli dropy), rychlost, plynulost a agresivita jízdy, ale i samotný výběr trasy.


Freeridu si na Salomon SNOWfestu tradičně užívá i nejlepší český skikrosař Tomáš Kraus FOTO: PETR SOCHA  SNOW.CZ

Salomon SNOWfest

FOTO: KATEŘINA SOCHOVÁ  SNOW.CZ

Mistryně a mistr ČR ve freeridu 2010: Simona Hrstková a Robin Kaleta

Scott Czech Ride : Podkování tomu nahoe Jak už bylo zmíněno, freeride se odehrává v divokém terénu, kde sněhové podmínky neovlivní nikdo jiný než ten nahoře. Podobně počasí – musí být takové, aby umožnilo bezpečně zdolat trať všem závodníkům. Vítr, sněžení, mlha, lavinové nebezpečí, zmrzlý terén i nedostatek sněhu ve stěně jsou rizika, která člověk nijak neovlivní. Letošní počasí před závodem bylo děsivé: teplo ničilo sněhové vrstvy i v nejvyšších polohách graubündenských hor, masy mokrého sněhu padaly do údolí kolikrát i samovolně a cestou dolů lámaly stromy a trhaly skály. Poté se s příchodem mrazů povrch změnil v nebezpečný led. A na první závodní den přišla fronta, která znemožnila nejen závod, ale i samotný provoz lyžařského střediska. Přes odpoledne napadlo 20–30 cm sněhu – množství akorát tak veliké, aby závodní stěnu pokrylo měkkým prašanem a zároveň nezapříčinilo extrémní lavinové nebezpečí. Už brzy z večera se vyjasnilo a naděje na konání závodu vzplála. V sobotu 27. března ráno čekalo na závodníky modré nebe a čerstvý prašan – podmínky jako ze snu! Poté, co ji opustil poslední závodník, se do stěny opřelo slunce a nemilosrdně změnilo možná poslední letošní prašan v nepříjemnou krustu… To už se ale pod kopcem vesele oslavovalo. V hlavní kategorii „ski man“ byli hned dva vítězové, k české radosti se na prvním místě umístil vedle Francouze Cocheta i Čech Robin Kaleta! A i pořadatelé měli co oslavovat: Scott Czech Ride 2010 se povedl natolik, že dostal superlativní hodnocení od pozorovatelů z Freeride World Tour coby nejlepší závod řady Freeride World Qualifier.

www.scottczechride.cz

Nejen Scott Czech Ride je česká akce zakořeněná ve Švýcarsku. Základy závodu vznikly totiž v rámci festivalu Salomon SNOWfest, který letos již potřetí proběhl v Davosu. A to za tradiční podpory jak českých, tak švýcarských partnerů. Salomon SNOWfest je akce určená pro všechny, kdo vyznávají freeride a další formy lyžování ve volném terénu jako skitouring apod. Do Davosu se na týden sjedou nejlepší nejen české osobnosti oboru a celý týden se společně lyžuje a probíhají tematické programy. Velkým tématem jsou laviny, trvalé nebezpečí všech, kdo se pohybují v zimních FOTO: PETR SOCHA  SNOW.CZ horách. Tuto problematiku řeší Arva Avalanche Camp vedený špičkovými odborníky jak z Česka, tak Švýcarska. Na první skialpovou túru můžete vyrazit v rámci programu Rock Point Skitour Week, samozřejmě jak jinak než pod vedením špičkového vůdce. V rámci programu Freeski test si pak můžete vyzkoušet nejnovější modely lyží určené právě mimo sjezdovky. A třeba na nových testovacích lyžích pak lze v rámci programu Salomon Freeride Coaching společně lyžovat s největšími esy českého freeridu, například s loňským mistrem ČR Davidem Knyblem, letošní i loňskou mistryní Simonou Hrstkovou nebo s asi nejznámějším freeridovým jezdcem Česka a letošním mistrem ČR Robinem Kaletou.

Více informací naleznete na www.snowfest.cz FOTO: PETR HAVELKA  SNOW.CZ

Za „svtovým pohárem“ freerider stojí Švýcar Nicolas Hale-Woods je tvůrcem konceptu Freeride World Tour, jakéhosi světového poháru freeriderů. Jeho aktivita začala pořádáním dnes již legendárního závodu Xtreme Verbier a trvalo deset let, než se podařilo vybudovat velký seriál závodů s jednotnou klasifikací, přesně definovanou metodikou hodnocení a zejména s nejlepšími jezdci světa na startu.

55


ORIGINAL

Ženevský autosalon nemá o návštěvníky nouzi

SWISSmag Autor je šéfredaktorem portálu AutemBezpečně.cz

Text: Petr Buček | Foto: Auto-salon.ch, Petr Buček, automobilky

Ženevský autosalon auta jako na dlani L Lidé ze svta automobil mají ženevský autosalon rádi. Nejen kvli tomu, že patí mezi nejvtší pehlídky svého druhu na svt, ale také proto, že jako na dlani servíruje vše dležité – výstavišt je pár krok od letišt a pár metr od dálnice a všechna vystavená auta jsou pod jednou stechou ohromné haly Palexpo.

K letošním novinkám na výstavě u Ženevského jezera patřila Škoda Fabia RS

56

etošní ženevský autosalon oslavil své 80. jubileum. Poprvé se tu sešli výrobci a příznivci aut v roce 1905. Své setkání tehdy nazvali Národní výstavou automobilů a jízdních kol. Automobil měl za sebou tehdy na začátku 20. století nedlouhou historii. Obchod se začínal rozbíhat a setkání výrobců se zákazníky se hodilo všem zainteresovaným. Za svou více než stoletou historii si ženevská přehlídka aut našla pevné místo v kalendáři začátkem března. Šest značek nechybělo na konci zimy v Ženevě ani jednou. „Děkujeme za věrnost firmám Bentley, Citröen, Peugeot, Renault, Fiat a Lancia,“ řekl před začátkem letošní výstavy její ředitel Rolf Studer. Několikrát se však brány autosalonu neotevřely. V první polovině 40. let minulého století tradici zastavila světová válka. Ještě „nakloněnější“ to s autosalonem bylo hned v roce 1907. Tehdy se přehlídka přesunula do Curychu, protože v Ženevě se auto netěšilo přízni. Důvodem byly obavy lidí ze stále ještě nového stroje jménem automobil. Po roce se však přehlídka do města u jezera a francouzských hranic vrátila. Rychle se pohybující stroj vzali místní na milost. Se svou každoroční pravidelností je místní přehlídka v Evropě výjimečná. Ženevě se může na starém kontinentě rovnat jen podzimní autosalon, který si vždy po roce předávají Paříž s Frankfurtem. Do velké světové pětky nejprestižnějších přehlídek aut lze ještě připočítat Detroit a Tokio.


