Page 1

MONEY, MONEY, KRYPTOMĚNY str. 6

WWW.STUDENTA.CZ 61. ČÍSLO / DUBEN 2018 / ZDARMA


SM000132


EDITORIAL

Co najdete uvnitř?

EDITORIAL Ještě nikdy jsme u žádného tématu ve Studentě nebyli nuceni měnit jména respondentů, protože nechtěli být veřejně spojováni s vlastním názorem. A ještě nikdy se nám nestalo, že by se s námi někdo nechtěl o něčem otevřeně bavit. O platech se ale přece nemluví, to každý ví. Ne každý ale ví, že to také drtivou většinu z nás pěkně štve. Ne proto, že bychom záviděli, že kolega Novák bere víc, protože na to má kvalifikaci a výsledky, ale protože víc bere kolikrát i někdo, kdo si o to prostě jen řekl (zatímco my si neřekli). Pro firmy je taková situace logicky finančně příznivější – platí víc těm, kdo mají odvahu chtít víc (a těch je většinou málo), a šetří na těch, kdo se neodváží (kterých je víc). V tom je kolikrát i původ oné pay gap mezi muži a ženami – muž si řekne, protože je od přírody větší riskér, žena, která preferuje jistotu a bezpečí, si neřekne, a tak samozřejmě ani nedostane. A šéfů, kteří by vám dobrovolně přidali, protože si to zasloužíte, u nás bohužel moc není. Může se ale blýskat na lepší časy. Však si vezměte, jak výrazné změny v organizaci práce přinesla naše touha po flexibilní pracovní době nebo work-life balance. Proč by naše touha po otevřené platové politice nemohla zapůsobit zrovna tak? Stačí jen nebát se pod své názory podepsat. Když to udělá každý z nás, máme naději. Všichni přece víme, že nám nejde o to, ze zaměstnavatele vyždímat maximum. Chceme jen spravedlnost a na tom přece není nic špatného. Tak proč si to nemůžeme říct na rovinu? Jsme v tom přece nakonec všichni spolu, nebo ne?

Chudý student 21. století Kam s penězi? Div jménem blockchain Když je stát nepřítel

Příjemné čtení,

LIFE

6 16 18 24

ČÍSLO ILUSTROVAL PETR ŠROUBEK

Po velkém úspěchu jeho říjnové a listopadové obálky – tu říjnovou jste dokonce označili za nejlepší obálku minulého semestru – jsme Petra poprosili o ilustrace i do dubnového vydání. A rozhodně nejsme zklamaní, naopak! :) – Petrovi s prací pomáhal komiksový ilustrátor, zakladatel studia profiKOMIKS a mentor Michael Petrus

WORK

28 36 38 42

Proč se o platech nemluví Kolik kdo bere Vyplatí se bádat? Platové tabu horší než jiná

Magazín Studenta, č. 61, 2/2018, 4. 4. 2018. Vychází 6x ročně, rozdává se ZDARMA Vydavatel: Economia, a. s., Pernerova 673/47, 186 00 Praha 8, IČO: 28191226. Ředitel speciálních projektů: Petr Orálek. Šéfredaktorka: Markéta Paráčková (redakce@studenta.cz). Foto: Jindřich Kodíček, Shutterstock, archivy obchodních partnerů. Grafika: Alena Palečková. Inzerce: Tomáš Hybeš (tomas.hybes@studenta.cz). Distribuce: Tomáš Hohn. Tisk: EUROPRINT a.s. Adresa redakce: Pernerova 673/47, 186 00 Praha 8. ev. č. MK ČR E 16630 © Economia, a. s. 2018. Obchodní sdělení jsou označena. Duben 2018 STUDENTA 3


ZE ZÁKULISÍ

POZNEJ STUDENTU #TOJSMEMY Zajímali jste se někdy o to, kdo to vlastně je, ta Studenta? :) Odpověď je jednoduchá – jsme jako vy, chodíme do školy, na brigády nebo do práce, taky do kina, na party, řešíme vztahy, nic nestíháme a peněz nemáme nazbyt. K tomu se ale zajímáme o to, co se kolem děje, a dáváme vám to vědět. Ve výsledku jsme trochu v pozadí za tím, co děláme, ale rozhodně se neskrýváme. Naopak. Přečtěte si, kdo jsme!

PROČ PÍŠEME PRO STUDENTU A CO NÁS NEJVÍC BAVÍ?

EVČA:

KRISTY:

MOJMÍR:

„Pro Studentu píšu už přes deset let a je to tak nějak má vůbec nejdelší pracovní zkušenost v životě. Moc mě na tom baví sledovat, jak se magazín vyvíjí, jak se během let obměňuje redakce, která pořád drží při sobě a stále připravuje nejlepší a největší časák pro studenty v Česku. Důvod, proč ráda přispívám do Studenty, je ten, že věřím, že tištěná média nejsou vůbec mrtvá, ale naopak přinášejí prémiový obsah. Z témat mě baví široká škála, ale pokud bych měla vybrat svou nejoblíbenější formu, tak jsou to bezesporu rozhovory.“

„Pro Studentu jsem začala psát v roce 2015. Když jsem se před pár dny ohlédla zpět, uvědomila jsem si, jak moc jsem se za tu dobu posunula a kolik zajímavých lidí jsem díky této práci poznala. Baví mě, že můžu psát o tématech, která jsou pro mladou generaci aktuální. Svými články chci otvírat oči, pomáhat a inspirovat.“

„Studenta byla snad úplně prvním médiem, které mi dalo příležitost něco veřejně napsat. Od té doby už uplynulo hodně vody, ale na svou novinářskou alma mater jsem nezanevřel – především díky pestrosti témat, která je skutečně nevídaná. Každý další článek pro Studentu tak představuje malé dobrodružství, na které se vždycky těším.“

4 STUDENTA Duben 2018


LUCKA:

MARIJANA:

MÍŠA:

„Vidím svět ve větách. Jsem pisálek, píšu vždy a všude. V kabelce nebo v kapse u mě vždycky najdete papír a tužku anebo rozepsaný text někde v iPhonu. Píšu pro Studentu, protože mi dává prostor být kreativní, vymýšlet si vlastní témata, a hlavně dělat rozhovory o božích tématech s úžasnými lidmi, ze kterých můžu čerpat pro svůj vlastní život. Ráda píšu především o věcech, které mě zajímají a baví, o úspěšných lidech a zajímavostech z jakékoli oblasti.“

„Líbí se mi, že pro Studentu můžu zpracovávat zajímavá a současná témata a poznávat skrze rozhovory inspirativní lidi. Témata si vybírám opravdu zeširoka, baví mě rozebírat problémy studentů, ale i společnosti celkově. Naposledy jsem si třeba užila přípravu čísla o ekologii, ráda ale píšu například i o moderních technologiích aj.“

„Studenta mi jako magazín přináší možnost procvičit si a zdokonalit se v psaní a zároveň poznat prima lidi. Vyžívám se hlavně v kultuře od knížek po hudbu a taky v psychologii, ale čas od času kouknu i jinam.“

… a to nejsme ani zdaleka všichni! Je tu ještě Ríša a Petr a obě Báry a mnoho dalších zajímavých a inspirativních individualit, které tak rádi necháváme psát! :)

A K TOMU VŠEMU POZOR! HLEDÁME DALŠÍ DO PARTY! #rozhovory #akce #problémymileniálů #děníočimastudentů Není vám jedno, co se kolem vás děje? Rádi komentujete aktuální dění? Sdílíte třeba už teď své názory na blogu, Twitteru nebo Facebooku?

PAVLÍNA: „Proč vlastně píšu? Možná proto, že se chci neustále zdokonalovat, baví mě se dívat okolo a mám co říct. Sama jsem členem komunity studentů a potýkám se se všemi mileniálskými neduhy. Jsem klaustrofob a mám ráda prostor nejen pro svůj seberozvoj. A ten mi Studenta dává. Zabývám se kontroverzními tématy nebo oblastmi z psychologické branže. Píšu o všem, co mě rozčiluje, zneklidňuje nebo co se mě nějakým způsobem dotýká. A doufám, že tím naplním svůj smysl života a vyvolám v lidech emoce, které tak často předstíráme, že je vůbec nemáme.“

Tak je pojďte sdílet i k nám na web Studenta.cz! Hledáme akční mladé lidi, kteří chtějí předávat svůj názor dál – nebojte, my vám dáme prostor! Jste přesně takoví? Super!

→ Ozvěte se nám na info@studenta.cz nebo přes Messenger

(v záložce Kontakty/Lidé naskenujte tenhle kód a pište)

Duben 2018 STUDENTA 5


6 STUDENTA Duben 2018


→ LIFE

CHUDÝ STUDENT – EXISTUJE JEŠTĚ? Dostatek. Nadbytek. Bohatství. Popsali byste takovými termíny svou finanční situaci? Většina lidí se za bohaté spíš nepovažuje, ve vztahu k naší věkové kategorii se celou řadu let dokonce používá sousloví „chudý jako student“ a Češi jsou vůbec velcí experti ve stěžování. Kde je ale pravda? Skutečně jsou studenti stále ještě spíš tou chudší společenskou vrstvou, anebo je takový status už jen přežitek z dob Rakouska-Uherska, kdy bylo studium náročným full-time posláním a na nic jiného vám už tak nějak nezbyl… život?

Autorka: Barbora Prečuchová, ilustrace: Petr Šroubek

S

tudenti mají hluboko do kapsy od nepaměti. Studium totiž kdysi dávno bývalo jakýmsi privilegiem přidruženým spíš k církevním institucím, například ke klášterům. A kláštery zrovna nebývaly místem divokého hýření penězi. Ještě v knihách F. L. Věk byl například student považován za chudého mladého člověka, co se lopotí za poznáním. Z logiky věci je jasné, proč je student finančně znevýhodněn – čas, který jiný dospělý člověk věnuje práci, prosedí student na přednáškách. Samozřejmě by mohl pracovat po škole, ale to by se měl učit, psát seminárky, připravovat se na zkoušky a tak dále. Tedy alespoň teoreticky. Prakticky tomu totiž už dnes tak úplně není. Už před dvěma lety 67 % z vás odpovídalo v jedné z našich on-line anket, že si při studiu i přivyděláváte, a trh práce hovoří podobně – čím dál více studentů získává praxi už za studia. A spektrum praxe, kterou mohou získat, se za poslední léta také hodně změnilo.

PRAXE, PRAXE A ZASE PRAXE

Ještě relativně donedávna byl problém na straně zaměstnavatelů, kteří se zdráhali zaměstnávat studenty bez praxe. Praxi jste ale logicky neměli, když vás nikdo nezaměstnal. Studenti pak houfně končili ve fastfoodech a hypermarketech, což jim moc plusových bodů do životopisu nepřidalo, anebo na neplacených stážích, ze kterých zase nezaplatili ani kolejné. Pak ale nastal zvrat a také velký obrat v chování zaměstnavatelů, který přetrvává až dodnes. Nezaměstnanost padla na historické minimum (pro představu: zatímco v roce 2012 byla kolem 8 až Duben 2018 STUDENTA 7


LIFE

38 % Ano

62 %

Připadá vám, že zápolíte s penězi, a když vám dojdou, je do výplaty/kapesného ještě daleko?

Ne

Celým vydáním se prolínají výsledky naší únorové on-line ankety, které se zúčastnilo téměř 1600 z vás.

9 procent, letos v lednu byla už jen 3,9 procent) a společnosti momentálně evidují přes dvě stě tisíc pracovníků, co jim v byznysu chybí, prostě protože nejsou. A do toho 69 % vysokoškoláků věří, že praxe je k dobré kariéře důležitější než vzdělání (i tohle jsou čísla z naší ankety). Výsledkem jsou náborové akce na středních i vysokých školách, různé placené stáže, částečné úvazky, všemožná stipendia a školení, která mladého člověka bez praxe dokonale připraví na zapřažení do pracovního procesu. Zdá se, že zaměstnavatelé už snad nemohou udělat víc, aby studenta zlákali, najít si tak práci na nějaký částečný úvazek už dnes není žádný problém. Většina škol také není tak náročná, že by student práci při studiu nezvládal, takže studujeme i pracujeme, a tudíž oproti tomu historickému chudému studentovi máme přece jen jednu výhodu – máme peníze. A to není všechno.

RENESANCE MAMAHOTELŮ

Kromě peněz máme taky mozek a umíme si spočítat, co je a není možné a taky co je a není neúměrně drahé. Třeba bydlení, které se v poslední době stává vyloženě nedosažitelným. Zatímco naši rodiče už v pětadvaceti v družstevním bytě vychovávali potomky, my nezaplatíme nájem, pokud nebydlíme alespoň se dvěma dalšími lidmi. A lepší to nebude – ceny nemovitostí vzrostly v loňském roce meziročně o 11 %, v předchozím roce byla situace obdobná a ani letos se moc nepředpokládá, že by se trend zvrátil. 8 STUDENTA Duben 2018

Co nám pak zbývá? Potlačit ego a zůstat bydlet doma – tam, kde je to možné. Jestli vás napadá klasický koncept mamahotelu s dětským pokojíčkem se vzducholoďmi na stěně, kde je vždycky světlo a vždycky teplo, připojení na internet neustále funguje a v koupelně je ten zázračný koš, do kterého když hodíte špinavé kalhoty, najdete je za dva dny čisté a voňavé ve skříni, dovolte nám ho trochu pozměnit. Hosté tzv. mamahotelů totiž už dnes zdaleka nejsou jen povaleči, lenoši a pohodlní. Naopak. Ti, kteří mají možnost při studiu bydlet doma, velmi často fungují jako samostatná jednotka v prostě jen trochu jiném spolubydlení. Vydělávají si peníze, starají se o sebe a někdy se i finančně podílejí na chodu domácnosti. Prostě se chovají jako dospělí, a ne jako děti.

REÁLNÁ ČÍSLA

Podle studie Eurostudent, kterou zaštítilo Ministerstvo školství v roce 2016, potřebuje průměrný student 9000 Kč měsíčně. Do průměru jsou započítáni studenti denního studia, a to ti, co bydlí doma, ale i ti, co si někde činži platí. Dokonce jsou ve výpočtu zahrnuti i studenti soukromých škol, jejichž náklady logicky placením školného rostou. Celková částka zahrnuje školné, stravu, bydlení, dopravu, náklady na mobil a internet i peníze na kulturní vyžití. I díky mamahotelům většině z nich po zaplacení všech nutných výdajů (nájem, energie, jídlo) zůstanou tři tisíce korun na libovolnou útratu (což jsou


mimochodem další údaje z naší předloňské ankety) a to ve finále není zase tak málo. Dá se za to jít do kina, koupit si něco hezkého na sebe nebo do domu nebo si z toho něco ušetřit – což většina z nás také dělá (opět naše anketa). Ač je tomu někdy těžké uvěřit právě kvůli těm příběhům s družstevními byty viz výše, podle The Economist mají obyvatelé zemí OECD (35 ekonomicky nejvyvinutějších zemí, jsme tam mimochodem i my) okolo třiceti let v průměru o 7 % víc, než měla předchozí generace (Generace X) v jejich věku, a o 40 % víc, než co měli baby boomers. Jakkoli to tak možná nevypadá, máme vlastně docela dost.

PROKLETÍ AVOKÁDOVÝCH TOASTŮ

Dobře, tak nějaké peníze máme. A co s nimi děláme? Australský milionář a developer Tim Gurner přišel s myšlenkou, že by si mladí klidně a jednoduše vydělali na byt, dům a budoucnost, kdyby si nekupovali módní a předražené jídlo. To demonstroval na příkladu rostoucí oblíbenosti avokádových toastů a kávy za čtyři dolary. U nás tedy avokádo zase tolik nekonzumujeme, ale je pravda, že v některých řetězcích se káva za devadesát korun rozhodně pořídit dá. A jsou to řetězce poměrně populární. Jenomže – řekněme, že si takovou kávu pořídíte každý den, to je 31 dní v měsíci, tedy každý měsíc za ni dáte 2790 Kč. Když to budete dělat celý rok, necháte v kavárně 33 480 Kč. Vezmeme-li si cenu hezkého bytu ve velkém městě, což je dnes třeba kolem pěti milionů korun, našetříte si na něj – pokud si kávu odpustíte – za skoro 150 let. Nevíme tedy, s jakou průměrnou dobou dožití pan Gurner počítá, ale biologie za jeho odhadem pořád ještě něco málo pokulhává. Když odhlédneme od avokádových toastů, je pravda, že naše generace suverénně nejvíc utrácí za zážitky. Dává to smysl. Mladý člověk dnes nechce sedět při svíčce na koleji a jíst polévku z pytlíku, chce se scházet po bistrech a kavárnách, dát si fair trade kávu, sugar free raw dort, nebo halloumi burger – protože i taková forma zážitku mnohdy stačí ke štěstí –, anebo prostě jen sem tam vyrazit do kina nebo si našetřit na dovolenou v zahraničí. Protože ne každý touží batůžkařit po Asii nebo žít raw a vegan-friendly joga-život, co si budeme povídat. Mnohým z nás stačí dobrá knížka a chundelatý svetr (à la hygge styl) a peníze na spořáku pro strýčka Příhodu – což je mimochodem strašně zajímavé, že většina z nás si už teď šetří na horší časy a na prasátko sahá, jen když je to opravdu nejnutnější. Nechceme si brát hypotéky a zadlužovat se, ale všichni tak nějak víme, že jednou budeme muset (viz ty byty, že). Prostě jsme realisti – ačkoli na nás ti starší často nahlížejí jako na snílky a lidi v reálném životě nepoužitelné. Opak je pravdou.

SMIŘTE SE

Řekněme, že vyděláváte třicet tisíc měsíčně a chcete ten byt za pět milionů. I když neutratíte ani korunu a celý plat

7 %

3 %

Spotřební zboží (oblečení, elektronika, gadgety...)

19 %

Splácení půjček (leasing, hypotéka...)

38 %

Co vám žere nejvíc peněz?

Zábava (party, alkohol, kino, cestování...)

Nájem a energie

33 %

Jídlo a pití

29 % Ne

40 % Ano

Máte pocit, že jste na tom finančně lépe než ostatní studenti?

31 %

Myslím, že jsme na tom všichni víceméně stejně Duben 2018 STUDENTA 9


STUDENTI A JEJICH ÚTRATA LIFE

Poprosili jsme pět studentů, aby si jeden měsíc zapisovali všechno, co si koupí či za co zaplatí a kolik. Výsledky překvapily i je samotné.

PETRA

DANIEL

PRAHA 4500 Kč / spolubydlení 260 Kč / měsíční jízdenka 399 Kč 5500 Kč 1300 Kč 12 000 Kč

BRNO 4100 Kč / spolubydlení 275 Kč / měsíční jízdenka 599 Kč 3900 Kč 3100 Kč 12 000 Kč

LUKÁŠ

PETRA

PARDUBICE 3300 Kč / kolej 0 Kč / kolo + pěšky 299 Kč 4100 Kč 800 Kč 8500 Kč

Bydlení

ČEKUJTE VÍC NA STUDENTA.CZ V RUBRICE #MONEY

Doprava

OLOMOUC 2500 Kč / kolej většinou pěšky + 150 Kč za jízdenky 399 Kč 3500 Kč 1500 Kč 8000 Kč

Mobil

půjde na byt, našetříte si na něj za necelých čtrnáct let. Čím dražší byty budou, tím déle vám to bude trvat. Platy navíc rostou jen o procentní body, což se s nadsazeným realitním trhem vůbec nedá srovnat, takže ani odtud vám pomoc nepřiletí. A čím víc z toho budete zoufalí, tím hůř se vám povede. Začarovaný kruh. Protože každý přirozeně touží po pohodlném životě, kdy se nemusí strachovat o svou budoucnost, natož budoucnost svých dětí (jejichž pořízení dnes mladí lidé podvědomě kvůli ekonomické situaci spíš odsouvají na neurčito), přichází v této bezvýchodné situaci na scénu deprivace a následná deprese. Profesor PhDr. Zdeněk Matějček, CSc. ve svých textech popisuje deprivaci takto: „Psychická deprivace je psychický stav vzniklý následkem takových životních situací, kdy subjektu není dána příležitost k ukojení některé jeho základní (vitální) psychické potřeby v dostačující míře a po dosti dlouhou dobu.“ Ač to může vypadat úsměvně, často se do takové situace dostaneme třeba jen proto, že nemáme kapacitu na zvládání dostatečně prestižního nebo výnosného zaměstnání. A někdy i tím, že cokoli děláme a jakkoli se snažíme, na to, co chceme, prostě nikdy mít nebudeme. A to je možná ještě horší.

