Page 1

zdarma

léto 2008

mercury magazín

Ewa Farna:

Sláva je strašně plachá


VYHRAJTE S NÁMI PRODUKCI MATURITNÍHO PLESU

ZA 150 000 KORUN SOUTĚŽ PROBÍHÁ OD 1.6 DO 23.8. NAKUP, VYPLŇ A VYHRAJ MATURÁK PRO SVOU TŘÍDU NEBO PRO JAKÉHOKOLI MATURANTA. SLEDUJTE SOUTĚŽ A MERCURY KNÍŽKU.

www.mercurycentrum.eu


obsah

úvod

mercury magazín

setkání 4-6

Rockerka s nápadně dobrým hlasem Exotické vášně jihočeského lékaře

legendy 12 - 14 Vážení přátelé! Marketingové oddělení DOC Mercury a jeho partneři Vám nabízejí stále cosi nového, aby si každý návštěvník odnesl pocit, že je naším váženým hostem. Již po několik týdnů se u nás setkáváte s Mercury knížkou, která je součástí dlouhodobé zákaznické tipovací soutěže. Při přípravě jsme se snažili myslet na všechny. Soutěž o školní výlet a dovolenou s Mercury sice již nestihnete, ale čeká na Vás ještě několik kol. Na maturanty, kteří budou skládat zkoušku z dospělosti v roce 2009, čeká výhra v podobě produkce maturitního plesu za 150 000 korun, na seniory lázeňský pobyt all inclusive. Všem je připravena soutěž pro celou rodinu. Doufáme, že každý z Vás zkusí štěstí v některé z našich soutěží. Těšíme se na Vaši návštěvu v DOC Mercury a přejeme Vám příjemné chvilky strávené u nás. Všem držíme palce.

Vydavatel CB - MERCURY CENTER, a.s. Jungmannova 29/19 110 00 Praha 1 IČO 27112098 Redakce STUDIO GABRETA spol. s r.o. Rudolfovská 34 370 01 České Budějovice tel./fax: 386 352 787 e-mail: mercurynews@studio-gabreta.cz Prodej inzerce Christian Stundner tel: 389 054 100, fax: 389 054 111 e-mail: marketingmanager@mercurycentrum.eu Distribuce DOC Mercury a další místa jižních Čech

inzerce 20 - 21

Rendez-vous v obchodě pro radost

Christian Stundner marketingový manažer © Mercury magazín léto / 2008 zdarma

sport 16 - 17

Jak rozmařilá nevěsta ke hradu přišla Vítejte v sezoně Cyklotransu

inzerce 22 - 23

na návštěvě 8 - 10

U kamenného klobouku velkého sympaťáka Když na tatami řádí drak

z domova 18 - 19

Dobrý den v modrém baru

inzerce 26 - 27

Mercury centrum bylo & bude

události 30 - 31

Texty Hanka Hosnedlová (13, 19, 29, 35) Radka Korčáková (9, 17, 23) Redakce (5, 21, 27, 31) Fotografie Ondřej Pýcha (titul, 4) Willy K. (3, 5, 6, 15, 30, 31, 4. str. obálky) Aleš Motejl (8, 9, 10, 18, 19, 22, 26, 28, 29, 34, 3. str. obálky) Karel Kerlický (12, 14) Archiv rodiny Michala Tučného (13, 14) Archiv Jan Mraček (16)

gurmán 28 - 29

Křížovka Emanuel Brabec (36) Grafická úprava © Filip Garmond Tisk TISKÁRNA PROTISK, s.r.o. České Budějovice Evidence MK ČRE 17939

Bez vědomí redakce nelze rozšiřovat publikované materiály. Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Vydavatel a redakce neručí za obsah inzerce. www.mercurycentrum.eu

zábava 34 - 38

3

Při grilování panují muži

Bohyně červánků a věčnosti Křížovka, Plán centra


setkání rodina

mercury magazín

5

Rockerka s nápadně dobrým hlasem Nejdříve se nic nedělo, ale do velkého očekávání se už začali trousit první nedočkavci. A pak už najednou bylo v Envy Sportu doslova natřískáno a štrůdl se řadil i do dálky celou chodbou Mercury centra. Podpisy, podpisy, podpisy... a náhle Ewa Farna vyhupsla na stolek: „Kluci a holky, můžu si vás vyfotit? Smějte se...“ Do hlasitého souhlasu několikrát cvakl mobil. Ten podvečer byl prostě jedno velké prima setkání s báječnou holkou! Čím jsi jako malá holka chtěla být a jsi ráda tím, čím jsi dnes? Jako malá? Princeznou, to je jasné. Myslím, že mám ještě život před sebou, tudíž nemohu hodnotit své povolání, které zatím nemám vybrané. Pokud Vám jde o ten „příběh se zpěvem“ – tak jsem zatím moc ráda, že ho žiju. Co je důležité, aby člověk showbyznys vůbec vydržel? Zatím to nemůžu moc posoudit, protože jsem ho ještě dostatečně nepoznala. Myslím si ale, že je důležité zůstat sám sebou, pracovat na sobě, nechovat se příliš povrchně, protože sláva je strašně plachá, jednou je s tebou a na druhý den tě klidně opustí. Taky jsem si uvědomila, jak je nutné a důležité mít kolem sebe správné lidi, co svou práci dělají naplno – stejně jako já. Je to totiž týmová práce. Asi takhle. Nejlepší rada pro ty, kteří tě chtějí následovat? Na rozdávání rad jsem hodně mladá, ale jediné, co mě napadá je, že „trénink činí mistra“. Číháš „za plotem“ a lituješ, že si tvoji kamarádi ještě užívají dětství? Já si taky užívám dětství! Jen ho mám trošku „okořeněné“☺. Chodím s kámošema normálně do pizzerky, kina, na lyže,

nakupovat… necítím se ošizená, právě naopak. Co je fajn na slávě a co tě na ní nebaví? Nejlepší je, když hrajete s živou kapelou, a když vám lidi zatleskají. K zahození také není fakt, že se můžu setkat vlastně se svými idoly z „dětství“ a dostat se do zákulisí☺. Nebaví mě nefér lidé, líní lidé a bulvár. To se ale děje i v běžném životě, nejen v zákulisí toho mediálního humbuku. Představ si, že máš týden jenom pro sebe, co s ním uděláš?

Zajdu si s kámoškama pod širák, na nějaké dobré jídlo, masáže, nákupy, ke kadeřníkovi, kosmetičce, romantickou procházku při západu slunce, možná na nějakou párty s kapelou, ať zablbnem. Pak bych se chytla možná nějakého tanečního tréninku, cvičení na nástroje a autorských pokusů. No, a dalších pět dní bych prospala☺. Znáš jižní Čechy víc než pohledem z pódia? Byla jsem se projít na chvilku po Budějicích a s rodinkou jsme byli dvakrát v Hluboké nad Vltavou.


6

mercury magazín

Jaké by bylo tvé přání, když bychom tě zvali za nějakým zážitkem? Toho je hodně, co bych chtěla zkusit… Od kterých muzikantů či zpěváků si nejvíc vážíš pochvaly? Od všech, kteří „to“ umí. Co obyčejná lidská závist? Pomalu se s ní začínám potkávat, trošku víc než kdysi. Není to však nějaký silný nátlak, kde bych se měla hroutit☺… zatím to jsou věci, které možná ani nestojí za zmínku. Co nejraději zpíváš, co se ti doposud nejvíc povedlo? To nedokážu říci, je spousta věcí, za které jsem vděčná a mám z nich obrovskou radost. To, co mě potkává teď, je prostě jedna velká mozaika, každý kousek má svou váhu a nebyl by bez něho celý obrázek. Co se týká zpívání – tak nejraději blbnu doma (nikdo nesmí být doma), když si zpívám naplno jiné zpěváky, třeba z karaoke – to se vyřádím. Jsou na tebe lidé z tvého týmu a kapely hodní, nebo ti někdy taky lezou na nervy? Jsou moc hodní. Jsou určité věci, které se prostě musí řešit, takže se třeba pracovně na něčem musíme shodnout, ale

rodina setkání

jinak jako lidé, team, kapela? Lézt mi na nervy? To snad ani nejde! A kdy jim lezeš na nervy ty? Ha! Tak to asi hodně často! Víte, ono to vydržet třeba tři dny v kuse s tak praštěnou, občas oprsklou puberťačkou, není žádná sranda! Na to se ale ptejte jich… Jak ráda vstáváš a co se ti honí hlavou před usnutím? Ráda vstávám co nejpozději a hlavně v klidu. Před usnutím myslím na něco hezkého..., abych pak neměla noční můry☺. Koukat se před spaním na horor je pro mě naprosto nepřípustné! Slyšeli jsme, že se tě ujímá firma Envy Sport. Potěšil tě jejich zájem o tebe? To víte, že potěšil! Jejich věci se mi líbí, a tak jsem ráda, že se líbím i já jim. A teď alespoň „potichu“, co ty a kluci? Já a kluci? No jo... mám čtyři kluky! .........v kapele☺. Neee… kluka nemám. A teď „nahlas“, tvoje vyznání či přání pro jihočeské publikum a čtenáře magazínu…? Moc všechny zvu na koncert, který si, doufám, všichni užijeme! Je to rocková show, při které se zaručeně nebudete nudit! Pozdravuji fanoušky☺! Vaše Ewa☺. (Poznámka redakce: Koncert se už konal v den návštěvy Ewy v Mercury centru, kde měla ve firmě Envy Sport velkou autogramiádu. Proto berte toto pozvání jako všeplatné i pro další její vystoupení.) A pak jsme se ptali malých dětí, které mají Ewu rády, co by je zajímalo: Jakého máš maskota? Docela hodně plyšáků dostávám od fanoušků, ale spinkám jen s jedním mišánkem☺.