Slavná auta v Ženev V Ženevě si svou premiéru odbylo v dlouhé historii autosalonu hodně zajímavých a pro automobilový průmysl důležitých aut. V roce 1955 se tu světu poprvé ukázal například malinký, ale pro italskou automobilovou branži typický Fiat 600. Jeho tvarový následník se vrátil na scénu před pár lety v podobě „pětistovky“. O šest let později, v roce 1961, strhávali na ženevském autosaloně plachtu z Jaguaru E-Type Coupé, který je dodnes považován za jedno z nejkrásnějších aut vůbec. Premiéru na výstavě konané nedaleko Ženevského jezera si v roce 1980 užili konstruktéři Audi Quattro – prvního sériového osobního auta s pohonem všech kol. Z novějších slavnostních odhalení stojí za zmínku také Ford Mondeo (v roce 1993), Mercedes třídy A (1995), Ford Focus (1998) nebo Peugeot 207 (2006). Mezi škodovkami se poprvé na automobilové scéně ve švýcarské Ženevě objevila Škoda Superb druhé generace nebo Škoda Yeti.

80. ročník výstavy byl mimo jiné ve znamení aut do zásuvky

Jak to probíhá Ženevský autosalon trvá pokaždé bezmála dva týdny. První dva dny patří odborníkům a zástupcům médií. Zvláště první den autosalonu dělají automobilky všechno proto, aby se do celého světa rozběhly fotky a záběry právě jejich aut. Od rána do odpoledne začíná každou čtvrthodinu velká tisková konference jednotlivých automobilek.

Šest značek nechybělo na konci zimy v Ženevě ani jednou: Bentley, Citröen, Peugeot, Renault, Fiat a Lancia. Zelená má zelenou Hitem letošního autosalonu jsou auta se zaměřením na ekologii. S tím, jak se blíží větší rozšíření hybridních aut a nástup elektromobilů, předháněly se automobilky v souboji o „nejzelenější“ vozidlo. Úspornou verzi svého auta přivezly do Ženevy ukázat už také tradiční sportovní značky jako Ferrari nebo Porsche. A to je co říct. Škodovka měla na svém stánku také zelenou hvězdu. V jejím případě ale nešlo o auto zaměřené na šetrnost ke svému okolí, nýbrž o sportovně pojatý vůz. Sériová Škoda Fabia RS bude uhánět až rychlostí 220 km/h. A k mání je také jako kombík. Zatímco v Detroitu jde vždy hlavně o show amerických značek, v Tokiu vládnou japonští výrobci, ve Frankfurtu mají největší stánky Mercedes, BMW, Volkswagen a Paříž je pod patronátem Renaultu, Peugeotu a Citröenu, Ženeva je neutrální. Podobně jako celé Švýcarsko v politice. Tuto nezaujatost si pochvalují nejen výrobci, ale také návštěvníci, kteří si udělají obrázek o tom, co budou jednotliví výrobci v začínajícím roce nabízet.

Jejich šéfové se chlubí hospodářskými výsledky a představují nové modely. Za zvuků hudby, doprovodu tanečníků nebo akrobatů slavnostně strhávají plachty z právě představených aut. Všichni se snaží přesvědčit novináře, že právě oni přivezli do Ženevy na tuto prestižní přehlídku auto, které stojí za pozornost. Strhnout zájem se snaží každý – vyhrává ten výrobce, jehož vůz pronikne na první stránky novin, do prvních sekund televizního zpravodajství a do popředí internetových zpráv. Právě nástup internetu ještě zvýšil zájem žurnalistů o autosalon. Letos jim organizátoři vydali na deset tisíc akreditací. Celkový počet návštěvníků se pak po dvou týdnech zastaví na údaji okolo 700 tisíc lidí, které zajímá svět aut. A mají se na co dívat. Počet vystavených vozů sahá k sedmi stovkám, vystavovatelů bylo letos asi 250 a pocházeli z 30 zemí. Dějištěm autosalonu je od roku 1982 výstaviště Palexpo ležící u vjezdu do města. Do té doby se výstavy odehrávaly přímo v jeho centru. Palexpo patří k velmi oblíbeným výstavním místům. Přiléhá k dálnici a na letiště se dá dojít pod střechou.

Jedno z nejkrásnějších aut, jaké se kdy vyrábělo, se představilo poprvé v Ženevě – Jaguar E-Type

Také slavný fiátek se poprvé světu ukázal v Ženevě

S výstavní plochou přes 100 000 metrů čtverečných se Palexpo řadí mezi dvacítku největších výstavních a kongresových středisek světa. Expozice jsou však jedna vedle druhé, vše se odehrává ve dvou spojených halách a návštěvníci mají naleštěná auta jako na dlani.

57


ORIGINAL

SWISSmag

Text: Marta Hermanová | Foto: Nestlé

rozpustná káva víte odkud přišla? Švýcarsko není jen zemí okolády. Nemén dležitá je i jeho klíová role ve vývoji kávy. Pedevším té rozpustné. Jen málokdo ví, že první prášek vyrobili práv ve švýcarské firm – v Nestlé.

K

dyž si ráno vaříte šálek rozpustné kávy, napadlo by vás, že její receptura pochází už z třicátých let minulého století? V té době byl v Brazílii velký nadbytek kávy. Vláda se pro ni snažila nalézt nové trhy a nové formy zpracování. Po několika marných pokusech, které většinou skončily nevalnou chutí kávy, se Brazilský kávový institut obrátil na Louise Dapplese, předsedu správní rady Nestlé. Tým odborníků z Nestlé měl za úkol vyvinout dehydrovanou kávu v kostkách, která by udržela chuť a aroma kávy a dala se rozpouštět v horké vodě. Na jaře roku 1937, po sedmi letech snažení, výzkumný tým Nestlé v čele s Maxem Morgenthalerem představil rozpustnou kávu ve formě prášku. Kvalitní káva tak vznikla pouhým zalitím převařenou vodou. Předností granulí byla – na rozdíl od kostek – možnost dávkovat si množství kávy do vody, a tím vytvořit požadovanou chuť. Výrobek dostal název NESCAFÉ – kombinace slov NESTLÉ a CAFÉ. NESCAFÉ se poprvé prezentovalo 1. dubna 1938 ve švýcarské továrně Orbe. A začalo si získávat první konzumenty.