CO S TÍM?

Jako u všeho, jde o postoj. Tak jako v každé oblasti života: když se člověk snaží, využije výhod, které mu 10 STUDENTA Duben 2018

Jídlo

Zábava

Celkem měsíčně

život skýtá, a dívá se na to, co má, pozitivně, užije si každý doušek té svojí oblíbené, jakkoli drahé, kávy. A je mu dobře. Možná vám to k ničemu nebude, ale třeba vás aspoň trochu povzbudí, že na tom zase nejsme tak špatně – v době, kdy absolvent u nás uvažuje o první hypotéce, třeba takový americký absolvent už několikátým rokem splácí svoji půjčku na školné. A splácí ji často ještě v době, kdy si tu svoji zřizuje jeho potomek. U nás je vzdělání dostupné všem zdarma, doprava je při studiu levnější, daně platí stát – mimochodem základní zálohy na sociální a zdravotní pojištění pro rok 2018, které nemusíte platit, jsou 4213 Kč – do kina i do muzea chodí student levněji než ostatní smrtelníci (na 2D filmu ušetří cca 40 Kč), může jíst v menze za zlomkovou cenu oproti restauracím atd. Kdo v tom umí chodit, dokáže svoje životní náklady stáhnout na opravdové minimum a šetřit si to, co mu zbyde. A i když vám to třeba v budoucnu nepomůže k tomu zmíněnému bytu, může vám to zachránit krk, když to budete potřebovat, nebo vám to umožní zainvestovat tam, kde si i na ten byt jednou vyděláte. Člověk nikdy neví. Hlavně hlavu vzhůru, netrapte se tím, co neovlivníte, a užívejte si toho, co máte. Jen tak si udržíte zdravý rozum a psychickou pohodu. A ono ani to fair trade kafe jednou za čas není špatné – člověk si prostě musí umět udělat radost.


SM000134


LIFE

→ Materialisté a ti druzí

JAK SE ŽIJE MINIMALISTICKY?

P

odle mě tyto životní styly vznikly na základě obřího nadkonzumu, který se v západní společnosti objevil. Když se podíváme na Spojené státy americké, tak tam je zájem o minimalismus daleko větší než například u nás. Je to způsobeno tím, že USA je bohatší, a tamější konzumní zvyky zkrátka najednou překonaly určitou snesitelnou hranici a spoustě lidí začaly vadit,“ říká Alvin Korčák, autor blogu Minimalisticky.cz. „V USA rapidně roste například byznys s osobními sklady. V České republice to tak silné není, ale začíná se to tu už taky objevovat, protože se po téměř třiceti letech od revoluce dostáváme do bodu, kdy nesmyslně nadkonzumujeme a nakupujeme věci pro život a spokojenost absolutně nepotřebné.“

12 STUDENTA Duben 2018

Mladá generace by na tom logicky měla být nejhůř – na rozdíl od svých rodičů a prarodičů, kteří vyrůstali a žili v totalitním režimu, kde se fronta stála absolutně na všechno, mají všeho dostatek. Když někdo o mileniálech píše, zpravidla tohle nezapomíná dodat – mají všechno, a přece si toho neváží, nevděčná generace. Jenomže! Pravdou je přesný opak. To, že máme všeho dost, neznamená, že toho musíme mít přespříliš. „Myslím, že mladí si daleko více než přechozí generace uvědomují, že není nutné tak zuřivě nadkonzumovat k tomu, aby člověk mohl žít kvalitně a spokojeně,“ podotýká Alvin. „Často se také mluví o tom, že naše generace dává přednost hodnotám před materiálními věcmi a i to s minimalismem dost souvisí.“ Minimalismus a frugal si

Autorka: Kristýna Dolejšová

Čím víc máme, tím víc chceme. Lepší značky, hezčí kousky, dražší vychytávky. Tak funguje konzumní styl života, na který západní svět pozvolna dojíždí. Kdo nemá a ani mít nechce, je hipík. Nebo minimalista. Anebo žije frugal. Tyhle životní styly jsme zmínili už v minulé Studentě, protože ale mají s penězi kolikrát větší souvislost než s ekologií, dovolte nám se do nich ponořit ještě trochu hlouběji. Jejich základem je totiž neutrácet bezhlavě, ale naopak peníze vynakládat s rozvahou. A zatímco jejich vyznavači je označují za cestu ke spokojenějšímu životu, pro jiné jsou extrémem, nad kterým kroutí hlavou.


11 %

jsou v něčem dost podobné – jejich vyznavači například nenakupují impulzivně. V mnohém se ale také liší.

Nakupuji téměř vždy pouze ve slevách

KDYŽ JE MÉNĚ VÍCE

Minimalismus už pronikl prakticky do všech oblastí lidského života. „Zkusím to vysvětlit minimalisticky – mít méně věcí, ale žít kvalitnější a naplněnější život. A jako doplnění – nejen méně věcí mít, ale i méně jich chtít,“ odpovídá nám Alvin na otázku, co pro něj tento životní styl znamená. Prostě méně je více. Ti, kteří se stejně jako on rozhodnou jít touto cestou, začínají většinou u šatníku. Skříň přetékající nenošeným oblečením je vyměněna například za capsule wardrobe, tedy minimalistický šatník obsahující základní jednoduše kombinovatelné a nadčasové kousky, u kterých kvalita převládá nad kvantitou. Po pořádku ve skříni přichází na řadu očista celého domova. Schraňujeme totiž celou řadu zbytečností, které jen leží na dně krabic ukrytých všude možně, nebo se nám dostávají do ruky jen během utíraní prachu. Ale vyhodit je nemůžeme, že jo, to by byla škoda. A už se to kupí… Martina Sumbalová na svém blogu Reduca.cz zmiňuje pravidlo 90/90, což je docela chytrá zásada. Říká, že pokud máte v ruce nějakou věc a váháte, zda si ji nechat, nebo ne, máte si položit dvě otázky: 1. Použili jste ji v předchozích devadesáti dnech? 2. A plánujete ji v následujících devadesáti dnech použít? Pokud jste na obě otázky odpověděli ne, je na čase poslat ji dál.

VÍCE PŘEMÝŠLENÍ, MÉNĚ „SOCEK“

Minimalisté si nezjednodušují pouze obytný prostor, ve kterém žijí, ale svůj život celkově. Chtějí totiž mít víc času na svou rodinu, přátele a na aktivity, které je činí šťastnými. Často tak například omezují dobu strávenou na sociálních sítích nebo podrobněji přemýšlejí o svých prioritách. Univerzální způsob, jak žít minimalisticky, vám ale neporadí, protože každému vyhovuje něco jiného. Jednou z chyb, které můžete udělat, je chtít se ze dne na den stát minimalistou ve všech oblastech svého života. Tak to totiž nefunguje. Nezapomínejte, že i cesta je cíl, a další kroky dělejte až ve chvíli, kdy na ně budete opravdu připraveni. Můžete zkusit například třicetidenní minimalistickou výzvu nebo si říct, že každý týden dáte sbohem jedné nepotřebné věci.

ŠETŘENÍ NA LEPŠÍ ZÍTŘKY

Každý z nás někdy šetřil, protože si chtěl třeba pořádně užít léto nebo pořídit nový telefon. Frugal, to je ale úplně jiný level šetření, je to takový řekněme šetřivý lifestyle. Frugalisté totiž dlouhodobě snižují svoje životní náklady na minimum tak, aby neutratili ani jedinou korunu nazbyt. Jsou zběhlí ve slevách, které mnohdy rozhodují i o tom, co budou daný týden jíst, ve využívání slevových kuponů a celkově ve způsobech, jak a kde ušetřit. Všechny svoje příjmy a výdaje

30 %

Moc je neřeším

1 %

Ve slevách zásadně nenakupuji

Jak důležité jsou pro vás slevy?

58 % si podrobně zaznamenávají a následně vyhodnocují. Znají nejrůznější tipy na DIY (tj. udělej si sám) a také se snaží, aby všechno dostatečně využili, proto například doporučují vodu z vany nevypouštět, ale použít ji na splachování záchodu apod. Spousta frugalistů jezdí do školy a do práce na kole nebo chodí pěšky a odpustí si různé pro nás naprosto běžné věci, které se v jejich očích stávají zbytečně nákladnými – do restaurací a kaváren např. chodí jen výjimečně, nepotřebují vlastnit nejmodernější trendy oblečení a také přestávají kouřit. A proč tak extrémně šetří? Většinou na nějaký velký a důležitý cíl. Někdo z nich chce třeba jednou procestovat svět, jiní ale chtějí třeba do důchodu už ve čtyřiceti, což nezní úplně špatně. I frugal ale můžete přehnat. Někdo se sice chlubí cestováním po světě, ale protože kvůli tomu šetří na jídle, chrastí kostmi, a několik uživatelů Redditu například v diskuzi týkající se dat spotřeby potravin uvedlo, že ignorují všechna. A to taky není zrovna zdravý přístup.

Preferuji slevy

NENÍ TO PRO KAŽDÉHO

„Světlých stránek vidím spoustu. Počínaje osobním přínosem, že má člověk více času, prostoru a někdy i peněz, přes to, že raději vyhledává kvalitu nad kvantitou, a může tak dát přednost odpovědněji vyrobeným předmětům, až po celou řadu ekologických přínosů pro celou společnost a zemi,“ vysvětluje Alvin Korčák výhody těchto životních stylů. Zároveň ale přiznává, že takový život není pro všechny. Nemusíte proto zoufat, že minimalismus ani frugal nejsou pro vás. I tak se jimi totiž můžete alespoň inspirovat. Třeba takový velký jarní úklid by si váš domov a vaše skříně zasloužily, nemyslíte?

MINIMALISMUS ZNAMENÁ MÁLO MÍT A HODNĚ ŽÍT Duben 2018 STUDENTA 13


LIFE

→ Poznejte své poplatky

JAK (FINANČNĚ) GRAMOTNÍ JSTE? Víte, jaký máte úvěr na kreditce, kolik stojí vedení účtu nebo jestli byste to v jiné bance neměli levnější? Spoříte? A jak – do polštáře, na běžném či spořicím účtu nebo máte třeba stavební spoření? A víte, jaké tam máte úroky? Jasně, pohodička! Vždyť každý druhý četl Kiyosakiho nebo Hilla a po večerech hraje Cashflow, ne? No, ještě chviličku s tím odmávnutím celé téhle problematiky počkejte.

14 STUDENTA Duben 2018

LEPŠÍ NEŽ OSTATNÍ

Určitě jste se někdy setkali s někým, kdo si o sobě myslel mnohem víc, než co opravdu zvládl nebo znal. Možná jste takoví někdy byli i vy sami (drobný příklad mimochodem – 40 % z vás si podle naší poslední on-line ankety myslí, že je na tom finančně lépe než vaši vrstevníci, ale 74 % z vás se stejně domnívá, že když má studentský účet, bance nic neplatí). Podle futuristy Stowe Boyda se až 93 % lidí domnívá, že jsou nadprůměrní – že jsou inteligentnější, krásnější a také finančně gramotnější než většina ostatních (oops, ta naše data, co?). V psychologii se tento fenomén nazývá iluzí nadřazenosti (Illusory superiority) nebo efekt nadprůměrnosti (Above Average Effect). Projevuje se nenápadně – kam byste sami sebe zařadili na škále

Autorka: Lucie Džurdženiková

F

inanční gramotnost je soubor znalostí a dovedností, které člověku umožňují porozumět financím a správně s nimi zacházet v různých životních situacích – to se píše na Wikipedii, a i když někde pořád není uznávaná jako relevantní zdroj, tenhle popis říká víceméně vše. Jde tedy především o znalost finančních nástrojů a jejich fungování (a obecnou orientaci na trhu), umění správného a efektivního využívání těchto nástrojů a efektivní plánování financí a osobních a rodinných rozpočtů. Zkrátka know your money, ať už je váš cíl jakýkoli – nedostat se do minusu, zvládat všechny výdaje, nebo se dokonce stát finančně nezávislým (což bychom my v redakci chtěli víceméně všichni, jenomže kdyby to bylo jednoduché, tak to má každý, že?).


mezi 1 a 10 v kráse, inteligenci, šikovnosti anebo třeba finanční gramotnosti? Někam kolem 7 nebo 8, že? Čili nadprůměr. :) Zdravé sebevědomí je bezesporu dobrá věc, pojďme se ale podívat na realitu. Ministerstvo financí provedlo na konci roku 2015 ve spolupráci se společností ppm factum měření úrovně finanční gramotnosti dospělé populace České republiky. Jednalo se společně s desítkami dalších zemí o součást světového měření OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj).

12 % 20 %

Ano, chtěl/a jsem si udělat radost

ŠETŘÍME, ALE VÍME JAK?

Z našich anket víme, že si odkládáte peníze stranou a šetříte, nikdy jsme se vás ale nezeptali jak a to nás teď zpětně hodně mrzí, protože právě z tohoto měření Ministerstva financí vyplynulo, že 64 % Čechů má nižší úroveň ekonomické zodpovědnosti a do této skupiny patří mimo jiné právě i lidé pod 29 let, tedy my všichni. Šetření České bankovní asociace z roku 2016 tyto výsledky potvrzuje. Lidé mezi 18 a 29 lety jsou na tom podle něj – co se týče znalostí světa financí – úplně nejhůř. To neznamená jen, že bychom se měli stydět, že nás nezajímají takové sakra důležité věci, ale také že si musíme dát pozor na to, co s penězi děláme, jsme totiž tou nejohroženější skupinou a vstupujeme na trh práce a do života bez potřebných znalostí. To, že spoříme na běžném účtu, je ještě milý omyl, pokud si ale nedokážeme správně vypočítat úrok (nejen u kreditky) nebo nechápeme, jak fungují daně, může nám to přinést celou řadu nepříjemností. Schválně: víte, jaký je rozdíl mezi hrubou a superhrubou mzdou? Pokud ne, prozradíme o trochu dál ve vydání v kariérním tématu.

44 %

Ne, prasátko stále žije

CO SE ZJISTILO?

Spousta zajímavých věcí! Například to, že pouze šest procent lidí prokázalo vysokou úroveň ekonomické zodpovědnosti a naopak celé dvě třetiny lidí se nechovají ekonomicky zodpovědně vůbec. A co že znamená ekonomická zodpovědnost? Tu má člověk, který se orientuje ve světě financí, lépe využívá finanční produkty a zodpovědně se rozhoduje. Dále se ukázalo, že 57 % domácností nesestavuje rodinný rozpočet, 19 % dospělých vůbec aktivně nespoří a 54 % z těch, kdo spoří, spoří na běžném účtu (kde nemáte žádný úrok). Na to, proč to nikomu nevadí, odpověděl další výsledek měření – 42 % lidí nedokáže správně vypočítat úrok. Pro představu, otázka zněla: „Předpokládejme, že uložíte 100 Kč na spořicí účet s garantovanou úrokovou sazbou 2 % ročně. Na tomto účtu neprovedete žádné platby ani výběry. Jaký bude zůstatek na konci roku po připsání úroku? (Nezohledňuje se daň ani poplatky)“ a odpověděla na ni správně jen půlka respondentů. Vy ale určitě víte, že správná odpověď je 102 Kč, že?

Ne,nešetřím si a úspory nemám

24 %

Ano, měl/a jsem neočekávané výdaje

Rozbili jste v poslední době prasátko a sáhli do svých úspor?

STUDOVAT A APLIKOVAT

Co tedy s tím? V první řadě zjistěte, jak na tom jste. Můžete se otestovat třeba na stránkách projektu Proč se finančně vzdělávat?, který má na svědomí ministerstvo financí. Testy jsou poměrně rychlé, jasné a hezky vám ukážou, jak na tom jste. Dalším dobrým tipem jsou knihy. Již zmíněný Robert Kiyosaki a jeho kniha Bohatý táta, chudý táta je naprostý základ, který se snad jednoho dne dostane i do škol. Prvotním smyslem knihy je naučit rodiče vnímat finanční gramotnost jako něco, co je velice důležité naučit děti. Jak je vidno, mohl by se přiučit i nejeden dospělák. Doporučujeme si na úvod své cesty za finančním sebepoznáním zkusit jeden měsíc zapisovat, kolik dostáváte (plat, příspěvky od rodičů, od babičky k svátku atd.) a kolik za co utrácíte. A teď myslíme vážně úplně všechno – od nájmu, elektřiny a potravin až po slabou chvilku ve škole, kdy si v pauze na oběd samou touhou po cukru koupíte ten ohromný čokoládový dortík. Nebo kávu nebo noviny, jestli to ještě vedete, žvýkačky, prostě všechno. Je jenom na vás, jak si rozpočty budete evidovat – papír, Excel, nebo třeba do mobilu existuje řada chytrých aplikací (např. Spendee). Na konci měsíce pak zjistíte, kam vaše peníze rozdělujete, kam vám případně mizí a taky možná objevíte nějakou oblast, o které jste ani netušili, že do ní dáváte tolik peněz. Anebo zjistíte, že vám na konci každého měsíce zbývá slušná částka, kterou by se vyplatilo někam investovat. No a to už jste na úplně jiné cestě, na cestě za tou zmiňovanou finanční nezávislostí, která láká tolik z nás. Ale to už je příběh na jindy. Duben 2018 STUDENTA 15


Prasátko tak trochu jinak

CO S PENĚZI?

Pokud dostáváte každý měsíc kapesné nebo si přivyděláváte, nakládáte s penězi. Nemusí jich být zrovna moc, ale jsou tu. A samozřejmě je fajn všechny rozfofrovat na večírcích nebo po obchodech, ale aby vás zanedlouho nepřekvapilo, že nemáte ani korunu na záležitosti, které potřebujete (třeba nájem) nebo které chcete (např. dovolená). Abychom vás takových situací uchránili, dali jsme dohromady krátký návod, jak zodpovědně hospodařit. Je jedno, kolik si na který účel začnete odkládat, když to ale dodržíte, na dlažbu vás jen tak něco nedostane.

e n o. /V ÝPLATA K APESbuNdgÉetu – dostali jste zaplac

ka ž Svatý grál

dé ho

CO TE Ď

S TÍM?

ZAPLAŤTE NÁJEM A NAKUPTE JÍDLO Blahopřejeme, máte kde spát a co jíst!

NĚCO VÁM ZBÝ VÁ? SUPER!

Tip: Využijte spořicího účtu. Máte tam vyšší zhodnocení než na běžném účtu, odkud vám peníze de facto konstantně mizejí, a zároveň odtud můžete kdykoli vybrat – protože nenadálé situace se vám zpravidla předem neohlásí, že.