Tvé oblíbené zvíře? Všechny čerstvě narozené! Nejvíc asi pejsky, delfíny a šelmy. Tvoje nejmilejší jídlo? Býval to kuřecí řízek… ale teď už asi kachna s knedlíkem a červeným zelím! MŇAM! Tvůj největší průšvih ve škole? Měli jsme na matiku strašně přísnou učitelku. Kámoš se musel schovat za tabuli a vypočítat složitý příklad. Jelikož si s tím nevěděl rady a já seděla na kraji, tak jsem se rozhodla, že se mu pokusím poradit (ale matika mi nikdy moc nešla). Naklonila jsem se, ale pořád nic neviděla. Víc, víc... když jsem příklad „vyluštila“, začala jsem šeptat, gestikulovat tak, aby mě učitelka neviděla. Naklonila jsem se ještě víc na kraj aaa…… strašně jsem spadla na zem. Taková rána, celá třída se smála. Nejvíc na tom bylo, že ta paní učitelka si toho ani nevšimla! Ještě týden po tom mě bolelo celé tělo! Co tě nejvíc ve škole baví? Jazyky. Co nejraději děláš o letních prázdninách? Mám ráda sluníčko, moře, opalování. Taky výlety s kámoškama a nejlíp nějaký tábor, kde jsou šílené podmínky – tam je vždycky největší sranda. Taky skládáš písničky? Zatím jen trochu texty. Až budu starší, budu mít více času a zážitků, které mě povedou, tak bych ráda začala i s hudbou. Kdy vydáš další CD? V tomto roce určitě ne. O prázdninách budu točit druhou polskou desku, českou si nechám snad na příští rok☺. A pak už jsme se s Ewou na její autogramiádě v Mercury centru rozloučili a nechali jsme ji napospas fanouškům...


na návštěvě rodina

mercury magazín

9

Exotické vášně jihočeského lékaře Do ordinace neurologa Vladka Bydžovského jsem původně vstupovala s jasným záměrem. Poodkrýt roušku staré čínské medicíny, akupunktury, která má pro nás Evropany neutuchající nádech exotiky a tajemného „šamanství“. V běloučké ordinaci nás skrz stěny sladkovodního akvária sledovali oranžově zbarvení amazonští krasavci, jejichž tichá přítomnost přirozeně předznamenala leitmotiv našeho povídání. CHVÁLA AKVARIJNÍHO BLÁZNOVSTVÍ Medicína a akvaristika – dvě velké životní lásky, které provázejí doktora Bydžovského od dětství. K budoucí profesi a velkému koníčku ho svedla paradoxně vážná nemoc, se kterou jako malý kluk téměř rok ve špitálu bojoval. Známý pediatr docent Polák mu tehdy slíbil, že až se uzdraví, půjde k němu do učení. „Vzal jsem slova pana profesora velmi vážně…,“ vzpomíná českobudějovický neurolog, „… a od té doby jsem nechtěl dělat nic jiného než léčit. Stejně jako vlídný pan doktor.“ O pár let později mladý medik Vladko, jehož srbochorvatské jméno „prosadila“ v rodině teta, skládal u profesora Poláka zkoušku z pediatrie při studiu na královehradecké lékařské fakultě. Stejná osudová partie mu do života přihrála i druhou vášeň – akvaristiku. Když jako malý školák z východočeské Dobrušky přijel na doléčení do opočenské nemocnice, šmejdil po chodbách tak důkladně, až objevil úžasné nemocniční akvárium. Zdejší primář Karban dovolil Vladkovi starat se o rybičky, a to se mu vrylo hluboko do dětské duše. Hned po návratu domů si koupil první skaláry, a tím začala dráha vášnivého akvaristy… O překrásně zabarvených rybkách z „ordinačního“ akvária mluví fundovaně a s jistou dávkou něhy. „Tito

vzácní terčovci pocházejí z Amazonie a vynikají nádhernou hrou barev. Většinou se odchovávají na export do celého světa. Dokonce se uvádí, že Česká republika má víc jak trojnásobný zisk z vývozu akvarijních ryb než z prodeje kaprů,“ říká znalec, který jako jediný zástupce z Čech

usedá v mezinárodní porotě posuzovatelů ryb na prestižních aquafestivalech. ,,Je to posedlost, bláznovství, kterému jsem propadl už v pětapadesátém roce a pořád mě to drží a něčím novým překvapuje.“ Mezi domácími i zahraničními akvaristy je doktor Bydžovský uznávanou autoritou. Na svém kontě má přes 400 článků v odborných časopisech, víc jak 200 přednášek, z nichž část uskutečnil v Německu. Tady, u sousedů, se také proslavil unikátním literárním počinem. ,,První knížku o neonkách jsem původně napsal v němčině a vydalo ji deggendorfské nakladatelství. Nebývá to rozhodně zvykem, aby český autor napsal knihu nejprve v cizím jazyce, a pak ji přeložil do rodné řeči. Ale za to může vlastně můj dědeček, velký polyglot, cestovatel a námořník, který se držel hesla, že každý slušný Čech má umět německy,“ vzpomíná pan doktor, který po něm zdědil jazykové nadání a zálibu v cestování. Baví ho obouvat si toulavé boty a jeho snem je navštívit země jihovýchodní Asie, nahlédnout do života lidí ve Vietnamu, Kambodži… Jak sám říká, stále má co dohánět. ZÁZRAČNÉ JEHLIČKY Kdyby mu někdo po promoci řekl, že se bude jednou věnovat akupunktuře,


10

mercury magazín

považoval by to přinejmenším za nepovedený vtip. ,,Už na studiích mě velice lákala interna, chtěl jsem dělat svou oblíbenou kardiologii, léčit poruchy srdečního rytmu a infarkty. Ale člověk míní, osud mění. Nakonec jsem se dostal k neurologii a navíc byl vyslán do kursu akupunktury, kterou jsem tehdy považoval za jistý druh šarlatánství.“ Mladý lékař se zpočátku bránil, ale když si na kursu potvrdil na svém vlastním těle, že aplikace jehliček vůbec nebolí a pomáhá v léčbě mnoha zdravotních obtíží, pomalu jí začal přicházet ,,na chuť“. Dokonce se vypravil načerpat poznatky a postřehy do vzdálené Číny - meky východní medicíny. ,,Pochopil jsem, že tuhle zemi nemůžeme posuzovat očima Evropana. Fascinovalo mě třeba ranní cvičení seniorů, kterým je tolik vlastní houževnatost a vnímavost. Kloubní aparát by jim naše mladá generace mohla jen závidět…“ Ve své vrozené zvídavosti šel ještě dál. Procestoval Srí Lanku, aby pronikl do

rodina na návštěvě

tajů zdejší ajurvedské medicíny, založené na léčivých masážích a bylinných čajích, v Mexiku a Brazílii sledoval, jak místní ,,ranhojiči“ léčí řezné rány… Zapálený terapeut se snažil nasávat ke své profesi všechny důležité informace, které by mohly být v praxi užitečné. Akupunkturní léčbu provádí doktor Bydžovský bezmála třicet let, a jak on sám říká, není to všelék, ale dokáže ochránit pacienta před nežádoucími vedlejšími účinky medikamentózní léčby. Úspěšná je při léčení senné rýmy, alergií, migrény nebo různých forem bolesti. ,,Akupunktura je pro mě především diagnostika. Už když vstoupí pacient do ordinace, poznám na něm, že ho trápí artróza, špatně mu fungují játra nebo mu život znepříjemňuje alergie. Oči a mimika mnohé napoví…,“ prozrazuje zkušený neurolog, který má úžasný dar být k lidem laskavý a umět naslouchat jejich bolístkám. Dokáže si najít na svého pacienta čas, probere jeho potíže a trápení a špetkou