Válený úspch O rok později byla výroba rozšířena i do Velké Británie a Francie. A také do Spojených států, až ty ovšem sehrály klíčovou roli na cestě NESCAFÉ k úspěchu. Zpět do Evropy totiž rozpustnou kávu přivezli američtí vojáci. Sypaný prášek se stal součástí jejich potravinových balíčků a veškerá produkce kávy tehdy putovala do armádních skladů. Jednalo se až o milion beden kávy ročně. Ale to byl teprve začátek. V dalším desetiletí začalo NESCAFÉ nabírat na popularitě. V padesátých letech se rozpustná káva stala nápojem teenagerů, kteří v kavárnách poslouchali

58

Dobové plakáty dokazují, že rozpustná káva byla populární už po druhé světové válce


rock ’n’ rollové hity. Káva začala lidi sbližovat a pojem „jít na kávu“ se stal synonymem relaxace, neformální schůzky, posezení s přáteli… Někdy z té doby – z roku 1961 – pochází proslulá hnědá plechovka známá z plakátů. Ta byla v roce 1970 nahrazena průhlednou sklenicí, která se používá dodnes. Nestlé ovšem v šedesátých letech pokračovalo ve výzkumu. Tak vznikla unikátní metoda sušení – vymražování. Tento způsob je velmi šetrný a umožňuje rozpustné kávě uchovat si její unikátní chuť. Právě tato metoda se velkou měrou podílela na vzniku značky GOLD.

Káva na eském stole Dnes se káva NESCAFÉ prodává ve všech možných chutích a nejrůznějších baleních. „Ve světě v současné době činí podíl rozpustné kávy v poměru k ostatním druhům kávy v maloobchodním prodeji 40 procent. NESCAFÉ si v segmentu rozpustné kávy udržuje vůdčí postavení, a to jak celosvětově, tak v Česku,“ říká Hana Chybová, marketingová manažerka značky NESCAFÉ. A co víc: NESCAFÉ je druhou nejuznávanější značkou v segmentu nápojů, hned po Coca-Cole.

Od kojenecké výživy po rozpustnou kávu Kořeny společnosti NESTLÉ, největší potravinářské společnosti na světě, sahají do Švýcarska do poloviny 19. století. Zakladatel firmy, lékárník Henri Nestlé, vyvinul v roce 1867 náhradní kojeneckou výživu – slavnou „Nestléovu dětskou moučku”. Společnost se po desítky let postupně rozrůstala – výrobu sušeného a kondenzovaného mléka doplnila o podnikání v mnoha odvětvích potravinářství. Dalším ze strategických milníků byla výroba čokolády v roce 1929, úspěšné uvedení na trh první rozpustné kávy na světě NESCAFÉ o devět let později a získání strategické značky MAGGI v roce 1947. Na český trh vstoupila NESTLÉ už v roce 1890 s mléčnou kojeneckou výživou. Před rokem 1948 provozovala v tehdejším Československu moderní mlékárenské závody v Moravském Krumlově a v Hlinsku. NESTLÉ se k nám vrátila v roce 1992.

Z historie kávy Kávovník rostl v Etiopii v přírodě a je pravděpodobné, že domorodí obyvatelé znali jeho povzbuzující účinky, a proto kávová zrna žvýkali. Už v devátém století se káva stala populární v Persii, do15. století ji znal celý arabský svět. Do Evropy se dostala v 17. století, oblíbili si ji i Holanďané, kteří ji v roce 1696 začali pěstovat na ostrově Jáva. První kavárna v Anglii otevřela své dveře v roce 1650, v Londýně o rok později. Do roku 1700 jich tam bylo na dva tisíce. Obliba kaváren raketově rostla i v dalších evropských městech.

V Česku se rozpustná káva na stole objeví ve 49 procentech případů. Každý pátý vypitý šálek pochází od firmy Nestlé. Češi každý den vypijí 2,5 milionu hrnků s nápojem. Světový primát ovšem drží Skandinávci (Finové, Švédové a Norové), pak následují Nizozemci. Průměrný Fin vypije každý rok 1 400 šálků rozpustné kávy.

Na pole za kávou… Káva roste na malých věčně zelených stromech na plantážích v Jižní a Střední Americe, Africe a Asii. Z více než šedesáti existujících druhů se pro výrobní účely využívají především dva druhy kávy – Arabica a Robusta. Arabica se pěstuje ve vyšších nadmořských výškách a je náročná na zpracování. Obsahuje dvakrát méně kofeinu, její chuť je jemnější a šťavnatější v porovnání s kávou Robusta, která roste v nižších nadmořských výškách a vyžaduje méně náročnou péči. Robusta je také méně náchylná k chorobám. Trvá to čtyři roky, než kávovník začne produkovat první plody. Dalších devět měsíců dozrávají v červené kávové „třešni“. Káva se sbírá většinou ručně a pečlivě se vybírají jen zralé bobule – každá z nich obsahuje dvě zrnka kávy. Bobule se po sběru suší a připravují na pražení. Existují dva způsoby sušení: suchá metoda – čerstvě natrhané červené bobule se dva až tři týdny suší na přímém slunci na speciálních podložkách a mokrá metoda – pro vyjmutí vnější dužniny se používá stroj, vznikne slisovaná káva, která se fermentuje a namáčí, aby se odstranily poslední zbytky dužniny. Slisovaná káva se oloupe – bobule, které ještě nemají kávovou chuť ani aroma, mají v tomto stadiu zelené zabarvení. Až pak se bobule praží. To se děje při teplotách 180 °C až 240 °C po dobu 3 až 12 minut podle druhu vybraného přístroje

a výběru chuti. Tím vzniká typická vůně kávy. Tato etapa zpracování suroviny je společná pro mletou i rozpustnou kávu. Liší se až další způsob přípravy.

Jak se vyrábí rozpustná káva? Pro výrobu NESCAFÉ se čerstvá pražená kávová zrna bez jakýchkoli chemických příměsí semelou na hrubé částečky, které se louhují v horké vodě pod vysokým tlakem. Vznikne tak vysoce koncentrovaný kávový „likér“, který se dále suší, a to dvěma rozdílnými metodami – sprejováním nebo vymražováním. Sušení je významný proces na cestě za kvalitní rozpustnou kávou, protože zásadně ovlivňuje výslednou chuť a aroma. Při sprejovaném sušení je koncentrovaný „likér“ rozprášen do podoby drobných kapének unášených proudem horkého vzduchu uvnitř věže rozprašovače. Voda se z každé kapénky odpaří a zbude částečka sušeného koncentrátu. Při sušení vymražováním se nejprve kávový „likér“ zmrazí při teplotě -40 °C a poté rozemele. V této podobě se dopraví do vakuové komory, kde se při nízkém tlaku ledové částečky přemění na vodní páru, aniž roztají (jde o tak zvanou sublimaci ledu). Tento způsob výroby je sice náročnější a zdlouhavější, ale extrémně šetrný. Díky němu se tak uchovávají vlastnosti kávy v nejvyšší možné kvalitě.

Vdli jste, že … … káva je hned po ropě nejčastěji obchodovanou komoditou.