ODLOŽTE SI Z TOHO ST RANOU PRO STRÝČK A PŘÍHOD U

Založte si a postupně vy budujte svůj vlastní fon d na nenadálé výdaje – doporučuje se našetři t si na tříměsíční výdaje, našetřete si tři měsíční a pokud už pracujete, platy – říká se tomu tzv . železná rezerva a znam že kdybyste náhodou při ená to, šli o práci, máte za co žít , než si najdete práci no Ocitnout se najednou zn vou. ičehonic bez peněz na nájem a jídlo je totiž do st šílené. NĚCO VÁM ZBÝVÁ? SUPER!

ODLOŽTE SI NA TO, CO SI CHCETE POŘÍDIT JEŠTĚ LETOS Říká se tomu fond na krátkodobé výdaje. V podstatě to znamená, že pokud si chcete letos koupit nový iPhone nebo odletět na pěknou dovolenou, vyplatí se vám mít po ruce peníze, ze kterých to všechno poplatíte. NĚCO VÁM ZBÝ VÁ? SUPER!

16 STUDENTA Duben 2018


Chcete auto nebo vyrazit na nastřádat , abyste měli dostatek času šetřit zhruba pět let předem jsou jimi to čas a tomu střednědobé cíle si dostatek peněz. Říká se chcete si co m, vše platí to v podstatě o třeba svatba nebo dítě, ale . rok o za pořídit, ale ne nutně hned neb NĚCO VÁM ZBÝV

Tip: Tady už se začínají vyplácet i trochu dlouhodobější produkty včetně konzervativních investic, které mají zpravidla vyšší zhodnocení než „spořáky“, ale abyste ho získali, musíte chvíli zůstat. Poraďte se s odborníkem, co je pro vás nejlepší.

Á? SU PE R!

ODLOŽTE SI Z TOHO NA DŮCHOD

Možná to zní hloupě, začít si šetřit na důchod už v tak mladém věku, ale vzhledem k tomu, že málokdo z nás opravdu věří v to, že se o nás náš pán a ochránce stát ve stáří postará, doporučujeme začít co nejdřív. Je totiž docela dobře možné, že než zestárneme, posune se věk odchodu do důchodu na sto padesát let, a to pak hodně štěstí, když zjistíte, že už nemůžete pracovat, ale nemáte ani na rohlík.

Tip: Ať už budete šetřit skrze jakýkoli produkt, důležitá by pro vás měla být hlavně garance, že dostanete zpátky alespoň to, co tam vložíte (ne každý produkt to totiž garantuje, tak pozor na to).

NĚCO VÁM ZBÝ VÁ? SUPER!

ZAPLAŤTE Z TOHO PA ŘBY, KINA, ÜBERCOOL TOPÍK Y I CINGRLÁTK A

Tady máte prostor se roz šoupnout – vyrazte do kina, nakupte trendy oblečení, alkohol nebo modrou barvu na vlasy , prostě cokoli, co vám radost. Tohle jsou peníz dělá e, které můžete a chce te utratit. NEUTRATILI JSTE VŠECHNO? BOMBA!

NAKUPTE KRYPTOMĚNY

Proč ne? Kryptoměny přinášejí úžasný příslib – peníze bez hranic, bez poplatků (resp. s minimálními poplatky) a s vysokým zhodnocením. Všichni víme, do jakých výšin v poslední době vystoupal bitcoin. Jenomže – jsou to taky investiční nástroje šíleně volatilní a ze dne na den se skrze ně můžete stát milionářem, anebo můžete o všechno přijít. Upínat se jen na ně je proto obrovský hazard. Zainvestovat do nich ale peníze, které vám na konci měsíce zbývají a stejně by jen ležely na účtu a nechávaly se ohlodávat inflací, je super nápad. Když budete mít štěstí, hodně na nich vyděláte, a když ne, alespoň to nebude bolet.

CÍL Duben 2018 STUDENTA 17

LIFE

ÍHO HO NA NĚCO VĚTŠ ODLOŽTE SI Z TOces začněte to na Tak tu kolem světa?


LIFE

→ Blockchain

ANONYMNÍ SVĚT, KDE SI NA VÁS NEPOSVÍTÍ STÁT ANI BANKA

N

ěkteří kryptoanarchisté se od bitcoinu, který vznikl už v roce 2009 a na trhu s kryptoměnami je ho vůbec nejvíc co do kapitálu, postupně odvracejí. Tvrdí, že je to pouze poloanonymní měna, a to právě proto, že veškeré transakce v rámci něj jsou dohledatelné na blockchainu. Tím se konečně dostáváme k pojmu, který je stejně důležitý jako bitcoin samotný a přitom se na něj v médiích

18 STUDENTA Březen 2018

často zapomíná. Jde totiž o technologicky poněkud obtížně uchopitelnou inovaci, o níž se ani kryptoměnoví mágové nezdráhají tvrdit, že jí moc nerozumějí. Pro běžné nakládání s bitcoinem totiž znalost tohoto kryptopodhoubí není nutná. Byla by ale škoda o ní nevědět zhola nic. Podle odborníků jde totiž o systém, který by mohl změnit nejen finančnictví, ale také státní správu a potažmo celý světový řád.

Autorka: Eva Samšuková

Představte si svět, ve kterém nikdo kromě vás neví, za co utrácíte peníze. Ani rodina, ani banka, nikdo. Je to podobná situace, jako když najdete na zemi stovku a koupíte si za ni od souseda vajíčka. Nikdo nezjistí, odkud stovka pochází, že se chvíli ohřála ve vaší kapse, ani do jakého úkrytu putovala potom. Tak nějak fungují i digitální měny, respektive ty anonymní. Patří mezi ně například systém zvaný Bitcoin – ten se skládá z vůbec nejstarší kryptoměny bitcoin a z databáze zvané blockchain. Právě v té vaše transakce nikdo nenajde.


2%

5%

Znám a používám

Narazil/a jsem na to, ale bylo to složité na pochopení

JAK ROSTE POVĚDOMÍ O KRYPTOMĚNÁCH?

18 %

Netuším, o co jde

Máte povědomí o kryptoměnách (například bitcoin)?

47 %

Znám, ale nevyužívám

ROK 2016

BLOCKCHAIN

28 %

Někde jsem o nich něco slyšel/a, ale nevím nic konkrétního

5%

Netuším, o co jde

2%

Narazil/a jsem na to, ale bylo to složité na pochopení

69 %

6%

Znám, ale nevyužívám

Znám a používám

18 %

Někde jsem o nich něco slyšel/a, ale nevím nic konkrétního

Ptali jsme se vás v našich on-line anketách.

Máte povědomí o kryptoměnách (například bitcoin)?

ROK 2018

Doslovný překlad je vlastně řetěz bloků. Stejně jako klasická účetní kniha se i blockchain skládá z jednotlivých stránek, tedy bloků. Tyto bloky na sebe chronologicky navazují, odtud tedy řetěz. Nové bloky, ve kterých jsou zapsané jednotlivé transakce, se k blockchainu připojují postupně. Zajišťují to takzvaní těžaři, kteří transakce schvalují, a to pomocí velké výpočetní kapacity. Takovou náročností se zamezuje padělání a spamovým útokům, na druhou stranu sežere velké množství elektřiny, což některým uživatelům vadí. Těžaři, kteří disponují výpočetním výkonem, za své schvalování dostávají odměny ve formě bitcoinu, čímž se měna vůbec dostává do oběhu. Proto se jim vlastně těžaři říká. Duben 2018 STUDENTA 19


LIFE

SEZNAMTE SE, BLOCKCHAIN

SLOVNÍČEK KRYPTOGRAFIE

= šifrování

KRYPTOANARCHIE

= šifrování proti svobodu ohrožujícím institucím, jako je podle kryptoanarchistů stát, církev nebo velké korporace

KRYPTOMĚNA

= digitální měna se základem v kryptografii

MONERO

= plně anonymní kryptoměna

BITCOIN

= nejoblíbenější a nejstarší dodnes fungující systém digitální měny

DECENTRALIZACE

= rozložení moci a rozhodování mezi širší počet účastníků 20 STUDENTA Duben 2018

Blockchain je vlastně otevřená účetní kniha, ačkoli v Česku se v ní zatím vyzná jen pár skutečných účetních. Jde o databázi, která podle odborníka Milana Půlkrábka z Paralelní Polis čítá v současné době přes 160 GB dat. Není divu, protože se do ní elektronicky zapisují naprosto všechny transakce, které kdy kdo v digitálních měnách provedl. Výhodou oproti klasickému bankovnímu systému je to, že pokud nikomu nesdělíte číslo své peněženky (tedy směsici písmen a čísel, která označuje váš třeba bitcoinový účet), nikdo neví, že patří právě vám. Uživatelé systému tak sice vidí, že došlo k přenosu finančních prostředků, ale nevědí odkud ani kam. Do klasického bankovního účtu se vám oproti tomu kromě bankéře nebo hackera (ten samozřejmě bez dovolení) dostane i státní úředník. Svoje finance tak nespravujete nikdy úplně sami. Nemůžete si je kdykoli vybrat, nemůžete posílat nebo přijímat větší než uzákoněné množství prostředků a můžete o ně kdykoli přijít, pokud se změní státní garnitura nebo politická situace. Blockchain je úplně jiný. Je decentralizovaný, což znamená, že neexistuje žádná síla, která by shůry mohla do systému zasáhnout a transakční sítě vedoucí často přes celý svět rozkrýt. Ačkoli se o to mnohé vlády i jedinci pokoušejí, dokud nemají jmenný seznam uživatelů a jejich přiřazených adres, nemají šanci. Transakce navíc není možné zpětně upravovat nebo měnit, protože by všechny následující byly neplatné, proto je velmi těžké zkusit v blockchainu například podvádět nebo s ním manipulovat. Celá síť vlastně funguje v jakési shodě distribuované mezi všechny uživatele. Pokud je potřeba jakkoli systém a jeho fungování změnit, musí se na tom shodnout více než sedmdesát procent všech takzvaných těžařů. Ve výsledku je tak každý sám sobě bankéřem. Bitcoinovou peněženku nebo peněženku jiných měn běžících na blockchainu můžete mít zřízenou na počítači i na mobilu a přímo z ní obsluhovat všechny operace. Můžete mít i hardwarovou peněženku – například Trezor, který mimochodem vznikl v Česku a o kterém jsme si už v listopadu 2016 (předtím než většina z vás měla o kryptoměnách povědomí) povídali s Alenou Vránovou, jednou z jeho zakladatelů. Přečtěte si rozhovor s ní na webu, stojí to za to (#money).

BLOCKCHAIN BEZ PENĚZ

Systém otevřené a decentralizované databáze lze využít i jinak než pro přesouvání financí. Vizionáři si umějí její budoucnost představit třeba i u dalších registrů, které se aktuálně potýkají nejen s technickými problémy, ale také s problémy bezpečí. „Decentralizace, to je absence centrální autority, která činí z blockchainové sítě svobodný a necenzurovatelný způsob výměny dat. Jde o síť, která je imunní vůči pohnutkám několika jednotlivců a která je založena na matematických principech, kdy vše, co se v síti odehrálo, jde ověřit,“ říká Milan Půlkrábek. „V době, kdy například inflace ve Venezuele dosahuje 2500 %, se jasně ukazuje, že je potřeba mít měnu, která je odolná vůči rozhodnutí několika úředníků a která není orientovaná jen na určitou geopolitickou oblast.“ Na blockchainové bázi by podle něj mohli fungovat notáři, pojišťovací společnosti, registry, ale i archivy nebo katalogy. I přesto, že transformace státní správy k větší anonymitě, decentralizaci a dobrovolnosti je záležitostí budoucnosti, projektů založených na technologii blockchainu se objevuje stále víc. K úspěšné realizaci však dojde jen asi u deseti procent z nich. Jejich autoři jsou většinou ideoví nadšenci, kteří věří, že technologie může přinést změnu světového uspořádání. Zbytek jsou podle Milana Půlkrábka projekty, které se pouze chtějí svézt na módní vlně kryptoměn a podstata věci jim uniká. Vůbec největší úspěch zaznamenávají projekty finanční, protože mají velký komerční potenciál. Konkrétně jde o další digitální měny, jako je litecoin, ethereum nebo zcash. Existují však také decentralizovaná úložiště dat, ke kterým se mohou uchýlit uživatelé, kteří nechtějí svá data „nalít“ pouze k jedné společnosti. Zmínit můžeme třeba MaidSafe nebo Storj. Šifrovaně se dá komunikovat třeba přes Cryptamail nebo Echo. Očekává se také, že takové komunikátory postupně nahradí sociál­ ní sítě, které nyní o svých uživatelích hojně sbírají data a prodávají je třetím stranám pro reklamní účely. Testuje se například i sledování potravinových doplňků, ale běží i monstrózní projekt Bitnation, což je vlastně virtuální stát, který zaručuje občanství bez ohledu na místo narození, náboženské vyznání nebo stav konta. Blockchain má zkrátka velký potenciál a nevíme, jak vy, ale my ho určitě budeme napjatě sledovat i dál.


LIFE

→ Mobilem, hodinkami nebo čipem v ruce

JAK SE BUDE PLATIT V BUDOUCNU? Přijdete, pípnete a frčíte pryč. Tak může vypadat váš nákup. Nemusíte s sebou tahat peněženku, nemusíte hledat mezi tisíci tu správnou kartu. Jediné, co vám stačí, je mobil. A v budoucnu třeba čip implantovaný v ruce. Anebo nebudete muset do obchodu vůbec chodit, protože bude kompletně virtuální. Technologický pokrok zkrátka na nikoho nečeká a ani oblast financí není výjimkou.

D

onedávna jsme si zázrak bezkontaktních karet ani nedokázali představit a dnes nás už i ty otravují. Je to další věc, kterou musíme nosit, a další majetek, co můžeme ztratit. Ale nezoufejte, blýská se na lepší časy!

totiž do telefonu nainstalujete i bezpečnostní software Trusteer od IBM, který vás ochrání před hacknutím a jiným zneužitím vašeho účtu. A pozor – máte-li Apple Watch, můžete svůj účet čekovat i z nich. Kdo to kdy viděl, co? Ještě jim chybí vodotrysk nebo nevíme co. :)

TECHNOLOGIE DNEŠKA

ZÍTŘEK A DÁL

Karta jako doplněk Už dnes si můžete kartu vytunit vlastním designem nebo obrázkem, což je fajn. Když už ji musíte nosit, tak ať aspoň nějak vypadá, co? Třeba s Komerční bankou si na kartu k účtu můžete hodit fotku, malůvku nebo třeba nějakého superhrdinu z limitované nabídky, prostě cokoli, co vás napadne. A vyrobí vám ji zadarmo.

no otevřenou úplně první prodejnu Amazon Go, kde nakupujete do virtuálního košíku a při odchodu platíte přes appku v mobilu. A ani tam se nekončí. Vývojáři různých firem už například pracují na zcela virtuálních obchodech. To by znamenalo, že si nasadíte VR brýle, ve virtuálních regálech si vyberete (a v budoucnu i vyzkoušíte!), co potřebujete, zaplatíte on-line a nákup vám přivezou, aniž byste vykročili z domu. Docela pohodička, ne?

Platby čipem Jestli vás otravuje nosit i mobil, v budoucnu budete velmi pravděpodobně moct v obchodech platit i čipy zanesenými pod kůži. První očipovaní lidé už jsou i v Česku – třeba ten historicky úplně první, Jan Hubík, o kterém jsme loni psali – a docela si svůj transhumanismus pochvalují. Jestli se z něj skutečně stane mainstream, na to si budeme muset ještě počkat.

Finanční zodpovědnost, o které v tomhle vydání zejména mluvíme, předně obnáší neplatit za věci, za které nemusíte. Mezi takové patří i běžný účet, za který např. pořád ještě mnoho Čechů platí, i když nemusí. Komerčka nabízí svůj studentský účet do třiceti let zcela zdarma. V ceně jsou výběry z bankomatů KB, příchozí a odchozí platby, designová karta a jeden výběr v zahraničí měsíčně. Po předložení ISIC karty navíc k založení účtu dostanete bonus 350 Kč. To jde, ne? Duben 2018 STUDENTA 21

SM000139

ADVERTORIAL

Mobil místo peněženky Jen počkejte, jaký pohled na vás hodí pokladní, až jí budete k platebnímu terminálu přikládat mobil. Přitom je to už dneska možné – svoji kartu si můžete jednoduše aktivovat pro mobilní platby a platit přiložením telefonu. Už se vám tak nestane, že když jste si zrovna nechali peněženku doma, nemáte ani na rohlík. Appka se nově jmenuje Google Pay a používat ji je super jednoduché. Přes mobil si taky už dnes můžete běžně zkontrolovat stav účtu, poslat platbu atd., třeba Komerčka vás při tom ale i chrání – spolu s jejich on-line bankovnictvím si

Obchody bez pokladen → Prototypy fungují už dnes – vezměte si třeba nedáv-

STUDENTSKÝ ÚČET


LIFE

→ PRÁVO VS. VIRTUÁLNÍ PLATIDLA

Bez regulace kryptoměn se podvodům předejít nedá

K

ADVERTORIAL

ataríno, sledujete vývoj kryptoměn? Samozřejmě. Užívaný název „kryptoměny“ je však z mého pohledu trochu zavádějící. Zatím neexistuje jednotný postoj ohledně jejich právní povahy, české ani evropské právo je nepovažuje za měnu v tradičním slova smyslu. To přináší v praxi řadu problémů. Já osobně se přikláním k závěru, že jde o vysoce rizikové spekulativní investiční nástroje. Kryptoměny jsou ale pořád na počátku rozvoje a je těžké predikovat, kudy se bude jejich vývoj ubírat, zda se přetransformují do obecně obchodovaného a v rámci možností bezpečného aktiva fungujícího vedle tradičních měn, nebo zůstanou nestabilní bublinou, která při prvních známkách regulace splaskne. Co je podle vás nutné v souvislosti s nimi právně zakotvit? Aby se zamezilo daňovým únikům a možnostem praní

22 STUDENTA Duben 2018

špinavých peněz, je v první řadě nutné regulovat jejich vznik a obchodování s nimi. Existuje už více než patnáct set druhů kryptoměn a jejich počet pořád narůstá. Je velmi obtížné odhadnout, které z nich jsou reálným aktivem a u kterých se naopak jedná čistě o podvod. Další prioritou by mělo být zajištění ochrany drobných investorů. Po nedávném boomu s vysoce volatilní hodnotou bitcoinu došlo k velké medializaci kryptoměn a různým klamavým propagacím o jejich investičním potenciálu. Přestože se na spekulacích s kryptoměnami povedlo několika jednotlivcům vydělat, řada investorů utrpěla vysoké ztráty. Měla by proto být zakotvena také povinnost informovat v rámci marketingových sdělení o riziku spojeném se spekulací na trhu kryptoměn. Čím se ve své praxi nejčastěji zabýváte? Těžištěm mé práce jsou finanční transakce a regulace

Autorka: Kristýna Dolejšová, foto: Jindra Kodíček

Virtuální měny teprve čekají na evropskou regulaci. Jak na ně tedy právo momentálně nahlíží? Nejen o tom jsme se bavili s Katarínou Kucharovičovou, která se ve své právní praxi zaměřuje na finance a bankovnictví. S jejím kolegou Martinem Froňkem jsme odbočili k trestnímu právu, podvodům a kyberkriminalitě, protože i ty mohou jít s on-line platidly ruku v ruce.


investičních fondů a investičních struktur. Při financování zastupujeme banky nebo dlužníky při přípravě a vyjednávání podmínek finanční dokumentace a provedení veškerých kroků, které směřují k jejímu uzavření. Regulatorní práce je více teoretická, ale mnohem kreativnější. Klient k nám přijde s reálným problémem nebo se zcela teoretickým dotazem. Na nás je připravit právní stanovisko, ve kterém problém nebo dotazovaný stav posoudíme, a případně navrhneme možnosti řešení, ve kterých klienta dále zastupujeme. Baví vás to, co děláte? Určitě ano. Pro to, aby byl člověk úspěšný v tom, co dělám, musí být pečlivý, mít smysl pro detail, vysokou míru organizovanosti a umět komunikovat a argumentovat. Tyto atributy jsem vždy považovala za svoji silnou stránku, proto jsem se v této práci velmi rychle našla. Kombinace financování s kolektivním investováním mi navíc umožňuje širší pohled na ekonomickou stránku věci, díky čemuž mohu vidět reálné dopady své práce. Zatímco Katarína může pomáhat investorům k vyšším ziskům, k vám se, Martine, dostanou spíš ti, kteří mají ekonomické potíže nebo jsou (nejen) finančním trhem poškození, je to tak? V podstatě je to tak, ano. Vůbec první případ, na kterém jsem pracoval ještě jako student, byla reorganizace jedné textilní skupiny. Tak jsem se dostal k insolvencím. V několika případech byli naši klienti v situaci, kterou nešlo řešit výlučně instrumenty insolvenčního práva. Proto jsem rozšířil svou specializaci i na trestní právo. Jakou formu kriminality řešíte? Řeším kriminalitu tzv. bílých límečků, kromě insolvenčních deliktů jde o podvody nebo kyberkriminalitu. Zastupujete spíše poškozené, nebo i viníky? Většinou zastupuji finanční instituce a právnické osoby coby poškozené, už jsem ale jako obhájce zastupoval i člověka obviněného z vydírání. Neměl jste s tím morální problém? Na obhajobu má nejen ze zákona právo každý člověk. Pokud bych s tím měl mít systematicky problém, nemohl bych tuto práci dělat. Ale samozřejmě můžete jako advokát obhajobu odmítnout. Každý má limity někde jinde. Vy jste někdy obhajobu odmítl? Ano, s kolegou jsme kdysi odmítli zastupování obviněného ve věci domácího násilí. Když odhlédneme od negativ, co vás na vaší práci baví?