humoru rozveselí duši. Nemocný pookřeje už při pohledu na vstupní dveře do ordinace. Zdobí je kreslené fórky na lékařské téma či bankovka v hodnotě třiceti „julínků“ českých. ŽÍT SE MÁ NAPLNO Během našeho povídání vzpomínal pan doktor často na svého moudrého dědečka, který byl jeho velkým vzorem a dal mu do života cenné rady. Třeba, že je dobré brát život s optimismem, nadhledem, neutápět se v maličkostech a mít ze sebe dobrý pocit. ,,Když mi děda ve svých dvaaosmdesáti letech bravurně rozehrával šachovou partii po paměti, říkal jsem si, že takového mistrovství nemůžu nikdy dosáhnout a tiše jsem mu záviděl. A ještě k tomu dodával: Až budeš tak starý jako já, nevzpomeneš si na to, co ti v životě nevyšlo, ale naopak co se povedlo, a budeš mít ze sebe stejně tak dobrý pocit, jako ho mám ze sebe teď já. Zpětně mu dávám za pravdu…“


legendy

rodina

mercury magazín

13

U kamenného klobouku velkého sympaťáka Legenda české country – Michal Tučný – odešel k nebeským branám, o kterých tak jímavě a nezapomenutelně zpíval, v osmačtyřiceti letech. Bylo to až příliš brzy a byli jsme velmi smutní. Přesto ale mezi námi žije dál, a to nejen díky svým nesmrtelným písničkám. Jeho odkaz je vlastně základem i populární Stodoly, festivalu, který vznikl před deseti lety v Michalových milovaných Hošticích na Volyňsku. Iniciátory a hlavními organizátory tohoto letního setkání hudbymilovných návštěvníků a muzikantů jsou Michalova nevlastní dcera Gabriela Novotná a její manžel Antonín, kteří rovněž mají chalupu v Hošticích, v místech, kde se říká Na Hradčanech. Oba jako grafici byli mimo jiné i autory výtvarných návrhů přebalů Michalových alb z posledních let. Tentokrát jsme si ale v Hošticích povídali především o blížícím se 11. ročníku Stodoly, který se letos bude konat 16. srpna. Vraťme se k začátkům – kde se vzala ta myšlenka? Prapůvodem bylo vlastně jakési pracovní muzikantské setkávání tátovy kapely Tučňáci tady na chalupě v Hošticích, kdy se říkávalo, že jedou „na stodolu“. Zkoušely se písničky, promítaly filmy, povídalo se a zpívalo, a to i za přítomnosti místních a chalupářů. Po tátově smrti v roce 1995 písecká kapela Platan Band pokračovala v tomto duchu a uspořádala na návsi takovou neformální vzpomínku na něho, a ta se zopakovala i o rok později. V roce 1998 už byl ale položen základ k takzvaným „velkým Stodolám“ – festivalu, který pořádáme. Co ještě připomíná tento festivalový start? S prvním ročníkem Stodoly je spojeno položení symbolického kamenného klo-

bouku, který navrhl sochař Michal Gabriel, na tátův hrob na zdejším hřbitově. U hrobu se každoročně zastaví tisíce návštěvníků, nejen během festivalu, a pokládají tam kamínky a různé drobné předměty jako osobní vzpomínku... Nedá mi to nezeptat se na Michalův vztah k jižním Čechám... Táta jižní Čechy miloval, vyznává se z toho i v jedné ze svých písniček, kterou si sám otextoval. Navíc moje maminka Marta pochází z jihočeské Křemže. Táta pořád toužil po chalupě na jihu, a když se mu konečně podařilo zakotvit v Hošticích – díky Helence Růžičkové a zdejšímu rodákovi Zdeňku Troškovi byl tady opravdu šťastný. Rád se coural po okolí, nejraději ale dělal procházky „Na Samotu“, protože to nebylo do kopce, chodil na houby, zval sem své přátele... Dokonce si tady pořídil i slepice... Vlastně má podíl i na tom, že v Hošticích koupil chalupu taky Tomáš Linka. Kolik se tenkrát poprvé sešlo posluchačů

a který z dosavadních deseti ročníků byl navštíven nejvíce? Poprvé to bylo okolo pěti tisíc návštěvníků a nejsilnější byl paradoxně ročník v době povodní, tedy v roce 2002. Tehdy se sešlo zhruba dvanáct tisíc diváků! Část výtěžku z festivalu jsme poskytli základní škole TGM v Písku, ale v tichosti, neměli jsme potřebu, aby se o tom mluvilo... Jaká je vlastně filozofie festivalu, kromě vzpomínky na Michala Tučného? Především chceme, aby se lidi bavili, aby


14

mercury magazín

rodina

ta ke Stodole patří. Ale zpěváci a kapely, které zveme, i když jsou třeba řazeni do jiného šuplíčku než country a folk, nejsou od tohoto žánru nikdy úplně vzdáleni. Vyskytly se hlasy, že by se to Michalovi nelíbilo... To mohou tvrdit jen ti, kteří tátu neznali. Naopak – ačkoliv byl spojován výhradně s country – měl rád i jinou muziku, třeba jazz, lidovky, populární hudbu, dokonce začínal s dixielandem a v beatové kapele... Nakonec sám říkal: „Country je všechno, co se mi líbí.“

si odpočinuli od všedního shonu a trablů. Proto se Stodola koná na louce, aby se návštěvníci mohli pohodlně usadit a pokochat se výhledem na malebné okolí, na Boubín, pod širým nebem, aby si mohli užít čerstvého vzduchu a sluníčka – pokud je nám ovšem počasí nakloněno. Počítáme s trochu odlišnou skladbou publika, než je obvyklé na jiných festivalech, totiž bez rozdílu generací, společenského postavení a mnoha zájmů. Jezdí sem celé rodiny, různé party, ale i jednotlivci... A potěšující je, že lidi berou festival tak, že je jejich, ne náš... Jaká je skladba koncertů? Určitě pestrá. Lidi si chtějí s interprety i zazpívat písničky, které znají, proto jsme zatím upustili od účinkujících ze zahraničí, kteří zpívají třeba anglicky – pochopitelně s výjimkou Annie Rattlesnake,

Vím, že závěr festivalu je vždy velice silným zážitkem... Takovým rituálem se už stalo, že když finále vygraduje do okamžiku, kdy lidi všichni stoupnou a společně zpívají jakousi neoficiální hymnu Stodoly – Tam u nebeských bran – tak člověku skutečně běhá mráz po zádech. A v závěru je pak ohňostroj a zní tátou nazpívaný Kosmický vandr... Co je pro Stodolu největším problémem? Nesporně počasí. Od toho se odvíjí i atmosféra festivalu, nálada publika... Jak se k festivalovému ruchu staví místní? Myslím, že si již zvykli, že tři dny v roce je zde rušněji. Ostatně, určitou přípravou pro ně byl už zvýšený zájem o Hoštice, podmíněný filmovou

legendy

trilogií Zdeňka Trošky Slunce, seno a... A co zázemí… Vždy několikaměsíční příprava, týden intenzivní práce týmu o několika stech lidech, pozvání vystupujících, zajistit technické podmínky, občerstvení, sociální zařízení, zdravotnickou pomoc, pořadatele, hasičskou hlídku, kemp, parkoviště... A když to úsilí pak spláchne déšť, je to smutné bilancování. Na koho se mohou těšit letošní návštěvníci? Nebudu jmenovat všechny kapely a zpěváky pro denní koncert, který začíná v deset hodin, ale zmíním třeba Druhou trávu s Robertem Křesťanem, Cop, Vaška Koubka, MIG 21, Taxmeny, Semtex, Michala Hrůzu, Hamlety... Co se týká večerního pětihodinového maratónu interpretů tátových písniček, uslyší posluchači známé osoby, jako jsou Richard Tesařík, Tomáš Trapl, Martin Pošta, Míša Tučná, samo sebou Tomáš Linka, ale objeví se i jména pro Stodolu zcela nová – Daša, Šárka Vaňková a jiní.... A co různá překvapení? Už začaly různé soutěže o vstupenky, jako obvykle dostanou diváci malou pozornost, ale neprozradím jakou, připravené je i tradiční překvapení… Takže zbývá jen spoléhat na svatého Petra. Snad nám bude letos nakloněn stejně jako posluchači!