… káva je hned po vodě druhým nejvíce konzumovaným nápojem.

… Bach složil kantátu na počest kávy, Beethoven byl také velkým milovníkem kávy.

… pití kávy může snížit riziko vzniku rakoviny vaječníků.

59


SWISSmag

Alpiq: jméno, které vyjadřuje osobnost

P

očátkem roku 2009 se na základě fúze předních švýcarských energetických společností Atel a EOS zapsalo mezi výrobce, obchodníky s energií a poskytovatele energetických služeb nové jméno silného hráče – Alpiq. V souvislosti se vznikem nové skupiny Alpiq a změnou její struktury ve střední a východní Evropě byla vytvořena nová energetická společnost Alpiq Energy SE působící na trzích deseti zemí regionu. Hlavním cílem této změny bylo reagovat na liberalizaci evropské energetické legislativy a přizpůsobit právní model aktuálním obchodním potřebám. Výhody pevné centrální struktury a silné kapitálové základny skupiny pocítí jak zákazníci, tak obchodní partneři. Sídlo společnosti Alpiq Energy SE je v Praze. Tato nová centrála postupně nahrazuje jednotlivé lokální obchodní společnosti bývalé skupiny Atel a je jednou z největších mezinárodních spo-

Alpiq Energy SE dodává elektrickou energii středním a velkým odběratelům v České republice. lečností obchodující s energií ve střední a východní Evropě. Alpiq Energy SE nabízí prostřednictvím svého obchodního týmu v České republice kvalitní řešení dodávek elektrické energie v souladu s konkrétními požadavky zákazníků. Navazuje na několikaleté úspěšné působení Atel Česká republika s.r.o. v dodávkách elektřiny koncovým odběratelům v České republice. Díky rozsáhlým zkušenostem v oblasti obchodování a prodeje energií je obchodní tým Alpiq Energy SE schopen připravit pro své zákazníky ze sektoru průmyslu a služeb individuální řešení šitá na míru jejich potřebám. Umožňuje tak optimalizovat nákla-

dy koncového zákazníka související s nákupem elektřiny při současném zajištění spolehlivosti. Obchodní oddělení společnosti Alpiq Energy SE spolupracuje nejen se spotřebiteli, ale také s tradičními i novými výrobci elektrické energie, a nabízí synergie z propojení mezi výrobou a uživatelem elektřiny. Alpiq Energy SE svým zákazníkům nabízí jak smlouvu upravující pouze dodávky elektřiny, tak také smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, t.j. zastoupení zákazníka při jednání s provozovatelem distribuční soustavy. Přestože jsou velkoobchodní prodej a prodej energie koncovým zákaz-

níkům hlavním předmětem podnikání, mohou zákazníci a partneři rovněž využívat dalších služeb, stejně jako naše zkušenosti z řízení portfolia a rizik. V České republice Alpiq vlastní a provozuje také dvě elektrárny – v Kladně a ve Zlíně. Alpiq Generation (CZ) s.r.o. se sídlem v Kladně je se svoji roční výrobou cca 1600 GWh elektrické energie jedním z největších nezávislých výrobců tepelné a elektrické energie v České republice. Alpiq Zlín s.r.o. je výrobcem a dodavatelem elektřiny a tepla v páře i horké vodě pro město Zlín a jeho okolí. Roční výroba elektrické energie činí cca 200 GWh.

Alpiq je jméno, které vyjadřuje naši osobnost: „Alp“ znamená Alpy, které se nacházejí v srdci Evropy – tam, kde jsou naše kořeny. „piq“ připomíná anglické slovo „peak“, tedy špičku, která vyjadřuje náš závazek dosahovat špičkového výkonu a poskytovat energii ve špičkovém zatížení pro naše patnery. „IQ“ rovněž znamená inteligenční kvocient a představuje inteligentní energetická řešení. www.alpiq.com

60


SWISS Business Upgrade

SWISS SMĚLÉ PLÁNY

MÁ PRO ROK 2010

Pestože se celosvtová ekonomická krize výrazn podepsala i na sektoru osobní letecké dopravy, spolenosti SWISS se daí realizovat své projekty, jako napíklad pedstavení nových uniforem pro palubní personál, obnovu dálkové flotily, zkvalitování služeb na linkách po Evrop a otevírání nových destinací. SWISS je s partnery Austrian Airlines a SN Brussels aktivním členem uskupení Lufthansa Group a společně tak čelí nástrahám konkurenčního prostředí. Cestující oceňují především integrované věrnostní

Destinace Praha–Curych–Praha Praha–Ženeva–Praha Praha–Basilej–Praha

programy, harmonizované letové řády, koordinované cenové nabídky korporátním klientům a podobně. Identita každé společnosti je však zachována a tak si každý cestující může vybrat tu správnou kombinaci.

PŘÍMÉ LETY SWISS DO ŠVÝCARSKA Frekvence Cena zpátečních letenek 3x denně Již od 3 800 Kč vč. všech poplatků 1x denně Již od 2 500 Kč vč. všech poplatků po, st, pá, so, ne Již od 2 200 Kč vč. všech poplatků Podrobný letový řád naleznete na www.swiss.com. Změny vyhrazeny.

Atraktivní alternativou, jak si zpříjemnit cestu do Švýcarska, je možnost dokoupit si k ekonomické letence upgrade do business class za výhodný paušální poplatek. Nabídku lze využít jednosměrně anebo pro celou cestu. Upgrade v jednom směru do Basileje stojí 1 300 Kč, k letence do Curychu, Ženevy nebo do Lugana doplatíte 2 450 Kč. Pak si můžete vychutnat pohostinnost salónků, soukromí na palubě, osobní servis a bohatší catering, a získáte také větší limit pro zavazadla zdarma a další výhody.

Nová destinace – San Francisco SWISS od 2. června 2010 otevírá novou linku z Curychu do San Francisca a propojí tak 6x týdně dvě významná obchodní centra: v San Franciscu a jeho okolí má své zastoupení mnoho švýcarských firem a naopak ve Švýcarsku mají své pobočky významní američtí producenti. Na tento dálkový let pohodlně navazují i lety z/ do Prahy, a tak i cestující z České republiky získají další atraktivní spojení do USA. SWISS INTERNATIONAL AIR LINES AG BELGICKÁ 276/20 120 00 PRAHA 2  VINOHRADY SWISS CUSTOMER CALLCENTRE: 234 008 229 EMAIL: INFO.CZECHREPUBLICSWISS.COM SWISS.COM

61


SWISS MANAGEMENT FORUM

SWISSmag

SWISS MANAGEMENT FORUM

62

Zameno na energii

Energie im Zentrum

Energetická bezpenost a zmna životního prostedí jsou témata, která již njakou dobu zaujímají místo v budoucích scénáích, a svtová krize a s tím spojené snížení spoteby pinesly útlum.