Moje kombinace specializací není úplně tradiční, to je samo o sobě zajímavé. Když řeknu, že na insolvencích mě baví komplexnost případů, bude to klišé, ale je to tak. Na trestním právu je fajn, že se dostanete od počítače do terénu k výslechům, domovním prohlídkám a jednáním u soudu. Máte nějaký pracovní úspěch, na který jste zejména hrdí? Martin: Za úspěch považuji, když se klient opakovaně a rád vrací. Katarína: Souhlasím s Martinem. Pokud mám ale uvést něco konkrétnějšího, za svůj velký úspěch považuji rozvoj specializace na regulaci investičních fondů a investičních struktur v rámci Dentons. Měla jsem k tomu skvělou podporu ze strany našich partnerů i dalších kolegů, takže to ve výsledku pokládám za úspěch kolektivní. Dentons je největší advokátní kancelář na světě. Je to z pohledu pracovních příležitostí výhoda? Martin: Rozhodně. Například finanční instituce mají pro určité oblasti tzv. panely, seznamy advokátních kanceláří, které prioritně využívají pro řešení třeba velkých insolvencí. Pokud nejste v kanceláři, která je na tomto panelu, nemáte v zásadě šanci dostat se k určitému typu práce. Katarína: Souhlasím. Na panel se totiž dostanou jenom kanceláře, které disponují určitými zkušenostmi, znalostmi mezinárodních standardů a dostatečným pojištěním v poměru k hodnotě transakce. Výhodou práce ve velkých mezinárodních kancelářích je také možnost pracovních secondmentů. Minulý rok jsem měla možnost pracovat čtyři měsíce u klienta a byla to pro mě skvělá a nezapomenutelná zkušenost. Pomáhá vám Dentons profesně růst? Katarína: Určitě. Každodenní práce mě profesně posouvá dál. Pracuji ve skvělém týmu lidí, kde se nám mladším ti zkušenější kolegové věnují. Jejich mentoring dává mé práci přidanou hodnotu, kterou z teorie nedostanete. Absolvuji také různá interní školení a trainingy v Čechách i v zahraničí. Důležité pro mě ale je, že v Dentons můžu pracovat na tom, co mě baví. Ať už má totiž člověk v právu jakékoli ambice, pokud se profiluje v oblasti, kterou kancelář může zastřešit, dostane od ní maximální podporu. Martin: Shodou okolností se teď účastním tzv. Senior Development Programme, což je devítiměsíční mentoring pro seniorní právníky ze všech poboček Dentons v Evropě, kde rozvíjíme dovednosti v oblastech jako například budování vlastního byznysu a vztahů s klienty a efektivní vedení týmu. Je to unikátní a mezinárodně oceňovaná platforma, která podle mě nemá mezi našimi konkurenty obdobu, takže moje odpověď je jednoznačně ano.

KATARÍNA V Dentons pracuje jako advokátní koncipientka. Zaměřuje se na bankovnictví a financování a na regulaci kolektivního investování. Mimo práce se zabývá obchodováním na forexu a akciových trzích.

MARTIN V Dentons působí jako advokát. Jeho odbornými zájmy jsou insolvence a restrukturalizace, soudní spory a trestní právo. Ve volném čase hraje golf, rád zajde na výstavu nebo vaří. Duben 2018 STUDENTA 23 SM000138


LIFE


→ Násilím můžete donutit lidi uctívat krále nebo budovat světlé zítřky

Svobodu násilím vnucovat nelze

Rekordní. Tak by se dal popsat úspěch knihy Anarchokapitalismus. Proč? Její původci Tereza Sladkovská a Urza na ni vybrali při crowdfundingové kampani bezmála tři miliony korun. A to nejen v české státní měně, ale také v kryptoměnách monero, bitcoin a litecoin. Jak je možné, že projekt, který vlastně brojí proti státu, zaznamenává takový úspěch? Na to jsme se zeptali asi nejznámějšího českého představitele „ankapu“ – Urzy.

Autoři: Eva Samšuková, Jan Charvát, foto: Jindra Kodíček

J

ak to s tebou vlastně celé začalo? Různými společenskými uspořádáními, rolí státu, ekonomií a politickou filozofií se zabývám zhruba deset let a jsou tomu už taky dlouhé roky, kdy mi dva bývalí spolužáci řekli o anarchokapitalismu. Mně to připadalo absurdní, nesmyslné, protože něco takového přece nikdy nemůže fungovat. Dlouho jsem se s nimi přel, snažil se vyvracet jejich argumenty, k čemuž jsem si musel i hodně nastudovat. Četl jsem knihy známých anarchokapitalistů s cílem hledat v nich chyby a vyvracet jejich tvrzení. Pak jsem se rozhodl napsat článek, ve kterém vysvětlím, proč volnotržní zajišťování práva nikdy nebude fungovat tak dobře jako státní. Snažil jsem se být opravdu poctivý a důkladný, text prošel mnoha změnami… A jak dopadl? Nakonec z něj vyšla obhajoba volnotržního práva, tedy pravý opak toho, co jsem zamýšlel. A nejspíše od té doby se považuji za anarchokapitalistu. Faktem je, že anarchokapitalismus lze nesmírně snadno shodit ze stolu, když se nad tím člověk nechce zamýšlet do hloubky. Existuje celá spousta povrchních námitek či odvolání se na argumenty typu „to je přece jasné“ a „to ví každé malé dítě, že takhle společnost nemůže fungovat“. Jsem

ale přesvědčen, že kdo si dá tu práci a hned ho neodmítne, zjistí, že argumenty anarchokapitalistů dávají smysl. I kdyby se s nimi nakonec neztotožnil, mohou mu přinést hodně zajímavých a nových pohledů na svět. Co si máme pod pojmem anarchokapitalismus představit? Anarchokapitalismus je myšlenkový směr založený na svobodě, vlastnických právech a principu neagrese. Svoboda znamená, že si člověk může „na svém a za své“ dělat cokoli, co uzná za vhodné, dokud tím nenarušuje vlastnictví jiného. Do vlastnických práv patří mimo jiné i sebevlastnictví, tedy že jsme vlastníci svých těl. Pokud nás někdo napadne, či dokonce zabije, narušil tím naše vlastnictví. Princip neagrese znamená, že je nepřípustné používat násilí vůči ostatním a jejich majetku, pokud oni neiniciují agresi vůči mně. V takovém případě se pak mohu bránit. Z těchto důvodů anarchokapitalisté odmítají i stát coby největšího agresora, který si uzurpuje dokonce monopol na násilí. To ale neznamená, že bychom si přáli zrušit všechny služby, které stát poskytuje. Nejsme proti školství, zdravotnímu pojištění a dalším věcem, ale chceme, aby byly placeny dobrovolně a fungovaly na volnotržních principech.

ANARCHOKAPITALISMUS Jde o myšlenkový směr založený na svobodě, respektu k vlastnictví, principu neagrese a na volném trhu. Anarchokapitalisté věří, že volný trh by mohl nahradit všechny funkce a instituce státu včetně soudnictví, zdravotnictví, bezpečnosti nebo školství. Stát podle nich funguje na základě násilí, které je využíváno k vymáhání zákonů a k výběru daní. Anarchokapitalismus naopak funguje svobodně, dobrovolně a solidárně. Duben 2018 STUDENTA 25


LIFE

Existuje třeba někde ve světě už teď příklad, kde anarchokapitalismus bez problémů funguje? Bez problémů asi nefunguje nikdy žádné společenské zřízení. Anarchokapitalismus nebude výjimkou, nikdy jej neprezentuji jako ideální svět, protože nic takového dle mého názoru neexistuje. Každopádně na principech anarchokapitalismu v současnosti více méně funguje třeba většina indického města Gurgaon, které sice má municipální autoritu, avšak pod její pravomoc spadá jen malá část města. Zbytek je soukromě vlastněn developerskými firmami, které na těch pozemcích zajišťují bezpečnost, silnice i všechny síťové služby. Oproti ostatním městům v okolí se tam lidem daří velice dobře, město se také nesmírně rychle rozrůstá. Oproti České republice je tam pochopitelně relativní chudoba, neboť je to v Indii, ale ve srovnání s ostatními indickými městy je na tom Gurgaon lépe.

URZA Urza pochází z Plzně. Vystudoval informatiku na MFF UK s přesahem do matematiky, ekonomie a pedagogiky a živí se vývojem softwaru. V této oblasti i sám podnikal, programování (a matematiku) taky učil na soukromém gymnáziu v síti EDUCAnet i na kurzech pro dospělé. Kromě toho se přes deset let vášnivě zajímá o roli státu ve společnosti, volný trh, ekonomii a anarchokapitalismus, o kterém loni vydal knihu. Na její vydání přispěli lidé téměř třemi miliony korun. 26 STUDENTA Duben 2018

Vraťme se ke státu, proč je v kontextu anarchokapitalismu tím špatným? Stát je založen na porušování vlastnických práv občanů. Jeho příjem je tvořen daněmi, tedy penězi, které jsou vymáhány pod hrozbou násilí. Nezaplatíte-li daně, stát přijde a vezme si je. Když se budete bránit, zlikviduje vás. Tento princip není z etického hlediska ničím jiným než legalizovaným výpalným. Mafie také vyhrožují násilím tomu, kdo jim nezaplatí. Lze namítnout, že stát nám za ty peníze poskytuje služby, což je samozřejmě pravda, jenomže z morálního hlediska ho to přece ale stejně neopravňuje k tomu, aby si za ně jednostranně diktoval ceny a vybíral platby pod hrozbou násilí. Když vám někdo poskytne službu, o kterou nemáte zájem, a nikdy jste s ním neuzavřeli smlouvu, přece také není přípustné, aby dotyčný přišel a oloupil vás a argumentoval tím, že vám za to přece nabídl nějaké protiplnění. A to ani v případě, že si většina lidí myslí, že je to tak v pořádku. Tak proč bychom to měli v případě státu tolerovat? Hodně kritizuješ hlavně školství. Říkáš, že je základem státní propagandy. Jak to myslíš? Každý režim ve školách učí, že on je ten nejlepší. Dělaly to despotické režimy a děje se tak i v demokracii. Když se v občanské výchově, mimochodem už jen jméno toho předmětu leccos napovídá, děti učí o různých společenských zřízeních, vždy je tam demokracie vykreslena jako ta nejlepší a stát jako potřebný. Ve třídách často visí státní znak, podobizna prezidenta, děti se učí úctě k hymně, vlajce a tak dále. A to nejsou prostá fakta, tam se vytvářejí zásadní emocionální vazby k určitým hodnotám. Je to jako náboženství, kult, protože se malým dětem, které z toho ještě nemají rozum, podsouvá, že je třeba něco uctívat a vzhlížet k tomu. Bez ohledu na to, zda s těmi hodnotami souhlasíme, nebo nesouhlasíme, dochází

k indoktrinaci všech těch dětí. A až poté, co se naučí je slepě uctívat, je jim dovoleno o nich diskutovat. Jak ale můžeme kriticky smýšlet o něčem, co nás v nejcitlivějším věku po dobu dlouhých roků někdo učil uctívat? Napadá tě nějaké řešení, aby k tomu nedocházelo? Řešením je dle mého názoru úplná odluka školství od státu, což je jedním z cílů organizace Svoboda učení, jejímž jsem členem. Neměly by existovat žádné povinné centrální osnovy ani klíčové kompetence, které se všichni musejí učit. Samozřejmě mohou existovat ve formě doporučení, ale neměly by být povinné. Vzdělávání by si každý měl mít možnost zajistit tak, jak chce on sám, bez toho, aby do toho zasahoval stát a nutil lidi to dělat dle přání úředníků. Samozřejmě lze namítnout, že pak by některé děti vzdělání nedostaly, že by si chudí nemohli školu dovolit a spousta dalších věcí. S tím to také většina lidí odmítne bez toho, aby nad tím dále přemýšleli. Ve skutečnosti však na všechny tyto námitky existují více než dobré odpovědi, jen na to asi není prostor v rámci tohohle rozhovoru. Pokud vás to ale zajímá, vyvracím je například na svých stránkách Urza.cz, na YouTube Kanálu Svobodného přístavu nebo ve své knize Anarchokapitalismus. Ctíš nenásilí. Jak jinak než revolucí bys ale chtěl anarchokapitalismus prosadit? Pozor, já jsem rozhodně proti prosazování anarchokapitalismu revolucí. Nejen že nechci občanskou válku a krveprolití, ale také si myslím, že anarchokapitalismus revolucí prosadit ani nejde, i kdybych chtěl. Řekněme, že by se mi nějak povedlo získat moc, měl bych pod sebou armádu a policii, všichni by mě poslouchali na slovo. Co můžu dělat? Buď dám lidem skutečnou svobodu, aby si dělali, co uznají za vhodné, a oni pak půjdou a ihned založí stát. Nebo jim založit stát zakážu, ale v ten moment se já sám stanu diktátorem a státem. Násilím je možné donutit lidi uctívat krále v monarchii, je možné je donutit budovat lepší zítřky v komunismu, vyhlazovat Židy v nacismu, dokonce je možné je násilím donutit i hlasovat v demokracii. Nelze však nikomu násilím vnutit svobodu. Anarchokapitalismus je sám v rozporu s takovými věcmi, proto k jeho prosazení nelze použít takových prostředků. Jak to tedy udělat jinak? Možnou cestou je dle mého názoru šíření osvěty a vysvětlování lidem, proč stát vlastně nepotřebují. Věřím, že přesně tím, co právě dělám, se k anarchokapitalismu můžeme přiblížit. Mírumilovně poukazovat na to, proč stát nejen nevykonává, ale ani z principu nemůže vykonávat funkce, kvůli kterým tu údajně je. Není to špatnými politiky či špatnými zákony, jedná se o inherentní


vlastnost státu jako takového. Dokud bude jeho základním prostředkem útočné násilí, což je nutné minimálně k výběru daní, nikdy nebude fungovat dobře. Další možnou cestou je kryptoanarchie, používání kryptografie a kryptoměn k ochraně soukromí a získání finanční svobody, kterou nám stát bere. Těch cest je rozhodně více, ale žádná není násilná. Velkých revolucionářů už tu bylo a všichni dopadli stejně, jakkoli vznešenou myšlenku měli. Vždy ji pohřbili tím, že se ji pokusili lidem vnutit násilnou revolucí. Myslíš, že je to vůbec reálné? Ano, je to reálné, ale nemyslím si, že bych se

anarchokapitalismu dožil. Jedná se o obrovskou změnu ve společnosti, která musí probíhat postupně, stát nelze zrušit ze dne na den. Pravděpodobně je to úkol na generace. Považuji ho za splnitelný, proto dělám to, co dělám. Někdo musí začít. Na začátku každé velké změny ve společnosti, která neprobíhala krvavě, byli lidé, kteří měli vizi, šířili ji a nevzdali se. Za svého života často třeba jen zažehli malou jiskru, která vzplála někdy v budoucnu. Domnívám se, že stejně jako před stovkami let vypadalo nereálně, že by třeba došlo ke zrušení otrokářství, nakonec k tomu došlo, změnilo se celé společenské paradigma, ale nebylo to hned. Jsme teprve na začátku dlouhé cesty, je to úkol na celý život, vlastně na více životů.

NEZAPLATÍTE-LI DANĚ, STÁT SI JE VEZME. BUDETE SE BRÁNIT, ZLIKVIDUJE VÁS. TO JE LEGALIZOVANÉ VÝPALNÉ Duben 2018 STUDENTA 27


WORK 28 STUDENTA Duben 2018


→ O čem se u nás pořád nemluví

PLATOVÉ TABU Dovolenou, výzdobu bytu, zážitky z fitka, fotky ultrazvuků a obědy přes sociální sítě kolikrát sdílíme i s lidmi, které jsme potkali tehdy jednou na jedné akci a na ulici už bychom je ani nepoznali. O jedné věci ale stále nemluvíme, a to ani mezi těmi nejbližšími. Nesdílíme ji a neřešíme, i když spoustu z nás trápí – platy. Když jsme tak tolerantní a vyspělá společnost, kde platí rovné podmínky pro každého, proč se o výši platů pořád nemluví? A co je horší – proč v nich panuje taková nespravedlnost?

Autorka: Lucie Džurdženiková, ilustrace: Petr Šroubek

V

roce 2016 ukázaly výsledky Food Revolution Study, že pro 94 % zákazníků je transparentnost firem v oblasti stravování velice důležitá a že ji dokonce i očekávají. Nedávná studie Harvard Business School ukázala právě na příkladu restaurací, že když zákazníci při své večeři celou dobu viděli na kuchaře a jeho tým, vzrostla nejen jejich spokojenost, ale také rychlost servisu. Jak je tomu v jiných odvětvích? Společnost Patagonia vyrábějící především outdoorové oblečení například přistoupila k transparentnosti ohledně řetězce svých dodavatelů – aby se vyhnuli dohadům o původu jejich výrobků, zahájili projekt s názvem „Footprint Chronicles“ a prostřednictvím série videí na svém webu ukazují cestu výrobků od první nitky až ke koncovému zákazníkovi. Aerolinky Southwest na to šly podobně. Aby si zvýšily prodeje a zároveň důvěryhodnost a zlepšily svůj vztah se zákazníky, začaly s projektem „transfarency“. Jde o obecnou firemní filozofii, ve které se zákazník dozví vše upřímně – přesně ví, kolik a za co platí. Žádné skryté poplatky ani příplatky. Tato kampaň #FeesDontFly (Poplatky neletí) získala kolem pěti milionů lajků. Brandon Dempsey ze společnosti goBRANDgo! se toho pak nebál ani co se týče peněz. Na zdi v jeho společnosti – pro kohokoli volně k náhledu – mají vyvěšené veškeré informace o svých financích. Najít tam můžete příjmy, výdaje, zisk, cash flow, stavy účtů… zkrátka všechno. Brandon to zdůvodňuje tím, že chce, aby jeho zaměstnanci, partneři a klienti přesně věděli, jak na tom firma je a jak na tom v jejím rámci jsou i oni sami. Prostě žádné mlžení ani domněnky.