legendy

muži

mercury magazín

REZERVOVÁNO PRÁVĚ PRO VÁS v 2. podlaží DOC Mercury, České Budějovice

15


sport

rodina

mercury magazín

17

Když na tatami řádí drak Byla jsem na setkání s ním upřímně zvědavá. S mistrem světa v taekwondo, a navíc dvojnásobným, se nepotkáte každý den. V představách se mi zjevovali všichni ti svalnatí Van Dammové a Stallonové, jejich rychlé precizní kopy, údery, otočky… A pak stál ve dveřích štíhlý, vysoký sympaťák, žádný ranař. Pokora a skromnost mu koukala z očí a já pochopila, že svaly nejsou pro tento bojový sport tím hlavním měřítkem. ANI VESLAŘ, ANI RYBÁŘ „Přijít na kloub“ starému asijskému sportu vyžaduje malou lingvistickou zdatnost. Tři neznámá slůvka TAE-KWON-DO zní ve volném překladu jako „technika nohou, rukou a cesta myšlenek“. I nezasvěcený rázem pochopí, že nejde jen o obratnost, rychlost a dokonalost pohybu. Taekwondisté uznávají morální principy boje fair play, učí se pokoře a zdvořilosti, která se z dnešního světa tolik vytrácí… Je to vskutku sympatický paradox, že mistrovství v původně korejském národním sportu, kterému propadlo na světě víc jak 100 milionů lidí, získá člověk ze střední Evropy. Navíc ze země proslulé fotbalem nebo hokejovými esy. Excelentní výkony Jana Mračka na světovém šampionátu v australské Calandře, kde před třemi lety vybojoval historicky první české zlato v seniorské kategorii, uvedly do varu i jinak rezervované Asiaty. Český Honza, kterému kluci z oddílu neřeknou jinak než Drak, má na svém kontě další světová a evropská prvenství. Domácí stěny plné diplomů, medailí a pohárů by mohly vyprávět... Všechno tehdy začalo v Třeboni, městě veslařů a Krčínových rybářů, kam zavál nový sportovní vítr. Rodiče přivedli šestiletého Honzu na nábor mladých taekwondistů a netradiční sport malého kluka hodně nadchl. Když si dneska vybaví uplynulých sedmnáct sportovních sezon, promítnou se mu před očima první

vítězství a porážky i zranění, která nejsou ničím výjimečným. „Taekwondo je semikontaktní sport, žádné naznačování, ale nemělo by docházet ani k tvrdému kontaktu. Přesto při závodech ve sportovním boji nebo přerážecích technikách dochází k úrazům. Proto nosíme chrániče holení, zubů, rukou a nohou,“ vysvětluje Honza a ví, o čem je řeč. Občas si i on odnáší ze zápasů nějaký ten šrám – drobná pohmoždění, modřiny i vyražený zub. Ale, na rozdíl od mnoha z nás, to nebere nijak tragicky. DVAKRÁT MISTREM SVĚTA První cennou medaili, ještě za juniory, si Honza přivezl ze slunného Španělska. Na Evropském mistrovství vybojoval první příčku ve sportovním boji i v technických sestavách. Spolu se zlatým kovem si domů odvážel i titul nejúspěšnějšího juniorského závodníka. Co další šampionát, to nový přírůstek zlata a stříbra v domácí vitríně. Současných více jak 200 medailí není rozhodně konečné číslo… „Po španělských prvenstvích se mi povedlo obhájit zlatou příčku i titul nejúspěšnějšího evropského závodníka také na domácí půdě, v Třeboni.“ Když „dobil Evropu“, zamířil jako člen české reprezentace na světové klání do Puerto Rica. „Závodil jsem ve čtyřech disciplínách a tady jsem poprvé, ještě jako junior, získal titul mistra světa,“ vzpomíná. To se psal rok 2002. Za necelé tři roky „položil na lo-

patky“ neporazitelné Korejce znovu, tentokrát v Austrálii. „Za deset let v reprezentaci jsem startoval v mnoha zemích světa. Nejvíc si ale vážím zlaté medaile právě z australského mistrovství, kde byla za účasti závodníků z 50 států opravdu silná konkurence.“ Honza jí přitom moc šancí nedává – osm let na domácím poli neprohrál! V SOUKROMÍ SE NEPERU Vystudovaný tělocvikář dnea trénuje mladou krev v třeboňském oddíle, a když má čas, zahraje si ve Štěpánovicích oblíbený fotbálek nebo si vychutná filmy s Nicolasem Cagem. S přítelkyní, která je mimochodem také mistryní Evropy v taekwondo, občas zajde do společnosti za kamarády. A tak mě napadá, že tahle sportovní dvojice by se ve vypjatých situacích snadno ubránila. „Nejsem typ, co by se musel prát. Spory radši řeším slovně,“ namítá příjemný kliďas a dodává: „Současné trendy v taekwondo směřují k ukázkám moderní sebeobrany, které by dodaly sportu větší punc atraktivity. Horkou novinkou jsou simulované zápasy tři na jednoho, kdy zápletka včetně sestavy kopů, úderů a technik jsou domluvené a některé i povinné. Je to způsob, jak z taekwonda učinit atraktivní podívanou a přilákat do tělocvičen nové zájemce o sport, který se dá provozovat v každém věku a na závodní i rekreační úrovni.“


z domova rodina

mercury magazín

19

Jak rozmařilá nevěsta ke hradu přišla Odkaz dávné historie, trochu tajemna a zajímavého poznání, jedinečné přírodní prostředí a probuzení naší touhy poznovu prožít alespoň střípek z dávné minulosti, tím vším a mnohým jiným okouzluje hrad Dívčí Kámen. Jeden z nejnavštěvovanějších turistických cílů, téměř na úpatí hory Kleť. Romantická zřícenina, usazená vysoko na skále nad soutokem Vltavy a Křemžského potoka, neodolatelně láká. Vedou sem dvě trasy. Buď z Třísova, nebo z Holubova, kam se lze dostat autem i vlakem. Je nám jasné, že zážitek z prohlídky hradu a z výhledu na krajinu ze skalního ostrohu musíme nejdříve vykoupit pěší túrou. Obě naučné stezky jsou zasazeny do krásné přírody, protože okolí hradu patří do Chráněné krajinné oblasti Blanský les. My jsme si vybrali cestu třísovskou. Jednak je kratší a jednak je jejím bonusem hned na počátku prastará lípa a světový unikát - keltské oppidum. Stále víc dáváme prostor fantazii a přemýšlíme, jaká událost s krásnou dívkou v hlavní roli dala asi hradu jméno. Když se pak dočítáme, že název Dívčí Kámen neslo místo samé dřív, než tady byl postaven hrad, jsme trochu zklamaní. Takže žádné skoky ze skály z nešťastné lásky... Ale pokud je alespoň zrnko pravdy na pověsti, že hrad vystavěl mladík zamilovaný do dívky, kterou potkával u řeky pod skalou, a jež si pro své svatební ano kladla tuto podmínku, pak oním mužem mohl být Jošt z Rožmberka. Protože podle historických dokladů právě jemu a jeho třem bratřím Petrovi, Oldřichovi a Janovi dal Karel IV. povolení ke stavbě. A to už roku 1349. Ale páni si poměrně rychle nového hradu, ačkoliv byl na svou dobu moderní a pohodlný, zrovna moc neužívali. Dokonce tady prý koncem 14. století krátce věznili i krále Václava IV. A k naší lítosti rozhodně tomuto místu dobrou

službu neprokázal ani Petr z Rožmberka, který roku 1506 přikázal sídlo dále neudržovat. Takže jen o pár desítek let později se už o Dívčím Kameni mluvilo jako o pustém... A monumentální jsou i jeho zbytky, na něž se se zakloněnou hlavou díváme zdola. Od břehu Vltavy odhadujeme, odkud asi byly točeny záběry pro úspěšný film Rafťáci. Příkrou cestičkou pak stoupáme do kopce ke vstupní bráně hradu, jenž je nyní ve vlastnictví obce Křemže. Hned během prohlídky zříceniny zaznamenáváme řadu příjemných změn. Viditelné je, že zde začali s opravami už u zdi u druhé brány, a podle slov ing. Zdeňky Tučkové, která se před čtyřmi roky stala zdejší kastelánkou, je v plánu i konzervace dalších částí hradu. Zmizely nepříjemné houštiny plevele v prostorách nádvoří... U vstupu si po zakoupení lístků a nezbytných pohledů pro přátele půjčujeme tištěného průvodce, mají ho i v cizích jazycích. A děti si hned vydyndaly pár sladkostí z nabídky v občerstvení. Jenom litujeme, že jsme se právě netrefili do některého z programů, provázejících sezonu na Dívčím Kameni, ať už je řeč o koncertech, divadelních a šermířských představeních, či jiných odpoledních happeningů. Dokonce se tady konají i svatby! V minulých letech tu návštěvníky obveselovalo také trio roztomilých kozlíků se jmény Cinta, Ponožka a Lojzík. „Jejich