Energetische Sicherheit und Klimawandel sind Themen, die schon gewisse Zeit grossen Raum in wirtschaftlichen Zukunftsszenarien einnehmen, wenn auch die globale Krise und die damit verbundene Abflachung des Mehrverbrauchs eine Verschnaufpause gebracht haben.

Tím se ale tyto otázky nestaly méně aktuální: Z jakých energetických zdrojů pokryjeme v budoucnu naše potřeby? Máme je sami, nebo je musíme zajistit? Jací jsou dodavatelé? Jak soběstační máme být, a za jakou cenu? V rámci pravidelně pořádaného Swiss Management Fora letos Obchodní komora Švýcarsko – Česká republika rozebírala otázku energie, a to z několika úhlů pohledu. Čtyři referenti mluvili o problematice z národního pohledu (českého a švýcarského), o situaci na mezinárodním trhu a o jaderné energii jakožto možné klíčové energii pro budoucnost s nižšími emisemi. Petr Karafiát z Alpiq Generation (CZ), české dceřiné společnosti nadnárodního švýcarského holdingu Alpiq, nastínil některé problémy středně a dlouhodobé české energetické koncepce. Již dnes by měla být jasná, neboť investice do sektoru jsou dlouhodobé. Proto musí být nyní znám rámec, ve kterém se bude odehrávat energetická politika za deset, dvacet, třicet let. Karafiát vytkl, že byla v České republice roky prosazována nepříliš jasná koncepce. Například je nejasný budoucí význam uhlí, dokud se neví, zda budou stávající těžební limity zachovány. Jaderná energie, tradičně důležitá složka v Čechách, čeká na objasnění regulačního prostředí zejména pro reaktory nové generace. Alternativní energie budou sice zaujímat

Doch die Fragen sind dadurch nicht weniger aktuell geworden: Aus welchen Energieträgern decken wir in Zukunft unsere Bedürfnisse ab? Haben wir sie selber, oder müssen wir sie einkaufen? Wer sind die Lieferanten? Wie autark sollen wir sein, und zu welchem Preis? Im Rahmen ihres regelmässig stattfindenden Swiss Management Forum setzte sich die Handelskammer Schweiz – Tschechien dieses Jahr mit Fragen aus dem Themenkreis Energie auseinander, und zwar aus mehreren Blickwinkeln. Vier Referenten sprachen zur Problemstellung aus nationaler Perspektive, dem Blickwinkel des internationalen Marktes und der Kernenergie als möglicher Schlüsselenergie für eine emissionsärmere Zukunft. Petr Karafiat von Alpiq Generation (CZ), der tschechischen Tochter der multinational tätigen Schweizer Alpiq Holding, skizzierte einige Probleme der mittel- und längerfristigen tschechischen Energiekonzeption. Es gelte heute Weichen zu stellen, denn Investitionen in den Sektor seien langfristig. Deshalb müsse heute der Rahmen bekannt sein, in dem sich die Energiepolitik in zehn, zwanzig, dreissig Jahren abspielen werde. Karafiat bemängelte, dass seit Jahren in Tschechien eine zu wenig klare Konzeption durchgesetzt werde. So sei beispielsweise der Stellenwert der Kohle nicht klar, so lange man nicht wisse, ob bestehende Förderbeschränkungen aufrecht erhalten


SWISS MANAGEMENT FORUM

větší prostor než doposud, ale samy mezeru zaplnit nemohou. I kdyby byl dosažen cíl růstu úspor energie, nemůže být budoucí zvýšená spotřeba vyvolaná růstem hospodářství pokryta jen úsporami. O něco optimističtější byl poté Stefan Aeschimann, který dorazil ze švýcarské centrály Alpiq. Vysvětlil pilíře, o které se opírá švýcarská energetická koncepce, a kromě silného důrazu na efektivnost i on předpověděl markantní nárůst využití obnovitelných zdrojů pro výrobu energie. Přesto však prý existuje přechodná doba k jejich úplné tržní zralosti, kterou je nutné překlenout. Z mezinárodního pohledu poté zaujal stanovisko Richard Rezner ze světové poradenské firmy PricewaterhouseCoopers k otázkám trhu a obchodu s energetikou překračující hranice a o vlivech, které mění tržní prostředí. Závěrem proběhla prezentace technického charakteru, během které mluvil český specialista Václav Dostál o budoucích typech jaderných reaktorů a jejich možnostech využití. Zatímco na SMF bylo nastíněno mnoho teoretických otázek, zájemci měli také možnost získat dojem z praxe. Na pozvání Alpiq Generation (CZ) se v rámci fóra konala prohlídka energetického zdroje v Kladně, který pro výrobu energie používá moderní technologie spoluspalování uhlí a biomasy. Překlad: Lucie Hladíková, HST

würden. Die Kernenergie, traditionell ein wichtiges Standbein in Tschechien, warte auf die Klärung des regulatorischen Umfelds für Reaktoren einer neuen Generation. Alternativenergien würden zwar mehr Raum einnehmen als bisher, aber die Lücke nicht allein füllen können. Und auch wenn konsequent Energie-Effizienzsteigerungen erzielt würden, könne dadurch allein der Mehrbedarf durch künftiges Wirtschaftswachstum nicht aufgefangen werden. Etwas zuversichtlicher tönte es von Stefan Aeschimann, der von der Schweizer Alpiq-Zentrale angereist war. Er erläuterte die Pfeiler, auf denen die Schweizer Energiekonzeption steht, und neben einem starken Akzent auf Effizienz prophezeite auch er einen markanten Aufschwung erneuerbarer Energien. Doch gebe es noch eine Übergangszeit bis zu deren flächendeckender Marktreife, die es zu überbrücken gelte. Aus internationaler Perspektive sprach darauf Richard Rezner von der globalen Beratungsfirma PricewaterhouseCoopers zu Fragen des grenzübergreifenden Energiemarktes und –handels und zu den Einflüssen, die das Marktumfeld verändern. Den Abschluss bildete sodann eine Präsentation technischer Natur, indem der tschechische Spezialist Vaclav Dostal zu zukünftigen Nuklear-Reaktortypen und ihren Nutzungsmöglichkeiten sprach. Wurden am SMF zahlreiche theoretische Fragen aufgeworfen, so hatten interessierte Teilnehmer auch die Möglichkeit, einen Eindruck aus der Praxis zu erhalten. Auf Einladung von Alpiq Generation CZ fand im Rahmen des Forums auch eine Besichtigung des thermischen Kraftwerks Kladno statt, das sich in einer Phase der Modernisierung befindet und auch für die Verbrennung von Biomasse geeignet ist. Rudolf Hermann, Neue Zürcher Zeitung

63


AKCE HST

SWISSmag

OHLÉDNUTÍ ZA UPLYNULÝMI MĚSÍCI

BLICK ZURÜCK AUF DIE VERGANGENEN MONATE

PROSINEC

DEZEMBER

. . Švýcarský veer v Golem Clubu Dne 1.12. se představilo Švýcarsko při setkání členů HST se členy Golem Clubu v prostorách tohoto prestižního podnikatelského klubu. Při této příležitosti byl při bohatém rautu hotelu Mövenpick pokřtěn nově vydávaný časopis SWISSmag.