PLATOVÁ TRANSPARENTNOST

Tak jako goBRANDgo! na sebe strhla velkou pozornost

i společnost Buffer věnující se sociálním médiím. V roce 2015 přišla s firemní strategií naprosté transparentnosti – kromě toho, že si každý z týmu může číst každý e-mail odeslaný mezi kterýmikoli dvěma kolegy nebo si přečíst o všech jejich investorech, příjmech a výdajích, najdete na jejich stránkách také výšku platu všech zaměstnanců a metriky pro její výpočet. Zjistíte tak, že se vypočítává podle zkušeností jednotlivce a jeho pozice, ale také podle životních nákladů v místě jeho bydliště. Můžete se přesně podívat, kolik kdo bere a proč. V Bufferu věří, že právě skrze transparentnost můžete vybudovat vysokou míru důvěry, které nedosáhnete žádnou jinou cestou. Důvěra pak má vést k posílení týmu a k radikálnímu boření bariér v týmu a mezi klienty. A nemusí to přicházet jen ze strany soukromých subjektů – v zahraničí existují například i některé legislativní kroky směřující k platové transparentnosti. Ve Finsku, Estonsku a Irsku si třeba může jakýkoli zaměstnanec firmy či úřadu říct o informaci o platu svého kolegy.

ČESKÉ PLATOVÉ TABU

Tak schválně, jaký máte pocit, když se vás známý zeptá, kolik vyděláváte, že jste si mohli dovolit nový MacBook nebo dovolenou na Bali? A co když se vás zeptá kolega v práci? Odpovíte mu? Teď se nad tím docela zamýšlíte, co? V našich končinách je totiž stále ještě zvykem o penězích nemluvit, a to často ani na pracovních pohovorech. Stává se, že musíte projít několika koly přijímacího pohovoru a zdlouhavým namlouváním s HR oddělením, než si konečně můžete vyslechnout nějakou konkrétní částku. A často jde stejně jenom o nějaké vágní rozmezí. Proč tomu tak je? „Výši nabízené mzdy uvádí na našem portálu Jobs. cz méně než dvacet procent firem a dvě třetiny firem ji

53 %

studentů by přiměla z práce odejít neférovost (v platech i v přístupu nadřízených) Duben 2018 STUDENTA 29


7%

WORK

Rozhodně ne, stávající situace mi vyhovuje

1%

Otevřená platová politika v naší firmě již panuje

19 %

38 %

Spíše ne

Jste pro otevřenou platovou politiku?

Ano, chci o platové politice vědět a mluvit otevřeně

35 %

Spíše ano

do inzerátu vůbec nezadávají. V České republice se firmy bojí toho, že nástupní mzdy rostou rychleji než stávající a že to naštve stávající zaměstnance,“ uvedl Tomáš Dombrovský ze společnosti LMC pro portál Peak.cz a dodal, že nově nabíraní lidé mají zhruba o patnáct procent vyšší platy než stávající zaměstnanci. „Je to de facto trest za loajálnost. Aby se pracovní trh rozhýbal, musejí firmy zvýšit svým zaměstnancům mzdy. Zároveň by jim měly dát i větší svobodu a důvěru, aby mohli lépe nakládat se svým časem.“ To potvrzuje i Eva, kterou právě výše platu donutila opustit práci, kterou měla ráda: „Dva roky jsem vyjednávala o zvýšení platu, nakonec mi ho nedali, tak jsem odešla, bylo to prostě málo peněz, i když mě práce bavila. A víte, kolik dali do inzerátu na moje místo? O asi osm tisíc víc, takže přesně tolik, kolik jsem chtěla…“

NEFÉROVOST ČESKEM VLÁDNE

49 %

studentů by přiměl z práce odejít nedostatečný plat nebo neochota vedení ho zvýšit 30 STUDENTA Duben 2018

Berlínská firma CareerFoundry také přistoupila ke zveřejnění platů všech svých zaměstnanců. Zakladatelé firmy se domnívali, že je to jediný férový způsob, jak vést společnost, jak vysvětlovat povýšení atp., zároveň se ale obávali, co taková změna přinese. Báli se, že jim část zaměstnanců řekne, že chtějí přidat, jinak odejdou. To se nestalo. Vedení Bufferu navíc tvrdí, že když přistoupili k transparentnosti, přišlo jim o 50 % více žádostí o zaměstnání než dříve. Nastalo sice pár sporů mezi zaměstnanci, ty se ale po pár týdnech vyřešily ke

spokojenosti všech. Zároveň prý všichni zaměstnanci vědí, kolik kdo bere a jak je na tom firma, což jim dává pocit sounáležitosti a týmového ducha. Firma CareerFoundry také uvádí, že se do firmy dostali lidé, kteří více zapadají do její firemní kultury, mají stejné hodnoty a tým je tam perfektně naladěný na stejnou vlnu. „U nás je to přesně opačně,“ říká Dan, zaměstnanec nejmenované menší firmy. „Šéf nedávno řekl kolegyni, že jí přidá (a nám ne), pokud si to nechá pro sebe. Když jsme se ho zeptali, jak to je, říkal, že pořád stejně, protože je to tak fér. Vůbec mu nedochází, že jsme v kanceláři všichni kámoši a že tímhle neférovým jednáním způsobuje akorát to, že u nás absolutně morálně klesl, neděláme pro něj ani o píď víc, než musíme, a všichni od té doby koukáme na pracovní inzeráty. Kdyby řekl, že si to zaslouží z tohohle a tohohle důvodu, věřím, že to nikdo nebude řešit, a ještě to s ní oslavíme, takhle to ale nejde, je to principiálně špatně.“

STRACH Z VYŠŠÍCH NÁKLADŮ

Podle každoročního kariérního průzkumu společnosti Universum je u generace mileniálů nějaký hlubší smysl, férovost a konání dobra jedním z nejdůležitějších kritérií při výběru zaměstnavatele. Možná taky proto chceme, aby bylo vše transparentní, protože jedině tak to může být skutečně fér. Právě neférovost (např. že šéf někomu nadržuje na váš úkor nebo se dozvíte, že kolega na stejné pozici vydělává víc) je jedním z nejsilnějších důvodů, proč odejít z práce (hned po


PRŮMĚRNÝ PLAT UČITELŮ ZÁKLADNÍCH ŠKOL JE 25 226 KČ HRUBÉHO, U MATEŘSKÝCH ŠKOL JEN 21 373 KČ Duben 2018 STUDENTA 31


WORK

ZE ZDRAVOTNICKÝCH PROFESÍ JE NEJLÉPE HODNOCEN RENTGENOLOG 32 STUDENTA Duben 2018


nepříjemném pracovním prostředí). Téměř 53 % z vás to uvádělo v naší nedávné on-line anketě a to je solidní číslo. Stejně tak 73 % z vás chce o platech otevřeně mluvit. Tak proč to nejde?

NEVRAŽIVOST, ZÁVIST A JINÉ

Zaměstnavatelé se často bojí, že by zveřejnění platů způsobilo zbytečné dohady a nevraživost mezi kolegy. „A to je ve své podstatě už samo mimo mísu. Pokud chce vedení předejít jakémukoli napětí mezi zaměstnanci v oblasti peněz, musí dbát na jasný a průhledný systém odměňování. Žádné české ‚nepřidám, dokud si o to neřekneš, nebo tobě nedám, ty to nepotřebuješ, vydělává tvůj přítel‘. Zabrání se tak snížení pracovního výkonu i demotivovaným zaměstnancům,“ říká HR manažerka Lucie z nejmenované mezinárodní společnosti. „Lidé chtějí vědět, jak moc si své práce mají vážit. Je to, jako když jdete kupovat sedačku. Taky vám na otázku, kolik stojí, nikdo neřekne, že přiměřeně látce a tvaru, ale dvacet tisíc. Myslím, že by to takhle mělo fungovat i na trhu práce. Prostě pokud kolega na stejné pozici bere víc, zeptám se proč – dělá víc projektů, udělal si nějaký kurz, anebo je déle v práci? Pak vím přesně, co mám dělat taky.“ Vedení se často také bojí toho, že si

budou zaměstnanci navzájem své výplaty závidět. No jo, jenže oni si je závidí, i když neznají přesně cifry, co si budeme nalhávat, že. „Jasně, to je u nás v kuchyňce pořád, ten tady skoro vůbec není a přitom má určitě dvakrát víc než my a jiné,“ popisuje Luděk, zaměstnanec velké IT společnosti. Jinou obavou šéfů taky je, že by nedokázali vysvětlit, proč někdo z jejich podřízených bere více než jiný, obzvláště když každý dělá něco jiného. „Pokud nadřízený nedokáže vysvětlit, proč své zaměstnance platí tak a tak, tak je něco špatně,“ namítá HR manažerka Lucie. „Plat by přece měl být objektivním hodnocením výkonu, čili by mělo být snadné říct, proč je výsledná částka taková a taková a proč někdo jiný bere míň a co může udělat pro to, aby mu šéf přidal.“ Zní to logicky, nemyslíte? Tak proč to pořád nikdo nedělá a jen tím živí tu paranoiu v nás, že si určitě všichni ostatní vydělávají více? Zeptejte se svého nadřízeného. I když vám to možná k vyššímu platu nepomůže, třeba to alespoň otevře dialog. Držíme vám palce. Jména respondentů v článku nemají příjmení a byla záměrně změněna vzhledem k vysoké senzitivitě tématu, která překvapila i nás samotné.

ČEKUJTE VÍC NA STUDENTA.CZ V RUBRICE #MONEY

INZERCE

SM000121

Chceš studovat v zahraničí? S programem SCHOLARSHIP můžeš! Žádosti o stipendium přijímáme do 30. dubna 2018. Přihláška a více informací na www.bakalafoundation.org


WORK

→ Dilema absolventů

JAKÝ PLAT JE MALÝ PLAT? Už pomalu dokončujete školu nebo jste čerstvým absolventem a nemáte absolutně žádnou představu o tom, jak vysoký plat byste měli od svého zaměstnavatele požadovat? Zjistit, na jaké úrovni se pohybují platy v jednotlivých oborech, může být totiž až pekelně složité – obzvlášť v Česku, kde je ve většině firem diskuze o výši platu vyloženě tabu, a ani vaši kamarádi vám mnohdy neporadí, protože je jim bavit se o platu „blbé“. Podle čeho se tedy máte orientovat? Poradíme!

34 STUDENTA Duben 2018

mají studenti humanitních věd, zatímco o nejvyšší platy si říkají studenti informačních technologií, což více či méně odpovídá oborům, v nichž lidé dostávají méně a více.

ČEŠI VS. SVĚT

Jak jsme na tom v porovnání se zahraničím? Podle průzkumu společnosti Deloitte v roce 2016 platová očekávání českých studentů odpovídala těm z okolních zemí střední a východní Evropy. Podle dat společnosti Universum měli v roce 2017 nejvyšší platové očekávání studenti ve Švýcarsku, Dánsku a USA. Absolventi technických oborů si ve Švýcarsku v minulém roce řekli v průměru o 79 435 USD ročně, což je zhruba

Autorka: Marijana Šutová

P

ojďme se nejdříve podívat na to, jak jsme na tom my studenti s naším platovým očekáváním. Podle loňského průzkumu společnosti Universum požadujeme při nástupu do prvního zaměstnání na plný úvazek v průměru plat 26 653 Kč. A trend je takový, že částka každým rokem stoupá (oproti roku 2016 například meziročně stoupla o více než 1000 Kč). Čeští studenti tak v platových očekáváních nemíří k zase tolik nereálným částkám, byť se ve světě personalistů sem tam objevují i příklady mladých lidí s absolutně nesmyslnými požadavky. Například v roce 2016 tato průměrná očekávaná mzda odpovídala 94 % průměrné mzdy v ČR. Průzkum Universum také ukázal, že nejnižší platové požadavky


137 000 Kč měsíčně. Zní to nadsazeně, ale pozor – švýcarská průměrná mzda v IT se pohybuje v přepočtu kolem 210 000 Kč měsíčně, jejich na naše poměry vysoké platy tak reflektují místní zvyklosti a také odpovídají výrazně vyšším nákladům na život ve Švýcarsku. Čeští studenti IT v roce 2017 požadovali v průměru 31 506 Kč měsíčně, podle ČSÚ byla přitom v roce 2016 průměrná mzda v IT 51 525 Kč. Zatímco studenti IT ve Švýcarsku tak očekávají asi 65 % průměrné mzdy v oboru, čeští studenti chtějí cca 61 %. Ve výsledku se tedy požadavky studentů v obou zemích zase tolik neliší.

KTERÉ OBORY VYNÁŠEJÍ?

Jak napovídá očekávání studentů i výše průměrné mzdy, nejlépe placenými obory v Česku jsou obecně informační technologie, technické obory a finančnictví. Zajímavé je ale sledovat výši platu přímo podle jednotlivých profesí. Podle žebříčku Informačního systému o průměrném výdělku (ISPV) jsou nejlépe hodnoceny pozice, jako je řídící letového provozu (s průměrnou mzdou 210 tisíc měsíčně), nejvyšší představitelé velkých společností a institucí (hodnoceni v průměru více než 155 tisíci měsíčně) nebo piloti,

navigátoři a palubní technici (s průměrnou mzdou vyšší než 106 tisíc měsíčně). A jak jsou na tom firmy z hlediska nabízené mzdy? Podle srovnání týdeníku Euro patří mezi nejlépe platící zaměstnavatele z českých firem například Škoda Auto, ČEZ, Unipetrol, Metrostav a Plzeňský Prazdroj. Z mezinárodních společností nabízejí nejlepší platové ohodnocení firmy jako ABB, Siemens, Bosch, Coca-Cola nebo Honeywell.

JAK SI ŘÍCT O SPRÁVNÝ PLAT?

S tímto problémem se často potýkají nejen absolventi, ale i ti zkušenější z nás. Ať už získáme první zkušenosti během studia, nebo pro nás je první full-time práce opravdu startovní čárou, důležité je se nepodceňovat. I v případě, že přestřelíte, zaměstnavatel vám většinou nabídne kompromis. Nyní jsme navíc v době, kdy SM – 4. 4. 2018 je v Česku vůbec nejnižší nezaměstnanost v histoSM000094 rii. I v otázce mzdy tedy platí rčení, kdo, když ne my, a kdy, teď! Z průzkumů o platových požadav215 x když 130ne mm cích navíc vyplývá, že ženy mají obecně nižší platové barva očekávání než muži, a podle toho také vypadají jejich Richard mzdy. Pravidlo je tedy snadné – pokud chceme víc, musíme si o to umět říct.

NEJLÉPE PLACENÝ JE ŘÍDÍCÍ LETOVÉHO PROVOZU – POZICE, NA KTEROU MIMOCHODEM NEPOTŘEBUJETE VYSOKOU INZERCE

SM000094


WORK

→ Ten dělá to a ten zas tohle

A VŠICHNI DOHROMADY NEBEREME MOC Alespoň tedy ve srovnání se západní Evropou. To, jestli nám vůbec přísluší se s nimi srovnávat, je na delší debatování. To, že netušíme, o kolik peněz si máme na které pozici říct, protože se o tom prostě nemluví, je ale tristní a mělo by se s tím něco dělat. Víme, že tímhle vydáním nenastartujeme žádnou platovou revoluci, doufáme ale, že vám alespoň pomůžeme trochu víc se orientovat v tom, kolik máte za co dostat. Ve spolupráci s portálem platy.cz jsme pro vás proto připravili takový lehký přehled toho, kde můžete co očekávat.

PRŮMĚRNÉ PLATY V ČESKU • • • • • • • • • • • • • • •

Advokát 66 004 Kč Daňový poradce 50 507 Kč Lékař 47 471 Kč Programátor 42 626 Kč Procesní inženýr 38 554 Kč Chemický inženýr 33 857 Kč Office manager 31 802 Kč Překladatel 31 536 Kč Social media specialist 31 340 Kč Elektrotechnik 30 257 Kč Osobní bankéř 29 219 Kč Novinář 28 269 Kč Letuška 26 751 Kč Fitness instruktor 23 308 Kč Učitel mateřské školy 21 365 Kč

36 STUDENTA Duben 2018

NEJLÉPE PLACENÉ POZICE V OBORECH (když nepočítáme management) • • • • • • • • •

IT: IT architekt 79 810 Kč Finance: Dealer/Trader 66 107 Kč Strojírenství: Servisní inženýr 39 538 Kč Zemědělství: Zemědělský inženýr 29 732 Kč Zdravotnictví: Rentgenolog 65 129 Kč Školství: Vědecký pracovník 31 863 Kč Státní správa: Vyšší státní rada 92 466 Kč Marketing: CRM specialista 40 830 Kč Umění: Designér 31 584 Kč

Všechny uvedené mzdy jsou hrubé, nikoli čisté, takže vám z nich zaměstnavatel ještě odečte zdravotní a sociální pojištění, než je dostanete na účet. Veškerá data nám poskytl portál platy.cz.


KDE SE NÁSTUPNÍ PLAT ABSOLVENTŮ NEJVÍC LIŠÍ OD PRŮMĚRNÉHO PLATU PRO DANOU POZICI: Projektový manažer v IT (rozdíl 20 020 Kč) Právník (rozdíl 11 600 Kč) Zubní lékař (rozdíl 8177 Kč) Elektrotechnický inženýr (rozdíl 7561 Kč) HR konzultant (rozdíl 7449 Kč) Account manager v marketingu (7383 Kč)

PRAXE PŘI STUDIU SE VYPLATÍ NEJVYŠŠÍ PRŮMĚRNÝ PLAT DOSTANETE V PRAZE To asi nikoho nepřekvapí. Co je ale zajímavé – na pozicích Dealer/Trader, designér telekomunikačních sítí, advokát, IT architekt a CRM specialista činí rozdíl platu mezi hlavním městem a regiony víc než 30 %! Naopak nejmenší regionální rozdíly jsou u vědeckých a výzkumných pracovníků.

KDO VYDĚLÁVÁ NEJVÍC: • • •

Generální ředitel (151 992 Kč) Ředitel call centra (108 095 Kč) Personální ředitel (80 109 Kč)

• • • • • •

KDO VYDĚLÁVÁ NEJMÉNĚ: Uklízečka (13 014 Kč) Vrátný (13 611 Kč) Pomocný kuchař (13 965 Kč)

• • •

„Podle průzkumu Národního ústavu pro vzdělávání je až 90 % firem více nakloněno tomu, zaměstnat čerstvého absolventa vysoké školy, pokud má již za sebou určitou pracovní zkušenost. Zároveň takového absolventa jednoznačně upřednostní před tím, který se pracovní zkušeností prokázat nemůže. Nemusí přitom jít ani konkrétně o praxi ve specifickém oboru – pro 55 % firem je důležitá jakákoli brigádnická praxe, bez ohledu na konkrétní pracovní zařazení. Co se týká jazykových znalostí, angličtina je u většiny míst od administrativních pozic výše podmínkou a další jazyk alespoň na základní úrovni je požadován u 60 % těchto nabídek. I prokazatelné znalosti IT technologií jsou devízou, která zajistí slibné šance.“ Michal Novák, Profesia.cz Duben 2018 STUDENTA 37


VYPLATÍ SE BÁDAT? Máte magistra, láká vás věda a chtěli byste přispět k blahu společnosti bádáním o problému, který zatím nemá řešení? To je bohulibý záměr, vaše nadšení ale možná vyprchá, hned co zjistíte, kolik si svou vědeckou činností – alespoň v těch prvních letech – vyděláte. Děje se to zhruba u poloviny doktorandů a člověk se tomu nesmí divit, když je jejich oceňování momentálně pod úrovní minimální mzdy.