hlavním úkolem nebylo bavit turisty, ale spásat nežádoucí porost v objektu, což úspěšně plnili. Teď uvažujeme o zakrslých kozičkách nebo o miniovečkách. A zcela jistě se na hradě bude objevovat oslík, nebo spíše ještě osle – Teddy. Ten bude pomáhat nejen se spásáním trávy v latránu, ale i s nošením břemen na hrad nebo z hradu dolů,“ vysvětluje paní kastelánka. Při cestě zpátky potkáváme v půli kopce muže s nosítky, na nichž sedí zdravotně postižený chlapec. Je to něco, co nikde jinde nemají. Nosítka Oldřicha z Rožmberka, která vymyslel a zprovoznil ing. Dalibor Uhlíř, slouží totiž k vynášení vozíčkářů na hrad, kam by se jiným způsobem prostě nedostali. A asi si umíme představit, jak jsou za to vděční, jak tenhle báječný nápad obohatil jejich zážitky. Chceme poznat i druhou cestu, která sem vede. Proto se vydáváme údolím Kremžského potoka obestřeným lesy, loukami, chatami a staveními s koloritem jejich doby.


CYKLOTRANS 2008 dopravní systém pro pěší a cyklisty • • • • •

jízdní řády souhrnná mapa tipy na výlet ubytování informační centra

podporováno z prostředků Jihočeského kraje

Katalog a informace obdržíte: Mercury centrum, ČSAD JIHOTRANS a.s., Nádražní 1759, Č.Budějovice, tel. 386 715 133


inzerce rodina

mercury magazín

21

Vítejte v sezoně Cyklotransu DOPRAVNÍ SYSTÉM CYKLOTRANS Modrá, červená, žlutá, zelená... jsme barevnou součástí Vašich cest za aktivním odpočinkem na jihu Čech a Moravy. Autobusové linky s přepravou jízdních kol už šestou sezonu vyjíždějí od června do září na své víkendové trasy, o letních prázdninách rozšířené o spoje v pracovní dny. Ať už vyrazíte pěšky a nebo na jízdním kole, přiblíží Vás naše cyklobusy k cíli pohodlně a bez závislosti na automobilu.

AUTO ZŮSTANE DOMA Systém autobusových linek poskytuje svobodnou volbu cestování všem skupinám zájemců. Můžete se z konečné stanice vrátit domů „po vlastní ose“, nebo relaxovat v nedotčené přírodě a využít večerních spojů. Zajímavou možností je využít nabídky výhodného ubytování a strávit na kolech příjemný víkend, nebo i celý týden. Všechny potřebné informace najdete v katalogu.

NOVINKY • Zelenou linkou nově až do Znojma • Zavedení speciálního autobusu „kloubáku“ na Novohradské hory • Zpáteční cesta pro jízdní kolo zdarma • Nové spojení z Kvildy do Volar. S NÁMI JSTE NA DOBRÉ CESTĚ Přepravu na všech linkách CYKLOTRANS zajišťuje ČSAD JIHOTRANS a.s., České Budějovice.


inzerce rodina

mercury magazín

23

Rendez-vous v obchodě pro radost V případě bytových interiérů platí skoro stoprocentně okřídlené úsloví, že změna je život. Jen si vzpomeňte, kolikrát jste si pohrávali s myšlenkou, jak proměnit okoukaný, nudný byt - a přitom se vyhnuli nákladné investici na jeho přestavbu. Mohou to být zdánlivě maličkosti, které dají bydlení atraktivní a moderní tvář. Barevná váza, svícen nebo úžasné aranže květin… Když se doladí nápady a fantazie s vaším vkusem, to ostatní už umí nabídnout FORTON DECCO… výjimečnou image obchodů Forton Decco. „Na podzim loňského roku jsme v rámci celostátní soutěže, pořádané nakladatelstvím Economia a pod záštitou časopisu Regál, obsadili v konkurenci dvou set obchodníků 7. příčku v kategorii Prodejna roku. Je to pro nás závazek, ale i garance toho, že v mozaice obchodů Mercury centra jsme něčím odlišní,“ vysvětluje Veronika Voříšková. POTĚŠÍ OKO I PENĚŽENKU „To je ale nádhera, takových krásných věcí! Ani nevím, kam se mám podívat dřív!“ hodnotí nahlas dvě kolemjdoucí ženy zbožím nabitý obchod. Na regálech má největší zastoupení sklo a užitková keramika moderních tvarů, ale na své si přijdou i milovníci svíček, vonných i těch obyčejných. Pořídit se tu dá přírodní kosmetika firem Saloos a Manufaktura, obrazy i hodiny. Pokud jste zruční aranžéři se smyslem pro fantazii, sami si vyberete materiál na domácí dekorování. Oblíbené jsou hlavně přízdoby, stuhy a teď v létě především koše z listů mořské trávy nebo vodního hyacintu. Atmosféru letního venkovního posezení si zpříjemníte zajímavě prostřeným stolem s pestrými dekoracemi. Nejste-li si jistí v kramflecích, pak vám v aranžování zdarma poradí proškolený a milý personál, který mimo jiné umí „na klíč“ vytvořit vkusné dekorace pro hotely, výlohy, restaurace nebo kanceláře.

„Často se setkáváme s lidmi, kteří chtějí pořídit dárek, ale váhají, zda se jím trefí do vkusu. Pro ně jsme připravili dárkové poukázky v hodnotě 300, 500, 1000 a 2000 Kč s platností jeden rok, o něž je velký zájem,“ dozvídáme se. NAKUPUJÍ ŠKOLÁCI I MANAŽEŘI „V našich obchodech vždy uvítáme ty, kteří si s chutí zkrášlují prostředí a dělají radost svým blízkým i sobě“ - mohlo by znít motto ze světa dekorací. A tak tu potkáte malého školáka, který vybírá dárek pro paní učitelku, starostlivou maminku, jak objednává svatební dar pro mladé, ale i manažera, který dostává tip na firemní dárky. Forton Decco si své zákazníky hýčká těmi nejlepšími kousky, které jsou na trhu k mání. Několikrát do roka jezdí na veletrhy do Německa a Rakouska, odkud pochází většina prodávaného zboží. S každým ročním obdobím přichází proměna sortimentu, při níž se dá i snít. Už teď se naplno rozbíhá příprava na předvánoční, adventní sezonu, která má být podle jejich slov ještě krásnější a rozhodně bude stát za to. Ale o tom více třeba při příštím rendez-vous s firmou Forton Decco… DOC Mercury, 2. NP České Budějovice

PRODEJNA ROKU 2007 V MERCURY Ve světě bytových dekorací a interiérových doplňků je jméno strakonické firmy Forton Decco spojováno již tradičně s kvalitou, trendovostí a profesionálním přístupem k zákazníkům. Do sítě půvabných obchodů, pro které je typické elegantní architektonické pojetí prostor a především zajímavý sortiment zboží, chodí lidé rádi nakupovat, nebo se jen tak zastaví pro nový nápad či inspiraci. Jsou i tací, co sem chodí pro potěšení a nasávají příjemnou atmosféru v „barevné galerii“ skla, keramiky a květinových dekorací. Počátkem letošního roku se firma přiblížila svým zákazníkům z krajského města, což kvitovali více než s povděkem. „Zájem klientů z Českých Budějovic o zboží a služby v poslední době vzrůstal, a proto jsme se rozhodli otevřít novou pobočku právě tady,“ říká spolumajitelka firmy Veronika Voříšková a dodává: „Měli jsme zájem získat větší prodejní plochu, a v tom nám jako jediné vyšlo vstříc DOC Mercury, kde jsme letos v únoru otevřeli v pořadí již sedmou prodejnu.“ Nový přírůstek do rodiny obchodů Forton Decco najdete ve druhém patře DOC naproti dětskému koutku. Nabízí na sto padesáti metrech čtverečních opravdu pro každého něco, od roztomilých maličkostí až po sadu dekorativní keramiky, vkusně sladěné do jednoho barevného tónu. Právě barevnost a různorodost umocňují