. . Schweizer Abend im Golem Club Am 1.12. stellte sich die Schweiz während eines Treffens der HST-Mitglieder und der Mitglieder des Golem Clubs in Räumlichkeiten dieses Unternehmenclubs vor. Anlässlich dieser Gelegenheit wurde das neu ausgegebene Magazin Swissmag getauft und Catering des Hotels Mövenpick eingeführt.

. . Vánoní veee jinak V restauraci Fluidum se za hojné účasti členů HST konala vánoční večeře, kde bylo podáváno výtečné několikachodové menu z tuňáka. Tuňák vážící cca 40 kg byl porcován přímo před zraky hostů. Celý večer panovala příjemná atmosféra.

. . Weihnachtsanlass Im Restaurant Fludium fand bei grosser Teilnahme von HST – Mitgliedern ein Weihnachtsabendessen statt, wo ein köstliches Menu aus Thunfisch serviert wurde. Der ca 40 kg wiegende Thunfisch wurde direkt vor Augen der Gäste in Portionen geteilt. Es herrschte eine angenehme und festliche Atmosphäre.

JANUAR

LEDEN

.–. . Schweizer Tage in Brünn An den Tagen 14.–17.1. wurde im Lustschloss Letohradek Mitrovských in Brünn der erste Jahrgang der “Schweizer Tage“ durchgeführt. Die Veranstaltung wurde am Donnerstag 14.1. vom schweizerischen Botschafter JeanFrançois Kammer, dem Präsidenten der HST Handelskammer Schweiz – Tschechische Republik Marek Procházka und der ersten Stellvertreterin des Landeshauptmannes Anna Procházková eröffnet. Im Anschluss an die Begegnung mit den Vertretern der Südmährischen Region traf der Vorstand HST – Mitglieder aus der Region. Zur gleichen Zeit wurde die Ausstellung „Durch die Schweiz auf den Spuren des Klimawandels“ feierlich eröffnet. An den folgenden Tagen konnten die Gäste an interessanten Vorträgen über das Schweizer Transportsystem, Gastronomie und Wandern teilnehmen, schweizerische Produkte (Mövenpick-Eis, Kaffee Chicco d’Oro aus Jura-Kaffeemaschinen, Schnaps von Fassbind und Wein aus dem Sortiment von Neubauer&syn) kosten und in einem Wettbewerb zwei Flugtickets von SWISS gewinnen.

.–. . Švýcarské dny v Brn Ve dnech 14.–17. 1. se v Letohrádku Mitrovských v Brně uskutečnil 1. ročník akce s názvem Švýcarské dny. Akce byla zahájena ve čtvrtek za účasti velvyslance Švýcarska v České republice JeanFrançois Kammera, prezidenta HST Obchodní komory Švýcarsko – Česká republika Marka Procházky a první náměstkyně hejtmana Jihomoravského kraje Anny Procházkové. Po setkání velvyslance se zástupci kraje se všichni setkali se členy předsednictva a členy HST. Rovněž byla slavnostně otevřena výstava „Švýcarskem po stopách změn klimatu“. V následujících dnech se hosté mohli zúčastnit zajímavých přednášek o švýcarském dopravním systému, gastronomii a pěší turistice, ochutnat švýcarské produkty (zmrzlinu Mövenpick, kávu Chicco d’Oro z kávovaru Jura, pálenky Fassbind a vína ze sortimentu firmy Neubauer&syn) a zasoutěžit si o letenky společnosti SWISS.

ÚNOR .–. . Veletrh cestovního ruchu Holiday World Ve dnech 4.–7. února se v pražských Holešovicích konal již 19. ročník středoevropského veletrhu cestovního ruchu Holiday World 2010, na kterém bylo již tradičně zastoupeno Švýcarsko. Švýcarská centrála cestovního ruchu Switzerland Tourism se letos představila v novém stánku. Za tuto veletržní expozici získala první cenu v každoroční soutěži vystavovatelů v kategorii nejpůsobivější stánek do 60 m. Švýcarsko na Holiday World reprezentovali představitelé Wallisu, Graubündenu, Oblasti Ženevského jezera, Swiss Youth Hostels , letecké společnosti Swiss a cestovní kanceláře Skipas. K příjemné atmosféře na stánku přispěli i partneři z řad členů HST: podávala se káva Chicco d’Oro z kávovaru Jura, čokoláda firmy Lindt a koktejl v den zahájení zajistil catering hotelu Mövenpick. O víkendu řady posílili ještě zástupci CK Amitours a CA Marketa Hak. Ve čtvrtek odpoledne se konal na stánku koktejl, který organizovala letecká společnost Swiss. Odborná veřejnost byla seznámena s novinkami pro letošní rok. Ředitelka Switzerland Tourismu Alena Koukalová představila magazín SWISSmag, nové letní brožury Hory a jezera, mapu Švýcarska s praktickými informacemi a brožuru o Švýcarském dopravním systému.

64

FEBRUAR .–. . Tourismusmesse Holiday World An den Tagen 4.–7. Februar hat in Prag-Holešovice der 19. Jahrgang der Tourismusmesse Holiday World 2010 stattgefunden, auf welchem die Schweiz traditionell vetreten ist. Die Schweizerische Tourismuszentrale Schweiz Tourismus hat in diesem Jahr zum ersten Mal den neuen Messestand präsentiert. Für diese Messeexposition hat sie im Ausstellerwettbewerb den ersten Preis in der Kategorie „wirkungsvollster Stand bis 60 m“ gewonnen. Die Schweiz wurde von Vetretern der Kantone Wallis und Graubünden, der Genferseeregion und Swiss Youth Hostels repräsentiert. Anwesend waren auch die HST-Mitglieder SWISS und CK Skipas, sowie CK Amitours und CA Marketa Hak. Am Donnerstagnachmittag wurde ein Workshop durchgeführt, in dem dem Fachpublikum Neuigkeiten von Schweiz Tourismus und SWISS vorgestellt wurden.


AKCE HST BŘEZEN

MÄRZ

. . Sthování kanceláe HST a Switzerland Tourism od 1. 3. sídlí nově na adrese: Budova Lighthouse, Jankovcova 1569/2c, 170 00 Praha 7. Tel. čísla zůstávají nezměněna.