V

STIPENDIUM MÁ NAHRAZOVAT PLAT, KTERÝ NEDOSTÁVÁTE, PROTOŽE BÁDÁTE. BOHUŽEL Z NĚJ ALE NEVYŽIJETE 38 STUDENTA Duben 2018

íte, jaké dostanete stipendium, když se rozhodnete pro doktorandské studium? Ještě donedávna to bylo okolo šesti tisíc korun měsíčně. Po dalších letech bádání máte šanci na přilepšení, ale ta tisícikoruna navíc už vás asi zrovna nevytrhne. Např. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy nabízela svým doktorandům v případě prezenčního studia pro první rok 6300 korun, druhý rok přilepšení o 1600 a třetí rok ještě o stovku navíc. Na Podnikohospodářské fakultě VŠE na tom byli lépe – na těch 8000 korun se dostali hned v prvním roce. Po letošní dotaci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, které do rozpočtu vysokých škol přililo trochu víc, než původně chtělo (a proto taky ze začátku akademického roku byla nálada protestovat), třeba taková Masarykova univerzita v Brně od března doktorandům stipendium zvýšila na 12 000 Kč, což je sice zvýšení velké (o pět tisíc meziročně), jenomže – minimální mzda za plný úvazek (tedy 40 hodin týdně) je v roce 2018 ještě o dvě stovky vyšší – 12 200 Kč. A nejeden doktorand vám řekne, že jeho výzkum zabere kolikrát i déle než to. Ano, svou roli mohou hrát granty, ale pokaždé na ně taky spoléhat nejde. A ať už univerzita platí sebelépe, na pokrytí výdajů jednotlivce třeba ve velkém městě (kde školy nejčastěji sídlí) to většinou nestačí. Jen si vezměte pražské nájmy, to by si jeden vystřelil mozek z hlavy.

PRACOVAT/NEPRACOVAT?

Doktorské studium taky není jen o posedávání v knihovnách či laboratořích, je to aktivní zapojení se do chodu fakulty. Kolikrát vedete výuku, pomáháte při oponování či obhajování diplomových prací anebo při různých organizačních věcech školy. Stáváte se tak přirozenou součástí prostředí akademické půdy, ale

formálně většinou nejste zaměstnanec, takže tak ani nejste placeni. Nabízí se tak otázka – hledat si k doktorandskému studiu ještě práci? „Říct doktorandovi, ať si jde při studiu přivydělat, je podobné, jako byste někomu radili, aby si při práci našel práci,“ řekla loni předsedkyně České asociace doktorandů a doktorandek Kateřina Cidlinská serveru idnes.cz. „Původní myšlenka je taková, že stipendium nahrazuje ušlý plat, který byste měli, kdybyste místo dělání doktorátu chodili do zaměstnání. Jen ze stipendia ale prostě nevyžijete. Pokud nemáte velký grant, nejste rentiér nebo vás neživí partner, musíte stejně pracovat jinde. Ovšem pak nastává ten problém, že když se věda dělá jen volnočasově, vypadá podle toho.“

VĚDA, VÝVOJ, INOVACE

To je kombinace, která může být záchranou doktorandů v Česku. Inovace totiž potřebuje každá společnost, a když nemá mozky, které je pro ni vymyslí, nemůže se posouvat dál k větším ziskům a lepšímu postavení na trhu. Doktorandy si tak dost dobře může začít hýčkat a vychovávat právě soukromá sféra. Některé společnosti už to tak dělají, za všechny můžeme zmínit třeba největší tuzemskou automobilku Škoda Auto – doktorandy nechává využívat jejich vybavení, poznatky, mentoring jejích odborníků, a ještě jim za to všechno platí. Výměnou získává kvalitní lidi na různé pozice, nové informace, které třeba sama nemá čas zjišťovat, nové postupy a hypotézy a potenciální řešení mnohých problémů, které se v praxi třeba zatím ještě neřeší, ale na akademickém papíře už figurují. Právě tato symbióza může být řešením, na které se čeká. Školy nebude nic stát a doktorandi nebudou muset živořit na hranici bídy. Pokud si školy i v tomto schématu zachovají dohled nad kvalitou bádání, mohlo by jít o pozitivní změnu pro všechny.

Autorka: Michaela Říhová

WORK

→ Být, či nebýt doktorandem


WORK

→ Doktorand z VŠE:

BEZ ZAMĚSTNÁNÍ NEBO PODPORY RODIČŮ BY TO BYLO SLOŽITÉ Karel Šafr je doktorand na Fakultě informatiky a statistiky pražské Vysoké školy ekonomické, kde se zabývá ekonomickými modely pro desegregaci statistických dat. Jím navržené metody už do praxe aplikoval třeba Český statistický úřad nebo Eurostat. Sám přiznává, že finanční stránka věci sehrála důležitou roli, když se rozhodoval, jestli se pustit do doktorského studia, nebo ne. Nakonec ale zvítězila jeho přirozená zvědavost.

Autorka: Michaela Říhová, foto: archiv VŠE

P

ro koho je podle tebe doktorské studium vhodné? Pro lidi jako já. Jsem strašně zvědavý typ člověka, který rád řeší a zkoumá nové a neznámé věci. Pro mě to byl logický krok. Nedokážu si představit, že bych po skončení vysoké školy nastoupil do rutinní práce, která by mě nenaplňovala. Doktorandská práce je oproti tomu velmi proměnlivá, člověk má prostor se učit spoustu nových věcí, spolupracovat s nejlepšími lidmi ve svém oboru a rozšiřovat si obzory. To jsou podle mě hlavní benefity práce ve výzkumu.

alespoň částečný úvazek. Mně se podařilo během studia navázat spolupráci s Českým statistickým úřadem, což je pro mě ideální situace – věnuji se tématům blízkým mé disertační práci a jedná se v podstatě o výzkumnou pozici. Musím taky podotknout, že na ČSÚ nejsem v podobné situaci sám. Oni se snaží profilovat jako znalostní instituce, proto mi umožňují věnovat se školním aktivitám, jako je třeba účast na konferencích, nebo mě podporují v profesním růstu a přispívají mi na některé drahé zahraniční vzdělávací kurzy apod.

A hlavním negativem jsou finance. Tak nějak, ale to platí v případě doktorského studia na českých vysokých školách všeobecně. Pokud by student měl žít jen z doktorandského stipendia, tak by to asi dlouho nešlo. Vezměme si jen ceny nájmů v Praze, to si málokdo může dovolit bydlet sám. VŠE samozřejmě nabízí studentům možnost bydlet na koleji, ale ne každému to vyhovuje. Já například bydlím na bytě s několika spolubydlícími, díky čemuž se hodnota nájmu na osobu sníží na rozumnou úroveň. Jak ale říkám, bez zaměstnání nebo pomoci rodičů by doktorand mohl mít problémy. I pro mě byla právě finanční otázka velmi důležitým faktorem při rozhodování, zda jít na doktorské studium, nebo ne, ale pak naštěstí zvítězila moje zvědavost, za což jsem zpětně rád.

A škola tě podporuje jak? Bez školy by to nešlo, ta je alfou a omegou všeho. Sice si stěžujeme na peníze, ale školy dělají, co mohou, s tak limitovaným rozpočtem. Situace se naštěstí mění, stipendia se v dohledné době zvýší v podstatě na dvojnásobek tak, aby byli studenti motivovaní méně pracovat a více se věnovat výzkumu, což je správně. VŠE mi poskytuje zázemí, podporu, mentoring, v podstatě všechno důležité jde od ní.

Takže si při studiu přivyděláváš? Většina doktorandů se během svého studia podílí i na dalších výzkumných aktivitách, jako jsou například granty nebo komerční projekty, anebo je skutečně nutný

Máš mezi výzkumem a prací vůbec nějaký volný čas? Já pracuju rád, mě to baví. I mí kamarádi vědí, že jsem workoholik, ale jinak to asi ani nejde, chcete-li něčeho dosáhnout. Co jsem se ale po letech naučil, je hlídat si to, abych spal alespoň šest až sedm hodin denně. Když si chci odpočinout od přemýšlení, tak se věnuji programování a snažím se si alespoň jednou za dva tři týdny najít jeden den, kdy se práci nevěnuji vůbec. Obvykle totiž pracuji o víkendu stejně jako v týdnu. Jednou týdně také navštěvuji kurzy kreslení.

DOKTORSKÉ STUDIUM NA VŠE Vysoká škola ekonomická v Praze přijímá studenty do doktorského studia celé řady oborů a zaměření. Pokud vás zajímá výzkum, je právě tento typ studia tím nejdůležitějším vykročením do profesní sféry, bez něhož se žádný vědec neobejde. Přihlášky jsou navíc otevřené jen od začátku dubna do půlky května, tak neváhejte a hlaste se.

→ vse.cz

Duben 2018 STUDENTA 39


WORK

→ INVESTOVAT MUSÍME HLAVNĚ DO SEBE Získat zkušenosti už během studia chceme asi všichni, co si to ale zkusit třeba někde vysoko v horách nebo u mořského pobřeží? Ať už je to jen na několik týdnů, nebo na pár měsíců, profesní i dobrovolnická stáž v zahraničí jsou investice, které se vám v budoucnu hodně vrátí. Jak koneckonců říkal už Jan Werich: „Člověk, který cestuje s touhou dozvědět se, cestuje přes všechny dálky hlavně k sobě samému.“

AIESEC je největší globální organizace řízená studenty. Má zhruba sedmdesát tisíc aktivních členů a působí ve 126 zemích světa. Jejím cílem je podporovat rozvoj mladých lidí jak profesně, tak osobnostně, propojovat různé kultury a názory, a skrze dialog tak řešit globální problémy, které se týkají nás všech. Víc o nich a o jejich zahraničních stážích zjistíte na:

→ aiesec.cz

Z

GLOBÁLNÍ DOBROVOLNÍCI

Pokud chcete vyjet jen na pár týdnů, a ještě k tomu spáchat nějaké to dobro, je pro vás ideální dobrovolnická stáž Global Volunteer, v rámci které můžete vyjet na šest až dvanáct týdnů do různých zemí v Evropě, Jihovýchodní Asii nebo v Jižní Americe. Stáže jsou nastaveny tak, aby v jejich průběhu účastníci kromě pomoci nějakému globálnímu „cause“ (např. udržitelný rozvoj apod.) rozvíjeli také svoje vlastní leadership schopnosti a navázali zahraniční kontakty, které se jim budou v budoucnu hodit. Stačí umět anglicky alespoň na úrovni B1, být starší osmnácti let a mít tak trochu duši dobrodruha a můžete jít do toho.

PODNIKÁNÍ A TALENT

Pokud vás láká kariéra spíš než dobrovolnictví, můžete se v zahraničí bez problému rozvíjet i po profesní stránce. Zatímco program Global Enterpreneur vám umožní získat kratší praxi ve start-upech (na šest až dvanáct týdnů), na dlouhodobější profesní stáž můžete vyjet v rámci Global Talent, který vás vyšle na zkušenou na šest až osmnáct měsíců. S oběma programy – vybrat si můžete jednoduše podle toho, kolik máte na své zahraniční dobrodružství času – tak budete mít jedinečnou možnost učit se od zahraničních profesionálů, často špiček ve svých oborech, a rozvíjet své znalosti a schopnosti v mezinárodním prostředí. Oproti vašim vrstevníkům, co zůstali doma, tak získáte dost důležitou konkurenční výhodu. Praxi v cizině můžete absolvovat v oborech, jako je marketing, ekonomie, IT nebo třeba vyučování cizích jazyků. Pro výjezd skrze Global Enterpreneur program potřebujete znalost angličtiny na úrovni B1 a pro Global Talent alespoň bakalářský titul a znalost angličtiny na úrovni B2.

Autorka: Marijana Šutová

ADVERTORIAL

AIESEC

ahraniční stáže nebo pracovní či dobrovolnická zkušenost vám nejen umožní poznat jinou kulturu a pracovní prostředí, ale také získat nové kontakty a zažít spoustu dobrodružství. Díky těm, které nabízí největší mezinárodní studentská organizace AIESEC, si navíc posílíte sebevědomí, zapracujete na cizím jazyku a zejména na svém seberozvoji. K tomu ještě můžete přidat ruku k dílu a pomoct světu. Jak na to?

40 STUDENTA Duben 2018 SM000125


VYČNÍVEJ S NÁMI! Nový seriál o lidech, jako jste vy.

SM000141


WORK


Jsme za férové platy

Proč kolega bere víc, potřebujeme vysvětlit

Není to jen o závisti, jak mnozí mohou problematiku nerovnosti platů jednoduše vysvětlovat. Nevadí nám, že kolega bere víc, pokud se nám to řádně a transparentně vysvětlí. Pokud ale vysvětlení chybí, naše demotivace nezná mezí. Nad tématem platových tabu jsme se zamýšleli s psycholožkou Evou Höschlovou.

J

Autor: Mojmír Sedláček, foto: Jindra Kodíček

e podle vás pravda, že dnešní mladá generace pracuje od rána do večera? Nemyslím si, že by všichni mladí lidé byli v práci od rána do večera, respektive více než kdy předtím. Z určitého pohledu mají naopak lidé v dnešní době daleko více volného času a velmi pravděpodobně se tento podíl bude ještě zvyšovat. Co vnímám jako vážnější problém, je stírání hranice mezi tím, kdy člověk pracuje a kdy ne. Výhoda práce z domova a větší pracovní flexibilita díky moderním technologiím s sebou nese i svá rizika. Řada lidí je na telefonu téměř neustále, a pokud na něm mají i pracovní e-mail, práce jim vstupuje do života téměř nepřetržitě. A to může být velmi stresující. Ne každý s tím umí zacházet. Přestože většina z nás se tedy očividně práce nebojí, stejně často nemáme ani na vlastní bydlení. Co to v nás vzbuzuje? Pokud jde o vlastní bydlení, je to pro spoustu nejen mladých lidí životní meta, potvrzení samostatnosti a soběstačnosti. Doba, po jakou musíme pracovat, abychom si vlastní bydlení pořídili, je ovšem pro většinu z nás téměř rovná délce našeho aktivního pracovního života. Když si ve třiceti vezmete hypotéku na třicet let, skončíte s jejím splácením v šedesáti, což už je téměř důchodový věk. Je to určitě velmi stresující a lidé se s tím vyrovnávají různě. Někdo zůstává v podnájmu, minimálně do doby, kdy si bude jistý, kde a jak chce

žít, někomu stačí velmi skromné podmínky k životu. Často se poslední dobou hovoří o minimalismu jakožto životním stylu. Stále je zde ale hodně velká skupina lidí, které se stane, že nastaví splátky hypotéky a celkový svůj životní standard tak vysoko, že do značné míry přijde o osobní svobodu. Tito lidé nevytvářejí rezervy a nakonec se natolik bojí přijít o práci, že se pak snadno stávají ovladatelnými. A často to vede k různým psychickým potížím. Většina vysokoškoláků (podle naší poslední on-line ankety) považuje platové tabu za přežité a preferovala by o platech otevřeně hovořit. Myslíte si, že je to typický rys naší generace? Vysokoškoláci z větších měst dnes mají skutečně k penězům daleko otevřenější vztah než jejich rodiče. Nemají problém si o peníze říct, nestydí se za to, že vydělávají. Současně pro ně ale peníze už zdaleka nejsou jediným měřítkem úspěchu, svou práci volí také podle toho, v jakém prostředí a s jakými lidmi pracují, zda se mohou rozvíjet, zda dělají smysluplnou práci, zda mají prostor pro jiné aktivity. Peníze jako takové jsou pro ně menší tabu, a tím pádem i platy samotné. Kromě toho je transparentnost daleko výraznější hodnotou této generace, mimo jiné i proto, že s příchodem sociálních sítí už řadu prohřešků firmy jen tak neututlají, a to jak ve vztahu k zákazníkům, tak ve vztahu ke svým zaměstnancům.

PLATY JSOU JEDNÍM Z NEJVĚTŠÍCH TABU DNEŠKA, MNOHDY VĚTŠÍM NEŽ SEXUÁLNÍ ORIENTACE ČI NÁBOŽENSKÉ VYZNÁNÍ Duben 2018 STUDENTA 43


WORK

NESROVNÁVÁME SE S TĚMI, KDO MAJÍ MÉNĚ. SPÍŠE ŘEŠÍME, PROČ NEMÁME VÍCE 44 STUDENTA Duben 2018

Většina studentů v anketě také uváděla, že kdyby zjistili, že s nimi šéf nejedná fér nebo třeba že kolega na stejné pozici bere víc, byl by to pro ně velmi silný důvod ke změně práce. Proč myslíte, že jim zrovna toto vadí nejvíc? Téma férovosti je jednou z nejdůležitějších oblastí, kterými se poslední dobou ekonomická psychologie a behaviorální ekonomie zabývají. Dříve panovala mezi ekonomy domněnka, že to hlavní pro lidské rozhodování je vlastní zisk, maximalizace vlastního užitku. Experimenty pracující s konceptem férovosti ale ukazují něco jiného.

V teorii her je typickým příkladem hra na ultimátum. Ve dvojicích se rozděluje určitý obnos peněz, který si účastníci mohou odnést. Jeden z nich, tzv. proposer, má za úkol danou sumu rozdělit mezi sebe a kolegu, ten pak má možnost takové rozdělení buď přijmout, nebo zamítnout (tzv. responder). Pokud přijme, peníze si oba odnesou, pokud odmítne, neodnese si nic ani jeden z nich. Z čistě ekonomického hlediska by pro respondera bylo výhodné přijmout, cokoli mu proposer dá, protože cokoli je lepší než nic. Lidé ale situaci nevnímají pouze z pohledu vlastního zisku, ale také z pohledu férovosti. Experimenty opakovaně prokázaly,


že drtivá většina lidí si raději nevezme nic, než aby se spokojila s méně než třetinou celkově částky. A řadě lidí nepřipadá férové cokoli jiného než polovina. Vnímání férovosti máme v sobě silně zakořeněné a jsme ochotni řadu věcí obětovat, abychom na neférovost poukázali.  Takže nejde jen čistě o závist? Není to vždy jen čistá závist, co způsobuje, že lidé těžko nesou výši platu jiných lidí. Rozdílné výdělky ve většině případů nejsou překážkou, pokud jde o produktivitu práce či spokojenost zaměstnanců. Platí to ovšem pouze za předpokladu, že je důvod rozdílnosti transparentní a férový. Jinak řečeno lidem nevadí, že jejich kolega či šéf vydělává víc, pokud to ovšem odpovídá tomu, že je výkonnější či že musí nést větší zodpovědnost. Problém to začne být tehdy, když rozdíly v penězích, které si lidé nosí domů, nedokážete vysvětlit. To je pak jedno z nejvíce demotivujících zjištění. Dokážeme ale vůbec správně posoudit, zda je plat kolegy přiměřený? To je právě velmi zrádné. V našem usuzování děláme celou řadu chyb a ne vždy jsme schopni výkon druhých lidí posoudit objektivně. Jako příklad může posloužit tzv. availability bias neboli chyba úsudku založená na odlišné dostupnosti některých informací, které mezi sebou porovnáváme. Pokud necháte lidi v týmu hodnotit, z kolika procent se oni sami podíleli na dosažení skupinového cíle, většina lidí bude takové procento nadhodnocovat proti tomu, co mu průměrně přidělí jeho kolegové. Naše pracovní úsilí, přesčasy a oběti učiněné pro naši práci se nám vybavují snáze než ty našich kolegů. Proto bychom měli být opatrní v tom, jak lidé vnímají férovost odměňování. Není překvapením, že největším problémem jsou platové nerovnosti u menších, homogenních týmů, kdy výkonu nelze dosáhnout individuálně, ale pouze pomocí vzájemné spolupráce. Jaký psychologický dopad na nás má, že si vyděláváme za stejnou práci méně než lidé v zahraničí? V prvé řadě záleží na tom, jaké zahraničí máte na mysli. V drtivé většině zemí světa lidé vydělávají za stejnou práci méně než my. Je pouze několik zemí, kde se za podobnou práci vydělává více. To je ale poměrně častý jev, že se málokdy srovnáváme s těmi, kdo mají méně, spíše řešíme, proč nemáme více. Ale pokusím se odpovědět ještě obecněji. Existuje celá řada srovnávacích studií, které se zabývají tím, jak jsou lidé různých států spokojení či šťastní a jakou to má souvislost s jejich příjmy.