10% sleva na veškerý sortiment 10. 6. - 31. 8. 2008 kupóny nelze sčítat


Tćšíme se na Vaši návštćvu.


inzerce rodina

mercury magazín

27

Dobrý den v modrém baru Po vstupu do kavárny pánové tehdy odkládali klobouky a dámy slunečníky. Vše čpělo neodolatelnou vůní své doby. Potom pánové za tichého pokuřování doutníků či lulek šustili novinami v dřevěných držácích a dámy decentními rozhovory nad sachr dorty s kopičkami vždy čerstvé šlehačky. Kam asi odvál nepokojný čas tyto obrázky plné poklidu - a co nám za ně může nabídnout... Vůni jiné doby. Té naší. Jsem kavárenský typ. Ne povaleč, který se chodí do kavárny zašít, aby nemusel makat. To tedy ne. Rád je navštěvuji za účelem vypití dobrého šálku pressa, sklínky vody, a když je chuť, tak i něčeho sladkého. A při tomto rituálu pozoruji dění kolem: lidé přicházejí a odcházejí, tu se někdo zdrží déle, tam zase spěchá, sejdou se přátelé, milenci, spolužáci, maminky s dětmi – a řeší různé problémy, pro někoho závažné, pro jiného jen malichernosti, nebo si chtějí jen tak popovídat. A ač chápající nekuřák, že cigareta ke kávě prostě patří, nejsem za tento (zlo)zvyk rád. A nemám rád kavárny v obchodních centrech, nějak mi tohle kávové prostředí do těchto míst nesedí. Vlastně - měl bych spíše mluvit už v minulém čase… Onehdy jsem totiž z nějakého důvodu, který není podstatný, zavítal do Blue Mercury Baru. Nejdříve jsem jej bral jako každý jiný podnik v těchto centrech. Posadil jsem se, automaticky mrknul do nabídky a stejně automaticky ji zase odložil zpět na stůl. V té chvíli mi teprve vše došlo a menu knížtičkou jsem začal listovat důkladněji. Byl jsem příjemně překvapen nabídkou káv – hned tři druhy: Segafredo, Lavazza, Incanto. Naslepo jsem si prstem vybral jednu – mám totiž rád všechny – a objednal si. Opět jsem si zase připadal jako v kavárně: popíjel jsem svůj lahodný

horký černý mok, a při tom pozoroval dění okolo sebe. Protože jsem navštívil Blue Mercury Bar (tedy Blůčko, jak jsem si ho osobně nazval) v dopoledních hodinách, hlavním osazenstvem byly maminky s dětmi – ať už dospělejšími, které si tu hrály, či ještě s rozhlížejícími se batolaty z kočárků. A znáte hry toho „většího“ potomstva – stále se válet po zemi (v tomto případě na hezkém modrém koberci) a rozhazovat okolo sebe nejlépe předměty, které doma nemají (v tomto případě kamínky z nedalekých květináčů). Čekal jsem obsluhu, která se na tyto hrátky nebude dívat libě, ba dokonce na vznikající nepořádek lehce kysele upozorní, ale opak byl pravdou. Když dotyčné děti i s maminkami odešly, vyměnila usměvavá slečna šejkr s právě připraveným nealko míchaným nápojem za lux a bar dala do původního stavu, aby mohly přijít další maminky s dítky a scéna se mohla opakovat znovu. Blue mne změnilo. Už sem nechodím jenom na dobrou kávu, kterou si zde mohu vychutnat bez příchuti nikotinu, neboť tento bar je totiž nekuřácký, ale i za dalšími dobrotami chutnajícími obzvláště rajsky v příjemném prostředí. Když je venku horko – s nastupujícím létem věřím, že se nebude jednat o nic výjimečného – dám si ledovou tříšť (osm druhů příchutí!), kteroužto si mohu vzít i do kelímku s sebou. Pokud se ovšem

potřebuji nabít energií nebo vitamíny, pak doporučuji čerstvě připravený ovocný fresh nápoj či mléčný koktejl z jahod, malin nebo borůvek. Jste-li na sladké, pak jistě neodoláte nabídce zmrzlin – jak do kornoutku, tak i v krásně vypadajících pohárech. A i otcové si mohou přijít na své v podobě kapky alkoholu, ovšem nepřehánět, ještě vás doma čekají milé rodičovské povinnosti. Co dodat na závěr? Snad jen omluvu mým bývalým kavárnám – zradil jsem vás, promiňte, ale nemůžu si pomoci, mou novou láskou je Blue Mercury Bar.

Blue Mercury Bar DOC Mercury Č. Budějovice, II. patro


gurmán

rodina

mercury magazín

29

Při grilování panují muži Vůně, kterou jsem s potěšením nasávala, mě udeřila přes nos už několik desítek metrů před vrátky do zahrady, kde se konala nefalšovaná gril-party. Kdo by asi odolal takové lahůdce, jakou je dobře ugrilované maso, ryba, ale třeba i zelenina... A tak jsem se, i když zvána, nenápadně vkradla mezi hosty, abych nerušila. A hlavně, abych mohla já sama nerušeně pozorovat to fantastické umění, jemuž se oddávají praví gurmáni. Profesionál na slovo vzatý, pan Vladimír Tůma, jehož jméno je spojeno s populárním gastronomickým festivalem konaným v Českých Budějovicích, nezklamal ani v tomto případě. Už jenom při pohledu na předložený jídelníček se člověku sbíhají sliny v ústech: čínské filé z pangase s omáčkou aiöli, indická kuřecí tikka, vepřová krkovice marinovaná v černém pivu podle belgického receptu či klasický steak z argentinských býků na hořčicové louži. A k tomu plněná rajčátka s mozzarellou nebo grilované zeleninové špízky s olivovým dipem, a tak bych mohla ještě pokračovat... Už po prvních soustech mohu odpovědně prohlásit, že jídlo je také vášeň. Rozhodně bych si chtěla jedinečný chuťový požitek zopakovat třeba doma na zahradě, a tak vyzvídám mnohá tajemství, která jsou s takovým koncertem pro mlsný jazyk spojena. Začínáme u základního vybavení – u grilu: „Jsou samozřejmě grily elektrické i plynové, já ale v přírodním prostředí, které má svou svébytnou poetiku, dávám přednost grilu na dřevěné uhlí nebo na dřevo. Nejlépe se mi osvědčily briketky z dřevěného uhlí. U grilu na plyn je pak potřeba dbát na to, aby lávové kameny, přes které jde plamen, nebyly nasáklé tukem, protože pak to nepříjemně čoudí a páchne. A hlavní zásada je, že maso musí být

grilováno žárem, ne samotným plamenem...“ Všímám si, že ryby jsou nasolovány teprve chvíli před položením na gril, ale maso už je připravené v nálevech. Každý druh masa, jak jsem byla poučena, vyžaduje jiný nálev. Není to zrovna nejsložitější: sůl, vybraná směs grilovacího koření, olej. A dozvídám se i jednu zajímavůstku: „Aby olej z nálevu neskapával při grilování do ohně a neškvířil se, nahrazuji jej při marinování vodou tak, aby maso bylo potopené a aby se uzavřelo. A na křehkosti mu to neubere. Co se týká vepřového masa, tam používám jen sůl a kmín.“ Ale jak dlouho marinovat? U vepřového je ideální doba zhruba 24 hodin, hovězí steak vyžaduje alespoň týden. Další otázce, která se týká výběru masa, se neubráním, což samozřejmě hraje důležitou roli: „Z vepřového je asi nejvhodnější krkovička, i když já dávám přednost pečeni. A u hovězího je nejlepší volbou špička ze svíčkové. Může se také třeba ogrilovat vcelku, a pak teprve na prkénku krájet. Jsou i další recepty, jak takové maso upravit, třeba s flambováním a ochucenou omáčkou. Důležité je ale dávat například u krkovice

pozor na kosti, okolo nichž zůstává maso dlouho syrové. Lepší je kost vykrojit s okružím masa a ogrilovat zvlášť,“ radí odborník. Čas prchá a my jsme se ještě nedostali ani na oblíbené grilování klobásek, německých bratwurstů upravovaných směsí z mletého vepřového a hovězího masa, nebo na zeleninu, jako je lilek, cuketa, rajčata či dokonce brambory. Nicméně, jedno je mi dokonale, a bez nucení to přiznám i jako žena, úplně jasné – ke grilu patří muž! Grilování je prostě mužská záležitost, protože pro ně, na rozdíl od nás, pro které je to jen další kuchařská práce, grilují s radostí, láskou a hlavně s vynalézavostí. Nakonec nikdo nepopírá, že grilování je umění!