. . Umzug vom Büro Die Handelskammer Schweiz – Tschechische Republik HST und Schweiz Tourismus zog am 1. März in die neuen Räumlichkeiten des Gebäudes Lighthouse, Jankovcova 1569/2c, 170 00 Praha 7 ein. Alle Telefonnummer bleiben unverändert.

.–. . SWISS MANAGEMENT FORUM: Future Energy Security Dne 2. března proběhla v pražském hotelu Angelo první část konference Swiss Management Forum (SMF) na téma Future Energy Security. Na konferenci vystoupili odborníci z oboru energetiky a SMF moderoval Rudolf Hermann, dopisovatel Neue Zürcher Zeitung. Tradičním generálním partnerem akce byla švýcarská energetická společnost Alpiq. Druhá část konference se konala 3. března v Kladně, v prostorách Alpiq Generation (CZ). Její součástí byla prezentace firmy a prohlídka elektrárny.

.–. . SWISS MANAGEMENT FORUM– Future Energy Security Am 2. März fand der erste Teil des Swiss Management Forums (SMF) zum Thema „Future Energy Security“ im Hotel Angelo in Prag statt. Das Forum veranstaltete die Handelskammer Schweiz – Tschechische Republik. Es referierten vier Energieexperten zu ausgewählten Fachthemen und Rudolf Hermann, Korrespondent der Neuen Zürcher Zeitung, moderierte gekonnt durch den Anlass. Als traditioneller Generalpartner konnte SMF das schweizerische Energieunternehmen Alpiq gewinnen. Der zweite Teil des Swiss Management Forums fand am 3. März in den Räumlichkeiten von Alpiq Generation (CZ) in Kladno statt. Dazu gehörte neben der Unternehmenspräsentation auch die Besichtigung der Kraftwerke.

. . Business Breakfast – Global Economic Outlook: An Uneven Recovery Constantin Vayenas, bankovní analytik UBS, zhodnotil hospodářskou situaci a referoval o budoucím vývoji globální ekonomiky.

. . Business Breakfast – Global Economic Outlook: An Uneven Recovery Der Bankenanalytiker der UBS Constantin Vayenas wertete die Wirtschaftssituation aus und referierte über die zukünftige Entwicklung der globalen Wirtschaft.

PŘIPRAVOVANÉ AKCE:

GEPLANTE VERANSTALTUNGEN:

. . : Řádné lenské shromáždní : Swiss Business Party Hotel Mövenpick, Praha

. . : Generalversammlung der HST-Mitglieder : Swiss Business Party Hotel Mövenpick, Prag

.–. . Švýcarské dny na zámku Blatná V krásném prostředí jižních Čech máte příležitost shlédnout výstavy, koncert, tradiční řemesla, vyzkoušet lukostřelbu, ochutnat švýcarské produkty ad.

.–. . Schweizer Wochenende auf Schloss in Blatná (Südböhmen) In wunderschöner Umgebung des Schlosses haben die Gäste eine Gelegenheit eine Ausstellung, Konzert und traditionelles Handwerk anzuschauen oder z.B. Bogenschiessen zu probieren.

. . Švýcarský národní svátek

. . Schweizer Nationaltag

.-. . Švýcarské technologické dny v Brn Prezentace nových produktů a technologií švýcarských firem, B2B kontakty

.–. . Schweizer Technologietage in Brünn Präsentation von neuen Produkten und Technologien aus der Schweiz. Firmen, B2B Kontakte

. . Alpabzug – tradiní svádní krav z alpských vysokohorských pastvin Hotel Mövenpick, Praha

. . Alpabzug Hotel Mövenpick, Prag

Prosinec – Slavnostní vánoní veee

Dezember – Weihnachtsanlass

Stammtisch – každé první pondělí v měsíci od 18:00 se koná v restauraci Fluidum (Lucemburská 6, Praha 3) Stammtisch, kde se pravidelně schází přátelé HST a Švýcarska

Stammtisch – jeden ersten Montag im Monat ab 18 Uhr findet im Restaurant Fluidum (Lucemburska 6, Prag 3) Stammtisch statt, wo sich Freunde der HST und der Schweiz regelmässig treffen

PŘIPRAVOVANÉ SEMINÁŘE:

GEPLANTE SEMINARE:

Kvten: Kanu System – Zvládání stresu Hotel Leonardo, Praha

Mai: Kanu System – Abbau von Stress Hotel Leonardo, Prag

Červen: Ing. arch. Jií Junek – Souasná architektura v Graubündenu a Ticinu Hotel Leonardo, Praha

Juni: Ing. arch. Jií Junek – Gegenwärtige Architektur in Graubünden und Ticino Hotel Leonardo, Prag

Záí: PricewaterhouseCoopers – Aktuální ekonomické téma

September: PricewaterhouseCoopers – Aktuelles wirtschaftliches Thema

Říjen: Trimedar – Média

Oktober: Trimedar – Medien

Listopad: iur.Dr. Julius Effenberger – Trusts

November: iur. Dr. Julius Effenberger – Trusts

HST Obchodní komora Švýcarsko – Česká republika Jankovcova 1569/2c, 170 00 Praha 7, tel: +420 222 516 614, e-mail: info@hst.cz, web: www.hst.cz

65


BONUS PROGRAM

SWISSmag

HST Obchodní komora Švýcarsko – Česká republika pipravila bonusový program, díky nmuž jsou lenm HST nabízeny výhodnjší podmínky na nákup produkt a služeb dalších len. Zde pedstavujeme první spolenosti, které se do bonusového programu HST zapojily. Hotel Leonardo Karoliny Světlé 323/27 110 00 Praha 1 Tel.: +420 239 009 239 info@hotelleonardo.cz www.hotelleonardo.cz

Interhome s.r.o. Sokolovská 84-86 Zirkon Office Center 186 00 Praha 8 www.interhome.cz Gabriela Kohoutová: tel.: 222 323 323

Veronika Zvárová e-mail: veronika.zvarova@hotelleonardo.cz Tel.: +420 239 009 249

Hotel Leonardo

Interhome

Elegantní **** hotel Leonardo nacházející se nedaleko Karlova mostu s pokoji nabízejícími pohled na Pražský hrad poskytuje slevu   na ubytování, poádání konferencí a konzumaci v restauraci PLATINA pro leny HST.

Pronájem rekreaních dom a byt, poskytuje slevu   pro leny HST a jejich rodinné píslušníky. Sleva se vztahuje na kompletní nabídku   rekreaních objekt v  zemích Evropy a USA a je akceptována pouze na centrále.