Je pravda, že lidé z vyspělých zemí s vyšším životním standardem jsou šťastnější než lidé z rozvojových zemí. Současně se ale například v USA míra celkového štěstí příliš nemění už po desítky let, přitom životní úroveň během nich vzrostla. Spíše než o absolutním blahobytu je to tedy o referenčním rámci neboli s kým se srovnáváme. Důležité je navíc dodat, že lidé jinak hodnotí svou celkovou spokojenost neboli to, jak jsou šťastní ve svém životě, a to, jak intenzivní štěstí prožívají v průběhu dne, týdne či měsíce. Pokud se lidí ptáte, jak jsou celkově šťastní, bude vám vycházet, že ti bohatší jsou šťastnější. Pokud se budete průběžně ptát na míru momentálního štěstí, zjistíte, že lidé s příjmy nad hranicí chudoby prožívají velmi podobné množství šťastných chvil co do počtu i intenzity, nehledě na to, kolik vydělávají. Takže možná si můžeme myslet, že jsme méně šťastní, než bychom byli, pokud bychom vydělávali více, ale reálný dopad na naše prožívané štěstí by pro většinu lidí byl minimální. Proč u nás podle vás tak silně panuje platové tabu? Peníze, a zejména platy jsou opravdu jedním z největších tabu dneška, říká se, že mnohdy dokonce větším než sexuální orientace či náboženské vyznání. Je ale pravděpodobné, že ta tabuizace není až tak úplně zbytečná. Vezměte si třeba takové dárky. Když vám známý s velkým autem pomůže s odvozem skříně a vy mu za to koupíte lahev vína, váš vztah to pravděpodobně nijak nenaruší, spíše posílí. Pokud byste mu ale zmínili, že vás to víno stálo tři sta korun, nebo jste mu tuto částku zaplatili, může to začít škodit. Váš kamarád začne okamžitě přemýšlet, zda je tři sta korun adekvátní, zda mu to vlastně pokryje benzin a jeho čas, co s tím strávil. Jen vyslovení té částky už zcela mění naše myšlení a následně i náš vztah s dotyčným člověkem. Podobně nepatřičně bude působit, když muž pozve svou milou na rande a na jejím konci, když už se spolu loučí před jejím bytem, pronese: „Byl to krásný večer, stál mne dva tisíce korun.“ To přece zcela mění situaci. To jsou ale dary, plat za práci je přece jen něco jiného. Dle mého názoru je to v případě zveřejnění platu některého z kolegů stejné. Už těžko pak z hlavy vymažete, že za svou práci pan XY bere 55 tisíc, o patnáct tisíc více než vy. S ohledem na naše psychické zdraví i jiné hodnoty tedy nejsem příznivcem zveřejňování platů konkrétních osob. To ale neznamená, že by nemělo být v rámci společností zcela transparentní, v jakých relacích přibližně se ohodnocení jednotlivých pracovních pozic pohybuje, jaké odměny a za co je možné získat, jak je odměňování navázáno na kariérní plán. Zaměstnavatelé by si měli dávat velký pozor, aby výši platů jejich zaměstnanců neovlivňovaly různé osobní sympatie, antipatie, stereotypy a podobně.

PhDr. EVA HÖSCHLOVÁ, Ph.D. Eva Höschlová vystudovala psychologii na FF UK, téměř deset let zde vyučuje předměty zaměřené na psychodiagnostiku, psychometrii a ekonomickou psychologii. Dlouhodobě se zabývá vývojem diagnostických metod a také převodem kvalitních zahraničních metod do českého prostředí. Jako konzultantka společnosti QED GROUP pomáhá jednotlivcům, týmům i společnostem objevovat nové cesty, jak lépe (spolu)pracovat, jak zvládat změnu a jak být v práci šťastnější. Duben 2018 STUDENTA 45


WORK

→ PROČ SI NENAJDEŠ NORMÁLNÍ PRÁCI? Ptali se doma zakladatele konference Glorious

O

ADVERTORIAL

ONDŘEJ PRÁŠEK Ondra původně studoval strojírenství, ze kterého utekl podnikat. Při podnikání ho ale limitovala absence titulu, a tak přesedlal na ekonomii, ze které si z brněnské VUT odnesl bakaláře. Už při studiu začal „dovzdělávat“ sebe a své spolužáky skrze různé workshopy a akce, kde se studenti mohli naživo setkávat s významnými lidmi z praxe. Ondrovy snahy vyústily až v inspirativní konferenci Glorious, na jejíž třetí ročník se můžete těšit už v květnu. 46 STUDENTA Duben 2018

Všude se mluvilo o obrovském úspěchu, návštěvníci děkovali za skvělou zkušenost a kupu inspirace, Ondřej Prášek, zakladatel brněnské konference Glorious, ale za oponou zažíval úplně jinou, ne zcela lehkou situaci. Přesto se po dvou letech rozhodl uspořádat konferenci další, tentokrát ještě větší a nadupanější a s podtitulem příhodným zejména pro něho samotného: Zvítězí ten, kdo vytrvá.

ndro, jaký byl začátek toho všeho? Proč ses vůbec rozhodl Glorious pořádat? Byl jsem tehdy trochu zklamán z toho, co se učí ve školách, a to i z vlastní zkušenosti. Vysokoškolští pedagogové mají totiž občas problém s napojením svého učiva na reálné situace. Nejhorší je to podle mě v tomhle smyslu u doktorandů. Studenti je vnímají jako profesory, jako kapacity, přitom jsou to ale studenti, co  nikdy neopustili školu, a učí, co z praxe neznají. Co mi navíc ukázala vlastní zkušenost – jsou jimi často i ti mí spolužáci, co seděli vedle mě a při testech většinou používali taháky nebo rady spolužáků. Právě tohle vakuum se snaží Glorious vyplnit a ne každá fakulta to vítá. Nejedna z nich s námi v tomto ohledu spíše bojovala. Odpor k podobným aktivitám je někde opravdu značný. Máš pocit, že je to stejné i u studentů samotných? Taková ta pohodlnost, neochota něco změnit, že si to do školy chodí celé jen odsedět atd. Kdyby to tak skutečně bylo, akce jako Glorious by neslavily takový úspěch. Myslím, že jsou tu obecně ti, kteří na sobě chtějí opravdu hodně pracovat, a současně i ti, kteří po sebezdokonalování zase až tolik neprahnou. Vše záleží na každém jedinci. Tedy jednoznačně je zde velké množství těch, kteří si to jdou skutečně jen odsedět, ale i mnoho z nich na sobě nakonec po nástupu do prvních zaměstnání začne pracovat. Ono je to v určitých životních situacích víceméně nevyhnutelné. Glorious odstartoval, měl velký úspěch, ale pak se na dva roky odmlčel. Proč?

Druhý ročník konference dopadl navenek úžasně. Ohlasy účastníků i řečníků byly skvělé, ale za oponou zůstalo to, že jsme si na studentský tým ukousli až příliš velké sousto. Nezkušenost členů týmu i nedostatek času si vybraly svou daň. Nebyla to jen několikasettisícová ztráta, ale také naprosté vyčerpání lidí. U mě osobně pak nedokončené studium, rozpad vztahu a ne úplně růžová zdravotní situace. To všechno se podepsalo na tom, že jsem se tehdy rozhodl Glorious pověsit na hřebík. Moc dlouho ti ta nečinnost ale netrvala. Nakonec ne, i když jsem si na začátku říkal, že se k tomu už nevrátím. Chvíli jsem se dával dohromady, našel si konečně tu „normální práci“, kterou po mně doma chtěli, ale prostě to nebylo ono. Nedávalo mi to vnitřně smysl a nebyl jsem se sebou spokojený. Takže jsi do toho šel znovu. Známí i rodina mě ze začátku odrazovali, ale já si právě skrze tu zkušenost jinde uvědomil, že právě Glorious pro mě byl „Best job I’ve ever had“. Je to projekt, který mění životy, který má viditelný dopad. A je to práce, při které se ve mně probouzí vášeň. Dává mi to pocit, že dělám něco, co má smysl. Jak pro mě, tak pro řečníky a návštěvníky. Proto věřím, že letošní ročník bude mnohem lepší než ty minulé. Sletí se sem špičkoví řečníci z celého světa, úspěšní Češi, kteří vedou miliardové firmy a řídí tisíce lidí a vzdělávají a inspirují mnoho z nás. Budou tu zajímavé workshopy, kde si návštěvníci budou moct řadu věcí vyzkoušet, budou moct net­ workingovat a mnoho dalšího.


Co bys byl ty osobně nejraději, aby si studenti z konference odnesli? Co nejvíc, příležitostí určitě bude dost. Upřímně věřím, že celá konference, jedna přednáška nebo třeba i jediná věta z přednášky může studentům převrátit život úplně naruby.  Pokud  jsou dostatečně otevření novým názorům a změně přemýšlení nad různými věcmi, tak to může udělat opravdu mnoho. A pokud díky nám získají znalosti, více přehledu a sebedůvěry, budou následně i schopni třeba začít podnikat, nebo si říct o vyšší plat než ti, co na sobě nepracují apod. Podařilo se to už, že by konference někomu opravdu změnila život? Je jich velká spousta, jako příklad můžu uvést třeba úspěšného mladého podnikatele Jana Slámu, který mi jednou zničehonic napsal, že se zamýšlel nad momenty, které ho v životě nejvíce posunuly dál, a těmi byly jeho návštěvy v  Silicon Valley a pak právě Glorious. To mě moc potěšilo. Jak těžké vůbec je takovou konferenci zorganizovat? U konferencí malého rozsahu náročnost nemusí být

veliká, my se ale snažíme stvořit Rolls Royce mezi konferencemi. Výběr řečníků, práce na tématech, kvalita řečníků, tisíce detailů a vychytávek, to vše si vybírá svou daň v náročnosti i financích. Finanční náročnost takové akce je tedy skutečně obrovská.  Málokdo si taky uvědomuje, že organizace tak velké akce  trvá i rok a po celu dobu je potřeba platit členy týmu, pak jsou tu pronájmy prostor, produkce, marketing, catering, letenky  a mnoho dalšího. Bavíme se o nákladech v řádech několika milionů. To je docela dost peněz. Letos vám tedy konference už i vydělává? Bohužel ještě nejsme ve fázi, kdy by nás Glorious dokázal všechny uživit. Prioritou jsou platy pro ostatní členy týmů, nutné náklady na přípravy. Já k tomu všemu přistupuji jako ke startu projektu, tedy dnes to beru jako investici a musel jsem se velmi uskromnit. Tak to ale při startech ambiciózních projektů bývá vždycky. Já osobně Glourious věřím, chci ho rozšířit i do zahraničí a udělalo by mi velkou radost, kdyby se v budoucnu zařadil vedle tak prestižních akcí, jako je třeba TEDx. SM000144

INZERCE

SM000133


WORK

→ Řekněte, jak pracujete

POVÍME, KOLIK ZAPLATÍTE HPP, VPP, DPP – už se vám točí hlava? Při studiu to asi moc neřešíte, ale jakmile opustíte svou alma mater, možná se vám tyhle znalosti budou dost hodit. Pojďme se tedy podívat na ty nejzákladnější pojmy pracovního světa, ať vás to jednou nepřekvapí.

ÚVAZKY HLAVNÍ PRACOVNÍ POMĚR (HPP)

VEDLEJŠÍ PRACOVNÍ POMĚR (VPP)

je part-time job, tedy práce na částečný úvazek, to znamená zhruba 20 hodin týdně • i tady míváte tříměsíční zkušební dobu a (nejčastěji) dvouměsíční výpovědní lhůtu • můžete být nemocní, mít dovolenou, jít na mateřskou • daně, zdravotní a sociální za vás platí zaměstnavatel

48 STUDENTA Duben 2018

Autorka: Zuzana Lachnitová

je full-time job neboli práce na plný úvazek, to znamená 40 hodin týdně (nejčastěji 8 hodin pět dní v týdnu) • máte tříměsíční zkušební dobu a (nejčastěji) dvouměsíční výpovědní lhůtu • můžete být nemocní, mít dovolenou, jít na mateřskou • daně, zdravotní a sociální za vás platí zaměstnavatel


DOHODY A AUTORSKÝ HONORÁŘ DOHODA O PROVEDENÍ PRÁCE (DPP) • • •

na ni můžete pracovat jen 300 hodin ročně (ale můžete jich mít víc) pokud nevyděláváte víc než 10 000 Kč měsíčně, neodvádíte z ní zdravotní ani sociální pojištění nemáte zkušebku ani výpověďku

DOHODA O PROVEDENÍ ČINNOSTI (DPČ) • •

na ni můžete pracovat jen 20 hodin týdně (ale klidně i víc než 300 hodin ročně) daň odvádí vždycky zaměstnavatel, vy máte na starosti zdravotní a sociální podle výdělku (pokud přesáhne 2500 Kč měsíčně, platíte je, pokud ne, neplatíte nic)

AUTORSKÝ HONORÁŘ • •

je vám vyplácen, pokud něco tvoříte (jste umělci, novináři či jiné svobodné podnikání) pokud si vyděláte do 10 000 Kč, je vám stržena daň, ale neplatíte zdravotní ani sociální pojištění (pokud přesáhnete deset, platíte všechno)

POJIŠTĚNÍ ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ

platí za vás škola (pokud studujete), zaměstnavatel (pokud pracujete v zaměstnaneckém poměru) nebo si je platíte sami • jsou to náklady na vaši zdravotní péči (díky nim můžete jít kdykoli k lékaři a být ošetřeni) • ve velké většině se nevztahují na žádný typ nadstandardní péče

SOCIÁLNÍ POJIŠTĚNÍ

stejně jako zdravotní, i sociální pojištění za vás platí škola (pokud studujete), zaměstnavatel (pokud pracujete v zaměstnaneckém poměru) nebo si je platíte sami • jsou to náklady nejen na váš důchod, ale třeba i na mateřskou dovolenou • u zaměstnanců je vyměřovacím základem roční hrubý plat, pro živnostníky platí jiná pravidla

MZDY Na pohovoru vám nabídnou 25 000 Kč měsíčně, vy zajásáte, podepíšete smlouvu a na konci měsíce se divíte, protože vám na účtu přistane částka výrazně nižší. Jak se to stalo? Jednoduše – na pohovorech se totiž většinou mluví o tzv. hrubé mzdě (stejně tak v pracovních inzerátech, tak pozor na to), ze které se ještě musí odečíst zdravotní a sociální pojištění a daň z příjmu. Pokud vás tedy nachytali na 25 000 Kč hrubého, ve skutečnosti na ruku (resp. na účet) dostanete 19 295 Kč – to je vaše čistá mzda, tedy to, co za svou práci fakticky dostanete zaplaceno. Jestli máte dojem, že to není fér, počkejte ještě na tuhle část vysvětlení – váš zaměstnavatel za vás totiž ve skutečnosti platí státu ještě daleko víc. Říká se tomu tzv. superhrubá mzda a v našem příkladu s 25 000 Kč hrubého činí 33 500 Kč. Kam jdou tyhle peníze, ptáte se?

Státu. Nešly ale státu už daně a zdravotní a sociální pojištění z té hrubé částky? Šly. Jenomže ty jste vlastně platili vy – to jsou vaše platby za vás. Zaměstnavatel vám to jenom ulehčuje tím, že to státu posílá rovnou. I on ale musí zaplatit za vás jako za zaměstnance odvody. To, co za vás zaměstnavatel odvádí, je tak v našem příkladu 14 205 Kč a to je docela pálka, nemyslíte? Ano, máte hrazené veškeré základní medicínské procedury, kdyby se vám cokoliv stalo (ale žádný nadstandard), a ve stáří půjdete do důchodu. Kdy a kolik budete brát, jak je u nás bohužel zvykem, ovšem závisí ze všeho nejvíc na vládní garnituře, která bude v danou dobu u moci (a na síle jejich snahy o znovuzvolení). Tak si držme palce! Anebo se na to spíš vykašleme a našetřeme si na důchod sami, protože nejen odvážným, ale zejména těm připraveným štěstí přeje.

Duben 2018 STUDENTA 49


WORK

→ Všechno, nebo nic

JAK SE ŘEŠÍ TENDRY? Stojí peníze a úsilí celou řadu lidí a nakonec nemusejí přinést vůbec nic. Takové jsou tendry. Všechno vymyslíte, naplánujete, vykalkulujete a objednavatel si vybere někoho jiného. Samozřejmě že vás to naštve, zároveň vás to ale přiměje k tomu, být příště ještě o něco lepší. Pod pokličku tendrů jsme se podívali s Jiřím Vařenkou ze Škody Transportation, pro kterého jsou prakticky denním chlebem.

N

ež si od vás město nebo stát cokoli objedná, musí na to, co potřebuje, nejdřív uspořádat tendr, neboli zadávací/výběrové řízení. Do toho se může přihlásit jakákoli relevantní firma, musí prezentovat svou nabídku a čekat, zda se zadaří. Pokud vyrábíte tramvaje, které si jen málokdy pořídí někdo jiný než město nebo region, řešíte tendry víceméně pořád.

ADVERTORIAL

MYSLET SE MUSÍ NA VŠECHNO

Zajímá vás, jak se tramvaje vyvíjejí, vyrábějí nebo třeba právě „tendrují“? :) Chtěli byste se na tom procesu podílet? Tak na nic nečekejte! Škoda Transportation se o talentované studenty a absolventy konstantně zajímá. Podívejte se, co nabízejí, na:

→ skoda.cz/kariera

Takže chceme vstoupit do tendru, co teď? „Obchod svolá meeting nabídkového týmu, na kterém se koordinují práce jednotlivých úseků (technici, nákup, plánování, finance, controlling apod.). Technici navrhnou ideální koncept tramvaje s ohledem na technické požadavky zákazníka a hodnoticí kritéria tendru. Nákup poptá u dodavatelů ceny komponent. Plánování vyhodnotí kapacitu výroby a sestaví harmonogram projektu. Controlling z výstupů jednotlivých úseků sestaví nákladovou kalkulaci projektu a obchod následně kompletuje podklady do nabídky,“ popisuje Jiří Vařenka. V podstatě se tak tramvaj kompletně vymýšlí od prvního náčrtu až po detaily finálního provedení a kalkulace. „Technici navrhnou tramvaj a po 12–18 měsících ji vidíte na testovací koleji, to je pro člověka jako já, zabývajícího se zejména financemi, hrozně zajímavá záležitost,“ říká Jiří, podle kterého je právě práce na technických aspektech věci nejsložitější. Vývojáři řeší, do jakého provozu se tramvaj vymýšlí a jaké jsou jeho typické rysy (např. extrémní zimní podmínky ve Skandinávii apod.) i celou řadu dalších věcí.