30

mercury magazĂ­n

rodina

gurmĂĄn


události rodina

mercury magazín

31

Mercury centrum bylo & bude Mercury knížka je pořád zde! A mít hodnou tetu paní Moniku Kadlecovou (na fotce vpravo), která vyhraje báječný školní výlet do kempu Vltava, je prostě fajn: výhru totiž paní Monika věnovala své neteři (uprostřed) z českobudějovické ZŠ Dukelská, odloučené pracoviště Novohradská, takže s ní její spolužáci ze 4. a 5. třídy prožili počátkem června dva dny plné zábavy a her. A pozor! Neméně báječné výhry ještě čekají na své majitele: exkluzivní lázeňský pobyt pro seniory a dárky pro celou rodinu za 1OO tisíc korun. Mějte hodně štěstí!

VYHRAJTE S NÁMI DÁRKY

PRO CELOU RODINU ZA 100.000 KČ od 1. 9. 2008

VYHRAJTE S NÁMI

POBYT V LÁZNÍCH PRO SENIORY ALL INCLUSIVE

DO 30. 9. 2008

do 15. 11. 2008


• kuchyně na míru • vestavěné skříně • drátěný program • vestavěné elektrospotřebiče • vizualizace zdarma

a

uk r á z et

5l

nově otevřeno v 2. patře DOC Mercury, České Budějovice


rozhovor

Petrem Bende s

Z

pěvák a multi-instrumentalista Petr Bende stále častěji dokazuje, že vykročil správným krokem na svojí hudební cestě a zařadil se tak mezi českou muzikantskou elitu. I přes to, že se letos Petr začal věnovat také muzikálu, na prvním místě je pro něj živé koncertování s jeho kapelou Petr Bende & band…

1)

Petře, v muzikálu Hamlet ztvárňujete hlavní roli, ve které podle kritiků a odborníků doslova excelujete. Jak jste se k muzikálu dostal? Oslovil mne Janek Ledecký a Divadlo Kalich, je to pro mne velká čest. Nikdy jsem se muzikálu věnovat nechtěl, ale Hamlet je jedinečné téma se skvělou hudbou a zpracováním. Jsem rád, že mi Janek dal tak velkou důvěru a svěřil mi hlavní roli. Je to pro mne obrovská zkušenost.

2)

Prozradil jste, že Vás nejvíce baví koncertování s Vaší kapelou. Neovlivní muzikál četnost Vašich živých vystoupení? Určitě neovlivní. Živé koncerty s mojí kapelou, skládání nových písní a vůbec tvorba hudby je pro mne na prvním místě. V posledních týdnech jsme v rámci Petr Bende & band Space tour 2008 projeli několik měst po celé ČR a zahráli v tamních hudebních klubech. Takže s kapelou trávím většinu času, ale je to příjemná změna, když se vždy jednou za čtvrt roku vrátím na týden do divadla Kalich a můžu si prožít příběh Hamleta s úžasnou hudbou…

3)

Plánujete také nějaký koncert v Českých Budějovicích? V Českých Budějovicích plánujeme zastávku v našem Vánočním turné, ale do té doby se v okolí Budějovic zastavím jak s kapelou, tak samostatně. V květnu hned dvakrát.

6)

Kdy se můžeme těšit na Vaše další CD? Nové CD postupně vzniká již druhým rokem. Snažil jsem se hodně cestovat a psát písně i v jiných zemích, než jen u nás v domovině. Třeba Egypt byl mou velkou múzou. Když vše dobře dopadne, tak je možné, že na podzim můžou naši příznivci očekávat další řadovou desku.

Jak trávíte volný čas? Cestováním s přítelkyní… Poznávání krás naší republiky a jejích památek, ale také nových míst a zemí, to je pro mne největší relax a vlastně i múza. Ale nebráním se ani sportu… Lyžování, hory a plavání, to je další způsob, jak trávím volný čas… Ovšem nejčastěji to dopadá tak, že většinu volných chvil skládám nové písně, experimentuji s nimi a nahrávám ve svém domácím studiu.

5)

7)

4)

Jaký styl hudby je Vám nejbližší? Nemám rád dělení hudebních stylů. Když sám skládám, inspiraci hledám hlavně v pocitech, které chci do skladeb vetknout. Neomezuji se jedním stylem, ale spíš obleču skladbu do jejího nejpřirozenějšího kabátu, třeba i napříč žánry.

Jaký styl oblečení nejraději nosíte? Nebráním se jak společenskému, tak trochu extravagantnímu oblečení. Nejraději mám však pohodlné džíny a tričko. Oblíbil jsem si módní značku CROSS, která nabízí přesně ten styl, který mám rád a se kterou také již čtyři roky skvěle spolupracuji.


zábava rodina

mercury magazín

35

Bohyně červánků a věčnosti Osudy kohokoliv z nás se mnohdy pohybují na křehké hraně mezi skutečností a mýty. Často nerozeznáme, na kterou stranu nás právě odvály. Když se pohodlně usadíme do křesla a začne se už rychle stmívat, do pokoje se vkradou stíny plné fantazie. Předešlé myšlenky nám tyto bizarní přízraky ještě potvrdí. A právě v té chvíli se nám vybaví skoro neuvěřitelný příběh jednoho z našich dávných přátel... Všechny ty dívky s dlouhýma nohama a sošným poprsím, které prošly jeho ateliérem a jeho obrazy, považoval Jonáš tak trochu za své samozřejmé vlastnictví. Vlastně prošly jaksi samospádem i jeho postelí, což nebyla nijak nepříjemná tečka za několikatýdenní spoluprací jak pro Jonáše, tak pro ony dívky s pružným tělem a stejně pružnou morálkou. Patřilo to k Jonášově životnímu stylu, obdobně jako čtvrteční chlapské dýchánky u Bezhlavého rytíře, kde se přetřásalo umění i životní průšvihy v přímé úměře na počtu vypitých džbánků červeného vína z klášterních sklepů. Jonáš, který délkou vlasů, vousů a nedbalým stylem oblékání naplňoval zobecnělou představu bohémského umělce, nikdy nestál moc ani o slávu, ani o uznání. Stačilo mu, že se jeho obrazy úspěšně prodávají téměř ve všech galeriích v městečku, že má střechu nad hlavou a ve čtvrtek na zaplacení bohatýrské útraty ve stylové knajpě, kde se scházel se svými kolegy, kteří se upsali štětci, hlíně nebo dlátu. Byl spokojený a celkem i šťastný ve svém mikrosvětě s vůní barev, terpentýnu a vstřícných dívčích těl. Až do okamžiku, kdy se objevila Aurora. Tedy alespoň tvrdila, že se jmenuje Aurora, což jí Jonáš sice nevěřil, ale nic proti tomu nenamítal. Nebylo to ovšem podstatné – ani pro něj, ani pro jeho plátna. Vlastně ani

pro jeho vztah k dívce s řeckým profilem a dlouhými černými vlasy, která na rozdíl od svých předchůdkyň toho moc nenamluvila – alespoň o sobě ne. Přesto měl Jonáš neodbytný a utkvělý dojem, že ji odněkud důvěrně zná a že byla součástí jeho života už někdy dřív, v minulosti. Od chvíle, kdy dívka s oblým bříškem a bronzovou pokožkou vstoupila do jeho ateliéru, byl jako v transu. Maloval jako o život a každý centimetr toho nádherného hladkého těla a tváře se snažil obtisknout do své paměti. Chtěl je zachovat ve všech jeho podobách a prchavých záblescích pro věčné časy. Byl si vědom neúprosnosti faktu, že živá krása je vždycky pomíjivá, a dívčino ujišťování, že ona nezestárne, bral s nadhledem a pobaveným úsměvem. Stejně jako její tvrzení, že nemá příjmení, ani adresu. Akceptoval její tajné komnaty duše, ale o to víc mu pronikala pod kůži. S Aurorou bylo vůbec všechno jinak než předtím, dokonce kvůli ní zapomněl i na čtvrteční hospodský rituál i na její eventuální další následnice. Kolem stěn ateliéru už stála celá řada rozdělaných obrazů a Jonáš napínal do rámů další a další plátna a vůbec neuvažoval o tom, že by setkání s jeho nynější modelkou měla někdy skončit. Popravdě řečeno, neuměl si představit své dny bez Aurory a bránil se jakémukoliv pomyšlení na takovou možnost. Ale stalo se – jednoho odpoledne Jonáš

