Page 43

43 Rozhovor

Splníte si někdy tento sen? Už jsem několikrát řekl, že kdybych měl pocit, že moje práce v politice nemá smysl a nepřináší nic smysluplného, nedělal bych ji. V takovém případě bych se chtěl vrátit domů a v ideálním případě se věnovat právě učení. Takže to není jenom sen, spíš plán.

„ŠKOLA JE TAKOVÁ LABORATOŘ, V REÁLU SE POTKÁVÁM S PODOBNÝMI LIDMI A PROBLÉMY.“

Dá se v něčem srovnávat učení a starostování? Ano, určitě dá, zejména v případě starostování v malé obci. Člověk rychle zjistí, že škola je taková laboratoř a že v reálném životě, třeba v obci, se potkává s podobnými lidmi a podobnými problémy, jaké musel řešit ve škole. Jen šíře problémů, které řeší, je mnohem větší: od sousedských sporů přes dostavbu kanalizace až po dohadování s krajským úřadem o dotace. Dnes jste ve vrcholné politice. Když se otočíte zpět, byla to dlouhá cesta? Změnila vás v něčem? Když se otočím zpět, připadá mi to jako pěkně rychlý kolotoč. Když jsem před lety kandidoval na starostu, ani ve snu mě nenapadlo, že by mě to mohlo postupně přes krajské zastupitelstvo katapultovat až do celostátní politiky. A jestli mě to změnilo? V něčem určitě ano, je to úplně jiný životní styl – i když ani předtím jsem myslím nezahálel, teď žiju v mnohem hektičtějším tempu. Věřím ale, že mě to nezměnilo v těch základních

věcech, a lidé, kteří mě dobře znají, to zatím potvrzují.

Pro obyčejného člověka je politika úplně cizí svět, zkuste jim ho přiblížit svým pohledem. Myslím – alespoň na základě toho, co mi lidé často píší – že základní představu o tom, jak politika funguje, lidé mají. Často je ale trochu zjednodušená sledováním jednání parlamentu. Těžiště práce poslance přitom leží spíš v tom, že studuje celou řadu podkladů, z nichž vycházejí návrhy zákonů nebo se na ně odvolávají, a musí být schopný se zorientovat v argumentech, které jsou často protichůdné. Vy se ale možná ptáte spíš na celkovou atmosféru, vztahy, takové to často démonizované zákulisí. V tom razím zásadu, že jsem schopen se naprosto normálně lidsky bavit i s lidmi, s nimiž se politicky absolutně neshodnu, dokonce bych některé z nich označil za přátele. Založil jste s přáteli Skautské středisko Suchá Loz. Stíháte se tomu věnovat? Co tam děláte konkrétně? Jak už jsem říkal, na samotnou práci se skauty nemám zdaleka tolik času, kolik bych chtěl a potřeboval. Skautský tábor, který je pro mě každoročně nejmilejší částí léta, jsem letos kvůli programu Sněmovny mohl navštěvovat jen o víkendech, i to pro mě ale byla velká duševní vzpruha. Využíváte Jízdomat, to není u politiků příliš obvyklé. Proč tedy? Mám rád nové, zajímavé nápady, líbí se mi představa, že když už jedu tu dálku z Prahy

www.studenta.cz

do Zlínského kraje, mohu s sebou ještě někoho svézt a využít tu projetou naftu co nejlépe, a navíc se celkem rád potkávám s lidmi.

Nemáte strach, že autem občas vozíte cizí lidi? Nemám strach, všechna ta setkání byla zatím zajímavá a příjemná, a to bez ohledu na politické názory lidí, kteří se mnou jeli. Já věřím tomu, že i lidé, kteří se v politice neshodnou, se můžou civilizovaně, slušně pobavit – a třeba při tom názor toho druhého v něčem pozměnit. Díky společným cestám autem jste se studenty stále v kontaktu. Dá se říct, jací dnešní studenti jsou? Rozebíráte s nimi například politiku? Vnímáte jejich názory a pohled? Jsou stejní i jiní než studenti třeba před dvaceti lety. Stejní v tom, že mají zpravidla velký zájem o dění kolem sebe, že by řadu věcí řešili jednoduše a často radikálně. A jiní v tom, že spoustu věcí vnímají jako samozřejmost, což je pochopitelné vzhledem k rozdílné životní, nebo snad dokonce „historické“ zkušenosti. Nejpřínosnější na těch setkáních je pro mě právě tenhle fakt: že oni skutečnost, že žijeme v demokratické společnosti, berou jako danost, a proto k naší současnosti přistupují bez předsudků, jakým je svým způsobem například dělení politiky na pravo-levou.

Richard Valoušek

Studenta 27 Rijen 2012  

Studenta magazín vydání říjen 2012

Studenta 27 Rijen 2012  

Studenta magazín vydání říjen 2012

Advertisement