Ani finanční stránka tu ale není jednoduchá. „Například pokud není předem jasné, kdy a kolik kusů tramvaje zákazník odebere, zakázku to komplikuje nebo pokud zákazník platí v nějaké řekněme ‚exotičtější‘ měně, musíme vzít v potaz i to, jak je směnitelná, v každé cizí měně pak řešíme, kam se pravděpodobně bude vyvíjet její kurz, případně jde-li o nějaký rizikovější region, musíme myslet třeba i na kreditové riziko zákazníka a na celou řadu dalších věcí.“

VŠECHNO, NEBO NIC

A co následuje? Posouzení zákazníkem a výběr toho správného dodavatele. Celé to může trvat (a nejčastěji trvá) několik měsíců. Být skvěle připravený je základ, ale musíte mít i štěstí. Když ho máte, výborně. A když ne? „Každý zákazník má své specifické požadavky, každá tramvaj je tak nová a unikátní. Téměř nikdy se proto nestává, že by se dal návrh opět použít do jiného tendru,“ podotýká Jiří. Co s ní tedy pak, vyhodit do koše? „Někdy v podstatě ano. Pokud se ale technické požadavky daného zákazníka zásadně neliší od nějakého obecnějšího standardu, je možné z návrhu alespoň vyjít při přípravě další nabídky, což může ušetřit čas i náklady.“ I prohra tak může být alespoň malé vítězství. Ve Škodovce to berou s nadhledem. Důležité je podle nich hlavně nepolevit a do dalšího tendru jít ještě s větší vervou a expertizou, odpůrcům totiž nic nevezme vítr z plachet tak, jako když nemohou najít jedinou výtku.

50 STUDENTA Duben 2018 SM000142


SM000135


WORK

→ Co se smí a co se nesmí

JAK PRACUJE AUDITOR?

D

ADVERTORIAL

alibore, když jsi do Komerční banky nastoupil, neměl jsi s prací interního auditora žádné zkušenosti. Jak ses to všechno zvládl naučit? Vysoká škola je dobrá prerekvizita pro jakoukoli práci, a proto mi určitou průpravu dala. Od prvních dnů v Komerčce jsem ale začal nasávat vědomosti, jak interní audit dělat. Na našem oddělení totiž máme dobrý systém zapracování se. Při nástupu k sobě dostanete buddyho, který vám hodně vysvětlí a ukáže. Člověk se v té práci samozřejmě musí zorientovat sám, ale v začátcích mi dost pomohlo, že mi moji kolegové byli ve všem nápomocní. Vedle toho jsem absolvoval také různá školení, kterých se účastníme nejen během zapracovávání se, ale i na juniorských a seniorských pozicích. 52 STUDENTA Duben 2018

Na jakou auditní oblast se specializuješ? Na našem oddělení pracuje několik týmů. V bance existuje obrovské množství procesů, a proto se každý z nich zaměřuje na jinou oblast. Máme tým na kreditní riziko, IT, účetnictví, investiční bankovnictví, anti-money laundering, distribuční síť a tým, který audituje HR, projekty, právní a podpůrné služby. Já působím v týmu, který se specializuje na auditní oblasti anti-money laundering a zpracování platebního styku v rámci banky. Co tvůj tým během auditu zjišťuje? V rámci AML auditů se zaměřujeme na to, jak si auditovaní celkově stojí v oblasti AML governance, kde sledujeme například nastavení interních pravidel nebo

Autorka: Kristýna Dolejšová, foto: Libor Fojtík

Zajímalo vás někdy, čím se zabývá auditor? Ať už v bance, nebo v soukromé firmě je tato profese velmi důležitá, ale málokdo opravdu ví o tom, co obnáší. Co auditor dělá a jak co řeší? Rozhodně nečekejte nudnou a stereotypní práci. Dalibor Garčár, interní auditor z Komerční banky, například stihl jen za poslední rok a půl několikrát vyjet do zahraničí. Maďarsko, Moldávie – jeho kolega dokonce navštívil Kamerun – dobrodružství auditora tak doslova překračuje hranice.


s jakými systémy a aplikacemi, ve kterých jsou udržovány klientské údaje, auditovaný pracuje. Dalším důležitým pilířem je oblast identifikace klientů, tzv. KYC (Know Your Client) a due diligence, což je samozřejmě zejména v bance velké téma, a do poslední oblasti spadají systémy a kritéria pro monitoring transakcí. Ale nepředstavujte si, že si vezmeme všechny transakce a říkáme si, ta je dobrá, ta ne. Pro tyto účely využíváme moderní analytické a vizualizační nástroje. Interní audit se dnes neobejde bez využití datové analytiky. Každopádně nejsou to jen AML audity, ta práce je opravdu hodně pestrá. Jak audit konkrétně probíhá? Interní audit má několik fází. Ty hlavní jsou přípravná, diagnostická, testovací a reportovací fáze. Po nezbytné přípravě se začínáme seznamovat s auditovanou entitou nebo útvarem. Využíváme rozmanité auditní metody k pochopení auditovaných procesů a je to hlavně o hledání možných rizik. Výsledkem diagnostické fáze je dokument, který shrnuje vše pro audit podstatné a vyhodnocuje rizika, která pokryla diagnóza a která naopak potřebujeme otestovat více do hloubky. Další fáze auditu je proto testování, sami si designujeme způsob, jak chceme rizika ověřit. Z výstupů testování se pak napíše finální report pro management banky, který může dopadnout dobře nebo špatně. To jsem popsal velmi zrychleně průběh auditu. Co tě na tvé práci nejvíc baví? Když začínáme nový audit, moc o něm ze začátku nevím, protože během auditního cyklu téměř nikdy nepracujeme na tom stejném. Setkám se jen se zadáním, které zní třeba, že budeme auditovat zahraniční platební styk v bance. A to je jediné, co vím. Otázkou ale zůstává, jak ho budeme auditovat, co se na tom oddělení děje, jak to tam chodí. Všechny procesy poznáváme a seznamujeme se s nimi až během auditu. To je přesně to, co mě baví nejvíc, nikdo vám dopředu neřekne, co a jak dělat, musíte spoustu věcí vymyslet. Pokud chcete jít pracovat do bankovnictví, interní audit je z mého pohledu nejlepší oddělení, kde začít. Proč? Nejvíc toho poznáte. Jednou jdete na oddělení zahraničních plateb, pak se budete věnovat procesům na oddělení domácích plateb a za nějaký čas se zase vrhnete na embarga a sankce. Kromě toho dost často bývají auditoři namixovaní z více týmů, a tím získávají další znalosti i mimo svou specifikaci. Dá se z interního auditu časem přejít i na jinou pracovní pozici? Při práci auditora získáte spoustu vědomostí

o jednotlivých odděleních v bance, a proto můžete časem zjistit, že by vás na některém z nich bavilo pracovat. Pokud na něm budou mít v tu chvíli volné místo a projeví o vás zájem, můžete z pozice interního auditora přejít na jinou pracovní pozici. Banka dokonce tuto mobilitu podporuje. Co považuješ na své práci za nejnáročnější? Musíte pochopit práci někoho jiného. Zatímco oni ji ale mnohdy dělají několik let, vy tolik času nemáte, protože audit trvá jen omezený počet dní. Bez rychlé orientace, analytického a logického myšlení byste tuhle práci dělat nemohli. Co dalšího ještě musí člověk umět, když chce být auditorem? Důležité je znát anglický jazyk. Spadáme pod Société Générale, naši mateřskou společnost v Paříži, a proto vykonáváme auditní zakázky i mimo Českou republiku. Jezdíme zejména po střední a východní Evropě, ale může se stát, že auditor bude vyslán i mimo region. I když ale nejsme zrovna v zahraničí, angličtinu používáme denně, protože všechny materiály vyhotovujeme v angličtině a často i s auditovanými v tomto jazyce komunikujeme. Dále je podstatná komunikativnost a schopnost auditovanému klást správné otázky, a zejména dobře naslouchat, což je klíčové pro pochopení a interpretaci. Kam ses už pracovně podíval? S kolegou jsme byli v Maďarsku auditovat oblast operations v automotive firmě, která je svým procesním zaměřením samozřejmě od banky úplně odlišná. Měl jsem radost, že za tak krátký čas jsem dokázal pochopit, jak ta firma vůbec funguje, a zauditovat zmiňovanou oblast. Taky jsem byl dvakrát na Slovensku a letos v létě bych měl letět do Moldávie. Můj kolega z IT, který je teď na auditu v Bulharsku, se nedávno vrátil ze služební cesty v Kamerunu. Pro mladé lidi po škole je skvělé, že mají i během práce příležitost vycestovat do zahraničí. Jaký je v interním auditu kariérní postup? Pokud máte chuť pracovat, interní audit vás baví a vykonáváte ho dobře, propracovaný systém růstu vás u nás odmění. V interním auditu máme dvě úrovně junior auditora a dvě úrovně senior auditora. Na každé z nich se od vás očekává určitá úroveň vědomostí, soft skills, business skills a dalších dovedností. Po každém auditu jsme hodnoceni a na základě toho pak probíhá povyšování. Nyní jsem na druhé úrovni junior auditora, to už je takový předstupeň, kde se auditor připravuje na samostatné vedení misí.

UPLATNĚNÍ V KB Komerční banka přijímá do všech svých oddělení čerstvé absolventy vysokých škol s obchodním, ekonomickým nebo technickým zaměřením. Požaduje od nich anglický jazyk na komunikativní úrovni, týmového ducha a chuť se rozvíjet. Pro všechny nováčky je pak připraveno úvodní setkání pod názvem StartinG, jehož cílem je umožnit jim pohodlný vstup do pracovního procesu. Studenti mohou také využít nabídky trainee programů v rámci dvou KB akademií anebo neplacené praxe a stáže.

→ kb.jobs.cz

Duben 2018 STUDENTA 53 SM000140


WORK

→ Buďte Do větru

DO KIN VPLOUVÁ PRVNÍ ČESKÁ BOAT MOVIE Od 5. dubna můžete vyrazit do kina na celovečerní debut mladé a nadějné režisérky Sofie Šustkové – Do větru. Je to takový film od mileniálů pro mileniály, vypráví o tom, co je pro nás důležité – hlavně o svobodě – a pak taky o všem, co máme spojené s létem – o moři, plachtění, slunci a dobrodružství.

54 STUDENTA Duben 2018

ŽÁDNÝ ATELIÉR, PALUBA

Většina jachtařských filmů obvykle vzniká v ateliérech, režisérka ale nechtěla štáb ani diváky ochudit o autenticitu, natáčelo se tak přímo na lodi plující po moři, což není technicky úplně jednoduché. Na malém prostoru dvou plachetnic strávil štáb celkem měsíc. „Natáčení bylo hodně intenzivní, celý měsíc jsme spolu žili, pracovali, bydleli, jezdili na lodích. Člověk neměl kam utéct, dát si pauzu,“ vzpomíná Vladimír Polívka, představitel Honzy. Právě náročné podmínky však celý štáb stmelily. Všichni si navzájem pomáhali, i herci občas nosili techniku, s cateringem a péčí o štáb pomáhala i rodina autorky atd. „Vidět hromadu mladých lidí, kteří fungují, tomu filmu věří a chtějí mu dát maximum, jsou ochotní tam trávit dny a noci v nelehkých podmínkách, to byl obrovský pocit satisfakce,“ říká Michal Nýdrle, který se společně s Lucií Gorovoj postaral o produkci filmu. Do větru už si úspěšně odbylo celosvětovou premiéru během 25. ročníku Febiofestu a hned počátkem dubna míří do kin. Neprošvihněte ho, stojí za to! Trailer a víc info k filmu najdete na webu Studenta.cz

Autorka: Johana Svobodová

P

říběh tří mladých lidí se odehrává během letní plavby kolem řeckých ostrovů. K nespoutanému skipperovi Matyášovi (Matyáš Řezníček) a jeho oddané sestře, houslistce Natálii (Jenovéfa Boková) se na palubu plachetnice přidá mladý dokumentarista Honza (Vladimír Polívka). Natálie a Honza se postupně sbližují a to začíná narušovat dokonalé soužití sourozenců. Film je režijním i autorským debutem Sofie Šustkové, narozené kolem listopadu 1989, a takovou její generační výpovědí. „Já a moji vrstevníci od dětství posloucháme, jaké máme štěstí, že vyrůstáme ve svobodném světě, že můžeme dělat vše, co nás napadne. Filmem chci divákům přiblížit, jak s tím žijeme a jaké varianty a limity má naše hledání svobody a s jakými otázkami se potýkáme jako mladá generace na počátku dospělého života,“ říká. Ani prostředí filmu tak nebylo vybráno náhodně – loď plující kolem řeckých ostrovů je metaforou právě této touhy po svobodě.


SM000128

kultovní MUZIKÁL

HUDBA/TEXTY/LIBRETO

ONDŘEJ G.

BRZOBOHATÝ V HLAVNÍ ROLI

VOJTĚCH

Hlavní mediální partner

DYK

Partneři Hudebního divadla Karlín


WORK

JobFair.COOL

ZEPTEJTE SE FIREM NAPŘÍMO Nejen z toho, kolik si kde vydělá, je člověk živ. Při výběru vašeho budoucího zaměstnání vás musí zajímat celá řada věcí – co budu dělat, kde, u koho, kdo bude můj šéf, jak se můžu profesně rozvíjet, jak mi firma pomůže s work-life balance atd. Na to všechno a mnohem víc se můžete zeptat třeba v půlce května v Brně.

V

ADVERTORIAL

eletrh JobFair.COOL se chystá – po boku ještě s Youth Startup Festivalem – v rámci nejrychleji rostoucího mezinárodního Veletrhu Věda Výzkum Inovace. Na brněnském výstavišti se díky němu budete moci 16. 5. zastavit nejen na slovíčko se zástupci předních zaměstnavatelů v Česku, ale také si zasoutěžit na hackatonu pořádaném společností VALEO nebo absolvovat některou ze zajímavých přednášek a seminářů

56 STUDENTA Duben 2018

– chystá se třeba povídání o stáži/práci v zahraniční firmě nebo o tom, jak vypadá nábor zaměstnanců v 21. století (takže co můžete od personalistů čekat, jak si na vás nepřijdou apod.).

Registrovat se k vybraným seminářům → můžete na jobfair.cool už teď. Generálním partnerem akce je společnost HUAWEI.


→ ZAHRANIČNÍ ZKUŠENOSTÍ ZABODUJETE VŠUDE Kromě dobrovolnictví a zajímavých mimoškolních aktivit personalisté zejména oceňují, máte-li v životopisu i zahraniční zkušenost. Pro tu ale nemusíte jen na Erasmus. Společnost Huawei, generální partner brněnského Veletrhu Věda Vývoj Inovace, vás například letos už potřetí ráda přivítá v projektu Seeds for the Future.

P

rojekt je celosvětový a pomáhá rozvíjet lokální talenty z oblasti ICT, tedy z informačních a komunikačních technologií, tak, aby byly schopny uspět na globálním pracovním trhu. V minulých ročnících se projektu zúčastnili studenti z technických škol napříč republikou (ČVUT, VUT, VŠB – TUO atd.) a letos se můžete přihlásit i vy. Co vás čeká? Nové znalosti, zkušenosti a skvělé zážitky – loňští účastníci programu vyrazili třeba na

dva týdny do Číny, kde nejen poznávali Huawei jako společnost v její centrále v Šen-Čenu, ale také se ponořili do čínské kultury skrze kurzy čínštiny, kaligrafie nebo tradiční čínské malby. Kromě toho se podívali i do Zakázaného města nebo na Velkou čínskou zeď a o tom, co si teď můžou napsat do CV, ani nemluvíme. Přihlaste se taky!

→ Pište na magda.teresa.partyka@huawei.com SM000143

INZERCE

Nadace Unipetrol podporuje nadané studenty Poprvé rozdělila mezi studenty přes 1,5 milionu korun. Celkem stipendium získalo 40 studentů, z toho 22 středoškolských a 18 vysokoškolských.

Slavnostního předávání stipendií středoškolským studentům se zúčastnil i vědec Michael Londesborough

www.nadaceunipetrol.cz

Osmnáct vysokoškolských studentů obdrželo stipendia na setkání v Písecké bráně na pražských Hradčanech

Duben 2018 STUDENTA 57

SM000129


ZÁVĚREM

NEPŘEHLÉDLI JSTE NĚCO?

CO VÁS ČEKÁ V PŘÍŠTÍM ČÍSLE?

str. 33

„Když si jdete kupovat sedačku, taky vám na otázku, kolik stojí, nikdo neřekne, že přiměřeně látce a tvaru. Řeknou vám dvacet tisíc. Stejně tak by to mělo fungovat na trhu práce.“

str. 26 „Stát je založen na porušování vlastnických práv občanů. Jeho příjem je tvořen daněmi, tedy penězi, které jsou vymáhány pod hrozbou násilí.“

• • • •

str. 15 „64 % Čechů má nižší úroveň ekonomické zodpovědnosti a do této skupiny patří mimo jiné právě i lidé pod 29 let, tedy my všichni.“

Jak (ne)důležité je vzdělání pro dobrou kariéru? Proč tajně sníme o dropoutu? Co chceme a nechceme od zaměstnavatele? A nadupaný Automotive speciál k tomu!

Vycházíme už 9. 5. str. 9

„Dnešní mileniálové mají ve vyspělých zemích v průměru o 7 % víc, než měla předchozí generace v jejich věku a o 40 % víc, než co měli baby boomers. Jakkoli to tak možná nevypadá, máme vlastně docela dost.“ str. 45 str. 37

„Peníze, a zejména platy jsou jedním z největších tabu dneška, mnohdy dokonce větším než sexuální orientace či náboženské vyznání.“

„U některých pozic je rozdíl platu mezi Prahou a regiony dokonce víc než 30 %!“

SUDOKU

LEHKÉ

TĚŽKÉ

4 3 5

7

8

8

6

5

3

9

8

6

2

4

4 8

3

3 2

5

5

9

8 3

58 STUDENTA Duben 2018

5

8

4 7

1

8 8

5 6

5

2

4

1

3

5

9

1 7

9

2 4

6 8 1

6 9

3

8 9

8 7 8

4

1 6

5


SM000146

Za pár let CFO? Na začátku kariéry ti dá tu nejlepší školu byznysu a financí audit. Prozkoumáš červená i černá čísla nejrůznějších firem, výrobních podniků, bank nebo pojišťoven a naučíš se, jak fungují. Za několik let tak budeš umět řídit firmu jako CFO. Přečti si o práci v auditu v KPMG víc a dej o sobě vědět na www.vyrostlijsme.cz

Vyzkoušej si práci auditora na workshopu v KPMG! 23. 4., 10.00 – 17.00 Registrace na www.vyrostlijsme.cz/akce

Nejatraktivnější zaměstnavatel v našem oboru podle průzkumu Universum 2017

3. nejžádanější zaměstnavatel roku 2017 mezi studenty vysokých škol dle průzkumu Klubu zaměstnavatelů

Nejžádanější zaměstnavatel pro studenty ekonomických fakult v ČR dle studie TOP Zaměstnavatelé


Dentons. Transforming the practice of law around the world. Dentons. The world’ s largest global elite law firm.*

dentons.com Š 2017 Dentons. Dentons is a global legal practice providing client services worldwide through its member firms and ailiates. Please see dentons.com for Legal Notices *Acritas Global Elite Law Firm Brand Index 2013-2017 SM000138

Studenta 61 Duben  

Magazín Studenta - vydání duben 2018

Studenta 61 Duben  

Magazín Studenta - vydání duben 2018

Advertisement