čekal marně. Stejně jako další den a další... Týdny a měsíce odkapávaly z kohoutku času, ale Jonášův ateliér už neožíval dívčím smíchem, nevoněl dívčími těly, ale ani barvami a terpentýnem... Galeristé jej marně uháněli o nové obrazy, přátelé marně čekali u džbánku červeného... Hypotézy o tom, co se s malířem mohlo stát, postupně přerůstaly v obavy a tragické vize, až se společnost od Bezhlavého rytíře jednoho večera rozhodla přepadnout Jonáše doma. S lahvemi červeného pod paží a s odhodláním vrátit přítele zpátky do svého hloučku vydupali po temném schodišti do podkroví, zabušili na vysoké hnědé dveře a vzápětí se vhrnuli jako velká voda dovnitř. Už jenom letmý pohled do místnosti zapříčinil, že všichni strnuli v jakémsi němém štronzu. Širokoplecí sochař Jáchym se rozhlédl po zpustlém ateliéru, po stafáži zaprášených nedokončených obrazů, a pak se zamračil na stejně zpustlého Jonáše: „Člověče, co ti to vlezlo na mozek, že maluješ pořád dokola jednu sochu starou stovky a stovky let?“ Jonáš se vytrhl ze schouleného zadumání a vyjeveně se zadíval na nejbližší obraz s lehce nahozenou siluetou bronzově opalizujícího dívčího těla. A najednou mu to došlo! Ano, byla to Aurora, bohyně červánků, mýtus věčnosti a inspirace... Proto vždycky tvrdila, že nikdy nezestárne... Teď už nepochyboval, že měla pravdu...


Tajenka: Velkoryse odpouštíme, co se nestalo nám.


HORKÉ PLÁŽE S ESOTIQ Pro tento rok připravila značka ESOTIQ pro své zákaznice kolekci plavek bohatou na exotické vzory. Každá žena najde něco pro sebe. Stejně jako u prádla, jsou také plavky rozdělené na kolekce Woman i Young. Kolekce plavek Woman spojuje funkčnost se svůdností. Je použito mnoho akcentů charakterizujících rozpálené pláže vzdálených zemí celého světa. Vzory jsou avantgardní, moderní je střih i barva. Paví oka, květiny, etnické vzory a zajímavé ornamenty naznačují horké a letní klima. Značka nezapomněla také na ženy, které mají rády romantický styl. V barvách převládá hnědá, oranžová, fialová, růžová, červená a černá spojená se zlatou, připomínající romantické západy slunce. Dynamika a originalita charakterizuje kolekci Young pro mladší ženy, které mají rády módní experimenty a stále hledají nové módní trendy. Zde jsou nabízeny barvy jako hnědá, růžová, oranžová a azurová. Hra s veselými barvami dospěla k zajímavému střihu „twice in one“ (dva v jednom). Tyto oboustranné plavky jsou ideální nabídkou pro mladší ženy, které se těžko spokojí s jedním druhem a jednou barvou, proto mohou plavky měnit dle příležitosti a nálady. Módní vzhled může žena Young dotvořit i doplňky zn. ESOTIQ. Značka ESOTIQ je především známa nabídkou svého módního a stylového prádla, nejnovějšími módními trendy a detaily. ESOTIQ dobyl srdce žen, kterým záleží na kvalitě. Prádlo na sezonu jaro - léto 2008 je charakteristické velmi vysokou kvalitou, estetikou vzoru, látky a dále bohatým výběrem barev. V kolekci Woman nabízíme hlavně barvu světle růžovou, cappucino, azurovou, světle zelenou, béžovou a bílou. V kolekci Young najdeme prádlo s přírodními jarními motivy v barvách tyrkysové, černé, bílé, pastelové růžové a zelené. Na jarní a letní kolekci byly použity jemné a pokožce příjemné látky, bavlna s elastanem, meryl, satén a velmi kvalitní krajky. Hra smyslu a moderního designu, to je nabídka pro ženy, které zajímá dobrý vkus a styl.

2. NP, DOC Mercury, České Budějovice


19 34 49 55 9 39 26 42 30 68 47 38 31 41 62 56 46 35 29

73

71

OBLEČENÍ & MÓDA

72

ACCESSORIES ADESSA ATLANTIC BIJOU BRIGITTE C&A C&A CONBIPEL CROPP TOWN CROSS JEANSWEAR ESOTIQ HELLY HANSEN NERS OP PROSTĚJOV ORSAY PAPION PIMKIE TAKKO TRIUMPH VABBI

3. NP 3.

au utt o obus b u s ov o v é ná dr a ží 32 33 34 36 37 38

31

29 30

65 66 67

35

63 64

62

57

60 61

25

26

27

28

58 56 59

52 51 53 50 54 49 55 69 70 43

68

47

45

46

44

42

41

40

48

39

2. NP 2.

SPORT 36 64 44 4 37 60

1

ALPINE PRO ENVY GILD HERVIS SPORT HOŘÁK TRADING HUMI OUTDOOR

4

10 7

ELEKTRO

3

48 28 40 51

BAŤA CCC BOTY CZECH RENO OBUV VISTO FOOTWEAR POTRAVINY

45 1

FORNETTI HYPERNOVA

COCCODRILLO POMPO

24 52

FORTON DECCO HOLANDSKÉ KVĚTINY VERBAS INTERIERY

12

14

15

22a

19 20 18 21

22b

13

9

RESTAURACE, KAVÁRNY 69 10 58 68 61 72 32 57 59

BLUE MERCURY BAR COFFEE & CO DOBRÉ BISTRO FRUITISIMO GAZA CAFE GUTY MERCURY BAR MONDO PIZZA PATATAS FAST FOOD

TABÁK 11 71

GECO TABÁK GECO TABÁK

DOMÁCNOST, DEKORACE 63

11

23

1. NP 1.

PRO DĚTI 17 27

2

8

DATART HRÁČ - PRODEJ VIDEOHER OBUV

3

16 17 6

5

24

5

SLUŽBY BALL FANTASY - BALÍCÍ SLUŽBA 20 ČESKÁ POJIŠŤOVNA 22a ČSAD JIHOTRANS 22b MHD 21 ČSOB 70 DENÍK 23 GRAND OPTICAL 12 KADEŘNICTVÍ KLIER MARINER PLUS SPORT 13 BAR HERNA 16 TELEFONICA O2 TIME OUT 33 - DĚTSKÝ KOUTEK OPRAVA OBUVI 66 A VÝROBA KLÍČŮ 73 ÚSCHOVNA ZAVAZADEL

KLENOTY 7 43

CORIAL PLANEO QUICK TIME

TOALETY

2

KNIHY 18

LEVNÉ KNIHY

BEZBARIÉROVÉ TOALETY ESKALÁTOR VÝTAH BANKOMAT TELEFON

ZVÍŘATA 14

SUPER ZOO

DROGERIE, PARFUMERIE, ZDRAVÍ 15 6

SCHLECKER + LÉKÁRNA PARFUMERIE DOUGLAS


Firmy v DOC Mercury

PLANET OF HOSPITALITY

VÝROBA KLÍČŮ A OPRAVNA OBUVI

ÚSCHOVNA ZAVAZADEL

Léto v Třeboni Přijeďte si užít kouzlo Třeboně, ubytovat se v luxusních apartmánech, nadýchat se čerstvého vzduchu při projížďce na kole a nechte své tělo odpočinout v nově zrekonstruovaném bazénovém komplexu Aqua viva v lázních Aurora. Letní pobyt v luxusních apartmánech ELISABETH Cena pobytu Kč 1.850,- / noc / apartmán (2-L) • snídaně • zapůjčení kola • parkování v garáži nebo ve dvoře • vstup do bazénu, sauny nebo fitness v lázních Aurora • slevové poukázky do obchodního centra Mercury v Č. Budějovicích • pro děti druhý apartmán pouze za cenu přistýlek

Svobody 1109/II, 379 01 Třeboň tel: +420 384 721 818 mob.: +420 724 800 289 e-mail: novysvet@regentstav.cz www.apartmany-novysvet.cz Akce probíhá od 1. 6.do 30. 9. 2008 a platí pro rezervace učiněné po 26. 5. 2008.


Pokud chci v životě něčeho dosáhnout, musím mít okolo sebe tým profesionálů... Jakub Smrž jezdec MS Superbike

značková prodejna v DOC Mercury České Budějovice II. patro

Mercury magazín 2  

Kompletní realizace life-stylového časopisu, jehož formu jsme klientovi navrhli - návrh obsahu, zajištění redakčních a copywriterských prací...

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you