Restaurant Fluidum Lucemburská 1497/6 130 00 Praha 3-Vinohrady www.fluidumrestaurant.cz tel.: + 420 222 211 702 e-mail: fluidum@fluidumrestaurant.cz

Restaurace Fluidum Restaurace Fluidum, která byla v roce  zaazena mezi TOP  nejlepších restaurací v Praze, poskytuje lenm HST slevu ve výši  . Fluidum – budete okouzleni!

Mövenpick Hotel Restaurant Rezervace + 420 257 153 232 Mozartova 261/1, 150 00 Prague 5 hotel.prague@moevenpick.com

3ĜLSUDYXMHPH pro vás výhodné a YêWHþQp polední menu v samém centru Prahy 5.

Potten & Pannen – Staněk: cook shop, Vodičkova 2, Praha 1 cook & design, Václavské nám. 57, Praha 1 zwilling concept store, Palladium Nám. Republiky 1, Praha 1 TWIN CAFÉ: KOC Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5 OC Haná, Kafkova 8, Olomouc www.pottenpannen.cz www.VaseKuchyne.cz

Potten & Pannen Reprezentaní prodejny Potten & Pannen – Stank a TWIN CAFÉ poskytují lenm HST slevu ve výši   na švýcarské znaky ve svém sortimentu: Bamix, Sigg a Kuhn Rikon.

Cestovní kancelář SKIPAS s.r.o. Zlatnická 7, 110 00 Praha 1 Tel.: 224 817 311, Fax: +420/224817312 Mobil: +420 602 363 703, +420 602 364 679 skipas@skipas.cz

Cestovní kancelá SKIPAS

Každé SRQGČOt až pátek, od 11.30 do 15.00

Dovolená s „individuálním pístupem“

Parkování a SĜLSRMHQt k WIFI internetu zdarma 3ĜL SĜHGORåHQt tohoto kuponu obdržíte slevu 20% z celkové þiVWN\. www.moevenpick-hotels.com

Express Business lunch 20% sleva.

Naše kancelá zajišuje pro své klienty aktivní dovolenou ve Švýcarsku, Rakousku, Nmecku, Itálii a Francii, letos také nov v americkém Coloradu. Celoroní program je zamen na aktivní dovolenou doplnnou pohodou a relaxací… lyžování, golf, turistika, lázn, ale i eurovíkendy a zájezdy za sportovními akcemi. Pro leny HST poskytujeme slevu   z celkové ceny zájezdu.


Cestovní kancelář SKIPAS Specializace na aktivní dovolenou převážně v alpských zemích, hlavním programem je aktivní dovolená – v létě relaxace a odpočinek, koupání v jezerech, turistika, ale i adrenalinové zážitky a kulturní a architektonické zajímavosti. Můžeme Vám představit nejucelenější nabídku Švýcarska na českém trhu. Velmi příjemným doplňkem jsou téměř v každém středisku karty „ALL INCLUSIVE CARD”, které jsou součástí balíčku ubytování a umožní vám zcela zdarma využívat různé lanovky, dopravní systémy, bazény a další atrakce a výletní cíle. V zimě nabízíme zajištění lyžařské dovolené. Naše kancelář je partnerem Swiss travel system, prodejcem jízdenek pro cestování ve švýcarském stylu. Špičkové hotely SunStar nebo golfovou dovolenou můžete rovněž objednat u nás.


ǐÛÜæגåےFèÕÓäåÝᒠåגÅéÛåå’ÂÓåå×ß ¶ÜĨ¶ĵõĢĢĨ³¿ĢĢÜûĨÆIJÕÜĪÜĨÏÜĢĪĂĴ¿ĪĨĹ¿ĨĴÜøûõĨ¿ĪĠ¿÷ĪõĴÿwĨÏÜÿķĨÿÜĂûÜĹÜÿoĨ¿ĨċŒwöÜûÿoĨĴø¿÷ķÒĨ ċÏĪĂĴÿwûõĨ¿IJĪĂÆIJĢķĨ¿ĨøĂÕoûõĨċĂĨÏÜønûĨSĴšÏ¿ĠĢ÷IJĐĨ¶ĵõĢĢĨ³¿ĢĢĨû™ÜĨƚĪĨĴķĢĪ¿ĴÜÿĨ ĢĨċø¿ĪÿĂĢĪwĨêÒĨÝÒĨĄçĨ¿ĨİİĨÕÿ™ĨÿÜÆĂĨöÜÕÜÿĨûoĢwÏĐĨ¾¿óĠÿIJöÜĨĴÜÕøÜĨċ¿ÿĂĠ¿û¿ĪõÏ÷šÏóĨĪĠ¿ĢĨ Ī¿÷nĨĴ܌ÜöÿĂIJĨÕĂċĠ¿ĴIJĨĴÜĨĬÝĨûoĢĪÜÏóÒĨçĺďĨĢøÜĴIJĨÿ¿ĨûÿĂóĂĨóĂĠĢ÷šÏóĨÕĠ¿óĨ¿Ĩø¿ÿĂĴÜ÷Ĩ ¿ĨĴĂøÿšĨĴĢĪIJċĨÕĂĨÏÏ¿ĨêçĺĨûIJĹÜwĨĴĨÏÜønûĨSĴšÏ¿ĠĢ÷IJĐĨ¤oĪõĨÕĂĨĄĦĨøÜĪĨûĂóĂIJĨÏÜĢĪĂĴ¿ĪĨ ĴĨÕĂċĠĂĴĂÕIJĨĠĂÕõl™ĨĹÕ¿Ġû¿ÒĨĢøÜĴķĨĢÜĨċĂĢ÷ķĪIJöwĨĪ¿÷nĨċĠĂĨĴwÏÜĨĂĢĂÆĨÏÜĢĪIJöwÏwÏóĨĢċĂøÜlÿoĨ ¿ĨċĠĂĨûø¿ÕõĢĪĴnĨÕĂĨİĦĨøÜĪĐĨ¤¿øwĨõÿåĂĠû¿ÏÜĨÿ¿ĨĵĵĵĐĢĵõĢĢĪĠ¿ĴÜøĢķĢĪÜûĐÏóÒĨċĠĂÕÜöÿwĨûwĢĪ¿Ĩ ĴĨ.ÜĢ÷nĨĠÜċIJÆøõÏÜĨÿ¿ĨĵĵĵĐÏÜÕĂ÷ĐÏĹÒĨĵĵĵĐĢ÷õċ¿ĢĐÏĹÒĨĵĵĵĐĢĵõĢĢĪĠ¿ĴÜøĐÏĹĨ¿Ĩÿ¿Ĩ ¶øĂĴÜÿĢ÷IJĨĵĵĵĐóõĪ÷¿ĐĢ÷Đ

SWISSmag 02 - jaro/léto 2010  

Český časopis o Švýcarsku. Czech magazine about Switzerland.

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you